Téma: 

opora

PŘÍPRAVA NA PĚSTOVÁNÍ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY

Opora

Druhy opory musíte volit podle toho, kde chcete vinnou révu pěstovat, zda ji chcete nechat pnout po pergole, domu, nebo růst u kamenné zdi, či ve volném prostoru. Jestliže se chystáte vysazovat skleníkovou odrůdu, vybírejte ve skleníku místo v rohu, aby rostlina nebránila dalšímu pěstování jiných plodin. Dále je vhodné připravit jednoduchou konstrukci na podporu bujně rostoucích šlahounů tak, aby réva rostla u stropu a nebránila volnému pohybu po skleníku. Pokud se rozhodnete vysazovat sazenici ven, vybírejte nejlépe kryté místo, kde vytvoříte opěrnou konstrukci, nebo můžete nechat vinnou révu růst a plazit se po pergole. Při pěstování u zdi formou takzvané palmety, kdy se réva rozrůstá podél zdi do šířky, dodržte vzdálenost mezi jednotlivými sazenicemi čtyři až pět metrů. Rostlinu zasaďte ke zděné stěně a oporu zakotvěte do ní. Pokud chcete mít úrodu hroznů, nenechávejte révu příliš rozrůst; a pozor, nesázejte révu poblíž studny, táhne se za vodou a její kořeny by vám mohly prorůst i pod nejnižší skruží do studny.

Pro pergoly a loubí, po nichž se sazenice mají pnout do výšky i šířky, bude vzdálenost záviset na tom, zda je povedete více do výšky nebo do šířky. V případě, že chcete révu pěstovat na volném prostranství, například na jižním svahu pozemku, musíte pro ni vytvořit opory. Vzdálenost mezi sazenicemi pak bývá jeden metr. Protože musíte v prvních letech vypěstovat rovný kmínek, použijte opěrný kůl, který může být z nejrůznějších materiálů: dřeva, kovu nebo plastu. Podle způsobu vedení révy (nízké, střední, vysoké) se pak pro rostliny vytvářejí podpůrné konstrukce, po kterých se od třetího roku začnou pnout. Jsou to různé typy pergol či drátěnek. Mezi nosné sloupky a případně trámky se pak napíná nosný a vodicí drát. Různé způsoby vedení a opor najdete podrobně popsané například na těchto stránkách: způsoby vedení a opor.

Zkušení pěstitelé například postupují takto: Na dvě až tři rostlinky vinné révy postačí dvě staré železné trubky (3/4" nebo 1") z vyřazeného ústředního topení, nebo železné pozinkované trubky ze starého vodovodu, a to v délce 1,8 až 2 metry. Tyto trubky se zatlučou 3 až 4 metry od sebe cca půl metru do země, aby je nevyvrátil ani vítr. Mezi tyto trubky se pak vodorovně natáhnou vodicí dráty – několik řad vzdálených od sebe asi 40 cm. Někteří používají drát z PVC a letorosty vážou provázkem, jiní betonářské pletivo koupené ve stavebninách a mezi trubky natáhnou velmi pevný drát, který přichytí objímkami, aby po trubce nesklouzl. Nedoporučují dřevěnou konstrukci, protože mnoho let nevydrží.

Ve vinařských prodejnách lze zakoupit na vyvazování letorostů speciální drátky, sloupky například nakoupíte zde: potřeby na vyvazování.

Zdroj: Příprava na pěstování vinné révy pro začátečníky
Zveřejněno dne: 12.1.2015

Diskuze: opora pro víno

Dobrý den,

chtěla bych se zeptat, zda vinné révě nějak výrazně vadí jako opora kari síť?

Předem děkuji za odpověď

Zdroj: diskuze Opora pro víno
Odesláno dne: 16.4.2015 uživatelem Vendy
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

HYDRANGEA MACROPHYLLA

Hortenzie řapíkatá

Hortenzie řapíkatá je popínavá rostlina. Jedná se o opadavou rostlinu s tuhými větvemi a pevnými listy, které jsou středně až tmavě zelené, oválně kulaté až mírně srdčité. Mladé listy bývají velmi lesklé. Na podzim se barví do žluté. Od začátku do poloviny léta vykvétají ploché chocholíky krémově bílých květů, jejichž jednotlivé kvítky se otevírají postupně a na rostlině vydrží vcelku dlouho.

Tato hortenzie tvoří vzdušné příčepivé kořínky, kterými se spolehlivě chytá opory. Dokáže se tak pevně přichytit ke staré zdi nebo plotu. Protože její dřevo časem mohutní, včas rostlinu podepřete (pokud je opora chatrná), aby se nerozlomila. Řez není nutný, mladé rostliny rostou velmi pomalu.

Zdroj: Hydrangea macrophylla
Zveřejněno dne: 15.12.2016

Diskuze: Re: opora pro víno

Kari síť se jako opora vinné révy dá použít, ačkoliv to není optimální. Budou tam překážet ty svislé tyče. Zkuste vybrat síť s velkými oky 20 až 30 cm. Kari síť také opatřete antikorozním nátěrem. Surová kari síť špatně reaguje na postřiky a mohla by rychle prorezivět.

Zdroj: diskuze Opora pro víno
Odesláno dne: 16.4.2015 uživatelem Kamča
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

POPÍNAVÉ ROSTLINY

Popínavé rostliny na pergolu

Pergola a popínavé rostliny k sobě neodmyslitelně patří. Vždyť právě hlavní účel této stavby je sloužit jako opora pro popínavé rostliny. V dnešní době velmi oblíbené zastřešené pergoly, které čím dál vídáme na českých zahradách, tak trochu ztrácejí svůj původní smysl a účel a stále více připomínají zastřešené altány, než vzdušné zahradní pergoly. Při výběru vhodného druhu popínavé rostliny musíme zohlednit několik kritérií, které nám napomohou při volbě té správné rostliny: jaký máme prostor kolem pergoly, zda jde o opadavou rostlinu, kvetoucí rostlinu, jak zatíží pergolu, jaké je umístění pergoly (přímé slunce, polostín), jaká je rychlost růstu zvolené popínavé rostliny.

Opletka Aubertova

Má latinský název Polygonum aubertii, jde o bujně rostoucí popínavou dřevinu s bílými květy, dorůstající až do výšky 10 m. Listy jsou kopinaté, tmavě zelené, opadavé. Kvete velmi bohatě od srpna do října. Za rok vyroste opletka 2 až 3 m, potřebuje tedy dostatečně stabilní oporu. Běžná náročnost na půdy. Stanoviště slunné až polostinné.

Zimolez německý

Má latinský název Lonicera periclymenum Belgica. Tato popínavá rostlina dorůstá do výšky 2 až 3 m. Listy jsou okrouhlé, zelené. Květy jsou fialovobílé, vonné. Zimolez kvete v červenci až srpnu. Plody jsou malé, kulovité, mají červenou barvu. Běžná náročnost na půdy. Stanoviště slunné až polostinné.

Zdroj: Popínavé rostliny
Zveřejněno dne: 9.12.2015

SURIKATA

Co je to surikata

Surikaty jsou drobné šelmy z čeledi promykovitých. Dorůstají výšky až 35 cm a váží od půl do jednoho kilogramu. Mají světle zlatou až hnědou barvu, na zádech s málo zřetelnými skvrnami. Ocas je dlouhý, dosahuje délky až tří čtvrtin výšky těla a slouží jako opora při stání na zadních nohou. Typické jsou pro ně tmavé kroužky kolem očí. Tmavší jsou i uši a špička ocasu. Jejich domovinou jsou suché stepní a polopouštní oblasti jižní a jihozápadní Afriky. Přežít v žáru poledního slunce, více než čtyřiceti stupňovou teplotu ve stínu a naopak v noci pokles teplot téměř k nule není nic jednoduchého. Těmto drsným podmínkám mají přizpůsobeno nejen tělo, ale surikaty se vědomě rozhodli držet pospolu a čelit tak přírodě společnými silami. Vypracovali si pozoruhodnou sociální strukturu, kdy v jedné kolonii čítající cca 30 zvířat má každý člen svůj úkol a všichni vzájemně spolupracují.

Zdroj: Surikata
Zveřejněno dne: 6.10.2015

KALENDÁŘ PRO VINAŘE - ČERVEN

Opěrné konstrukce

Takže zahrádkář nemusí brát ohled na to, aby jeho vinici tvořily úhledné řádky a může si vytvořit svůj způsob vedení keřů, tak jak mu bude vyhovovat.

Správně. Ovšem je potřebné splnit požadavky révy, vyplývající z jejích vlastností, tedy z toho, že réva je teplomilná a světlomilná rostlina. Dá se využít každý způsob vedení, který zajistí, aby keře byly dobře osluněné a dostatečně provzdušněné. Samozřejmě, že některým odrůdám se lépe daří „tom svém“ způsobu vedení, což lze vyhledat v odborných publikacích.

A jaké materiály pro opěrné konstrukce byste do zahrad doporučila?

Konkrétně bych nedoporučila žádný, protože lze využit všechny, které jsem uvedla, ale i ještě některé další. Například, pokud budete chtít vést révu po fotbalové brance se sítí, půjde to také. Ovšem za podmínky, že, na rozdíl od jejího využití ve fotbale, bude síť dostatečně fixovaná a napjatá, aby skutečně sloužila jako opora. Viděla jsem révu, zakrývající nevzhledný sloup, který nebylo možné z nějakých technických důvodů odstranit. Tím chci říct, že jako opěrná konstrukce se dá využít cokoli -záleží na fantazii zahrádkářů. Pokud se týká tato otázka mne osobně, já bych se vyhnula betonu, protože ho prostě nemám ráda. Ale neznamená to, že se klasické betonové sloupky do zahrady nehodí. Musím říct, že už jsem takto vybavených zahrad viděla celou řadu. A byly pěkné, protože každá zahrada, o kterou se lidé starají s láskou, zákonitě pěkná být musí.

Hodně lásky vám i vašim vinicím přejí Hanka Synková a Ludmila Svobodová.

Text: © Hanka Synková a © Ludmila Svobodová

Zdroj: Kalendář pro vinaře - červen
Zveřejněno dne: 9.8.2016

KALENDÁŘ PRO VINAŘE - ČERVEN

Drátěnky

V únoru se pěstitelé věnovali správnému řezu révy, dnes jste zmínila některé tvary, jako například vertiko nebo jednoduchá záclona a minule při zastrkování výhonů nás zajímalo dvoudrátí. Ale ještě jsme nemluvili o drátěnkách jako takových.

To máte tedy pravdu. Vybudovat drátěnku je potřebné nejdéle v druhém roce po výsadbě, ale můžeme si o ní něco povědět už teď, i když založení vinice a vlastní výsadba nás teprve čeká. Na začátku našeho povídání jsem říkala, že réva je liána, proto potřebuje oporu. V šerém dávnověku, kdy révu ještě „nezotročoval“ člověk, protože réva je mnohem starší než lidstvo, si tato liána musela s oporou poradit sama. Vyřešila to tak, že „šplhala“ po kmenech až do korun stromů, kde bylo sluníčka dost a kde se jí líbilo. Dnes, kdy jsou vinice monokulturami, případně monokulturami s ozeleněním, révové keře nemají k dispozici žádné stromy, po kterých by mohly šplhat a na nichž by se mohly uchytit, a proto potřebují opěrné konstrukce. Několik století si naši předkové vystačili s tím, že na jaře ke každému keři zatloukli dřevěný kolík a k němu během vegetace vyvazovali ty výhony, které po vylámání na keři ponechali. Na podzim po sklizni a po opadu listí kolíky vytahali a uložili je na kraj vinice. Kdo nějaký kolík ukradl, aby si s ním zatopil, byl náležitě potrestán, jak se můžeme dočíst v tehdejších „legislativních“ předpisech, které pro vinice napsal císař a milovník vín Karel IV. Taková opěra keřům vedeným na hlavu stačila.

Dnes, když jsme postupně navrhli a začali využívat řadu způsobů vedení, už nám jen opěrné tyče nestačí, protože na keřích pěstujeme kmínky, na nich nařezáváme různými způsoby ramena s čípky a ve velkých výsadbách využíváme téměř výlučně jen tažně. Proto je potřeba, aby opěrné konstrukce byly složitější. Pro výsadby, ve kterých používáme traktory, je navíc nutné, abychom keře poněkud násilně formovali do víceméně „placatých tvarů“, aby se tam stroje s nářadím vešly. Proto dnešní drátěnky tvoří krajové a středové sloupky a mezi nimi jsou napjaté dráty. Samozřejmě, že počet a uspořádání systému drátů závisí na používaných pěstitelských tvarech, ale pro většinu tvarů se hodí kombinace dvou nebo jednoho spodního drátu, kterému či kterým se říká „vodící“ a dvou až tří dvoudrátí, do kterých se za vegetace zasunují přirůstající letorosty. Krajové sloupky nesou největší tíhu danou hmotností přibývající zelené hmoty, která často pronáší dráty. Ty se musejí čas od času napínat a tím by se časem mohly krajové sloupky zbortit, proto se ukotvují nebo musí být podepřeny vzpěrami. Středové sloupky se umísťují obvykle vždy mezi šestý až sedmý keř, případně mezi sedmý a osmý keř. Záleží na způsobu vedení.

Jaké materiály se pro vybudování drátěnek používají?

Pro první drátěnky to byly dřevěné kůly. Dřevo je dobrý materiál, v krajině vypadá přirozeně a při likvidaci drátěnky ještě poslouží jako topivo. Také v současnosti někteří vinohradníci dávají dřevěným sloupkům přednost. Oblíbeným druhem dřeva je dřevo akátové, protože rychle roste. V druhé polovině dvacátého století se, v souladu s tehdejším stavebnictvím, využívalo téhož stavařského materiálu – betonu. Betonové sloupky jsou vyztužené železnými pruty a musí v nich být předem vytvořené otvory pro dráty. Betonové sloupky krajové mívaly patku, pod kterou se šikmo umísťovala vzpěra. Velká část starších vinic je ještě dnes tvořena sloupky betonovými. Likvidace betonových sloupků není jednoduchá, většinou se za ni musí platit.

V současnosti se kromě návratu k dřevěným sloupkům využívá ještě další materiál. Moderní lehké kovové sloupky, které, pokud jsou dobře propojené mezi dráty a opěrnými tyčemi k jednotlivým keřům, jsou značně stabilní, i když to tak na první pohled nevypadá. Používají se ve většině nově budovaných vinic. Posledním využívaným materiálem je produkt chemického průmyslu – sloupky a opěrné tyče plastové. Jejich předností je také jejich nízká hmotnost a snadná likvidovatelnost. Zde je vidět, jak vypadá drátěnka s ukotvenými sloupky z akátového dřeva:

Zde drátěnka se sloupky z betonu se vzpěrami:


Tady je vidět drátěnka z plastu:


A nakonec lehká kovová drátěnka:


A jaké opěrné konstrukce byste doporučila návštěvníkům těchto stránek?

To samozřejmě závisí na způsobech vedení. Je však dobré vzít v úvahu, že to, o čem jsem teď mluvila, se týká profesionálních vinařů, kteří hospodaří na velkých plochách vinic a používají mechanizační prostředky, které se do řádků musejí rozměrově vejít. Proto řežou a vedou keře tak, aby jejich hmota byl víceméně „placatá“. Drobný pěstitel nic takového nepotřebuje. V únorovém povídání jste se mne ptala na využívání kordonových tvarů a já jsem nabídla některé ukázky využívání pergol v zahradách. Kdo navštívil země pěstující révu a měl příležitost jet krajinou vinic, jistě si všiml, že „co jiný kraj, to jiné způsoby vedení“. Například nejrozmanitější pergoly nebo tvar Y, který se již sem tam objevuje i u nás. Jde o způsob pěstování s vysokým kmínkem, který se v horní části rozdvojuje do dvou ramen vedených šikmo vzhůru, čímž se celý řádek vinice otevře do stran. Tento tvar je vhodný zejména pro stolní odrůdy. Jak vypadá vedení keřů ve tvaru Y, je vidět zde:

Nebo je v jiných oblastech možné vidět vedení, které tvoří kmínek, na něm tři až čtyři krátká ramena, vedená do všech stran. Na nich se nařezávají krátké čípky. Tomuto vedení slouží jako opora něco, co by se dalo nazvat „kolo od vozu“ (nebo moderněji „volant“). V zemích, kde je velmi teplé klima a rozložení srážek do téměř půlročních cyklům, jako například na Kanárských ostrovech či v jiných zemích, se réva pěstuje korodonovým způsobem, avšak keře se z počátku vegetace celé nechávají ležet na půdě včetně kmínků – nepotřebují tedy žádnou drátěnku. Teprve před začátkem zaměkávání bobulí se jednotlivé části keřů podkládají dřevěnými oporami ve tvaru s prominutím „klacků“, aby se zabránilo styku s půdou.

V zemích s pravidelnými větry vanoucími převážně jedním směrem, se kolem keřů budují nízké kamenné zídky, které chrání mladé letorosty před vylomení. Později se konce letorostů přes zídky přehazují. Způsobů vedení je zkrátka celá řada a jejich uživatelé si pro ně vymyslí a vybudují ta nejvhodnější opěrná zařízení. Například révový keř v ochranné zídce, jak je vidět zde:

Zdroj: Kalendář pro vinaře - červen
Zveřejněno dne: 9.8.2016

JSOU TO LEDVINY A NEBO JDE O BOLEST ZAD

Vyšetření bederní páteře

Vyšetření začíná pohledem na pacienta, kdy se hodnotí stoj zezadu, výška trapézových svalů, výška horních a dolních úhlů lopatek, torakobrachiální trojúhelníky, výška hřebenů kyčelních kostí, gluteální rýhy, ploché nohy, z boku (zakřivení páteře – olovnice) a zepředu (výška a tvar klíčních kostí), chůze (při radikulární sy. S1 je omezena chůze po špičkách, při rad. sy. L5 vázne chůze po patách), eventuálně stoj na dvou vahách (při blokádách hlavových kloubů může být rozdíl v zatěžování až 10–20 kg).

Vyšetření aktivního předklonu – sleduje se plynulost, tupost (předklon je prováděn v kyčelních kloubech), zda se páteř neuchyluje do strany.

Příčiny omezení předklonu:

  • zkrácení zadní skupiny svalů stehna
  • zkrácení nebo spazmy zádových svalů
  • blokáda SI
  • blokáda LP, bederní páteře.

Příčiny bolesti

Akutní lumbago – nejčastěji vzniká náhlým nekoordinovaným pohybem, například uklouznutím nebo předklonem s rotací trupu (zavazování tkaničky) nebo nezvyklým fyzickým zatížením. Při pohybu může být slyšet i „lupnutí“ v kříži.

Blokáda bederní páteře – bolesti jsou různé, mohou vzniknout akutně, pozvolna nebo jsou chronické, aktivní pohyby jsou různě omezené, mohou být spojeny s bolestí, mohou být svalové spazmy, bolestivé trny, omezený pohyb.

Facetární syndrom – jsou bolesti v kříži, jejichž původ je v intervertebrálních kloubech v důsledku jejich změn například vlivem artrózy. Projevují se především v klidu a pohybem bolest mizí. Mnoho pohybu a dlouhotrvající zátěž bolest vyvolávají, stejně tak i intenzivní cvičení. Poškozením kloubní chrupavky mohou vznikat velké osteofyty a může dojít až k znehybnění postiženého kloubu a tím k ústupu bolestí. Počáteční diagnóza je obtížná. Pacient si většinou stěžuje na bolesti v kříži vsedě, které může takzvaně rozejít. Změny nemusí být patrné ani na RTG. Na CT nebo NMR již ano.

Blokáda sakroiliakálního kloubu – bolest v kříži většinou jednostranná, může vyzařovat přes hýžďovou krajinu až k patě. Často si nemocní stěžují, že nemohou sedět s nohou přes nohu, protože to vyvolává bolest. Lasegův manévr může být i jednostranně pozitivní, ale i při zvedání obou dolních končetin vymizí. Vždy je přítomen fenomén omezené abdukace (Patrickovo znamení), většinou je bolestivá stupňovaná (forsírovaná) vnitřní rotace kyčelního kloubu na straně blokády.

Šikmá pánev a bolesti v kříži v důsledku blokády hlavových kloubů – zjišťuje se šikmá pánev, spazmus zádových svalů, bolest v kříži při aktivních pohybech, bederní páteř může být bez odchylek. Značně asymetrické bývá zatížení DK a to i 10–20 kg. Vždy je blokáda v hlavových kloubech.

Bolesti v kříži v důsledku poruchy hybného stereotypu – bolesti se vyskytují často u chabého nebo vadného držení těla, takzvaný džínový postoj. Bolesti začínají až v průběhu dne, spíše odpoledne.

Koxartóza (artróza kyčelního kloubu) – dlouho se mohou vyskytovat pouze bolesti v kříži, které mohou vyzařovat přes hýždě, do kyčle, na přední stranu stehna, do třísel nebo až do kolena. Objevují se zejména po delší chůzi a těžší fyzické práci. Dochází k omezení pohybů v kyčli.

Chronické bolesti v kříži – jsou nejen diagnostickým, ale i terapeutickým problémem. Označují se tak bolesti v LP a SI nejasné nebo nezjištěné příčiny. Terapie se zaměřuje na LTV a reflexní léčbu, úpravu životosprávy. Opakující se lumbalgie mohou mít příčinu v onemocnění vnitřních orgánů (například nepoznaná infekce močových cest). Skutečnost je taková, že se příčina bolestí v kříži nemusí u některých nemocných odhalit vůbec! Léčba je pak symptomatická, to znamená pouze odstraňování bolesti.

Radikulární syndromy – kořenové syndromy jsou vyvolávány přímým mechanickým drážděním nebo útlakem příslušného nervového kořene. Příčiny jsou různé: výhřez meziobratlové destičky (je nejčastější příčinou), degenerativní změny, nádory, metastáze, úrazy. Obtíže mohou vzniknout náhle například akutním lumbagem nebo ústřelem krční páteře a teprve za několik dní se mohou objevit symptomy kořenového dráždění. Mohou se ale vyvíjet různě dlouhou dobu nebo mohou přejít do chronického stadia. Bolest je lokalizována v postiženém segmentu a vyzařuje v jeho průběhu. Bolesti se mohou provokovat kašlem, kýcháním, otřesy, určitým pohybem nebo polohou. Může se objevit takzvaný bolestivý oblouk. Při předklonu vzniká prudká bolest, obvykle již od začátku předklonu. Jestliže nemocný bolest překoná, může předklon dokončit. Při vzpřimování vzniká bolest ve stejném místě. Objevují se poruchy čití – trnutí, brnění, dřevěnění, pocit slabosti končetiny. U akutního začátku se objevuje antalgické držení s vybočením pánve, úklonem trupu, mírný předklon, mohutné spazmy zádových svalů, nemocný se brání pohybu. Lasegův manévr je pozitivní obvykle pod 40°.

Pseudoradikulární syndrom – zdrojem bolestí není mechanické dráždění kořene, ale například poruchy hybného systému, a to v meziobratlových kloubech, svalech, úponech šlach a podobně. V průběhu každého radikulárního syndromu vzniká i pseudoradikulární syndrom. Vznikají svalové spazmy různých svalových skupin, kloubní blokády, HAZ a bolestivé body. Tyto reflexní změny přetrvávají a mohou tak vyvolávat vyzařující bolesti. Nelze proto klást ostrou hranici mezi oběma syndromy.

Léčba

V akutní fázi bolesti zad v kříži je dobré využít suché teplo, dále klidový režim, medikace (léky na uvolnění svalového spazmu), analgetika, trakce, polohování do úlevových poloh. Po odeznění akutní fáze je nutné se zaměřit na cviky uvolňovací, automobilizační, cvičení na obnovu vadných pohybových stereotypů, v případě motorického výpadku se zaměřit na stimulaci a reedukaci postižených svalů. Každé cvičení je přísně individuální, musí vyplývat z kineziologického rozboru, který provede fyzioterapeut. Pokud jsou vaše bolesti zad trvalejšího charakteru, rozhodně se doporučuje návštěva lékaře nebo fyzioterapeuta, který dokáže lépe diagnostikovat problém.

Léčba reflexní

Představuje různé fyzikální prostředky, například léčba teplem. Pozor však například u akutního lumbaga na ostré dráždění kůže (led, skořicové a paprikové gely, baňky, akupresura) a masáže.

Manipulací měkkých tkání

Spočívá v léčbě hlubokých fascií, Kiblerovou řasou příčinou i podélnou, protažení pojivové řasy, působení tlaku na myogelózy.

Léčba specifickými metodami

Sem spadají například automobilizace, trakce, postizometrická relaxace (PIR), antigravitační techniky(AGR), polohování, léčebná tělesná výchova (LTV).

Co pomáhá na bolest zad v kříži

Pokud se objeví bolesti v kříži, není vhodné dlouhodobé ležení a vysazení zádových svalů z činnosti. Naopak se doporučují jednoduché cviky a co nejčasnější návrat do normálního denního režimu se zařazením správných pohybových návyků. Pohyb je nutné střídat s adekvátním odpočinkem a dodržováním zdravé životosprávy, která zahrnuje nejen přiměřenou stravu, ale také vyvarování se stresu a nepřiměřené fyzické i psychické námaze. Některé typy bolestí páteře totiž velmi úzce souvisí s psychickým stavem pacienta a vztek stejně jako celkové vyčerpání mohou pacientovy obtíže výrazně zhoršit. Pokud jsou bolesti nesnesitelné nebo nedovolují pacientům normální spánek a odpočinek, je vhodné použít léčivé přípravky na tišení bolestí. Neměly by se však používat dlouhodobě, protože u celé řady z nich je poměrně vysoké riziko vzniku návyku a závislosti.

Bolesti v kříži při předklonu jsou v drtivé většině případů pouze velmi nepříjemným projevem špatných pohybových návyků, a pokud se jich pacient vyvaruje, obvykle bolesti velmi rychle samovolně vymizí. Přiměřená pohybová aktivita by proto měla být součástí každodenního života každého jedince, stejně jako kvalitní spánek a dostatečný příjem živin z potravy.

Bolesti v oblasti dolní bederní páteře a kříže jsou vzhledem k dnešnímu stylu života stále častějším problémem. Často jsou tyto bolesti mírné, nijak významně neomezující, a proto je přecházíme. I tyto ze začátku mírné obtíže jsou pro nás však důležitou informací o tom, že dochází k přetěžování a tím pádem i k poškozování určitých struktur. Je potřeba udělat vše pro to, aby k opětovnému přetěžování nedocházelo. Pokud tyto varovné signály ignorujeme, prohlubuje se přetěžování, což má za důsledek postupné degenerativní poruchy na páteři, které se již projevují velmi nepříjemnými bolestmi a vedou k zásadnímu omezení pohyblivosti páteře.

Pokud chceme ovlivnit bolesti v dolní části zad, musíme si uvědomit, že s bedry velmi zásadně souvisí i postavení v oblasti pánve, aktivita pánevního dna, aktivita bránice, ale stejně důležité je i postavení a svalová hra v oblasti kyčelního kloubu. Proto se také samotné cvičení neodehrává pouze v bedrech a břišním svalstvu, ale je nutné upravit celkové postavení zad a kyčelních kloubů. Je důležité brát v úvahu, že čím déle jsme záda ignorovali a přecházeli jejich varovné signály, tím déle bude trvat regenerace. Buďte proto s cvičením trpěliví.

Cviky

Korekce postavení pánve vleže na břiše

Lehněte si na břicho, hlavu opřete o čelo, horní končetiny dejte podél těla. Dolní končetiny leží volně a pro relaxaci hýžďového svalstva je vhodné vtočit špičky dovnitř, paty ven. Naším cílem je eliminovat prohnutí v bederní páteři a vyklopení pánve, které zapříčiňuje přetěžování bederních obratlů a zavěšení páteře do vazů. Proto podsaďte pánev, zatněte hluboké břišní svalstvo (tedy rozepněte bříško co nejvíce do stran a do pánve) a pár sekund prodýchejte tuto pánevní oblast (pozor, abyste s výdechem nepovolili aktivitu břišního svalstva či nepustili pánev do překlopení). Při správném provedení byste měli cítit, že opora o pánev je v oblasti stydké kosti (ne přední část stehen).

Špatné provedení: Cvik je prováděn špatně, pokud k podsazení pánve došlo tím, že jste zaktivovali hýžďové či zadní stehenní svalstvo. Dále pozor na to, abyste při podsazování nevtáhli pupík či horní část bříška dovnitř – došlo by tím k aktivaci přímého břišního svalstva, což je také nežádoucí.

Počet opakování: Přibližně minutu ve výdrži, opakovat asi 5x (podstatné je, abyste cítili správné provedení). Pokud cítíte, že se aktivuje nežádoucí svalstvo, cvik raději ukončete a odpočiňte si. V ideálním případě opakujte několikrát za den.

Uvolnění křížokyčelního kloubu

Vleže na břiše, horní končetiny v rozpažení, dolní natažené. Jednu nohu ohneme v koleni do pravého úhlu a pomalým tahem koleno posouváme směrem zevně do podpaží (koleno v kontaktu s podložkou), v koncové fázi pohybu koleno můžeme dotáhnout k podpaží rukou. V této fázi pohybu necháme pánev volně, vlastní vahou, klesat k podložce a prodýcháme několikrát pánevní oblast. Stejně pomalým tahovým pohybem vrátíme dolní končetinu do výchozí pozice.

Špatné provedení: Cvik musí začít ohnutím kolene do 90°, pokud není provedeno, cvik není účinný. Vyvarujte se rychlého provedení pohybu a přílišného prohnutí bederní páteře.

Počet opakování: Opakujte na obě dolní končetiny, každou z nich přibližně 5x.

Další možné cviky na bolest v kříži naleznete zde.

Pomoc na bolest ledvin

Při ledvinných bolestech je nutné provést řadu vyšetření, která pomohou objasnit jejich původce. Mezi nejjednodušší a nejrychlejší diagnostické metody patří vyšetření moči a krve. Ne vždy ale musí být onemocnění vylučovací soustavy provázeno bolestí. Mezi příznaky, které tato onemocnění provázejí, patří změny v barvě a množství moči, přítomnost kamínků v moči, bolestivost, případně pálení při močení. V případě obtíží se neváhejte obrátit na svého lékaře.

Více o této problematice zjistíte zde.

Zdroj: Jsou to ledviny a nebo jde o bolest zad
Zveřejněno dne: 28.6.2017