Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

OPORA PRO PIVOŇKY

Kdy pivoňky kvetou

Pivoňky kvetou podle stavu klimatických podmínek v dubnu, květnu, červnu a červenci.

Zdroj: Pivoňka

Diskuze: opora pro víno

Dobrý den,

chtěla bych se zeptat, zda vinné révě nějak výrazně vadí jako opora kari síť?

Předem děkuji za odpověď

Zdroj: diskuze Opora pro víno
Počet odpovědí: 2

Cena a prodej

Pivoňky lze zakoupit v zahradnictvích, jejich cena se pohybuje kolem 150 korun, ale záleží na druhu pivoňky.

Zdroj: Pivoňka

Diskuze: Re: opora pro víno

Kari síť se jako opora vinné révy dá použít, ačkoliv to není optimální. Budou tam překážet ty svislé tyče. Zkuste vybrat síť s velkými oky 20 až 30 cm. Kari síť také opatřete antikorozním nátěrem. Surová kari síť špatně reaguje na postřiky a mohla by rychle prorezivět.

Zdroj: diskuze Opora pro víno
Počet odpovědí: 2

Pivoňka

Pivoňky jsou vytrvalé byliny, polokeře a keře. Rozeznáváme pivoňky klasické bylinné (na zimu se zatahující druhy) a pivoňky dřevité, půvabné stromkové či keřové rostliny, které jsou stále populárnější.

Před téměř dvěma tisíci lety se pivoňky pěstovaly pouze v zemích svého původu na Dálném východě, v Evropě se objevily až ve středověku. Oblíbené byly plnokvěté odrůdy, jež stále ještě převažují v nabídce.

Novinkou posledních let, která si získává stále větší oblibu, jsou pivoňky s květy jednoduchými či poloplnými, jejichž průměr bývá více než patnácticentimetrový (existují i odrůdy s květy až dvaceticentimetrovými), k tomu přidejte ještě jejich příjemnou vůni.

Jak dřevité, tak i bylinné pivoňky rostou poměrně pomalu, takže v prvním roce po výsadbě bude mít rostlina jen několik výhonů a květů jen pomálu (někdy pouze jeden). Než získá svou charakteristickou podobu a bohaté kvetení, bude jí to trvat tři roky.

Zdroj: Pivoňka

Diskuze: Pivonka

Dobrý den, mám na zahradě pivonky ale letos nevykvetly.Sluničko a vláhu mají.Děkuji za odpovědˇ Ivana

Zdroj: diskuze Pěstování pivoněk
Počet odpovědí: 2

Proč je důležité pivoňky stříhat

Všeobecně jsou pivoňky dlouhověké rostliny, čím déle je budete pěstovat, tím víc vám pokvetou. Nemají rády časté přesazování. Nehnojte je dusíkem, lepší je fosfor k podpoře tvorby květů. Hluboký řez nutný není, připravujete se jím o květy. Pivoňky kvetou v dubnu, květnu, červnu a červenci. Odkvetlé květy odstřihujte, jsou nevzhledné a pro rostlinu těžké.

Zdroj: Kdy stříhat pivoňky

Diskuze: dřevité pivoňky prodej

Dobrý den. Již dlouho marně sháním dřevitou pivoňku s bílými jednoduchými květy. Nevíte kde bych ji mohla získat? Děkuji za odpověď.

Zdroj: diskuze Dřevité pivoňky prodej
Počet odpovědí: 0

Jak provést řez

Pokud vám pivoňky málo kvetou, je to známka toho, že jim něco chybí. Pravděpodobně mají málo živin nebo také příliš hlubokou anebo naopak mělkou výsadbou. Jestliže jim vadnou listy, může za to nejspíše houba. Proto na podzim uschlé listy pečlivě ostříhejte a spalte.

Chcete-li pěstovat pivoňky primárně na řez květů, vysaďte je do řad cca 80–100 cm vzdálených, v řadě pak půlmetr od sebe. V takových vzdálenostech si udržují vzpřímený růst a vy budete mít do vázy krásné rovné stonky s květy. K řezu jsou pivoňky nejvhodnější, když se nacházejí ve stadiu barevného poupěte těsně před rozvitím.

U pivoněk platí, že čím je rostlina starší, tím je krásnější. Pivoňky rostou poměrně pomalu, v prvním roce po výsadbě tedy nečekejte zázraky. Rostlina bude mít jen několik výhonů a málo květů, pokud vůbec nějaký. Budete si muset počkat přibližně tři roky, než vyroste do plné krásy.

Zdroj: Kdy stříhat pivoňky

Diskuze: pivoňka

Opakovaně, již po několik let, pupeny květů dřevité pivoňky něco vyžírá, takže vykvete jen jeden-dva květy. Jde o hmyz nebo o ptáky? Pokud hmyz, co s tím? Poradí někdo?

Zdroj: diskuze Pivoňka
Počet odpovědí: 0

Jak ustřihnout květ do vázy

Nařezaným rostlinám ihned ponořte spodní části stonků na půl minuty do vroucí vody, poté je až po květ vnořte na co nejdelší dobu do teplé vody a nechte zregenerovat. Takto ošetřené je můžete aranžovat do vázy.

Zdroj: Kdy stříhat pivoňky

Diskuze: pěstování pivoněk

Dobrý den, prosím o radu. Mám na zahradě pivoňky, krásně každý rok kvetou, ale letos nevím proč, vyrostly až do výšky k 150cm. Sluníčko i vláhu mají. Díky za odpověď. Jitka

Zdroj: diskuze Pěstování pivoněk
Počet odpovědí: 2

Čas na stříhání

Pivoňky bylinné se v zahradách vyskytují jen málo, jejich původní stanoviště se nacházelo od Balkánu po severní Evropu, ale potkal je osud mnoha dalších rostlinných i živočišných druhů – nyní patří mezi kriticky ohrožené.

U zahradních pivoněk jsou jejich květy poměrně těžké, a tak začnou často jednotlivé stonky polehávat. Keře proto svažte či podepřete, případně aplikujte obojí. Odkvetlé květy odstřihujte, stejně tak vadnoucí listy.

Začnou-li stonky a později listy vadnout i v období, kdy není příliš sucho, jedná se o chorobné vadnutí. Napadené stonky v tom případě odřízněte až u země. Pokud choroba napadla větší část rostliny, seřízněte ji celou. Při delším období sucha pivoňky pravidelně a dostatečně zalévejte, jinak jim zaschnou poupata.

Na zimu mladé rostliny přikryjte nejlépe chvojím. Vyvarujte se neprodyšných materiálů, jako je listí, bublinková fólie a podobně, pod nimi by totiž rostliny mohla napadnout hniloba.

Zdroj: Kdy stříhat pivoňky

Jak na pivoňky po odkvětu

Bylinné druhy pivoněk přestaneme po odkvětu zalévat. Usychající listy neodstříháváme (stahují se z nich živiny do kořenů) a rostliny necháme postupně zatáhnout. Až poté plně seschlé nadzemní části sestřihneme.

Dřevité druhy před mrazy chráníme tak, že povrch půdy pokryjeme vrstvou listí, slámou, slamnatým hnojem nebo větvemi chvojí. Vzrostlé keře jsou v našich běžných zimách již mrazuvzdorné. Rostliny poškozují pozdní mrazy na mladých výhonech s novými listy a poupaty. Po odkvětu je nutné odstranit koncové výhony s nevzhlednými zbytky květů s nasazenými měchýřky. Zamezíme tím vysilování rostliny případnou tvorbou semen. U starších keřů si můžeme v některých případech dovolit i hlubší řez přestárlých a uvnitř keře rostoucích větví. Tím podpoříme růst výhonů nových. Jakékoliv zakracování větví zmenšuje násadu květů, dřevité pivoňky totiž kvetou z koncových pupenů, které se zakládají v předcházejícím roce. Zmlazovací řez u přestárlých keřů snáší pivoňky dobře. Staré větve je lépe odstranit až u země, než je zkracovat. Obvykle řez omezujeme pouze na vystřihání suchých, poškozených nebo nemocných větví.

Zdroj: Pivoňka

Hortenzie řapíkatá

Hortenzie řapíkatá je popínavá rostlina. Jedná se o opadavou rostlinu s tuhými větvemi a pevnými listy, které jsou středně až tmavě zelené, oválně kulaté až mírně srdčité. Mladé listy bývají velmi lesklé. Na podzim se barví do žluté. Od začátku do poloviny léta vykvétají ploché chocholíky krémově bílých květů, jejichž jednotlivé kvítky se otevírají postupně a na rostlině vydrží vcelku dlouho.

Tato hortenzie tvoří vzdušné příčepivé kořínky, kterými se spolehlivě chytá opory. Dokáže se tak pevně přichytit ke staré zdi nebo plotu. Protože její dřevo časem mohutní, včas rostlinu podepřete (pokud je opora chatrná), aby se nerozlomila. Řez není nutný, mladé rostliny rostou velmi pomalu.

Zdroj: Hydrangea macrophylla

Druhy květenství

Jednoduché květy – mají miskovitý tvar s jednou či dvěma řadami zvlněných korunních lístků a nápadnými tyčinkami uprostřed květu.

Poloplné květy – jsou podobné jednoduchým květům, mívají však tři řady korunních lístků. Takovýto tvar květu v tmavě růžové má Cora Stubbs, světle růžová Westener nebo čistě bílá Hawaian Sun.

Plné květy – bývají okrouhlé s jednou nebo dvěma vnějšími řadami velkých korunních lístků. Ostatní jsou hustší, zmenšují se ke středu a vyplňují zbytek květu tak, že tyčinky zanikají. Některé odrůdy jsou dvoubarevné – jako červenobílá Gay Paree či žíhaná bíločervená Madame Jules Dessert. Zajímavě lososová je odrůda Pink Hawaien Coral, Lady Anna zas potěší milovníky růžové barvy. Odrůda Rubra Plena (červená) a Alba Plena (bílá) krášlily už zahrádky našich babiček a prababiček.

Sasankovité květy – jsou typické pro japonské pivoňky a kultivary z nich vyšlechtěné. Střed květu vyplňují korunní lístky vzniklé z tyčinek.

Zdroj: Pivoňka

Pěstování pivoněk

Na pěstování nejsou pivoňky náročné, především bylinné druhy patří k nejsnáze pěstovatelným okrasným zahradním rostlinám. Nejsou také příliš náchylné na choroby či napadení škůdci.

Většině bylinných i dřevitých druhů vyhovuje slunné nebo jen po část dne mírně zastíněné stanoviště, pouze některé východoasijské lesní druhy dávají přednost polostínu až stínu.

Starší rostliny nevyžadují zvláštní péči: zjara po odkvětu je můžete přihnojit dobře rozleželým kompostem nebo minerálním hnojivem – vhodná jsou hnojiva určená růžím. Chybí-li na jaře vláha, pak pivoňky zálivku přivítají, v létě po odkvětu vydrží i krátkodobá sucha.

Odstraňování semeníků by mělo být pravidlem u bylinných i dřevitých pivoněk, zimní přikrývka u bylinných pivoněk stačí jen první rok po výsadbě, jinak jsou zcela mrazuvzdorné.

Plnokvěté odrůdy můžete podepřít nebo vyvázat, protože těžké květy vítr často poláme, po dešti se pak ohýbají vlastní vahou až k zemi.

Pivoňky vyniknou nejlépe jako samostatné keře nebo v malých jednodruhových skupinách. Mezi sebou se kombinují dost obtížně z důvodu přílišné rozmanitosti tvarů a barev květů. Dobře vypadají ve společenství okrasných trav, zjara vyniknou jejich červené výhony vedle narcisů, modřenců a tulipánů. Při podzimním vybarvení pivoněk do bronzova zjistíte, že si opravdu vystačí bez velké společnosti.

V době vegetace jsou pivoňky náročné na živiny a nesnášejí dlouhodobé zamokření substrátu. Vyžadují proto výživnou a zároveň dobře propustnou hlinitopísčitou zeminu.

Většina asijských bylinných druhů vyžaduje neutrální až mírně kyselou zeminu. Bylinné druhy nesázíme hluboko, pupeny by měly být jen asi 4–6 cm pod povrchem. Hlouběji zasazené rostliny mívají menší násadu květů.

Dřevité pivoňky a evropské bylinné druhy preferují půdu neutrální až mírně zásaditou. Sazenice dřevitých druhů naopak můžeme zapustit při výsadbě 10 cm hlouběji, než byly původně. Z kmínků a větviček zapustí další kořeny a mají pak rychlejší a bohatší přírůstky.

Nejvhodnější doba pro sázení je přibližně od konce srpna do začátku listopadu, sazenice v nádobách s dostatečným kořenovým balem můžeme samozřejmě sázet po celou dobu vegetace. Při výsadbě je dobré do substrátu přimíchat univerzální, pomalu rozpustné hnojivo.

Rostliny potřebují dostatek prostoru. Pro výsadbu jednotlivých trsů či keřů proto připravíme jámy o průměru přibližně 50 cm a okolo 50–70 cm hloubky. Je-li podloží špatně propustné, nasypeme na dno asi 10–15 cm vrstvu drenáže (drobný štěrk, hrubý písek).

Dřevité pivoňky v případě potřeby zaléváme po celou dobu vegetace. Pokud jsou rostliny na místě vysazeny déle než 2–3 roky, bývá již půda vyčerpaná a je nutné rostliny během vegetace přihnojovat (běžnými hnojivy obsahujícími dusík, fosfor a draslík) buď v zálivce, nebo postřikem na list.

U dřevitých pivoněk můžeme na jaře povrch substrátu posypat pomalu rozpustným hnojivem nebo dobře uleželým hnojem, z nichž se při zálivce postupně přes celou sezonu uvolňuje dostatek živin.

Rostliny nemají rády přesazování, a tak by místo výsadby mělo být pokud možno již trvalé. Bylinné pivoňky se dožívají většinou kolem 30 let, ale často i více, dřevité druhy mnohdy i přes 100. Ve své domovině, v Číně, existují nádherné exempláře dřevitých pivoněk staré několik set let.

Pivoňky množíme výhradně dělením starších rostlin na konci léta. Je možné množit i výsevem semen, ale získáme tak velmi nekvalitní a nejednotné mladé rostlinky.

Zdroj: Pivoňka

Popínavé rostliny na pergolu

Pergola a popínavé rostliny k sobě neodmyslitelně patří. Vždyť právě hlavní účel této stavby je sloužit jako opora pro popínavé rostliny. V dnešní době velmi oblíbené zastřešené pergoly, které čím dál vídáme na českých zahradách, tak trochu ztrácejí svůj původní smysl a účel a stále více připomínají zastřešené altány, než vzdušné zahradní pergoly. Při výběru vhodného druhu popínavé rostliny musíme zohlednit několik kritérií, které nám napomohou při volbě té správné rostliny: jaký máme prostor kolem pergoly, zda jde o opadavou rostlinu, kvetoucí rostlinu, jak zatíží pergolu, jaké je umístění pergoly (přímé slunce, polostín), jaká je rychlost růstu zvolené popínavé rostliny.

Opletka Aubertova

Má latinský název Polygonum aubertii, jde o bujně rostoucí popínavou dřevinu s bílými květy, dorůstající až do výšky 10 m. Listy jsou kopinaté, tmavě zelené, opadavé. Kvete velmi bohatě od srpna do října. Za rok vyroste opletka 2 až 3 m, potřebuje tedy dostatečně stabilní oporu. Běžná náročnost na půdy. Stanoviště slunné až polostinné.

Zimolez německý

Má latinský název Lonicera periclymenum Belgica. Tato popínavá rostlina dorůstá do výšky 2 až 3 m. Listy jsou okrouhlé, zelené. Květy jsou fialovobílé, vonné. Zimolez kvete v červenci až srpnu. Plody jsou malé, kulovité, mají červenou barvu. Běžná náročnost na půdy. Stanoviště slunné až polostinné.

Zdroj: Popínavé rostliny

Opora na Clematis

Nejlepší čas pro výsadbu je jaro nebo podzim, rostlinu ale můžeme vysadit kdykoli během roku, kromě mrazivých a velmi horkých dní. Vysazujeme asi půl metru od budoucí opory, pokud vysazujeme více rostlin vedle sebe, počítáme s rozestupem nejméně 40 cm. Pro plamének je nutné si připravit jámu minimálně 50 x 50 cm, do ní dáme nejdříve vrstvu štěrku (8–10 cm), teprve potom sypeme zeminu smíchanou s kompostem. Clematis má rád půdu bohatou na vápník, ten mu můžeme dodat smícháním zeminy s hrstí mletého vápence. Sazenici zahrneme o 10 cm výš, než byla zasazena v kontejneru. Půdu pevně přimáčkneme a pečlivě zalijeme, rostlinu přivážeme k opoře. Pro plamének vybíráme teplé a slunné místo, může být i polostín, kde zároveň musíme zajistit zastínění, vlhko a chlad pro kořeny. Nejlépe ho ochráníme polštáři jiných trvalek nebo zahrneme vyšší, nejméně pěticentimetrovou vrstvou kompostu, případně posekané trávy. Clematis nikdy nevysazujeme na severní stranu.

Plamének se dá pěstovat u plotu, a to na drátěnce podobné té pro révu. Ke každému plaménku lehce zapíchneme drát chráněný bužírkou, který v horní části ohneme a zahákneme za horní vodorovný drát. Rostlina se hned odspodu drátu přidržuje a tím jej i sebe fixuje. Pak už stačí jen malý kolíček na prádlo, kdyby se některý výhon oddálil. Na podzim místo složitého vymotávání a vystříhávání stačí plamének u země odstřihnout, ohnutý drát vyháknout, a je hotovo. Samozřejmě u plaménků jarních se toto nedělá, ty vedeme po stabilnějších oporách, nejlépe se k tomu hodí dřevěné nebo hotové mřížky pevně ukotvené, aby odolaly většímu větru.

Zdroj: Stříhání klematisu

Co je to Ranunculus

Ranunculus je latinský název pro rod pryskyřník, u kterého existuje na 400 druhů. Některé rostou na zahradách a loukách jako nežádoucí plevel, jiné jsou vhodné k řezu, další druhy zdobí okraje jezírek nebo slouží jako jarní výzdoba spolu s petrklíči. Mnohé svými kulovitými květy připomínají pivoňky, obzvlášť pak poupata, jež se pomalu otvírají do plného rozkvětu. Květ je u záhonových a asijských druhů tvořen z mnoha květních lístků, ty mohou být bílé, růžové, žluté nebo červené. Rozvětvená lodyha nese nejenom květy, ale také listy dělené čárkovitými úkrojky.

Po odkvětu rostlinku pěstovanou na záhoně či v nádobě nechám takzvaně zatáhnout. Hlízky vyndáme a očistíme a uchováme na suchém místě. K přezimování vybíráme vždy nově vytvořené hlízy. Asijské druhy jsou 20–30 cm vysoké a kvetou na počátku léta. Vysazují se na slunné stanoviště od března. Záhonový pryskyřník je mrazuvzdorná trvalka, která se od asijských typů liší tím, že má menší kulovité a méně barevné květy. Pryskyřníky pro skalky jsou nízké a nejsou vždy mrazuvzdorné. Vyžadují plné slunce, na kterém se jim daří nejlépe. Květy se objevují v březnu. Vodní pryskyřníky jsou vhodné na bažinatá místa zahradních jezírek, která rázem svojí žlutou barvou rozsvítí. Na loukách a na vlhkých místech se můžeme setkat s pryskyřníkem prudkým, který kvete od května do září. 20–100 cm vysoká lodyha nese leskle žluté květy. Pryskyřník plnokvětý je ozdobou zahrady.

Pryskyřníky jsou sice mrazuvzdorné, ale ne absolutně, při tužších mrazech je vhodné je přikrýt, aby nevymrzly.

Zdroj: Ranunculus

Opěrné konstrukce

Takže zahrádkář nemusí brát ohled na to, aby jeho vinici tvořily úhledné řádky a může si vytvořit svůj způsob vedení keřů, tak jak mu bude vyhovovat.

Správně. Ovšem je potřebné splnit požadavky révy, vyplývající z jejích vlastností, tedy z toho, že réva je teplomilná a světlomilná rostlina. Dá se využít každý způsob vedení, který zajistí, aby keře byly dobře osluněné a dostatečně provzdušněné. Samozřejmě, že některým odrůdám se lépe daří „tom svém“ způsobu vedení, což lze vyhledat v odborných publikacích.

A jaké materiály pro opěrné konstrukce byste do zahrad doporučila?

Konkrétně bych nedoporučila žádný, protože lze využit všechny, které jsem uvedla, ale i ještě některé další. Například, pokud budete chtít vést révu po fotbalové brance se sítí, půjde to také. Ovšem za podmínky, že, na rozdíl od jejího využití ve fotbale, bude síť dostatečně fixovaná a napjatá, aby skutečně sloužila jako opora. Viděla jsem révu, zakrývající nevzhledný sloup, který nebylo možné z nějakých technických důvodů odstranit. Tím chci říct, že jako opěrná konstrukce se dá využít cokoli -záleží na fantazii zahrádkářů. Pokud se týká tato otázka mne osobně, já bych se vyhnula betonu, protože ho prostě nemám ráda. Ale neznamená to, že se klasické betonové sloupky do zahrady nehodí. Musím říct, že už jsem takto vybavených zahrad viděla celou řadu. A byly pěkné, protože každá zahrada, o kterou se lidé starají s láskou, zákonitě pěkná být musí.

Hodně lásky vám i vašim vinicím přejí Hanka Synková a Ludmila Svobodová.

Text: © Hanka Synková a © Ludmila Svobodová

Zdroj: Kalendář pro vinaře - červen

Jak při pěstování malin v květináči

Pokud nevlastníte zahrádku, můžete zkusit pěstovat maliny na balkoně. Rostou a plodí nádherně, květináče na jednu rostlinu stačí mít o objemu jen cca 15 litrů. Pěstují se v podstatě stejně jako na zahradě. Vybrat si můžete mezi druhy jednoplodícími (Granát, Lloyd George, Rubín, Veten, Zeva II), které zrají v létě, nebo stáleplodícími (Ada, Heritage, Ljulia, Medea), ty plodí dvakrát za sezonu. Výhony malin průběžně usměrňujte, jinak se divoce rozrostou. Vhodná je opora, například treláž na zdi, nebo alespoň tyče s příčkami, ke kterým výhony vyvazujte.

Přesazování volte asi v intervalu, kdy potřebujete z květináče dostat většinu odplozených „pařízků“. Nejlepší doba pro přesazování je na počátku rašení. Interval každé třetí (čtvrté) jaro asi bude optimální. Samozavlažovací květináče jsou ideální, ale je potřeba volit takové, aby je v zimě ponechaná kaluž vody neroztrhala (případně místo, kde by se kaluž vytvářela, na zimu vyplnit rašelinou). Není potřeba při přesazování postupně rostlinu dávat do většího květináče, ale jen vyčistit kořenový systém od odplozených oddenků a dát novou výživnou zeminu do původní nádoby.

Řez malin pěstovaných na balkoně je stejný jako u malin rostoucích na zahrádce, viz výše v článku. Vždy záleží na tom, o jakou odrůdu se jedná. Prořezávejte všechny mrtvé výhonky a větvičky, které brání novému růstu. Zároveň tvarujte malinovník, ať vám nepřeroste přes hlavu.

Pokud bydlíte v oblasti, kde je tuhá zima, přesuňte maliny do garáže. Během zimního období rostlina spí, takže ji zalévejte pouze tak, aby zůstala naživu. Malinovník dejte zase ven, až přejdou první jarní mrazíky. V případě, že nechcete maliny přesouvat, květináč dobře zaizolujte a použijte mulčování pro ochranu kořenů.

Zdroj: Ošetření malin na podzim

Pěstování

Obecně platí, že aby kiwi plodilo, je nutné vysadit samčí a samičí rostlinu, pokud nemáte samosprašné odrůdy. Na 8 samičích rostlin se vysazuje 1 rostlina samčí. Kiwi vyžaduje osluněné, jižně (eventuálně jihozápadně) orientované stanoviště, chráněné před mrazy. Pozdní mrazíky mohou totiž ohrozit tvorbu květů. Kiwi upřednostňuje klima podobné klimatu pro pěstování vinné révy. Rostlina rovněž vyžaduje oporu k pnutí. Nakvétá na jednoročních postranních výhonech přibližně od čtvrtého roku. Potřebuje lehce kyselou půdu (1 díl rašeliny a 2 díly zahradnického substrátu), dobře propustnou. Rostlina je náročná na dostatek vláhy. Sazenice vysazujte 4 m od sebe. V březnu je nutné přihnojovat humusovým hnojivem (rohová moučka, speciální hnojiva na ovoce).

Minikiwi je možné pěstovat i v nádobě na balkoně či terase, přičemž platí základní pravidlo: čím větší nádoba, tím lepší růst a plody. Velikost nádoby by tedy měla být minimálně 30 l. Dno nádoby musí mít otvory, aby mohla odtékat přebytečná voda. Na dno nasypte nejprve 5 cm keramzitu nebo hrubého štěrku pro zlepšení drenáže. Přikryjte netkanou textilií, aby se zem nemíchala s drenážní vrstvou. K pěstování používejte směs dobré zahradní půdy a rašeliny v poměru 1 : 1. Nádobu neplňte zeminou až po okraj, aby voda při zalévání nepřetékala. Kiwi vyhání dlouhé výhony, které následující rok plodí, takže je nutné je vyvazovat. Nejjednodušší metodou jsou 3 bambusové tyčky, 180 cm vysoké, zapíchnuté do okraje nádoby a nahoře svázané. Tak vznikne opora, která nejenže dobře vypadá, ale zároveň plní svůj účel. Co se týče hnojení, tak pro rostliny v nádobě používejte dlouhodobě působící hnojivo na květiny. Organický potaš z pryskyřice zajišťuje přísun živin jen podle potřeb rostliny a máte tak zajištěn dostatečný přísun živin po celou dobu růstu. Pokud jde o řez těchto rostlin, odstraňujte na zimu staré dvouleté dřevo. Ponechejte jen mladé, jednoleté výhony, které budou plodit další rok. Rostliny v nádobách také vyžadují dostatek vody. Měly by se proto zalévat každý den. V zimě nádoby postavte na chráněné místo těsně vedle sebe. Při silných mrazech je ještě přikryjte netkanou textilií. Rostliny by mělo být možno snadno zalévat i během zimy, mráz totiž půdu vysušuje a rostliny pak nezmrznou, ale uschnou.

Kiwi vysazujte od března do května a od září do října. Rostliny v nádobě celoročně. Přihnojujte na jaře hnojivem pro bobuloviny.

Zdroj: Mini kiwi

Opora

Druhy opory musíte volit podle toho, kde chcete vinnou révu pěstovat, zda ji chcete nechat pnout po pergole, domu, nebo růst u kamenné zdi, či ve volném prostoru. Jestliže se chystáte vysazovat skleníkovou odrůdu, vybírejte ve skleníku místo v rohu, aby rostlina nebránila dalšímu pěstování jiných plodin. Dále je vhodné připravit jednoduchou konstrukci na podporu bujně rostoucích šlahounů tak, aby réva rostla u stropu a nebránila volnému pohybu po skleníku. Pokud se rozhodnete vysazovat sazenici ven, vybírejte nejlépe kryté místo, kde vytvoříte opěrnou konstrukci, nebo můžete nechat vinnou révu růst a plazit se po pergole. Při pěstování u zdi formou takzvané palmety, kdy se réva rozrůstá podél zdi do šířky, dodržte vzdálenost mezi jednotlivými sazenicemi čtyři až pět metrů. Rostlinu zasaďte ke zděné stěně a oporu zakotvěte do ní. Pokud chcete mít úrodu hroznů, nenechávejte révu příliš rozrůst; a pozor, nesázejte révu poblíž studny, táhne se za vodou a její kořeny by vám mohly prorůst i pod nejnižší skruží do studny.

Pro pergoly a loubí, po nichž se sazenice mají pnout do výšky i šířky, bude vzdálenost záviset na tom, zda je povedete více do výšky nebo do šířky. V případě, že chcete révu pěstovat na volném prostranství, například na jižním svahu pozemku, musíte pro ni vytvořit opory. Vzdálenost mezi sazenicemi pak bývá jeden metr. Protože musíte v prvních letech vypěstovat rovný kmínek, použijte opěrný kůl, který může být z nejrůznějších materiálů: dřeva, kovu nebo plastu. Podle způsobu vedení révy (nízké, střední, vysoké) se pak pro rostliny vytvářejí podpůrné konstrukce, po kterých se od třetího roku začnou pnout. Jsou to různé typy pergol či drátěnek. Mezi nosné sloupky a případně trámky se pak napíná nosný a vodicí drát. Různé způsoby vedení a opor najdete podrobně popsané například na těchto stránkách: způsoby vedení a opor.

Zkušení pěstitelé například postupují takto: Na dvě až tři rostlinky vinné révy postačí dvě staré železné trubky (3/4" nebo 1") z vyřazeného ústředního topení, nebo železné pozinkované trubky ze starého vodovodu, a to v délce 1,8 až 2 metry. Tyto trubky se zatlučou 3 až 4 metry od sebe cca půl metru do země, aby je nevyvrátil ani vítr. Mezi tyto trubky se pak vodorovně natáhnou vodicí dráty – několik řad vzdálených od sebe asi 40 cm. Někteří používají drát z PVC a letorosty vážou provázkem, jiní betonářské pletivo koupené ve stavebninách a mezi trubky natáhnou velmi pevný drát, který přichytí objímkami, aby po trubce nesklouzl. Nedoporučují dřevěnou konstrukci, protože mnoho let nevydrží.

Ve vinařských prodejnách lze zakoupit na vyvazování letorostů speciální drátky, sloupky například nakoupíte zde: potřeby na vyvazování.

Zdroj: Příprava na pěstování vinné révy pro začátečníky

Jak zazimovat rostliny na zahradě

Pozornost při zazimování věnujte druhům, jimž přes zimu zůstávají zdřevnatělé nadzemní části, odkvetlá květenství a prosychající olistění. Nejdřív přijdou ke slovu nůžky – zkraťte nadzemní část trvalek několik centimetrů nad zemí, a pokud nemáte jiný materiál na přikrytí rostlin, klidně použijte, co jste ostříhali.

Stálezelené trvalky neřežte, odstraňte jen nepěkná odkvetlá květenství a rostliny očistěte, okrasné trávy neřežte před zimou vůbec. Jejich trsy svažte, aby se nerozklesly pod tíhou sněhu nebo nepolámaly větrem, budou vám zdobit zahradu celou zimu.

Pokud jste koncem léta sázeli nové rostliny nebo dělili trsy starších, bude jim lépe pod přikrývkou z chvojí nebo listí. Ještě předtím než trvalky zakryjete, prokypřete zem mezi trsy a přidejte jim vrstvu dobrého, uleželého kompostu. Prokypření omezí odpařování vláhy z půdy a kompost poslouží jako pokryv a zásobárna živin pro příští rok.

Mnohé trvalky jsou dlouhověké a s přibývajícími lety získávají na kráse (srdcovky, třemdavy, čemeřice, bohyšky, pivoňky, terčovky a palmové lilie). Jsou hodně odolné proti mrazům, ale nic nezkazíte, pokud použijete kryt z chvojí na Kniphofii nebo Yuccu – jde spíše o zastínění listů, které bývají v zimě poškozeny sluncem nebo ledovým větrem. Během roku nepotřebují tyto mnoholeté krásky téměř žádnou péči, zjara přivítají přihnojení kompostem, jako ostatně všechny trvalky. Před zimou prohlédněte i trsy vytrvalých kopretin – ušlechtilé kultivary potřebují každý druhý rok rozdělit, jinak špatně přežívají zimu. Také podzimní astry se bujně rozrůstají, proto se stává, že kvetou po obvodu trsů, ale střed nemá dostatek živin – tam rostlina skomírá. Pomoc je jednoduchá: rozdělit a přesadit alespoň každý třetí rok.

Mrazy bez sněhu trvalkám nesvědčí, zvláště trvají-li delší dobu. Jestliže pěstujete méně odolné druhy, musíte je přikrýt ještě před příchodem pravidelných nočních mrazů. Choulostivá je z okrasných trav Cortaderia, ta navíc potřebuje ochranu proti vlhkosti. Trs trávy svažte, zasypte vyšší vrstvou listí a zakryjte fólií proti vlhku. Navrchu zatižte chvojím, a až se na jaře oteplí, odstraňte přikrývku a rostlinu seřízněte. Zimní přikrývku dopřejte i paznehtníku, sasankám, střevíčníkům nebo nízkým kosatcům (Iris kaempferi). Kryt z chvojí neuškodí žádným trvalkám – je vhodný jako přistínění v zimních slunečných dnech, kdy vyrovnává vysoké teplotní rozdíly.

Holomrazy skalničkám neprospívají, proto rovněž partie s nově vysázenými a choulostivými rostlinami zakryjte chvojím. Není to sice plnohodnotná náhražka sněhu, ale uchrání skalničky hlavně v předjaří, kdy sluníčko nabírá na síle a probouzí rostliny, které se pak v noci musí vypořádat se silnými mrazy. Trpí i celkem odolné druhy jako floxy, iberky či devaterníky, jimž slunce snadno popálí listy – neuhynou, ale dost utrpí jejich jarní vzhled. V místech s pravidelnou sněhovou pokrývkou a mírnými mrazy kolem minus pěti stupňů je zimní kryt skalky celkem zbytečný. Na kryt skalkových rostlin nepoužívejte listí (hodí se ale k zakrytí kořenového systému pěnišníků a azalek), nedostane se pod ně vzduch (ale myši zaručeně). Opakované tání a předjarní deště přemokří půdu, která pod slehlou vrstvou listí neoschne, a rostliny uhnijí. Pod chvojím se také lépe kontrolují skalničky, které raší a kvetou už v únoru. V tom případě je pak budete moci částečně odkrýt. Zjara pak spolu s chvojím oberte i odumřelé nadzemní části rostlin, skalničky přitlačte (bývají vytažené mrazem) a dosypte zeminu.

Nenechávejte kryt na trvalkách dlouho, aby rostliny nežloutly a nevytahovaly se nedostatkem světla, ale neuspěchejte ani jarní „otužování“ a chvojí nevyhazujte. Počasí nebývá jisté a po teplých dnech může přijít opětovné období mrazů – pak se bude lehká přikrývka hodit. I když všechny trvalky přivítají jarní slunce s radostí, odkryjte je raději v podmračeném dni nebo postupně chvojí nadlehčujte – rostlinám hrozí na prudkém slunci popálení, musí si nejprve pár dnů zvykat na plné světlo.

Zdroj: Jak zazimovat zahradu

Drátěnky

V únoru se pěstitelé věnovali správnému řezu révy, dnes jste zmínila některé tvary, jako například vertiko nebo jednoduchá záclona a minule při zastrkování výhonů nás zajímalo dvoudrátí. Ale ještě jsme nemluvili o drátěnkách jako takových.

To máte tedy pravdu. Vybudovat drátěnku je potřebné nejdéle v druhém roce po výsadbě, ale můžeme si o ní něco povědět už teď, i když založení vinice a vlastní výsadba nás teprve čeká. Na začátku našeho povídání jsem říkala, že réva je liána, proto potřebuje oporu. V šerém dávnověku, kdy révu ještě „nezotročoval“ člověk, protože réva je mnohem starší než lidstvo, si tato liána musela s oporou poradit sama. Vyřešila to tak, že „šplhala“ po kmenech až do korun stromů, kde bylo sluníčka dost a kde se jí líbilo. Dnes, kdy jsou vinice monokulturami, případně monokulturami s ozeleněním, révové keře nemají k dispozici žádné stromy, po kterých by mohly šplhat a na nichž by se mohly uchytit, a proto potřebují opěrné konstrukce. Několik století si naši předkové vystačili s tím, že na jaře ke každému keři zatloukli dřevěný kolík a k němu během vegetace vyvazovali ty výhony, které po vylámání na keři ponechali. Na podzim po sklizni a po opadu listí kolíky vytahali a uložili je na kraj vinice. Kdo nějaký kolík ukradl, aby si s ním zatopil, byl náležitě potrestán, jak se můžeme dočíst v tehdejších „legislativních“ předpisech, které pro vinice napsal císař a milovník vín Karel IV. Taková opěra keřům vedeným na hlavu stačila.

Dnes, když jsme postupně navrhli a začali využívat řadu způsobů vedení, už nám jen opěrné tyče nestačí, protože na keřích pěstujeme kmínky, na nich nařezáváme různými způsoby ramena s čípky a ve velkých výsadbách využíváme téměř výlučně jen tažně. Proto je potřeba, aby opěrné konstrukce byly složitější. Pro výsadby, ve kterých používáme traktory, je navíc nutné, abychom keře poněkud násilně formovali do víceméně „placatých tvarů“, aby se tam stroje s nářadím vešly. Proto dnešní drátěnky tvoří krajové a středové sloupky a mezi nimi jsou napjaté dráty. Samozřejmě, že počet a uspořádání systému drátů závisí na používaných pěstitelských tvarech, ale pro většinu tvarů se hodí kombinace dvou nebo jednoho spodního drátu, kterému či kterým se říká „vodící“ a dvou až tří dvoudrátí, do kterých se za vegetace zasunují přirůstající letorosty. Krajové sloupky nesou největší tíhu danou hmotností přibývající zelené hmoty, která často pronáší dráty. Ty se musejí čas od času napínat a tím by se časem mohly krajové sloupky zbortit, proto se ukotvují nebo musí být podepřeny vzpěrami. Středové sloupky se umísťují obvykle vždy mezi šestý až sedmý keř, případně mezi sedmý a osmý keř. Záleží na způsobu vedení.

Jaké materiály se pro vybudování drátěnek používají?

Pro první drátěnky to byly dřevěné kůly. Dřevo je dobrý materiál, v krajině vypadá přirozeně a při likvidaci drátěnky ještě poslouží jako topivo. Také v současnosti někteří vinohradníci dávají dřevěným sloupkům přednost. Oblíbeným druhem dřeva je dřevo akátové, protože rychle roste. V druhé polovině dvacátého století se, v souladu s tehdejším stavebnictvím, využívalo téhož stavařského materiálu – betonu. Betonové sloupky jsou vyztužené železnými pruty a musí v nich být předem vytvořené otvory pro dráty. Betonové sloupky krajové mívaly patku, pod kterou se šikmo umísťovala vzpěra. Velká část starších vinic je ještě dnes tvořena sloupky betonovými. Likvidace betonových sloupků není jednoduchá, většinou se za ni musí platit.

V současnosti se kromě návratu k dřevěným sloupkům využívá ještě další materiál. Moderní lehké kovové sloupky, které, pokud jsou dobře propojené mezi dráty a opěrnými tyčemi k jednotlivým keřům, jsou značně stabilní, i když to tak na první pohled nevypadá. Používají se ve většině nově budovaných vinic. Posledním využívaným materiálem je produkt chemického průmyslu – sloupky a opěrné tyče plastové. Jejich předností je také jejich nízká hmotnost a snadná likvidovatelnost. Zde je vidět, jak vypadá drátěnka s ukotvenými sloupky z akátového dřeva:

Zde drátěnka se sloupky z betonu se vzpěrami:


Tady je vidět drátěnka z plastu:


A nakonec lehká kovová drátěnka:


A jaké opěrné konstrukce byste doporučila návštěvníkům těchto stránek?

To samozřejmě závisí na způsobech vedení. Je však dobré vzít v úvahu, že to, o čem jsem teď mluvila, se týká profesionálních vinařů, kteří hospodaří na velkých plochách vinic a používají mechanizační prostředky, které se do řádků musejí rozměrově vejít. Proto řežou a vedou keře tak, aby jejich hmota byl víceméně „placatá“. Drobný pěstitel nic takového nepotřebuje. V únorovém povídání jste se mne ptala na využívání kordonových tvarů a já jsem nabídla některé ukázky využívání pergol v zahradách. Kdo navštívil země pěstující révu a měl příležitost jet krajinou vinic, jistě si všiml, že „co jiný kraj, to jiné způsoby vedení“. Například nejrozmanitější pergoly nebo tvar Y, který se již sem tam objevuje i u nás. Jde o způsob pěstování s vysokým kmínkem, který se v horní části rozdvojuje do dvou ramen vedených šikmo vzhůru, čímž se celý řádek vinice otevře do stran. Tento tvar je vhodný zejména pro stolní odrůdy. Jak vypadá vedení keřů ve tvaru Y, je vidět zde:

Nebo je v jiných oblastech možné vidět vedení, které tvoří kmínek, na něm tři až čtyři krátká ramena, vedená do všech stran. Na nich se nařezávají krátké čípky. Tomuto vedení slouží jako opora něco, co by se dalo nazvat „kolo od vozu“ (nebo moderněji „volant“). V zemích, kde je velmi teplé klima a rozložení srážek do téměř půlročních cyklům, jako například na Kanárských ostrovech či v jiných zemích, se réva pěstuje korodonovým způsobem, avšak keře se z počátku vegetace celé nechávají ležet na půdě včetně kmínků – nepotřebují tedy žádnou drátěnku. Teprve před začátkem zaměkávání bobulí se jednotlivé části keřů podkládají dřevěnými oporami ve tvaru s prominutím „klacků“, aby se zabránilo styku s půdou.

V zemích s pravidelnými větry vanoucími převážně jedním směrem, se kolem keřů budují nízké kamenné zídky, které chrání mladé letorosty před vylomení. Později se konce letorostů přes zídky přehazují. Způsobů vedení je zkrátka celá řada a jejich uživatelé si pro ně vymyslí a vybudují ta nejvhodnější opěrná zařízení. Například révový keř v ochranné zídce, jak je vidět zde:

Zdroj: Kalendář pro vinaře - červen

Výběr odrůd révy podle místa pěstování

Nejvhodnější odrůdy vinné révy pro skleníky

  • bílá: Venuše, Aron, Panonia Kincse, Vitra, Arkadia
  • červená: Kodrjanka, Kardinal
Nejvhodnější odrůdy vinné révy pro teplá stanoviště
  • bílá: Irsai Oliver, Muškát Otonel
  • červená: Ajvaz, Onyx
Nejvhodnější odrůdy vinné révy pro stanoviště do 300 m. n. m.
  • bílá: Chrupka Jalabertova, Julski biser, Diamant, Opál, Müller Thurgau, Ryzlink rýnský, Muškát moravský, Topas, Lena, Suručenskij bělyj
  • červená: Modrý Portugal, Vitra, Lukas, Karneval, Svatovavřinecké

Nejvhodnější odrůdy vinné révy pro stanoviště do 500 m. n. m.

  • bílá: Čabaňská perla, Chrupka bílá, Vostorg, Jana, Madlenka královská
  • červená: Chrupka červená, Olšava, Karbola

Zdroj: Příprava na pěstování vinné révy pro začátečníky

Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Jana Válková

Mgr. Hanka Synková


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS

NABÍDKA OBCHODU