Keř je dřevnatá rostlina vyšší než trávy a byliny, která se hned u země nebo poměrně nízko nad zemí dělí do mnoha větví. Na rozdíl od vyšších stromů keře nemají hlavní kmen. V tomto článku se můžete blíže seznámit s keři kvetoucími v dubnu, zvláště pak s jejich léčivými účinky.
Líska obecná
Opadavý, 2 až 8 m vysoký keř. Větve v mládí červenohnědě žláznatě chlupaté, později lysé, borka hnědošedá, hladká. Listy řapíkaté, střídavé, vejčité, na konci špičaté, na bázi srdčité, na okraji dvojitě pilovité až mírně laločnaté, na horní straně řídce chlupaté a na spodní straně zejména na žilkách pýřité, řapík žláznatě chlupatý, 1 až 2 cm dlouhý. Květy jednopohlavné, samčí uspořádány v 3 až 7 cm dlouhých, úzkých jehnědách, jednotlivé květy vyrůstají v úžlabí žlutohnědých, pýřitých listenů. Samičí květenství nenápadná, umístěná v hnědém, přisedlém, pupenovitém obalu, z něhož vyčnívají pouze červené až červenofialové blizny. Oříšky vyrůstají po 1 až 5, jsou vejcovitě kulovité, zpočátku žlutozelené, později hnědé, obalené ve zvonkovitém, žláznatě chlupatém obalu tvořeném srostlými listenci. Keř kvete v únoru až dubnu.
Líska obecná roste v lesích a na jejich okrajích, v houštinách, křovinách, na březích, na půdách hlinitých, výživných, humózních, kyprých, čerstvě vlhkých. Stanoviště má ráda polostinné.
V léčitelství se sbírá zejména list, méně často i kůra z mladších větví. List se sbírá v červnu a červenci, kůra těsně před rašením listů, tedy přibližně ve druhé polovině března. Listy se suší co možná nejrychleji, za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Listy obsahují silici, třísloviny, flavonoidy, glykosidy, sacharidy, myrcitrin, kvercitrin a další látky, v kůře jsou přítomny třísloviny, flobafeny a pryskyřice. Obě drogy zklidňují střevní peristaltiku (například při zánětech střev), působí protiprůjmově, močopudně, svíravě a zastavují krvácení, zevně se ve formě koupelí užívají při ekzémech a hemoroidech.
Pro vnitřní použití se líska připravuje obvykle ve formě nálevu (2 lžičky drogy na šálek vody), pro zevní pak ve formě odvaru. Droga působí velmi mírně, takže nejsou známy žádné kontraindikace ani nežádoucí účinky.
Plody – lískové oříšky – jsou velmi dobře známou pochutinou, obsahují až 60 % tuků, okolo 19 % bílkovin, 5 % cukrů a další látky. Lískový olej, získávaný lisováním, se užívá zejména v parfumerii a malířství.
Lískové dřevo se používá v řezbářství, truhlářství a košíkářství, dříve se z mladých lískových větví zhotovovaly lyžařské hole. Z dřevěného uhlí lísky se vyrábí střelný prach a kreslicí uhly.
Pěstuje se v několika kultivarech lišících se vzrůstem (například převislá nebo s pokroucenými větvemi) nebo barvou listů (například žluté, hnědočervené, skvrnité a jiné). Vyhovují ji půdy hlinité, výživné, humózní, kypré, čerstvě vlhké, stanoviště polostinné. Množí se semeny (oříšky), zahradní kultivary se množí hřížením, roubováním nebo řízkováním.
V míse zpracujeme tuk s cukrem, vanilkovým cukrem a žloutky. Poté přidáme připravený kvásek z mléka a droždí, polohrubou mouku, špetku soli, oříšky, mandle, rozinky a vypracujeme v těsto. Nakonec přidáme sníh z bílků a dopracujeme. Po vypracování dáme do vymaštěné formy vysypané moukou a necháme ještě asi 30 minut vykynout. Nakonec pečeme ve středně teplé troubě asi hodinu. Ještě teplou cukrujeme.
Chovat veverku obecnou není nic složitého. Přesto je nutné podotknout, že to není zdaleka vhodný domácí mazlíček. V první řadě je nutné opatřit si velikou voliéru, minimálně o rozměrech 2 x 2 x 1 m, ve které budou k dispozici alespoň dvě budky vystlané senem a zapřené velké větve na prolézání. Na chov přímo v bytě není veverka vhodná. Veverky jsou totiž hodně agresivní a nesnášenlivá zvířata, i když na to nevypadají. Je ideální je chovat v páru, protože kdyby jich bylo více, mohlo by docházet k šarvátkám. Veverku je možné si ochočit, ale musíte si ji pořídit jako mládě, aby si na vás zvykla. Dospělou veverku už neochočíte, je hodně plachá a nedůvěřivá k člověku. Veverka není moc čistotná, neodkládá moč ani trus na jedno místo, proto je nutné pravidelné čištění voliéry.
Krmivo
Veverka je hlavně býložravec. Doma ji můžete krmit například vlašskými ořechy, jedlými kaštany, pšenicí, slunečnicí, kukuřicí, ovocem (jablky, broskvemi, hruškami) a zeleninou (mrkví). „Zdravou stravu“ jí můžete zpestřit třeba piškotem nebo vařeným vejcem. Veverka potřebuje co nejpestřejší stravu. Pro dobrý vývin je dobré podávat rovněž nějaký z vitamínů pro savce, například Roboran. V přírodě se tento druh živí převážně semeny šišek – smrkových, borových a modřínových. Spotřebuje jich až 170 ks. Dále si pochutnává na žaludech, bukvicích, šípcích, stromové kůře, nepohrdne ani houbami a na jaře pupeny stromů. Veverky si s přehledem poradí i s lískovými oříšky, které jim velice chutnají. K rozlousknutí oříšků používají spodní hlodavé zuby, kterými si vykoušou otvor. Oříšky si i doma rády schovávají a dělají si zásoby na zimní období, na což jsou zvyklé z přírody.
Rozmnožování
Rozmnožování veverek probíhá od jarních měsíců do podzimu. Po 38 dnech březosti se narodí mláďátka, obvykle jich bývá 3 až 7, jsou holá a slepá, velká asi 8 cm. Začínají vidět nejdříve po třech týdnech a to jsou již zcela osrstěná. Zhruba po dvou měsících jsou samostatná. Samice dokáže během jednoho roku odchovat 2 až 3 pokolení. Kříženci veverek bývají zřídka.
Postup: Mouku s práškem do pečiva smícháme s cukrem a pudinkovým práškem. V jiné misce smícháme mléko, olej a vidličkou rozšlehané vejce. Vše přilijeme k sobě a promícháme. Vylijeme na vymazaný a vysypaný plech s vyšším okrajem. Ve vyhřáté troubě upečeme. Možno polít čokoládovou polevou a posypat kokosem, mletými oříšky či jakýmkoli koupeným cukrářským zdobením.
Technologický postup: Krůtí maso omyjeme a nakrájíme na stejné kousky. Papriku očistíme, zbavíme jádřince a nakrájíme na malé kostičky. Pórek očistíme a nakrájíme na nudličky. Oříšky podle potřeby usekáme na hrubo. Česnek oloupeme a rozdrtíme. Maso promícháme s bílky, solí, zázvorem, česnekem a chilli kořením. Necháme půl hodiny rozležet. Zálivka: Do studeného vývaru vlijeme víno, worcester, polévkové koření a promícháme se škrobovou moučkou. V hluboké pánvi na rozpáleném oleji orestujeme maso. Vmícháme papriku a pórek. Jakmile zelenina změkne, přelijeme směs zálivkou a za stálého míchání vaříme ještě 2–3 minuty. Nakonec vmícháme kešu oříšky. Krůtí směs na pórku podáváme s jasmínovou rýží a zdobíme zelenou petrželkou.
Postup: Tresku naporcujte, osolte, opepřete a pokapejte limetovou šťávou. Potřete olivovým olejem a vložte na gril.
Připravte si pesto: V hmoždíři smíchejte bazalku, petrželku, nakrájený česnek, oříšky, olivový olej a kapku octa a rozmělněte. Pak přimíchejte nastrouhaný parmazán a promíchejte. Pečenou tresku nandejte na talíř a podávejte s pestem a nakrájenými cherry rajčátky, které jste osolili a opepřili.
Celerové saláty jsou výborné hlavně v zimě a jsou levné, rychlé, jednoduché a chutné.
Syrový celerový salát
Ingredience: stejné množství celeru a mrkve, k dochucení oříšky, ovesné nebo žitné vločky po jedné lžíci, hrst celerové natě
Postup: V poměru 1 : 1 smícháme syrový nastrouhaný celer s mrkví. Přidat můžeme oříšky, experimentátoři mohou vyzkoušet i přísadu tvořenou ovesnými nebo žitnými vločkami. Povrch salátu posypejte celerovou natí.
Tip: Takto připravený salát dodá organismu nejen důležité vitamíny (zejména skupiny B) a nenasycené mastné kyseliny, ale dovede též eliminovat nepříjemné důsledky naší rafinované stravy, plné anorganických prvků.
Postup: Celer nakrájený na nudličky povařte v osolené a okyselené vodě spolu s kořením. Vařte na skus. Po vychladnutí přidejte najemno krájená jablka, olej a podle chuti oslaďte.
Tip: Celer stačí očistit a nakrájet na malé kostičky. Podobně upravte i další ovoce – jablka, ananas nebo pomeranč. Do salátu můžete přidat třeba i nahrubo nasekané ořechy. Smíchejte s jogurtem nebo zakysanou smetanou a mírně osolte.
Jak se vám líbí netradiční celerové recepty? A jste příznivci celeru? Pokud ne, zkuste je a uvidíte, jak jsou chutné, a nemusíte být ani vegan. Vždyť takové zpestření masového jídelníčku není na škodu a ještě ušetříte. Nasládlá chuť celeru nemusí nutně doplňovat jen masitá jídla. Zkuste ji přidat třeba k ovoci, jistě tím rodinu příjemně překvapíte.
1 hrnek nahrubo mletých ořechů (pokud chcete, není podmínkou)
1 lžíce jedlé sody
3 lžíce kakaa
2 hrnky kefíru (cca 0,5 l)
½ hrnku oleje
Suroviny na polevu:
2 čokolády na vaření
100 g másla
1 zakysaná smetana
oříšky na posypání
Postup:
Do mísy dáme polohrubou mouku, cukr, vanilkový cukr, jedlou sodu, oříšky, kakao, olej a kefír. Vše společně pořádně promícháme. Vymažeme pekáč a takto připravené těsto na něj nalijeme. Pečeme v předem vyhřáté troubě na 160 stupňů zhruba 30 minut. Poté buchtu vyndáme a necháme vychladnout. Čokoládovou polevu si připravíme tak, že rozpustíme čokoládu s máslem a do směsi důkladně zamícháme zakysanou smetanu. Hotovou polevou pomažeme vychladlou buchtu a nakonec ji posypeme ořechy. Krájíme na čtverečky o velikosti cca 5 x 5 cm.
Ze všech přísad vypracujeme těsto, oříšky do něj zapracujeme celé. Uděláme váleček, který necháme přes noc v lednici ztuhnout. Druhý den nakrájíme půl centimetru vysoká kolečka, která pečeme na suchém plechu dorůžova. Teplé obalíme v cukru.
Muškáty neboli pelargonie mají přes 200 druhů. Páskaté pelargonie jsou rostliny s okrouhlými listy s charakteristickým páskem a s pětičetnými hustě plnými nebo poloplnými květy. Můžeme je pěstovat jako zelenolistou, hnědolistou nebo zlatolistou odrůdu. Zelenolistá odrůda má klasické zelené listy s více nebo méně výraznou hnědou zónou. Hnědolisté odrůdy jsou charakteristické svými dekorativními tmavě hnědými listy s tenkým zeleným okrajem. Zlatolisté odrůdy jsou na našem trhu novinkou. Jsou ozdobné nejen květem, ale i listem. Mezi páskatými odrůdami u nás začínají být oblíbené pelargonie s hvězdicovými květy různých barev, nazývané také stelary. Rostliny jsou vějířovité či hvězdicovité s jednoduchými květy, jež obvykle netvoří semena, a proto kvetou velmi dlouho. Velkokvěté pelargonie jsou keříkovité rostliny s okrouhlými až vejčitými, hluboce pilovitými listy a široce nálevkovitými, exoticky zbarvenými květy, jež se po otevření snadno poškodí počasím. Břečťanolisté pelargonie jsou spíše převislé rostliny, ideální do visutých košíků, s okrouhlými, laločnatými listy, podobnými jako u páskatých pelargonií. Vytvářejí dlouhé a krásné výhony se spoustou květů, používají se tedy především do okenních truhlíků a závěsných nádob, z nichž splývají v dech beroucím živém barevném vodopádu. Pelargonie skupiny P. odoratissimum a botanické druhy jsou muškáty s malými, často nepravidelně hvězdicovitými květy. Tyto rostliny se pěstují pro vonné listy. Umějí vonět jako růže, jablka, citróny, ananasy, muškátové oříšky, ořechy nebo mají kořeněnou vůni.
Očištěnou dýni nastrouháme na hrubém struhadle. Ušleháme vejce s cukrem a přidáme olej nebo tuk na pečení. Do mouky zamícháme prášek do pečiva, vanilkový cukr, sodu, skořici a ušlehaná vejce. Do této směsi vmícháme nastrouhanou cuketu a pořádně zamícháme. Pokud je těsto moc husté, rozředíme ho mlékem. Dle chuti můžeme přidat sekané ořechy, rozinky, různá semínka nebo sušené ovoce. Těsto nalijeme na vymazaný a moukou vysypaný plech a pečeme ve vyhřáté troubě na 175 °C. Po vychladnutí buchtu ozdobíme čokoládovou polevou.
Žlutě kvetoucí okrasné keře kvetou od jara do podzimu (vždy záleží na druhu). Nejsou náročné na pěstování, některé snáší i přímé slunce. Některé keře (opět podle druhu) musíme zastřihávat.
Zde můžete vidět okrasné keře, které mají žluté květy.
Buxus zimostrázový
Nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř, který se od ostatních dřišťálů liší pouze drobnými trny, jež nejsou nebezpečné. Výška keře je 20 až 30 cm a šířka 50 cm. Drobné květy mají žlutou barvu. Buxus snese všechny typy půd. Lze ho využít jako skupinovou podsadu vyšších keřů či stromů, hodí se též na skalky, malé zahrádky a do venkovních květináčů. Vynikne rovněž jako solitéra.
Čimišník stromovitý
Převážně vzpřímený keř se žlutými květy motýlkového tvaru, jenž dorůstá do výšky 4 m. Na povrchu mladých větví se nacházejí chloupky. Listy čimišníku mají pravidelný eliptický tvar a zelenou barvu. Plodem je zelený lusk. Na půdu není náročný, snese i přímé slunce. Je vhodné jej pěstovat jako solitérní keř.
Líska obecná
Líska je opadavý listnatý keř rozkladitého tvaru, který dosahuje výšky 5 m. Zelené listy jsou střídavé, vejčité, srdčité. Květenství se označuje jako jehněda, která je nažloutlá. Plody jsou oříšky. Tento keř není náročný na půdu a snese i přímé slunce. Taktéž líska vynikne jako solitéra.
Zlatice prostřední
Jedná se o keř dorůstající do výšky 3 m. Listy jsou vejčité a mají zelenou barvu, květ je žlutý. Rovněž zlatice je nenáročná na půdu a má ráda přímé slunce. Je vhodná do skupinových výsadeb a do živých plotů i jako solitérní rostlina.
Třezalka bobulovitá
Třezalka bobulovitá dorůstá do výšky 50 až 100 cm. Má krásné žluté květy, na jejichž místě se následně objevují dekorativní plody černé barvy, které na keři vydrží až do podzimu. Listy jsou vejčité a mají zelenou barvu. Třezalce svědčí slunná stanoviště či polostín. Na půdu není náročná.
Jasmín nahokvětý
Vyznačuje se nádhernými žlutými květy, které zahradu rozsvítí v zimě, jelikož jasmín kvete od ledna do dubna. Jedná se o popínavý opadavý keř rozložitého tvaru, jenž dosahuje výšky 3 m. Má zelené listy, které jsou vejčité a 3četné. Jasmín nahokvětý vyžaduje humózní a vlhou půdu. Snáší přímé slunce. Tímto keřem lze pokrýt pergoly nebo treláže.
