Keře jsou podstatným prvkem okrasných zahrad, ať už jde o druhy nízké pokryvné, nebo vysoké, či dokonce stromovité. Keře lze dále dělit na listnaté a jehličnaté, kvetoucí a nekvetoucí, opadavé a neopadavé. Můžete vybírat z opravdu široké nabídky a určitě najdete takové, které se hodí právě pro tu vaši zahradu.
Keře na zahradu
Keře na zahradu mohou mít účel pouze dekorativní nebo i konzumní, což znamená, že se dají konzumovat a máte z nich užitek.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, květy nápadné bílé. Má rád přímé slunce nebo polostín.
Maliník obecný neboli ostružiníkmaliník je keř se vzpřímenými, později převislými výhony, vyskytující se v celém mírném pásmu. Roste divoce ve volné přírodě, na zahradách se pěstují vyšlechtěné odrůdy jednoplodící či remontující (plodí dvakrát ročně). Jeho plody – maliny – jsou souplodím peckovic na květním lůžku.
Tento listnatý opadavý keř dorůstá obvykle do výšky 2 m, barva listů je zelená, květy nápadné růžové nebo červené. Vyhovuje mu přímé slunce nebo polostín.
Meruzalka krvavá je nízký hustý keř s laločnatými a zubatými lístky, přirozeně roste na západním pobřeží Severní Ameriky. Na jaře rozkvétá hrozny červeno-růžových květů. Je velmi odolná a hodí se i do vyšších poloh. Její plody jsou jedlé, ale mají mdlou chuť.
Jedná se o keř dorůstající až do výšky 6 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé, růžové až fialové. Má rád polostín.
Ostružiník křovitý neboli obecný je samosprašný trnitý keř s chutnými plody velkými až dva centimetry. K druhu ostružiník křovitý se u nás řadí zhruba stovka dalších druhů, které se vzájemně kříží. Jsou pro ně typické nekvetoucí dřevnaté prýty a plodné bylinné prýty. Listy mají různou velikost i tvar a mohou být lysé nebo chlupaté. Vyšlechtěny byly i beztrnné odrůdy.
Tento u nás oblíbený keř dorůstá obvykle do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Vyhovuje mu polostín.
Rybíz černý je beztrnný keř, jehož listy i plody jsou na rozdíl od rybízu červeného či bílého velmi aromatické. Černé bobule mají vysoký obsah vitamínu C. Na zahradách a v sadech se pěstují různé vyšlechtěné odrůdy, v menší míře roste rybíz černý i divoce.
Jedná se o keř dorůstající do výšky 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé nebo červené. Má rád přímé slunce nebo polostín.
Josta je beztrnný keř, kříženec černého rybízu a angreštu (květy černého rybízu byly opyleny pylem z květů angreštu). Vyšlechtěn byl roku 1977, v současnosti existuje několik kultivarů. Plody mívají různou barvu, velikost i chuť – záleží na původním kultivaru. Svým tvarem a velikostí se listy josty podobají spíše rybízu.
Tři nebo čtyři roky musíte upravovat dřeviny řezem, abyste buď založili korunu s terminálem, nebo otevřenou, dutou korunu. Při zakládání otevřené koruny by strom měl mít jen asi čtyři nebo pět hlavních větví. V případě stromu s terminálem může být založeno sedm až deset hlavních větví a měly by být dobře rozmístěny kolem terminálního výhonu.
Častou chybou při tvorbě pyramidální koruny je založit kosterní větve přijít příliš blízko u sebe. Tato chyba vyplývá ze skutečnosti, že když jsou stromy malé, kosterní větve nepůsobí jako zahuštěné a nadbytečné. Jakmile však zesílí a zestárnou, vyjde najevo, že kosterní větve jsou blízko u sebe a růst v okolí terminálu nemůže úspěšně probíhat. Žádné dvě větve nemají být přímo proti sobě.
Prořezávání dvouletého stromu pro pyramidovou korunu musí být provedeno s cílem poskytnout centrálnímu výhonu výhodnou pozici, zabránit vzniku slabých vidlic a nutit korunu růst do pomalu rostoucích kosterní větví řezem rychle rostoucích kosterních větví. Výše položené kosterní větve na hlavním terminálu zpravidla rostou rychleji než ty nižší, a proto musí být obvykle řezány přísněji než ty nižší.
V zimě po prvním roce po založení koruny by každá z požadovaných kosterních větví měla být zkrácena přibližně o polovinu. Každá z horních kosterní větví by měla být snížena více než o jednu polovinu. V téže zimě může být nezbytné odříznout některé z větviček z hlavních kosterní větví, které jsou ponechány, protože je důležité, aby sekundární větve byly dobře rozloženy. Během druhé zimy bude opět nutné snížit hlavní a vedoucí větve asi stejným způsobem. Během příštích několika let je nezbytné prořezáváním založit vhodné sekundární větve. Jako obecné pravidlo platí, že stromům by nemělo být dovoleno, aby dorůstaly větší výšky, než mají ve věku 8 nebo 9 let, jinak řez stromu bude v pozdějších letech zbytečně drahý.
Při prořezávání se záměrem vytvořit strom s otevřenou korunou by měl mít pěstitel na mysli určitý ideál a pracovat na něm. Nejlepších výsledků lze dosáhnout tím, že se vyberou žádoucí kosterní větve a všechny ostatní se odstraní, když začínají růst. Během druhého léta mohou být odstraněny pupeny, které by měly tendenci vytvářet větve vedoucí nahoru do středu, čímž se zvýší růst kosterních větví, které je žádoucí zachovat. Prořezávání ve druhé zimě by mělo být zaměřeno na seřezání hlavních a vedlejších větví o jednu polovinu a udržování sekundárních větví dobře rozložených na hlavních větvích tím, že se odříznou všechny zbytečné vedlejší větve. Prořezávání podobným způsobem může být nezbytné i během třetího léta, během třetí zimy by měly být upraveny větve na sekundárních větvích a omezeny všechny nové o polovinu. Řez kosterních větví a omezení výhonů by měl být prováděn i v pozdějších letech, ale řez by měl být méně radikální až do okamžiku, kdy strom dosáhne reprodukčního věku.
Ve svém příspěvku RZIVOST OSTRUŽINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Majda.
Na rez ostružinovou jsem našla toto:
Rez ostružinová (Kuehneola uredinis, syn. Kuehneola albida) napadá ostružiny i maliník. Na jaře se na letorostech objevují fialovočervené zduřeniny. Rez ostružinová přezimuje v infikovaných výhonech, šíří se za deštivého počasí. Mechanicky můžete silné napadení omezit včasným odstraněním všech napadených výhonů, nejlépe již při rašení. Potíže často způsobuje blízkost dalšího ohniska rzi. Ideální v takovém případě je, aby ošetření porostů věnovali zvýšenou pozornost i sousedé.
Preventivní postřiky ohrožených ostružiníků se aplikují krátce po vyrašení rostlin (aspoň 2x v desetidenních intervalech). V seznamu registrovaných přípravků zatím nejsou proti rzi ostružinové uvedené žádné přípravky. Zahraniční odborná literatura doporučuje přípravky na bázi bitertanolu (Baycor 25) a mancozebu (Dithane DG NeoTec).
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana Voštová.
Děkuji něco podobného jsem už také našla. Na začátku bylo vše v pořádku a i roky předtím. Objevilo se to až letos a ne na začátku ale spíš na konci. I když jsem si mohla nevšimnout. Je tam stále obrovské množství plodů ale nejspíš již nedozrají, podle toho co jsem zjistila. Budu asi muset vše ostříhat a co bude měně napadené ošetřit. Snad nepřijdu o vše. Děkuji za info.
Můžu stříhat aronii v únoru, když ještě hrozí mrazy?
Aronii lze stříhat v únoru, pokud nejsou silné mrazy pod -10 až -15 °C a půda není hluboce promrzlá. Ideální je období těsně před rašením.
V praxi sleduji předpověď alespoň 7 dní dopředu. Pokud mají přijít silné mrazy, řez odložím. Čerstvé řezné rány jsou citlivější a mohou namrzat, zejména u silnějších větví. Pokud řežete při mírné zimě, kdy se teploty drží kolem nuly, je to bezpečné. Nejdůležitější je vyhnout se extrémům a neřezat v období prudkých teplotních výkyvů.
Proč moje aronie plodí méně než dřív?
Nejčastější příčinou je přestárlé dřevo a příliš hustý keř. Aronie plodí nejlépe na 2–4letých výhonech.
Pokud jste několik let nestříhali, převládnou silné, tmavé větve s nízkou plodností. Výsledkem jsou menší a řidší plody. Řešením je postupné zmlazení během 2–3 let. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že po odstranění nejstarších větví se plodnost výrazně zlepší, i když první rok může dojít k mírnému poklesu úrody. Dlouhodobě se výnos stabilizuje a plody bývají větší.
Je lepší radikální řez u země, nebo postupné zmlazení?
Postupné zmlazení je ve většině případů bezpečnější, zejména v českých podmínkách se suchými léty a mrazivými zimami.
Radikální seříznutí „na pařez“ může fungovat, ale počítejte s tím, že první sezónu téměř nebudete sklízet. Postupné odstranění nejstarších větví během dvou let umožní keři regenerovat bez výrazného šoku. U jednoho staršího keře jsem zkusil oba způsoby – postupný přístup vedl k rychlejší stabilizaci plodnosti a menším výkyvům ve výnosu.
Kolik hlavních větví by měla mít dospělá aronie?
Ideální počet je 10 až 15 silných hlavních výhonů různého stáří, s převahou 2–4letého dřeva.
Pokud má keř 20 a více silných větví, obvykle je příliš hustý. To vede k horšímu prosvětlení a nižší plodnosti. Vyvážená struktura znamená každoročně odstranit několik nejstarších větví a ponechat nové silné výhony. Důležité je udržovat přehled – při řezu byste měli být schopni spočítat hlavní kosterní větve a vědět, které jsou nejstarší.
Proč má aronie malé plody i po řezu?
Malé plody mohou být způsobeny suchem, vyčerpáním půdy nebo přehoustlým porostem, který nebyl dostatečně prosvětlen.
Pokud jste odstranili jen část starých větví a ponechali příliš mnoho slabých výhonů, efekt řezu nebude výrazný. Světlo a vzduch uvnitř keře jsou zásadní. Také je vhodné sledovat vláhu v půdě – v suchém roce může být velikost plodů menší i při správném řezu. V takovém případě pomůže mulčování a zálivka.
Mohu aronii stříhat na podzim po sklizni?
Podzimní řez aronie se obecně nedoporučuje, zejména v oblast
V naší poradně s názvem BEZTRNÝ OSTRUŽINÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Parýzek, ing..
Prosím o radu. Kdy je nejvhodnější doba ke hřížení šlahounů. Hřížím matiční šlahouny, nové rostliny mi vzejdou, ale nechám si poradit. Jestli matiční šlahouny už letos nebo až druhý rok, kdy už budou mít plody.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Nejvhodnější doba pro hřížení ostružin je na jaře a na podzim. Výsledky jarního hřížení můžeme oddělit ten samý rok na podzim. Ty podzimní až následující rok na jaře. K hřížení se používají jednoleté výhony.
K vegetativnímu množení ostružin můžete také použít i další postupy, které jsou vhodnější. Je to například množení kořenovými řízky. Vhodné části kořenů získáváme na podzim. U matečné rostliny odkryjeme z jedné strany kořeny, aby je bylo dobře vidět a ostrým nožem je od rostliny oddělíme. Řízky mají být dlouhé 8-10 cm a v průměru 8-10 mm. Horní konec seřízneme kolmo na osu řízku, spodní část mírně šikmo. Pracovat musíme pozorně. Řízek vysazený obráceně neroste. Řízky zakládáme přes zimu v mrazuprosté místnosti do písku s rašelinou. V dubnu je vysazujeme na záhony s lehčí kompostní zeminou. Na záhoně vyhloubíme rýžku asi 10 cm hlubokou, která má jednu stěnu kolmou. Na tuto stěnu stavíme řízky asi 10 cm od sebe, zasypeme zeminou a navršíme 3 cm vysoký hrůbek. Po výsadbě zalijeme, kypříme, odstraňujeme plevele a přihnojujeme. Řízky je nezbytné ošetřit stimulátorem růstu.
Pěstitelé na malinách oceňují hlavně jejich jemnou chuť, ale jejich pěstování nemusí být vždy úspěšné. Maliníky totiž nelze pěstovat kdekoliv, vyžaduje určité prostředí, v jiném se mu nedaří. Navíc ho ohrožují různá onemocnění, která obvykle na rostlině způsobují trvalá poškození. Maliníky navíc nedávají zas tak velké množství ovoce, a tak řada zahrádkářů má dojem, že se pěstování této rostliny příliš nevyplácí.
Naopak mezi výhody maliníků patří nízká pořizovací cena, a vysoká poptávka po plodech.
Maliník má životnost až 15 let, jestliže mu ji nesníží nějaké onemocnění. Úroda může být u maliníku už druhý rok po zasazení rostliny. Nejvyšší produkci má maliník obvykle pátý rok.
Maliníkům se nejvíce daří na vlhké, humózní a propustné půdě, která je dobře odvodněná. Pro maliník je důležité, aby půda nebyla příliš suchá, ale ani příliš vlhká. Vhodné je ho pěstovat na chladných, stinných místech, třeba u zdi, nebo pod stromy.
Rostlinám je potřeba zajistit oporu, třeba i formou drátu, k němuž se plodné výhony uváží.
Styl prořezávání, který nakonec umožní, aby se ovocný strom rozvíjel do své největší možné velikosti, se nazývá extenzivní. Spočívá spíše v průklestu než v hlubokém řezu a je zejména vhodný pro takové stromy, jako jsou jabloně a hrušky, tedy ty jádroviny, které nesou ovoce na krátkém plodném obrostu. Méně vhodný je například pro broskve, které plodí na nových (loňských) letorostech a rozvíjejících se částech. To neplatí zcela bez výjimky, protože jsou bujně rostoucí odrůdy, které nesou ovoce spíše na loňských letorostech.
Styl prořezávání, který má tendenci snižovat a zmenšovat rostliny nebo stromy, je známý jako represivní řez. Provádí se řezem nových částí a může nebo nemusí být doprovázen řezem starších větví. Represivní prořezávání (americký řez) se běžně praktikuje na rostliny, které nesou ovoce na koncích nových letorostů, jako jsou broskve, maliny, ostružiny a réva. Pokud tento styl prořezávání není prováděn na takových stromech, jako jsou broskve, větve budou velmi pravděpodobně velmi dlouhé, budou se lámat pod těžkou násadou ovoce a stromy budou zabírat více místa v sadu, než je nutné nebo žádoucí. V praxi takový špatně prováděný řez vede nevyhnutelně k předčasnému úhynu celé dřeviny, usychání, klejotoku, až nakonec zůstávají výhradně slabě rostoucí větve na vrcholu jinak zcela usychající broskvoně.
Represivní řez ve výsledku vede k posílení stromu nebo rostliny, zabraňuje poškození větví nadměrnou násadou ovocem, zvyšuje kvalitu a velikost plodů. Stromy se udržují v požadovaných mezích, plody lze snadno sklízet a dřeviny je možné jednoduše ošetřit postřikem (u broskví v předjaří nezbytným).
Při řezu dochází k odstraňování dvou typů větví, a to živých a mrtvých (suchých). Řez živých větví se nedoporučuje provádět v příliš velkém měřítku naráz, a to z důvodu odstranění většího množství listové plochy, které může u stromů vyvolat energeticky náročné obranné reakce. U mladých stromů by v jednom roce nemělo být nikdy odstraněno více než 25 % a u vzrostlých stromů ještě o něco méně z celkové listové plochy stromu. Velký pozor musíme dávat při odřezávání bočních větví, abychom řezem nepoškodili obranný systém a ochranné zóny mateřské větve. Pokud dceřinou větev odstraníme správně, je možné, že tyto dva mechanismy zabrání vniku patogenů. Řez musíme vést tak, abychom neporanili větevní límeček mateřské větve. Řez mateřských, terminálních větví by měl být prováděn jen v krajních případech. Je důležité, aby mateřská větev byla zakrácena na dceřinou větev s průměrem alespoň jedné třetiny mateřské větve (takzvané třetinové pravidlo).
Řez mrtvých (suchých) větví se používá především pro provozní bezpečnost stromu. Neměl by být použív
Ve svém příspěvku BEZTRNÝ OSTRUŽINÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Parýzek, ing..
Prosím o radu. Kdy je nejvhodnější doba ke hřížení šlahounů. Hřížím matiční šlahouny, nové rostliny mi vzejdou, ale nechám si poradit. Jestli matiční šlahouny už letos nebo až druhý rok, kdy už budou mít plody.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva Kvapilova.
Klidně můžete zahrnout i pruty které právě vyrostly. Mám ostružinu také a její pruty jsou velmi dlouhé, tam kde se dotknou země mají ihned kořeny. Je to stejná bez trná varianta plodící na loňských výhonech. Už na podzim jsou letošní výhony co se dotknou země bohatě zakořeněné.
Pro účely tohoto popisu rozdělíme ovocný strom na dvě základní části, a to na kmen, který se skládá ze spodní části hlavního stonku sahajícího od země až po rozvětvení prvních větví, a na korunu, která zahrnuje část stromu nad tímto bodem. U ovocných dřevin jsou pěstovány dvě formy koruny: koruna s terminálem (pyramidální koruny) a otevřená koruna. Pyramidální koruny mají hlavní vertikální větev navazující na kmen, terminál, který je víceméně kolmou osou koruny a dosahuje až k vrcholu stromu. Boční větve vyrůstají z tohoto terminálu a takto je tvořena koruna. Ve stromu s otevřenou korunou terminál chybí a korunu tvoří čtyři nebo pět bočních kosterních větví. U mnoha dřevin je otevřená koruna vhodnější, ale u jabloně jsou si z více specifických důvodů tyto varianty rovnocenné.
Výhody koruny s terminálem: větve jsou menší v poměru k tělu stromu a jsou proto méně náchylné k poškození kmene, když se zlomí. Pokud je kosterní větev zlomená, je to jen malá část stromu, a koruna je proto méně poškozena, než by tomu bylo v případě otevřené koruny. Větve jsou rovněž kratší a neohýbají se tolik pod zatížením ovoce. V případě, že je strom zanedbán, za rok nebo dva je pak méně poškozen řezem než strom s otevřenou korunou.
Nevýhody koruny s terminálem: je velmi obtížné udržet terminál poté, co strom zestárne, a výhony v horní části koruny poměrně vysokého stromu je pak nákladné odstranit. Příliš mnoho ovoce roste ve stínu a jejich barva a chuť nejsou tak dobré jako v případě otevřené koruny. Z důvodu stínu plodí dřevo stále do značné míry na okraji, takže žádný významný řez nemůže být proveden, aniž by se výrazně nesnižoval počet květních pupenů po řezu. Dřevo, které se odebírá řezem větví, je dřevo, které nese květní pupeny.
Výhody otevřené koruny: méně větví, které je třeba udržovat, a ty, co zůstávají, jsou udržovány v lepším stavu, protože mají dostatečný prostor k rozvoji. Koruna je otevřená slunečnímu záření a dřevo je proto zdravější, ovoce je lepší barvy a lépe vyzrálé. Prořezávání a postřiky lze provést levněji a důkladněji. Stromy mohou být upraveny v požadovaném rozsahu každý rok, aniž by hrozilo nebezpečí, že bude příliš výrazně snížen počet květních pupenů. Plody nevyvíjí velký tlak na větve, protože místo toho, aby ovocné dřeviny plodily zcela na konci větví, kde je větší pákový efekt, jsou plody rovnoměrně po celé délce větve. Zkušenosti ukazují, že plody na ovocných dřevinách s otevřenou korunou jsou spíše rovnoměrně velké na rozdíl od plodů na stromě druhého typu. To je pravděpodobně kvůli rozmístění plodů podél větve namísto shluků plodů na konci.
Nevýhody otevřené koruny: malý počet kosterních větví, obvykle ne více než čtyři, a protože ty musí být velké, může být nebezpečí, že se rozlomí. Kosterní větve jsou pravděpodobně delší, protože strom má tendenci se spíše rozšiřovat než vyrůstat do výšky, a tak i zabírá více místa. Tato nevýhoda je však kompenzována každoročním ořezáváním stromů, takže obstojí i pod zatížením. Je také do určité míry kompenzována růstem hlavních kosterní větví směrem nahoru.
V naší poradně s názvem SEKVOJ NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lea Kafková.
Dobrý den,
potřebovala bych poradit. Asi před 10 lety jsme si koupili sekvoj, kterou jsme zasadili do zahrady na slunné místo. Celou dobu dobře prospíval, až letos v létě začal začalo jehličí od kmene mohutně rezavět a to až do výšky asi 5m od země. Máme strom moc rádi, je to velká okrasa zahrady a neradi bychom o něho přišli.
Děkuji za radu
Lea kafková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Sekvoje jsou náchylné k onemocnění zvané rakovina sekvojí nebo rakovina seiridium. Příčinou jsou houbové patogeny druhu Seiridium. Zde je vidět, jak vypadá rakovina sekvojí: https://www.google.cz/searc…
Tato nemoc způsobuje zachvácéní větví, na kterých všechny listy hnědnou, zatímco okolní větve udržují svůj zelený vzhled. V místech odumírající tkáně se může na kůře objevit výron slizu. Menší stromy mohou v důsledku této nemoci zemřít. Nákaza se šíří větrem a vodou, vývoj onemocnění je povzbuzen v deštivém počasí. Chcete-li překonat rakovinu sekvojí, tak odřízněte a zničte nemocné větve. Vždy sterilizujte své zahradnické nůžky mezi každým řezem, aby se zabránilo šíření nemoci. Neexistuje žádný lék na tuto nemoc, takže rostliny, které trpí extrémní infekcí by měly být odstraněny a zničeny.
Blýskavku (Photinia) je nejlepší stříhat na jaře a případně znovu během léta. Pravidelné stříhání blýskavky podporuje růst nových výhonů a tvorbu typických červených listů.
Hlavní řez se obvykle provádí v březnu nebo dubnu, kdy rostlina začíná růst. Druhý lehký řez je možné provést v květnu nebo červnu, případně ještě jednou v červenci. Po srpnu se už stříhání Photinia nedoporučuje, protože nové výhony by nestihly vyzrát před zimou. Pokud chcete hustý živý plot, je důležité provádět pravidelný jarní řez.
Jak množit blýskavku
Nejjednodušší způsob množení Photinia je pomocí řízků. Množení blýskavky řízky umožňuje získat nové rostliny z mladých výhonů.
Řízky se odebírají z mladých zdravých výhonů, které mají délku přibližně 10 až 15 centimetrů. Spodní listy se odstraní a řízek se zapíchne do lehkého substrátu. Pokud je substrát stále mírně vlhký, začnou se během několika týdnů vytvářet kořeny. Tato metoda množení Photinia je poměrně spolehlivá a používá ji mnoho zahradníků.
Jak rychle roste blýskavka
Blýskavka patří mezi poměrně rychle rostoucí keře. Photinia Red Robin může za rok vyrůst přibližně o 30 až 60 centimetrů.
Rychlost růstu závisí především na stanovišti a kvalitě půdy. Na slunném místě s dostatkem živin roste rostlina mnohem rychleji než ve stínu. Pokud je živý plot pravidelně stříhán, vytváří více postranních větví a působí hustším dojmem. Správná péče o živý plot z Photinia tedy výrazně ovlivňuje jeho vzhled.
Proč blýskavka nemá červené listy
Červené listy se objevují hlavně na mladých výhonech. Pokud rostlina nevytváří nové výhony, mohou být listy převážně zelené.
Nejčastější příčinou bývá nedostatek řezu nebo nedostatek slunečního světla. Když se provede jarní řez blýskavky, rostlina obvykle začne vytvářet nové výhony s červenými listy. Důležitou roli hraje také kvalita půdy a hnojení. Pokud má Photinia Red Robin dostatek živin a světla, červené listy se objevují pravidelně.
Jak zahustit živý plot Photinia
Hustotu živého plotu lze výrazně zvýšit pravidelným zkracováním vrcholových výhonů. Stříhání živého plotu Photinia podporuje tvorbu nových větví.
Když se vrchol výhonu zkrátí, rostlina začne vytvářet několik postranních větví. Ty postupně zaplní prázdná místa v živém plotu. Pokud chcete opravdu hustý plot, je dobré provádět tvarovací řez alespoň jednou nebo dvakrát ročně. Důležitý je také dostatek světla a živin v půdě.
Jak daleko od sebe sázet blýskavku
Při zakládání živého plotu se blýskavka obvykle vysazuje ve vzdálenosti přibližně 60 až 80 centimetrů.
Přesný rozestup závisí na velikosti sazenic a na tom, jak rychle chcete vytvořit souvislý živý plot. Menší ro
Ve svém příspěvku SKLIZEŇ RAKYTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vlaďka.
Dobrý den,ostřižení keře s plody se nemusíte bát.Je dobré aspoň 30 % větví nechat a rakytník zase obrazí. Taky už budu tak do 14 dní sklízet.Teď hodně zalívám,plody se krásně nalévají a čekám ještě na správnou chuť.Čím vyzrálejší tím lepší.Určitě nebudu čekat se sklizní až na září.Plody by šli špatně sklízet.Záleží na teplém počasí.Ať se daří oranžové zlato! Vlaďka
Nejlepší čas pro řez švestky je obvykle od května do července. Strom je v aktivním růstu a rány se hojí rychleji než během zimního období.
Švestky patří mezi peckoviny, které reagují citlivěji na infekce přes řezné rány. Pokud se strom řeže v zimě, rány zůstávají dlouho otevřené a zvyšuje se riziko chorob, například stříbřitosti listů. Proto mnoho sadařů doporučuje provádět letní řez švestek, kdy je strom aktivní a dokáže rány uzavřít rychleji. Správné načasování řezu může výrazně ovlivnit zdraví stromu i stabilitu budoucí úrody.
Můžu řezat švestku v zimě?
Zimní řez švestky se většinou nedoporučuje, protože strom je v klidu a rány se hojí pomaleji.
V zimním období jsou stromy citlivější na infekce a otevřené rány mohou být vstupní branou pro houbové choroby. Typickým příkladem je stříbřitost listů, která může napadnout větve přes čerstvé řezy. Pokud je nutné odstranit poškozenou větev, je lepší provést jen malý zásah. Pro běžný řez švestky je však bezpečnější období vegetace, zejména konec jara a začátek léta.
Proč švestka po řezu přestane plodit?
Pokud švestka po řezu nerodí, bývá příčinou příliš silný zásah do koruny.
Strom po silném řezu investuje energii především do růstu nových výhonů. Tento proces může trvat jednu až dvě sezony. Během této doby se vytváří nový plodný obrost a koruna se postupně stabilizuje. Proto je při řezu švestky důležité odstranit jen část větví a větší zásahy rozdělit do více let. Postupný řez pomáhá zachovat rovnováhu mezi růstem a plodností.
Co dělat, když švestka po řezu vyžene spoustu vlků?
Silný růst vlků je běžná reakce stromu na hlubší řez švestky.
Vlky jsou silné vzpřímené výhony, které strom vytváří, aby rychle obnovil ztracenou listovou plochu. Nejlepší je regulovat je během léta, kdy se rány hojí rychleji. Některé výhony lze odstranit úplně a několik vhodně umístěných ponechat pro budoucí větve. Postupná letní regulace vlků pomáhá stromu vytvořit stabilnější strukturu koruny.
Jak poznám, že švestka potřebuje omlazovací řez?
Omlazovací řez švestky je vhodný zejména u starších stromů, které mají hustou korunu a plodí jen na koncích větví.
Typickým znakem je také velká výška stromu a slabý růst nových výhonů. Spodní větve postupně ztrácejí vitalitu, protože do nich neproniká dostatek světla. V takovém případě může pomoci postupná obnova koruny. Omlazovací řez staré švestky by měl být rozdělen do několika let, aby strom nebyl vystaven příliš velkému stresu.
Je nutné rány po řezu švestky zatírat?
Ve většině případů není nutné rány po řezu švestky speciálně ošetřovat.
Moderní arboristická praxe ukazuje, že strom dokáže většinu ran uzavřít p
V naší poradně s názvem ROZMNOŽOVÁNÍ KANADSKÝCH NEBO ZAHRADNÍCH BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dužíkova eliška.
Jak se rozmnožují kanadské borůvky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pro rozmnožování kanadských borůvek budete potřebovat řízky, které získáte z jednoletých větví, které mají průměr nejméně 0,6 cm. Větve musí být zdravé a odříznutí je potřeba provést brzy na jaře pomocí ostrého nože nebo nůžek na stříhání. Řízky by měly obsahovat zdravé listové pupeny.
Odstraňte všechny květní pupeny, ale listové pupeny nechte neporušené. Odříznutou větev rozdělte na řízky o délce kolem 12 cm. Nejlepší je použít řízky, které obsahují pouze listové pupeny, nikoliv ty, které obsahují stopy po odstranění květových pupenů, takže nařežte řízky odpovídajícím způsobem.
Odřízněte kůru 2,5 cm od spodu každého řízku. Seříznuté řízky můžete skladovat až tři měsíce, pokud je to nutné, v plastových sáčcích obsahujících sphagnový mech. Uzavřete sáčky a uchovávejte na chladném místě při teplotě mezi 1 až 5 stupni Celsia s vlhkostí mezi 80 až 90 procenty. Je-li to ale možné, zpracujte řízky hned, aniž byste je ukládali. Čím déle je ukládáte, tím méně šancí, že budou kořenit.
Vytvořte si obdélníkové rozmnožovací lože dostatečně velké, aby se do něho vešly všechny řízky 5 cm od sebe. Umístěte rozmnožovací lože do skleníku na plné slunce.
Smíchejte jeden díl rašeliny a jeden díl hrubého betonového písku a vytvořte kořenové médium. Alternativně můžete smíchat polovinu rašeliny a polovinu vermikulitu nebo perlitu nebo jednu třetinu perlitu, písku a vermikulitu. Naplňte rozmnožovací lože kořenovým médiem.
Přidejte řízky, které svisle zapíchněte do kořenového média s oloupanými částmi dolů. Šedesát procent řízku by mělo být pod povrchem a jedním nebo dvěma listovými pupeny nad ním. Zatlačte médium kolem každého řízku.
Ve skleníku udržujte teplotu kolem 20 stupňů Celsia. Zalévejte jednou týdně a udržujte vlhké kořenové médium. Zvyšte zalévání, když se začnou vyvíjet nové listy.
V polovině června zvyšte skleníkové větrání, kdy už by se měly vyvinout kořeny. Aplikujte týdenně rozpustné nebo pomalu uvolňující se hnojivo, například NPK 15-30-4 nebo NPK 13-36-13. Aplikujte také síran amonný, fosforečnan amonný, močovinu nebo jinou formu dusíku. Dodržujte pokyny uvedené na etiketě hnojiva a dusíkatých přípravků.
V zimě nechte řízky ještě v rozmnožovacích lůžkách. Borůvky budou připraveny k přesazení do vaší zahrady příští rok na jaře.
Pokud chcete mít jistotu, že aronie po řezu skutečně zesílí a zvýší plodnost, postupujte systematicky podle následujících kroků.
Vyhodnoťte stav keře. Nejprve si keř obejděte a určete, kolik má přibližně hlavních výhonů a jaké je jejich stáří. Všímejte si tmavých, silných a málo obrůstajících větví – to bývá přestárlé dřevo. Například u desetiletého keře jsem napočítal 22 hlavních větví, z toho více než polovina byla starší než 6 let.
Odstraňte nejstarší výhony u země. Vyberte 2–5 nejstarších větví a odřízněte je těsně u země, nikoli v polovině. Tím dáte prostor mladým výhonům. U přestárlého keře jsem první rok odstranil 8 z 20 větví, což bylo maximum, které ještě keř bez šoku zvládl.
Prosvětlete střed keře. Pokud jsou větve přehoustlé, vyřízněte ty, které se kříží nebo rostou dovnitř. Cílem je, aby světlo pronikalo až do středu. V praxi to znamená, že po řezu vidíte skrz keř bez listí až na druhou stranu.
Ponechte vyvážený počet mladých výhonů. Ideální je dlouhodobě udržovat 10–15 hlavních větví různého stáří, s převahou 2–4letých výhonů. Pokud máte více než 18 silných větví, keř začne být znovu příliš hustý.
Kontrola a údržba každý rok. Řez není jednorázová akce. Každou sezónu odstraňte několik nejstarších větví a sledujte, jak keř reaguje. Například po silnějším zásahu sledujte v létě tvorbu nových výhonů – to je signál správné regenerace.
Tento postup mi umožnil během tří let proměnit zanedbaný keř v plně plodící rostlinu s téměř dvojnásobným výnosem.
V naší poradně s názvem VLAŠSKÉ OŘECHY CHOROBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Litvák.
V letošní sklizni vlašských ořechů jsem zjistil u spousta plodů "jakoby vyžrané" díry ve skořápce, zjištěno min. na 50 % úrody. Tento jev jsem zaznamenal poprvé. Můžete mi poradit o co se jedná a jak tomu předcházet?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Obaleč jablečný (Cydia pomonella) dělá tyto díry do ořechů. Je to škůdce, který přezimuje jako larva v kůře stromu v hedváných chomáčcích. Vývoj začíná brzy na jaře a dospělí se objevují v době kvetení. Dospělí jsou aktivní pouze za soumraku a za úsvitu a kladou vajíčka na listy, případně na plody. Larvy vystupují z vajíček a hledají ořechy, aby se začaly krmit. Chemické postřiky se obvykle používají k likvidaci vajec a mladých larev předtím, než vstoupí do plodu. Larvy mohou vlést do středu vyvíjejících se ořechů, aby se krmili jádrem. Když dospívají, vytlačují ze vstupní díry své výkaly. Po třech až čtyřech týdnech larvy opustí ořech a hledají na stromě chráněné místo, aby se obalily kokony. Larvy ve svém kokonu mohou přezimovat, nebo se mohou objevit ve dvou až třech týdnech jako nová generace dospělých. Tito dospělí jsou aktivní v červenci a srpnu. V teplých oblastech může být i třetí generace.
Ochrana je postřikem celého stromu. To je při vzrostlém ořechu velmi komplikované, protože se používají kontaktní jedy, které jsou jedovaté pro všechno živé. Nejméně toxický je postřik neemovým olejem (olej ze stromu nimba). Existuje ale jedna nechemická vychytávka, která omezí populaci těchto potvor. Je to papírová vlnitá lepenka, která se omotá kolem kmene a větví. Larvy do ní velmi rády nalezou, aby se zakuklily. Pravidelným vyměňováním a likvidací lepenky zamezíte vývoji nových generací.
Rostliny minikiwi, stejně jako jiné popínavé rostliny, potřebují pravidelný prořez, aby si udržely tvar, podpořily produkci plodů a zvládly svůj bujný růst. Prořezávání se nejlépe provádí koncem zimy nebo brzy na jaře, než začne nový růst. Zaměřte se na proředění starých nebo přeplněných větví a odstranění všeho odumřelého nebo nemocného dřeva. Při prořezávání se snažte vytvořit kostru silných, vodorovných větví (kordonů), ze kterých vyrostou nové plodící výhonky.
Načasování
Prořezávání v období klidu (pozdní zima/brzy jaro) Toto je hlavní doba prořezávání, než začne nový růst. Vyhněte se prořezávání poté, co začne vytékat míza, protože to může způsobit krvácení rostliny.
Letní prořezávání Lehké letní prořezávání může pomoci řídit růst a odstranit neplodící výhonky, ale buďte opatrní, abyste neprořezávání nepřeháněli.
Popínavé rostliny minikiwi se obvykle pěstují na mříži, na pergole nebo jiném podpůrném systému. Cílem je vytvořit trvalou kostru vodorovných větví (kordonů), ze kterých vyrostou nové plodící výhonky.
Minikiwi plodí na jednoletém dřevě. Prořezávejte, abyste podpořili růst nových výhonků, které přinesou plody v následujícím roce.
Minikiwi jsou bujné rostliny a mohou rychle přerůst. Pravidelné prořezávání pomáhá udržet jejich velikost a udržovat je produktivní.
Jak prořezat minikiwi
Prořezávání
Odstraňte všechny odumřelé, nemocné nebo křížící se větve, abyste zlepšili proudění vzduchu a pronikání světla.
Zkracování
Staré plodící boční výhonky zastřihněte na několik pupenů (3–4), abyste podpořili nový růst pro příští sezónu.
Odstraňování odnoží
Odstraňte všechny výhonky vyrůstající ze základny rostliny, protože je nepravděpodobné, že by plodily.
Opora
Přivažte nové výhonky k mřížoví nebo podpůrnému systému, abyste zachovali požadovaný tvar a strukturu.
Letní prořezávání
Je volitelné. Odstraňte všechny výhonky, které nejsou potřeba pro nové plodící výhonky, a zkraťte ty, které jsou příliš dlouhé nebo zamotané.
Specifické techniky řezu
Prořezávání výhonků
Zaměřte se na prořezávání plodných výhonků (krátkých, podsaditých větví) na 2–3 pupeny, abyste podpořili tvorbu plodů.
Obnovovací prořez
Každý rok odstraňte některé starší, méně produktivní větve, abyste podpořili nový růst a udrželi si vitalitu.
Řezání větví
Řez provádějte těsně za pupenem nebo uzlem a nasměrujte nový růst požadovaným směrem.
Nářadí
Pro čisté řezy jsou nezbytné ostré zahradní nůžky. Pro dosažení vysokých nebo neforemných větví zvažte použití zahradních nůžek s dlouhou rukojetí.
Pro silnější větve může být potřeba prořezávací pila.
Dodržováním těchto pokynů můžete efektivně prořezávat své minikiwi a podporovat tak zdravý růst a bohatou produkci plodů.
Ve svém příspěvku JEDLE KOREJSKÁ NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Libor Plecháč.
Prosím o radu,zda se dá nějak ošetřit korejská jedle o stáří pěti let.Již vloni ji začalo reznout
na několika místech jehličí a postupně se rozšiřovalo a začalo opadávat.Prakticky zůstaly
jen letorosty a ty letos obrazily.A zase začalo jehličí být rezavé a opadávat a zůstaly jen
malé letorosty bez nakažení.Navíc tento problém mám i u jedle starší (10 let) i když zatím
ne v tak velké míře.Ostatní jedle co mám jsou v pořádku.Předem děkuji za radu.LP.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra Kolářová.
Již druhým rokem se mi na jinak krásně rostoucí korejské jedličce na horních dvou patrech větviček vytvořilo nepřeberné množství šišek, jedna vedle druhé, prakticky celou větvičku pokrývaly. Na těchto větvích uschlo a opadalo jehličí a zůstaly jen holé větve s nasedajícími šiškami. Je to nemoc ? Takto mi odešel téměř celý vršek stromu. A co proti tomu dělat ? Větve, kde nejsou šišky, rostou dobře..Děkuji.
Maliník se sází nejlépe na podzim, při jarní, zvláště pozdější výsadbě totiž sazenice špatně zakořeňují a vytvářejí slabší rostliny. Rostliny maliníku se vysazují ve sponu 2,5 až 3,0 nebo 0,3 až 0,6 m. Sázíme o dva až tři centimetry hlouběji, než původně rostly. Obecně je méně škodlivé o něco hlubší zasazení než sázení povrchové, při kterém kořeny velmi rychle vysychají. Při sázení dbáme zvýšené opatrnosti, abychom nevylámali adventivní pupeny na bázi výhonu a na kořenech. Kořenové sazenice (část kořínků) maliníku se sázejí vodorovně do hloubky osm až deset centimetrů. Sazenice maliníku získáme z kořenových řízků nebo hřížením.
Vzpřímené odrůdy se mohou pěstovat bez drátěnky, ostatní na drátěnce. U všech odrůd dáváme spíše přednost pěstování na drátěnce, která zamezuje poléhání a vylamování plodících výhonů a usnadňuje sklizeň.
Většina odrůd maliníku se vyznačuje dvouletým životním cyklem. V prvním roce vyrůstají z adventivních pupenů kořenového krčku silné letorosty, v dalším roce se rozvětvují a přinášejí plody. Některé odrůdy maliníku plodí již začátkem podzimu na letošních výhonech (výhony vyrostlé od jara) a podruhé v červenci následujícího roku.
Jelikož dosahují výhony maliníku vzrůstu 130 až 170 cm a jsou celkem křehké, je třeba každý maliník přichytit k opěrnému systému, aby bylo pěstování maliníku efektivní. Pouze některé stáleplodící odrůdy jsou životaschopné bez opory pro maliny. Pokud máte na zahrádce jen jednu rostlinu, postačí ukotvit stabilní kůl o výšce cca 150 centimetrů a větve k opoře přivázat.
Maliny kvetou až kolem druhé poloviny května a neohrožují je tak jarní mrazíky. Po 35 až 40 dnech se z květu stává lahodný plod připravený ke sklizni a vy si tak můžete vychutnat zaslouženou odměnu, kterou přináší pěstování maliníku. Období sklizně trvá přibližně 3 až 4 týdny. Maliny kvetou i dozrávají postupně. V případě sucha se malinovník vyplatí zalévat před dozráním malin, aby plody dosáhly maximální velikosti.
Ve svém příspěvku JEDLE KOREJSKÁ NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Libor Plecháč.
Prosím o radu,zda se dá nějak ošetřit korejská jedle o stáří pěti let.Již vloni ji začalo reznout
na několika místech jehličí a postupně se rozšiřovalo a začalo opadávat.Prakticky zůstaly
jen letorosty a ty letos obrazily.A zase začalo jehličí být rezavé a opadávat a zůstaly jen
malé letorosty bez nakažení.Navíc tento problém mám i u jedle starší (10 let) i když zatím
ne v tak velké míře.Ostatní jedle co mám jsou v pořádku.Předem děkuji za radu.LP.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra Kolářová.
z uveřejněných článků o jedlích jsem se stále nedověděla, zda se jedná o nemoc jedle, proč na větvích se šiškami opadává jehličí a schnou.
Pojmem malina je myšlen plod ostružiníku maliníku. Maliny patří k lesnímu ovoci.
O maliníku víme, že je původní evropskou a asijskou rostlinou. Zajímavé je, že podle všeho neměl maliník pro lidi velký význam až do 19. století. Proto se o něm neobjevují výrazné zmínky v historických písemnostech. V sedmnáctém století se zdokumentovaly některé existující odrůdy, a v dalších dřívějších dokumentech se vyskytují ještě některé zmínky o maliníku, jeho plody jsou ale popsány jako kyselé, a tím pádem pro lidi nezajímavé.
Je velmi pravděpodobné, že maliník se ale do zahrad dostal již před devatenáctým stoletím. Stačilo, aby si lidé přinesli proutky této rostliny z lesů do svých zahrad (stejně tak se do domácností dostaly i plané lesní jahody).
Ano, aronii lze radikálně seříznout u země, ale je to zmlazovací řez s dočasným výpadkem úrody. Tento postup volte jen u silně přestárlého keře.
Pokud provedete úplné seříznutí, aronie obvykle obrazí z báze, protože má silný kořenový systém. První rok ale počítejte s minimální nebo nulovou sklizní. Radikální řez aronie je vhodný u keřů starších 10 let, které téměř neplodí. V suchých podmínkách nebo na lehké půdě může být regenerace pomalejší, proto je někdy lepší rozložit zmlazení do dvou sezón.
Proč aronie po řezu jeden rok skoro neplodí?
Po silnějším řezu aronie investuje energii do růstu nových výhonů, nikoli do plodů. Dočasný pokles úrody je běžná reakce.
Když odstraníte větší část plodného dřeva, keř musí nejdříve vytvořit náhradní výhony. Řez aronie a úroda spolu souvisejí s časovým odstupem – plná plodnost se často vrací druhý rok po zásahu. Pokud byl řez proveden koncem zimy a keř má dostatek vláhy, návrat bývá rychlý. Důležité je nepodlehnout panice a nezasahovat znovu příliš brzy.
Můžu stříhat aronii v únoru?
Ano, únor je vhodný termín, pokud nejsou silné mrazy. Kdy stříhat aronii záleží hlavně na počasí.
Ideální je období těsně před rašením. Pokud teploty neklesají hluboko pod -10 °C, únorový řez je bezpečný. Výhodou je, že keř je bez listí a struktura je přehledná. Vyhněte se řezu při promrzlé půdě nebo při extrémních mrazech, kdy by mohlo dojít k poškození řezných ploch.
Jak poznám, které výhony jsou staré a mám je odstranit?
Staré výhony aronie jsou tmavší, silnější a málo obrůstají. Stáří výhonů je klíčové pro plodnost.
Jednoleté výhony jsou světlejší a pružné, zatímco 5letý a starší výhon má tmavou kůru a méně postranních větví. Pokud vidíte silnou větev s minimem mladých výhonků, je to kandidát k odstranění. Jak stříhat aronii správně znamená rozlišovat stáří dřeva a postupně nahrazovat staré větve mladšími.
Kolik hlavních výhonů má mít plodící keř?
Ideální počet hlavních výhonů u aronie je přibližně 8–12 kusů různého stáří. Tento rozsah podporuje stabilní plodnost.
Příliš málo výhonů může omezit úrodu, příliš mnoho způsobí zahuštění a menší plody. Udržovací řez aronie spočívá v každoročním vyrovnávání počtu větví. Důležité je, aby mezi výhony byl prostor pro světlo a proudění vzduchu. Rovnováha mezi mladými a středně starými větvemi je zásadní.
Je lepší jarní nebo podzimní řez aronie?
Ve většině českých podmínek je vhodnější jarní řez aronie. Podzimní zásah může zvýšit riziko poškození mrazem.
Na jaře je keř ještě v klidovém stavu a rychle reaguje novým obrůstem. Podzimní řez aronie může vést k zaschnutí řezných ploch během zimy, z
V naší poradně s názvem FIKUS BENJAMIN, STŘÍHÁNÍ VĚTVÍ PO OPADU LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar Jahodová.
Mám fikus benjamin, vysoký přes 2 m a široký přes 1 m, asi 25 roků. Každou zimu opadávají lístky, tato zima pro několik větví dopadla nepříznivě. Několik větví, silnějších než palec, má jen na konci větví pár lístečků, některé jsou holé. Asi 3/4 "stromku" jsou zachovalé.
Mohu ty silné, suché větve ostříhat, nebude velký výron?
Děkuji za názory a zkušenosti.
Dáša.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Úplně nejlepší bude, když si z této rostliny ustřihnete několik větviček a necháte je zakořenit. Vypěstujete si silnou zdravou rostlinu a té původní se časem zbavte.
K vysazování ostružiníku je třeba se odhodlat optimálně na podzim. Malinoostružiník a ostružiník bez trnů je určitě vhodnější vysazovat na jaře v době, kdy už nehrozí mrazy. Je třeba jej vysazovat s oporou. Optimálně bychom jej měli drátem připevnit v různých výškách. Opěrná konstrukce za pomocí drátěnky je naprosto ideální. Sazenice by od sebe měly mít odstup zhruba okolo 1 metru. U bujně rostoucích kultivarů se doporučuje až trojnásobná vzdálenost.
Ostružiník se může množit i pomocí semen. Semena ostružiníku se nejdříve namočí na dva dny do vody, aby změkla. Poté jsou semena ostružiníku připravena na výsev. Semena ostružiníku se zasadí do substrátu pro ovocné stromy, klíčení se urychlí igelitem.
Na zahradě vysazujeme jednoleté výhony ostružiníku se dvěma až třemi adventivními pupeny, umístěnými na podzemní části oddenku. Ostružiník vysazujeme zhruba na vzdálenost 50 cm od sebe, v řádcích alespoň 2 metry od sebe. Velmi důležitý je u ostružin i jejich řez. Řešit bychom jej měli v předjaří a redukovat je zapotřebí počet výhonů na 3 až 5. Zkrátit bychom je měli podle jejich síly klidně i celou jednu třetinu délky. Zkracovat musíme v době, kdy je keř své spodní části dřevnatý. Hlavní letorosty během vegetačního období v žádném případě nezkracujte. Při jarním řezu by měla být výsledná délka rostliny mezi 2 až 4 metry.
V naší poradně s názvem PROČ MI VŮBEC NEKVETOU KANADSKÉ BORŮVKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra F..
Dobrý den. Mám na zahradě kanadské borůvky a již třetí rok mi vůbec nekvetou.
Keř je vysoký asi 180 cm a na pohled zdravý. Má spoustu větví velmi bohatě olistěných.
Prosím o radu co s tím. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zkuste změnit hnojivo. Omezte dusík a posilněte fosfor a draslík. Když má rostlina mnoho dusíku, tak bohatě roste, ale nekvete.
Ostružiníkmaliník je snadno poznatelný, jeho listy jsou vícečetné (3-7) a lehce chlupaté. Květy mají bílou barvu, jsou oboupohlavné, pětičetné, pravidelné. Plod je tvořený drobounkými kuličkami červené barvy. Rostlina kvete od května do července. Odrůdy maliníku se mohou dělit na jednou plodící, dvakrát plodící.
Vrba jíva (Salix caprea) je náchylná k různým škůdcům a chorobám. Mezi běžné škůdce patří mšice, housenky a červci, kteří mohou způsobit poškození listů, změnu barvy a zpomalený růst. Plísňová onemocnění, jako je rez, rakovina a padlí, mohou také ovlivnit zdraví rostliny a vést ke skvrnitosti listů, odumírání větví a možnému opadávání listů. Kromě toho mohou vrbám jívám způsobit škody tesařík asijský a bekyně velkohlavá.
Škůdci
Mšice
Tento hmyz sající mízu může způsobit zpomalený růst, stočené listy a může přitahovat sazovité černé plísně v důsledku vylučování medovice.
Housenky
Různé larvy můr a pilatek se živí listy, což může vést k opadávání listů.
Červci
Tento hmyz se může přichytit na stonky a listy, vysát mízu a způsobit změnu barvy a zpomalený růst.
Mandelinka dvacetitečná
Larvy a dospělci se živí listy a mohou je okusovat.
Tesařík asijský
I když vrba jíva vykazuje určitou odolnost, může být stále hostitelem a potenciálním rezervoárem tohoto čínského brouka.
Bekyně velkohlavá
Housenky této můry mohou napadat listy vrby.
Pilatky
Larvy různých druhů pilatek mohou způsobovat škody na listech nebo způsobit jejich opadání.
Roztoči
Svilušky se také mohou živit listy a způsobovat žloutnutí a skvrnitost.
Nemoci vrby jívy
Rez: Plísňová rez, jako je Melampsora caprearum, může způsobit oranžové nebo prašné skvrny na listech, což ovlivňuje fotosyntézu a může vést k opadaní listů.
Rakovina a gummóza: Tato onemocnění mohou způsobit léze kůry, vytékání mízy a odumírání větví.
Strupovitost vrby: Patří mezi plísňové choroby a může způsobit poškození listů a větví, což může vést k odumírání listů.
Padlí: Plísňové onemocnění, které může způsobit bílý, práškový povlak na listech.
Skvrnitost listů: Plísňová onemocnění listů mohou způsobit skvrny a žloutnutí listů, což může vést k odumírání listů.
Hniloba kořenů: Nesprávná zálivka a půdní podmínky mohou vést k hnilobě kořenů, což ovlivňuje celkové zdraví stromu.
Vodní znaménko: Bakteriální onemocnění, které může způsobit odumírání větví a červené listy.
Péče
Pravidelně kontrolujte rostlinu, zda nevykazuje známky škůdců a chorob. Odstraňujte postižené větve, abyste zabránili šíření chorob. Zajistěte správnou zálivku a dobře propustnou půdu, abyste zabránili hnilobě kořenů. K hubení škůdců používejte vhodné metody, jako je chemický postřik, insekticidní mýdlo nebo neemový olej. V případě houbových chorob zvažte použití vhodných fungicidů. V některých případech může být prospěšné pro výsadbu vybrat odrůdy vrb odolné vůči rzi. Dodržováním těchto preventivních opatření a prováděním vhodných ošetření v případě potřeby můžete pomoci udržet zdraví a vitalitu vaší vrby na hodně dlouho.
