Jestli je rostlina Pachira aquatica jedovatá, je často kladená otázka. Hlavně kvůli domácím mazlíčkům, kteří často okusují nebo žvýkají listy pokojových rostlin. Pachira není jedovatá, ale samozřejmě obsahuje malé množství toxických látek. Ty mohou způsobit podráždění žaludku, proto je dobré pro jistotu požádat veterináře o odbornou radu. Pro člověka tato rostlina není nebezpečná.
Zdroj: článek Pokojová rostlina Pachira aquatica
Ve svém příspěvku JE ROSTLINA ZAMIOCULCAS JEDOVATÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kocka kocici.
Kytka je jedovatá a nebezpečná pro kočky. Kocour ji pozil a nasledovaly nenapadne projevy zvraceni az po tezky kolaps a dehydrataci. Zprvu se to tvarilo jako nachlazeni pak selhani ledvin. Nastesti se z toho dostal, ale narocnou lekarskou peci. Proto pozor vsem co ji maji doma.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Je rostlina zamioculcas jedovatá
Pachira obsahuje malé množství toxických látek, které mohou způsobit podráždění žaludku, ale pouze u zvířat nebo malých dětí. Pachira není jedovatá, pro dospělého člověka není ani nijak nebezpečná.
Zdroj: článek Pachira
V naší poradně s názvem JE KALANCHOE JEDOVATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katka.
Jak se presne jmenuje tahle kalanchoe a je jedovata?Dekuji
Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vaše kalanchoe se latinsky jmenuje Kalanchoe blossfeldiana. Kalanchoe není pro lidi jedovatá. Větší problém ovšem kalanchoe představuje pro zvířata. Obsahuje totiž srdeční glykosidy, které jsou toxické pro mnoho zvířat. V některých částech světa, kde kalanchoe rostou divoce ve volné přírodě, jsou často hlášeny otravy hospodářských zvířat, přičemž jejich smrt je obecně kvůli vlivu glykosidů na jejich srdce. Květy kalanchoe obsahují mnohem více glykosidů, než kterékoliv jiné části rostlin, takže většina hospodářských zvířat se otraví, když je rostlina v plném květu. V našich podmínkách je kalanchoe pěstována v zahradách nebo v květináčích, spíše než na pastvinách, takže rostlina nepředstavuje významné riziko pro hospodářská zvířata. Domácí zvířata jsou však v ohrožení.
Vzhledem k tomu, že kalanchoe je běžná pokojová rostlina, je třeba chránit domácí zvířata před otravou. Toho se nejlépe dosáhne, když jsou rostliny nepřístupné pro psy, kočky a ptáky, protože dokonce i jen trochu květů může poškodit vašeho domácího mazlíčka. Je prokázáno, že tele zemře po snědení 7 gramů květů na 1 kg tělesné hmotnosti, ale smrtelná dávka pro menší zvířata není přesně známa. Během několika hodin po požití rostliny se u zvířete může spustit slintání průjem a bolesti žaludku. V případě, že zvíře pozřelo značné množství kalanchoe, tak tyto příznaky doplní i zmíněné srdeční účinky. V takovém případě je nejlepším řešením, co nejdříve dostat zvíře k veterináři. Existuje lék na tyto stavy, a veterinář zároveň může poskytnout symptomatickou a podpůrnou pomoc.
Zdroj: příběh Je kalanchoe jedovata
Domovinou této rostliny jsou tropy Jižní Ameriky. Nenáročná Pachira aquatica patří k lahvovitým stromům, což jsou rostliny, které žijí na kamenitých pouštích a vodu uchovávají ve spodní části stonku. V pokojových podmínkách roste pomalu, ale přesto dorůstá 2 až 3 m s průměrem koruny kolem 1,5 m. Mladé rostliny rostou jako jeden stonek a větvit se začínají až při výšce nad 2 m.
Pachira má jasně zelené listy na dlouhých řapících a úzké bílé květy. Po květu se objevují její plody. Jsou to bobule kovové barvy obsahující semena, která můžeme jíst syrová nebo pečená. Rostlina dobře snáší jak teplo, tak chlad. Zvládne i sušší vzduch, ale je třeba ji občas rosit. Rostlinu přihnojujte pouze v letních měsících, a to 1x měsíčně. Pachira má ráda dostatek světla, takže stanoviště by mělo být slunné až polostinné s vysokou vlhkostí vzduchu. V létě je vhodná běžná pokojová teplota, v zimě je ideální o něco chladnější (i 10 °C).
Mladou pachiru přesazujeme každoročně, staré rostliny po 2 až 3 letech. Sázíme do mělkých, dostatečně širokých nádob. Pachira má jen mělce zapuštěné kořeny, proto rostlina zasazená do hlubokého květináče špatně roste a může onemocnět. Doporučený podíl zeminy: 1 díl drnovky, 1 díl listovky, 1 díl písku, cihlová drť a kousky dřevěného uhlí. Nutností je dobrá drenáž.
Zdroj: článek Pachira
V naší poradně s názvem PASTINÁKOVÁ NAŤ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Zajímalo by mě, jak je to s tou pastinákovou natí. V nějakém článku jsem našla, že ji pán kompostuje, protože je mírně jedovatá. Může se tedy dávat do pokrmů, třeba i za syrova, nebo ne??? Smí se nať pastináku používat běžně jako petrželová nať? Nikde v článcích jsem zmínku o použití nati nenašla, tedy ani upozornění, že by jedovatá byla...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Nať pstyňáku je možné použít jako nať petržele, takže i za syrova. Nať pastyňáku není tak aromatická jako je nať petrželová. Žádná jedovatost není známa.
Zdroj: příběh Pastináková nať
Pachira aquatica není moc náročná na pěstování. Hodí se nejen k vám domů, ale i do kancelářských prostor. Má ráda světlé stanoviště bez přímého slunce, ale snese i polostín. V zimě zvládne i teplotu kolem 10 °C, jinak je pro ni ideální běžná pokojová teplota. Substrát udržujeme stále vlhký, nesvědčí jí ani vyschnutí, ale ani přelití. Má ráda vlhké prostředí, proto je pro ni ideální místo třeba v nějaké větší koupelně, kde je dostatečná vlhkost zaručena a vypadá tam velmi vkusně. Pokud rostlinu pěstujeme v pokoji spíše se suchým vzduchem, je dobré ji pravidelně rosit. Hnojíme pouze v letních měsících, a to zhruba jednou za měsíc. Rostlinu přesazujeme vždycky na jaře, přibližně jednou za tři roky, nebo podle toho, jak sami potřebujeme. Rozmnožujeme ji vrcholovými řízky při dostatečné teplotě půdy, ale je možné množit také semeny. Častým problémem u pěstování této rostliny je, že shazuje listy, pokud nemá dostatek vlhkosti a je vystavena příliš suchému vzduchu.
Zdroj: článek Pokojová rostlina Pachira aquatica
Co je vlastně feng shui? Je to staré čínské umění, věda nebo filozofie, jak chcete, která nás učí, jak na nás působí vnější prostředí. Cílem je dosažení harmonie a přirozenosti v lidském životě působením sil a energií, jakými na nás působí hlavně příroda, ale i okolí. Název Pachira aguatica feng shui dostala rostlina, které se přezdívá také penízový strom, a to díky tomu, že se její list skládá z pěti listů, které představují pět prvků feng shui: dřevo, voda, země, oheň a kov. Její umístění v místnosti představuje život, ale také pomáhá udržovat rovnováhu a harmonii v daném prostoru. Penízový strom se umísťuje většinou na ta místa, kde chceme, aby se držely peníze. Pomáhá přilákat bohatství, proto je i vhodným dárkem pro naše blízké. Je to totiž nenáročná rostlina, o kterou se zvládne starat snad každý. V roce 1980 se v Asii stala součástí většiny domácností.
Zdroj: článek Pokojová rostlina Pachira aquatica
V naší poradně s názvem JE ANTURIE JEDOVATÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Dejnožková.
dobrý den,prosím o informaci, jestli je anturie jedovatá?
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Anturie obsahuje nerozpustné krystaly oxalátu vápenatého. Žvýkání nebo kousání do této rostliny uvolní tyto krystaly, které pronikají do tkáně a dráždí ústa a zažívací trakt. Velmi zřídka dochází k otoku horních cest dýchacích, což ztěžuje dýchání.
Příznaky otravy u domácích zvířat:
- slintání
- tlapky na obličej nebo ústa
- orální bolest
- snížená chuť k jídlu
- zvracení
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Je anturie jedovatá
Cena rostliny Pachira aquatica se liší u jednotlivých rostlin dle velikosti. Záleží na tom, jak je vysoká a z kolika rostlin je spletená. Tady se můžete podívat na přibližnou cenu Pachiry aquatica.
Zdroj: článek Pokojová rostlina Pachira aquatica
V naší poradně s názvem JE ROSTLINA ZAMIOCULCAS JEDOVATÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jindra Valentová.
Dorý den,mám podezření,že by můj malý pejsek /5,5 kg/ včera v odpoledních hodinách mohl sežvýkat kousek / asi 15 % /z jednoho upadlého lístku zamiokulasu,pokoj.rostl.Protože vím,že rostlina je jedovatá,obávám se o jeho zdraví.Zatím nemá žádné problémy, večer normálně jedl.Děkuji za vaši odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Rostlina zamiokulkas je jedovatá. Její jedovatost se na psech projevuje podobně jako alergie včetně průjmu a zvracení. Když psi žvýkají listy těchto rostlin, příznaky, které můžete očekávat, jsou: orální podráždění, intenzivní pálení a podráždění úst, pysků, jazyka, nadměrné slintání, zvracení, potíže s polykáním. Občas také můžete vidět nějaké zvracení. Očekává se, že se příznaky rozvinou krátce po expozici a trvají 8 až 12 hodin. Během této doby můžete psa povzbudit (ale nenutit), aby pil vodu nebo trochu mléka, což může pomoci kompenzovat jedovaté účinky. Váš pejsek nyní v klidu žere, tak to vypadá, že ho jedy z rostliny nijak neovlivňují, přesto pokud by se příznaky objevily a zhoršily se, kontaktujte svého rodinného veterináře, který vám poskytne potřebnou péči. Většinou se nejedná o život ohrožující záležitost, jen to velmi podráždí jejich ústní dutinu.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Je rostlina zamioculcas jedovatá
Pachira aquatica je pokojová rostlina, která pochází z tropů Jižní Ameriky. V pokojových podmínkách roste opravdu pomalu, ale i tak dorůstá do výšky 200 až 300 cm. Její stonek má lahvovitý tvar, protože právě ve spodní části stonku si rostlina uchovává vodu. Často se prodává jako jedna rostlina spletená do copu ze tří jednotlivých rostlin. Listy má jasně zelené, na dlouhých řapících rozdělené do několika dílů. Její květy jsou úzké, mají bílou barvu. Po odkvětu se objeví plody, jsou to bobule, které obsahují semena. Ta se mohou jíst v syrovém stavu nebo upéct. Rostlina má ráda slunečné světlé místo, snese teplo i chlad a zalévat ji musíme přiměřeně. Snese suchý vzduch, ale je možné ji i rosit. Pokud se o Pachiru budeme dobře starat, můžeme ji mít hodně dlouho. Pozor, není mrazuvzdorná.
Zdroj: článek Pokojová rostlina Pachira aquatica
I když není známo, že by jícnovka obsahovala toxiny škodlivé pro lidi nebo zvířata, jakákoliv rostlina představuje potenciální riziko, například když kousek rostliny uvízne v krku člověka nebo zvířete nebo pokud má člověk nebo zvíře na rostlinu alergii. Pokud máte podezření, že vaše dítě požilo část rostliny jícnovky, okamžitě kontaktujte svého dětského lékaře a požádejte o radu. Pokud máte podezření, že váš mazlíček snědl část rostliny, kontaktujte svého veterináře. Pokud některý z lékařů požádá o schůzku, vezměte si s sebou kousek rostliny, abyste lékaři pomohli stanovit diagnózu a v případě potřeby naplánovat léčbu.
Je eustoma jedovatá pro kočky?
Všechny části jícnovky jsou pro kočky bezpečné. Proto požití malého množství této rostliny nezpůsobí žádné problémy týkající se zdraví vaší kočky. Přesto by si majitelé koček měli být vědomi toho, že konzumace těchto květin ve velkém množství může u domácích zvířat vést k mírným žaludečním nevolnostem. Nezapomeňte tedy sledovat chování své kočky kolem těchto jinak netoxických květin.
Jak udržet moji kočku mimo vázy?
Je zajímavé, jak jsou kočky touto rostlinou fascinovány. Některé si z kytic cíleně vytahují právě jícnovky a pak se o ně otírají, dokud květy nejsou úplně placaté. Jiné je zase žvýkají, protože mají nasládlou chuť. Přestože je tato rostlina netoxická, je lepší, když si vaše kočka nezvykne žvýkat vaše květiny, aby neskončila s průjmem, zvracením nebo jinými problémy s trávicím systémem.
Jak tedy můžete zabránit tomu, aby vaše kočka žvýkala tyto neodolatelné květy?
Můžete své kytice umístit na vyšších policích nebo někde mimo dosah vaší kočky. Ale jak známe kočky, tak s jejich aktivitou se dostanou úplně všude i za cenu, že tu vázu shodí. Takže to nemusí být vždy dobré řešení.
Proto můžete místo toho zvážit použití chilli. Jednoduše nasypte trochu chilli na listy. Vaše malá kočičí kamarádka brzy udělá vše pro to, aby se vašim květinám obloukem vyhýbala.
Někteří lidé také doporučují pro tento účel používat citronovou nebo pomerančovou kůru, protože kočky nejsou fanoušky vůně citrusů. Rozložte tyto slupky do květináčů svých rostlin, aby se k nim vaše kočky nedostaly. Listy můžete také postříkat zředěnou citronovou šťávou nebo pomerančovým olejem.
Zdroj: článek Eustoma, krásná jícnovka, o které si mnoho Čechů myslí, že je
V naší poradně s názvem CUPHEA HYSSOPIFOLIA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobrý den, je tato rostlina jedovatá? Mám kočky a nerada bych je vystavila nebezpečí otravy.
Děkuji za informace a rady
Hana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Cuphea hyssopifolia je odolná rostlina, která může podle své rozmanitosti vzkvétat po celý rok. Je to velmi robustní rostlina, která nepotřebuje příliš bohatou půdu, aby prosperovala. Při požití kočkou, může způsobit zažívací a neurologické problémy.
Zdroj: příběh Cuphea hyssopifolia
Květy Pachiry aquatica jsou úzké, mají bílou barvu, na konečcích jsou žluté nebo červené. Když rostlina odkvete, objeví se plody, jsou to hnědé bobule, které obsahují semena. Ta nejsou jedovatá. Mohou se jíst v syrovém stavu nebo je možné si je upéct.
Zde si můžete prohlédnout kvetoucí Pachiru aquatica.
Zdroj: článek Pokojová rostlina Pachira aquatica
V naší poradně s názvem ZLUTY KER se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Musilova.
Dobry den.
Chtela bych Vas poprosit o pomoc.Pred peti lety jsem si ze seminka vypestovala tento ker.Mela to byt Planouci pochoden.Je mi jasne,ze ta to neni.Ted kerik poprve vykvetl.Mam z neho radost,ale nevim jak se jmenuje a jak o nej pecovat a do jake vysky vyroste.
Pokud vite o jaky ker se jedna,budu moc rada za odpoved.
Moc dekuji.Musilova
Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
To se vám podařilo vypěstovat štědřenec. Štědřence jsou nevelké stromy a keře dorůstající výšky až 7 metrů a jsou celkem tři známí zástupci: alpský, odvislý a Watererův. Navzájem si jsou velmi podobní, ale vyžadují odlišné pěstební podmínky. Štědřence mají zelenou kůru a vzpřímené nebo převislé větve, na kterých vyrůstají trojčetné listy, dlouze řapíkaté, bez palistů, s téměř přisedlými oválnými lístky, a na zimu opadávají. Květy jsou zlatožluté, motýlovité, uspořádané v bohatých převislých hroznech a proto se jim často říká zlatý déšť (stejně jako naší známé zlatici). Kalich květu je zvonkovitý, slabě dvoupyský, s horním pyskem zakončeným dvěma zuby a dolním trojzubím. Pavéza (největší okvětní list) je okrouhlá až široce vejčitá, na vrcholu vykrojená. Plody štědřence - lusky jsou podlouhlé, zploštělé, dlouze stopkaté, na švech ztlustlé až úzce křídlaté a mezi semeny jsou slabě zaškrcované. Obsahují několik ledvinovitých semen, která jsou velmi jedovatá pro všechny živočichy! K otravě dítěte stačí spolknout dvě semena nebo sníst pět květů z této rostliny, takže pozornost je na místě.
Pěstování štědřence musí naplňovat podmínky jeho domoviny, kterou je oblast jižní Evropy. Nejlépe se jim daří na plném slunci, ale přežijí i v polostínu. U zeminy je to trochu potíž, protože je nutné přesně vědět, o kterého zástupce štědřence jde. Štědřenec odvislý potřebuje zásaditou zeminu, je vápnomilný a štědřenec alpský naopak vyžaduje kyselou půdu (rašelina). Štědřence při tvarování nesnášejí hlubší řez, ze starého dřeva neobrazí a zemřou. Množí se výsevem semen, která je třeba před výsevem krátce spařit. Dále je možné štědřence množit letním očkováním na štědřenec odvislý nebo roubováním. Štědřenec Watererův lze množit dřevitými řízky, které se řežou již v první polovině října. Množení je možné i letními řízky. Na podnože štědřence odvislého nebo i alpského lze roubovat i jiné dřeviny, například hlodáš, jehlici nebo čilimník - dosáhne se pak úchvatných chimér s nekonečnou variací barevnosti květů.
Pro inspiraci k tomu, co lze se štědřenci dokázat v zahradní architektuře, můžete shlédnout následující fotografie: https://www.google.com/sear…
Zdroj: příběh Zluty ker
Pavouci jsou osminozí členovci. Jejich tělo je rozčleněno na hlavohruď a zadeček, vzájemně propojené tenkou stopkou. Zadeček není článkovaný a na jeho konci jsou umístěny snovací bradavky. Pavouci společně s dalšími řády patří do třídy pavoukovců. Třída pavoukovců pak společně s třídami hmyzu, stonožek, korýšů a mnoha dalšími patří k nejbohatšímu ze všech živočišných kmenů – členovcům.
Oteplování klimatu zapříčinilo kromě nestálosti počasí i přiliv množství živočišných a rostlinných druhů, jinak typických pro daleko vzdálenější a především jižněji položené oblasti naší planety. Tím nejméně vítaným živočišným druhem jsou pavouci, kteří vyvolávají panickou hrůzu u každého druhého Středoevropana.
Noční můra v podobě jedovatého teplomilného členovce se tak stala realitou i pro jinak relativně chladnou Českou republiku. Nejvíce pak pro její nejteplejší část, tedy Jižní Moravu, která svým podnebím asi nejvíce připomíná středomořské oblasti.
V České republice jsou téměř všichni pavouci jedovatí. Výjimku tvoří pouze zástupci čeledi pakřižákovití (Uloboridae), kteří postrádají jedovou žlázu. Jedovatí jsou téměř všichni pavouci, se kterými se u nás běžně setkáte. Výjimkou není tedy ani zápřednice jedovatá. Většina pavouků má však tak malé rozměry, respektive krátké chelicery, že nedokážou propíchnout lidskou kůži. Jsou samozřejmě druhy, které to dovedou, ale jejich kousnutí může být nanejvýš bolestivé. Mohou to být například běžnější druhy pavouků, jako například pokoutníci, cedivky, některé šestiočky a podobně. Ze vzácnějších druhů mohou člověka kousnout stepníci, nedávno na Moravě potvrzený slíďák tatarský nebo vodouch stříbřitý. Zápřednice jedovatá je poměrně velký pavouk, který má navíc velmi dlouhé chelicery, které poměrně snadno kůži prokousnou. Kvůli délce chelicer je kousnutí samozřejmě bolestivější.
Migrace do našich končin přinesla již několik nových druhů pavoukovců, mezi nimiž je asi nejnápadnější křižák pruhovaný (Argiope bruennichi), který děsí především svým exotickým vzhledem, který je již na první pohled podezřelý – žlutočerné pruhy protkané tenkými bílými proužky a velikost maximálně 15 mm u samičky (je o mnoho větší než sameček i její zbarvení je oproti druhému pohlaví o mnoho výraznější). Tento pavouk byl ještě před půlstoletím ve střední Evropě velkou raritou, s postupným oteplováním se však později přesunul do oblastí u Severního moře. Na našem území se poprvé objevil na konci devadesátých let a jeho populace je dobře pozorovatelná od roku 1991, kdy se postupně z jižní Moravy dostal i do zbytku republiky. Tento pavouk sice používá relativně silný jed k usmrcení své kořisti, avšak lidem by ublížit neměl, jelikož jeho kusadla neproniknou lidskou kůží
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Jedovatý pavouk v ČR
V naší poradně s názvem PISIVEK,KOZOJED-K-OTHRINE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Daniela.
Dobru den,
chtela by jsem se zetat jestli K-Othrine, muzu postrikat i plysove hracky. Neni a nebude to skodlive pro deti?
Dekuji moc za odpoved. DANIELA
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
K-Othrine obsahuje látku deltamethrin, která je pro člověka jedovatá. Jed působí na nervovou soustavu a při kontaktu s kůží může způsobit zarudnutí, pálení nebo svědění. Výrobce uvádí, že jeho výrobek vydrží účinkovat až tři měsíce v závislosti na povrchu, na který byl nastříkán. Z výše uvedeného je zřejmé, že aplikace K-Othrine na dětské plyšové hračky je absolutně nevhodná.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: příběh Pisivek,kozojed-K-Othrine
Vhodným substrátem pro Pachiru aquatica je rašelina. Ta podporuje dobrý růst rostlin, bohatou tvorbu kořenů a květů. Mladé rostlinky přesazujeme jednou do roka, většinou na jaře. Starší rostliny stačí jednou za tři roky.
Zdroj: článek Pokojová rostlina Pachira aquatica
V naší poradně s názvem DOTAZ OHLEDNĚ NÁZVU KVĚTINY - VIZ FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Korenská.
Dobrý den, prosím o název této květiny. Předem děkuji za odpověď. Eva
Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Zdroj: příběh Dotaz ohledně názvu květiny - viz foto
Nejčastěji se pachira množí semenem, ale zkusit můžete zakořenit i vrcholové řízky, a to vždy z jara.
Zdroj: článek Pachira
Ve svém příspěvku ORCHIDEJE DRUHY FIALOVA ORCHIDEJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Chci se optat,zda je tato orchidej jedovata,dekuji Lenka
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Orchideje druhy Fialova orchidej
Listy opadávají v suchém ovzduší, proto tuto rostlinu v letním období často roste.
Zdroj: článek Pachira
V naší poradně s názvem DRACENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumila Vernerová.
Mohu pokojovou dracenu dát v létě ven?
Děkuji za odpověď Vernerová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Dracena má ráda letnění. Snese plné slunce i polostín. Venku může zůstat do doby, než klesnou noční teploty pod 7 stupňů. Od června do září přihnojujte pomocí Krystalonu Květ. Rostlina se vám pak ukáže, jak vypadá ve své přirozené kráse. Při letnění jsou největší hrozbou půdní škůdci, kteří nalezou do substrátu a tam užírají kořeny a to i po přenesení zpět do bytu. Jako ochrana je nejlepší použít přípravek Mospilan a to na začátku letnění a těsně před jeho koncem. Mospilan se nastříká na rostlinu, vsákne se do ní a vydrží v ní několik týdnů. Po celou tuto dobu je rostlina pro škůdce jedovatá, a když si kousnou, tak hned zahynou. Přeji hodně zdaru při letnění a mnoho radosti z krásných listů.
Zdroj: příběh Dracéna jak se o ni starat
Některé druhy rostlin, mezi nimiž je celá řada významných plevelů, mohou být velmi nebezpečné obsahem osudných látek – jedů, které dokážou narušit, nebo dokonce ochromit centrální tělesné funkce, jako je dýchání, krevní oběh nebo trávicí trakt natolik, že dochází k trvalému poškození organismu nebo ke smrti. Toxická dávka je minimální množství jedu způsobující potíže, záleží na koncentraci jedu, stáří rostliny a citlivosti jedince. Při zvýšení toxické dávky na určitou hodnotu nastává smrt – toto množství se označuje jako smrtelné nebo letální dávka.
Jed může být zastoupen v rostlině jedinou látkou nebo celou skupinou látek. Nejvýznamnější toxicky účinné složky jsou alkaloidy, glykosidy saponidy, silice, organické kyseliny, terpeny a další látky dosud farmakologicky neprozkoumané nebo nedostatečně známé. V rostlinách jsou zastoupeny v různém poměru a množství, což závisí i na vnějších podmínkách prostředí (světlo, teplota, nadmořská výška, půda). Jedovatá rostlina obsahuje často toxiny ve všech svých částech, a to v čerstvém i suchém stavu. Množství toxinu často kolísá v rostlině během vegetačního období a není ve všech částech rostlin stejné. Některé rostliny obsahují tak silné jedy, že již požití malého množství může být smrtelné. Navzdory tomu se smrtelné otravy užitím bylin u člověka vyskytují zřídka. Dospělí se otráví spíše vzácně při sběru léčivých bylin, úmyslně pak při sebevražedných pokusech nebo při předávkování rostlinnými drogami. Nejohroženější skupinou jsou však děti od batolat do věku čtyř let, kdy otravy mají nejvážnější průběh, někdy dokonce i ohrožují život. Důvodem bývá především požití relativně vysoké dávky jedu v poměru k malé hmotnosti dítěte. Malé děti často dávají věci do úst, aby je tímto způsobem prozkoumaly, nebo chtějí něco neznámého, co se barvou a tvarem ovoci či zelenině podobá, vyzkoušet.
Rostlina s latinským názvem Aethusa cynapium je jednoletá, v severních polohách i ozimá nebo dvouletá, 5 až 100 cm vysoká bylina. Lodyhu má od spodní třetiny větvenou, tupě hranatou nebo jemně rýhovanou, často ojíněnou, v uzlinách výrazně zprohýbanou. Listy řapíkaté, s krátkou pochvou, čepel nejčastěji 2x trojčetná, listové úkrojky peřenosečné, na vrcholu tupě špičaté a obvykle s malou načervenalou nebo bělavou špičkou. Okolíky jsou složeny z 6 až 10 okolíčků, na kterých vyrůstá 3 až 14 květů, obaly chybí, obalíčky tvoří 2 až 3 čárkovité, dolů svěšené a asymetricky umístěné (na vnější straně okolíčku) listeny. Květy jsou 5četné, bílé nebo uprostřed korunních lístků se zeleným pruhem a objevují se v červenci až září. Plodem jsou široce vejčité až téměř kulovité dvounažky.
V ČR od nížin po&n
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Jedovaté rostliny v ČR
Ve svém příspěvku JE ROSTLINA ZAMIOCULCAS JEDOVATÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Marynčáková.
Dobrý den.Můžu použít zamioculcas do tropického terária?Mám tam pagekona...listy neokusuje jen olizuje kapičky vody...nebude to pro něj toxické?Děkuji..
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Je rostlina zamioculcas jedovatá
Je vánoční hvězda jedovatá? Mléčná míza této rostliny je tvořená druhem dráždivého latexu, který při kontaktu s kůží a sliznicemi způsobuje zánět, bolest a svědění, může také způsobit podráždění očí, slzení, otoky očních víček a potíže se zrakem. Požití mízy nebo části rostliny může způsobit nevolnost, zvracení a průjem. Není však pravda, že by vánoční hvězda byla natolik jedovatá, že by způsobila smrt.
Přisuzování smrtících vlastností vánoční hvězdě mohlo pocházet z pověsti, která začala ve Spojených státech smrtí dvouletého dítěte v roce 1919 poté, co snědlo list vánoční hvězdy. Vědecké studie o toxicitě této rostliny naznačují, že pouze požití velkého množství (více než několik stovek jejích listů) může vést k ohrožení lidského života. Důvodem této víry může být skutečnost, že většina rostlin z čeledi euphorbiaceae, kam patří i vánoční hvězda, je prudce jedovatá.
Zdroj: článek Rady a zajímavosti o vánoční hvězdě
Prakticky každý pavouk je jedovatý, a to kvůli svému trávení potravy mimo své tělo. V ČR žije několik druhů jedovatých pavouků, mezi něž patří zápřednice jedovatá, křižák pruhovaný, vodouch stříbřitý, pokoutník stájový, šestiočka ryšavá.
Zápřednice jedovatá žije ve vysokých travách, kde si v květenstvích splétá kokony, zámotky sloužící pro odchov mláďat. Do těch v pozdním létě či na podzim, kdy se rozmnožuje, naklade vajíčka, z nichž se líhnou mláďata. Právě tehdy může být agresivnější, protože si svoje potomstvo pečlivě hlídá a chrání. Ještě před zimou pak dospělý pavouk umírá, zatímco mláďata se rozprchnou a ukryjí v půdě, kde přezimují. Případné kousnutí se většinou projeví lokálním zarudnutím či otokem a svěděním, které může přetrvávat i několik dní. Horší průběh spojený s horkostí či lokálním ochrnutím může výjimečně nastat u alergiků nebo malých dětí.
Vodouch stříbřitý je také jedovatý. Jedná se o pavouka, který tráví převážnou část svého života pod vodou. V našich podmínkách na něj narazíte velmi ojediněle, neboť ke svému životu potřebuje stojaté a zároveň velmi čisté vody. Zadeček má pokrytý speciálními chloupky, na kterých ulpí vzduch, když se pavouk vynoří nad hladinu a potopí zpět. V omezené míře dokáže vodouch i plavat. Ve vodních rostlinách pod hladinou si staví hnízda v podobě zvonů se vzduchovou kapsou (vzduch si do hnízda nanosí), poté do nich klade vajíčka, ze kterých se líhnou mláďata. Vodouch se specializuje i na vodní hmyz, do jeho potravy patří larvy bezobratlých. Sameček je větší než samička.
Křižák pruhovaný si staví zámotky sloužící pro odchov mláďat v květenství travin. Do kokonů v pozdním létě či na podzim, kdy se rozmnožuje, naklade vajíčka, ze kterých se líhnou mláďata. V travinách rovněž rozprostírá své velké kruhovité sítě, do kterých chytá třeba sarančata. U tohoto pavouka se dá sledovat jev zvaný aposematismus, kdy zvíře svým varovným zbarvením napodobuje druh jiný (například vosy – černožlutým pruhováním). Kousnutí tohoto pavouka není pro člověka smrtelné, může ale přivodit nevolnost.
Pokoutník stájový je pavouk, na kterého lze narazit nejen ve stodolách, ale i ve venkovských staveních. Jeho větším příbuzným je pokoutník tmavý, jehož samci mohou dosahovat rozpětí nohou až 10 centimetrů. Kousnutí tohoto pavouka je velmi ojedinělé, pro člověka není životu nebezpečné.
Šestiočka ryšavá je rezavý pavouk se světlejším zadečkem, žije v zahradách, narazit na něj můžete i ve sklepě, kde je vlhko. Také šestiočka kousnout umí, a bolestivě, ale pro člověka není životu nebezpečná.
Zdroj: článek Pavouci