Ajťácká pizza musí být jednoduchá, rychlá a poživatelná. Ajťák prostě nemá čas na zbytečnosti, vždyť je tak zaneprázdněn svým kámošem PC, ale žaludek otrava se umí ozvat v ten nejnevhodnější okamžik, a proto je zde několik rychlých, jednoduchých a zároveň chutných receptů. Což takhle pizzový tunel plněný feferonkami, pizzovou omáčkou a tuny roztaveného sýra? Jednoduchá večeře, nebo rychlá hra? Tak pojďme do nich.
Pizza z pánve
Tak tento recept si určitě adoptujete. Těsto můžete poklást vším, co máte rádi. Výhodou předpečení těsta v pánvi je, že pizza je potom krásně křupavá a těsto zůstane tenké. Ostatně, zkuste to sami!
Ingredience: 100 g hladké mouky, 7 g droždí, 2 lžíce olivového oleje, 50 ml teplé vody, špetka soli, 3 lžíce rajčatové pasty, 100 g mozzarelly, čerstvý rozmarýn, bylinky, pánev do trouby
Postup: Připravíme si těsto – v míse smícháme hladkou mouku, olivový olej a sůl. V mističce odměříme 50 ml vlažné vody, prsty do ní rozdrobíme droždí a lžičkou dobře rozmícháme. Do mouky přidáme směs vody a droždí. Nejprve vše zpracujeme vařečkou, potom těsto vyklopíme na pomoučněnou plochu a těsto hněteme ručně, dokud není úplně hladké (cca 10 minut) nebo dokud nám nedojde síla v pažích. Těsto vrátíme zpátky do mísy, přikryjeme potravinou fólií a necháme ho na teplém místě kynout, než zdvojnásobí svůj objem. Délka kynutí záleží na teplotě, v pokojové teplotě bude kynout asi hodinu.
Když je těsto dobře nakynuté, prsty ho stlačíme, aby z něj vyšel vzduch. Troubu předehřejeme na 230 °C. Na pomoučněné ploše těsto prsty vytvarujeme do kruhu stejného průměru, jako je pánev. Pánev pokapeme olivovým olejem, necháme rozpálit. Do rozpálené pánve přemístíme těsto na pizzu, počkáme, než se na těstě udělají bublinky. V té chvíli těsto potřeme rajčatovou passatou. Můžeme použít passatu obyčejnou, ještě dochutíme solí, čerstvým pepřem, trochou tymiánu, česnekem a trochou cukru. Mozzarellu natrháme prsty na kousky, poklademe jí pizzu a těsto i s pánví přesuneme do vyhřáté trouby.
Pizzu pečeme přímo v pánvi na 230 °C, dokud není po okrajích hezky hnědá a mozzarella nezíská světle hnědou barvu. Pizzu vyndáme z trouby, posypeme čerstvým nasekaným rozmarýnem nebo směsí čerstvých bylinek. No a je hotovo a můžeme se pustit do hodování. Při tvorbě této pizzy vynikne vaše tvořivost, popřípadě použijete vše, co dům dal.
Ve svém příspěvku KAKI TOMEL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olda.
Nejdříve je třeba zjistit, který z tomelů máte. Pokud by to byl nejoblíbenější tomel japonský, tak ten se v našich podmínkách dá pěstovat venku, jen když je naroubován na podnož tomelu viržinského nebo tomelu obecného. Jinak tomel japonský není schopen přežít teplotu klesající pod nulu. Takže, jestli nemáte tomel viržinský, někdy nazýván jako tomel americký, tak budete muset zůstat stále ve skleníku. Strom můžete upravit střihem, aby se vám tam vešel. Střih se provádí jako u jabloní během vegetačního klidu. V příloze je obrázek, na kterém je vidět, jak vypadají stromy po sestřihu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdenek Rosa.
Nejprve dekuji za odpoved.Moc tomuto ovoci s moji pani fandime.Tak chci jeste jednu radu.Kde mohu koupit stromek,abych ho mohl pestovat venku na podnozi Tomelu Obecneho nebo podnozi Virzinia.Dekuji.
Co se týká názvu, stává se, že ještě někdo používá i název jaternice. Tohle pojmenování se k nám dostalo z němčiny překladem ze slova Leberwurst. Dnes je slovo jaternice už zastaralé, ale občas ho někdy někdo použije. Správná jitrnice se pozná podle toho, že nemá bílý prstýnek. Z jednoho prasete se dá připravit až 60 jitrnic.
Slovo jaternice používali naši předci, a to z toho důvodu, že se do nich mlela syrová játra.
Není jitrnice jako jitrnice. Všude je dělají jinak, někde masovější, jinde s větším podílem housky. Liší se i v použitém koření a dalších přidaných surovinách. Jsou místa, kde přidávají kroupy, jinde rýži nebo česnek. Základními surovinami je ale vždy méně hodnotné maso. Rozlišit bychom měli i dva základní druhy jitrnic:
Moravské – připravují se z masa z vařené hlavy, vařené kůže, syrových jater, vývaru, koření.
České – připravují se z laloku, bůčku, vnitřností (plíce a slezina), jater, kůže, bílého pečiva, vývaru, koření.
Jitrnice se nejčastěji koření solí, pepřem, mletým novým kořením, majoránkou, mletým zázvorem, přidává se i česnek a v některých regionech i cibule. Poměr surovin je různý podle krajů a tradic.
Ze všeho nejdřív si musíte namlít nebo nakrájet pomocí kolébky podřadné maso, které se nehodí ani do tlačenky. Jde například o hlavu, uši, všelijaké odřezky, kůže, plíce a další vnitřnosti. Do směsi se přidá třený, nikoliv mačkaný česnek. Je to proto, aby se netvořily „cucky“. Směs se okoření majoránkou, novým kořením, pepřem, solí (někde přidávají i kroupy). Přidá se natrhaná buchta (v horším případě veka nebo žemle) a spaří se vřelou polévkou ze zabijačky.
Masová směs se pak plní (naráží) do čistých vepřových střívek. Ta se na zabijačce musí otočit naruby, aby se dokonale vyprala (očistila). Je třeba je přeprat minimálně v deseti vodách. To, že jsou střeva čistá a připravená pro plnění, se pozná podle toho, že vržou mezi prsty. Takto omytá střeva se uchovávají ve vodě se solí a octem.
Pak je šikovný řezník nařeže na délku jitrnic (cca 20 cm) a zašpejluje na jednom konci. To se dělá jako při pletení. Pak se otevřený konec střívka vezme mezi dva prsty a tlakem se sevřenou pěstí druhé ruky vhání směs masa do střívka nebo pomocí narážečky. Na druhém konci se zašpejluje a jitrnice je připravena k vaření nebo pečení.
Jitrnice se vaří ve velkém hrnci s vodou teplou 70 až 80 °C asi deset minut nebo čtvrt hodiny, protože všechno, co je uvnitř, je už jednou vařené, kromě krupice. Voda, ve které se vaří jitrnice, se nesmí nikdy vařit (bublat). Pak se vytáhnou z teplé vody a vloží se do studené vody. Pokud taková jitrnice plave, je hotová.
Přítomnost blech v bytě je velmi problematická a jejich likvidace není ani jednoduchá, ani rychlá. Na vině je životní cyklus blech. Rozšířené jsou celosvětově a je jich více než 2 000 druhů. V Česku jich žije ale jen asi 90 druhů. Většina druhů blech žije skoro po celý život na svém hostiteli. Tyto blechy sice nepříliš rády hostitele mění, ale jsou toho schopny. Není tedy pravda, že na člověka nejdou. Další druhy blech prožijí většinu života mimo hostitele a chodí se jen napít jeho krve. Těmto druhům je pak úplně jedno, jestli se napijí ze psa, kočky, nebo člověka.
I když je fakt, že se blechám daří lépe ve zvířecím kožichu než na lidské kůži, tomu, aby nás kously, se většinou neubráníme. Zvlášť pokud jsme zanedbali blechy na psovi nebo kočce. Na nich se totiž blechy živí i množí a kladou vajíčka. Ta jsou veliká asi jen půl milimetru a ze zvířecí srsti jich velká část postupně opadá na podlahu nebo do zvířecích pelechů.
Blechy jsou drobný bezkřídlý hmyz velký cca 3,5 mm řádu Aphaniptera, který se živí krví teplomilných živočichů, tedy i člověka. Zvířata, která jsou blechami napadená, jich mohou mít na sobě až tisíce. Přestože se blechy živí výhradně krví, mohou být několik týdnů bez potravy mimo tělo hostitele. Jejich zploštělé tělo pokryté trny, které směřují dozadu, jim umožňuje výborný pohyb v srsti zvířat. Hostitele opouštějí tehdy, když se chystají naklást vajíčka do různých úkrytů – prasklin v podlaze, skulin a podobně. Vajíčka kladou i dále do srsti hostitele, kde se však neudrží a dostávají se dále do okolí. Obyčejně za dva týdny se z vajíček líhnou larvy (cca 0,5 cm). Jsou to bílí tvorové bez nohou, takže připomínají červi. Živí se organickým odpadem a krví v zaschlém trusu dospělých blech. Při normálních podmínkách trvá stadium larvy 2 až 4 týdny, výjimečně může trvat i několik měsíců. Následně se larva zapřede do hedvábného zámotku, který se pokryje prachem, takže najít jej není nic snadného. Stadium kukly trvá také přibližně 2 až 4 týdny.
Po kousnutí blecha vylučuje látku, která zabraňuje srážlivosti krve, proto také kousnutí od blechy svědí. Blecha je velmi obtížný parazit, ale kromě toho může přenášet i řadu nemocí, některé z nich jsou velmi závažné, například mor, endemický tyfus a lymskou boreliózu. Dále bývá blecha takzvaným mezičlánkem (přenašečem) tasemnice.
Není dobré proto výskyt blech – i když nám to může připadat jakkoliv banální – podcenit. Chytit blechu je téměř nadlidský úkon, dokáže skočit až na vzdálenost 30 cm a do výšky 20 cm, což je vzhledem k její velikosti úctyhodné. Když už se vám podaří blechu chytit (me
Ve svém příspěvku ŘEZ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
Dobrý den! Škoda, že není doplněno obrázky, jeden jasnější obrázek nad tisíc slov...mh
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dušan Mařík.
Dobrý den,mám dotaz.V loňském roce jsem zasadil révu.Z čípku na roubu vyrostl výhon, který jsem koncem léta zastřihl,aby vyzrál.V únoru jsem ho zastřihl na 2 očka, protože na kmínek byl slabý.Bohužel na jaře z oček nic nevyrostlo.Čípek s roubem byl pod růvkem proti promrznutí.Zato z roubu vyrazil krásný výhon, krásně roste. A teď otázka. Mohu tento výhon příští rok použít na kmínek,nebo musím opět stříhat na 2 očka? Moc děkuji za odpověď, DM.
