Puklice mají větší a vypouklejší tělo, které je pokryté ztuhlou pokožkou. Často na svůj povrch vylučují voskové výměšky. Nezřídka se objevují také na orchidejích. Sají rostlinné šťávy na listech a stoncích. Obvykle rostlinu úplně nezahubí, ale ubírají jí síly, takže orchidej méně kvete a pomaleji roste. Abychom se jich zbavili, je vhodné použít jemný kartáček s mýdlovou vodou a očistit orchideje a následně aplikovat nějaký insekticid. Pro orchideje doma je nejvhodnější přípravek Agrion Delta.
Při odstraňování puklice musíme být trpěliví. Parazité se schovávají v nepřístupných místech i v zemině, první očistná kúra tak zdaleka neznamená, že máme vyhráno. Celý proces musíme několikrát opakovat a rostlinu ponechat v karanténě minimálně dva až tři měsíce.
Nejlepší prevencí proti puklicím je obezřetnost. Pokud si pořizujeme novou rostlinu nebo ji dostaneme jako dárek od známých, vždy bychom měli pečlivě zkontrolovat, jestli není napadená některým z agresivních škůdců. Můžeme tak předejít rozšíření parazitů na ostatní květiny v domácnosti, případně jejich úhynu.
V naší poradně s názvem PLÍSEŇ NA ORCHIDEJÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava.
Dobrý den, stále se potýkám s plísní na odkvetlých orchidejích, jedná se o bílé chmíří mezi středovými listy,vyzkoušela jsem už vše včetně saponátu,přípravku na plíseň na rostlinách.Rostliny postupně odcházejí ,jsou nakaženy skoro všechny, mám jich asi 20.
Předem děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zřejmě to nebude plíseň, ale červci neboli puklice. Pro pro odstranění použijte vhodný postřik, například Karate. Návod, jak přesně postupovat v případě zasažení více rostlin, se dozvíte v tomto článku: www.ceskenapady.cz/p…
Orchideje lze rozmnožovat dělením či řízkováním spících pupenů. Odříznutá část musí mít nejméně dva vzdušné kořeny. Pro řízky si připravte velmi vzdušný substrát s velkým obsahem mechu a malým obsahem živin. Doporučuje se přidat vermikult, který pomáhá (stejně jako mech) zadržovat vodu. Přesto raději řízky minimálně několikrát denně vlhčete jemným rozprašovačem. K udržení vlhkosti pomůže i překrytí igelitem. Buďte trpěliví, řízky začnou kořenit nejdříve za 25 dní.
U některých druhů orchidejí můžete novou rostlinu získat v případě, že orchidej vytvoří takzvanou keiki. To je dceřiná rostlinka, která vyrazí ze spícího očka na bázi mateřské rostliny nebo na jejím květním stvolu. Keiki na orchidejích obvykle vznikají v situaci, kdy mateřské rostliny z různých důvodů strádají. Tuto novou rostlinku jednoduše zasadíte do substrátu pro orchideje.
V naší poradně s názvem PUKLICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavlina.
Dobry den potřebovala bych poradit mám na orchidejích lepkavou tekutinu a poupata zakrni a opadavaji a na lištěch jsou hnědé fleky Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejspíše jde o smutnice. Zbavíte se jich pomocí postřiku přípravkem Karate a nebo Mospilan.
Parazit je organismus, který pro svůj život potřebuje jiný organismus, takzvaného hostitele, kterého svým způsobem života poškozuje. Tělo hostitele slouží jako zdroj potravy a jako ochrana před vnějším prostředím. Podle prostoru, který parazité obývají, se rozlišují na ektoparazity nacházející se vně organismu (například komár, veš) a endoparazity žijící uvnitř svého hostitele (například škrkavka, tasemnice).
Hostitelem řady parazitů může být i člověk. Lidský organismus v našich podmínkách nejčastěji sužuje nákaza roupem dětským, škrkavkou nebo tasemnicí. Setkat se však můžeme i s dalšími nemocemi. Vlivem stále častějšího cestování u nás přibývá případů nákaz exotickými parazity, kteří se u nás běžně nevyskytují.
Obvykle svědění nakonec člověka stejně dožene k návštěvě lékaře, který samozřejmě provede vyšetření. S podezřením na svrab by měl jít pacient ke kožnímu lékaři, který dokáže poznat, jestli se opravdu jedná o svrab, nebo jestli je to jiné onemocnění, které třeba jen svrab připomíná pocitem svědění (například reakce na léky, ekzém, impetigo, syfilis atd.). Přítomnost zákožky v kůži člověka se provádí bud pomocí mikroskopu (seškrábne se z kůže některá viditelná chodbička), nebo dermatoskopu (osvětlená lupa), prostřednictvím vzorku kůže (výsledek je známý ale asi až za týden, jde o to, že se kruhovým nožem odebere vzorek kůže), někteří lékaři si ještě mohou vypomoci i vyšetřením krve, ale to je jen doprovodné vyšetření. Ke zbavení se svrabu se obvykle využívá mast s obsahem síry nebo mast InfectoScab 5 %, protože obsahuje léčivou látku permethrin. Součástí léčby je časté převlékání postele (večer i ráno). Veškeré povlečení se musí prát na 60 °C a pak ještě následně pořádně vyžehlit, a pro jistotu ho další tři dny nevyužívat, protože mimo kůži dokáže zákožka přežít maximálně tři – čtyři dny. Zároveň praní oblečení na 60 ° C také zaručuje likvidaci roztočů, protože ti nejsou schopni takovéto praní přežít. Když se člověk svrabu zbaví, doporučuje se mu navštívit ještě saunu, nebo sirné lázně. Pacientovi, který s tímto onemocněním navštíví lékaře, se obvykle ještě v ordinaci aplikuje mast, a zároveň se mu doporučí minimálně na týden se nevracet do prostředí, kde se roztoči nachází. Mast je třeba aplikovat téměř na celé tělo, protože, kde není aplikována, tam mohou parazité přežívat. Na léčbu pocitu svědění lékař obvykle předepisuje antihistaminika, nebo kortikoidy a důsledné promašťování kůže. Zároveň je lékař povinen ohlásit onemocnění svrabem epidemiologovi.
Je tedy jasné, že léčba svrabu zahrnuje nejen likvidaci parazitů, ale i zhojení kožních problémů a zamezení šíření zákožky.
Kapilárie jsou drobní nitkovití červi patřící mezi hlístice rodu Capillaria. Parazitují u všech obratlovců. Onemocnění způsobené těmito patogeny se nazývá kapilarióza. Některé druhy (C. annulata, C. contorta, C. obsignata, C. caudinflata, C. bursata) jsou častými parazity divokých i domestikovaných ptáků a postihují zejména jejich trávicí systém. Kapilárie odnímají hostitelskému organismu tělní tekutiny, jako jsou žaludeční šťávy a krev, čímž snižují jejich celkovou obranyschopnost a u drůbeže snižují rovněž jejich produkci. Dochází k poškození střevního epitelu a tím k narušení resorpce i dalších procesů, které následují po přijetí potravy. Někdy může docházet rovněž k porušení nervové soustavy, a to kvůli produkci jedovatých toxinů. Charakter průběhu napadení tímto parazitem závisí na věku a celkové fyzické zdatnosti zvířete a na síle infekce. Při vážnějším akutním průběhu může dojít i k úhynu drůbeže. Výskyt je vázán na vlhká období, zejména pak v létě a na podzim. Naopak nejnižší je v zimě a v prvních jarních měsících. U lidí mohou být kapilariózy způsobeny dvěma druhy kapilárií: C. hepatica a C. philippinensis. První zmiňovaná je kosmopolitním parazitem hlodavců přenosným na člověka a další druhy savců. Dospělí parazité se nacházejí v játrech hostitele. Vajíčka zůstávají v játrech hostitele až do jeho smrti. Do okolního prostředí se dostávají až po rozkladu jeho těla nebo po pozření infikovaného jedince jiným zvířetem a průchodu jeho trávicím traktem. Lidé se obvykle nakazí kontaminovanou potravou nebo vodou. Infekce způsobená druhem C. hepatica vede k hepatitidě. Kapilárie C. philippinensis se vyskytuje na Filipínách, v Thajsku a Japonsku. Parazituje v tenkém střevě. Do těla člověka se dostává špatně zpracovaným rybím masem. Pacienti trpí ztrátou hmotnosti a průjmy. Dalšími příznaky jsou bolesti břicha, otoky, borborygmus („bručivý žaludek“) a snížené hladiny draslíku a albuminu v krvi.
V diskuzi PODĚKOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucie.
Děkuji, konečně pěkné shrnutí o orchidejích a o tom, jak o ně pečovat. :) Moc děkuji.
ráda bych se zeptala, byla jsem několik měsíců v zahraničí a před týdnem jsem se vrátila. O mé orchideje bylo postaráno a přece mě jedna překvapila. Ohromné mnohžství listů (Phalaenopsis) Tak jsem odkryla trochu kůry a koukaly na mě tři malé orchideje na hlanvím stonku. Je již krásně poznat srdíčko, zatím mají jen dva listy. Mám je už oddělit od hlavní rostliny? :)
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dita.
Ještě neoddělujte. Počkejte, až budou odnože větší a budou mít svůj vlastní kořenový systém. Pak je odřízněte a ránu zasypte prachem z dřevěného uhlí.
Čmeláci trpí celou řadou chorob a mají ve volné přírodě poměrně mnoho parazitů a predátorů, což vede k častému a brzkému zániku společenstva. To z jejich chovu dělá činnost poměrně nevděčnou. Jakýmsi nepsaným kritériem chovatelské úspěšnosti je zde počet odchovaných mladých matek, které opustily úl. Mezi nejčastější nebezpečí, kterému je možné se bránit, patří mravenci.
Tento velmi „agilní“ druh hmyzu, řazený se čmeláky do stejného řádu, je dovede vypudit z hnízda za několik dní. Poměrně úspěšně se jim lze bránit podložením úlu skleněnou tabulkou, na jejíž spodní část nanesete vrstvu lepivého materiálu (například vyjetého oleje), kterou budete pravidelně obnovovat. Tak se lze poměrně účinně bránit i jiným nelétavým parazitům čmeláků, například kodulkám (vypadají jako velcí lesní mravenci).
Mnohem větším a možná vůbec největším problémem terénního chovu čmeláků je drobný motýl z čeledi zavíječů – Aphomia sociella – zavíječ čmeláčí. Podle některých odhadů je příčinou zániku až 90 % všech volně žijících kolonií. Samička v období od května do srpna vniká za šera do hnízda, které vyhledává podle pachu, nějaký čas setrvá v ústraní a až „načichne čmeláčinou“, prolézá hnízdem a klade vajíčka, z nichž se líhnou žluté, později až světle zelené, velmi žravé larvy, které jsou v extrémním případě schopny sežrat celé hnízdo včetně vosku. Stoprocentně účinná obrana neexistuje, nejčastěji se však používá petrolej, kterým je nutno každý večer asi hodinu před setměním lehce potřít okolí česna a letáku a veškeré štěrbiny, kterými by eventuálně mohly do hnízda proniknout larvy, například prostor pod střechou. Zavíječe to odpudí a čmelákům nezbyde, než si zvyknout. S použitím petroleje však nezačínejte dříve, než se vylíhnou první dělnice. Samička by hnízdo opustila. Budete-li pečliví, může se zadařit kolonie uchránit, i přesto však budou některé z nich napadeny. Často cynicky rozhodne právě ten jediný den, kdy jste zapomněli úly ošetřit nebo je po parném dni pozdě uzavřeli. Pokud ráno otevřete úl a na povrchu substrátu či stěnách úlu bude sedět asi 2 cm dlouhá šedobílá „můra“, je zle. Ti „odvážnější“ mohou všechny čmeláčí kukly – zámotky (které už čmeláci nekrmí a které larvy zavíječe napadají nejdříve) přemístit do termostatu a při 29 °C nechat vylíhnout, zbytek plástů pečlivě očistit jemným štětečkem a přemístit do čistého úlu s novým substrátem. I tak bude ztráta značná.
Puklice sají rostlinám šťávu a tím je oslabují tak dlouho, až napadená květina uhyne. Tento drobný hmyz se usídluje na spodní straně listů, v jejich záhybech nebo v okolí čerstvých pupenů a vytváří si voskovitou schránku, která ho ochraňuje před většinou přirozených nepřátel i chemických postřiků, které na ně pěstitelé aplikují.
Pokud jste na pokojových rostlinách objevili puklice, bude vaším prvním krokem izolace postižených rostlin od zdravých. Vyplatí se zvážit, zda se napadené květiny nezbavit nadobro ve prospěch ostatních rostlin; puklice se velmi rychle šíří. Pokud se rozhodnete rostlinu zachránit, přestěhujte ji do oddělené místnosti. Poté začněte s léčbou. Nejprve mechanicky – pomocí nehtu nebo nože – odstraňte všechny puchýřky. Postupujte opatrně, abyste už tak oslabenou rostlinu dále nepoškozovali. Další fází je pak likvidace všech vajíček a zárodků. Tu proveďte pomocí mýdlové vody nebo lihového roztoku – naneste je ideálně v poměru 1 : 1 na napadenou rostlinu pomocí vatičky nebo štětce. Použít můžete i některý ze speciálních přípravků. Viditelné puklice se dají mechanicky odstranit hadříkem namočeným ve vodě s příměsí smáčedla. Lze také použít tampon namočený v lihu. Teprve poté aplikujte postřik. Předtím si však vždy pozorně pročtěte návod na použití, abyste zejména v obývaných prostorech nepodcenili doporučená opatření!
Při odstraňování puklice musíte být trpěliví. Parazité se schovávají v nepřístupných místech i v zemině, první očistná kúra tak zdaleka neznamená, že máte vyhráno. Celý proces musíte několikrát opakovat a rostlinu ponechat v karanténě minimálně dva až tři měsíce.
Nejlepší prevencí proti puklicím je obezřetnost. Pokud si pořizujete novou rostlinu nebo ji dostanete jako dárek od známých, vždy byste měli pečlivě zkontrolovat, jestli není napadená některým z agresivních škůdců. Můžete tak předejít rozšíření parazitů na ostatní květiny v domácnosti, případně jejich úhynu.
V bytě můžete puklice odstraňovat mechanicky nebo některým hygienicky šetrným biopreparátem. Pokud je nutné ošetření účinnějšími insekticidy (Mospilan 20 SP), rostliny ošetříte mimo obývané prostory. Tyto látky většinou škodí lidskému zdraví!
Likvidace puklic je kvůli jejich způsobu života a voskovému pokryvu těla obtížná a zdlouhavá. Vosk je dobře chrání před působením kontaktních chemických přípravků. Poměrně dobře lze přípravky zasáhnout pouze první pohyblivé stadium.
Na pokojových rostlinách se mohou současně vyskytovat všechna vývojová stadia škůdce. Proto je vhodné použít současně nebo střídavě kontaktní a systémové insekticidy s přidáním vhodného smáčedla, u rostlin s kožovitými listy i vhodného oleje (Biool, Frutapon). Ošetření je zpravidla nutné po 7 až 10 dnech 1x až 3x zopakovat při pokojové teplotě.
Vlasovci (filárie) jsou parazité obratlovců vyjma ryb. Žijí v tkáních, lymfatickém a krevním oběhu nebo tělních dutinách. K přenosu na svého hostitele využívají hmyz. Přenášeny jsou infekční larvy zvané mikrofilárie, které cirkulují krevním oběhem nebo migrují kůží hostitele po celém těle a stávají se snadno dostupnými krevsajícím přenašečům. Vyskytují se v tropických a subtropických oblastech. Některé druhy jsou významnými parazity zvířat i lidí. Takovým druhem je i vlasovec mízní (Wuchereria bancrofti), který napadá člověka a některé další primáty. Rozšířen je v tropických oblastech Afriky, Jižní Ameriky a Asie, s ohnisky výskytu i v Egyptě. Dospělci se vyskytují v lymfatickém řečišti, kde rodí larvy mikrofilárie, které se z lymfy dostávají do periferní krve. Během dne se zdržují v cévách plic. Jejich množství v krvi začíná stoupat v nočních hodinách, kdy se objevuje více přenašečů, kterými jsou různí komáři rodů Culex, Aedes, Anopheles a Mansonia. V oblastech, kde jsou přenašeči aktivní po celý den, jsou mikrofilárie vyplavovány do periferní krve i během dne. Počáteční stadium nákazy doprovází záchvaty horečky, třesavka a bolest hlavy a končetin. V chronické fázi dochází k zadržování lymfy v periferních částech těla a ke ztluštění a zhrubnutí kůže a rozvíjí se takzvaná elefantiáza („sloní noha“). Dochází k obrovskému zvětšení periferních částí, zejména dolních a horních končetin, penisu, prsů. Podobné onemocnění (včetně elefantiáz), ale s mírnějším průběhem způsobují v jižní a jihovýchodní Asii další druhy filárií, například Brugia malayi a Brugia timori. Loa loa neboli vlasovec oční je filárie vyskytující se u člověka a u některých dalších primátů v západní tropické Africe. Přenašeči jsou ovádi rodu Chrysops. Dospělci žijí v podkožním vazivu nebo ve spojivkovém vaku. Rodí mikrofilárie, které se dostávají do periferní krve, kde jsou nasávány přenašeči. Při výskytu v podkoží je přítomnost parazita provázena zánětlivými a bolestivými otoky (takzvané „kalabarské otoky“), které se mohou stěhovat. Oční forma s výskytem parazita pod spojivkou se projevuje pocity tlaku, pálením, záněty spojivek a poruchami vidění. Vlasovec kožní (Onchocerca volvulus) je nebezpečný parazit lidí a dalších primátů vyskytující se v tropické Africe a Střední a Jižní Americe. Nakaženo je přibližně 18 milionů osob. Přenašeči jsou muchničky rodu Simulium. Vývoj je vázán na prudce tekoucí řeky. Dospělí parazité jsou lokalizováni v podkožních nodulech (onchocerkomách), které vypadají jako kožní boule. Mikrofilárie se dostávají do okolní tkáně, někdy i do oka, kde vážně poškozují rohovku a sítnici. Neléčené onemocnění končí ztrátou zraku (takzvaná říční slepota).
Dalšími parazity, kteří mohou způsobovat filariózy, jsou vlasovci rodu Mansonella. Mansonella ozzardi je druhem napadajícím člověka i další primáty. Vyskytuje se ve Střední a Jižní Americe. Parazituje v tělních dutinách a podkožní tukové tkáni. Jako přenašeči působí muchničky rodu Simulium a pakomáři rodu Culicoides. Stejné hostitele napadá i Mansonella perstans neboli vlasovec kampalský, který je rozšířen v rovníkové Africe a Střední a Jižní Americe. Žije ve vazivu dutiny hrudní a břišní. Přenos infekční larvy je zprostředkován pakomáry rodu Culicoides. V porovnání s infekcemi způsobenými výše jmenovanými parazity má onemocnění vyvolané filáriemi rodu Mansonella mírnější průběh. Zmíněné parazitární nákazy vyvolané vlasovci se vyskytují v tropických a subtropických oblastech a lidé se s nimi setkávají pouze při zahraničních cestách. V posledních letech se ale i v našich zeměpisných šířkách objevují onemocnění, která jsou vyvolána parazity napadajícími za normálních podmínek zvířata. Mezi ně patří například dirofilarióza. Nejbližším místem výskytu byla dříve jižní Evropa. Vlivem změn klimatických podmínek dochází k rozšíření nemoci do dalších oblastí. Nebezpečí představuje i mnohem častější cestování do zahraničí se psy. Původci dirofilariózy jsou dva: Dirofilaria immitis, která způsobuje srdeční dirofilariózu, a Dirofilaria repens, která způsobuje podkožní formu nemoci. Hostiteli jsou různé šelmy (pes, vlk, kočka), ale napadnout mohou i člověka. Parazit je přenášen různými druhy komárů. Dirofilaria immitis je až 30 cm dlouhá a u postižených psů, koček nebo i fretek parazituje v krevním řečišti (například v cévách plic a srdci). U lidí nakažených touto dirofilárií se rozvíjí těžké onemocnění plic, které je třeba chirurgicky řešit. Dirofilaria repens se vyskytuje u psů a je u nás častější než Dirofilaria immitis. U psů způsobuje různé kožní změny a svědění. Pokud onemocní člověk, tak se mu tvoří uzlíky v podkoží. U lidí je častý i výskyt parazita v oku – pod rohovkou nebo pod spojivkou. Je to nepříjemný a bolestivý stav, který musí řešit oftalmolog.
Kožní testy na parazity se již nepoužívají. Doporučení na vyšetření stolice na parazity vám může dát prakticky lékař, v případě neochoty se objednejte na infekčním oddělení.
Eustoma preferuje teplé, mírně vlhké a slunečné prostředí. Optimální teplota pro růst je v rozpětí 15 až 28 °C a teplota v noci nesmí být nižší než 12 °C.
Požadavky na zálivku jsou přísné, stálá vlhkost substrátu, ale nadměrné množství vody škodí růstu kořenů. Pokud je půda na dotek suchá, je ideální čas na zalévání. Pokud je zásoba vody nedostatečná, stonky a listy slabě rostou a brzy a nezdravě kvetou. Eustoma nemá ráda stín, dlouhé denní ozáření sluncem napomáhá růstu stonků a listů a tvorbě poupat. Ale v případě letních veder, kdy teplota přesahuje 30 °C, je třeba rostlinu zastínit.
Tyto rostliny vyžadují půdu, která je vždy vlhká, takže byste je měli pravidelně zalévat. Ujistěte se, že je chráníte před deštěm, protože to způsobí skvrny na jejich okvětních lístcích. Milují výživnou půdu, takže byste je měli během vegetačního období přihnojovat hnojivem pro kvetoucí rostliny. Hnojivo by mělo obsahovat o 1,5 více dusíku než draslíku.
Z rostlinek vyrostou středně velké bylinné rostliny, které mohou dosáhnout na výšku až 1 metr a na šířku až 35 cm. Některé zakrslé odrůdy těchto rostlin lze pěstovat uvnitř slunného interiéru, jako je řada Balboa, řada Flamenco a řada Maurine.
Jejich hladké, tmavě zelené, šťavnaté listy a nálevkovité květy rostou na dlouhých rovných stoncích. Jícnovky mají atraktivní kvetení jak v poupatech, tak v plném květu. Každý stonek obvykle obsahuje několik květů v různých odstínech fialové, růžové, modré a bílé. Některé exempláře budou předvádět i dvoubarevné okvětní lístky.
Vzhledem k jejich neustálému bohatému kvetení mají rostliny tendenci se ohýbat, když je na stonku příliš mnoho květů. Ale to není alarmující znamení! Vždy můžete své rostlině pomoci krásnými dekorativními podpěrami, jako jsou kovové klece nebo téměř neviditelné mřížky a kroužky.
Jícnovky dobře reagují na prořezávání, tento proces je povzbudí k opětovnému kvetení na podzim. Po prvním jarním odkvětu můžete stonky seříznout až k první růžici listů. Pak své jícnovky rozmazlujte pravidelným zavlažováním, plením a hnojením bohatým na živiny. Do poloviny září byste měli mít nové květiny do svých podzimních kytic.
Co se týče škůdců, tak jícnovky jimi příliš často netrpí a jejich pozornost moc nepřitahují. Nejčastějšími škůdci jsou larvy komárů, kteří se rádi živí jejich kořeny. Tito parazité mohou rostliny nenávratně poškodit. Jícnovkám mohou vadit mšice, černé mušky, molice a třásněnky. Pokud zaznamenáte jakýkoli příznak napadení, můžete rostlinu ošetřit insekticidním mýdlem.
Jsou náchylné k houbovým chorobám, proto byste se měli vyvarovat jejich nadměrnému zalévání.
Jícnovky jsou ve světě pěstování v květináčích stále nové a jen málo zahradníků má zkušenosti s jejich rozmnožováním. Většina pěstitelů neudrží rostliny jícnovek z jedné sezóny do druhé.
Trypanozomy jsou prvoci parazitující u všech tříd obratlovců. Jako přenašeč slouží zejména hmyz. Trypanosoma brucei je infekčním původcem afrických trypanozomiáz, spíše známých pod běžným pojmenováním jako spavá nemoc. Rozlišují se u ní tři poddruhy: Trypanosoma brucei gambiense, T. brucei rhodesiense a T. brucei brucei, přičemž poslední jmenovaná způsobuje onemocnění nagana u domácích zvířat. Mezi savčími hostiteli se přenáší mouchou rodu Glossina (bodalka), známou jako moucha tse-tse. V průběhu svého životního cyklu prochází trypanozoma komplexem několika morfologických změn, které jsou dány přechodem ze slinných žláz hmyzu do savčího hostitele. Parazit se vyskytuje v trávicím ústrojí mouchy. Odtud se dostává do slinných žláz a váže se na jejich epiteliální buňky. Ve slinných žlázách se někteří paraziti odpojí a procházejí diferenciací, kterou se připravují na přechod do savčího hostitele při hmyzím napadení. V novém hostiteli žije parazit v jeho krevním řečišti. Někteří parazité opětovně procházejí diferenciací a mohou znovu infikovat hmyz při sání. V pozdějších stadiích může parazit migrovat z krevního řečiště do lymfy nebo mozkomíšního moku. Kromě přenosu infikovaným hmyzem je možný přenos také transfuzí nebo při pohlavním styku. Jedná se však o velmi specifické případy. Možný je i přenos z matky na dítě, protože parazit je schopný procházet přes placentu.
T. brucei gambiense se vyznačuje pomalým nástupem nemoci – i několik měsíců nebo rok. Je typická zejména pro centrální a západní Afriku. Hlavním rezervoárem je člověk. Kvůli pomalému nástupu bývá onemocnění vážnější, protože může docházet až k napadení nervového systému.
T. brucei rhodesiense se na rozdíl od předchozího druhu vyznačuje rychlým nástupem akutního onemocnění člověka. Její výskyt je uváděn zejména pro jižní a východní Afriku. Hlavním rezervoárem je dobytek a zvěř.
Dalším druhem, který může způsobovat trypanozomiázy, je Trypanosoma cruzi. Vyskytuje se zejména v Jižní Americe a způsobuje onemocnění známé jako Chagasova choroba nebo někdy také americká trypanozomiáza. Tento druh nemá přesně vytyčené hostitele, jeho spektrum je velmi široké. Přenašečem jsou krevsající ploštice (zákeřnice) rodu Triatoma. Parazit se dostává do krve člověka přes ránu v kůži, kam je zanesen z výkalů ploštic, a dochází zde k množení. V bezbičíkaté formě může přebývat uvnitř orgánů, jako jsou játra, srdce nebo i mozek, po dlouhou dobu. Poté, co se uvolní do krevního řečiště, mohou být opětovně nasáti plošticí, v jejímž trávicím traktu se vyvíjejí. S dalšími výkaly opět vycházejí ven z těla ploštice a celý cyklus se může opakovat znovu. Průběh Chagasovy choroby je dvoufázový. V první akutní fázi je většinou mírný. Vzniká zánět v místě průniku trypanozom. Může se objevit horečka a bolesti hlavy. Poté nastupuje dlouhá chronická bezpříznaková fáze, která může trvat i několik let. Dochází k poškození zažívacího traktu a zánětu srdečního svalu. Nemoc se vyskytuje v mírném, subtropickém a tropickém pásmu Jižní a Střední Ameriky, především v chudých vesnických oblastech.
Štěnice patří mezi ploštice. A skutečně jsou ploché natolik, že jsou schopné se ukrýt i v těch nejmenších škvírkách postele, za obrazy nebo v elektrických zásuvkách. Ve dne spí, v noci pijí krev teplokrevným živočichům.
Štěnice si může přivézt kdokoliv odkudkoliv. Domů vám je může zavléct i návštěva. To, že se pohybujete pouze v čistém prostředí a v civilizovaném světě, nehraje roli. Existuje domněnka, že se štěnice po zeměkouli, respektive po rovnoběžkách pohybují v jakýchsi vlnách, které mohou trvat i několik desetiletí. Ve střední Evropě byli tito parazité rozšířeni mezi oběma válkami, nyní se objevují znovu, takže na tom možná něco bude. Stačí, abyste si například z dovolené či služební cesty přivezli v kufru jednu jedinou samičku. Ta dokáže naklást až pět vajíček denně, ze kterých se zhruba po týdnu vylíhnou larvy dospívající asi měsíc až dva. A máte na problém zaděláno. S čistotou příbytku to nemá nic společného, štěnice totiž zajímá výhradně lidská krev, respektive krev teplokrevných živočichů, která je pro ně jediným zdrojem potravy. Štěnice navíc s oblibou migrují, takže neušetří žádnou místnost v bytě. Většinou je nutno počítat i s tím, že se vydají také k sousedům. Proto je velmi obtížné se jich skutečně spolehlivě zbavit a vyžaduje to součinnost všech zúčastněných stran.
Ve dne štěnici nepotkáme, je to noční hmyz. Zato ona si vás v posteli najde spolehlivě. Štěnice se orientují chemotakticky – nejenže cítí vaši tělesnou teplotu, jsou schopny se v prostoru orientovat i podle vydechovaného oxidu uhličitého. Týdny i měsíce se můžete domnívat, že vám zarudlá svědivá místa po těle způsobují komáři. Vzhledem k nočnímu životu štěnic a téměř bezbolestnému bodnutí není důvod, abyste je během spánku nachytali při činu. Nepříjemné je, že bodnutí od štěnice může výrazně svědit, což člověka nutí ke škrábání postiženého místa. Potom není problém, aby se do otevřených ran dostala infekce, a z banálního bodnutí se stane problém. Je popsána řada případů, kdy bodnutí od štěnic lékaři léčili jako ekzém. Už proto, že málokdo má u nás osobní zkušenost s tím, jak bodnutí od štěnice vlastně vypadá. U citlivějších jedinců může bodnutí štěnice vyvolat i otoky či alergii. Jedinou výhodou tohoto parazita je, že by neměl přenášet žádné nemoci. U nás sice parazitují štěnice například i na ptácích, netopýrech nebo holubech, ale zatím skutečně nebylo prokázáno, že bychom se od štěnic měli obávat přenosu chorob. Štěnice se vyznačují i typickým zápachem, ale ten je cítit, jen když je štěnic hodně pohromadě. Objevit můžete i vajíčka, zbytečky kůží po svlékání nebo trus, a to většinou v místech, kde je čalounění přichyceno sponkovačkou. Ale teprve když objevíte živou štěnici, máte jistotu.
Blechy nezapáchají a jsou snáze odhalitelné.
Kousnutí od štěnice vypadá jako červené kolečko s tmavší tečkou uprostřed. Štípnutí může být jen jedno, častější jsou ale kousnutí v řadě nebo skupině. Kousnutí štěnice se nejčastěji nachází na pažích, zádech nebo krku. U některých lidí se objeví zarudlé a svědící otoky.
Blecha si dělá většinou takové cestičky, kde vás pokouše. To znamená, že se ráno vzbudíte a máte třeba 5 štípanců skoro v řadě nebo vedle sebe.
Přítomnost blech v bytě je velmi problematická a jejich likvidace není ani jednoduchá, ani rychlá. Na vině je životní cyklus blech. Rozšířené jsou celosvětově a je jich více než 2 000 druhů. V Česku jich žije ale jen asi 90 druhů. Většina druhů blech žije skoro po celý život na svém hostiteli. Tyto blechy sice nepříliš rády hostitele mění, ale jsou toho schopny. Není tedy pravda, že na člověka nejdou. Další druhy blech prožijí většinu života mimo hostitele a chodí se jen napít jeho krve. Těmto druhům je pak úplně jedno, jestli se napijí ze psa, kočky, nebo člověka.
I když je fakt, že se blechám daří lépe ve zvířecím kožichu než na lidské kůži, tomu, aby nás kously, se většinou neubráníme. Zvlášť pokud jsme zanedbali blechy na psovi nebo kočce. Na nich se totiž blechy živí i množí a kladou vajíčka. Ta jsou veliká asi jen půl milimetru a ze zvířecí srsti jich velká část postupně opadá na podlahu nebo do zvířecích pelechů.
Blechy jsou drobný bezkřídlý hmyz velký cca 3,5 mm řádu Aphaniptera, který se živí krví teplomilných živočichů, tedy i člověka. Zvířata, která jsou blechami napadená, jich mohou mít na sobě až tisíce. Přestože se blechy živí výhradně krví, mohou být několik týdnů bez potravy mimo tělo hostitele. Jejich zploštělé tělo pokryté trny, které směřují dozadu, jim umožňuje výborný pohyb v srsti zvířat. Hostitele opouštějí tehdy, když se chystají naklást vajíčka do různých úkrytů – prasklin v podlaze, skulin a podobně. Vajíčka kladou i dále do srsti hostitele, kde se však neudrží a dostávají se dále do okolí. Obyčejně za dva týdny se z vajíček líhnou larvy (cca 0,5 cm). Jsou to bílí tvorové bez nohou, takže připomínají červi. Živí se organickým odpadem a krví v zaschlém trusu dospělých blech. Při normálních podmínkách trvá stadium larvy 2 až 4 týdny, výjimečně může trvat i několik měsíců. Následně se larva zapřede do hedvábného zámotku, který se pokryje prachem, takže najít jej není nic snadného. Stadium kukly trvá také přibližně 2 až 4 týdny.
Po kousnutí blecha vylučuje látku, která zabraňuje srážlivosti krve, proto také kousnutí od blechy svědí. Blecha je velmi obtížný parazit, ale kromě toho může přenášet i řadu nemocí, některé z nich jsou velmi závažné, například mor, endemický tyfus a lymskou boreliózu. Dále bývá blecha takzvaným mezičlánkem (přenašečem) tasemnice.
Není dobré proto výskyt blech – i když nám to může připadat jakkoliv banální – podcenit. Chytit blechu je téměř nadlidský úkon, dokáže skočit až na vzdálenost 30 cm a do výšky 20 cm, což je vzhledem k její velikosti úctyhodné. Když už se vám podaří blechu chytit (mezi prsty) ani potom nemáte vyhráno, je to velmi kompaktní hmyz a pouhým zmáčknutím mezi prsty jí prostě nezabijete. Nedoporučuje se ani její rozmáčknutí nehtem, protože by mohlo dojít ke styku s její krví, která může být nebezpečná. Hoďte ji tedy nejlépe do vody, do sklenice s vodou, něco jí tam kápněte, třeba Iron, a bude po bleše.
Dospělé blechy se drží na svém hostiteli, obvykle na psovi nebo na kočce. Vajíčka a larvy se však na srsti obvykle neudrží, proto je zvířata při pohybu rozsévají po okolí. Blechy se množí velmi rychle, během měsíce jich mohou být tisíce.
Pes napadený blechami se neustále drbe, škrábe a zahryzává se do kůže. Zvíře může reagovat na bleší kousnutí i alergicky. Není výjimkou, že hapteny (látky schopné vyvolat specifickou imunitní reakci) ze slin blech dráždí kůži. U psů se to obvykle pozná podle rozškrábaného místa nad ocasem. Zkontrolujte pak především oblast hlavy a pak podél páteře od kohoutku k ocasu. Červení, hnědí nebo černí parazité měří od 1,5 až do 7 mm, navíc jsou skvělí skokani. Pokud jste našli také malé černé hromádky přilepené k chlupům, pak máte jasný důkaz, že vašeho mazlíčka blechy trápí. Jedná se totiž o bleší výkaly. Blechy mohou napadnout i jiná zvířata – kočky, králíky, veverky, ježky, dokonce i slepice.
Dnešní parazité (ektoparazité i endoparazité) jsou čím dál častěji rezistentní na všeobecně užívané volně dostupné léky na odčervení (odčervovadlo pro lidi, léky na odčervení člověka). K dokonalému výsledku je tak třeba použít speciální přípravky s účinnou látkou, která míří přímo na určité druhy parazitů, tedy konkrétní „odčervovadlo“ pro lidi. Z tohoto důvodu je nutné laboratorní vyšetření, které určí konkrétní druh cizopasníka, a teprve potom lékař předepíše účinný lék s účinnou látkou.
Je rozdíl mezi preventivním odčervováním a léčebným. K preventivnímu odčervení lze zakoupit volně prodejné prostředky a k léčebným zákrokům je třeba prostředky na lékařský předpis. Jistotu odstranění parazitů budete mít pouze po koprologickém vyšetření a užívání účinného léku, který vám předepíše lékař.
ForBio
Studio ForBio nabízí kontroly pomocí špičkových zařízení, které včas odhalí všechna možná onemocnění, jimiž můžete trpět. V rámci prevence a diagnostických vyšetření provádí měření imunity, krevní testy i EKG. Patogeny jsou zjišťovány pomocí frekvenční analýzy, což se provádí švýcarským přístrojem F-SCAN Touch. Pro člověka je tato metoda zcela neškodná.
V tomto studiu dokáží nejenom odhalit příčinu obtíží, ale i navrhnout účinné řešení. Přístroj METATRON Clinical dokáže odhalit již raná stadia onemocnění. Jedná se o bezbolestné a neinvazivní vyšetření všech systémů lidského těla. METATRON Clinical je jediná NLS-diagnostika s certifikací pro lékařské účely, a to i pro Českou republiku. Toto studio můžete navštívit v Třemošné u Plzně.
Parazitex
Základem tohoto přípravku je kombinace speciálně vybraných rostlin. Obsažený vrcholák tříslovinný podporuje správné trávení a zažívání. Ořešák královský přispívá k obraně organismu proti externím agentům. Extrakt z kořene kurkumy vede k normální funkci jater a trávení.
Dávkování: Dospělí by měli užívat 2 kapsle denně, děti od 3 do 15 let 1 kapsli denně po jídle, zapít tekutinou.
Upozornění: Extrakty jsou plněny do speciálních kapslí s enterosolventní úpravou, která zajišťuje, že se účinné látky uvolňují přesně tam, kde mají, a to v tenkém střevě. Kapsle proto nelze vysypávat, ale je nutné je užívat vždy celé.
Doporučuje se užívat tento doplněk stravy minimálně 30 dní.
Parazitex, stejně jako různé bylinky (například česnek), jsou prostředky, které lze užívat preventivně nebo k případnému odstranění dospělých jedinců, ale zpravidla nefungují na všechna vývojová stadia parazita.
Vermox
Vermox je určen k léčbě gastrointestinální infestace jedním nebo několika ze jmenovaných střevních parazitů: Enterobius vermicularis (roup dětský); Trichuris trichiura (tenkohlavec bičíkový); Ascaris lumbricoides (škrkavka dětská); Ancylostoma duodenale, Necator americanus (měchovci); Strongyloides stercoralis (hádě střevní); Taenia spp. (tasemnice).
Působí na většinu parazitů ve střevech. Problémem je, že se například škrkavka ve střevech jen namnoží a její larvy následně proniknou skrz střevní stěnu do celého těla. Napadají pak plíce, játra, mozek, oči. Na takovéto larvy je třeba použít látku albendazol, respektive lék Zentel. Jenom ten působí v celém těle, ne jen ve střevech.
Začervení škrkavkami se nazývá toxokaróza, správně larvární toxokaróza, a rozlišuje se na kočičí a psí. V laboratoři jsou schopni toto rozeznat.
Na roupy je v ČR k dispozici pouze přípravek Vermox. U dětí lze dávku po poradě s lékařem navýšit. Je nutno léčit všechny, kdo mohli s postiženým přijít do kontaktu, a to 2x po 2 týdnech. Možno zvýšit dávku Vermoxu podle hmotnosti.
Praziquantel pro lidi
Praziquantel je anthelmintikum ze skupiny chinolinových derivátů, působící proti tasemnicím a motolicím. Vyrábí se jako léčivo pro humánní i veterinární použití. Je znám především jako lék volby proti schistosomóze. Pro lidské použití není Praziquantel v ČR registrován. Ve veterinární oblasti se často vyrábí v kombinaci s jiným anthelmintikem, jako jsou například benzimidazoly, ivermektin či tetrahydropirimidiny, k docílení kompletního odčervení proti všem vnitřním červům. Řada přípravků obsahujících praziquantel je dostupných na českém trhu pro psy, kočky a koně.
