Téma: 

pavouci v cr


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

PAVOUCI

Pavouci

Pavouci dýchají kyslík, někteří se mohou i ponořit pod vodu. Jejich etologie, diverzita, způsob života a v neposlední řadě jedinečné techniky lovení za pomoci dokonalých sítí, důmyslných pastí či nevídané rychlosti, to všechno z nich dělá jednu z nejzajímavějších recentních skupin živočichů.

Celosvětově je zdokumentováno 40 462 druhů ve 109 čeledích, z toho v Evropě 4 113 druhů v 50 čeledích. Samozřejmě toto číslo není zdaleka konečné. Velký potenciál se předpokládá především v tropických pralesích všech kontinentů, jejichž rozmanitost je nepředstavitelná. V České republice je v současné době doloženo 855 druhů ve 38 čeledích.

Tělo je složeno z hlavohrudi a zadečku, který je připojen nápadnou stopkou. Stejně jako ostatní pavoukovci mají – na rozdíl od hmyzu – osm kráčivých končetin. Jejich velikost (délka těla od klepítek ke konci zadečku) se pohybuje od 0,5 mm do 90 mm. Klepítka jsou dvoučlánková a ústí do nich vývod jedové žlázy. Pavouci mají zpravidla osm očí, u některých druhů je zrak velmi dobrý.

Nejznámějším znakem pavouků je jejich schopnost tvořit hedvábná vlákna. Na zadečku mají snovací bradavky, původně modifikované končetiny, které vylučují na vzduchu rychle tuhnoucí tekutinu. Na končetinách pak mají hřebínek, kterým vzniklá vlákna spřádají do silnějších svazků.

Pavouci jsou draví živočichové a aktivně loví svou kořist, která se skládá převážně z rozmanitého hmyzu a jiných bezobratlých, někteří pavouci si občas dopřejí k potravě nektar z květů. Trávení je u pavouků z důvodu velmi úzkého jícnu, který neumožňuje polykání větších pevných částic, mimotělní, to znamená, že pavouk vstříkne do své kořisti směs trávicích enzymů a po určité době nasaje zkapalněný obsah.

Dýchání obstarávají plicní vaky a keříčkovitě větvená tracheální soustava, která však může u některých čeledí scházet.

Samičky jsou zpravidla větší než samečci. U některých druhů mohu samice po spáření svého partnera pozřít. Slouží tak jako poslední jistý přínos bílkovin pro budoucí potomstvo. Oplodněná samička naklade vajíčka. U některých druhů nosí samice kokony přichycené na těle, jiné je kladou do hnízd. Z vajíček se vylíhnou nepohyblivé larvy, které vyživuje vaječný žloutek. Tyto larvy žijí uvnitř kokonu. V okamžiku, kdy larva dospěje do stadia nymfy, jí matka pomůže dostat se ven z kokonu. Po strávení zbytků vaječného žloutku se nymfa svléká a stává se z ní dospělý jedinec. Pavouci se za svůj život svlékají mnohokrát a v tomto okamžiku jsou mimořádně zranitelní pro jiné predátory.

Pavouci žijící na našem území se dají rozdělit na podřád sklípkani a dvouplicní. Dvouplicní se dále rozdělují na nadčeleď lepovky, třesavky, šestiočky, Palpimanoidea, stepníci, kruháči, křižáci, slíďáci, pokoutníci, šedivečky, zápředníci, listovníci, běžníci, skákavky.

Detail odstavce: Pavouci
Zdroj: Pavouci
Zveřejněno: 21.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: křen

Dobrý den ,tenhle problém řeším též jenže s křenem co mám doma na zahrádce a to jsem z čr bude to asi chyba při pěstovaní nic jiného mě nenapadá.

Zdroj: diskuze Křen
Odesláno: 22.2.2018 uživatelem Dana
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

ŠKŮDCI V DOMÁCNOSTI

Rybenky

Tělo rybenky je ploché se stříbrošedými šupinkami a dvěma tykadly. Rybenka se vyhýbá slunečnímu světlu, proto dává přednost stinným místům. Vyskytuje se ve vlhkém prostředí. V přírodě ji můžeme spatřit pod spadaným listím nebo pod vlhkými kameny, v lidském obydlí ji najdeme ve sklepech, garážích, toaletách, koupelnách, ale i pod nábytkem. Někdy se vyskytnou i v knihách. Vajíčka kladou ve skupinách po dvou nebo třech. Za svůj život mohou naklást až 100 vajíček. Živí se rostlinnými látkami s obsahem sacharidů a proteinů, ale i listy papíru, tapetou, fotografií, oblečením, cukrem a podobně. Jejich predátorem jsou stonožky, škvoři a pavouci.

Detail odstavce: Rybenky
Zdroj: Škůdci v domácnosti
Zveřejněno: 29.3.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

PAVOUCI

Jedovatí pavouci v ČR

Prakticky každý pavouk je jedovatý, a to kvůli svému trávení potravy mimo své tělo. V ČR žije několik druhů jedovatých pavouků, mezi něž patří zápřednice jedovatá, křižák pruhovaný, vodouch stříbřitý, pokoutník stájový, šestiočka ryšavá.

Zápřednice jedovatá žije ve vysokých travách, kde si v květenstvích splétá kokony, zámotky sloužící pro odchov mláďat. Do těch v pozdním létě či na podzim, kdy se rozmnožuje, naklade vajíčka, z nichž se líhnou mláďata. Právě tehdy může být agresivnější, protože si svoje potomstvo pečlivě hlídá a chrání. Ještě před zimou pak dospělý pavouk umírá, zatímco mláďata se rozprchnou a ukryjí v půdě, kde přezimují. Případné kousnutí se většinou projeví lokálním zarudnutím či otokem a svěděním, které může přetrvávat i několik dní. Horší průběh spojený s horkostí či lokálním ochrnutím může výjimečně nastat u alergiků nebo malých dětí.

Vodouch stříbřitý je také jedovatý. Jedná se o pavouka, který tráví převážnou část svého života pod vodou. V našich podmínkách na něj narazíte velmi ojediněle, neboť ke svému životu potřebuje stojaté a zároveň velmi čisté vody. Zadeček má pokrytý speciálními chloupky, na kterých ulpí vzduch, když se pavouk vynoří nad hladinu a potopí zpět. V omezené míře dokáže vodouch i plavat. Ve vodních rostlinách pod hladinou si staví hnízda v podobě zvonů se vzduchovou kapsou (vzduch si do hnízda nanosí), poté do nich klade vajíčka, ze kterých se líhnou mláďata. Vodouch se specializuje i na vodní hmyz, do jeho potravy patří larvy bezobratlých. Sameček je větší než samička.

Křižák pruhovaný si staví zámotky sloužící pro odchov mláďat v květenství travin. Do kokonů v pozdním létě či na podzim, kdy se rozmnožuje, naklade vajíčka, ze kterých se líhnou mláďata. V travinách rovněž rozprostírá své velké kruhovité sítě, do kterých chytá třeba sarančata. U tohoto pavouka se dá sledovat jev zvaný aposematismus, kdy zvíře svým varovným zbarvením napodobuje druh jiný (například vosy – černožlutým pruhováním). Kousnutí tohoto pavouka není pro člověka smrtelné, může ale přivodit nevolnost.

Pokoutník stájový je pavouk, na kterého lze narazit nejen ve stodolách, ale i ve venkovských staveních. Jeho větším příbuzným je pokoutník tmavý, jehož samci mohou dosahovat rozpětí nohou až 10 centimetrů. Kousnutí tohoto pavouka je velmi ojedinělé, pro člověka není životu nebezpečné.

Šestiočka ryšavá je rezavý pavouk se světlejším zadečkem, žije v zahradách, narazit na něj můžete i ve sklepě, kde je vlhko. Také šestiočka kousnout umí, a bolestivě, ale pro člověka není životu nebezpečná.

Detail odstavce: Jedovatí pavouci v ČR
Zdroj: Pavouci
Zveřejněno: 21.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: mandevilla suaveolens

Sháním po celé ČR Mandevilla suaveolens,(M.laxa),vonící po jasmínu,kontaktujtě mně,prosím,pokud víte,kde ji sehnat,děkuji,Honza.

Zdroj: diskuze Mandevilla suaveolens
Odesláno: 18.5.2017 uživatelem Honza
Počet odpovědí: 0

JEDOVATÝ PAVOUK V ČR

Zápřednice Mildeova

Tento druh dorůstá velikosti okolo 10 mm. Zbarvení je žlutavé až šedohnědé, hlavohruď a nohy jsou někdy až nazelenalé. Zadeček je oválný s nevýraznou srdeční skvrnou. Nohy jsou poměrně dlouhé, šedohnědé.

V ČR poměrně běžný druh, zvláště ve větších městech v nižších polohách. V ČR objevena nedávno, šíří se dnes již téměř po celé ČR. Je to nejjedovatější pavouk v ČR.

Zápřednice Mildeova obývá skalnaté stepi a kamenité stráně, mnohem častěji se s ní však setkáme v okolí lidských sídel na zdech, v budovách a podobně. Ve dne se ukrývá ve svém pavučinovém zámotku pod kameny či ve štěrbinách. Aktivní je až za soumraku a v noci, kdy ji můžeme v letních měsících často spatřit na zdech domů. S dospělci se setkáme od května do prosince. Často zimují v budovách.

Detail odstavce: Zápřednice Mildeova
Zdroj: Jedovatý pavouk v ČR
Zveřejněno: 31.8.2017

JEDOVATÝ PAVOUK V ČR

Pokoutník domácí

Pokoutník domácí (Tegenaria domestica) je jeden z 875 druhů pavouků, které doposud vědci objevili v České republice. Na světě jich ale žije přes 43 000 druhů. Jako ostatní pavouci i pokoutník má tělo členěné na hlavohruď a zadeček. Zajímavé je, že své srdce, tedy orgán, který se nazývá srdeční trubice, má v zadečku. Nohy pavouků jsou chlupaté a tvořené 7 články. Články jsou spojeny klouby, které se dokážou každý ohýbat jiným směrem. Zadečkové končetiny se u nich vyvinuly ve snovací bradavky. Díky nim mohou pavouci stavět své krásné, propracované sítě a hnízda. Oči mají ve dvou řadách po čtyřech. Pavouci nežijí dlouho, ale aspoň jednu zimu přečkají. U některých druhů přezimují vajíčka nebo odrostlá mláďata. Samičky pokoutníka se dožívají více let.

Hlavohruď je šedohnědá se dvěma nevýraznými tmavšími proužky. Zadeček je světle šedý se zřetelnou skobovitou kresbou. Délka těla samce pokoutníka domácího je od 6 do 9 mm. Samička je o něco větší, měří 9 až 11 mm. Zdají se nám ale mnohem větší kvůli osmi poměrně velkým nohám.

Pokoutník domácí žil dříve ve volné přírodě pod kameny, na skalách, v sutích, lomech a v doubravách. V současnosti ho však spíše najdeme v lidských sídlech. Žije i ve stájích, sklenících, sklepích a na stěnách budov. Spřádá nevelké plachetkovité a husté sítě za nábytkem a v koutech místností. Právě v rozích je pro pokoutníka nejsnazší si od stěny ke stěně vytvořit síť a svůj trychtýřovitý úkryt. Uvnitř tohoto hnízda tento noční predátor stráví většinu svého života. Na venkovních stanovištích si vybírá místa chráněná proti dešti, ale i uvnitř domů si dává vždy pozor, aby byl úkryt chráněný. Lapací síť vybíhá daleko do místnosti, aby měl větší šanci chytit svoji kořist. V zimním období vyhledává pokoutník tmavá místa a vyleze až na jaře po prvním oteplení. Hned na jaře a přes celé léto se může rozmnožovat.

Když kolem sebe pokoutník zaznamená zvuk nebo pohyb, zvedá přední nohy. Pravděpodobně proto, že jemné chloupky na nohách slouží jako sluchový orgán. Pokud pavoukovi do sítě vlétne nějaký hmyz, zaregistruje jím vyvolané vibrace, rychle k němu vyběhne a kousnutím do něho vpustí jed. Malou kořist si pokoutník rovnou odtáhne do trychtýřovitého úkrytu. Když se kořist brání, pavouk se stáhne do svého hnízda, kde vyčká, až jed zapůsobí. Někdy musí větší kořist i opakovaně jedovatě kousnout. Když kořist umře, nebo se aspoň uklidní, ve svém úkrytu ji vysaje. Nejčastěji si pochutnává na mouchách. Jeho jedu se člověk nemusí bát. Pokoutník sice dokáže prokousnout lidskou kůži, ale rána se projeví jako píchnutí špendlíkem.

Detail odstavce: Pokoutník domácí
Zdroj: Jedovatý pavouk v ČR
Zveřejněno: 31.8.2017

JEDOVATÝ PAVOUK V ČR

Stepník moravský

Stepník moravský (Eresus moravicus) je jedovatý pavouk žijící na jižní Moravě. Přestože stepníci patří mezi nejnápadnější pavouky Evropy, stepník moravský byl objeven a vědecky popsán teprve v roce 2008.

Je patrně také nejvýrazněji zbarveným nejjedovatějším pavoukem na území Česka. Stepníci jsou pozoruhodní tím, že mláďatům slouží jako první potrava jejich matka. V populaci je vždy více samců než samic, a tak samci tvrdě soupeří o to stát se otci. Svým partnerkám po kopulaci zalepují pohlavní orgán, aby tak zamezili jejich promiskuitě.

Samice dosahuje velikosti 13 až 16 mm, samec 5 až 9 mm. Samci mají výstražné bílo-černo-červené zbarvení připomínající zbarvení slunéčka, které je chrání před predátory orientujícími se zrakem, jakými jsou například ptáci. Samice jsou celé černé, pouze na hlavě mají velkou, svítivě oranžovou skvrnu. Právě tato skvrna je jedním ze znaků odlišujících stepníka moravského od ostatních středoevropských druhů stepníků. Žijí velice skrytě v přibližně 10 cm hlubokých svislých norách vystlaných pavučinou, jejichž ústí je svrchu chráněno pavučinovou stříškou. Do té pavouci zapřádají kousky prsti, a tak noru dokonale maskují.

Otrava stepníkem moravským dosud nebyla zaznamenána. Není tedy potřeba mít z otravy tímto pavoukem strach, protože pravděpodobnost kousnutí je mizivá. Tento druh nebývá agresivní.

Stanovištěm stepníka moravského jsou zachovalé skalní nebo písčité stepi, pro které jsou charakteristické stepní trávy kavyly.

Stepník moravský si jako velice pozoruhodný a památný druh zasluhuje druhovou ochranu, která by měla být argumentem pro územní ochranu jeho lokalit. Stepník moravský je v České republice zařazen na červený seznam v kategorii kriticky ohrožený.

Detail odstavce: Stepník moravský
Zdroj: Jedovatý pavouk v ČR
Zveřejněno: 31.8.2017

JEDOVATÝ PAVOUK V ČR

Jedovatí pavouci v Česku

Pavouci jsou osminozí členovci. Jejich tělo je rozčleněno na hlavohruď a zadeček, vzájemně propojené tenkou stopkou. Zadeček není článkovaný a na jeho konci jsou umístěny snovací bradavky. Pavouci společně s dalšími řády patří do třídy pavoukovců. Třída pavoukovců pak společně s třídami hmyzu, stonožek, korýšů a mnoha dalšími patří k nejbohatšímu ze všech živočišných kmenů – členovcům.

Oteplování klimatu zapříčinilo kromě nestálosti počasí i přiliv množství živočišných a rostlinných druhů, jinak typických pro daleko vzdálenější a především jižněji položené oblasti naší planety. Tím nejméně vítaným živočišným druhem jsou pavouci, kteří vyvolávají panickou hrůzu u každého druhého Středoevropana.

Noční můra v podobě jedovatého teplomilného členovce se tak stala realitou i pro jinak relativně chladnou Českou republiku. Nejvíce pak pro její nejteplejší část, tedy Jižní Moravu, která svým podnebím asi nejvíce připomíná středomořské oblasti.

V České republice jsou téměř všichni pavouci jedovatí. Výjimku tvoří pouze zástupci čeledi pakřižákovití (Uloboridae), kteří postrádají jedovou žlázu. Jedovatí jsou téměř všichni pavouci, se kterými se u nás běžně setkáte. Výjimkou není tedy ani zápřednice jedovatá. Většina pavouků má však tak malé rozměry, respektive krátké chelicery, že nedokážou propíchnout lidskou kůži. Jsou samozřejmě druhy, které to dovedou, ale jejich kousnutí může být nanejvýš bolestivé. Mohou to být například běžnější druhy pavouků, jako například pokoutníci, cedivky, některé šestiočky a podobně. Ze vzácnějších druhů mohou člověka kousnout stepníci, nedávno na Moravě potvrzený slíďák tatarský nebo vodouch stříbřitý. Zápřednice jedovatá je poměrně velký pavouk, který má navíc velmi dlouhé chelicery, které poměrně snadno kůži prokousnou. Kvůli délce chelicer je kousnutí samozřejmě bolestivější.

Migrace do našich končin přinesla již několik nových druhů pavoukovců, mezi nimiž je asi nejnápadnější křižák pruhovaný (Argiope bruennichi), který děsí především svým exotickým vzhledem, který je již na první pohled podezřelý – žlutočerné pruhy protkané tenkými bílými proužky a velikost maximálně 15 mm u samičky (je o mnoho větší než sameček i její zbarvení je oproti druhému pohlaví o mnoho výraznější). Tento pavouk byl ještě před půlstoletím ve střední Evropě velkou raritou, s postupným oteplováním se však později přesunul do oblastí u Severního moře. Na našem území se poprvé objevil na konci devadesátých let a jeho populace je dobře pozorovatelná od roku 1991, kdy se postupně z jižní Moravy dostal i do zbytku republiky. Tento pavouk sice používá relativně silný jed k usmrcení své kořisti, avšak lidem by ublížit neměl, jelikož jeho kusadla neproniknou lidskou kůží natolik, aby byl jed účinný, natož nebezpečný. Je pravdou, že právě křižák pruhovaný je často považován za nebezpečného právě pro své křiklavé zabarvení, ale to je tak jediné, co je na něm pro běžného člověka zajímavé.

Zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium) patří mezi nejjedovatější pavouky v ČR, která se podobně jako křižák pruhovaný vlivem globálního oteplování usídlila v teplejších partiích ČR, kam se přestěhovala z jihu Francie. Oproti ostatním tuzemským druhům vyniká zejména svým zbarvením, které je lehce průhledné ve žlutém až nazelenalém odstínu, což samo o sobě dává jasnou zprávu, že zde není něco v pořádku. A skutečně není. Zápřednice je totiž jeden z nejjedovatějších a zároveň největších (1,5–4 cm) volně žijících pavouků Evropy. Svým kousnutím způsobí člověku naštěstí „jen“ bolesti. Tento argument je sice uklidňující, ovšem jen málokoho nechá chladným, že se během letního vyhřívání na rozkvetlé louce pohybuje v okolí tvor, který dokáže způsobit velmi bolestivé kousnutí, lokální ochrnutí končetin, výraznou nevolnost, malátnost a nepříjemné pocity úzkosti. Ač jsou následky kousnutí velmi individuální, oběť čeká zhruba 24 velmi nepříjemných hodin, během nichž účinky jedu pomalu odeznívají. V ČR dnes žije na deset druhů tohoto tvora, které se dělí zejména podle typu svých teritorií. Zápřednice jedovatá v současné době bohužel patří k takzvanému expanzivnímu druhu, což rozhodně neznamená, že by se její populace zmenšovala. Nalezneme ji nejčastěji v lučním porostu, kde si buduje kokony na stéblech sušších travin, které nejvíce připomínají její středomořskou domovinu. Ač jsou prognózy útoku tohoto pavouka více než nepříjemné, není podmínkou, že setkání s ním znamená automaticky inzultaci. S nejagresivnější reakcí se setkáte jako vždy u samiček, které aktivně brání svá vajíčka – zámotky. Někdo přirovnává účinky pavoučího jedu k bodnutí vosy, ale funguje zde i psychická stránka věci. Asi nejvíce ohroženou skupinou obyvatelstva jsou jako vždy alergici, u nichž nelze s předstihem odhadnout reakci organismu na neznámou jedovatou látku. Pavouci rodu Cheiracanthium jsou největšími strašáky Evropy, jedinou výhodou je, že jejich jedovatý zástupce dosahuje v porovnání s ostatními druhy největších rozměrů, takže je dobře patrný už na první pohled a včas tak své okolí upozorní na fakt, že si na něj musí dávat pozor!

Detail odstavce: Jedovatí pavouci v Česku
Zdroj: Jedovatý pavouk v ČR
Zveřejněno: 31.8.2017

PAVOUCI

Slíďák tatarský – Lycosa singoriensis

Jedná se o pavouka z čeledi slíďákovití. Slíďák tatarský je společně s některými sklípkany považován za největšího pavouka evropského kontinentu. Jeho samičky dorůstají do úctyhodné délky 3,5 cm (s nohama až 7 cm). Jeho kousnutí není nebezpečnější než bodnutí včelou.

Samci slíďáka tatarského dosahují dospělosti až po roce a půl, nápadně větší samice dokonce o rok později. Obě pohlaví dospívají koncem léta, kdy dochází ke kopulaci. Samci většinou krátce poté hynou. Samice skladuje přes zimu sperma ve svých zásobních váčcích a na jaře klade kulovitý kokon obalený pavučinou, který stejně jako jiní slíďáci nosí připředený ke svým snovacím bradavkám na zadečku. Samice se může dožít až 7 let, čímž se řadí mezi nejdéle žijící araneomorfní pavouky vůbec.

Po vylíhnutí a opuštění kokonu se mláďata na krátkou dobu nechají vozit na matčině hřbetě. Po osamostatnění je můžeme za slunných dnů spatřit volně pobíhat po povrchu holé půdy, kde slídí po kořisti. Tato životní fáze však netrvá dlouho.

Starší jedinci slíďáka tatarského totiž přes den vedou skrytý život v norách a na lov se vydávají v noci. Tehdy lze spatřit tvory pobíhající na povrchu půdy a skokem lovící noční motýly a jiné členovce, posedávající na vegetaci. Po lovu pavouci opět zalézají do svých doupat. Ta jsou tvořena svislou norou vypředenou pavučinou. Obvyklá hloubka nor dospělých samic je 10 až 20 cm, lze ale nalézt i nory hlubší. Nejlépe se slíďákům hloubí v písčitém substrátu, v kompaktní půdě si vytvářejí nory spíše upravením puklin.

Přední část hlavohrudi s klepítky a makadly je pokryta zářivě žlutooranžovými chlupy, navrchu je pavouk hnědočerný a posetý šedivými skvrnami. Má poměrně krátké nohy, které jsou uzpůsobeny k životu pod zemí. Na nohách se střídají černé a bílé pruhy.

Detail odstavce: Slíďák tatarský – Lycosa singoriensis
Zdroj: Pavouci
Zveřejněno: 21.11.2015

PAVOUCI

Třesavka pekáčovitá – Pholcus opilionoides

Jedná se o pavouka z čeledi třesavkovití. Délka těla třesavky je 3,5 až 5 mm. Hlavohruď je kulovitá, světle hnědě zbarvená s nepravidelným tmavším proužkem ve středu a několika skvrnami na kraji. Zadeček je válcovitě protáhlý, v zadní části mírně uťatý. Zbarvení je obvykle světle šedohnědé. Nohy jsou velmi dlouhé a tenké, na první pohled tak třesavka připomíná sekáče.

Tento druh pavouka je rozšířen v Evropě, Asii a Severní Americe. V České republice se vyskytuje na celém území.

Třesavka sekáčovitá se vyskytuje v sutích, na skalách, v lomech a často také v budovách, zejména ve venkovských staveních, sklepech a kůlnách. Ve městech je často vytlačena třesavkou velkou. Tyto třesavky si staví řídké sítě pod kameny, ve skalních štěrbinách nebo na tmavých místech v budovách. V nebezpečí se dokážou na síti rozkmitat tak, že často zmatou predátory. Živí se různými členovci a často i ostatními pavouky. V přírodě dochází k páření zejména v letních měsících (ve vytápěných budovách po celý rok). Samice na sobě nosí kokon, což je v podstatě několik vajíček slepených do kuličky a řídce omotaných několika vlákny. S dospělci se můžeme setkat téměř po celý rok.

Detail odstavce: Třesavka pekáčovitá – Pholcus opilionoides
Zdroj: Pavouci
Zveřejněno: 21.11.2015

ČÍSLO POPISNÉ

Číslování domů

Číslování domů je systém územní identifikace. Vychází z vyhlášky Ministerstva vnitra ČR č. 326/2000 Sb., ve znění vyhlášky 193/2001 Sb. Prováděcí pravomoc drží obce, respektive městské části, a odpovědnost označit budovu číslem leží na jejím majiteli. Správu nad čísly orientačními, evidenčními a popisnými vykonává Ministerstvo vnitra ČR.

Číslování domů slouží poštovním úřadům, městské správě, hasičům, policii, záchranné službě, potřebám centrálního registru obyvatel, geografickým informačním systémům včetně digitálních map.

Detail odstavce: Číslování domů
Zdroj: Číslo popisné
Zveřejněno: 16.2.2017

PAVOUCI

Křižák pruhovaný – Argiope bruennichi

Jedná se o pavouka z čeledi křižákovití. Nápadně zbarvené samičky připomínají svým zbarvením vosu a číhají ve svých sítích na kořist. Jejich zadeček je nepravidelně žluto-černo-bíle příčně pruhovaný, obdobně pruhované jsou i končetiny. Hlavohruď je porostlá hustými stříbřitými chloupky. Samička není žádný drobeček, může dorůst až velikosti dvou centimetrů a do své sítě loví kromě jiného hmyzu především kobylky, které nejsou v trávě schopny na bezpečnou vzdálenost pavučinu při svém skoku zaregistrovat. Sameček je podstatně menší, v průměru dorůstá jen půl centimetru a je nenápadně zbarvený. Rozdíl velikostí obou pohlaví tohoto druhu pavouka je dokonce největší v rámci celé naší arachnofauny.

Páření je pro samečka velmi nebezpečné a téměř vždy končí jeho smrtí. Před vlastní kopulací můžeme oba pavouky vidět na jedné pavučině, a to do doby, než samička svolí k páření. Kopulace proběhne rychle a někdy už během ní samička samečka chytne, usmrtí a vysaje. Od srpna do září pak samice upřede tři až pět kokonů, které připevní na vegetaci a naklade do nich vajíčka. Jeden kokon obsahuje až čtyři sta vajíček a samička je hlídá. Prvním rokem se v kokonu vylíhnou nymfy, které zde zůstávají celou zimu, po přezimování se z nich vyvinou malí křižáci. Samice v zimě uhyne. Koncem jara se malí pavouci začnou pomocí pavučinového vlákna, které vypouští ze svých snovacích žláz, rozptylovat do okolí.

Křižáka pruhovaného můžeme nejčastěji potkat na slunných místech v porostech trav nebo na zamokřených loukách. Jeho síť je tak charakteristická, že ji velice snadno poznáme. Typicky kolová síť je totiž vybavena klikatým svislým pruhem husté pavučiny probíhající přes její střed (stabilimentem). Mladí pavouci staví pavučinu bez nebo s méně zřetelným stabilimentem. Účelem tohoto pruhu je, že odráží ultrafialové světlo, které může sloužit jako lákadlo pro létající hmyz nebo jako mechanické zpevnění sítě.

Pokud se cítí pavouk ohrožen, může se po pavučinovém vlákně spustit pod síť, kde nehybně vyčká, než nebezpečí pomine. Aby pavouk v nebezpečí snadněji unikl, není pavučina upředena přesně svisle, ale se zemí svírá zhruba 45° úhel.

Křižák pruhovaný je podobně jako další křižáci jedovatý, ale jeho chelicery jsou i přes jeho velikost malé a neschopné prokousnout lidskou kůži. Jeho jedu se tedy nemusíme bát. O složení jedu zatím nic nevíme, ale pro člověka nebude příliš nebezpečný. Dokáže však velmi účinně paralyzovat a usmrtit hmyz.

Detail odstavce: Křižák pruhovaný – Argiope bruennichi
Zdroj: Pavouci
Zveřejněno: 21.11.2015

PAVOUK AVICULARIA VERSICOLOR

Avicularia metallica

V Jižní Americe, která je jeho domovinou, jde o poměrně hojný druh stromového sklípkana, obývajícího spodní pralesní patra, kde velmi hustě zapřádá nízké keříky a nadzemní kořenové systémy stromů. Dobře plave. Jeho obranou je klamavý výstražný postoj, kdy se otočí proti nepříteli zdviženým abdomenem (kterým imituje postavení hlavy) a následně velmi rychle uteče opačným směrem do úkrytu.

Optimální vlhkost v teráriu je 70–80 %, teplota 25–30 °C. Jako substrát se hodí rašelina, hrabanka a podobně. Pavoukovi je rovněž nutno nabídnout větve pro šplhání, výše umístěný úkryt a misku s vodou pro snazší udržení vlhkosti. Nádrž pravidelně roste (pozor však na možný vznik plísní!).

Na rozdíl od většiny ostatních sklípkanů dochází u tohoto druhu ke kanibalismu jen zcela výjimečně, pavouci se obvykle při vzájemném setkání nemají tendenci napadat, naopak se po vybubnování kódu určujícího jejich druhovou příslušnost většinou jen v klidu obejdou. Z tohoto důvodu je možné ve skutečně velkém teráriu pralesního typu a s dostatečným množstvím úkrytů chovat i několik dospělých jedinců (kteří spolu vyrostli) pohromadě. Obecně je ale nejvhodnější chov jednoho kusu v teráriu. Acularia metallica dospívá už okolo dvou let věku a samice se dožívají zhruba 15 let. Nepatří mezi toxicky významné druhy a lze je doporučit i začátečníkům. Dorůstají velikosti 6–7 cm, konzumují všechny bezobratlé živočichy úměrně ke své velikosti (cvrčky, šváby, sarančata).

Zde fotografie tohoto druhu: Avicularia metallica foto.

Detail odstavce: Avicularia metallica
Zdroj: Pavouk avicularia versicolor
Zveřejněno: 3.8.2014

CSV - ČESKÝ SVAZ VČELAŘŮ

Kontakt

Organizace spolupracuje se státní správou ČR (Ministerstvo zemědělství, Státní veterinární správa, Státní zemědělský intervenční fond).

Kontakt na svaz: Český svaz včelařů, z. s., Křemencova 8, 115 24 Praha 1, tel. 224 934 082, e-mail info@vcelarstvi.cz, webové stránky www.vcelarstvi.cz.

Detail odstavce: Kontakt
Zdroj: CSV - Český svaz včelařů
Zveřejněno: 14.11.2015

JEDOVATÝ PAVOUK V ČR

Pokoutník stepní

Pokoutník stepní (Eratigena agrestis) je velký druh pokoutníka, délka těla je proměnlivá, od 7 do 15 mm. Celkové zbarvení je světle hnědé až šedohnědé. Hlavohruď poměrně mohutná, hruškovitého tvaru, se dvěma nevýraznými tmavšími pruhy. Na sternu široký světlý pruh. Zadeček je oválný s výrazně dlouhými snovacími bradavkami a nevýraznou kresbou. Nohy dlouhé (zvláště u samců), světle hnědě zbarvené.

V ČR jde o hojný druh, zejména v nižších polohách. Tento pokoutník se vyskytuje na různých kamenitých xerotermních biotopech. Najdeme ho nejčastěji na skalnatých stepích, suchých stráních, písčinách a okrajích světlých lesů. Druhotně v pískovnách, lomech a vzácně také v budovách. Ukrývá se mezi kameny, kusy dřeva a vegetací. V okolí svého úkrytu si staví hustou plachtovitou síť, která je často pokrytá kusy detritu a zbytků potravy. Samotný pavouk je ukryt v pavučinové trubici obvykle pod kamenem. Páření probíhá v letních měsících, poté samice ve svém úkrytu chrání velký kulovitý kokon.

Detail odstavce: Pokoutník stepní
Zdroj: Jedovatý pavouk v ČR
Zveřejněno: 31.8.2017

ŠÁCHOR

Šáchor hnědý (Cyperus fuscus)

Jedná se o subatlantsko-euroasijský druh rozšířený hlavně v Evropě. V ČR patří mezi ohrožené druhy rostlin, zákonem ale chráněný není. Roste v mokrých písčitých půdách, na dnech rybníků, lučních prameništích, na březích tůní. Vyhovují mu vlhké až podmáčené humózní půdy. Kvete od července do října.

Zde jsou fotografie, na kterých je vidět šáchor hnědý.

Detail odstavce: Šáchor hnědý (Cyperus fuscus)
Zdroj: Šáchor
Zveřejněno: 13.2.2016

PSNV - PRACOVNÍ SPOLEČNOST NÁSTAVKOVÝCH VČELAŘŮ

Poslání a cíle PSNV

Cílem společnosti je hledat a včelařské veřejnosti představovat taková řešení chovu včel, která jej činí jednodušším a přitažlivějším pro včelaře. Těchto cílů společnost dosahuje zejména péčí o růst odborné úrovně členů; prací na dlouhodobě udržitelných postupech zlepšování zdravotního stavu včelstev; propagací jednoduchých a levných úlových systémů, v tomto případě hlavně ve světě nejrozšířenějšího Langstrothova nástavkového úlového systému; vytvářením podmínek pro propagaci a prodej včelích produktů zákazníkům přímo včelařem; vydáváním odborného časopisu a dalších publikací.

Je všeobecně známo, že zhromadněním a sériovostí výroby jakýchkoli výrobků lze docílit snížení výrobních nákladů a tím i příznivé spotřebitelské ceny. Včelařství v ČR je ještě stále charakterizováno roztříštěností úlových systémů. Tato roztříštěnost pak znesnadňuje racionalizaci ve výrobě. V ČR je stále celá řada menších výrobců nástavkových úlů, kteří se zabývají výrobou spíše menších sérií (desítky, maximálně stovky kusů). Za takových podmínek ale není příliš možné snižovat výrobní náklady.

Společnost chtěla dokázat, že i v ČR je možné prodávat rozložené sady nástavků v nižších cenových úrovních – investovala u českého dřevozpracovatele do výroby velké série nástavků, čímž se podařilo docílit velmi konkurenceschopné ceny.

Od června 2009, kdy společnost poprvé vyšla s nabídkou sériově vyráběných nástavků v plochém balení, byl postupně rozšířen sortiment o rámky Langstroth v originálním provedení, víka a varroadna. Dále je dodávána řada doplňků pro úlový systém Langstroth: rámková plastová krmítka, plastové mezistěny, strůpkové fólie, papírové krabice na oddělky. Díky těmto aktivitám a rozšiřující se nabídce spolupracujících a konkurenčních firem je sortiment příslušenství pro nástavkové úly Langstroth velmi pestrý a cenově dostupný.

Detail odstavce: Poslání a cíle PSNV
Zdroj: PSNV - Pracovní společnost nástavkových včelařů
Zveřejněno: 14.11.2015

PSNV - PRACOVNÍ SPOLEČNOST NÁSTAVKOVÝCH VČELAŘŮ

Kontakt

Organizace spolupracuje se Státní správou ČR (Ministerstvo zemědělství, Státní veterinární správa, Státní zemědělský intervenční fond), Středním odborným učilištěm Blatná, Střední lesnickou školou Hranice, Mendelovou společností pro včelařský výzkum, Mendelovou univerzitou Brno, Pracovní společností nástavkových včelařů SK, Českým svazem včelařů.

Kontakt na společnost: Pracovní společnost nástavkových včelařů CZ, o. s., Staroměstská 6/1, 370 04 České Budějovice, tel. 728 717 375, e-mail Info@psnv.cz, webové stránky www.psnv.cz

Detail odstavce: Kontakt
Zdroj: PSNV - Pracovní společnost nástavkových včelařů
Zveřejněno: 14.11.2015

FRAMYKOIN NA HEMOROIDY

Prodej a cena Framykoinu

Framykoin plv.ads.1x20g je vázán na recept.

V současné době jsou v ČR dostupné tyto varianty:

  • FRAMYKOIN 250IU/G+5,2MG/G UNG 10G – cena je 68,09 Kč a doplatek 20 Kč
  • FRAMYKOIN 3300IU/G+250IU/G DRM PLV ADS 1X20G – cena je 133,81 Kč a doplatek činí 69,45 Kč
  • FRAMYKOIN 3300IU/G+250IU/G DRM PLV ADS 1X5G – cena je 50,76 Kč a doplatek 34,67 Kč

Detail odstavce: Prodej a cena Framykoinu
Zdroj: Framykoin na hemoroidy
Zveřejněno: 13.12.2017

SEKVOJ

Sekvoje v ČR

U nás se pěstuje sekvoj v parcích jen vzácně. Jeho přirozené stanoviště je v horských lesích o nadmořské výšce od 1 400 m do 2 150 m. Výskyt sekvojí je omezen na Spojené státy americké, na pobřeží jižního Oregonu a Kalifornie. Sekvoj je národním stromem Kalifornie. Pokud se chcete podívat na sekvoje v Čechách, pár exemplářů najdete například v zámeckém parku v Ratměřicích na Benešovsku nebo na zámku Buchlovice. Nedosahují takové mohutnosti jako Generál Sherman – nejmohutnější strom na světě, který je vysoký 83,8 m a obvod jeho kmene měří 31,3 m.

Detail odstavce: Sekvoje v ČR
Zdroj: Sekvoj
Zveřejněno: 4.3.2015

ŠÁCHOR

Šáchor žlutavý (Cyperus flavescens)

Ve většině evropských států patří k druhu, který za poslední dobu ze svého původního rozšíření velmi ustoupil. V ČR se v minulosti vyskytoval v mnoha lokalitách, nyní téměř vyhynul. Je to způsobeno zánikem vhodných biotopů a intenzifikací rybníkářství. Výskyt je potvrzený pouze v jedné lokalitě na Třeboňsku. V závislosti na vnějších podmínkách se může jeden rok objevit množství těchto jedinců, další rok naopak žádné. Kvete od července do září.

Zde jsou fotografie, na kterých je vidět šáchor žlutavý.

Detail odstavce: Šáchor žlutavý (Cyperus flavescens)
Zdroj: Šáchor
Zveřejněno: 13.2.2016

NUTRIE - RECEPTY

Kde koupit maso z nutrie

Nutrie má dietní maso podobné králičímu. V 80. letech se v ČR toto maso podávalo v nemocnicích a jeho prodej byl volný. Dnes se nutrie opět objevuje na trhu a lze ji zakoupit v některých řeznictvích, specializovaných prodejnách ryb, drůbeže a zvěřiny i na farmářských trzích nebo u soukromých chovatelů (prodejci nutrie). Cena je podobná jako za 1 kg králíka. Vzhledem k současnému trendu zdravé výživy se zvyšuje i poptávka po tomto mase. Farma, která se zabývá pěstováním nutrií, to však nemá jednoduché. Pokud totiž nemá speciální povolení od ministerstva zemědělství Praha, může za prodej masa z nutrií dostat i pokutu.

Detail odstavce: Kde koupit maso z nutrie
Zdroj: Nutrie - recepty
Zveřejněno: 6.2.2018