Muškáty neboli pelargonie mají přes 200 druhů. Páskaté pelargonie jsou rostliny s okrouhlými listy s charakteristickým páskem a s pětičetnými hustě plnými nebo poloplnými květy. Můžeme je pěstovat jako zelenolistou, hnědolistou nebo zlatolistou odrůdu. Zelenolistá odrůda má klasické zelené listy s více nebo méně výraznou hnědou zónou. Hnědolisté odrůdy jsou charakteristické svými dekorativními tmavě hnědými listy s tenkým zeleným okrajem. Zlatolisté odrůdy jsou na našem trhu novinkou. Jsou ozdobné nejen květem, ale i listem. Mezi páskatými odrůdami u nás začínají být oblíbené pelargonie s hvězdicovými květy různých barev, nazývané také stelary. Rostliny jsou vějířovité či hvězdicovité s jednoduchými květy, jež obvykle netvoří semena, a proto kvetou velmi dlouho. Velkokvěté pelargonie jsou keříkovité rostliny s okrouhlými až vejčitými, hluboce pilovitými listy a široce nálevkovitými, exoticky zbarvenými květy, jež se po otevření snadno poškodí počasím. Břečťanolisté pelargonie jsou spíše převislé rostliny, ideální do visutých košíků, s okrouhlými, laločnatými listy, podobnými jako u páskatých pelargonií. Vytvářejí dlouhé a krásné výhony se spoustou květů, používají se tedy především do okenních truhlíků a závěsných nádob, z nichž splývají v dech beroucím živém barevném vodopádu. Pelargonie skupiny P. odoratissimum a botanické druhy jsou muškáty s malými, často nepravidelně hvězdicovitými květy. Tyto rostliny se pěstují pro vonné listy. Umějí vonět jako růže, jablka, citróny, ananasy, muškátové oříšky, ořechy nebo mají kořeněnou vůni.
Ve svém příspěvku PĚSTOVÁNÍ MUŠKÁTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivan Vrana.
Dobrý den.
Moje žena mnoho let úspěšně pěstuje na balkoně převislé muškáty. Vždy je naš balkón nejhezčí široko-daleko. Velmi ji ale trápí, že někdy přijde vítr s přívalovým deštěm či kroupami a její chloubu zničí. Chci se pokusit nějak její muškáty ochránit. Viděli jsme kdysi v Rakousku, že tam používají nad muškáty jakousi ochrannou stříšku, u nás jsem nic takového neviděl. Poraďte prosím, jak na to.
Děkuji a pozdravuji
Ivan Vrana vrana@pef.czu.cz
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dagmar.
Z původních pelargonií, které jsou domovem v jižní Africe, pochází dnes známých téměř 240 druhů. Zde má tedy kořeny jejich vitalita a odolnost, s níž přežijí i v méně vhodných podmínkách –několikadenní sucho je neumoří, porostou a pokvetou, ať máte balkon nebo okna orientovaná na kteroukoliv světovou stranu.
Nejlépe kvetou odrůdy s menšími, jednoduchými květy, které se nejvíce uplatňují v truhlících a závěsných nádobách. Dnešní sortiment zahrnuje bohatě kvetoucí odrůdy s jednoduchými květy a tenkými listy, které vytvářejí dlouhé převislé výhony a dále odrůdy tučnolisté s poloplnými nebo plnými květy s kratšími výhony. Převislé muškáty (pelargonie břečťanovité) jsou vhodné a nenáročné rostliny pro balkony a otevřená stanoviště.
Převislé muškáty se používají především do okenních truhlíků a závěsných nádob na balkony a okenní parapety, kde nejlépe vyniknou jejich převislé výhony se spoustou květů. Uplatňují se také na terasách a v předzahrádkách, vysazené ve velkých dekorativních nádobách spolu s ostatními druhy balkonových a záhonových květin. Nejvhodnějším místem pro jejich stanoviště je jihovýchod, jihozápad a jižní strana. Během pěstování jsou převislé pelargonie náchylnější k vysoké vlhkosti vzduchu než pelargonie páskaté. V případě nedostatečného větrání se na listech často objevuje takzvaná korkovitost. Zálivka se provádí pravidelně nejlépe brzy ráno nebo v podvečer, kdy slunce nepálí. Optimální je nechat pelargonie vyschnout a potom opět zalít.
Tipy na pěstování:
Než nakoupíte převislé muškáty, zkontrolujte truhlíky, které pro výsadbu máte. Ideální jsou samozavlažovací nádoby s třemi až pěti knoty, které v letních vedrech nejen zajišťují plynulý přísun vláhy, ale vyrovnávají i teplotu substrátu. Ten se jinak na osluněném místě prohřeje až na padesát stupňů – tato teplota už poškozuje kořenový systém rostlin. Nelitujte proto peněz za dražší truhlíky, mívají podstatně delší životnost a vám ušetří čas, který byste strávili každodenní zálivkou.
Spočtěte si také, kolik rostlin budete potřebovat: do truhlíku šedesát centimetrů dlouhého počítejte se sedmi mladými rostlinami. Dáte-li o dva muškáty méně, nevadí, ale porost bude později řidší.
Vyhněte se výprodejům v supermarketech, kde se v přenosných boxech prodávají bezejmenné muškáty. Někdy mají i slabý kořenový systém a často se hodí jen k dopěstování na příští sezonu, letos od nich ale žádné velké zázraky neočekávejte. V zahradnických centrech dostanete rostliny kvalitní, silné a označené jménem – budete vědět, kupujete-li poloplné či plnokvěté odrůdy a můžete si být jisti i barvou (silné sazenice v tuto dobu už nakvétají).
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ MALIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mila.
Jak teď poznám o jaké maliny se jedná. Chci je ostříhat
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jak poznat o jaký typ maliny jde kvůli stříhání? Jak před stříháním malin poznat, jestli plodí v létě a nebo až na podzim? Když v zimě rostlina maliníku spí, tak na ní můžete poznat, o jaký typ se jedná, prozkoumáním jejich výhonů.
Malina, která plodí brzy v létě a potřebuje k tomu dvouleté dřevo, tak má dva druhy výhonů odlišených barvou a strukturou kůry. Jedny výhony mají hladkou a hnědou kůru a druhé mají kůru šedou až světle hnědou, hrubou a kůra se u nich také loupe.
Maliny, které plodí až na podzim na letošním dřevu mají všechny výhony stejné šedé s hrubou olupující se kůrou. Jak můžete maliny v zimě ostříhat?
Malinám plodícím v létě uřízněte hned u země VŠECHNY šedé výhony s olupující se kůrou a skovejte si je na podpal letních táboráků. Prostříhejte slabé a neperspektivní výhony s hnědou hladkou kůrou tak, aby vám zůstal vždy nejsilnější výhon s dostatečným prostorem pro skvělé pronikání světla a dobré proudění vzduchu. S ohledem na to začněte odstraňovat všechny tenké, zakrnělé, zkroucené výhony a pokračujte v prostříhávání, dokud se nepořádek nevyčistí. Pokud máte málo místa, můžete výhony zkrátit o 1/3. Pak připevněte výhony k rámu nebo mříži. Použijte biologicky odbouratelný provázek, jako je juta, a přivažte s ním každý výhon volně, ale pevně k rámu / mříži / drátu. Přivázání zabrání jejich ohýbání pod tíhou plodiny. Také to velmi usnadňuje prořezávání v dalších letech – přivázané výhony jsou ty, které příští zimu odstraníte.
U malin, které plodí až na podzim a mají v zimě všechny výhony stejné (šedé a hrubé), tak seřízněte všechny až u země.
Nyní je čas pro rostliny najít vhodné místo. Můžete si vybrat, jestli se chcete na rostliny během zimy dívat a nebo ne.
Tmavé a chladné místo
Například sklep, je ideální pro uchování rostlin přes zimu. Zde bude pelargónie chráněna před přímým slunečním světlem. Tím se zabrání tomu, aby rostliny začaly znovu rašit příliš brzy a trpěly nedostatkem vody. Tento způsob přezimování pelargoniím prospívá nejvíce. Máte-li dostatek místa ve sklepě, můžete si ušetřit výsadbu a muškáty přezimovat rovnou v květináči nebo v balkónovém truhlíku. Na jaře stačí nasypat čerstvou zeminu s kuličkovým hnojivem.
Chladnička
Ano chladnička je také možným místem na přezimování muškátů. Muškáty lze zabalit do novin a uložit je na chladném místě, například v zásuvce na zeleninu v lednici.
Světlé místo
Místo s dostatkem světla a s teplotou 5 až 10 °C, což by mohla být například zimní zahrada nebo světlé schodiště. Pelargonie dobře přezimují na světlém ale chladném místě. Přes zimu udržujte kořeny mírně vlhké.
Obývací pokoj
Vyhřátý obývák je další možností kde je možné přezimovat muškáty. Ideálně na vytápěných místech, jako je okenní parapet v obývacím pokoji. V tomto příjemném teple muškát znovu vyraší. Pokud je výhonků příliš mnoho, tak se jednoduše odříznou. Díky tomu se tvoří více bočních výhonů a rostlina pak v příštím roce roste košatěji a kompaktněji. Navíc je tím podporována tvorba poupat. Některé druhy pelargónie, zejména hybridy pelargonie velkokvěté, však potřebují ke kvetení chladné období v délce alespoň šest týdnů.
Přes zimu se pelargónie udržuje spíše v suchu a zalévá se jen když je to nutné. Nehnojí se.
Shrnutí pro umístění a péči:
optimální umístění: tma a chlad (například ve sklepě);
V naší poradně s názvem ŠKŮDCI NA SPODNÍ STRANĚ LISTŮ VINA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Standa.
Takové prhledné kapky nebo co to je mám na spodní staně listů a stoncích vinné révy.Velikost se liší tak půl až 1 mm.nevíte někdo co to je a jak se to dá zničit. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vaše fotografie ukázala, že se nejedná o révu vinnou, ale o rostlinu s latinským názvem Parthenocissus tricuspidata, česky Přísavník trojcípý, lidově řečeno "psí víno". Sice patří do čeledí Vitaceae, ale s révou vinnou má společného jen málo. To, co nacházíte na listech, jsou s největší pravděpodobností exudáty (výpotky), které se u tohoto druhu mohou objevovat často. Souvisí s dobrou výživou a s dostatečnou zálivkou. Takže se tím nemusíte znepokojovat. Pokud by šlo o nějaká vajíčka, nebyla by tak roztroušena po ploše listu, ale nacházela by se v kupkách. Navíc ani profesionální rostlinolékařové málokdy rozpoznají škůdce jen podle vajíček.
Myslím, že se Vaším nálezem nemusíte znepokojovat.
Ještě malou připomínku ke způsobu vedení. Tato rostlina se přísavkami přichytává na zdi či jiné opory. Pokud se tedy rozhodnete k tomuto způsobu vedení, je dobré na jaře (ještě v bezlistém stavu) všechny výhony značně zkrátit. To vyprovokuje vytváření přísavek.
Muškáty jsou světlomilné, a teplomilné. Velmi dobře se jim daří v přímém oslunění, snáší ale i přechodné zastínění. Při delším zastínění se muškáty „vytahují“, jsou zesláblé, nevzhledné, velmi málo kvetou a jsou náchylné k chorobám. Muškáty jsou sice teplomilné, ale velmi dobře snáší od podzimu do jara přezimování ve studených sklenících, světlých sklepech a zimních zahradách. Ideální teplota je kolem 8 stupňů, při vyšší má pelargonie chuť růst, zbytečně se vytahuje a zeslabuje. V letních měsících pelargonie potřebuje pro svůj dobrý růst a bohaté květenství teplé a slunné stanoviště. Ve své původní domovině jsou muškáty nuceny šetřit vláhou, takže s ní umí dobře hospodařit. Stonky i listy jsou schopny udržet určitou zásobu vody, jsou tlusté až sukulentní. Muškáty tedy snáší i za plné vegetace přestávky v zálivce a jako balkonové rostliny nejsou rozhodně tak choulostivé jako třeba surfinie nebo petunie. Na trvale suchých stanovištích ovšem pelargonie rozhodně nenarostou a nekvetou tak dobře jako v přiměřeně vlhkém substrátu. V příliš vlhkém prostředí naopak muškáty zahnívají, trpí chorobami a velmi špatně kvetou. Pelargonie tedy rozhodně snášejí lépe sucho než vlhko, se kterým si neporadí. Podobné je to i s výživou – v přehnojené, příliš živné zemině rostliny rostou velmi bujně, ale zpravidla hůře kvetou, řízky snadněji zahnívají a trpí chorobami. V příliš chudé zemině naopak muškáty zakrňují a špatně narůstají, i když relativně dobře kvetou. V současné době je však možné pořídit na našem trhu speciální pěstební substráty pro pelargonie a muškáty, které jsou svým podílem humusu i přidanými hnojivy ideální pro dosažení bohatého a dlouhého květenství na velkých a silných rostlinách.
Ve svém příspěvku KDYŽ NECHCE JÍST GEKONČÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka Urbančiková.
Prosím o radu Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Gabča Benešová.
Ahoj, přicházím tu s dotazem ohledně gekončíka nočního, který mi přestal jíst (sameček). Mám ho něco málo přes půl roku a s krmením nikdy problém nebyl, akorát jsem ho musela krmit z pinzety (byl nemotorný a nebyl většinou schopný si cvrčka či švába ulovit sám). Pravidelně mu dávám vitamíny a vodu měním denně či obden. Už nejí cca 7 dní a potřebovala bych poradit jak mám dál jednat (někdo tvrdí, že sedm dní je v pořádku, ale už si všímám tenčího ocásku a o jídlo ani nezavadí pohledem). Včera jsem ho přemístila do "karanténního boxu", abych zabránila rozšíření případné nemoci (mám v teráriu ještě dvě samičky) a mohla vybrat trus, který pošlu na rozbor. Ještě bych chtěla dodat, že jsem v teráriu našla nestráveného moučnýho červa (nevím jestli ho vyloučil přirozenou cestou či vyzvracel a ani nevím jestli to bylo od toho samečka), taky jsem si všimla, že místo nebo někdy s močí vylučuje světle bílou až průhlednou tekutinu s malými kulatými částečkami. (vypadá to jak malinké vajíčka - pro upřesnění) a to jsem doposud v teráriu neviděla, tak nevím jestli to s tím nějak souvisí. Předem děkuji za jakoukoliv odezvu a pomoc. Přikládám fotku terária. Gabča. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Převislé muškáty množíme vrcholovými řízky, které napícháme do hlíny, kde rychle zakoření. Kdy řízkovat, to záleží na vás, jelikož řízky pelargonií můžeme odebírat od časného jara do podzimu, nejvhodnější zůstávají jarní měsíce a červenec a srpen, řízky v tuto dobu nejrychleji zakořeňují. Jestliže odebíráme řízky časně na jaře, musíme nejdříve rostlinu v únoru prostříhat. Tyto ostříhané výhony, často dlouhé a neupravené, nejsou vždy vhodné pro řízkování. Rostliny většinou po jarním prostříhání brzy vyženou nové výhony, které jsou již výbornými řízky.
Nových výhonů bývá nadbytek a některé by se stejně musely odstřihnout, zejména ty, které vyrostly ve středu rostliny. Zdravé, dobře živené rostliny vytvářejí také v červenci a srpnu dostatek výhonů vhodných pro řízkování. Pečlivě si tedy vyberte budoucí rostlinu. Čím blíže u sebe jsou na stonku listové pupeny, tím statnější bude odebraný řízek. Při odebírání řízku se mohou přenášet choroby z rostliny na rostlinu, proto veškeré nářadí dezinfikujte (v lihu).
Řízky by měly být asi 7 cm dlouhé. Odřízneme vrchol výhonu těsně nad listovým pupenem, z uzliny zakoření. Otrháme všechny listy až na jeden a na listy na vrcholu řízku. Malé květináčky (nebo truhlíky) naplníme kompostem pro řízkování (polovina kompostu + polovina písku) a vysazujte řízky. Postavíme květináčky do misky s vodou a ponecháme je nasát, co mohou. Květináčky vyndáme, jakmile horní vrstva zvlhne, a nezaléváme je, dokud úplně nevyschnou. Jestliže postavíme květináče do misky s pískem, který budeme zalévat místo květináčků, pak nemohou řízky nikdy shnít, protože nebudou přelité. Řízky nezakrýváme sklem ani fólií.
Nařízkované pelargonie postavíme na světlé místo, nikdy ne na přímé slunce. Nejlepší stanoviště je okno otočené na sever. Můžeme zastínit (pokud je třeba), ale nikdy nezatemňujeme. Při množení pelargonií můžeme použít vyhřívanou množárnu, protože prohřátí řízkovaného substrátu zrychluje tvorbu kořenů, ale nesmíme ji zakrýt. Většina kultivarů páskovaných a břečťanolistých pelargonií zakoření po 2–3 týdnech, řízky kultivarů královských pelargonií zakořeňují většinou o 2 týdny déle. Pokud mají řízky nezvadlé, zelené listy, není třeba se obávat, že nezakoření.
Zakořenělé řízky mohou být přesazeny do výživnějšího kompostu a většího květináče, ne však většího než 7–9 cm. Rostliny vyrostlé z řízků se někdy samy pěkně rozvětvují, například miniaturní pelargonie. Většina pěstovaných pelargonií se musí zaštipovat, to znamená, že se musí odstranit vrchol stonku, aby z dolních uzlin vyrašily postranní výhony a rostlina se rozkošatěla. Začneme zaštipovat již tehdy, když mají mladé rostliny 5–6 listových pupenů. Řízkům vyraší květní poupata brzy na jaře, ale pokud je budete vyštipovat po několik prvních měsíců, všechny živiny zužitkují na růst a vyvinou se v hezkou rostlinu. Chceme-li mít zdravé pelargonie, musíme jim dát dostatek světla a prostoru. Musíme se snažit včas odstraňovat zežloutlé listy, aby nezplesnivěly.
Ve svém příspěvku PŘEVISLÝ JAHODNÍK-MNOŽENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Leitner.
Dobrý den,dostal jsem radu,že je nutné výhony na šlahounech přihrnout zeminou,nechat jemně zakořenit a poté odstřihnout a zasadit jako novou rostlinku.To chápu,ale jak postupovat,když jsou šlahouny převislé v závěsném květináči.´? A kdy je možno jahodník rozmnožovat,Po odkvětu,či po sklizni ? Děkuji J.L.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den,
jahodník lze množit v podstatě vždy, když vám vyrostou šlahouny s výhonky a zakoření, nezáleží tedy na tom, zda rostlina v tu dobu kvete, nebo plodí. Pokud už máte na jahodníku krásné šlahouny, ale bez kořenů, zkuste ještě chvilku počkat, jestli se přece jen neobjeví. Nebo zkuste šlahouny s novými rostlinkami odstřihnout a namočit do vody s přípravkem k lepšímu zakořenění.
Je však potřeba počítat také s tím, že rychlejší a vyšší sklizně dosáhnete zasazením již předpěstovaných sazenic od zahradníka.
Abyste svým muškátům co nejlépe pomohli překonat temnou a chladnou zimu, je zapotřebí několik příprav. Rostliny je třeba vyjmout z jejich truhlíku, záhonu atd. a opatrně oklepat přichycenou půdu. Na rostlině by mělo zůstat co nejvíce neporušených jemných kořínků. Na rostlinách se pak zastřihnou všechny výhonky na délku asi 10 cm, přičemž na jeden výhon zůstanou dva až tři očka. Neřežte však zpět do dřevnaté části výhonů. Abyste zabránili onemocnění a odpařování, odstraňte všechny listy pelargónie.
To, co zbylo z vašich kdysi krásně kvetoucích muškátů, přesaďte do odpovídajících květináčů nebo pytlů. Kořeny pokryjte směsí písku a zeminy. I když vaše kdysi impozantní poutače mohou nyní vypadat trochu otlučeně, nebojte se, protože příští rok vyraší nové bohatě kvetoucí výhonky.
Shrnutí příprav přezimování muškátů:
Vyjměte rostliny z nádoby a opatrně odstraňte zeminu z kořenů.
Nezdřevnatělou část výhonů zkraťte na cca 10 cm.
Odstraňte všechny listy.
Zakryjte kořeny v květináči nebo pytli pískem se zeminou.
V případě potřeby můžete z odstraněných výhonků odebrat řízky a použít je k rozmnožování pelargónie. Jak to nejlépe udělat, se dozvíte v našem speciálním článku: řízkování muškátů.
Výsadba mečíků by měla být hotová do konce měsíce května. Kdo s ní letos trošku počkal, udělal dobře: když uhodí mrazíky, mohou poškodit již narašené hlízy. Je velmi důležité, aby hlízy mečíků byly vysazovány do půdy, která je již prohřátá; studená jim totiž nesvědčí. Zapříčiňuje, že jsou mečíky častěji napadány houbovými chorobami, případně jim trvá déle, než vzejdou, ačkoliv byly vysazeny v dřívějším termínu.
Pro rostliny je nejvýhodnější takzvaná skupinová výsadba, neumísťujte proto jednotlivé hlízy samostatně, roztroušené po zahradě. Zeminu vyberte nejlépe propustnou, hlinitopísčitou, s dostatečnou zásobou živin. Nevhodné je však přímé vápnění a hnojení nezetlelým kompostem a hnojem. Jako ideální se jeví pH půdy okolo sedmi. Pokud je místo k výsadbě hlíz zryto již od podzimu, řádně je srovnejte a zbavte velkých hrud hráběmi nebo kultivátorem.
Velmi důležitá je přiměřená hloubka výsadby. Pamatujte, že nejvhodnější je vysazovat velké hlízy hlouběji a malé hlízy mělčeji. Pravidlem by mělo být, že nad hlízou bude ještě asi deset centimetrů zeminy, u velkých hlíz až patnáct. Při mělké výsadbě hrozí vyvracení rostlin, při hluboké napadení houbovými chorobami. Svou roli hraje i charakter zeminy: na lehkých půdách vysazujte hlouběji, na těžších mělčeji. Rostliny tak nebudou trpět buď nedostatkem, nebo přemírou vody. Vzdálenost řad se pohybuje od třiceti do osmdesáti centimetrů, vzdálenost hlíz je kolem tří až osmi centimetrů. Díky zachování optimálních vzdáleností mezi hlízami můžete předejít možnému napadení houbovými chorobami.
Po výsadbě zem upěchujte a pozemek s mečíky řádně zalijte. Až do doby vzcházení zasazeným hlízám plně postačí tato jediná, ale vydatná zálivka. Rostliny vyraší v závislosti na hloubce výsadby, počasí a odrůdě přibližně za deset až čtrnáct dnů. Nutností je, abyste udržovali pozemek v bezplevelném stavu, a pokud nepoužijete selektivní herbicidy, tak i řádné plečkování, tedy kypření povrchu půdy a hubení plevelů.
Hlízy sázejte klidně až do hloubky 15 cm, příliš mělce vysázené rostliny by se totiž poté, co vyrostou do plné výšky, mohly při větru snadno vyvracet. Hlízy doporučujeme vysazovat nejdříve až v druhé polovině dubna, jelikož nejsou mrazuvzdorné.
Hlízy gladiolů, z nichž některé mají původ v Jihoafrické republice a jiné v západní Evropě, nejsou dostatečně mrazuvzdorné, proto je v našich podmínkách musíte každoročně sklízet a přes zimu uchovávat v patřičných podmínkách. V době, kdy mečíky dosoušíte, se mezi starou a mladou hlízou vytváří odlučovací vrstva. Teprve v okamžiku, kdy je od sebe můžete bez problémů oddělit, nastává období vhodné k jejich čištění. Každá hlíza je složena z hlízy staré a různého počtu nově vzniklých (může být jen jedna, a stejně tak jich může být více), dále ze zbytků kořenů a brutů. Bruty jsou jakési malé kulaté korále, které získáte jako vedlejší produkt během čištění hlíz. Umožňují snadný způsob množení. Jeho výhodou je i fakt, že většinou za poměrně nízkou cenu (dle odrůdy) získáte větší množství sadby. S výsevem brutů začněte co nejdříve. Brutům nevadí ani poklesy teplot k nule. Mnohdy se dokonce stane, že přežijí zimu a zjara pak raší, ovšem podzimní výsev nelze doporučit z důvodu velkého množství ztrát. Přibližně dva týdny před výsevem uložte bruty do místnosti s teplotou nad dvacet pět stupňů Celsia. Vyšší teplota způsobí jejich lepší vzcházení. I přes veškerou správnou péči někdy brut nevzejde. Květenství brutů sice nejsou tak ohromná jako z dospělých hlíz, ale do menších váz se uplatní o to lépe. Za další rok až dva, podle nárůstu, se tyto hlízy dopěstují do obvyklé velikosti.
Jednotlivé popsané části od sebe navzájem oddělte, buď ručně, nebo pomocí tupého předmětu, aby se zamezilo jejich poškození. Obvykle není potřeba jiného předmětu, při opožděném čištění však potřeba bude. Starou část vyhoďte spolu s kořeny, zůstane vám mladá (nově narostlá) hlíza a bruty. Z nové hlízy sloupněte svrchní část (slupku). Odstranění této části je důležité z toho důvodu, že se na povrchu může vytvořit zdroj spor hub. Někdy se také provádí úplné odstranění slupek. Každý způsob má své plus i minus: při úplném očištění od slupek snadněji zkontrolujete stav hlíz, nevýhodou ale může být rychlejší sesychání hlíz. Pokud však jsou správně uskladněny, nebývá jejich celková ztráta příliš velká.
Vyčištěné hlízy označte jménem odrůdy nebo barvou a dosušte je během týdne při patnácti až dvaceti stupních Celsia. Nezapomeňte na dostatečný přísun vzduchu. Zbylý brut též označte a vložte do papírových sáčků. Ty nechte do jarního termínu výsevu v suchu při pokojové teplotě. Je vhodné, abyste hlízy mečíků uskladnili v nízkých prodyšných plastových lískách, které se mimo jiné používají i k zimnímu uložení úrody ovoce. Hlízy vyskládejte do tenčí vrstvy, aby jim nehrozilo napadení chorobami. Jestliže jste hlízy po sklizni na podzim při vyšších teplotách správně dosušili, uložte je do chladných suchých prostor. Pro jejich uchování po očištění jsou nejlepší místnosti se stálou teplotou kolem šesti až osmi stupňů Celsia. Teploty k nule již znehodnocují hlízy a také vyšší hodnoty nad deset stupňů Celsia nejsou vůbec vhodné.
Nejčastější výskyt: Na měkkých tkáních rostlin. Na mladých výhonech, listech, stoncích, poupatech, květech. Mšice se přirozeně shlukují a tvoří kolonie, při silném napadení jsou jedna přes druhou. Mšice klade vajíčka a velmi rychle dospívá. V dospělosti mají někteří jedinci křídla a přelétávají na jiné části rostlin a tím se rychleji šíří. Sáním oslabují rostlinu a mohou ji ze začátku i deformovat (důležitý znak). Mšice občas opečovávají mravenci, ti požírají jejich výměšky (jsou velmi sladké). Při malém napadení lze mšice ručně odstraňovat, rostlinu je nutné častěji mít či rosit. Velké kolonie snadno podléhají přípravkům na mšice. Napadají ibišky, semenáčky banánovníků, lilkovité rostliny, liány (měkkolisté), pelargonie. Palmám se většinou vyhýbají.
Nejčastější výskyt: Na měkkých i lehce dřevnatých částech rostlin. Stonky, větvičky, paždí listů a řapíků. Vyskytuje se většinou jednotlivě, nebo v malých skupinkách. Ojediněle může tvořit kolonie o desítkách jedinců. Při objevení na rostlině se poměrně rychle dokáže šířit. Mladí jedinci se schovávají v paždích listů a jiných rostlinných záhybech, kde nejsou na první pohled postřehnutelní. Boj s nimi je velmi zdlouhavý a mnoho pěstitelů jej vzdá a napadenou rostlinu zlikviduje. Již několik jedinců je pro menší rostliny velmi nebezpečných. Řadíme ho k nejodolnějším škůdcům vůči chemii, protože na svých tělech tvoří voskovitý povlak, který nepropustí chemický postřik k tělu škůdce. Pokud je na rostlině jen pár jedinců, stačí je buď ručně odstranit, nebo napadené části rostlin postříkat silným proudem vody. Při silnějším napadení se používá aplikace roztoku rostlinného oleje a vody, jenž ucpe dýchací otvory vlnatek. Při silném a opakovaném napadení je nutné použít několikrát po sobě chemický přípravek. Vlnatky napadají palmy, mučenky, fíkusy a téměř všechny pokojové rostliny.
Puklice (lat. Parthenolecanium)
Nejčastější výskyt: Je schopna parazitovat na veškerých nadzemních částech rostliny, většinou jen vyjma plodů a květů. Puklice se vyskytují buď jednotlivě, nebo v celých koloniích. Na listu se často objevují souběžně se žilnatinou. Škůdce vylučuje sladké výměšky, které chutnají mravencům. S mravenci jsou puklice v blízké symbióze, mravenci puklice nosí z rostliny na rostlinu a „těží“ tak sladké pukličí výměšky. Škodlivost puklic tkví v jejich voskovitých pokryvech těla, jež ji chrání před veškerými vnějšími vlivy. Jedná se o velmi nebezpečného a snadno přehlédnutelného škůdce. Likvidujeme je ručně (papírový ubrousek) – stíravým pohybem. Při s
Muškáty neboli pelargonie patří k nejoblíbenějším balkonovým rostlinám. Jejich obliba je dána vysokou odolností vůči slunci, větru i dešti, škůdcům i chorobám. Nelze zapomenout ani na jejich krásné květy, jež mají různé barvy (od bílé přes růžovou a červenou až po fialovou) a různé tvary (od jednoduchých po plnokvěté). Na trhu existuje mnoho druhů muškátů: převislé, vzpřímené, anglické, velkokvěté, vonící...
Muškáty se hodí především do okrasných nádob a truhlíků na balkony, okenní parapety a podobně. Vyhovuje jim slunné a teplé místo. Jestliže budou během dne v částečném polostínu, neuškodí jim to, umístíte-li je však do trvalého stínu, nikdy se nedočkáte truhlíků plných nádherných květů. Muškáty se potáhnou za světlem a budou chudé a nevzhledné. Proto jim najděte slunné místo hned na začátku pěstování. Nemusíte se obávat větru ani deště, muškát je velmi odolný. Snad jen prudší déšť by mohl poničit květy, ale na jejich místě záhy vyrostou květy nové, tudíž se nemusíte ničeho obávat.
Až si budete muškáty kupovat, kupte s nimi rovnou i zeminu určenou k jejich pěstování. Zabráníte tak tomu, že zemina vámi připravená bude příliš přehnojená, v důsledku čehož muškáty sice porostou velkou rychlostí, ale nebudou mít tu správnou hustotu, budou slabé a vytažené. Nebo naopak v zemině bude výživy málo a muškáty zůstanou zakrnělé (v málo prohnojené zemině však muškáty pokvetou). Jestliže jste se přesto rozhodli připravit zeminu sami, vezměte v potaz, že muškáty potřebují dobře propustnou půdu obohacenou živinami. Takovou půdu připravíte smícháním zeminy s kompostem a pískem v poměru 2 : 1 : 1. Aby byly vaše truhlíky opravdu hezké a bohaté, umístěte do truhlíku dlouhého 50 až 60 cm alespoň 5 rostlin.
Zálivka a hnojení
Se zálivkou to nemusíte přehánět, muškáty si totiž umí rozvrhnout zálivku do několika dní. Rostlina ocení spíše půdu sušší, proto ji nepřelévejte. Zálivka by měla být pravidelná a přiměřená venkovním teplotám.
Stejně jako se zálivkou to u muškátů nemusíte přehánět ani s hnojením: stačí hnojit (hnojivem určeným pro muškáty) jedenkrát za měsíc. Když budete hnojit častěji, květy budou pravděpodobně zastíněny přerostlými a bohatými listy. Mějte na paměti, že muškát představuje opravdu nenáročnou rostlinu, pro kterou je nejdůležitější správně zvolené místo.
Přezimování
Muškáty se řadí mezi trvalky, proto pokud máte možnost je skladovat (zejména vhodné místo), nemusíte je každý rok vyhazovat a na jaře pak shánět nové rostliny. Muškáty musíte umístit do místnosti, kde je dostatek světla a kde nemrzne (ideální teplota by se měla pohybovat od 5 °C do&nbs
Plnokvěté muškáty okouzlí krásou velkých pestrobarevných květů. Plnokvěté pelargonie mají oproti klasickým převislým muškátům řadu „vrtochů“ – vykazují zvýšené nároky na péči, jsou náchylnější na pěstitelské přehmaty a hůře snášejí umístění v ne zrovna ideálních podmínkách. Tyto druhy muškátů jsou trochu náročnější, ale krásou květů předčí všechny ostatní.
Plnokvěté muškáty milují teplo a slunce, avšak při celodenním slunečním úpalu a teplotách nad 25 °C se mohou popálit nebo přestanou tvořit nové květy. Také jim velmi prospívá čerstvý vzduch, nesnášejí ovšem déšť a vítr.
Aby mohly pro jaro a léto založit velký počet květních pupenů, potřebují mít přes zimu nejen nízké teploty, ale i dostatek světla. Rostliny proto umístěte přímo u oken nebo u zasklených stěn zimních zahrad, neměly by být ani skryté za jinými rostlinami, ani zastíněné závěsy. Pokud byste jim prodloužili krátké zimní dny přisvětlováním, například úspornými zářivkami, můžete se dokonce z květů královských muškátů radovat i v zimě. Naopak vody spotřebují na chladném zimním stanovišti velice málo – po zálivce by měl být substrát pouze mírně vlhký a před další zálivkou jej nechte proschnout.
Výhony v době vegetace pravidelně zaštipujte, rostliny se budou lépe rozvětvovat a bohatěji nakvétat. Nic se však nesmí přehánět – asi jednou za měsíc zaštipujte pouze konce větviček. Pokud byste výhony zaštipovali příliš intenzivně, květní pupeny se nestačí založit. Také odstraňujte odkvetlé květy. To platí i o převislých muškátech.
Plnokvěté muškáty se v domácích podmínkách rozmnožují téměř výhradně vegetativně – vrcholovými řízky. Nejlepší doba pro řízkování je přelom léta a podzimu, přibližně od začátku srpna do konce září.
Postup:
Odstřihněte konce výhonů asi se třemi listy.
Řezné rány je dobré zasypat práškem z dřevěného uhlí a nechat je několik hodin zaschnout.
Poté můžete řízky sázet do vlhkého říčního písku nebo směsi písku s rašelinou v poměru 1 : 1.
Před výsadbou je dobré řízky ošetřit gelovým či práškovým stimulátorem zakořeňování.
Květináč s řízky umístěte na stanoviště bez přímého slunce, avšak s dostatkem rozptýleného světla a substrát udržujte mírně vlhký. Řízky není potřeba ničím zakrývat.
Pokud jste dodrželi správný postup, řízky asi za měsíc zakoření. Poté je přesaďte do květináčů s lehkým výživným substrátem (například směs kompostové zeminy, písku a rašeliny v poměru 2 : 1 : 1) a s několikacentimetrovou vrstvou drenáže na dně. Příští rok se pak již můžete těšit z květů nových namnožených rostlin.
V pozdním létě, kdy se pomalu zkracují dny a kdy teploty zejména v noci více klesají, začínají opadavé stromy a keře v lesích, parcích i v našich zahradách postupně měnit své zbarvení. Nejprve se v zeleni listoví charakteristické pro letní období začínají objevovat pouze nepatrné záblesky žluté, hnědavé a načervenalé barvy. Barevné změny jsou pak stále nápadnější a intenzivnější a s koncem podzimu získávají celou škálu zbarvení – od různých odstínů žluté, hnědé a rezavé až po nádhernou tmavě červenou barvu. Změny zbarvení jsou úzce spjaty s procesem stárnutí listů, který končí jejich opadem.
Letní zelené zbarvení listů způsobují zelená barviva – chlorofyly, které získaly svůj název z řeckého chloros (zelený). Kromě chlorofylu se v listech vyskytuje i několik druhů žlutých a oranžových barviv, patřících do skupiny označované jako karotenoidy. Zástupci této skupiny barviv jsou obsaženy kromě listů i v četných plodech, například v šípcích, rajčatech, paprikách, ale i v kořenu mrkve. V létě je v listech podstatně méně karotenoidů než chlorofylů, proto je jejich zbarvení chlorofylem překryto a výsledné zbarvení listů je zelené.
Listová barviva (zejména chlorofyly) jsou pro život rostlin nezbytně nutné – zachycují sluneční záření, jehož energie je díky listovým barvivům využívána v procesu zvaném fotosyntéza, při němž vznikají látky tvořící rostlinné tělo. Lze bez nadsázky říci, že bez listových barviv by nemohly existovat rostliny, ale ani živočichové, kteří se rostlinami živí buď přímo, nebo nepřímo. Jako vedlejší produkt fotosyntézy pak vzniká kyslík, který listy rostlin uvolňují do atmosféry.
V pozdním létě, kdy listy začínají stárnout, klesá intenzita fotosyntézy a spolu s tím dochází k postupnému rozkladu zelených chlorofylů. Jejich množství v listech se snižuje, až posléze úplně zmizí. Žluté a oranžové karotenoidy jsou vůči rozkladu odolnější a zůstávají v listech i poté, co se chlorofyly zcela rozložily. Jejich žluté a žlutooranžové zbarvení pak vyniká, protože již není překrýváno chlorofyly. U některých dřevin se v listech v tomto období začínají tvořit ještě další barviva, zvaná antokyany, která mají nejčastěji různé odstíny červené a purpurové. Tvorba antokyanů je výrazná především u těch dřevin, jejichž listy obsahují větší množství rozpustných cukrů. U některých dřevin se antokyany vyskytují v listech i v letním období a způsobují zbarvení listů okrasných červenolistých forem, například buků. Navíc se tato barviva často vyskytují v květech (pelargonie, petúnie, růže) nebo v plodech (černý bez). U některých dřevin se v tomto období ukládá v listech i větší množství tříslovin; jejich přítomnost dodává spolu s karot
V žebříčku pokojových rostlin s krásnými květy by tato kalanchoe určitě stála na předním místě. Pokud se ve svém interiéru nespokojíte pouze s dekorativními listy rostlin, ale přejete si i půvabné květy, vyberte si Kalanchoe rosalina.
Rostlinka, kterou si domů přinesete z obchodu, vám může při troše péče dorůst až do 30cm výšky. Najděte ji vhodné stanoviště, vyžaduje hodně světla zejména v zimě, v létě polostín. Při osvitu sluncem se listy obvykle zbarví do hněda. Dopřejte jí mírnou zálivku, přes léto ji dvakrát do měsíce přihnojte. V zimě snáší dobře teploty okolo 18 °C. Po odkvětu můžete kalanchoe pěstovat dál, pokud jí poskytnete krátký odpočinek, seříznete ji a přesadíte do trochu většího květináče. Květenství po odkvětu odstraňte až k listům, tak by vám rostlina měla vykvést znova. Množit můžete v létě vrcholovými řízky se třemi páry listů, podobně jako se množí pelargonie. Řízek ošetřete růstovým stimulátorem a zapíchněte cca do 9cm květináče. Přes nádobu přetáhněte mikroténový sáček a občas větrejte. Na sáček nesmí svítit přímé slunce, řízek by se spálil. Při teplotě okolo 22 °C by měla rostlinka během 3 týdnů zakořenit. Kalanchoe nebývá napadána škůdci a netrpí žádnými chorobami, jen při nedostatku světla a přílišné vlhkosti se objevují houbové choroby a zahnívají kořeny.
Muškáty lze na zimu vyrýt ze země, lehce otřást hlínu, zabalit kořeny do novin (balit muškáty tak po 5 kusech), svázat provázkem a zavěsit do sklepa na světlé místo. Na jaře muškáty ostříhat podle oček, už jsou vidět nové výhonky, sestříhat kořeny, případné uschlé úplně. Na jeden den ponořit kořeny do vody a pak zasadit. Samozřejmě buď do záhonu, nebo do truhlíku a hnojíme. Je nutná teplota do 6 °C.
Nebo i s truhlíky přenést domů a nezalévat. Rostliny přezimujeme ve světlé, chladné místnosti (5 až 10 °C). Zaléváme velmi málo. Na jaře rostliny vyjmeme, hluboce seřízneme a přesadíme do truhlíků s novou zeminou. Pokud nemáme možnost pelargonie přezimovat, je lepší koupit na jaře nové silné rostliny.
Na řízkování je dobré rostliny připravit, a to nejlépe tak, že jim dopřejeme hnojivo s vyšším obsahem draslíku asi 1 až 2 měsíce před řízkováním. Měkké řízky s nevyzrálým pletivem často velmi špatně zakořeňují a navíc bývají napadány hnilobou a plísněmi. Nikdy neřízkujeme jakkoli napadené a poškozené rostliny. Řezací nástroj vždy při změně rostliny ponoříme do lihu, čímž ho dezinfikujeme.
Rostliny před odběrem řízků dostatečně zalijeme, aby bylo případné odlamování řízků snadné. Odlamujeme rostlinu v místě kolínka. Rostlinám můžeme řízky raději odřezávat ostrým nožem (viz výše), případně je odstřihovat nůžkami. Jednotlivé řízky odřízneme přímo anebo si uřízneme celý dlouhý stonek, který pak následně dále řízkujeme.
Správný řízek muškátu je dlouhý asi 10 až 15 cm a měl by mít 2 nebo 3 patra listů. Z řízků odstraňujeme všechny listy a palisty, které by byly po zaschnutí v kontaktu se substrátem. Vhodné je ponechat na řízku 2 až 3 listy. Jestliže namočíme dolní okraje řízků do práškového stimulátoru, podpoříme tím jejich růst.
Na řízkování jsou nejvhodnější sadbovače anebo větší květináče. Do jednoho květináče o průměru 10 cm můžeme zapíchnout až 5 řízků. Ušetříme tím místo a navíc po vysazení do truhlíků příští rok budeme mít bohatší kvetení. Množitelský substrát je tím správným substrátem pro řízkování. Zakoupíme jej běžně ve všech zahradnických centrech. Případně si můžeme připravit vlastní zeminu z písku, perlitu a rašeliny v poměru 3 : 2 : 1. Substrát nemá zadržovat vodu, aby v něm řízky nezahnívaly. Řízek by měl být umístěn v substrátu 2–3 cm hluboko. Malým nástrojem si uděláme do substrátu důlky a řízky do nich vkládáme.
Řízky budou dostatečně zakořeněné asi po 3 až 6 týdnech. Na tuto dobu je umístíme v sadbovačích na světlé místo, nikoli však na přímé slunce. Po dobu 4 týdnů je pro ně ideální teplota kolem 20 stupňů. Řízky zaléváme ideálně do podmisek. Půda tak zůstane lehce vlhká, nikoli však přemokřená. Zakořeněné řízky nakonec z malých sadbovačů přesadíme do klasických květináčů. Řízky z květináčů o průměru 10 cm nepřesazujeme. Při zimování řízků platí známé pravidlo: čím nižší teplota prostředí, tím méně zálivky. Řízky do jara několikrát zaštípneme, aby se hezky rozvětvovaly.
Už jste zajisté slyšeli o novém trendu pěstování rostlin – revoluční květináč byl vyvinut, aby změnil způsob pěstování rostlin jejich otočením vzhůru nohama. Uvnitř nádoby se nachází uzavíratelný disk, který je vlastně tím nejinovativnějším prvkem v celém tomto pěstebním systému. Do disku v užší části květináče se lije voda, která zavlažuje půdu nacházející se v druhém disku v širší části květináče. Do druhého disku je zároveň zasazena rostlina. Z horního disku se pak postupně uvolňuje zálivka směrem ke květině, takže jde vlastně o princip samozavlažovacích květináčů. Nejprve šlo o takzvané speciální závěsné vaky, které byly vyvinuty hlavně pro pěstování zeleniny na terase i balkoně. Tvůrci vycházeli z toho, že zvlášť ve velkých městech zeleně ubývá a mizí i z bytů, teras a balkonů. Člověk vždy najde něco důležitějšího, čím volné místo zaplnit. Prostor však stále zůstává pod stropem a nad hlavami. Tak proč ho nevyužít? A právě z tohoto důvodu se na trhu objevily speciální vaky na pěstování rostlin kořeny nahoru. Jedna taková nádoba stojí přibližně dvě stě korun. Pod názvem Sky plantery najdete pěstební nádoby speciálně určené pro tento nezvyklý způsob pěstování pokojových rostlin anebo bylinek v kuchyni, které tak budete mít alespoň neustále po ruce, kdykoli budete vařit a dochucovat jimi své pokrmy. A které rostliny můžete pěstovat „hlavou dolů"? Například rajčata, petržel, mátu, pelargonie, voděnku, břečťan, anturie i některé palmy a orchideje. A s jejich přezimováním nemusíte mít starost. V zimním období se o ně staráte stejně jako po zbytek roku.
