Téma: 

peroxid vodíku do bazénu


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

KYSELINA SOLNÁ DO BAZÉNU

Náklady na údržbu bazénu pomocí alternativní chemie

Náklady na údržbu bazénu o objemu 20 m3 činí zhruba 80 Kč za letní sezonu za 2 l kyseliny solné a 190 g modré skalice, plus podle potřeby chlorové tablety. Při nakupování bazénové chemie v hobby marketu se náklady pohybují ve stovkách korun.

Detail odstavce: Náklady na údržbu bazénu pomocí alternativní chemie
Zdroj: Kyselina solná do bazénu
Zveřejněno: 31.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: bobule ptačího zobu

Zkuste peroxid vodíku H2O2 v 30% koncentraci. Koupit ho můžete v lékárně.

Zdroj: diskuze Bobule ptačího zobu
Odesláno: 14.10.2017 uživatelem Milda
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

POUŽITÍ HYPERMANGANU NA ZAHRADĚ

Hypermangan do bazénu

Manganistan draselný (KMnO4, hypermangan) je tmavě fialový krystalický prášek, který barví všechno, čeho se dotkne. Používá se k dezinfekci akvárií. Též se používá u plaveckých bazénů k dezinfekci nohou před vstupem do bazénu – typický je vodný roztok KMnO4 v mělkém bazénku, kterým se prochází při vstupu do bazénu. Časté je též použití pro dezinfekci vodních nádrží a studní v tropických zemích.

Do bazénu se dávkuje manganistan, který koupíte v lékárně, popřípadě u veterináře, 2 gramy na 1 000 litrů společně s peroxidem vodíku v dávce 5 ml na 1 000 litrů vody. Hypermangan zreaguje se železem i řasou a peroxid zreaguje se zbytky manganistanu. Takže je voda nakonec průzračně čistá.

Detail odstavce: Hypermangan do bazénu
Zdroj: Použití hypermanganu na zahradě
Zveřejněno: 3.8.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: kyselina do bazénu



Dobrý den,jaká je prosím vhodná kyselina na úpravu vody v bazénu/solná-sírová/ a která je vhodnější a na co?

Zdroj: diskuze Kyselina do bazénu
Odesláno: 13.5.2016 uživatelem alexandr starzinský
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

IONIZÁTOR

Ionizátor vody

Ionizátor dezinfikuje vodu v bazénu elektrolytickým dávkováním iontů mědi a stříbra. Právě měď je v tomto případě hlavním aktivním dezinfekčním prostředkem, díky čemuž se podstatně sníží spotřeba ostatní bazénové chemie. Voda v bazénu pak není cítit po dezinfekčních prostředcích.

Ionizátor pracuje zcela automaticky a výsledkem je krásně čistá a nezávadná voda bez škodlivých mikroorganismů a vodních řas. Toto speciální zařízení je možné použít jak u nových, tak u již provozovaných bazénů.

Detail odstavce: Ionizátor vody
Zdroj: Ionizátor
Zveřejněno: 29.9.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: bílej povlak zeminy u orchidei

Vaše orchidej má bílou plíseň. Plísně potřebují ke svému životu vlhko a to přichází z vaší zálivky. Pravděpodobně máte substrát s větší schopností nasáknout vodu. Proto bude stačit zalévat jednou za dva až tři týdny. Zde je návod, co dělat:
Odstraňte všechen substrát s povlakem. Aby se zabránilo šíření choroby, pak použijte sprej proti plísním Fugispray bezchlórový. Zde je jeho cena: www.zbozi.cz/hledani…
Roztok aplikujte na místa odkud byl odebrán plesnivý substrát. Při rozsáhlé kontaminaci je možné roztok nalít do celého substrátu v rámci zálivky v ředění jedna lžíce na 3 litry vody. Rostlině to neublíží. Pokud nemáte fungispray, pak do postižené oblasti nalijte v plné síle peroxid vodíku z lékárny. Opakujte každé 2 až 3 dny, dokud se nezastaví jeho šumění.

Zdroj: diskuze Bílej povlak zeminy u orchidei
Odesláno: 9.7.2016 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

KYSELINA SOLNÁ DO BAZÉNU

Kyselina sírová do bazénu

Také kyselina sírová snižuje pH vody v bazénu. Na úpravu stačí (cca do pH 7) 38% kyselina sírová, případně solná (ta je vhodnější pro tvrdou vodu).

Obvykle pro snížení pH bazénové vody platí: 30 ml kyseliny sníží pH 1 m3 vody o 0,1.

Při kontaktu koncentrované kyseliny sírové s pokožkou dochází k závažnému poleptání, vdechnutí jejích výparů může způsobit vážné poruchy dýchání a její požití může být až smrtelné. V množstvích, která se přidávají do potravin, je to však bezpečná látka.

Detail odstavce: Kyselina sírová do bazénu
Zdroj: Kyselina solná do bazénu
Zveřejněno: 31.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: stavebni zakon a vcely

Soused si stěžuje,že se mu topí moje včely v bazénu......co se s tím dá dělat?

Zdroj: diskuze Stavebni zakon a vcely
Odesláno: 14.8.2018 uživatelem Kučera
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

KYSELINA SOLNÁ DO BAZÉNU

Kyselina chlorovodíková – dávkování

Kyselina chlorovodíková (solná) je vhodnější pro tvrdou vodu. Je to velmi silná kyselina, jedna z lidstvu nejdéle známých a nejvíce využívaných. Jde o vodný roztok plynného chlorovodíku (HCl).

Zpravidla je dávkování této kyseliny následující: 1 litr kyseliny na 20 m3 vody v bazénu.

Detail odstavce: Kyselina chlorovodíková – dávkování
Zdroj: Kyselina solná do bazénu
Zveřejněno: 31.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: Re: Re: kyselina do bazénu

zdravím,asi jsem natvrdlý ale nepochopil jsem čím tedy snižovat PH ,sírová je tedy vhodná?Protože všechny hnusy z obchodu jsou založeny právě na ní.Potřebuji asi 1x týdně upravit PH,dám do 50m3 bazénu 2-3 litry solné a potom chlornan a myslím že že to je dobré.Samozřejmě si od Vás nechám poradit jak to dělat lépe,děkuji A.S.

Zdroj: diskuze Kyselina do bazénu
Odesláno: 26.7.2017 uživatelem alexandr starzinský
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

KYSELINA SOLNÁ DO BAZÉNU

Zvýšení pH

Uvádí se, že zvýšení pH se řeší přídavkem uhličitanu sodného – sody. Její použití v bazénu je tedy také vhodnou alternativou, hlavně co se týče ceny, která je oproti doporučovaným chemikáliím dost nízká.

Doporučovaná dávka: 10 g uhličitanu sodného na 1 mvody. Toto množství sody by mělo zvýšit pH cca o 0,1. Zvyšovat pH lze i louhem sodným nebo použitím dolomitu jako filtru.

Detail odstavce: Zvýšení pH
Zdroj: Kyselina solná do bazénu
Zveřejněno: 31.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: stavebni zakon a vcely

Můžete zkusit přemístit úly do jiného prostoru dostatečně vzdáleného od sousedova bazénu. Nebo můžete sousedovi vynahradit jeho utrpení, například finančně ho odškodnit.

Zdroj: diskuze Stavebni zakon a vcely
Odesláno: 14.8.2018 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

KYSELINA SOLNÁ

Kyselina solná do bazénu

Kyselinu solnou je možné využít i do bazénů, v nichž slouží ke snížení pH vody. Ke snížení pH vody z alkalického na kyselé lze použít obyčejnou 31% kyselinu chlorovodíkovou/solnou (HCl).

Pro snížení pH o hodnotu 1,0 v bazénu o objemu 40 m3 jsou třeba 2 litry kyseliny solné. Kyselinu nejprve nařeďte vodou v 15litrovém kbelíku – vždy po jednom litru kyseliny. Dodržujte bezpečnostní zásady práce s kyselinou a nalévejte zásadně kyselinu do vody! Naředěnou kyselinu následně za spuštěné filtrace nalijte do bazénu a nechte ji zhruba 12 hodin působit. Poté testerem zkontrolujte hodnotu pH, a budou-li naměřené hodnoty příliš vysoké, celý proces opakujte. Doporučená hodnota pH bývá 6,8–7,2.

Při práci s kyselinou může dojít k poleptání sliznic, kůže, zasažení očí a nadýchání se výparů. Vždy je potřeba pracovat v ochranných pomůckách (gumové rukavice, brýle).

Detail odstavce: Kyselina solná do bazénu
Zdroj: Kyselina solná
Zveřejněno: 2.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: Re: Re: Re: kyselina do bazénu

Prominte...kyselina solna nee.musite davat SIROVOU.

Zdroj: diskuze Kyselina do bazénu
Odesláno: 26.7.2017 uživatelem Bazen servis moric
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

KYSELINA SOLNÁ DO BAZÉNU

Snížení pH

Ke snížení pH vody z alkalického na kyselé lze použít obyčejnou 31% kyselinu chlorovodíkovou neboli kyselinu solnou (HCl). Za jeden litr v obchodech zaplatíte kolem 30 Kč.

Ke snížení pH o hodnotu 1,0 v bazénu o objemu 20 m3 je dle zkušeností potřeba 1 litr kyseliny solné. Kyselinu se doporučuje nejprve naředit vodou v 10litrovém kbelíku. Naředěnou kyselinu následně za spuštěné filtrace nalijte do bazénu a nechte ji zhruba 12 hodin působit. Poté testerem zkontrolujte hodnotu pH, a budou-li naměřené hodnoty příliš vysoké, celý proces opakujte. Doporučená hodnota pH je 6,8–7,2.

S kyselinou solnou pracujte raději v ochranném oděvu, rukavicích a brýlích.

Využití kyseliny chlorovodíkové (solné) je především v průmyslu, ale v současnosti se doporučuje i ke snižování pH v bazénech. Koncentrovaná kyselina chlorovodíková je 37% vodný roztok chlorovodíku. V této koncentraci má nejmenší pH, a je tedy nejúčinnější (a nejnebezpečnější).

Detail odstavce: Snížení pH
Zdroj: Kyselina solná do bazénu
Zveřejněno: 31.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: kyselina do bazénu

Zdravím, nevím zdali jsem to nějak nepochopil, ale co tedy na snížení PH v bazénu? Kyselinu sírovou nebo solnou tedy ne? Na jiném foru to doporučují, tedy solnou spíše pro tvrdou vodu (to je můj případ), nikde jsem nečetl že narušuje hadice nebo spoje. Vždyť z obchodu PHmínus je vlastně kyselina sírová, nevím v jaké koncentraci ale to je asi skoro jedno. Ze své praxe již druhý rok používám solnou a myslím že to plně vyhovuje, zdravím A.S.

Zdroj: diskuze Kyselina do bazénu
Odesláno: 25.7.2017 uživatelem alexandr starzinský
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

KYSELINA SOLNÁ DO BAZÉNU

Modrá skalice – dávkování

Vodní řasy vždy na začátku sezony jednorázově odstraníte modrou skalicí (síran měďnatý, CuSO4.5H2O). Na 1 m3 vody se doporučuje kolem 5–7 g modré skalice, přičemž půlkilové balení vyjde zhruba na 60 Kč.

Skalici smíchejte v kbelíku s vodou a nechte ji dokonale rozpustit. Za spuštěné filtrace připravený roztok nalijte do bazénu a vodu filtrujte po dobu 24 hodin.

Výsledkem bude křišťálově průzračná voda, která vám vydrží celé léto. Podle potřeby můžete přidat chlorové tablety. Hodnotu chloru i pH se doporučuje kontrolovat jednou týdně a na základě výsledků vodu upravovat.

Skalice modrá patřila k tradičním přípravkům proti zelenání vody a tvorbě řas. Obvykle se dávkovala v množství 3–4 g na 1 m3 vody jednou týdně, za teplého počasí i dvakrát. Od jejího používání se však již ustoupilo, protože poškozuje po vypuštění vody životní prostředí, a také kvůli tomu, že působí na barvu vlasů a není zdravotně nezávadná.

Detail odstavce: Modrá skalice – dávkování
Zdroj: Kyselina solná do bazénu
Zveřejněno: 31.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: kyselina do bazénu

nedoporučuji.kyselina solná narušuje flexibilní bazenové hadice, které časem naboboptnají a a místě lepu...koleno, skymmer, mufna...dojde k prasknutí.no..a potom, kopete, kopete a hledáte....

Zdroj: diskuze Kyselina do bazénu
Odesláno: 25.7.2017 uživatelem bazen servis moric
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

MED A SODA BICARBONA

Použití

Jedlou sodu lze použít jako:

  • součást kypřicích prášků do pečiva a šumivých prášků do nápojů;
  • náhradu droždí do pečiva;
  • neutralizaci poleptání kyselinou;
  • všestranný čistič;
  • dezinfekci;
  • čistič připáleného nádobí (čištěnou plochu posypeme sodou a pokapeme pár kapkami peroxidem vodíku - kysličník, znovu posypeme a vyčkáme asi 90 minut, poté setřeme houbou);
  • přísadu do koupelí;
  • pohlcovač pachů;
  • prací prostředek;
  • změkčovač tvrdé vody;
  • stabilizátor pH.

Detail odstavce: Použití
Zdroj: Med a soda bicarbona
Zveřejněno: 8.2.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: Re: Re: Re: kyselina do bazénu

Ano.tak je to v pohode.nejlepsi ale je, mit automaticky davkovac ph.cena...cca 10000.

Zdroj: diskuze Kyselina do bazénu
Odesláno: 26.7.2017 uživatelem Bazen servis moric
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ZÁNĚT JAZYKA

Léčba zánětu jazyka

Důležitá je diagnostika prostřednictvím anamnézy, klinických a pomocných vyšetření.

Upřednostňuje se:

  • nedráždivá měkká strava;
  • výplachy úst heřmánkovým nebo třezalkovým odvarem, potírání jazyka borax-glycerinem, bikarbonátem, peroxidem vodíku – podle konkrétní formy naordinuje stomatolog nebo ošetřující lékař;
  • zvýšená hygiena dutiny ústní.

Obecně se glositida léčí podle konkrétního druhu zánětu, léčbu ordinuje stomatolog a v případě celkových onemocnění i jiný specialista. U alergické glositidy se podávají antihistaminika, u těžších forem kortikoidy. Pokud je stav vážný, vyžaduje hospitalizaci pacienta až do odeznění příznaků alergické reakce. Důležité je zjištění alergenu a následně jeho vyloučení. U abscesu je nutné chirurgické ošetření v podobě vypuštění exsudátu, většinou se podávají antibiotika.

Detail odstavce: Léčba zánětu jazyka
Zdroj: Zánět jazyka
Zveřejněno: 14.12.2017

CO NA BOLEST UCHA

Jak vyčistit ucpané ucho

Olivový olej pomáhá změkčit maz v uších, což usnadňuje jeho odtok. Před nalitím oleje do uší byste tekutinu měli ohřát zhruba na tělesnou teplotu, tedy cca na 37 °C. To je teplota vnitřního ucha a olej bude mnohem příjemnější, pokud bude srovnatelné teploty. Ohřejte dvě až tři polévkové lžíce čistého olivového oleje. Předejděte přehřátí oleje, abyste nezpůsobili poškození bubínku. Můžete také bezpečně použít peroxid vodíku, glycerin, dětský olej nebo minerální olej. Někteří lidé si přidávají esenciální oleje s antibakteriálními vlastnostmi na pomoc proti bakteriím, které mohou být přítomny v důsledku překážky. Nicméně olivový olej se ukázal být účinný při rozpouštění překážky sám o sobě. Vyzkoušejte jednu nebo dvě kapky oleje na kůži a zkontrolujte, zda nedojde k podráždění před nakapáním do uší. Pak přidejte do zahřátého olivového oleje 4 kapky některého z následujících esenciálních olejů:

  • česnekový olej
  • eukalyptový olej
  • levandulový olej – je bezpečný pro děti
  • oreganový olej
  • olej z třezalky tečkované

Pokud jste smíchali olivový olej s některým z esenciálních olejů, naberte kapátkem malé množství této směsi. To vám pomůže dostat potřebné množství oleje do ucha a bude to mnohem jednodušší než se pokoušet nalít olej přímo do ucha. Použijte jen pár kapek, které se vsáknou do ušního mazu. Držte hlavu nakloněnou na stranu pět až deset minut, abyste zabránili úniku oleje. Můžete si připravit kapesník vedle ucha a zachytit všechen zbývající olej, který vyteče ven, když narovnáte hlavu.

Je možné, že olivový olej bude fungovat v jediné aplikaci. Měli byste se pokusit tento postup opakovat dvakrát až třikrát denně přibližně tři až pět dnů. To by mělo stačit na rozpuštění a rozbití překážky.

Olivový olej může změkčit překážku, ale některé případy vyžadují více péče, než se ji skutečně podaří rozpustit. Můžete zkusit zavlažovat postižené ucho – použijte stříkačku s gumovým koncem, nakloňte hlavu a jemně vstříkněte ohřátou vodu do kanálku postiženého ucha. Buďte velmi jemní, protože si můžete poškodit bubínek, pokud budete vstřikovat vodu příliš prudce. Pro lepší výsledek můžete vytáhnout ucho nahoru a dozadu, abyste tak narovnali zvukovod.

Nehrajte si na hrdiny. Když proces změkčování překážky a zavlažování ucha nepomůže, pak navštivte lékaře. Ten má k dispozici několik metod pro bezpečné odstranění překážky.

Detail odstavce: Jak vyčistit ucpané ucho
Zdroj: Co na bolest ucha
Zveřejněno: 12.12.2018

JAK ZAZIMOVAT ZAHRADU

Jak zazimovat bazén

Vhodná doba pro zazimování bazénu je tehdy, když teplota vody v bazénu klesne pod 10 °C.

Dříve se zazimování bazénu nedoporučuje. Pokud je voda stále nad 10 °C, nechte v provozu veškerou technologii. Když skončí koupací sezona a voda ve vašem bazénu klesne pod 20 °C, je dobré zkrátit provoz technologie v bazénu asi o 2/3 původního nastavení. Nechte funkční i další zařízení jako ionizátory, UV lampy, atd. V případě, že k údržbě vody používáte bazénovou chemii, musíte zhruba každých 14 dnů kontrolovat pH vody a chlór.

Abyste správně zazimovali bazén, musí být voda v bazénu před zazimováním čistá! Je tedy nutné vyluxovat dno a stěny bazénu.

Pomocí funkce „Proplach“ důkladně propláchněte filtr. Samotný „Proplach“ je jedna z poloh (funkcí) šesticestného ventilu, který je nedílnou součástí filtrační nádoby. Pro dosažení důkladného proplachu nechte pro jistotu tuto funkci v provozu delší dobu. Vizuální pohled na vypuštěnou vodu z bazénu vás ujistí o správně provedeném proplachu filtračního media (písku). Bazénová voda by měla být čistá. Pokud jste vše provedli správně a důkladně, zajistili jste si rovnou přípravu i na jaro.

Bazénovou vodu upravte na ideální hodnotu pH: 7,2–7,6.

Připravte si vysavačovou hadici, teleskopickou tyč a mechanický čistič dna. Vyjměte košík na nečistoty ze skimmeru a koncovku hadice vysavače umístěte do dna skimmeru (je možné použít i nástavec). Nástavec i dno skimmeru mají závit. Našroubujte nástavec lehce do dna skimmeru, asi tak na 1–2 závity. Ne všechny bazény mají závit nebo nástavec. V takovém případě musíte vsunout koncovku vysavačové hadice přímo do sání skimmeru. Pomocí funkce šesticestného ventilu „Odpad“ odpusťte další bazénovou vodu. Odpusťte hladinu vody pod namontovanou technologii, asi tak 10–20 cm pod technologické prostupy (skimmer, hlavu protiproudu, trysky...). Pokud máte bazén s plastovým skeletem s vestavěným schodištěm (schody v laguně, přes roh a podobně), musíte upustit hladinu do úrovně 2. schodu.

Pokud máte v bazénu světlo, musíte ho demontovat. Vyndejte středový plastový rámeček, pod kterým je uložen jeden samořezný šroub. Vyšroubujte ho, nahněte tělo světla směrem do bazénu a lehkým tahem směrem nahoru světlo vyjměte. Na zadní straně světla najdete dlouhý připojovací kabel, ten uvolněte a světlo postavte na vrchní okraj bazénu.

Pokud máte v bazénu schůdky, vyndejte je a očistěte.

Po odpuštění bazénové vody musíte také odpustit filtrační nádobu. Ve spodní části vypouštěcí nádoby jsou dva vypouštěcí šrouby. Ten menší povolte – je určen k vypuštění vody. Do odpuštěné filtrační nádoby použijte menší množství dezinfekčního prostředku (například Savo pro bazény).

Odpojte kompletně filtrační čerpadlo a uskladněte ho na suchém a teplém místě.

Jestliže máte v bazénu protiproud, je nutné ho také zazimovat. Musíte vyšroubovat vypouštěcí šroub na těle čerpadla a pak odpojit šroubení (sání a výtlak) ze strany čerpadla. Uzavírací ventily nechte otevřené. Vypouštěcí šroub čerpadla najdete na spodní straně těla protiproudového čerpadla.

Jakmile dokončíte všechny výše uvedené kroky, musíte otevřít všechny uzavírací ventily (sání, výtlak technologie, sání a výtlak protiproudu) a ujistit se, že nikde v technologii nezůstala žádná voda! Vodním vysavačem nebo pomocí stlačeného vzduchu můžete provést kontrolu (max. tlak 1,5 baru). Zda je potrubí opravdu průchozí a volné, se přesvědčte i po čase. Vizuální kontrola bude stačit.

Dalším krokem musíte zamezit zamrznutí vody v bazénu. Nesmí se udělat na hladině vody souvislá vrstva ledu. Můžete použít takzvané dilatační plováky pro dostačující dilataci případné vrstvy ledu. Pomocí dilatačních plováků vytvořte řetěz tak, aby se mohl úhlopříčně položit na hladinu bazénu. Místo dilatačních plováků můžete použít i PET lahve naplněné zčásti pískem. Musí být ze 2/3 ponořeny ve vodě. Svažte je a vytvořte z nich řetěz.

Následuje aplikace zazimovacího prostředku do bazénové vody. Poustupujte dle instrukcí na roztoku, který jste si zakoupili. Zvyšte pozornost při dávkování, často je zde uváděn poměr množství roztoku na 1 m3 vody a je omezena doba ochrany vody.

V poslední fázi přikryjte bazén zazimovací plachtou, kterou zatěžkáte na okraji bazénu. Plachta plave na PET lahvích nebo dilatačních plovákách. V průběhu zimy z ní odstraňujte vodu, která se zde hromadí po sněhu nebo deštích.

Detail odstavce: Jak zazimovat bazén
Zdroj: Jak zazimovat zahradu
Zveřejněno: 22.2.2016

KOFEINOVÁ MASKA NA VLASY PRO RŮST

Kofein a vlasy

Je prokázáno, že kofein povzbuzuje lidský organismus. Známý je již od 6. století před naším letopočtem. Je nejrozšířenějším přírodním stimulantem na světě. Z chemického hlediska je kofein sloučeninou dusíku, kyslíku, uhlíku a vodíku. Je obsažen v listech, semenech a plodech kávovníku, kakaovníku, ale i čajovníku. Kofein objevíme v čokoládě, coca-cole, energetických nápojích nebo oříšcích. Kofein podporuje bdělost a fyzický výkon. Jeho účinky pocítíme po vnitřním užití téměř okamžitě. Naprosto bezpečné je vypití zhruba 3 šálků kávy nebo čaje. Předávkování kofeinem se projevuje nervozitou, vzrušením, srdeční arytmií, nespavostí a škubáním svalů. Tělo si tedy řekne samo, kolik kofeinu potřebuje.

Pokud bychom však chtěli, abychom do těla a vlasových kořínků dostali dostatečné množství kofeinu pro dobrý růst vlasů, museli bychom vypít zhruba 60 až 80 šálku kávy denně. To je samozřejmě nesmysl, takže kávu dodáváme kořínkům zvenčí.

Detail odstavce: Kofein a vlasy
Zdroj: Kofeinová maska na vlasy pro růst
Zveřejněno: 5.2.2019

CO NA BOLEST UCHA

Jak na bolest ucha u moře

Zánět zevního zvukovodu je typická nemoc z vody, tedy lidí, kteří se hodně potápí, rádi plavou s hlavou pod vodou nebo skáčou do vody. Přivézt si ji můžete z exotické dovolené u moře, stejně jako z bazénu či rybníka za domem. Nejde o kvalitu vody, ale o to, že voda ulpí v uchu a nedostane se ven.

První pomoc po každém koupání je proto logická: pokusit se vodu, která vám zalehla ucho, vždy vytřást ven dříve, než se vrátíte znovu do bazénu. Zkuste to poskakováním, třením ucha cípkem ručníku, u malých dětí kapesníkem nebo i lehkým kroužením vatovou tyčinkou. Ovšem pozor: tyčinkou „nerejděte“ hluboko v uchu, jinak se vám podaří zatlačit dovnitř mazovou zátku, a nejenže vodu už nevytřesete, ale spolehlivě si zaděláte na zánět.

Ve zdravém uchu voda normálně nezůstává a samovolně vyteče ven. Jenomže stačí, aby bylo ucho zúžené nahromaděným mazem, zvukovod je užší a voda kvůli povrchovému napětí nemůže vytéct ven. Ucho následně takzvaně zalehne. Někdy stačí počkat do rána, kdy voda vyteče díky změně polohy těla a tlaku na polštář. Pokud se to ale nepodaří, raději vyrazte k lékaři, protože stačí další dva tři dny a z původně jen nepříjemně zalehlého ucha se rozvine bolestivý zánět zevního zvukovodu. Z toho plyne poučení: před koupáním si dobře vyčistit uši, avšak nezatlačovat maz do hloubky, aby se zvukovod nezúžil.

Svou roli tady hraje i anatomie. Někdo má zkrátka tu smůlu, že na bolesti uší z vody trpí, protože má zvukovod zúžený různými výrůstky. Tady pomohou jen špunty do uší ve vodě anebo drobný operační zákrok. Poradí vám ušní lékař, zda je pro vás či vaše dítě vhodný.

Problém ve vodě mají často i lidé s narušeným ušním bubínkem, kdy voda může zatéct až do vnitřního ucha, odkud se jen těžce dostává ven, a je téměř jisté, že způsobí zánět. Proto jste-li po úrazu či nehodě, která způsobila prasknutí ušního bubínku, vynechte na dva tři měsíce koupání a hrátky ve vodě, dokud bubínek nesroste, jinak si koledujete o bolestivý problém.

Detail odstavce: Jak na bolest ucha u moře
Zdroj: Co na bolest ucha
Zveřejněno: 12.12.2018

BABSKÉ RADY NA NADÝMÁNÍ A PLYNATOST

Co na silně zapáchající větry

Vylučovaný plyn se skládá především z dusíku (20–90 %), dále z vodíku (0–50 %), oxidu uhličitého (10–30 %), kyslíku a metanu (oba okolo 10 %). Flatus je tvořen jednak plynem exogenním (spolykaný vzduch při jídle a podobně), jednak plynem endogenním, který vzniká jako důsledek činnosti bakteriální flóry. Zvuk při flatulenci je vyvolán především vibrací análního svěrače.

Velice častou příčinou meteorismu je nevhodná strava a špatné stravovací návyky. Je zde důležité také osazení bakteriální flórou. Potraviny můžeme podle vztahu ke vzniku flatu rozdělit na tři základní skupiny:

  • Normoflatugenní potraviny: po jejich konzumaci odejde nanejvýš 10 flatů za den, jedná se především o maso (kuřecí, rybí, libové hovězí) a o zeleninu (zejména květák, brokolice, rajče a paprika), ořechy a podobně.
  • Středně flatugenní potraviny: po jejich konzumaci dojde k odchodu 20–40 flatů za den, k nim počítáme brambory, lilek, pečivo a další.
  • Silně flatugenní potraviny: po jejich konzumaci odchází více než 40 flatů za den, jsou to mléko a výrobky z něj, fazole, banány a podobně.

Lékař (gastroenterolog) zpravidla při nadýmání doporučuje opatření, která se týkají stravovaní a kultury stravování. Člověk, který jídlo hltá ve spěchu, totiž spolyká kromě jídla i značné množství vzduchu, což plynatost přímo podporuje. Často lékař používá terapeutický test, který trvá 14 dní a vyřazuje se při něm mléko, pokud to nepomůže, jsou vyřazovány další potraviny.

Ve vážných případech lékař předepisuje flatulentia (snižují povrchové napětí plynu), různé probiotické přípravky, které mají obnovit správnou bakteriální flóru, a enzymatické preparáty, které usnadňují trávení.

Vše je o stravě, pohybu a klidu. Pokud toto pravidlo dodržíte, nebudou vaše větry zapáchat.

Detail odstavce: Co na silně zapáchající větry
Zdroj: Babské rady na nadýmání a plynatost
Zveřejněno: 14.12.2018

ALBUCA SPIRALIS

Pěstování

Rostlina potřebuje polostín, ale zvládne i přímé slunce. Výška rostliny je 11 až 20 cm, listy jsou zelené a stočené do vývrtky. Kvete žlutě v květnu až červnu, roste vzpřímeně. Kapskou hvězdu je možné pěstovat na záhoně, v truhlíku nebo květináči.

Pro výsev lze použít běžný propustný substrát, pokud možno sterilizovaný. Nejvhodnější doba na výsev je na jaře, kdy je již dostatek světla. Jako výsevní nádoby jsou vhodné hlubší květináčky o velikosti 6 x 6 nebo 8 x 8 cm. Lepší je překrýt vysetá semena slabou vrstvou výsevního substrátu. Semena není nutné před výsevem mořit, stačí postříkat povrch semínek 1–3% roztokem peroxidu vodíku. Teplota při klíčení by měla kolísat mezi 0–5 °C v noci a 15–20 °C přes den.

Semenáčky mají v prvním roce většinou jen jeden pravý list, který bývá obvykle válcovitý, velmi tenký a dlouhý, a tím také křehký (podobně jako naše evropské druhy cibulovin). Proto je třeba se semenáči opatrně manipulovat, aby se nepoškodily a nepřerušil se růst.

Po vegetačním období, tedy když začnou listy na rostlině žloutnout a zasychat, postupně omezte zálivku a květináče s rostlinami (cibulkami) udržujte v naprostém suchu (někde pod parapetem na chladnějším místě). Rostliny se probudí koncem léta nebo začátkem podzimu přenesením na co nejsvětlejší místo ve skleníku (pro pěstování v bytě není tento druh příliš vhodný) a opatrně se zalijí. Jakmile se objeví listy, je dobré zalévat pravidelně s přídavkem kapalného hnojiva. V době vegetace, asi říjen až duben, stačí teploty kolem 10–15 °C, rostliny zvládne i noční poklesy až k nule.

V některých případech se může stát, že v našich podmínkách pokvete kapská hvězda velmi zřídka. Patří k obtížně pěstovatelným rostlinám, což je ovlivněno zejména nedostatkem světla v zimních měsících, proto se doporučuje co nejsvětlejší umístění, které je hlavní podmínkou úspěch

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Albuca spiralis
Zveřejněno: 7.2.2016

ALKALICKÉ MINERÁLKY

Jaké jsou alkalické minerálky

Pro zdraví člověka je důležitá rovnováha kyselin a zásad v těle. Prakticky všechna degenerativní onemocnění, včetně rakoviny, artritidy, srdečních onemocnění, ledvinových a žlučových kamenů, dokonce i zubní kazy, jsou spojena s nadměrnou kyselostí v těle.

Lidské tělo má v sobě zabudovaný mechanismus, který udržuje konstantní pH krve (7,4). Tento mechanismus pracuje tak, že bere a ukládá kyselé a zásadité minerální látky z jiných míst, včetně kostí, měkkých tkání, tělesných tekutin a slin, čímž způsobuje prudké kolísání pH v těchto tkáních. Proto je velmi důležité pomáhat tělu s udržením rovnováhy.

Při procesech látkové přeměny si tělo samo vytváří kyseliny, ale zásady si vytvořit neumí, proto mu je musíme dodávat vhodnou stravou, ale i pitím dostatečného množství alkalické vody. Nedostatek zásad v organismu má na svědomí mnohé zdravotní problémy, například ani rakovina nemůže existovat v alkalickém (zásaditém) prostředí.

Nejvhodnější vodou je alkalická voda, která nejen zažene žízeň, ale pomůže organismu neutralizovat kyseliny. Žaludek stále udržuje své pH na hodnotě 4. To znamená, že když pijeme alkalickou vodu, žaludek spustí mechanismus: začne vylučovat kyselinu chlorovodíkovou, aby vrátil pH zpět na stejnou úroveň. Čím více alkalické vody budeme pít, tím více kyseliny žaludek vyloučí. Vedlejším produktem kyseliny chlorovodíkové je hydrogenuhličitan sodný nebo hydrogenuhličitan draselný, který jde do krevního oběhu. Tyto hydrogenuhličitany jsou takzvané alkalické nárazníky, které neutralizují kyselé odpady. Postupně, jak tělo stárne, se tento alkalický proces zhoršuje a v těle se hromadí více odpadních látek a kyselin.

Alkalické (zásadité) minerální vody (v 1 kg vody více než 1 g částic) neutralizují účinek kyseliny solné v žaludku (při jídle trvá neutralizační účinek déle), způsobují pokles hladiny cukru v krvi a jeho vylučování močí, což předurčuje jejich použití při cukrovce. Pomáhají rovněž lépe využít cukr v játrech a šetří inzulín. Vhodné jsou i při chorobách dýchacích cest s produkcí vazkého hlenu, zánětech močového měchýře (cystitid), u dny, žlučových kamenů nebo chronickém zánětu žlučových cest.

Balené vody, ať už alkalické nebo kyselé, mají několik negativ. Na jedné straně je to vyšší cena, na straně druhé hygienická nezávadnost. Než se voda v láhvi dostane k vám na stůl, uběhne i několik měsíců. Z plastové láhve se uvolňují do vody toxické látky, a pokud voda není skladována podle přísných hygienických podmínek, mohou se v ní množit bakterie.

Minerální voda, která z nerostů a hornin přijímá minerály, jako jsou draslík a vápník, může být přirozeně zásaditá. Kromě toho lze však do vody přidat zásadité příměsi, jako například bikarbonát. Ionizátory vody zpracovávají kohoutkovou vodu tak, že rozdělí sloučeninu H2O, tedy vodu, na molekuly vodíku a kyslíku. Poté ionizátor odstraní určitou část molekul kyselého vodíku, čímž se zvedne pH vody.

Zdravá ionizovaná (živá, alkalická, zásaditá) voda pomáhá při odkyselení. Absence oxidantů a přebytek antioxidantů výrazným způsobem prospívají lidskému zdraví. Menší molekulární struktura vody podporuje lepší hydrataci a maže negativní paměťové vzory molekul vody. Taková voda je vhodná pro dlouhodobé používání ke zvýšení imunity a ideální jako prevence proti běžným nemocem.

Na trhu existuje několik výrobců zásadité vody. Lze si ji ovšem vyrobit i doma. Nejjednodušší je smíchat obyčejnou vodu s jedlou sodou. Již půl čajové lžičky přibližně na 4 litry vody dokáže zvýšit její pH.

Někteří lidé dokonce tvrdí, že i voda s citronem se po vypití stane v těle alkalickou. Citronáda je však jednoznačně kyselá, ne zásaditá. Dalším způsobem je použití ionizátoru, avšak skeptikové tvrdí, že tyto přístroje ve skutečnosti nefungují.

Detail odstavce: Jaké jsou alkalické minerálky
Zdroj: Alkalické minerálky
Zveřejněno: 31.8.2017

PRASKLÁ PATA - BABSKÉ RADY

Co na prasklou patu

Nejdříve musíte zjistit příčiny vzniku a poté najít vhodné recepty z lidových prostředků.

Zde jsou babské rady na prasklé paty:

Aloe vera: Gel z aloe vera si natřete na paty po jejich namočení ve vlažné vodě. Případně můžete vyzkoušet pastu z aloe vera a medu. Pokud ji budete používat každý den po celý týden, pocítíte rychlé zlepšení stavu nohou. Ideální je používat aloe vera před spaním. V noci se může do pokožky velmi dobře vstřebat (nezapomeňte na ponožky).

Aspirin: Aspirin (balení po 10 ks) a sklenka vodky. Rozetřete tablety na prášek, zalijte vodkou a po dobu dvou dnů používejte jako teplý obklad na noc.

Banán: Dva zralé banány rozmačkejte na hladkou kaši. Tuto směs pečlivě naneste na chodidla a nechte 20 minut působit, poté opláchněte. Tento postup opakujte každý den po dobu dvou týdnů, dokud nebudete spokojeni s výsledkem. Banán obsahuje látky, které dokážou dokonale zvláčnit tvrdou kůži na nohou. V banánu najdete také vitaminy A, B6 a C, které mají vliv na pružnost kůže a příznivě ovlivňují její hydrataci.

Bylinky: Heřmánek je univerzální a pomáhá, i když některým se může jeho vůně spojovat s miminky. Takže je možné sáhnout i po jiné síle z přírody. Vhodná je komonice smíchaná se semeny pískavice, anebo komonice s kořenem kostivalu. Ale je možno přidat i další rostliny, ovesnou slámu, měsíček, březové listí, lněné semínko či listí jitrocele. Směsí si můžete vytvořit téměř neomezené množství, podle vlastních preferencí a také podle toho, jak na ně naše paty budou reagovat.

Cibule: Oloupanou cibuli nakrájíme na kroužky a ty položíme na paty v husté vrstvě. Zabalíme pod celofán, oblečeme si ponožky a necháme působit po dobu 2–3 hodin.

Cuketa: Cuketu umixujeme, přidáme lžíci olivového oleje, zábal dáme na paty a necháme působit pod bavlněným šátkem celou noc.

Glycerin s octem: Udělejte si obklad z glycerolu, 9% octu a amoniaku. Všechny komponenty namíchejte ve stejném poměru, amoniak přidejte až nakonec. Namočte hadřík v kapalině a ovažte si jím paty.

Jedlá soda: Do misky s vlažnou vodou vsypte 3 polévkové lžíce jedlé sody. V této směsi namáčejte chodidla po dobu 15 minut. Poté nohy osušte a obruste je pemzou. Opakujte dvakrát týdně. Jedlá soda působí jako exfoliant, stejně jako peeling odstraní z vašich pat mrtvé buňky a má protizánětlivé vlastnosti.

Kokosový olej či sádlo: Silnou vrstvu kokosového oleje (nebo vepřového sádla) naneste na předem omytá a osušená chodidla. Na nohy si oblečte ponožky a olej (sádlo) a nechte působit přes noc. Opakujte každý večer před spaním. Kokosový olej i vepřové sádlo se skvěle vstřebávají do lidské kůže. Navíc obsahují spoustu vitaminů (například A, D nebo E), které vyživují a hydratují pokožku.

Listerine a ocet: Připravte si směs z 1 šálku ústní vody Listerine, 1 šálku bílého octa a 2 šálků vody. Chodidla namočte do této směsi po dobu 15 minut. Poté z nich pomocí pemzy odstraňte suchou kůži. Tento postup opakujte každý den, dokud se vám paty nezahojí. Listerine obsahuje thymol a alkohol, tedy látky, které ničí plísňová onemocnění, léčí praskliny a zklidňují pokožku. Naopak kyseliny obsažené v octu pokožku chodidel změkčí, čímž usnadní její odstranění.

Lopuch: Rozemelte lopuchové listy na kaši, přidejte med a trochu mouky. Zábal dejte na paty a nechte působit celou noc. Izolujte bavlněným šátkem.

Medový zábal: Na paty rozetřete tlustou vrstvu medu a oblečte si bavlněné ponožky. Nechte působit celou noc, ráno smyjte zbytky teplou vodou.

Mýdlo na praní: Nalijte 2 litry teplé vody a rozpusťte v nich lžičku jedlé sody. Přidejte lžíci strouhaného mýdla a zamíchejte. Připravte si takovou koupel každý večer a macerujte kůži 20–25 minut. Nakonec propláchněte vodou.

Olej: Masáž nohou se směsí sezamu a kokosového oleje byste měli aplikovat denně. Natírejte si chodidla před spaním, na nohy si dejte bavlněné ponožky, abyste si neušpinili postel. Je vhodné tento proces opakovat po dobu tří až pěti dnů, abyste získali opravdu efektivní výsledky. Také můžete zkusit koupel nohou v teplé vodě s obsahem mandlového oleje (2–3 polévkové lžíce). Dokonce i směs mátového oleje s medem může pomoci v léčbě tohoto nepříjemného estetického problému.

Olivový olej: Pravidelným natíráním olivového oleje na popraskané paty můžete tento problém zmírnit. Kvalitní olivový olej totiž pokožku vyživí a poskytne jí potřebnou vlhkost. A pomozte pokožce i zevnitř – konzumujte potraviny, které obsahují olivový olej. I díky tomu bude pokožka zdravá a hebká.

Ovesná kaše: Zkuste si nohy drhnout směsí z ovesných vloček a jojobového oleje. Tuto masáž byste měli provádět alespoň 15–20 minut. Vločky působí jako účinný peeling a olej opět zvláční pokožku. Nezapomeňte však, že péče o chodidla by se měla stát pravidelnou záležitostí. Po odstranění popraskané pokožky stále nelze zapomínat na prevenci.

Ovocná kaše: Patám prospěje masáž ovocnou kaší. Zkuste rozmáčknout banány a směsí si masírujte nohy alespoň deset minut. Pro lepší výsledek pastu na patách nechte i půl hodiny. Kromě banánu můžete vyzkoušet také papáju. Je to skvělý zdroj vlákniny, která vyživí a zjemní vaše chodidla.

Peroxid vodíku: V 5 litrech teplé vody rozpusťte lžíci 3% peroxidu. Paty v tomto roztoku namáčejte 10–15 minut, poté odstraňte odumřelé vrstvy tvrdou houbou. Pemzu nepoužívejte, podporuje praskání. Aplikujte 2–3krát týdně.

Rýžová mouka, med a ocet: Ze 3 lžiček rýžové mouky, 1 lžičky medu a 3 kapek octa vytvořte kašičku. Chodidla namočte na 10 minut do vlažné vody a poté připravenou směsí paty jemně vyčistěte. Opakujte dvakrát až třikrát týdně. Rýžová mouka pokožku chodidel vyčistí a dodá jí potřebné minerály. Med má antiseptické účinky, díky čemuž hojí praskliny na patách. Ocet jako mírná kyselina napomáhá odlupování staré pokožky, neboť ji dokáže změkčit.

Vazelína: Nohy si napařte v horké vodě, vysušte ručníkem a namažte vazelínou – tlustou vrstvu. Poté zalepte širokou náplastí a nechte působit celou noc.

Vosková kúra: Toto je jeden z nejúčinnějších prostředků pro domácí léčbu popraskaných pat. Připravte si jednu svíčku a hořčičný olej. Pastu vytvoříte z roztátého vosku a teplého hořčičného oleje. Pokud budete aplikovat na paty denně, odstraníte popraskání kůže a s tím spojenou bolest.

Zinková mast: Zinková mast se aplikuje ve večerních hodinách v rozumné vrstvě a zabalí do bavlněných ponožek.

Detail odstavce: Co na prasklou patu
Zdroj: Prasklá pata - babské rady
Zveřejněno: 11.12.2018

ŠKUMPA

Rod škumpa

Škumpa neboli Rhus patří do čeledi ledviníkovitých (Anacardiaceae) a své vědecké rodové pojmenování získala podle řeckého slova rhein, což znamená téct. Název je odvozen od skutečnosti, že kůra tohoto okrasného stromu roní bílou pryskyřičnou šťávu.

Škumpa je většinou malý strom nebo keř dorůstající do výšky 3 až 5 metrů, který má deštníkovitou korunu. Již na první pohled zaujme svými hustě ochmýřenými výhony, větvičky jsou zkrátka „chlupaté“. Lichozpeřené listy dorůstají délky až 40 cm a vyrůstají z nich ostře pilovité lístky. Jde o dvoudomou rostlinu, která kvete v červnu a červenci. Samčí květenství je žlutavě zelené a roste v koncových palicovitých latách, zatímco samičí je tmavě červené a kompaktní.

Škumpa původně pochází ze Severní Ameriky, ale díky své nenáročnosti je to dnes kosmopolitní až invazivní rostlina, kterou najdete v subtropech a mírném pásmu obou polokoulí. Na světě roste asi 150 druhů rostlin čeledi ledviníkovitých, naše české podmínky však snáší jen asi 15 druhů. I z těchto 15 druhů se jich převážná většina pěstuje pouze v botanických zahradách a arboretech, do našich zahrad nejčastěji zavítá škumpa orobincová, nazývaná také ocetná.

Lidový název ocetná pochází od dřívějšího přidávání plodů škumpy do octa pro zvýraznění chuti. Tříslovin ze škumpy se využívalo i v koželužství k vydělávání kůží. Škumpa se k nám dostala teprve v polovině 19. století.

Škumpu vysazujeme jako okrasný strom v zahradě, ale často je vidět i v parcích. Její předností je, že roste i tam, kde jiné dřeviny hynou. Je krásná zvláště na podzim svým červeným listím i plody. Semeny se v zimě živí někteří ptáci. I když škumpa nemá žádné zvláštní požadavky na pěstování, je nenáročná, vitální a snese téměř jakékoliv stanoviště, přesto si ji mnoho zahrádkářů nechce pustit na pozemek. Je to totiž poměrně invazivní rostlina, která se rychle šíří kořenovými výmladky, a to i do vzdáleného okolí. Mnozí ji proto označují za plevel stejně jako bolševník. Navíc její kořeny mají obrovskou sílu a dokážou se provrtat téměř všude, překážkou pro ně nejsou ani betonové či dlážděné chodníky. Proto si vždy dobře rozmyslete, kam ji zasadíte!

Pokud jste se rozhodli, že chcete mít škumpu na zahradě, rozhodně se vyhněte její výsadbě k plotu. Zemí by zanedlouho prolezla k sousedům a ti by z její návštěvy rozhodně nemuseli mít takovou radost. Také ji nevysazujte v blízkosti zapuštěných bazénů, protože i do nich se dokáže probourat. Prostor jejích kořenů je dobré vymezit plastovým nebo plechovým límcem, který by měl být alespoň 80 cm hluboký.

Na půdu není škumpa nijak náročná, vybírejte pro ni slunné stanoviště – nemá totiž příliš ráda stín, vlhko ani větrno. Množí se semeny a kořenovými výrůstky. Pod matečnou rostlinou vyrostou každý rok desítky dceřiných odnoží, které brzy zaplevelí celý prostor. Mladých rostlinek se však dá jednoduše zbavit seseknutím pomocí běžných sekaček nebo křovinořezů. Pokud bychom se chtěli škumpy zbavit nadobro, je třeba ji vykopat i s kořeny, jinak bude veškerá snaha marná a několik metrů od původního místa vyraší škumpy nové. Uřezané větve a listy nespalujte, protože kouř může citlivějším jedincům podráždit oči a plíce.

Botanické druhy škump rozmnožujeme nejlépe výsevem semene. Očištěná semena se na jaře buď máčejí v kyselině, nebo přelijí vroucí vodou, ve které je necháme, dokud nevychladne. Můžeme je také stratifikovat přes zimu v chladu. Klíčivost hodně závisí na provenienci osiva. Připravené osivo se vysévá do pařeniště. Rostliny přesazujeme opatrně, abychom zbytečně neporanili kořeny. Rostliny z výsevů rostou stromovitě a netvoří, pokud neporaníme kořeny, kořenové výmladky. Kultivary se množí kořenovými řízky, které se odebírají během zimy. Při práci se škumpami, a to i nejedovatými druhy, používáme rukavice. Prostokořenné sazenice se vysazují na podzim či v předjaří, kontejnerované prakticky kdykoliv.

Detail odstavce: Rod škumpa
Zdroj: Škumpa
Zveřejněno: 18.1.2017

KYSELINA SÍROVÁ

Výroba

Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.

Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.

Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.

Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.

Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L. Gay-Lussac v roce 1827, kdy zavedl protiproudou absorpci oxidu dusíku do kyseliny sírové v olověné věži nad komorou – šlo o takzvanou věžovou kyselinu sírovou. Poslední výroba „věžové“ kyseliny sírové u nás zanikla až na konci 80. let 20. století v Lovosicích. Komorovým způsobem výroby se získávala kyselina s koncentrací maximálně 76 %.

V roce 1831 si britský obchodník s octem Peregrine Phillips nechal patentovat kontaktní způsob výroby kyseliny sírové. V roce 1897 byla v Ústí nad Labem poprvé zavedena kontaktní výroba, tehdy s platinovým katalyzátorem. Tento způsob výroby je náročnější než komorový, poskytuje však čistší a koncentrovanější kyselinu sírovou. Kontaktní způsob výroby kyseliny sírové se s určitými úpravami používá dodnes.

Základní surovinou pro přípravu oxidu siřičitého je síra, která se dováží z Polska. Do spalovací pece se vstřikuje síra v roztaveném stavu v podobě drobných kapiček. Hořením vznikající teplo se z pece odvádí chladicím systémem a dá se využít k výrobě elektrárenské (vodní) páry. Vzduch se dodává suchý a předehřátý, k odstranění vody se využije vyráběná koncentrovaná kyselina sírová. V minulosti byl základní surovinou pro přípravu oxidu siřičitého pyrit a další sulfidy, což však dnešní spotřebě nestačí. V celosvětovém měřítku představuje pražení pyritu už jen asi 15 % produkce. V současnosti se stává hlavní surovinou síra získávaná z odsiřovacích procesů (čištění zemního plynu, rafinérie ropy, koksovny, hutě, elektrárny). Ve světě kryjí odsiřovací procesy asi dvě třetiny světové spotřeby síry, v České republice je to jen cca 20 %.

Využití kyseliny sírové je velmi široké. Používá se zejména při výrobě průmyslových hnojiv, pigmentů, plastů, barviv, léčiv, výbušnin. Dále má využití v papírenském, textilním i potravinářském průmyslu, při úpravě rud, zpracování ropy, sušení a odvodňování látek, při úpravě pH vody.

Detail odstavce: Výroba
Zdroj: Kyselina sírová
Zveřejněno: 19.4.2016