Téma: 

peroxid vodíku do bazénu


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

KYSELINA SOLNÁ DO BAZÉNU

Náklady na údržbu bazénu pomocí alternativní chemie

Náklady na údržbu bazénu o objemu 20 m3 činí zhruba 80 Kč za letní sezonu za 2 l kyseliny solné a 190 g modré skalice, plus podle potřeby chlorové tablety. Při nakupování bazénové chemie v hobby marketu se náklady pohybují ve stovkách korun.

Detail odstavce: Náklady na údržbu bazénu pomocí alternativní chemie
Zdroj: Kyselina solná do bazénu
Zveřejněno: 31.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: bobule ptačího zobu

Zkuste peroxid vodíku H2O2 v 30% koncentraci. Koupit ho můžete v lékárně.

Zdroj: diskuze Bobule ptačího zobu
Odesláno: 14.10.2017 uživatelem Milda
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

POUŽITÍ HYPERMANGANU NA ZAHRADĚ

Hypermangan do bazénu

Manganistan draselný (KMnO4, hypermangan) je tmavě fialový krystalický prášek, který barví všechno, čeho se dotkne. Používá se k dezinfekci akvárií. Též se používá u plaveckých bazénů k dezinfekci nohou před vstupem do bazénu – typický je vodný roztok KMnO4 v mělkém bazénku, kterým se prochází při vstupu do bazénu. Časté je též použití pro dezinfekci vodních nádrží a studní v tropických zemích.

Do bazénu se dávkuje manganistan, který koupíte v lékárně, popřípadě u veterináře, 2 gramy na 1 000 litrů společně s peroxidem vodíku v dávce 5 ml na 1 000 litrů vody. Hypermangan zreaguje se železem i řasou a peroxid zreaguje se zbytky manganistanu. Takže je voda nakonec průzračně čistá.

Detail odstavce: Hypermangan do bazénu
Zdroj: Použití hypermanganu na zahradě
Zveřejněno: 3.8.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: kyselina do bazénu



Dobrý den,jaká je prosím vhodná kyselina na úpravu vody v bazénu/solná-sírová/ a která je vhodnější a na co?

Zdroj: diskuze Kyselina do bazénu
Odesláno: 13.5.2016 uživatelem alexandr starzinský
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

IONIZÁTOR

Ionizátor vody

Ionizátor dezinfikuje vodu v bazénu elektrolytickým dávkováním iontů mědi a stříbra. Právě měď je v tomto případě hlavním aktivním dezinfekčním prostředkem, díky čemuž se podstatně sníží spotřeba ostatní bazénové chemie. Voda v bazénu pak není cítit po dezinfekčních prostředcích.

Ionizátor pracuje zcela automaticky a výsledkem je krásně čistá a nezávadná voda bez škodlivých mikroorganismů a vodních řas. Toto speciální zařízení je možné použít jak u nových, tak u již provozovaných bazénů.

Detail odstavce: Ionizátor vody
Zdroj: Ionizátor
Zveřejněno: 29.9.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: bílej povlak zeminy u orchidei

Vaše orchidej má bílou plíseň. Plísně potřebují ke svému životu vlhko a to přichází z vaší zálivky. Pravděpodobně máte substrát s větší schopností nasáknout vodu. Proto bude stačit zalévat jednou za dva až tři týdny. Zde je návod, co dělat:
Odstraňte všechen substrát s povlakem. Aby se zabránilo šíření choroby, pak použijte sprej proti plísním Fugispray bezchlórový. Zde je jeho cena: www.zbozi.cz/hledani…
Roztok aplikujte na místa odkud byl odebrán plesnivý substrát. Při rozsáhlé kontaminaci je možné roztok nalít do celého substrátu v rámci zálivky v ředění jedna lžíce na 3 litry vody. Rostlině to neublíží. Pokud nemáte fungispray, pak do postižené oblasti nalijte v plné síle peroxid vodíku z lékárny. Opakujte každé 2 až 3 dny, dokud se nezastaví jeho šumění.

Zdroj: diskuze Bílej povlak zeminy u orchidei
Odesláno: 9.7.2016 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

KYSELINA SOLNÁ DO BAZÉNU

Kyselina sírová do bazénu

Také kyselina sírová snižuje pH vody v bazénu. Na úpravu stačí (cca do pH 7) 38% kyselina sírová, případně solná (ta je vhodnější pro tvrdou vodu).

Obvykle pro snížení pH bazénové vody platí: 30 ml kyseliny sníží pH 1 m3 vody o 0,1.

Při kontaktu koncentrované kyseliny sírové s pokožkou dochází k závažnému poleptání, vdechnutí jejích výparů může způsobit vážné poruchy dýchání a její požití může být až smrtelné. V množstvích, která se přidávají do potravin, je to však bezpečná látka.

Detail odstavce: Kyselina sírová do bazénu
Zdroj: Kyselina solná do bazénu
Zveřejněno: 31.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: stavebni zakon a vcely

Soused si stěžuje,že se mu topí moje včely v bazénu......co se s tím dá dělat?

Zdroj: diskuze Stavebni zakon a vcely
Odesláno: 14.8.2018 uživatelem Kučera
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

KYSELINA SOLNÁ DO BAZÉNU

Kyselina chlorovodíková – dávkování

Kyselina chlorovodíková (solná) je vhodnější pro tvrdou vodu. Je to velmi silná kyselina, jedna z lidstvu nejdéle známých a nejvíce využívaných. Jde o vodný roztok plynného chlorovodíku (HCl).

Zpravidla je dávkování této kyseliny následující: 1 litr kyseliny na 20 m3 vody v bazénu.

Detail odstavce: Kyselina chlorovodíková – dávkování
Zdroj: Kyselina solná do bazénu
Zveřejněno: 31.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: Re: Re: kyselina do bazénu

zdravím,asi jsem natvrdlý ale nepochopil jsem čím tedy snižovat PH ,sírová je tedy vhodná?Protože všechny hnusy z obchodu jsou založeny právě na ní.Potřebuji asi 1x týdně upravit PH,dám do 50m3 bazénu 2-3 litry solné a potom chlornan a myslím že že to je dobré.Samozřejmě si od Vás nechám poradit jak to dělat lépe,děkuji A.S.

Zdroj: diskuze Kyselina do bazénu
Odesláno: 26.7.2017 uživatelem alexandr starzinský
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

KYSELINA SOLNÁ DO BAZÉNU

Zvýšení pH

Uvádí se, že zvýšení pH se řeší přídavkem uhličitanu sodného – sody. Její použití v bazénu je tedy také vhodnou alternativou, hlavně co se týče ceny, která je oproti doporučovaným chemikáliím dost nízká.

Doporučovaná dávka: 10 g uhličitanu sodného na 1 mvody. Toto množství sody by mělo zvýšit pH cca o 0,1. Zvyšovat pH lze i louhem sodným nebo použitím dolomitu jako filtru.

Detail odstavce: Zvýšení pH
Zdroj: Kyselina solná do bazénu
Zveřejněno: 31.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: stavebni zakon a vcely

Můžete zkusit přemístit úly do jiného prostoru dostatečně vzdáleného od sousedova bazénu. Nebo můžete sousedovi vynahradit jeho utrpení, například finančně ho odškodnit.

Zdroj: diskuze Stavebni zakon a vcely
Odesláno: 14.8.2018 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

KYSELINA SOLNÁ

Kyselina solná do bazénu

Kyselinu solnou je možné využít i do bazénů, v nichž slouží ke snížení pH vody. Ke snížení pH vody z alkalického na kyselé lze použít obyčejnou 31% kyselinu chlorovodíkovou/solnou (HCl).

Pro snížení pH o hodnotu 1,0 v bazénu o objemu 40 m3 jsou třeba 2 litry kyseliny solné. Kyselinu nejprve nařeďte vodou v 15litrovém kbelíku – vždy po jednom litru kyseliny. Dodržujte bezpečnostní zásady práce s kyselinou a nalévejte zásadně kyselinu do vody! Naředěnou kyselinu následně za spuštěné filtrace nalijte do bazénu a nechte ji zhruba 12 hodin působit. Poté testerem zkontrolujte hodnotu pH, a budou-li naměřené hodnoty příliš vysoké, celý proces opakujte. Doporučená hodnota pH bývá 6,8–7,2.

Při práci s kyselinou může dojít k poleptání sliznic, kůže, zasažení očí a nadýchání se výparů. Vždy je potřeba pracovat v ochranných pomůckách (gumové rukavice, brýle).

Detail odstavce: Kyselina solná do bazénu
Zdroj: Kyselina solná
Zveřejněno: 2.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: Re: Re: Re: kyselina do bazénu

Prominte...kyselina solna nee.musite davat SIROVOU.

Zdroj: diskuze Kyselina do bazénu
Odesláno: 26.7.2017 uživatelem Bazen servis moric
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

KYSELINA SOLNÁ DO BAZÉNU

Snížení pH

Ke snížení pH vody z alkalického na kyselé lze použít obyčejnou 31% kyselinu chlorovodíkovou neboli kyselinu solnou (HCl). Za jeden litr v obchodech zaplatíte kolem 30 Kč.

Ke snížení pH o hodnotu 1,0 v bazénu o objemu 20 m3 je dle zkušeností potřeba 1 litr kyseliny solné. Kyselinu se doporučuje nejprve naředit vodou v 10litrovém kbelíku. Naředěnou kyselinu následně za spuštěné filtrace nalijte do bazénu a nechte ji zhruba 12 hodin působit. Poté testerem zkontrolujte hodnotu pH, a budou-li naměřené hodnoty příliš vysoké, celý proces opakujte. Doporučená hodnota pH je 6,8–7,2.

S kyselinou solnou pracujte raději v ochranném oděvu, rukavicích a brýlích.

Využití kyseliny chlorovodíkové (solné) je především v průmyslu, ale v současnosti se doporučuje i ke snižování pH v bazénech. Koncentrovaná kyselina chlorovodíková je 37% vodný roztok chlorovodíku. V této koncentraci má nejmenší pH, a je tedy nejúčinnější (a nejnebezpečnější).

Detail odstavce: Snížení pH
Zdroj: Kyselina solná do bazénu
Zveřejněno: 31.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: kyselina do bazénu

Zdravím, nevím zdali jsem to nějak nepochopil, ale co tedy na snížení PH v bazénu? Kyselinu sírovou nebo solnou tedy ne? Na jiném foru to doporučují, tedy solnou spíše pro tvrdou vodu (to je můj případ), nikde jsem nečetl že narušuje hadice nebo spoje. Vždyť z obchodu PHmínus je vlastně kyselina sírová, nevím v jaké koncentraci ale to je asi skoro jedno. Ze své praxe již druhý rok používám solnou a myslím že to plně vyhovuje, zdravím A.S.

Zdroj: diskuze Kyselina do bazénu
Odesláno: 25.7.2017 uživatelem alexandr starzinský
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

KYSELINA SOLNÁ DO BAZÉNU

Modrá skalice – dávkování

Vodní řasy vždy na začátku sezony jednorázově odstraníte modrou skalicí (síran měďnatý, CuSO4.5H2O). Na 1 m3 vody se doporučuje kolem 5–7 g modré skalice, přičemž půlkilové balení vyjde zhruba na 60 Kč.

Skalici smíchejte v kbelíku s vodou a nechte ji dokonale rozpustit. Za spuštěné filtrace připravený roztok nalijte do bazénu a vodu filtrujte po dobu 24 hodin.

Výsledkem bude křišťálově průzračná voda, která vám vydrží celé léto. Podle potřeby můžete přidat chlorové tablety. Hodnotu chloru i pH se doporučuje kontrolovat jednou týdně a na základě výsledků vodu upravovat.

Skalice modrá patřila k tradičním přípravkům proti zelenání vody a tvorbě řas. Obvykle se dávkovala v množství 3–4 g na 1 m3 vody jednou týdně, za teplého počasí i dvakrát. Od jejího používání se však již ustoupilo, protože poškozuje po vypuštění vody životní prostředí, a také kvůli tomu, že působí na barvu vlasů a není zdravotně nezávadná.

Detail odstavce: Modrá skalice – dávkování
Zdroj: Kyselina solná do bazénu
Zveřejněno: 31.8.2017


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: kyselina do bazénu

nedoporučuji.kyselina solná narušuje flexibilní bazenové hadice, které časem naboboptnají a a místě lepu...koleno, skymmer, mufna...dojde k prasknutí.no..a potom, kopete, kopete a hledáte....

Zdroj: diskuze Kyselina do bazénu
Odesláno: 25.7.2017 uživatelem bazen servis moric
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

MED A SODA BICARBONA

Použití

Jedlou sodu lze použít jako:

  • součást kypřicích prášků do pečiva a šumivých prášků do nápojů;
  • náhradu droždí do pečiva;
  • neutralizaci poleptání kyselinou;
  • všestranný čistič;
  • dezinfekci;
  • čistič připáleného nádobí (čištěnou plochu posypeme sodou a pokapeme pár kapkami peroxidem vodíku - kysličník, znovu posypeme a vyčkáme asi 90 minut, poté setřeme houbou);
  • přísadu do koupelí;
  • pohlcovač pachů;
  • prací prostředek;
  • změkčovač tvrdé vody;
  • stabilizátor pH.

Detail odstavce: Použití
Zdroj: Med a soda bicarbona
Zveřejněno: 8.2.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: Re: Re: Re: kyselina do bazénu

Ano.tak je to v pohode.nejlepsi ale je, mit automaticky davkovac ph.cena...cca 10000.

Zdroj: diskuze Kyselina do bazénu
Odesláno: 26.7.2017 uživatelem Bazen servis moric
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ZÁNĚT JAZYKA

Léčba zánětu jazyka

Důležitá je diagnostika prostřednictvím anamnézy, klinických a pomocných vyšetření.

Upřednostňuje se:

  • nedráždivá měkká strava;
  • výplachy úst heřmánkovým nebo třezalkovým odvarem, potírání jazyka borax-glycerinem, bikarbonátem, peroxidem vodíku – podle konkrétní formy naordinuje stomatolog nebo ošetřující lékař;
  • zvýšená hygiena dutiny ústní.

Obecně se glositida léčí podle konkrétního druhu zánětu, léčbu ordinuje stomatolog a v případě celkových onemocnění i jiný specialista. U alergické glositidy se podávají antihistaminika, u těžších forem kortikoidy. Pokud je stav vážný, vyžaduje hospitalizaci pacienta až do odeznění příznaků alergické reakce. Důležité je zjištění alergenu a následně jeho vyloučení. U abscesu je nutné chirurgické ošetření v podobě vypuštění exsudátu, většinou se podávají antibiotika.

Detail odstavce: Léčba zánětu jazyka
Zdroj: Zánět jazyka
Zveřejněno: 14.12.2017

JAK ZAZIMOVAT ZAHRADU

Jak zazimovat bazén

Vhodná doba pro zazimování bazénu je tehdy, když teplota vody v bazénu klesne pod 10 °C.

Dříve se zazimování bazénu nedoporučuje. Pokud je voda stále nad 10 °C, nechte v provozu veškerou technologii. Když skončí koupací sezona a voda ve vašem bazénu klesne pod 20 °C, je dobré zkrátit provoz technologie v bazénu asi o 2/3 původního nastavení. Nechte funkční i další zařízení jako ionizátory, UV lampy, atd. V případě, že k údržbě vody používáte bazénovou chemii, musíte zhruba každých 14 dnů kontrolovat pH vody a chlór.

Abyste správně zazimovali bazén, musí být voda v bazénu před zazimováním čistá! Je tedy nutné vyluxovat dno a stěny bazénu.

Pomocí funkce „Proplach“ důkladně propláchněte filtr. Samotný „Proplach“ je jedna z poloh (funkcí) šesticestného ventilu, který je nedílnou součástí filtrační nádoby. Pro dosažení důkladného proplachu nechte pro jistotu tuto funkci v provozu delší dobu. Vizuální pohled na vypuštěnou vodu z bazénu vás ujistí o správně provedeném proplachu filtračního media (písku). Bazénová voda by měla být čistá. Pokud jste vše provedli správně a důkladně, zajistili jste si rovnou přípravu i na jaro.

Bazénovou vodu upravte na ideální hodnotu pH: 7,2–7,6.

Připravte si vysavačovou hadici, teleskopickou tyč a mechanický čistič dna. Vyjměte košík na nečistoty ze skimmeru a koncovku hadice vysavače umístěte do dna skimmeru (je možné použít i nástavec). Nástavec i dno skimmeru mají závit. Našroubujte nástavec lehce do dna skimmeru, asi tak na 1–2 závity. Ne všechny bazény mají závit nebo nástavec. V takovém případě musíte vsunout koncovku vysavačové hadice přímo do sání skimmeru. Pomocí funkce šesticestného ventilu „Odpad“ odpusťte další bazénovou vodu. Odpusťte hladinu vody pod namontovanou technologii, asi tak 10–20 cm pod technologické prostupy (skimmer, hlavu protiproudu, trysky...). Pokud máte bazén s plastovým skeletem s vestavěným schodištěm (schody v laguně, přes roh a podobně), musíte upustit hladinu do úrovně 2. schodu.

Pokud máte v bazénu světlo, musíte ho demontovat. Vyndejte středový plastový rámeček, pod kterým je uložen jeden samořezný šroub. Vyšroubujte ho, nahněte tělo světla směrem do bazénu a lehkým tahem směrem nahoru světlo vyjměte. Na zadní straně světla najdete dlouhý připojovací kabel, ten uvolněte a světlo postavte na vrchní okraj bazénu.

Pokud máte v bazénu schůdky, vyndejte je a očistěte.

Po odpuštění bazénové vody musíte také odpustit filtrační nádobu. Ve spodní části vypouštěcí nádoby jsou dva vypouštěcí šrouby. Ten menší povolte – je určen k vypuštění vody. Do odpuštěné filtrační nádoby použijte menší množství dezinfekčního prostředku (například Savo pro bazény).

Odpojte kompletně filtrační čerpadlo a uskladněte ho na suchém a teplém místě.

Jestliže máte v bazénu protiproud, je nutné ho také zazimovat. Musíte vyšroubovat vypouštěcí šroub na těle čerpadla a pak odpojit šroubení (sání a výtlak) ze strany čerpadla. Uzavírací ventily nechte otevřené. Vypouštěcí šroub čerpadla najdete na spodní straně těla protiproudového čerpadla.

Jakmile dokončíte všechny výše uvedené kroky, musíte otevřít všechny uzavírací ventily (sání, výtlak technologie, sání a výtlak protiproudu) a ujistit se, že nikde v technologii nezůstala žádná voda! Vodním vysavačem nebo pomocí stlačeného vzduchu můžete provést kontrolu (max. tlak 1,5 baru). Zda je potrubí opravdu průchozí a volné, se přesvědčte i po čase. Vizuální kontrola bude stačit.

Dalším krokem musíte zamezit zamrznutí vody v bazénu. Nesmí se udělat na hladině vody souvislá vrstva ledu. Můžete použít takzvané dilatační plováky pro dostačující dilataci případné vrstvy ledu. Pomocí dilatačních plováků vytvořte řetěz tak, aby se mohl úhlopříčně položit na hladinu bazénu. Místo dilatačních plováků můžete použít i PET lahve naplněné zčásti pískem. Musí být ze 2/3 ponořeny ve vodě. Svažte je a vytvořte z nich řetěz.

Následuje aplikace zazimovacího prostředku do bazénové vody. Poustupujte dle instrukcí na roztoku, který jste si zakoupili. Zvyšte pozornost při dávkování, často je zde uváděn poměr množství roztoku na 1 m3 vody a je omezena doba ochrany vody.

V poslední fázi přikryjte bazén zazimovací plachtou, kterou zatěžkáte na okraji bazénu. Plachta plave na PET lahvích nebo dilatačních plovákách. V průběhu zimy z ní odstraňujte vodu, která se zde hromadí po sněhu nebo deštích.

Detail odstavce: Jak zazimovat bazén
Zdroj: Jak zazimovat zahradu
Zveřejněno: 22.2.2016

ALBUCA SPIRALIS

Pěstování

Rostlina potřebuje polostín, ale zvládne i přímé slunce. Výška rostliny je 11 až 20 cm, listy jsou zelené a stočené do vývrtky. Kvete žlutě v květnu až červnu, roste vzpřímeně. Kapskou hvězdu je možné pěstovat na záhoně, v truhlíku nebo květináči.

Pro výsev lze použít běžný propustný substrát, pokud možno sterilizovaný. Nejvhodnější doba na výsev je na jaře, kdy je již dostatek světla. Jako výsevní nádoby jsou vhodné hlubší květináčky o velikosti 6 x 6 nebo 8 x 8 cm. Lepší je překrýt vysetá semena slabou vrstvou výsevního substrátu. Semena není nutné před výsevem mořit, stačí postříkat povrch semínek 1–3% roztokem peroxidu vodíku. Teplota při klíčení by měla kolísat mezi 0–5 °C v noci a 15–20 °C přes den.

Semenáčky mají v prvním roce většinou jen jeden pravý list, který bývá obvykle válcovitý, velmi tenký a dlouhý, a tím také křehký (podobně jako naše evropské druhy cibulovin). Proto je třeba se semenáči opatrně manipulovat, aby se nepoškodily a nepřerušil se růst.

Po vegetačním období, tedy když začnou listy na rostlině žloutnout a zasychat, postupně omezte zálivku a květináče s rostlinami (cibulkami) udržujte v naprostém suchu (někde pod parapetem na chladnějším místě). Rostliny se probudí koncem léta nebo začátkem podzimu přenesením na co nejsvětlejší místo ve skleníku (pro pěstování v bytě není tento druh příliš vhodný) a opatrně se zalijí. Jakmile se objeví listy, je dobré zalévat pravidelně s přídavkem kapalného hnojiva. V době vegetace, asi říjen až duben, stačí teploty kolem 10–15 °C, rostliny zvládne i noční poklesy až k nule.

V některých případech se může stát, že v našich podmínkách pokvete kapská hvězda velmi zřídka. Patří k obtížně pěstovatelným rostlinám, což je ovlivněno zejména nedostatkem světla v zimních měsících, proto se doporučuje co nejsvětlejší umístění, které je hlavní podmínkou úspěch

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Albuca spiralis
Zveřejněno: 7.2.2016

ALKALICKÉ MINERÁLKY

Jaké jsou alkalické minerálky

Pro zdraví člověka je důležitá rovnováha kyselin a zásad v těle. Prakticky všechna degenerativní onemocnění, včetně rakoviny, artritidy, srdečních onemocnění, ledvinových a žlučových kamenů, dokonce i zubní kazy, jsou spojena s nadměrnou kyselostí v těle.

Lidské tělo má v sobě zabudovaný mechanismus, který udržuje konstantní pH krve (7,4). Tento mechanismus pracuje tak, že bere a ukládá kyselé a zásadité minerální látky z jiných míst, včetně kostí, měkkých tkání, tělesných tekutin a slin, čímž způsobuje prudké kolísání pH v těchto tkáních. Proto je velmi důležité pomáhat tělu s udržením rovnováhy.

Při procesech látkové přeměny si tělo samo vytváří kyseliny, ale zásady si vytvořit neumí, proto mu je musíme dodávat vhodnou stravou, ale i pitím dostatečného množství alkalické vody. Nedostatek zásad v organismu má na svědomí mnohé zdravotní problémy, například ani rakovina nemůže existovat v alkalickém (zásaditém) prostředí.

Nejvhodnější vodou je alkalická voda, která nejen zažene žízeň, ale pomůže organismu neutralizovat kyseliny. Žaludek stále udržuje své pH na hodnotě 4. To znamená, že když pijeme alkalickou vodu, žaludek spustí mechanismus: začne vylučovat kyselinu chlorovodíkovou, aby vrátil pH zpět na stejnou úroveň. Čím více alkalické vody budeme pít, tím více kyseliny žaludek vyloučí. Vedlejším produktem kyseliny chlorovodíkové je hydrogenuhličitan sodný nebo hydrogenuhličitan draselný, který jde do krevního oběhu. Tyto hydrogenuhličitany jsou takzvané alkalické nárazníky, které neutralizují kyselé odpady. Postupně, jak tělo stárne, se tento alkalický proces zhoršuje a v těle se hromadí více odpadních látek a kyselin.

Alkalické (zásadité) minerální vody (v 1 kg vody více než 1 g částic) neutralizují účinek kyseliny solné v žaludku (při jídle trvá neutralizační účinek déle), způsobují pokles hladiny cukru v krvi a jeho vylučování močí, což předurčuje jejich použití při cukrovce. Pomáhají rovněž lépe využít cukr v játrech a šetří inzulín. Vhodné jsou i při chorobách dýchacích cest s produkcí vazkého hlenu, zánětech močového měchýře (cystitid), u dny, žlučových kamenů nebo chronickém zánětu žlučových cest.

Balené vody, ať už alkalické nebo kyselé, mají několik negativ. Na jedné straně je to vyšší cena, na straně druhé hygienická nezávadnost. Než se voda v láhvi dostane k vám na stůl, uběhne i několik měsíců. Z plastové láhve se uvolňují do vody toxické látky, a pokud voda není skladována podle přísných hygienických podmínek, mohou se v ní množit bakterie.

Minerální voda, která z nerostů a hornin přijímá minerály, jako jsou draslík a vápník, může být přirozeně zásaditá. Kromě toho lze však do vody přidat zásadité příměsi, jako například bikarbonát. Ionizátory vody zpracovávají kohoutkovou vodu tak, že rozdělí sloučeninu H2O, tedy vodu, na molekuly vodíku a kyslíku. Poté ionizátor odstraní určitou část molekul kyselého vodíku, čímž se zvedne pH vody.

Zdravá ionizovaná (živá, alkalická, zásaditá) voda pomáhá při odkyselení. Absence oxidantů a přebytek antioxidantů výrazným způsobem prospívají lidskému zdraví. Menší molekulární struktura vody podporuje lepší hydrataci a maže negativní paměťové vzory molekul vody. Taková voda je vhodná pro dlouhodobé používání ke zvýšení imunity a ideální jako prevence proti běžným nemocem.

Na trhu existuje několik výrobců zásadité vody. Lze si ji ovšem vyrobit i doma. Nejjednodušší je smíchat obyčejnou vodu s jedlou sodou. Již půl čajové lžičky přibližně na 4 litry vody dokáže zvýšit její pH.

Někteří lidé dokonce tvrdí, že i voda s citronem se po vypití stane v těle alkalickou. Citronáda je však jednoznačně kyselá, ne zásaditá. Dalším způsobem je použití ionizátoru, avšak skeptikové tvrdí, že tyto přístroje ve skutečnosti nefungují.

Detail odstavce: Jaké jsou alkalické minerálky
Zdroj: Alkalické minerálky
Zveřejněno: 31.8.2017

ŠKUMPA

Rod škumpa

Škumpa neboli Rhus patří do čeledi ledviníkovitých (Anacardiaceae) a své vědecké rodové pojmenování získala podle řeckého slova rhein, což znamená téct. Název je odvozen od skutečnosti, že kůra tohoto okrasného stromu roní bílou pryskyřičnou šťávu.

Škumpa je většinou malý strom nebo keř dorůstající do výšky 3 až 5 metrů, který má deštníkovitou korunu. Již na první pohled zaujme svými hustě ochmýřenými výhony, větvičky jsou zkrátka „chlupaté“. Lichozpeřené listy dorůstají délky až 40 cm a vyrůstají z nich ostře pilovité lístky. Jde o dvoudomou rostlinu, která kvete v červnu a červenci. Samčí květenství je žlutavě zelené a roste v koncových palicovitých latách, zatímco samičí je tmavě červené a kompaktní.

Škumpa původně pochází ze Severní Ameriky, ale díky své nenáročnosti je to dnes kosmopolitní až invazivní rostlina, kterou najdete v subtropech a mírném pásmu obou polokoulí. Na světě roste asi 150 druhů rostlin čeledi ledviníkovitých, naše české podmínky však snáší jen asi 15 druhů. I z těchto 15 druhů se jich převážná většina pěstuje pouze v botanických zahradách a arboretech, do našich zahrad nejčastěji zavítá škumpa orobincová, nazývaná také ocetná.

Lidový název ocetná pochází od dřívějšího přidávání plodů škumpy do octa pro zvýraznění chuti. Tříslovin ze škumpy se využívalo i v koželužství k vydělávání kůží. Škumpa se k nám dostala teprve v polovině 19. století.

Škumpu vysazujeme jako okrasný strom v zahradě, ale často je vidět i v parcích. Její předností je, že roste i tam, kde jiné dřeviny hynou. Je krásná zvláště na podzim svým červeným listím i plody. Semeny se v zimě živí někteří ptáci. I když škumpa nemá žádné zvláštní požadavky na pěstování, je nenáročná, vitální a snese téměř jakékoliv stanoviště, přesto si ji mnoho zahrádkářů nechce pustit na pozemek. Je to totiž poměrně invazivní rostlina, která se rychle šíří kořenovými výmladky, a to i do vzdáleného okolí. Mnozí ji proto označují za plevel stejně jako bolševník. Navíc její kořeny mají obrovskou sílu a dokážou se provrtat téměř všude, překážkou pro ně nejsou ani betonové či dlážděné chodníky. Proto si vždy dobře rozmyslete, kam ji zasadíte!

Pokud jste se rozhodli, že chcete mít škumpu na zahradě, rozhodně se vyhněte její výsadbě k plotu. Zemí by zanedlouho prolezla k sousedům a ti by z její návštěvy rozhodně nemuseli mít takovou radost. Také ji nevysazujte v blízkosti zapuštěných bazénů, protože i do nich se dokáže probourat. Prostor jejích kořenů je dobré vymezit plastovým nebo plechovým límcem, který by měl být alespoň 80 cm hluboký.

Na půdu není škumpa nijak náročná, vybírejte pro ni slunné stanoviště – nemá totiž příliš ráda stín, vlhko ani větrno. Množí se semeny a kořenovými výrůstky. Pod matečnou rostlinou vyrostou každý rok desítky dceřiných odnoží, které brzy zaplevelí celý prostor. Mladých rostlinek se však dá jednoduše zbavit seseknutím pomocí běžných sekaček nebo křovinořezů. Pokud bychom se chtěli škumpy zbavit nadobro, je třeba ji vykopat i s kořeny, jinak bude veškerá snaha marná a několik metrů od původního místa vyraší škumpy nové. Uřezané větve a listy nespalujte, protože kouř může citlivějším jedincům podráždit oči a plíce.

Botanické druhy škump rozmnožujeme nejlépe výsevem semene. Očištěná semena se na jaře buď máčejí v kyselině, nebo přelijí vroucí vodou, ve které je necháme, dokud nevychladne. Můžeme je také stratifikovat přes zimu v chladu. Klíčivost hodně závisí na provenienci osiva. Připravené osivo se vysévá do pařeniště. Rostliny přesazujeme opatrně, abychom zbytečně neporanili kořeny. Rostliny z výsevů rostou stromovitě a netvoří, pokud neporaníme kořeny, kořenové výmladky. Kultivary se množí kořenovými řízky, které se odebírají během zimy. Při práci se škumpami, a to i nejedovatými druhy, používáme rukavice. Prostokořenné sazenice se vysazují na podzim či v předjaří, kontejnerované prakticky kdykoliv.

Detail odstavce: Rod škumpa
Zdroj: Škumpa
Zveřejněno: 18.1.2017

KYSELINA SÍROVÁ

Výroba

Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.

Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.

Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.

Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.

Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L. Gay-Lussac v roce 1827, kdy zavedl protiproudou absorpci oxidu dusíku do kyseliny sírové v olověné věži nad komorou – šlo o takzvanou věžovou kyselinu sírovou. Poslední výroba „věžové“ kyseliny sírové u nás zanikla až na konci 80. let 20. století v Lovosicích. Komorovým způsobem výroby se získávala kyselina s koncentrací maximálně 76 %.

V roce 1831 si britský obchodník s octem Peregrine Phillips nechal patentovat kontaktní způsob výroby kyseliny sírové. V roce 1897 byla v Ústí nad Labem poprvé zavedena kontaktní výroba, tehdy s platinovým katalyzátorem. Tento způsob výroby je náročnější než komorový, poskytuje však čistší a koncentrovanější kyselinu sírovou. Kontaktní způsob výroby kyseliny sírové se s určitými úpravami používá dodnes.

Základní surovinou pro přípravu oxidu siřičitého je síra, která se dováží z Polska. Do spalovací pece se vstřikuje síra v roztaveném stavu v podobě drobných kapiček. Hořením vznikající teplo se z pece odvádí chladicím systémem a dá se využít k výrobě elektrárenské (vodní) páry. Vzduch se dodává suchý a předehřátý, k odstranění vody se využije vyráběná koncentrovaná kyselina sírová. V minulosti byl základní surovinou pro přípravu oxidu siřičitého pyrit a další sulfidy, což však dnešní spotřebě nestačí. V celosvětovém měřítku představuje pražení pyritu už jen asi 15 % produkce. V současnosti se stává hlavní surovinou síra získávaná z odsiřovacích procesů (čištění zemního plynu, rafinérie ropy, koksovny, hutě, elektrárny). Ve světě kryjí odsiřovací procesy asi dvě třetiny světové spotřeby síry, v České republice je to jen cca 20 %.

Využití kyseliny sírové je velmi široké. Používá se zejména při výrobě průmyslových hnojiv, pigmentů, plastů, barviv, léčiv, výbušnin. Dále má využití v papírenském, textilním i potravinářském průmyslu, při úpravě rud, zpracování ropy, sušení a odvodňování látek, při úpravě pH vody.

Detail odstavce: Výroba
Zdroj: Kyselina sírová
Zveřejněno: 19.4.2016