Téma: 

pieris japonský


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

PIERIS JAPONICA

Pieris japonský ′Little Heath′

Jedná se o nízký keř o výšce 0,2–0,5 m a šířce 0,3–0,5 m. Je listnatý, stálezelený, s kombinovanou barvou listů – bílou, zelenou a lososovou. Tento keř nekvete. Pieris japonica ′Little Heath′ je vhodné umístit na slunce nebo do polostínu.

Little Heath je zakrslou odrůdou pierisů. Jedná se o nesmírně elegantní, neopadavý, vřesovištní keřík s drobnými, úzkými, přišpičatělými listy hráškově zelené barvy a bílým lemem při okrajích. Nové výhony jsou bronzově červenohnědé. Roste velmi pomalu do pěkného přízemního bochánku. Má měkké větve a nesnáší zapadání těžkou vrstvou mokrého sněhu. Stříhání není potřeba. Téměř nekvete.

Zem pro výsadbu musí být velmi dobře připravená, vhodná je propustná a lehká půda, doporučujeme smíchat rašelinu se zetlelým listím nebo hrabankou, popřípadě jemnou kůrovou drtí a pilinami. V těžké zemi se rostlině dařit nebude, listy budou žloutnout a opadávat, objeví se škůdci. Výsadbovou jámu nedělejte hlubokou, ale širokou. Keř je mrazuvzdorný.

Zdroj: Pieris japonica
Zveřejněno: 3.1.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Kaki Tomel

Nejdříve je třeba zjistit, který z tomelů máte. Pokud by to byl nejoblíbenější tomel japonský, tak ten se v našich podmínkách dá pěstovat venku, jen když je naroubován na podnož tomelu viržinského nebo tomelu obecného. Jinak tomel japonský není schopen přežít teplotu klesající pod nulu. Takže, jestli nemáte tomel viržinský, někdy nazýván jako tomel americký, tak budete muset zůstat stále ve skleníku. Strom můžete upravit střihem, aby se vám tam vešel. Střih se provádí jako u jabloní během vegetačního klidu. V příloze je obrázek, na kterém je vidět, jak vypadají stromy po sestřihu. Přiložený obrázek

Zdroj: diskuze Kaki Tomel
Odesláno: 18.10.2016 uživatelem Olda
Počet odpovědí: 4 Zobrazit odpovědi

PIERIS JAPONICA

Pieris japonský

Jedná se o středně velký keř o výšce 1–1,8 m a šířce 0,5–1,5 m. Je listnatý, stálezelený, s barvou listů zelenou až červenou. Kvete v dubnu až červnu, květy jsou bílé a nápadné. Pieris japonský je vhodné umístit na slunce nebo do polostínu.

Konvalinkově kvetoucí pierisy zaujímají mezi vřesovištními rostlinami v oblíbenosti horní příčky. Mají velice dekorativní, neopadavé listy a většina druhů brzy zjara kvete. V dnešní době se již málo pěstuje původní druh z Japonska, většinou na zahradách najdete odrůdy odlišného habitu, barvy květů i nově rašících listů.

Pieris nevyžaduje přílišnou péči, ale po odkvětu ostříhejte zavadlá květenství, aby se netvořily plody. Během sezony dvakrát až třikrát zkontrolujte listy, jestli na nich svrchu nejsou vidět světlé tečky. Znamenalo by to, že je napadl hmyz, jehož larvy vyžírají pletiva listů a zalepují spodek listů. V takovém případě stačí pieris postříkat vhodným insekticidem (Mospilan). Pokud v zimě napadá těžký sníh a máte rostlinu na dosah, jemně z ní sníh oklepejte, aby neohýbal a nepřelámal křehké větvičky.

Zatímco vyzrálé výhony pierisů jsou pro naše klimatické podmínky dostatečně mrazuvzdorné, čerstvě vyrašené lístečky jsou na mrazíky velmi náchylné a často namrzají, a to někdy i při teplotě 0 stupňů Celsia. Naštěstí to však pro rostlinu nemívá tragické následky, protože vyzrálé výhony snadno regenerují a opět krásně vyraší. Tuto vysokou regenerační schopnost můžeme snadno využít i v případě, když nové výhony vůbec nenamrznou. Seřízneme-li je včas, snadno přinutíme rostlinu opět k rašení, čím se efekt pestrých nových výhonů může prodloužit o další 2 až 3 týdny. Tímto zásahem také dosáhneme nižšího vzrůstu a kompaktnějšího tvaru rostliny. Kdyby ale tento zákrok přišel příliš pozdě, s největší pravděpodobností se připravíme i o efekt kvetení v příštím roce.

Pierisy jsou vřesovištní rostliny a tak se s nimi musí při výsadbě i zacházet. Zem musí být dobře připravená, propustná a lehká, doporučuje se smíchat rašelinu se zetlelým listím nebo hrabankou, popřípadě jemnou kůrovou drtí s pilinami. V těžké zemi se jim dařit nebude, listy budou žloutnout a opadávat a keř bude trpět na škůdce. Výsadbová jáma se nedělá hluboká, ale široká. Máte-li jílovité podloží, udělejte vyvýšený záhon. Keř je mrazuvzdorný.

Na zahradách lze pierisy využít mnoha způsoby. Hodí se především do vřesovišť, do pozadí skalek, do řídkého podrostu stromů, jako součást smíšených skupin, pro výsadbu atriových zahrádek i pro velmi moderní pojetí zahradní architektury. Díky existenci velmi kompaktních a zakrslých odrůd výborně poslouží pro okrasu i těch nejmenších zahrádek a dvorků.

Zdroj: Pieris japonica
Zveřejněno: 3.1.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: rutin v potravinách

Obecně se dá říci, že rutin se nachází ve všech červených potravinách. Například rutin obsahují potraviny: červené papriky, červená rajčata a podobně. Dále mezi nejvýznamnější zdroje rutinu patří potraviny: pohanka obecná, routa vonná a jerlín japonský. Dále se rutin také vyskytuje v chřestu, ve slupkách rajčat, v kůře citrusových plodů, v jablečné slupce, v broskvích, nektarinkách, lesních plodech, kiwi, banánech, a také ve výluhu zeleného a černého čaje.

Rutin a jeho zdravotní účinky
Rutin má řadu pozitivních zdravotních účinků, mezi jeho největší přínosy patří především schopnost léčit křehkost krevních kapilár a zvyšovat pružnost cév. Rutin pomáhá na prasklé žilky v oku. Snižuje LDL cholesterol. Rutin je také významný antioxidant s antikarcinogenními účinky a schopností pohltit volné radikály. Rutin zesiluje účinek vitaminu C.

Zdroj: diskuze Rutin v potravinách
Odesláno: 9.6.2012 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

PIERIS JAPONICA

Pieris japonský ′Debutante′

Jedná se o nízký nebo půdopokryvný keř o výšce 0,3–0,6 m a šířce až 1 m. Je listnatý, stálezelený, s barvou listů zelenou. Kvete v dubnu až květnu nápadnými bílými květy. Pieris japonica ′Debutante′ je vhodné umístit na slunce nebo do polostínu.

Tento pieris patří do skupiny yakushimanum, což znamená, že má nízký, ale velmi efektní a kompaktní růst. Obzvláště v našich podmínkách se rostlina nežene do výšky, ale tvoří velmi hustý keř o šířce 80–100 cm a výšce kolem 40 cm. V zemích s vlhkým klimatem dorůstá až do výšky 1 metru. Na začátku jara vykvétají drobná, oranžovorůžová poupata v úzké hrozny bílých, konvalinkových květů. Podlouhlé, přišpičatělé listy jsou sytě zelené, pololesklé, jejich barva po přesazení do běžné půdy mírně zesvětlá.

Také tato odrůda pierisu nevyžaduje přílišnou péči, ale po odkvětu ostříhejte zavadlá květenství, aby se netvořily plody. Během sezony dvakrát až třikrát zkontrolujte listy, jestli na nich svrchu nejsou vidět světlé tečky, které svědčí o napadení hmyzem, jehož larvy vyžírají pletiva listů a zalepují spodek listů. V takovém případě stačí pieris postříkat vhodným insekticidem (Mospilan). Pokud v zimě keř zapadá těžkým sněhem, jemně sníh sundejte, aby neohýbal a nepřelámal křehké větvičky.

Vyzrálé výhony pierisů jsou pro naše klimatické podmínky dostatečně mrazuvzdorné, čerstvě vyrašené lístečky jsou však na mrazy náchylné a často namrzají, a to někdy i při teplotě 0  C. Obvykle to pro život rostliny nemívá tragické následky, neboť vyzrálé výhony snadno regenerují a znovu vyraší. Tuto vysokou regenerační schopnost lze snadno využít i v případě, že nové výhony vůbec nenamrznou. Včasným seříznutím snadno přinutíte rostlinu opět k rašení, čímž se efekt pestrých nových výhonů může prodloužit o další 2 až 3 týdny, a navíc tímto zásahem dosáhnete nižšího vzrůstu a kompaktnějšího tvaru rostliny. Pokud ale tento zákrok provedete příliš pozdě, s největší pravděpodobností se připravíte o efekt kvetení i v příštím roce.

Jedná se o vřesovištní rostlinu, která má ráda vlhkou, kyselou, nevysychavou půdu, pro vylehčení země přidejte rašelinu. Potřebuje dostatek organického materiálu při kořenech nebo občasné přihnojování, aby bohatě kvetla, nezasychala poupata a listy měly stále pěknou barvu. Jde o ideální keř pro podsadu do skupin. Vhodný je také jako solitér do malé zahrady, výborně se uplatní rovněž v zahradách japonského stylu. Je plně mrazuvzdorný.

Zdroj: Pieris japonica
Zveřejněno: 3.1.2016

KEŘE KVETOUCÍ V DUBNU

Pieris japonský

Jedná se o středně velký keř dorůstající do výšky 1–1,8 m a šířky 0,5–1,5 m. Je listnatý, stálezelený, s barvou listů zelenou až červenou. Kvete v dubnu až červnu, květy jsou bílé a nápadné. Pieris japonský je vhodné umístit na slunce nebo do polostínu.

Konvalinkově kvetoucí pierisy zaujímají mezi vřesovištními rostlinami v oblíbenosti horní příčky. Mají totiž velice dekorativní neopadavé listy a většina druhů brzy zjara kvete. V dnešní době se již málo pěstuje původní druh z Japonska, většinou na zahradách najdete odrůdy odlišného habitu, barvy květů i nově rašících listů.

Pieris nevyžaduje přílišnou péči, ale po odkvětu ostříhejte zavadlá květenství, aby se netvořily plody. Během sezony dvakrát až třikrát zkontrolujte listy, jestli na nich svrchu nejsou vidět světlé tečky. Znamenalo by to, že je napadl hmyz, jehož larvy vyžírají pletiva listů a zalepují spodek listů. V takovém případě stačí keř postříkat vhodným insekticidem (Mospilan). Pokud v zimě napadá těžký sníh a máte rostlinu na dosah, jemně z ní sníh oklepejte, aby neohýbal a nepřelámal křehké větvičky.

Zatímco vyzrálé výhony pierisů jsou pro naše klimatické podmínky dostatečně mrazuvzdorné, čerstvě vyrašené lístečky jsou na mrazíky velmi náchylné a často namrzají, a to někdy i při teplotě 0 stupňů Celsia. Naštěstí to však pro rostlinu nemívá tragické následky, protože vyzrálé výhony snadno regenerují a opět krásně vyraší. Tuto vysokou regenerační schopnost můžeme snadno využít i v případě, kdy nové výhony vůbec nenamrznou. Seřízneme-li je včas, snadno přinutíme rostlinu opět k rašení, čím se efekt pestrých nových výhonů může prodloužit o další 2 až 3 týdny. Tímto zásahem také dosáhneme nižšího vzrůstu a kompaktnějšího tvaru rostliny. Kdyby ale tento zákrok přišel příliš pozdě, s největší pravděpodobností se připravíme i o efekt kvetení v příštím roce.

Pierisy jsou vřesovištní rostliny a tak se s nimi musí při výsadbě i zacházet. Zem musí být dobře připravená, propustná a lehká, doporučuje se smíchat rašelinu se zetlelým listím nebo hrabankou, popřípadě jemnou kůrovou drtí s pilinami. V těžké zemi se jim dařit nebude, listy budou žloutnout a opadávat a keř bude trpět na škůdce. Výsadbová jáma se nedělá hluboká, ale široká. Máte-li jílovité podloží, udělejte vyvýšený záhon. Keř je mrazuvzdorný.

Na zahradách lze pierisy využít mnoha způsoby. Hodí se především do vřesovišť, do pozadí skalek, do řídkého podrostu stromů, jako součást smíšených skupin, pro výsadbu atriových zahrádek i pro velmi moderní pojetí zahradní architektury. Díky existenci velmi kompaktních a zakrslých odrůd výborně poslouží pro okrasu i těch nejmenších zahrádek a dvorků.

Zdroj: Keře kvetoucí v dubnu
Zveřejněno: 24.5.2016

KAKI CHURMA - TOMEL JAPONSKÝ

Kaki churma foto

Zde se můžete podívat, jak vypadá nejen samotný plod kaki, ale také listy, květy a celkový vzhled tohoto exotického stromu kaki churma.

Autor: © Mgr. Jana Válková
Foto: © Nesnad

Zdroj: Kaki churma - tomel japonský
Zveřejněno: 8.12.2014

UKÁZKOVÉ DRUHY STŘEDNÍCH PLEMEN KRÁLÍKŮ CHOVANÝCH PRO JEJICH KRÁSU

Japonský (oficiální označení: J)

Toto plemeno vzniklo ve Francii v 19. století.

Vzhled

Typická je pro něj i jeho srst, která nemá jednotnou barvu, často se ale v podobě skvrn nebo pruhů střídá černá a žlutá barva. Uši jsou dlouhé asi 12 cm. Ideální váha tohoto králíka je kolem 4,5 kilogramů.

Chov

Toto plemeno japonského králíka se řadí také k náročnějším plemenům na chov. Tito králíci jsou velmi plodní (mají dokonce i 10 mláďat ve vrhu) a dobře se o svá mláďata starají.

Obrázky

Odkaz na fotografie japonského králíka na googlu: japonský králík foto.

Zdroj: Ukázkové druhy středních plemen králíků chovaných pro jejich krásu
Zveřejněno: 28.4.2017

PIERIS JAPONICA

Pieris japonský ′Bonfire′

Jedná se o středně velký keř o výšce 0,5–1,5 m a šířce 0,5 – 1 m. Je listnatý, stálezelený, s barvou listů zelenou a rudou. Kvete v březnu až dubnu, květy jsou bílé a nápadné. Pieris japonica ′Bonfire′ je vhodné umístit na slunce nebo do polostínu.

Bonfire je novinková odrůda, která určitě nadchne ty z vás, kteří nemáte rádi převislé hrozny květů na pierisech. Bonfire totiž roste vzpřímeně a takto nese i květy – stojí jako vojáci na vrcholech větviček. Zajímavostí je atraktivní vínová barva poupat, která zdobí rostlinu již od podzimu až do rozkvětu v březnu. Překvapením poté mohou být květy, které jsou čistě bílé. Po odkvětu nastupují nové listy v zářivém odstínu červeně vínové barvy.

Neopadavé listy jsou podlouhlé, přišpičatělé, středně zelené a lesklé. Bonfire roste středně pomalu a vytváří vcelku kompaktní keř, o něco málo vyšší než širší. Stříhání není potřeba. Pokud rostlinu chcete tvarovat, učiňte tak po odkvětu, přibližně v dubnu.

Nevyžaduje přílišnou péči, ale po odkvětu ostříhejte zavadlá květenství, aby se netvořily plody. Během sezony dvakrát až třikrát zkontrolujte listy, jestli na nich svrchu nejsou vidět světlé tečky. Znamenalo by to, že je napadl hmyz, jehož larvy vyžírají pletiva listů a zalepují spodek listů. V takovém případě stačí keř postříkat vhodným insekticidem (Mospilan). Pokud v zimě rostlina zapadá těžkým sněhem, jemně z ní sníh sundejte, aby neohýbal a nepřelámal křehké větvičky.

Zatímco jsou vyzrálé výhony tohoto keře pro naše klimatické podmínky dostatečně mrazuvzdorné, čerstvě vyrašené lístečky jsou na mrazíky dost náchylné a často namrzají někdy i při teplotě 0  C. Naštěstí se s tím rostlina obvykle dokáže vypořádat, protože vyzrálé výhony snadno regenerují a opět krásně vyraší. Tuto vysokou regenerační schopnost lze využít i v případě, když nové výhony vůbec nenamrznou. Seřízneme-li je včas, snadno přinutíme rostlinu opět k rašení, čím se efekt pestrých nových výhonů může prodloužit o další 2–3 týdny, navíc dosáhneme nižšího vzrůstu a kompaktnějšího tvaru keře. Pokud by ale tento zákrok přišel příliš pozdě, s největší pravděpodobností se připravíme i o efekt kvetení v příštím roce.

Zem pro výsadbu musí být dobře připravená, propustná a lehká, doporučuje se smíchat rašelinu se zetlelým listím nebo hrabankou, popřípadě jemnou kůrovou drtí a pilinami. V těžké zemi se pierisu dařit nebude, listy budou žloutnout a opadávat, mohou se objevit škůdci. Výsadbovou jámu připravte spíše širokou než hlubokou. Keř je mrazuvzdorný.

Zdroj: Pieris japonica
Zveřejněno: 3.1.2016

LÉČIVÉ RECEPTY Z OCTA

Japonský rýžový ocet

Japonsko je nejslavnější zemí na světě, která vyrábí rýžový ocet. Převážná část octa se vyrábí ze zbytků saké (japonské víno). Tento ocet je velmi podobný našemu bílému octu, ale vyrábí se z hnědé rýže a používá se nejen pro vaření, ale i k léčení. Ocet vyrobený z hnědé rýže má pětkrát větší množství aminokyselin, konkrétně obsahuje 20 aminokyselin a také 16 organických kyselin. Pomáhá udržovat dobré zdraví a zpomaluje stárnutí, protože zabraňuje vzniku dvou mastných kyselin. To je důležité pro dobré zdraví a dlouhý život ve dvou směrech. Ten první se týká poškození volných radikálů, druhý pak vytváření cholesterolu, který se udržuje na stěnách cév. Také japonský sushi průmysl je závislý na schopnostech tohoto octa, a to zejména při zabraňování růstu bakterií na syrových rybách.

Zdroj: Léčivé recepty z octa
Zveřejněno: 17.6.2013

RECEPT NA SUNOMONO

Co je to sunomono

Sunomono je japonský okurkový salát, který se připravuje z japonských okurek nakrájených na tenounké plátky. Japonské okurky samozřejmě v Čechách neseženete, ale jako náhražku můžete použít dlouhé salátové okurky (hadovky), které mají minimum zrníček.

Sunomono je velmi jednoduché jídlo, které se podává jako příloha k mnoha asijským pokrmům nebo jako samostatný osvěžující pokrm. V překladu sunomono (vyslovovat sú-nó-mó-nó) znamená rychle naloženou japonskou zeleninu (syrovou, nebo uvařenou) v octě.

Zdroj: Recept na sunomono
Zveřejněno: 18.6.2016

KOSATEC

Kosatec japonský

Japonské kosatce jsou největšími kosatcovými květinami. Byly vyšlechtěny v Japonsku během stovek let trpělivým výběrem variabilních barevných a tvarových znaků. Snad každý pěstitel by chtěl mít tyto kosatce na své zahradě. Květy jsou výjimečně velké, až o průměru 25 cm, běžně dosahují průměru 15 až 20 cm. Kvetou bíle, modře, fialově, purpurově nebo růžově v mnoha odstínech, některé jsou různě mramorované nebo žilkované. Květy jsou jednoduché (se třemi spodními okvětními lístky), zdvojené (se šesti) nebo plné (s devíti až dvanácti okvětními lístky). Kosatec japonský kvete v červnu až srpnu.

Tyto kosatce potřebují slunné stanoviště, v zimě dostatečnou ochranu. Preferují půdy bahnité, hlinité, výživné a vápnité, ale ne vysloveně zásadité. Vyžadují hodně zálivky (1 kbelík na 1 m2 jednou týdně). Zjara potřebují hodně dusíku. Špatně vyživované rostliny jsou slaboučké, zatímco dobře živené rostliny vytvoří nádherné trsy s lodyhami až 130 cm vysokými.

Zdroj: Kosatec
Zveřejněno: 12.1.2016

OKURKOVÝ SALÁT

Japonský okurkový salát

Ingredience: 1 okurka, 1 malá červená paprika, 1 malá žlutá paprika, 2 trsy řasy wakame, 4 lžíce sójové omáčky tamari, sezamový olej, sezam, 1 lžička perníkového koření

Technologický postup: Řasy dáme do misky, propláchneme a zalijeme vroucí vodou. Necháme 15–20 minut luhovat, dokud nezměknou. Následně vodu slijeme a necháme v lednici vychladit. Okurky nakrájíme na tenká kolečka, papriku na proužky a vložíme do větší mísy. Zastříkneme olejem, přidáme koření, nasekané řasy, sójovou omáčku, sezam a promícháme. Salát je nejlepší nechat nějakou dobu ležet v lednici, aby se důkladně spojily všechny chutě.

Zdroj: Okurkový salát
Zveřejněno: 16.2.2017

RUTIN V POTRAVINÁCH

Které potraviny obsahují rutin?

Obecně se dá říci, že rutin se nachází ve všech červených potravinách. Například rutin obsahují potraviny: červené papriky, červená rajčata a podobně. Dále mezi nejvýznamnější zdroje rutinu patří potraviny: pohanka obecná, routa vonná a jerlín japonský. Vlastně pohanka je na našem území nejvýznamější potravinou, která snese označení přirozený přírodní zdroj rutinu. Obsah rutinu v pohance se v různých částech rostliny liší. Nejvíce rutinu se nachází v květech a to až 400 mg rutinu na 100 g suchých květů. Dále se rutin také vyskytuje v chřestu, ve slupkách rajčat, v kůře citrusových plodů, v jablečné slupce, v broskvích, nektarinkách, lesních plodech, kiwi, banánech, a také ve výluhu zeleného a černého čaje.


Zdroj: Rutin v potravinách
Zveřejněno: 9.6.2012

KŘEN

Srovnání s křenem wasabi

Český i japonský křen jsou dva příbuzní z čeledi brukvovitých. Každý vypadá trochu jinak, mají rozdílné nároky, ale jedno je spojuje – při ochutnání pálí na jazyku a dávají pokrmům správný říz.

Rostlinu Eutrema japonica (syn. Wasabia japonica) znají příznivci japonské kuchyně pod názvem wasabi. Ostrou, nenapodobitelnou chutí neodmyslitelně doprovází sushi, jídla s nudlemi, mořskými plody a podobně. Japonský křen se ve své domovině pěstuje výhradně na ostrovech Honšú, Šikoku a Kjúšú, kde jsou relativně nízké teploty a dostatečně vlhká půda. V našich podmínkách ho lze pěstovat jako přenosnou rostlinu v květináči, v němž bez úhony přežije venkovní mrazy například v zimní zahradě nebo v bytě a v létě ho můžete umístit na okraj jezírka či potoka. Pro křen wasabi je důležité stinné stanoviště a stále vlhká humózní zemina. V létě, kdy se teploty pohybují nad 20 °C, vytváří menší listy, roste pomaleji, až zastavuje růst. Na podzim díky nízkým teplotám (8–18 °C) a menší intenzitě světla začne rostlina opět bujně růst, tvoří pěkné velké listy a kořeny nabývají na síle. Půdu udržujte stále vlhkou, křen můžete i přihnojit. Zajímavostí je, že silné aroma wasabi, které dráždí sliznici, přivedlo vědce na nápad vynalézt požární alarm pro sluchově postižené osoby. Pokud tento alarm totiž detekuje požár, vypustí do místnosti oblak prášku wasabi a ten spící osobu probudí.

Zdroj: Křen
Zveřejněno: 28.10.2016

PTAČÍ ZOB

Ptačí zob vejčitolistý

Ptačí zob vejčitolistý (Ligustrum ovalifolium) pochází z Japonska. Často se mu říká japonský ptačí zob. Nejčastěji je používaný jako živý plot. Roste do výšky 2–3 m. Pokud se zastřihává do nějakého tvaru, je krásně hustý. Má tmavě zelené listy, lesklé, s rovnými okraji. Květ je bílé barvy, čtyřcípý, podobný květu šeříku. Kvete v období od června do září. Plodem jsou fialovočerné bobulky, které jsou jedovaté pro člověka, ale ne pro ptáky, pro které je to v zimním období zdroj potravy. Daří se mu na slunci i v polostínu. Má rád zásobu vody, ale ne přemokření. Snese i sucho. Množí se řízkováním od poloviny léta, lze i roubováním. Může se libovolně zastřihávat, proto je často využíván ve francouzských parcích. Lze z něj vypěstovat třeba i bonsai. Jak vypadá ptačí zob vejčitolistý, můžete zhlédnout například zde.

Zdroj: Ptačí zob
Zveřejněno: 16.11.2014

KAKI CHURMA - TOMEL JAPONSKÝ

Co kaki obsahuje

Plod kaki obsahuje vysoké množství vitamínu C, který je důležitý pro správné fungování imunitního systému a slouží jako prevence proti infekcím, dále beta-karoten, draslík (ten je nezbytný pro látkovou přeměnu, pomáhá rovněž při odstraňování nervozity, únavy a svalových potíží) a také vápník, hořčík, fosfor, železo, měď, mangan a mnoho dalších minerálů a stopových prvků. A právě díky zajímavému spektru všech minerálních látek podporuje kaki rovněž zdravé a silné kosti.

Kaki je nízkoenergetické ovoce (hodnota kaki na 100 g je 293 kJ), a to především díky vysokému množství vody, které činí asi 60 % celého obsahu. Protože obsahuje především sacharidy (to je hlavní energetický substrát pro lidský organismus, vyživující nervy a podporující mentální svěžest, soustředění a optimismus) vlákninu a je velmi šťavnaté (60 % vody), doporučuje se lidem s nemocnými játry a ledvinami.

Zdroj: Kaki churma - tomel japonský
Zveřejněno: 8.12.2014

KAKI CHURMA - TOMEL JAPONSKÝ

Co je to kaki churma

Kaki, nazývané také tomel nebo churma, je plodem tomelu japonského (Diospyros kaki), ovocného stromu z čeledi ebenovitých. Jde o krásný listnatý opadavý strom pocházející z Asie, který dosahuje až 15 metrů do šíře i výšky a má tvrdé, kvalitní dřevo podobné ebenu. Lesklé tmavozelené listy jsou široce oválné, krátce řapíkaté. Z nenápadných květů dozrávají jasně oranžové, velmi chutné plody ve tvaru rajčete či pomeranče, s výrazným kalichem. Plod bývá 5–8 cm velký, hmotnost bobulí je 200–400 g, struktura dužiny připomíná jemnou dýni nebo žlutý meloun. Botanický název Diospyros znamená Diovo ovoce. Toto exotické ovoce je chutné jen dobře vyzrálé, má specifickou sladkou chuť (něco mezi broskví a melounem s vůní vanilky). Málo zralé plody a zejména slupka mají svíravou trpkou chuť způsobenou vysokým obsahem taninů.

Zdroj: Kaki churma - tomel japonský
Zveřejněno: 8.12.2014

NÁHRADA ZA DETRALEX

CILKANOL

Cilkanol se řadí mezi léky podávané na nemoci žil a drobných cév. Účinnou látkou preparátu je sloučenina troxerutin.

Troxerutin je látka rostlinného původu, která je získávána z rostliny známé jako jerlín japonský. Troxerutin má poměrně komplexní efekt na krevní cévy, stabilizuje jejich stěny, zvyšuje jejich elasticitu a snižuje jejich propustnost.

Cilkanol se využívá v léčbě nemocí žil a drobných cév, zejména při příznacích chronické žilní nedostatečnosti a křečových žil. Může se předepsat i jako podpůrný lék u zánětů žil a u hluboké žilní trombózy. Vzhledem k pozitivním účinkům na žíly lze lék podávat i k úlevě při hemoroidech.

Dávkování záleží na doporučení lékaře, běžná zahajovací dávka Cilkanolu pro dospělého člověka jsou tři tobolky o síle 300 miligramů denně. Tato dávka se pak postupně snižuje na dvě tablety za den.

Nežádoucí účinky jsou výjimečné, při užívání tablet nalačno se někdy vyskytují trávicí obtíže, v tom případě se doporučuje přijímat lék s potravou.

CILKANOL 30X300MG TOBOLKY je registrovaný léčivý přípravek a jeho cena je cca 99 Kč.

Zdroj: Náhrada za Detralex
Zveřejněno: 20.10.2017

NÁHRADA ZA DETRALEX

GINKOR FORT

Ginkor Fort se řadí mezi přípravky podávané na nemoci žil a drobných cév. Účinnou složkou preparátu jsou sloučeniny troxerutin, extrakt z ginkgo biloby (jinan dvoulaločný) a heptaminol.

Troxerutin je látka rostlinného původu, která je získávána z rostliny známé jako jerlín japonský. Troxerutin má poměrně komplexní efekt na krevní cévy, stabilizuje jejich stěny, zvyšuje jejich elasticitu a snižuje jejich propustnost. Heptaminol rozšiřuje cévy a zlepšuje prokrvení tkání, sloučeniny přítomné ve výtažku z jinanu dvoulaločného kromě pozitivního vlivu na cévy působí i proti oxidačnímu stresu.

Ginkor Fort se využívá v léčbě nemocí žil a drobných cév, především při příznacích chronické žilní nedostatečnosti a křečových žil. Může se předepsat i jako podpůrný lék u zánětů žil a u hluboké žilní trombózy. Vzhledem k pozitivním účinkům na žíly lze lék podávat i k úlevě při hemoroidech.

Ginkor Fort se vyrábí v podobě tobolek a běžná dávka pro dospělého člověka jsou 2 tobolky denně.

Nežádoucí účinky jsou výjimečné, při užívání tablet nalačno se někdy vyskytují trávicí obtíže, v tom případě se doporučuje přijímat lék s potravou. Po podání přípravku nelze vyloučit ani vznik alergické reakce, to však platí pro každý lék a doplněk stravy.

GINKOR FORT 14MG/300MG/300MG CPS DUR 30 l stojí cca 184 Kč.

Zdroj: Náhrada za Detralex
Zveřejněno: 20.10.2017

NÁHRADA ZA DETRALEX

VENORUTON

Venoruton se řadí mezi léky podávané na nemoci žil a drobných cév. Účinnou látkou preparátu je sloučenina oxerutin.

Oxerutin je látka rostlinného původu, která se získává z rostliny známé jako jerlín japonský. Oxerutin má poměrně komplexní efekt na krevní cévy, stabilizuje jejich stěny, zvyšuje jejich elasticitu a snižuje jejich propustnost.

Venoruton se využívá v léčbě nemocí žil a drobných cév, zvláště při příznacích chronické žilní nedostatečnosti a křečových žil. Může se předepsat i jako podpůrný lék u zánětů žil a u hluboké žilní trombózy. Vzhledem k pozitivním účinkům na žíly lze lék podávat i k úlevě při hemoroidech.

Dávkování záleží na doporučení lékaře. Venoruton se vyrábí v podobě tablet o síle 300 a 500 miligramů (silnější, 500miligramová verze se jmenuje Venoruton Forte) a běžná dávka pro dospělé jsou 2–3 tablety denně. Kromě tablet existuje Venoruton i jako gel, kterým se mohou masírovat dolní končetiny.

Nežádoucí účinky jsou výjimečné, při užívání tablet nalačno se někdy vyskytují trávicí obtíže, v tom případě se doporučuje přijímat lék s potravou. Gel může někdy vyvolat alergické reakce (svědění kůže, kopřivka), ale ty nebývají významné.

VENORUTON FORTE 60X500MG TABLETY je registrovaný léčivý přípravek, který stojí cca 389 Kč.

VENORUTON 300 50X300MG TOBOLKY je registrovaný léčivý přípravek, jehož cena se pohybuje okolo 199 Kč.

Zdroj: Náhrada za Detralex
Zveřejněno: 20.10.2017

BRSLEN

Brslen japonský

Japonské brsleny jsou stálezelené keře, výjimečně stromky s roubovanou korunou v nižší výšce, které se v jižních zemích a ve státech s mírnými zimami těší velké oblibě. Základní druh má sytě zelené, vejčitě oválné listy, které vyrůstají hustě podél větviček, kultivary jsou pestrobarevné.

Japonský brslen je velmi hustý keř, který u nás dorůstá do výšky kolem 2 m a pro zachování kompaktnosti keře je dobré jej stříhat nebo tvarovat. Řez provádějte nejdříve zjara po odeznění mrazů (na podporu růstu a větvení) nebo do konce července pro tvarování.

Brslen japonský je vcelku nenáročný na půdu. Jakmile zakoření, dobře snáší sucho. Zem mu vyhovuje téměř jakákoliv propustná, přednostně vlhčí. Pěstuje se od slunečných pozic až do hlubokého stínu. V chladnějších oblastech, ale nejenom tam, se využívá jako nádherná dekorace do ozdobných nádob, které přes sezónu umístíte na terase, před vchodem nebo na balkóně a na zimu přenesete do bezmrazé světlé místnosti.

Mezi jednotlivými odrůdami kolísá jejich mrazuvzdornost. Pestrolisté odrůdy vysazujte do míst, kde na ně v zimě a na jaře nebude celý den svítit přímé slunce. Letní slunce pak snesou výborně po celý den. Zelenolistý druh není na zimní slunce tak choulostivý, i když se stane, že vám slunce nebo mráz popálí listy, na jaře znovu spolehlivě obrazí. Pokud máte většinu zahrady umístěnou na silném větru, dopřejte barevným japonským brslenům závětrnou pozici, aby jim vítr nevysušoval listy, které mají po celý rok. Vyzkoušená mrazuvzdornost je -21 °C.

Brslen japonský se hodí také k osázení koryt a nádob na terase. Kombinovat ho lze dobře se zakrslými koniferami s tmavým jehličím. Mladší keře můžete na zimu opatřit mírnou přikrývkou z chvojí.

Dříve se brsleny využívaly v lidovém léčitelství, ovšem dělat domácí pokusy bez znalosti složení látek obsažených v keři není nejvhodnější. Dřevo brslenů je žluté a lesklé, bývalo žádáno řezbáři a výrobci hudebních nástrojů. Odvar z plodů používali barvíři látek na okrové variace, olej ze semen sloužil ke svícení a jako přísada do mýdla. Z rozdrcených plodů se připravovala mast na léčení vší.

Brslen obsahuje mimo jiné jedovatý glykosid evonymin, kterého je nejvíce v kůře, plodech a větvích. Chemicky patří evonymin do skupiny náprstníkových glykosidů, jeho srdeční účinek je však nepatrný. Otravy brslenem se projevují podrážděním zažívacího ústrojí, zvracením, studeným potem a průjmem. Byly pozorovány zejména u dětí a u zvěře.

Přesazování snáší i starší brsleny dobře, pokud nemají příliš narušený kořenový bal. Dostatečně prostorná jáma, kvalitní kompost a řádná zálivka po výsadbě, to vše je předpokladem úspěchu.

Živé ploty z opadavých brslenů řežte v období vegetačního klidu, tedy po opadu listů a dříve než začnou rašit. Stálezelené keře tvarujte a řežte těsně před jarním rašením.

Semena brslenů posbírejte hned po uzrání, přibližně počátkem října, a vysejte do volné půdy nebo do pařeniště. Brsleny lze množit i vegetativně řízky. Stálezelené (včetně jejich kultivarů) se řízkují během srpna do truhlíků a po zakořenění se dají přezimovat do hlubokého pařníku. Opadavé druhy brslenů se řízkují už v červnu na záhon, po zakořenění přezimují pod krytem z chvojí. Pravdou je, že cena brslenů není nijak vysoká, takže jestli pro vás bude výhodnější jejich množení, či koupě vzrostlejších kusů, si rozhodnete nejlépe sami.

Zdroj: Brslen
Zveřejněno: 16.5.2016

TEMPURA

Co je tempura

Tempura je celosvětově proslavené japonské jídlo – v těstíčku obalené a osmažené křupavé kousky ryb, masa, zeleniny, žampionů a mnoha dalších potravin, které se servírují přelité omáčkou. Původ tempury přitom ale japonský není.

Tempura je v současnosti známá jako japonské jídlo, ale má svůj původ v Evropě – do Japonska se dostala v polovině 16. století s mořeplavci z Portugalska. Japonská gastronomie zná tedy tempuru déle než sushi a existují dokonce i specializované restaurace tenpura-ya. Výraz tempura vychází z japonského tempurako, což je název rýžové mouky, ze které se připravuje těsto na tento pokrm.

V Japonsku se jako tempura označují všechna jídla připravovaná obalením v těstě z mouky tempurako a pak smažená v rozpáleném oleji. Při tomto způsobu přípravy si potraviny udrží šťávu i přirozenou chuť. Nejčastěji se obalují a smaží kousky ryb, mořské plody, měkká masa, zelenina a žampiony, ale použít se může v podstatě téměř každá potravina, kterou je možné obalit a smažit.

V jižní Evropě takto připravovaná jídla nazývají tapas a na přípravu těsta používají kukuřičnou a pšeničnou mouku.

Na originální japonské těsto se používá rýžová mouka, v Evropě se nahrazuje moukou kukuřičnou nebo pšeničnou. V některých případech se do mouky přidává celé vejce, jsou ale i recepty, kdy se samostatně vmíchá žloutek a pak sníh z bílků. Bez vejce je těstíčko křupavější. V každém případě se ale mouka rozmíchává s ledovou vodou. To je podstata tempury, protože pouze ledové těsto se v rozpáleném oleji stane opravdu maximálně křupavým.

Těsto má konzistencí vypadat přibližně jako krupicová kaše.

Obalovací směs tempura se skládá z pšeničné mouky, kukuřičného škrobu, rýžové mouky, cukru, soli a nějakých dochucovadel. Takto namíchaná je k dostání v asijských prodejnách.

Zdroj: Tempura
Zveřejněno: 30.5.2017