Důležité je vše důkladně předem zvážit, protože fóliové zahradní jezírko se nedá koupit v obchodě a s vybudovaným jezírkem už nemůžete hýbat, neposunete ho třeba o pět metrů jinam. Až si rozmyslíte, zda jezírko bude jen okrasné nebo bude osázeno rostlinami a umožní život rybám, případně jestli vám nabídne osvěžení v horkých letních dnech, přijde na řadu samotná příprava a realizace. Pokud máte k dispozici plánek zahrady, bude určitě dobré ho využít. Načrtněte si na něj, kam přesně jezírko umístíte, naznačte si i jednotlivé hloubky, aby pak samotná realizace byla snazší. Nezapomeňte přihlédnout k tomu, jak je vaše zahrada zastíněna, sami ji znáte nejlépe.
Pošlete dodavateli elektřiny žádost o trvalé připojení odběrného místa. K této žádosti připojte situační plánek s vyznačením polohy vaší nemovitosti.
Od dodavatele následně obdržíte nové smlouvy o připojení spolu s technicko-ekonomickým stanoviskem.
Kvůli přípravě odběrného místa pro připojení a odběr elektřiny oslovte specializovanou společnost.
Až bude odběrné místo připraveno k montáži elektroměru, pošlete svému dodavateli podklady pro uzavření smlouvy na dodávku elektřiny. Jde konkrétně o kopii smlouvy o připojení, kopii revizní zprávy elektroměrového rozvaděče a kopii dokladu o úhradě podílu za nový odběr.
Poté s dodavatelem uzavřete novou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny.
Se svým dodavatelem se nakonec dohodněte na montáži elektroměru.
Všechny formy včelího díla i různé odřezky jsou surovinou pro získání včelího vosku. Vosk vložený do úlu ve formě mezistěny a vyprodukovaný včelami přichází ve včelstvu do styku s medem, pylem, propolisem a kokony včelího plodu (košilkami). To vše na něj do určité míry působí, ovlivňuje jeho barvu nebo jeho výtěžnost ze suroviny. Vosk, který nepřišel do styku se žádnou z uvedených látek, je vosk panenský (čistý) a má bílou barvu. Včelař snadno rozpozná barevné odstíny vosku a pozná dílo takzvaně čistě panenské od díla včelami již dříve využitého. Veškerý ostatní vosk je zabarvený a čím vícekrát se v plástech vylíhl plod nebo souše/voští znečistily jiné látky (zplesnivěly, byly silně pokálené včelami a podobně), tím tmavší vosk získáme.
Pokud používáme klasické drátované rámky, musíme vyřešit otázku, jak z nich plást dostat. Je celkem jednoduché obříznout dřevěnou část rámku nožem, ale kolem drátků to jde hodně špatně. Plásty vyndané z rámků (a obecně každý dosud neroztavený plást) se nazývají voští.
Vosk by neměl přijít do styku se železem (tedy jiným, než je nerez). Pozor na oprýskané hrnce a neošetřené povrchy pařáků. Vosk pod vlivem železa šedne a ztrácí na kvalitě.
Odstranění vosku z plástů:
Plást z rámku vyřízneme nožem a tenké drátky prostě přeštípneme, nebo nám pod nožem samy povolí. Získáme tedy vosk i s drátky, které ale v dalším zpracování bez problému odstraníme. Horší je, že potom budeme muset všechny rámky znovu drátkovat.
Vložíme rámky do hrnce s vařící vodou. Stačí několik sekund, vosk povolí a z hrnce vytáhneme úplně čistý nadrátovaný rámek. Je to jednoduché a účinné, ale vyžaduje to dostatečně velký hrnec. Pokud ho máme, není důvod tento způsob nevyužít.
Jakmile máme voští oddělené od rámků (anebo jsme ho v rámcích nikdy neměli), můžeme se pustit do zpracování. Některé metody oddělení plástů od rámku už vlastně prvním stupněm zpracování byly. V prvním stupni jde vždy o to tavením oddělit vosk od hrubých nečistot. To lze udělat několika způsoby. Teoreticky si člověk dovede představit, že by voští roztavil a pak ho přecedil přes síto nebo látku. Problém je v tom, že vosk celkem rychle tuhne a látku i síto ucpávají i nečistoty. Vosk brzy přestane protékat proudem, jenže my ho skrz síto potřebujeme dostat co nejrychleji, jinak ztuhne a už to nepůjde. Všechny metody tedy řeší otázku, jak prohnat vosk sítem a přitom ho udržet na vysoké teplotě.
S tímto problémem vám pomůže sluneční tavidlo, což je bedna s proskleným víkem. Do bedny se dá voští (nebo rámky s plásty), zavře se a dá se na sluníčko. Pod přímým sluncem teplota uvnitř bedny snadno přesáhne 60 °C, což je hranice tání vosku. Vosk na šikmém dnu tavidla stéká do připraveného korýtka, zatímco všechny nečistoty zůstávají ležet na dně. Sluneční tavidlo je skvělé v tom, že bez nákladů na energie a s minimem práce pěkně čistě oddělí vosk od nečistot. Nevýhody jsou závislost na počasí a menší výtěžnost, trocha vosku na nečistotách pořád zbyde a tavidlo ho neodstraní.
Hned v úvodu formuláře jsou kolonky Kód EAN, Číslo místa spotřeby a Výrobní číslo elektroměru, které se vás netýkají, protože zatím nemáte Smlouvu o připojení.
V části Důvod žádosti o smlouvu zvolte uzavření smlouvy z důvodu nového odběru s montáží elektroměru a trvalý odběr.
Dál nezapomeňte vyplnit kolonky Distribuční sazba a Hodnota hlavního jističe v části Technická data odběrného místa. Vyplňte také všechny vaše osobní údaje a to, jakým způsobem budete platit zálohy a faktury.
Nakonec formulář podepište.
Přílohy
K vyplněnému formuláři přiložte tyto přílohy:
Revizní zprávu, kterou vám vystaví revizní technik. Případně stačí, pokud potvrdí 3. stranu žádosti. Jestli revizní zprávu ještě nemáte, dodáte nám ji později.
Situační plánek s vyznačením polohy objektu, příjezdové cesty i vstupu do objektu. Může to být katastrální mapa nebo koordinační plánek.
Prohlášení k převodu rezervovaného příkonu, pokud pozemek kupujete od obce nebo developera a poplatek za příkon už je zaplacený.
Odeslání
Jakmile máte žádost vyplněnou, podepsanou a všechny přílohy jsou pohromadě, dokumenty nascanujte nebo vyfoťte. Všechny je pošlete na email: info@eon.cz.
Vysoká nať u brambor se vyskytuje hlavně díky přehnojení dusíkem. Dusík motivuje rostlinu k bujné tvorbě zelených stonků a listů. Aby rostlina mohla dále prosperovat, je třeba zabránit jejímu zlomení. Ke stabilizaci takových rostlin pomůže přihrnutí vždy, když je nať brambory vyšší než 20 cm. Optimální nadzemní výška natě je 20 cm. Pomůže zde přihrnutí stonků i s listy okolní hlínou. Nahrnutí zeminy kolem základny bramborových rostlin jim může pomoci zůstat stabilní. To také pomáhá zabránit tomu, aby byly hlízy brambor vystaveny slunečnímu záření. Když jsou hlízy brambor vystaveny slunečnímu záření, zezelenají a stanou se jedovatými.
Další příčinou dlouhé natě u brambor může být nedostatek slunečního svitu. Bramborové rostliny mohou být vytáhlé, protože nedostávají potřebné množství slunečního světla. To nutí bramborové rostliny natáhnout se po světle a ztenčit.
Hlavním důvodem tohoto problému je, že rostliny brambor mají příliš mnoho stínu. Možná jsou vysazeny v blízkosti větší rostliny nebo stromu. Nebo je možná stíní zeď nebo plot.
Někdy se může stát, že v nati brambor vyrostlo hodně listů, které způsobují zablokování slunečního světla. V takovém případě můžete některé výhony seříznout, abyste tomuto problému předešli.
V naší poradně s názvem ELEKTRICKÁ PŘÍPOJKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel František Stejskal.
Prosím o zaslání tiskopisů na připojení elektřiny ke garáži děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Podle dotazu odjaduji, že jste od někud od Brna. Brno spadá do distribuční soustavy jihomoravského kraje, kterou spravuje společnost E. ON Distribuce. To znamená, že i když si vyberete tarif od ČEZ nebo Pražské energetiky, distribuční poplatky budete stejně odvádět pod E. ON. Takže přikládám odkazy ke stažení formuláře od dodavatele elektřiny E. ON. E. ON má na svých internetových stránkách průvodce připojením, kde uvedete nezbytné údaje a bude vám poskytnut formulář přímo pro vaši situaci. Průvodce k připojení nového odběrového místa naleznete zde: https://www.eon.cz/domacnos…
Pokud chcete rovnou formulář, tak ten je k dispozici ke stažení zde: https://saeceweb01runblobco…
Nezapomeňte na 2 nezbytné přílohy:
1. Revizní zpráva.
2. Situační plánek.
Vyplněný formulář včetně příloh zašlete na email info@eon.cz
Mezi nejznámější škůdce, kteří mohou rostlinu napadnout, patří svilušky, třásněnky, mšice a červci. Pokud jsou špičky listů hnědé a zaschlé, je nejspíše vzduch příliš suchý, proto musíme rosit listy. Nedostatečná zálivka rostliny se projeví pokroucenými a skvrnitými listy. Pokud jsou listy popálené a ztrácejí barvu, musíme rostlinu přemístit, jelikož má příliš slunečního záření. Opad listů zase svědčí o příliš suchém vzduchu.
V naší poradně s názvem KANADSKÉ BORŮVKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tamáš Robert.
Dobrý den. Mám balkónové kanadské borůvky. Vláhu mají, dostatek místa, hnojiva používám pro borůvky, ale listy a květy mi usychají. Přímého slunečního světla mají jen večer. Co dělám špatně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Důvodem bude zřejmě nedostatek slunečního světla. Kanadské borůvky potřebují plné slunce po celý den. Snesou i polostín, ale čím méně slunce mají, tím hůře prosperují. Smrtící pro ně pak je stav, kdy mají málo slunce, díky čemuž nemohou spotřebovat dodané hnojivo, které se hromadí v půdě a rostlinu postupně ničí.
Další příčinou může být nevhodné pH substrátu. Kanadské borůvky vyžadují pH půdy v rozmezí 4 až 5,2. Zjistit pH můžete pomocí lakmusového papírku, kterým změříte kyselost výluhu z vašeho substrátu.
Na balkoně, který je orientován severozápadně, neočekávejte žádné zázraky při pěstování plodonosných rostlin. Můžete ho ale využít pro pěstování krásných begónií nebo na letnění pokojových rostlin, například klívii se bude na tomto balkóně v létě skvěle dařit.
Růžice jsou velmi atraktivní, proto je tento sukulent velmi ceněným druhem. Aeonium ciliatum (latinsky Aeonium ciliatum) roste pouze na ostrově Tenerife. Listy vyrůstají ve tvaru růžice. V závislosti na množství slunečního záření jsou zbarvené od tmavě zelené až po žlutozelenou. Květy vyrůstající na rozvětveném stvolu mají bílou barvu. První květy se objeví až po 2–4 letech od vysazení.
Samoopalovací tabletky a kapsle uměle stimulují pigmentové buňky kůže k produkci barviva (melaninu). Velké množství melaninu pokožku zbarví pěkně dohněda a zároveň ji i chrání před škodlivými účinky slunečního záření. Samoopalovací tabletky Beauty Sun obsahují velké množství betakarotenu získávaného z rostlinných extraktů. Tabletka posiluje hnědé zbarvení pokožky stimulací pigmentů. Používáním samoopalovacích tabletek dosáhnete hnědé pokožky již za krátký čas, aniž byste ji vystavili účinkům škodlivého záření. Samoopalovací tabletky se doporučují i těm, kteří trpí alergií na slunce.
V naší poradně s názvem CHOROBY A ŠKŮDCI VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Dobrý den, na odrůdě Prim jsem objevil problém. Dokázal by někdo poradit, co to je a popř. co s tím? Děkuji. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Takto vypadá sluneční úžeh plodů vinné révy. Příčina je vysoká teplota v kombinaci s nevhodně načasovaným nebo rychlým odlistěním a vystavením hroznů přímému slunku. Sluneční úžeh révy vzniká jako poškození infračerveným zářením. V podstatě lze mluvit o poškození hroznů vysokými teplotami. Tepelné záření, které může způsobit sluneční úžeh, se odvíjí od kombinace teploty, slunečního záření a proudění větrů. V bobulích, exponovaných ke slunečnímu záření, může být teplota vyšší až o 10°C, než je aktuální teplota vzduchu. Při teplotách okolo 35°C, může být teplota bobulí kolem 45°C, což může být destruktivní nejenom pro slupku, dužninu bobule, ale také pro enzymatický systém. Zcela destruktivně proto může být ovlivněná tvorba látek obsažených v bobulích a tím také kvalita hroznů. Vliv tepelného záření na bobule se zesiluje, zejména za bezvětří nebo minimálního proudění vzduchu.
Určitě znáte z vlastní zkušenosti velmi intenzivní, sálavé teplo, které je možné pozorovat při vysokých teplotách, při intenzivním slunečním záření a za bezvětří ve vinici. Právě toto teplo má destruktivní vliv na bobule.
Proudění větru může snižovat riziko vzniku slunečního úžehu. Proudění větru má ochlazující vliv a teplota bobulí se může výrazně snižovat. Může být na stejné úrovni, jako je aktuální teplota vzduchu nebo i nižší.
Poškození na hroznech se objeví většinou do 24 hodin a po 5–10 dnech působení těchto extrémních podmínek může dokonce dojít až k odumření třapiny. Jakmile překročí teplota vzduchu 35 °C, lze předpokládat, že úplná exponovanost hroznů je výrazně škodlivá.
Napadení bobulí je typické propadáním slupky bobule, která se zbarvuje do hnědé až fialové barvy. Při silnějším napadení dochází k scvrkávání bobulí. Postupně může dále docházet k zasychání bobulí. Takto extrémně poškozené bobule již nejsou vhodné ke zpracování na víno. Jelikož jsou často poškozené pouze části exponovaných hroznů, bylo by velice obtížné a časově náročné hrozny třídit ve vinici. Je proto třeba hrozny co nejšetrněji vylisovat a minimalizovat jakýkoliv delší kontakt poškozených hroznů s moštem. Mohlo by docházet k extrakci hořkých látek do moštu a vína.
Na poškození jsou náchylnější větší bobule. Poměr mezi slupkou bobulí a objemem bobule je poměrně malý a vrstva kutikuly je většinou tenká. Nejcitlivější jsou právě stolní odrůdy, kam patří i odrůda Prim, a dále moštové odrůdy s větší bobulí.
S blížícím se termínem zaměkání je proto také třeba změnit strategii odlistění. Odlistění zóny hroznů, prováděné v tuto dobu, by mělo být pouze jednostranné. Při směru řad sever-jih by se mělo odlistění provádět pouze z východní strany listové stěny. Při jiném směru řad, vždy z takové strany, kde svítí ranní slunce. Bobule jsou také odolnější ke slunečnímu úžehu, pokud bylo odlistění provedené brzy po odkvětu révy vinné.
Jestliže je některá vinice výrazněji odlistěná a zároveň hrozí poškození vysokými teplotami a sluncem, je možné aktuálně provést postřik kaolinem v 5% koncentraci. Kromě zpevnění slupky bobule má kaolin další pozitivní vlastnosti, ve vztahu k růstu a vývoji révy vinné.
Vezměte si připravený květináč zasypaný zeminou, utvořte do zeminy díru prstem a vložte do ní aloe vera kořeny směrem dolů. Podržte rostlinu ve vzpřímené poloze a přimáčkněte. Pokud nezůstane rostlina ve svislé poloze, zasuňte za ni tyč jako podpěru. Lehce rostlinu zalijte a umístěte ji na světlém místě, ale mimo dosah přímého slunečního záření, protože vám může sluníčko listy spálit. Ničeho se nelekejte, pokud se rostlina zbarví do červena nebo se listy mírně scvrknou, je to přirozená součást procesu růstu aloe vera.
Než aloe začne růst, tak není potřeba rostlinu zalévat, tedy asi po dobu čtyř až šesti týdnů.
V naší poradně s názvem JAK NA STŘÍHÁNÍ OLEANDRU KDYŽ JEŠTĚ TEĎ ZAČÁTKEM LISTOPADU MÁ NASAZENO NA KVĚTY? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vendula Hladíková.
Prosím o radu, oleandr jsem již dala na přezimování do chodby, ale on má ještě nasazeno na květy, určitě již nepokvete a já se ptám jestli je mám ostříhat nebo nechat do jara. Děkuji za odpověď. Hladíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Ano, oleandr u nás nepřezimuje venku a musí se uklízet přes zimu do vytápěných prostor s teplotou do 20 °C a s dostatkem světla. Bohužel krátké dny a nedostatek slunečního svitu, které na našem území panují od listopadu do května, nestačí pro normální život oleandru a ten během těchto měsíců skomírá. Jeho přežití se podpoří tím, že se ostříhá a zbaví se dlouhých větví. Oleandr snese i radikální řez. Pro názornost přikládám obrázek, kde je vidět jak ostříhat oleandr na zimu. Čím více ho před přezimováním ostříháte, tím lépe. A co s květy? Nevykvetlá poupata sama zaschnou a opadají. Není třeba se jim nijak věnovat. Neodlamujte je jsou-li ještě čerstvá. Čím méně ran rostlina bude mít, tím menší bude šance na nákazu. Oleandr během přezimování snese i úplné sucho v substrátu, proto omezte zálivku na minimum a množství zálivkové vody korigujte podle vitality zbylých listů. Během přezimování ničím nehnojte. Až zjara v dubnu, kdy se začíná prodlužovat den a slunce již hřeje začněte s otužováním, kdy roslinu vynášejte na den ven a na noc zase dovnitř. V této době už začněte rostlinu rosit na list a zvyšte zálivku. Od poloviny května již rostlina může být venku a aby byla odolná vůči žravým škůdcům, hlavně proti mšicím, tak ji postříkejte roztokem přípravku Actara https://www.google.cz/image… a zbytek roztoku nalijte do substrátu. Oleandr si z tohoto přípravku natáhne protilátky, které ho ochrání na příštích 70 dní. Po 70ti dnech postřik opakujte. Díky tomu se můžete těšit celé léto krásně prosperující rostlině, která vám bude dělat radost nekonečným proudem květů. Takto můžete ošetřit všechny rostliny, které dáváte na léto ven. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Do Evropy se tento typ primulky dostal z Číny v roce 1879. Pro dnešní sortiment této primule má klíčový význam objev růžového odstínu, který se vyštěpil z původní světle fialové barvy a byl firmou Sutton v roce 1895 uveden poprvé na trh pod jménem Primule obconica rosea. Na listech této primule jsou drobné chloupky. Tato primule kvete bílými až růžovými květy v průběhu celého roku. Této primulce vyhovují nižší teploty bez přímého slunečního světla. Půda pro tyto rostliny by měla obsahovat dostatek živin a měla by být stále vlhká. Tento druh se množí semeny, poté vás odmění celoročním květenstvím.
Zelenec oranžový (Green Orange) je rovněž nenáročná rostlina, které se bude dařit prakticky kdekoli. Listy má sytě zelené, po okrajích lehce zvlněné, ale velice působivé jsou zejména sytě oranžové řapíky, které vytvářejí s barvou listů zajímavý kontrast. Při výběru stanoviště se vyvarujte přímého slunečního svitu, přehřátého stanoviště na okně nebo zcela tmavého místa. Stanoviště mu vyhovuje světlé s rozptýleným světlem, ale bude se mu dařit i v částečném polostínu. Důležité je rostlinu nevystavovat průvanu. Zelenec vyžaduje pravidelnou a přiměřenou zálivku, pozor na přeschnutí, ale i přemokření rostliny, půda by měla být stále pouze přiměřeně vlhká. Vhodné je také udržovat přiměřenou vlhkost vzduchu, proto rostlinu rosíme, případně je možné listy opatrně osprchovat.
Chov včel není podmíněn členstvím v žádném včelařském spolku nebo organizaci, které by ověřovaly způsobilost k chovu včel. Přesto musí chovatel splnit několik zákonných povinností, včetně dodržování platných nařízení Státní veterinární správy.
Chovatel musí splnit dvě zákonné povinnosti. Tou první je registrovat se u Českomoravské společnosti chovatelů v Hradištku, která přiděluje registrační číslo chovatele. Zároveň zde musí nahlásit budoucí umístění stanoviště včetně počtu včelstev, kterému bude také přiděleno registrační číslo stanoviště. Pokud se jedná o stanoviště na pozemku, jehož chovatel není vlastníkem, je třeba mít souhlas majitele pozemku, ten není součástí registrace. Ze slušnosti je také vhodné nahlásit se místní základní organizaci ČSV.
Stanoviště včelstev je třeba nahlásit také na místně příslušný obecní nebo městský úřad (příslušným formulářem). Pokud se stanoviště nachází ve volné přírodě, je vhodné přiložit situační plánek. Stanoviště mimo zastavěnou část obce je třeba označit umístěním žlutého rovnostranného trojúhelníku s délkou strany 1 m. Zároveň je vhodné na přístupové cesty umístit ceduli s varováním POZOR VČELY. Toto opatření se provádí jako prevence vzniku škod na včelách v důsledku zemědělské činnosti. Ošetřovatelé porostů musí postupovat podle zákona č. 326/2004 Sb. a prováděcí vyhlášky č. 327/2004 Sb. Škody na včelách, které vzniknou v důsledku zemědělské činnosti, je třeba oznámit místní Veterinární správě a také ČSV.
Pokud budete pořízená včelstva nebo oddělky převážet z území jednoho kraje do druhého, je třeba mít k nim veterinární atest, ten vystaví veterinární správa v místě původu včelstev/oddělků. V případě, že se bude jednat o převoz mimo obec, musí být včelstva vyšetřena na mor včelího plodu s negativním výsledkem. Pozor na přesuny včelstev v blízkosti ochranných pásem moru. Problém také může nastat, pokud se v blízkosti takového pásma nachází vaše nové stanoviště. Při nákupu buďte obezřetní a kupujte včelstva s jasným původem. Ideální je například od chovatele matek. Taková včelstva budou mít dobré vlastnosti a zároveň je tento chov pravidelně sledován na včelí nemoci.
Každý rok, nejpozději do konce února, je včelař povinen oznámit písemnou formou umístění stanoviště – stejně jako tomu je před pořízením včelstev, kdy se stanoviště nahlašují na místně příslušný obecní nebo městský úřad. Nové umístění včelstev nebo dočasných stanovišť je třeba oznámit nejméně pět dnů předem.
Pravidelnou povinností včelaře, kterou je třeba každoročně splnit nejpozději do 15. září, je oznámit Českomoravské společnosti chovatelů v Hradištku aktuální počty včelstev na stanovištích. Už zaregistrovaným chovatelům je automaticky zasílán formulář k potvrzení údajů a doplnění počtu včelstev. Pokud však máte stanoviště nové nebo jste ho jen přemístili na jiný pozemek, je třeba to nahlásit.
Závaznou a rovněž pravidelnou povinností včelaře je ošetřovat včelstvo proti varoáze dle zákonných nařízení a vyhlášek. Je vhodné si vést záznamy, jejichž forma není dána, ale v případě kontroly ze strany státních institucí mohou být vyžadovány.
Přihláška do ústřední evidence ČMSCH je k dispozici ke stažení na www.cmsch.cz v záložce Ústřední evidence > Včely nebo se lze obrátit na ČMSCH přímo. Kontakt na ČMSCH Hradištko 123, 252 09 Hradištko e-mail: uevcely@cmsch.cz, tel.: 257 896 210.
Pokud chcete být součástí systému CIS, je nutná přihláška elektronickou formou. Pro základní přihlášení do CIS je nutné znát své přihlašovací jméno a heslo. Přihlašovací jméno je e-mail, který máte na včelařství, nebo osobní mail, který používáte. Do přihlašovacího pole zadáváte celou mailovou adresu. Například základní organizace Brno má e-mail zobrno@vcelarstvi.cz, pro přihlášení je nutné do pole Jméno zadat zobrno@vcelarstvi.cz a heslo už musíte znát, nebo máte možnost si jej na e-mail, který je zároveň jako přihlašovací jméno, zaslat nové.
Opylení je přenos pylu ze samčí tyčinky na samičí pestík. Pokud dojde ke spojení samčích a samičích částí stejného druhu, dochází k opylení a následně k tvorbě semene. K opylení může dojít různými způsoby, například zvířaty nebo větrem. Květiny přitahují hmyz svým sladkým nektarem. Některý hmyz se tímto nektarem živí a tím, že přelétá z jedné rostliny na druhou, pyl přenáší a rostliny opylovává. K opylení může dojít také tím, že vítr pyl rozfouká a zanese do dalších květů. Květy opylené hmyzem bývají pestrobarevné a silně voní, kdežto rostliny opylené větrem, jako jsou trávy, mají květy často malé a bez lístků.
Pokud dojde k opylení kvetoucí rostliny, začnou se uvnitř květu tvořit semena. Semena rostlin se postupně vyvíjí. Plod obklopuje semeno a vyrůstá z něho například jablko, hruška nebo fazolový lusk. První fáze růstu u plodu rostlin z osiva se nazývá klíček. V případě, že má semeno dostatek slunečního světla a vody, vyklíčí a rostlina začíná růst.
Termostatický ventil je zařízení, které využívá fyzikálních zákonů k regulaci tepelného výkonu otopných těles (radiátorů, podlahových konvertorů a tak dále) v systémech vytápění. Jedná se o speciální armaturu, v níž je poloha kuželky dána změnou objemu kapaliny (nejčastěji lihu) v těle ventilu. Změna objemu kapaliny je dána tepelnou roztažností vlivem změny teploty ve vytápěné místnosti – čím vyšší teplota, tím větší objem kapaliny. Při zvyšování teploty okolního vzduchu nad požadovanou hodnotu kapalina zvětší svůj objem natolik, že zatlačí na kuželku ventilu a tím začne přivírat průtok přitékající topné vody. Vlivem menšího množství teplé vody v otopném tělese se snižuje jeho výkon a dochází tak k regulaci vnitřní teploty vzduchu. Ventily mají omezení rozsahu, nastavení a blokování, paměťový kroužek pro opakované nalezení polohy pro nastavení požadované teploty, protimrazovou bezpečnostní funkci, zabezpečení proti zcizení. Rozsah nastavení teploty v místnosti je 5–26 °C. Ventilové těleso je vyrobeno z poniklované mosazi. Použitím termostatických ventilů můžete dosáhnout až 20% úspory energie. Termostatické ventily reagují pružně na změny teploty okolí, takže využívají efektivně jak energii, tak tepelné zisky (od slunečního záření, lidského tepla i elektrických spotřebičů).
Účinnou látkou samoopalovací pilulky Beauty Sun je jednobuněčná mořská řasa Dunaliella salina, která je schopna i za extrémních přírodních podmínek, jako je například vysoké UV záření, horko nebo třeba nedostatek potravy, produkovat vysoké množství karotenoidů, tedy barviv. Betakaroten z řasy Dunaliella salina se dostane přes trávicí soustavu do krve, poté se ukládá v pokožce mezi tukovou tkání. Pravidelným denním užíváním samoopalovací pilulky Beauty Sun lze tedy vytvořit vrstvu betakarotenu, která se v důsledku přirozeného seškrábání a regenerace pokožky tlačí směrem na povrch, čímž se pokožka stává přirozeně lesklejší a získává zdravě hnědou barvu. Betakaroten uskladněný v epidermální pokožce je schopen neutralizovat nejen škodlivé látky, ale jako fyzický filtr chrání pokožku před škodlivými účinky slunečního záření a napomáhá krásnému, jednolitému hnědnutí pokožky. Betakaroten zároveň chrání pokožku před oxidací a škodlivým vlivem toxických látek. Zabraňuje vzniku volných radikálů, které jsou mimo jiné zodpovědné za stárnutí a tvorbu vrásek. Užíváním samoopalovací tabletky Beauty Sun nejen podpoříte tvorbu krásné a dlouhotrvající hnědé barvy pokožky, ale udržíte i krásu a zdraví své kůže.
Dávkování: Doporučuje se konzumace 2 tabletek denně, zapitých malým množstvím tekutin.
Rutin je chemická sloučenina patřící mezi flavonoidní glykosidy. Je to látka světle žluté barvy, částečně rozpustná ve vodě. Má řadu pozitivních zdravotních účinků, mezi jeho největší přínosy patří především schopnost léčit křehkost krevních kapilár a zvyšovat pružnost cév. Snižuje LDL cholesterol. Významná je i jeho antioxidační aktivita a s ní související antikarcinogenní účinky a schopnost likvidovat volné radikály. Zesiluje účinek vitaminu C. Rutin byl objeven v roce 1842 v listech routy vonné. Je velmi rozšířený v rostlinné říši. Mezi nejvýznamnější zdroje rutinu patří pohanka obecná, routa vonná a jerlín japonský. Dále se rutin vyskytuje v chřestu, ve slupkách rajčat, v kůře citrusových plodů, v jablečné slupce, v broskvích, nektarinkách, lesních plodech, kiwi, banánech a také ve výluhu zeleného a černého čaje.
Na českém území je pohanka nejvýznamnějším zdrojem rutinu. Jeho množství závisí na odrůdě pohanky a také na množství přijatého slunečního záření. Obsah rutinu v pohance se v různých částech rostliny liší. Nejvíce rutinu se nachází v květech (až 400 mg/100 g sušiny), následují listy, semena, stonek, nejméně rutinu je v kořenu. V loupaných semenech (takzvané kroupy) se nachází okolo 20 mg rutinu ve 100 g sušiny. Tepelným zpracováním pohanky však obsah rutinu klesá. Rutin je někdy označován jako vitamin P. Řadí se mezi flavonoidy, což jsou látky, které některému ovoci a zelenině dodávají chuť a barvu.
Rutin je možné koupit jako potravinový doplněk stravy.
Hned v úvodu formuláře jsou kolonky Kód EAN, Číslo místa spotřeby a Výrobní číslo elektroměru, které se vás netýkají, protože zatím nemáte Smlouvu o připojení.
V části Důvod žádosti o smlouvu zvolte uzavření smlouvy z důvodu nového odběru s montáží elektroměru a trvalý odběr.
Dál nezapomeňte vyplnit kolonky Distribuční sazba a Hodnota hlavního jističe v části Technická data odběrného místa. Vyplňte také všechny vaše osobní údaje a to, jakým způsobem budete platit zálohy a faktury.
Nakonec formulář podepište.
Přílohy
K vyplněnému formuláři přiložte tyto přílohy:
Revizní zprávu, kterou vám vystaví revizní technik. Případně stačí, pokud potvrdí 3. stranu žádosti. Jestli revizní zprávu ještě nemáte, dodáte nám ji později.
Situační plánek s vyznačením polohy objektu, příjezdové cesty i vstupu do objektu. Může to být katastrální mapa nebo koordinační plánek.
Prohlášení k převodu rezervovaného příkonu, pokud pozemek kupujete od obce nebo developera a poplatek za příkon už je zaplacený.
Odeslání
Jakmile máte žádost vyplněnou, podepsanou a všechny přílohy jsou pohromadě, dokumenty nascanujte nebo vyfoťte. Všechny je pošlete na email: info@eon.cz.
Podle dotazu odjaduji, že jste od někud od Brna. Brno spadá do distribuční soustavy jihomoravského kraje, kterou spravuje společnost E. ON Distribuce. To znamená, že i když si vyberete tarif od ČEZ nebo Pražské energetiky, distribuční poplatky budete stejně odvádět pod E. ON. Takže přikládám odkazy ke stažení formuláře od dodavatele elektřiny E. ON. E. ON má na svých internetových stránkách průvodce připojením, kde uvedete nezbytné údaje a bude vám poskytnut formulář přímo pro vaši situaci. Průvodce k připojení nového odběrového místa naleznete zde: https://www.eon.cz/domacnos…
Pokud chcete rovnou formulář, tak ten je k dispozici ke stažení zde: https://saeceweb01runblobco…
Nezapomeňte na 2 nezbytné přílohy:
1. Revizní zpráva.
2. Situační plánek.
Vyplněný formulář včetně příloh zašlete na email info@eon.cz
Dobrý den. Mám balkónové kanadské borůvky. Vláhu mají, dostatek místa, hnojiva používám pro borůvky, ale listy a květy mi usychají. Přímého slunečního světla mají jen večer. Co dělám špatně?
Důvodem bude zřejmě nedostatek slunečního světla. Kanadské borůvky potřebují plné slunce po celý den. Snesou i polostín, ale čím méně slunce mají, tím hůře prosperují. Smrtící pro ně pak je stav, kdy mají málo slunce, díky čemuž nemohou spotřebovat dodané hnojivo, které se hromadí v půdě a rostlinu postupně ničí.
Další příčinou může být nevhodné pH substrátu. Kanadské borůvky vyžadují pH půdy v rozmezí 4 až 5,2. Zjistit pH můžete pomocí lakmusového papírku, kterým změříte kyselost výluhu z vašeho substrátu.
Na balkoně, který je orientován severozápadně, neočekávejte žádné zázraky při pěstování plodonosných rostlin. Můžete ho ale využít pro pěstování krásných begónií nebo na letnění pokojových rostlin, například klívii se bude na tomto balkóně v létě skvěle dařit.
Takto vypadá sluneční úžeh plodů vinné révy. Příčina je vysoká teplota v kombinaci s nevhodně načasovaným nebo rychlým odlistěním a vystavením hroznů přímému slunku. Sluneční úžeh révy vzniká jako poškození infračerveným zářením. V podstatě lze mluvit o poškození hroznů vysokými teplotami. Tepelné záření, které může způsobit sluneční úžeh, se odvíjí od kombinace teploty, slunečního záření a proudění větrů. V bobulích, exponovaných ke slunečnímu záření, může být teplota vyšší až o 10°C, než je aktuální teplota vzduchu. Při teplotách okolo 35°C, může být teplota bobulí kolem 45°C, což může být destruktivní nejenom pro slupku, dužninu bobule, ale také pro enzymatický systém. Zcela destruktivně proto může být ovlivněná tvorba látek obsažených v bobulích a tím také kvalita hroznů. Vliv tepelného záření na bobule se zesiluje, zejména za bezvětří nebo minimálního proudění vzduchu.
Určitě znáte z vlastní zkušenosti velmi intenzivní, sálavé teplo, které je možné pozorovat při vysokých teplotách, při intenzivním slunečním záření a za bezvětří ve vinici. Právě toto teplo má destruktivní vliv na bobule.
Proudění větru může snižovat riziko vzniku slunečního úžehu. Proudění větru má ochlazující vliv a teplota bobulí se může výrazně snižovat. Může být na stejné úrovni, jako je aktuální teplota vzduchu nebo i nižší.
Poškození na hroznech se objeví většinou do 24 hodin a po 5–10 dnech působení těchto extrémních podmínek může dokonce dojít až k odumření třapiny. Jakmile překročí teplota vzduchu 35 °C, lze předpokládat, že úplná exponovanost hroznů je výrazně škodlivá.
Napadení bobulí je typické propadáním slupky bobule, která se zbarvuje do hnědé až fialové barvy. Při silnějším napadení dochází k scvrkávání bobulí. Postupně může dále docházet k zasychání bobulí. Takto extrémně poškozené bobule již nejsou vhodné ke zpracování na víno. Jelikož jsou často poškozené pouze části exponovaných hroznů, bylo by velice obtížné a časově náročné hrozny třídit ve vinici. Je proto třeba hrozny co nejšetrněji vylisovat a minimalizovat jakýkoliv delší kontakt poškozených hroznů s moštem. Mohlo by docházet k extrakci hořkých látek do moštu a vína.
Na poškození jsou náchylnější větší bobule. Poměr mezi slupkou bobulí a objemem bobule je poměrně malý a vrstva kutikuly je většinou tenká. Nejcitlivější jsou právě stolní odrůdy, kam patří i odrůda Prim, a dále moštové odrůdy s větší bobulí.
S blížícím se termínem zaměkání je proto také třeba změnit strategii odlistění. Odlistění zóny hroznů, prováděné v tuto dobu, by mělo být pouze jednostranné. Při směru řad sever-jih by se mělo odlistění provádět pouze z východní strany listové stěny. Při jiném směru řad, vždy z takové strany, kde svítí ranní slunce. Bobule jsou také odolnější ke slunečnímu úžehu, pokud bylo odlistění provedené brzy po odkvětu révy vinné.
Jestliže je některá vinice výrazněji odlistěná a zároveň hrozí poškození vysokými teplotami a sluncem, je možné aktuálně provést postřik kaolinem v 5% koncentraci. Kromě zpevnění slupky bobule má kaolin další pozitivní vlastnosti, ve vztahu k růstu a vývoji révy vinné.
Ano, oleandr u nás nepřezimuje venku a musí se uklízet přes zimu do vytápěných prostor s teplotou do 20 °C a s dostatkem světla. Bohužel krátké dny a nedostatek slunečního svitu, které na našem území panují od listopadu do května, nestačí pro normální život oleandru a ten během těchto měsíců skomírá. Jeho přežití se podpoří tím, že se ostříhá a zbaví se dlouhých větví. Oleandr snese i radikální řez. Pro názornost přikládám obrázek, kde je vidět jak ostříhat oleandr na zimu. Čím více ho před přezimováním ostříháte, tím lépe. A co s květy? Nevykvetlá poupata sama zaschnou a opadají. Není třeba se jim nijak věnovat. Neodlamujte je jsou-li ještě čerstvá. Čím méně ran rostlina bude mít, tím menší bude šance na nákazu. Oleandr během přezimování snese i úplné sucho v substrátu, proto omezte zálivku na minimum a množství zálivkové vody korigujte podle vitality zbylých listů. Během přezimování ničím nehnojte. Až zjara v dubnu, kdy se začíná prodlužovat den a slunce již hřeje začněte s otužováním, kdy roslinu vynášejte na den ven a na noc zase dovnitř. V této době už začněte rostlinu rosit na list a zvyšte zálivku. Od poloviny května již rostlina může být venku a aby byla odolná vůči žravým škůdcům, hlavně proti mšicím, tak ji postříkejte roztokem přípravku Actara https://www.google.cz/image… a zbytek roztoku nalijte do substrátu. Oleandr si z tohoto přípravku natáhne protilátky, které ho ochrání na příštích 70 dní. Po 70ti dnech postřik opakujte. Díky tomu se můžete těšit celé léto krásně prosperující rostlině, která vám bude dělat radost nekonečným proudem květů. Takto můžete ošetřit všechny rostliny, které dáváte na léto ven.
Madagascar tubiflira neboli kalanchoe vytváří malý shluk květů, uspořádaný na stopkách. Ke kvetení nedochází pravidelně a někdy nemusí kvést vůbec. V případě, že se rozhodne kvést, tak se tak stane na začátku teplého ročního období. Kakanchoe mají malé šedavé květy podobné levanduli. Po odkvětu, hlavní rostlina umírá a přichází čas ke znovuzrození přes malé rostlinky, které s umřelou rostlinou můžou klesnout k zemi a růst všude tam, kde přistanou. To je důvod, proč je nejlepší, aby se kalanoche pěstovala v samostatných květináčích.
Kalanoche potřebuje teplotu 16° až 24° C. Potřebuje minimálně čtyři hodiny slunečního svitu denně. Dá se pěstovat i venku, ale je třeba ji uklidit před prvními mrazy, a to postupně, protože náhlé změně teploty můžou rostlině způsobit stress. Kalanchoe poroste na přímém slunci, nebo v jasném světle ve stínu. Zalévá se pouze tehdy, když je půda suchá. K zálivce se používá voda o pokojové teplotě. V zimním období je zapotřebí, aby se půda nechala vyschnout mezi jednotlivými zálivkami. Kalanchoe potřebuje zeminu pro kaktusy. Pokud používáte standardní zeminu pro pokojové rostliny, tak přidejte písek nebo perlit pro lepší propustnost. Kalanchoe se přesazuje brzy na jaře, ale pouze tehdy, když rostlina přeroste svůj květináč. Nový květináč vyberte o něco větší než byl ten původní. Přesazování je možné každý měsíc, mezi březnem a zářím. Následně se pak použije tekuté hnojivo naředěné na polovinu, než je doporučováno. Kalanchoe nemá ráda vysokou vzdušnou vlhkost. Průměrná vlhkost v místnosti moderních bytů je ideální pro tuto rostlinu. K rozmnožování je třeba vybrat některé z rostlinek z okrajů listů. Množení se provádí v mělkém hrnci, do kterého se nasype hlína pro kaktusy. Hrnec nemusí být hluboký, protože kořeny zde neporostou moc dlouho. Malé rostlinky se rozmístí na povrch půdy, hrnec se zakryje průhlednou igelitovou fólií a umístí se na slunném místě. Půda se při množení udržuje vlhká, ale ne přemokřená. Když jsou rostliny dostatečně vysoké a lehce se dotýkají plastu, tak se odstraní plastový obal a přesadí se do většího květináče.
Všechny druhy gekonů, bez ohledu na druh, potřebují doplňkové topení ve svých výbězích. Teplo může být zajištěno tepelnou žárovkou nad teráriem nebo topnou rohoží pod polovinou terária. Topné kameny se nedoporučují, protože se mohou velmi zahřát a plazi se z nich často nepohnou, než se spálí.
Terária gekonů by měly mít k dispozici celou teplotní škálu s teplou a studenou zónou. Ideální teplotní rozsah pro gekona tureckého je v teplé zóně 32°C a v chladné zóně 21°C po celý den.
Teploty v teráriu musí být denně sledovány pomocí teplotních pistolí „namířit a vystřelit“, které jsou k dispozici ve většině obchodů se zvířaty, nebo pomocí tradičních teploměrů, které se nalepí na vnitřní stěny terária.
Také vlhkost musí být sledována pomocí měřidel zvaných vlhkoměry. V ideálním případě by měla být vlhkost udržována mezi 50-70 procenty, aby bylo zajištěno, že ještěrky jsou hydratované a správně svlékají kůži. Každodenní mlžení terária pomáhá udržovat přiměřenou vlhkost.
Většina druhů gekonů jsou ve volné přírodě noční tvorové, aktivní v noci, takže nejsou vystaveni velkému množství slunečního záření. V důsledku toho se někteří chovatelé plazů a veterináři domnívají, že gekoni nevyžadují UV světlo. Poskytování UV záření gekonům je však kontroverzní a někteří veterináři se domnívají, že se gekonům daří lépe a je méně pravděpodobné, že se u nich vyvinou běžná kosterní onemocnění, jako je metabolické onemocnění kostí, když jsou vystaveni denně na několik hodin UV záření z celospektrální UV žárovky, zejména pokud jsou umístěny zcela uvnitř.
Zatímco gekoni ve volné přírodě mohou žít na písku nebo půdě, tyto substráty se obecně nedoporučují ve výběhu gekonů, protože zvíře je může neúmyslně pozřít a vyvinout gastrointestinální impakce nebo obstrukce. Lepší je papírová podestýlka, jako jsou pelety z recyklovaného papíru, které se obvykle používají pro morčata a králíky, nebo drcený novinový papír, protože jsou při konzumaci stravitelné.
Pro přirozenější vzhled lze jako podestýlku použít kusy koberce pro plazy, prodávané v obchodech se zvířaty. Koberec pro plazy se však musí často měnit, protože se rychle zašpiní jídlem a výkaly.
Rovněž velikost terária je pro gekona důležitá. Terárium by mělo mít objem 38 až 70 litrů. Větší terária se nedoporučují z důvodu ztížené možnosti udržet správnou teplotu a vlhkost.
