Langstrothův nástavkový úl je původním představitelem všech moderních úlů, již 150 let se šíří po celém světě. Úl se snadno obsluhuje a díky jednoduché konstrukci se výborně osvědčil. Tento nástavkový úl otevírá včelaři snad všechny možnosti provozních metod při rozdílných klimatech a snůškových podmínkách, jakož i včelích druhů. Mezinárodní srovnatelnost a spolupráce je bez problémů, protože všechna včelařská technologie je určena pro Langstrothovu míru. Podstatné části tohoto systému nalézají v současné době také uplatnění v českém a moravském včelařství.
Langstrothův úl – metodika
Včelaření v Langstrothech vychází z přirozeného prostředí pro včely. Všude je přesně dodržena včelí mezera, takže odpadají například problémy se stavbou různých můstků. S rámky se snadno manipuluje, navíc v tomto systému převážně pracujete pouze s celými nástavky, nerozebíráte jednotlivé rámky. Samozřejmě mimo potřeby specifických zásahů do včelstva. Úly jsou vzdušné, s celoročně zasíťovanými dny, což to výrazně přispívá k hygieně včelstva. Navíc i léčení a kontrola spadu roztočů varroa je snazší, tomu napomáhá 10cm výška dna. Pod ním je zasunuta plastová podložka na měl. Při její kontrole nebo odběru úl vůbec neotevíráte. V zimě včelstvo nerušíte a velice rychle máte zkontrolovanou celou včelnici. Síla stěny úlu je 25 mm, což včelám umožňuje zejména na jaře okamžitě reagovat na změny venkovní teploty. Používá se dřevo z borovice vejmutovky, které je v současné době nejvhodnější včelařskou dřevinou. Pro svou nízkou hmotnost je využito na výrobu všech dílů úlu.
Konstrukce úlu Langstroth je jak jednoduchá, tak i cenově dostupná, a navíc si jej je schopen vyrobit dokonce i podprůměrně zručný včelař se základním vybavením pro práci se dřevem.
Původní rámky do systému Langstroth byly vysoké 232 mm (Langstroth Original). Jednalo se o rámkovou míru 44,8 x 23,2 cm s horní loučkou o délce 48,2 cm. Rámek se také označuje jako Langstroth 1/1 nebo L 1/1. Úlová sestava byla složena ze dna, nástavků a víka. Nástavky jsou na 10 rámků.
Později se však začalo spekulovat o vysoké hmotnosti nástavků v medníku. Dle systému Dadant byl systém Langstroth rozšířen také o rámky s výškou 185 mm (Langstroth 3/4), 159 mm (Langstroth 2/3) a 137 mm (Langstroth 1/2), ale také o 285 mm s označením Dadant Jumbo, který se používá výhradně do plodiště.
Po vzoru úlu Dadantova je možno včelařit též s nízkými nástavky pro med, což přináší menší hmotnost nástavku i plástu, a tím lehčí manipulaci, med v panenském díle, zralý zavíčkovaný med i ze slabších snůšek, druhové medy, lepší možnost použití výkluzů a vyfukování včel při odběru medu, lepší technizaci odvíčkování a vytáčení. Nízké nástavky vyžadují pro racionální vytáčení medu radiální, hvězdicové nebo zvratné koše do medometů na více plástů.
Nedostatkem středně vysokých plástů pro plodiště je jeden nástavek málo, dva jsou však v podstatě více, než je potřeba. Dost medu zůstává ve složeném, dvounástavkovém plodišti. Přehození nástavků znamená, vedle změny hmotnosti, hrubý zásah do teplotního režimu plodového hnízda. Tvorba oddělků a chov matek na nástavkové míře vyžaduje úlové přepážky a rozdělené dno s česny.
Ve svém příspěvku VCELI RAMKY NA STUDENOU,NEBO TEPLOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jirka Rendl.
Jaké postavení rámků je lepší pro včelky, studené či teplé? Mám miru rámků 39-24, což asi není podstatné.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal Vinš.
Postavení rámku v úle se stanovuje oproti česnu. Rozeznáváme dva druhy a to studenou (podélnou) nebo teplou (příčnou) stavbu. Pro co se rozhodnout je věc názorů, každý včelař na to má svůj pohled a opodstatnění. Zde bych to viděl hlavně, na jakém stanovišti jsou umístěny úly, klimatických podmínkách a z jaké strany převážně vane vítr. Pokud jsou úly chráněné volil bych studenou (podélnou) stavbu, zda-li ale směrem od česna vane často vítr nebo jsou úly ve vyšší nadmořské výšce, tak bych volil teplou (příčnou) stavbu. Toto ovšem nese určité riziko, že včely v zimním chomáči se drží blíže k česnu z důvodu čerstvého vzduchu a může dojít k vyhladovění, protože včely nevyužijí zásoby umístěné v zadní části nástavku. Osobně využívám teplou stavbu.
Úl je umělé obydlí vytvořené člověkem k chovu včel. V naší zemi jsou velmi rozšířené úly přístupné zadem, které se dále dělí dle staveb na příčnou čili teplou stavbu a podélnou čili studenou, a pak úly přístupné horem.
Příčná neboli teplá stavba má rámky umístěny rovnoběžně s čelní stěnou úlu, kde je umístěno česno. Chceme-li manipulovat s rámky, musíme je vytahovat jeden po druhém kleštěmi. Pokud prohlížíme zadní 3 až 4 rámky, není to nic hrozného, pokud ale chcete kontrolovat rámky blíže k česnu, práce se silně komplikuje. Je to těžké, dlouhotrvající a naprosto nepohodlné jak pro vás, tak hlavně pro včely. Nezřídka se ztratí matka, často můžete pozabíjet několik dělnic rozmačkáním na stěně úlu. Jisté ulehčení práce s tímto typem úlu přinesla konstrukce vysouvacího zařízení, které rámky zavěšuje na kolejnice. Na nich pak všechny rámky mohou vyjet do zezadu přivěšené bedny, v níž pak pracujete jako s úlem přístupným ze shora. Jenže toto zařízení vyžaduje častou údržbu, aby jej včely například nezastavěly.
Podélná či studená stavba má rámky kolmo na česnovou stěnu, takže mohou být vytahovány jednotlivě a nezávisle na sobě. Mezi plásty je však poměrně malá mezera, takže nejprve vždy musíte vytáhnout první plást, abyste získali potřebný prostor. Další plásty pak posunete do uvolněného místa, jako když otáčíte list knihy, a vytáhnete. Toto uspořádání bylo jasným pokrokem proti příčným stavbám, ale brzy se ukázalo, že ani tato manipulace není příliš jednoduchá. Plásty zastavěné a naplněné ztěžknou, a navíc se hodně mačkaly včely.
Výhodou zadem přístupných úlů je, že můžete postavit například dva na sebe, mají totiž malou potřebu místa. Tím pádem se ideálně hodí do včelínů a na kočovné včelnice. Navíc se při práci nemusí vynakládat mnoho síly, což ocení hlavně fyzicky slabší nebo znevýhodnění včelaři.
Úly přístupné horem jsou pro svou obsluhu pohodlné a snadno přístupné. Princip úlu přístupného horem se stal oblíbeným a plně efektivním ve chvíli, kdy bylo odděleno pevné dno a jako volný díl umožnilo vzájemnou záměnu nástavků. Tak byl vlastně vytvořen nástavkový úl dnešního typu. Tyto pak můžeme rozdělit na vysoké nebo nízké nástavky. Základním předpokladem pro včelaření v nástavkových úlech je chov silnějších, přirozeněji vedených včelstev s nižším počtem zásahů ve větším úlovém prostoru. V nástavkovém úlu se pracuje ze shora, což je jednodušší. Na jeden nebo více nástavků se nasazuje medník, který se podle síly včelstva a nabídky snůšky může skládat ze dvou nebo také tří nástavků. Materiál, ze kterého je úl vyroben, nemá na vývoj včelstva vliv (dřevěné, plastové).
Videonávody: ptačí budky, rozměry, plánky a chyby při výrobě
U ptačích budek se vyplatí vidět práci rukama. Na papíře vypadají rozměry ptačí budky jednoduše, ale v dílně se nejčastěji chybuje u vletového otvoru, spojování dna, přesahu střechy, otevírání pro čištění a zavěšení na strom. Vybral jsem proto videa, která dohromady dobře ukazují výrobu, školní i domácí postup, odbornější vysvětlení a praktické detaily.
Moje zkušenost: nejlépe mi fungovala úplně jednoduchá budka bez ozdob, z prken silných přibližně 18–22 mm, s hrubší vnitřní stěnou a bez bidýlka. Když jsem jednou nechal před otvorem malý kolíček „pro pohodlí ptáků“, zpětně jsem pochopil, že jsem tím spíš pomohl predátorům než sýkorkám.
Video
Největší přínos
Pro koho je vhodné
Řeknijak: budka pro sýkorky
Jednoduchý domácí postup a dostupný materiál
Začátečník, chalupa, rodinná dílna
Patronáty: Jak na ptačí budky
Vysvětlení, proč budku dělat bezpečně a smysluplně
Školy, rodiny, komunitní projekty
Zoo a BZ: budka pro koňadry
Praktický návod na budku pro sýkoru koňadru
Kdo chce cílit na sýkorky
Vidlák: budka pro sýkorky a brhlíky
Delší zkušenost s životností a opravami
Kutilové, kteří chtějí bytelnější řešení
Prima nápadů: budka, kterou zvládnou děti
Jednoduchost montáže a názornost
Rodiny s dětmi, začínající kutilové
Ornitolog na drátě: ptačí budky a obyvatelé
Širší ornitologický kontext
Kdo chce vědět, komu budka opravdu pomůže
Jak vyrobit ptačí budku pro sýkorky
Toto video je vhodné jako první praktická ukázka, pokud hledáte ptačí budka pro sýkorky plánek, jednoduchý postup a levnou výrobu. Důležité je vnímat ho jako domácí návod, u kterého je potřeba hlídat bezpečnostní detaily: budka má být bez bidýlka, musí jít čistit a otvor musí odpovídat cílovému druhu.
Důležité pasáže: začátek videa ukazuje materiál a základní rozměření, střední část postup řezání a skládání, závěr hotovou budku. Při sledování si hlídejte hlavně vletový otvor, způsob uchycení dna a možnost budku po sezoně otevřít.
Patronáty: Jak na ptačí budky?
Toto video má smysl hlavně pro pochopení, že ptačí budky nejsou dekorace, ale náhradní hnízdní dutiny. Hodí se ke článku proto, že vysvětluje širší souvislosti: proč ptákům chybí přirozené dutiny, proč budky vyvěšovat rozumně a proč se nevyplatí zaplnit zahradu špatně udělanými budkami.
Jestliže hledáte ten nejstarší a nejrozšířenější úl na světě vůbec, pak právě Langstroth je tím pravým. Úl vymyslel a poprvé sestavil Langstroth, včelař se Severní Ameriky, podle kterého také úl nese své jméno. Úl měl původně základní rámkovou míru 45 x 23 cm a byl určen pro deset rámků na studenou stavbu s oddělitelným dnem. V dalším vývoji se u úlů Langstroth sjednotila postupně rámková šíře na 45 cm, výšky rámků na 13,6; 15,9; 23,2; a 28,6 cm s 8 až 12 rámky na studenou stavbu. U všech těchto druhů zůstalo odnímatelné dno. Kromě toho, že je dno odnímatelné, je často i otočné. Otočením dna včelař může změnit výšku česna na výšku 1 centimetr nebo 4,5 centimetru. Současně s tím se takto mění i výška podmetu. U těchto úlů se nejčastěji používají nástavky s 10 rámky, přičemž se výhradně jedná o použití rámků Hoffmanova typu. V běžné praxi se nejčastěji setkáte s rámky plodištními s výškou 23 cm, tříčtvrtečními s 16 cm rámky a mělkými s 13,5 cm jako medníkovými pro produkci vytáčeného medu i medu plástečkového. Stěna úlu je jednoduchá, o síle cca 2,5 cm.
Výhodou tohoto typu je velké rozšíření mezi včelaři, otočné dno, variabilita. Nevýhodou je váha při medobraní.
Jak si vyrobit tento nástavkový úl, najdete v podrobném plánku a pro inspiraci výroby se můžete podívat na tato videa.
Tento typ nástavkového úlu je možné pořídit i na internetových obchodech, kde je uvedena rovněž cena, ta se značně liší, záleží vždy na dodavateli. Kompletní úl je možné zakoupit od 1 790 Kč.
Pokud používáme nástavkový úl, máme možnost úlový prostor zvětšovat a zmenšovat, či přehazovat uspořádání nástavků nebo rámků. U nástavkového úlu se upřednostňuje zacházení s celými nástavky namísto s jednotlivými rámky, protože je to rychlejší a snazší.
Trochu sporným bodem provozní metody jsou prohlídky včelstev – otevřeme úl, ale nic v něm neděláme, pouze zkontrolujeme stav zásob, plození a podobně. V zásadě bychom toto nikdy neměli dělat zbytečně, protože každé otevírání a rozebírání úlu včely dost zásadním způsobem vyrušuje. Dobrou zásadou je nechodit se do včel nikdy jen tak dívat, ale otevírat úl jen tehdy, když v něm opravdu potřebujeme něco provést. A při té příležitosti si situaci v úlu můžeme zrovna prohlédnout. Takže na jaře otevřeme úl proto, abychom odebrali staré opuštěné plásty, ale současně při tom zkontrolujeme, jak jsou na tom včely se zásobami a jak přežily zimu.
Nízkými nástavky, které měl původně jen Dadantův úl (polonástavky), se dnes těží med skoro ve všech úlových systémech. Výhody jsou především: nízká hmotnost nástavků s medem, dokonale zavíčkovaný, tedy zralý, zejména květový med s nízkým obsahem vody, získávání druhových medů, možnost vyfukování včel, případně vytáčení celých nástavků, možnost nástavkového včelaření žen a také jedinců v pokročilejším věku. Větší počet rámků vyžaduje radiální (hvězdicový) medomet a je vyvážen možností nedrátkování rámků.
V naší poradně s názvem KDE KOUPIT PRAGANDU A SMES NA SALAMY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín Koštál.
D.den jsem z Vlašimska a chtel bych koupit pragandu ,
tři sáčky po 250g a 3 sáčky na výrobu salamu, udejte místo nákupu neb zašlete na
adr. Antonín Koštál,Družstevní 291,25765 Čechtice neb volejte 773877493 dik za info Ko
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Všechny formy včelího díla i různé odřezky jsou surovinou pro získání včelího vosku. Vosk vložený do úlu ve formě mezistěny a vyprodukovaný včelami přichází ve včelstvu do styku s medem, pylem, propolisem a kokony včelího plodu (košilkami). To vše na něj do určité míry působí, ovlivňuje jeho barvu nebo jeho výtěžnost ze suroviny. Vosk, který nepřišel do styku se žádnou z uvedených látek, je vosk panenský (čistý) a má bílou barvu. Včelař snadno rozpozná barevné odstíny vosku a pozná dílo takzvaně čistě panenské od díla včelami již dříve využitého. Veškerý ostatní vosk je zabarvený a čím vícekrát se v plástech vylíhl plod nebo souše/voští znečistily jiné látky (zplesnivěly, byly silně pokálené včelami a podobně), tím tmavší vosk získáme.
Pokud používáme klasické drátované rámky, musíme vyřešit otázku, jak z nich plást dostat. Je celkem jednoduché obříznout dřevěnou část rámku nožem, ale kolem drátků to jde hodně špatně. Plásty vyndané z rámků (a obecně každý dosud neroztavený plást) se nazývají voští.
Vosk by neměl přijít do styku se železem (tedy jiným, než je nerez). Pozor na oprýskané hrnce a neošetřené povrchy pařáků. Vosk pod vlivem železa šedne a ztrácí na kvalitě.
Odstranění vosku z plástů:
Plást z rámku vyřízneme nožem a tenké drátky prostě přeštípneme, nebo nám pod nožem samy povolí. Získáme tedy vosk i s drátky, které ale v dalším zpracování bez problému odstraníme. Horší je, že potom budeme muset všechny rámky znovu drátkovat.
Vložíme rámky do hrnce s vařící vodou. Stačí několik sekund, vosk povolí a z hrnce vytáhneme úplně čistý nadrátovaný rámek. Je to jednoduché a účinné, ale vyžaduje to dostatečně velký hrnec. Pokud ho máme, není důvod tento způsob nevyužít.
FAQ – ptačí budky, rozměry, plánky a praktické chyby
Jaké rozměry má mít ptačí budka pro sýkorky?
Ptačí budka pro sýkorky má mít dno přibližně 12 × 12 až 14 × 14 cm a menší vletový otvor.
U sýkorek je nejdůležitější sladit vnitřní prostor a velikost otvoru. Pro menší sýkory se používá menší otvor, pro koňadru o něco větší. Příliš malá dutina znamená tísnění mláďat, přehřívání a horší vývoj peří. Příliš velký otvor zase pustí dovnitř větší druhy nebo usnadní útok predátorů. V praxi bych raději udělal pevnou jednoduchou budku než ozdobný domeček.
Jaký má být vletový otvor pro sýkorky?
Vletový otvor pro sýkorky bývá nejčastěji kolem 28 až 34 mm podle toho, na jaký druh cílíte.
Menší otvor se hodí pro drobnější sýkory, větší pro koňadru a podobné druhy. Chyba je udělat otvor „pro jistotu“ velký, protože tím se budka stane méně bezpečnou. Pokud chcete podpořit hlavně malé pěvce, držte se menšího otvoru a nedávejte před něj bidýlko. Bidýlko ptáci nepotřebují, ale kočka, kuna nebo strakapoud ho mohou využít.
Jak vyrobit budku pro kosa?
Budka pro kosa není klasická uzavřená budka s kulatým otvorem, ale spíš otevřená polobudka.
Kos černý běžně nehnízdí jako sýkorka v hluboké dutině. Pokud mu chcete pomoci, dává větší smysl polobudka pro kosa s otevřenější přední částí, umístěná klidněji a níže v zeleni. U kosa je důležité krytí, nerušené okolí a dostupnost potravy. Samotná budka nestačí, pokud je zahrada úplně sterilní, bez keřů, listí, vlhčích míst a přirozeného hmyzu.
Je lepší ptačí budku koupit, nebo vyrobit?
Ptačí budku můžete koupit i vyrobit; důležitější než cena je správný rozměr, čištění a bezpečné zavěšení.
Levná koupená budka může fungovat, pokud má správný otvor, silnější stěny, přesah střechy, bezpečný závěs a dá se otevřít. Domácí výroba má výhodu, že si rozměry pohlídáte sami. Já bych nekupoval budku jen podle vzhledu. Vždy bych zkontroloval vnitřní rozměr dna, průměr otvoru, absenci bidýlka a to, jestli do ní nebude zatékat.
Kdy je nejlepší vyvěsit ptačí budku?
Ptačí budky je nejlepší vyvěsit už na podzim nebo v zimě, nejpozději před začátkem hnízdění.
Ptáci si vhodná místa často prohlížejí dříve, než člověk začne na jaře řešit zahradu. Podzimní vyvěšení má výhodu v tom, že budka na místě přirozeně „zestárne“, ztratí pach novoty a ptáci ji mohou využít i jako úkryt. Když budku pověsíte až v plném jaru, pořád může pomoci, ale šance na obsazení v dané sezoně bývá menší. Nejlepší je předstih.
Jak vysoko pověsit ptačí budku?
Ptačí budka se obvykle věší několik metrů nad zem, ale výška závisí na druhu ptáka a místě.
Pro běžné sýkorníky se v zahradách často volí výška, kam nedosáhne člověk ani kočka bez šplhání.
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Kopřivová.
Prosím dají se ořechys těmito flíčky oužít na ořehovku ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Pro výrobu ořechovice se používají pouze ořechy s pěknou slupkou bez známek napadení či poškození. V ořechu pod flíčky může bujet plíseň a zbytečně si tak s takovými ořechy skazíte svoji práci.
Tofu se vyrábí podobně jako sýr, jen se jako výchozí surovina vezme sójové mléko, respektive sójový nápoj získaný ze sójových bobů, který se vysráží různými syřidly (pomocí mořské soli Nigari nebo sádry), a sójová bílkovina se nechá srazit. Tofu je tedy ryze rostlinného původu, a proto je tolik vyhledáváno především lidmi, kteří maso či živočišnou stravu nejí, anebo lidmi, kteří se chtějí stravovat zdravě.
Návod na domácí výrobu cca 500–800 g tofu:
Sója – kvalita sóji je pro výrobu tofu velmi důležitá. Naneštěstí sója, která je běžně k dostání, je nevalné kvality a pro výrobu tofu nevhodná (má malé procento bílkovin a tuku). Zpravidla na pultech najdeme sóju, která má poměrně malá, našedlá zrna, často rozpůlená nebo svraštěná. Když už si můžeme vybrat, tak hledáme sóju, která má velká celistvá zrna (to znamená nerozdělená), jasné béžovo-žlutavé barvy, s hladce vypnutou nepopraskanou ani ne nakrabacenou slupkou.
Propírání – do nádoby navážíme půl kila sóji a zalijeme vodou. Promícháváme a sledujeme zabarvení vody. V ideálním případě by měla zůstat téměř čistá. Jestli se nám kalí, je to důkaz špatných podmínek při sklizni sóji. Vodu slijeme a propírání opakujeme, dokud voda nezůstane čistá.
Namáčení – propranou sóju v nádobě zalijeme přebytkem studené vody (to znamená, aby vrstva vody nad sójou byla alespoň tak vysoká jako byla vrstva samotné sóji v nádobě). Nádobu necháme stát při pokojové teplotě (21 °C) zhruba 12–14 hodin. Dobře namočená sója se pozná, když ji rozpůlíme podle toho, že celá ploška zrna má stejnou, bílou barvu.
Drcení – dobře nabobtnalou sóju rozmixujeme mixérem na co nejjemnější kaši, čím déle mixujeme, tím lépe. K husté kaši přidáme vodu tak, aby kaše po nabrání na lžíci snadno stekla, například jako kefír.
Vaření – kaši za neustálého míchání přivedeme těsně pod bod varu. Lepší by bylo vařit, ale při tom vzniká velké množství pěny, kterou bychom museli pracně odebírat. I při nižší teplotě vzniká pěna, ale podstatně menší množství, které lze ještě omezit tím, že na hladinu nalejeme vrstvičku oleje. Potom už nesmíme míchat, aby se olej nedostal do kaše, a to vyžaduje kvalitní hrnec, který kaši nepřipálí. Proto výrobci tofu vaří v páře v tlakovém hrnci. To má ještě jednu výhodu, při vyšší teplotě se začíná ztrácet typická luštěninová chuť sóji a mléko i tofu jsou prosté této pachutě, která některým lidem vadí. Na bodu varu kaši necháme cca 10 minut. Pokud nám kaše během vaření zhoustla, přidáme vodu, aby byla řídká jako na začátku, a necháme prohřát k bodu varu.
Pasírování – cílem je oddělit od sebe mléko a pevnou složku, která se nazývá okara.
Oddělky tvoříme buď na chov matek, nebo na rozšíření (posílení) včelstev. Tvoříme je od poloviny května, kdy jsou včely na vrcholu svého rozvoje.
Rozšíření, posílení včelstev oddělkem s novou koupenou matkou
Na oddělky odebíráme plásty s převážně zavíčkovaným plodem od nejsilnějších včelstev, a to i se včelami, ale zásadně z medníku, kam si je alespoň den předem přeložíme ometené, abychom neodebrali i matku.
Jedná se o velice snadný a jednoduchý způsob rozšíření početního stavu včelstev. Ze všeho nejdříve si musíme zajistit kvalitní oplozenou matku. Nejlépe z nějakého vyššího chovu. Samotný způsob tvorby oddělku je velice jednoduchý. Do připraveného úlu vložíme jako první od česna rámek s mezistěnou a další prázdnou souš. Z některého včelstva, nebo z více včelstev, odebereme tři až pět rámků s velkým počtem včel s maximálně zavíčkovaným plodem. Další rámky budou rovněž souše. Zbytkem volného prostoru se nemusíme vůbec zabývat. Samotnou matku vložíme do vhodné přidávací klícky a část této klícky vyplníme medocukrovým těstem. Přístup k tomuto těstu pro včely uzavřeme. Klícku s matkou pověsíme mezi plásty, ve kterých je plod, a to tak, aby měly včely maximální kontakt s matkou. Oddělek musíme trochu pokrmit. Asi za dva až tři dny odstraníme uzávěr medocukrového těsta a tím včely uvolní matku z klícky. Velice jednoduše poznáme přijetí matky. Oddělek nehučí, včely na česně se neklepou a nosí pyl. Tento oddělek je vhodné po přijetí matky postupně posilovat plodem z jiných včelstev, ale bez včel. Včely do doby krmení musí obsedat u větší rámkové míry (alespoň 10 rámků). U nízkých nástavků takové včelstvo musí obsadit alespoň dva nástavky.
Rozšíření, posílení včelstev oddělkem s vychovanou matkou ve včelstvu
Pro rozšíření včelstev tvoříme oddělek stejně, jen ze zavíčkovaných plástů se včelami odebereme dva až tři plásty a mohou být od různých včelstev, abychom příliš neoslabili jedno včelstvo. Pokud máme plást s pylem, dáme ho k česnu, pokud nemáme, tak dáme světlejší plodový plást. Pak přidáme plodové plásty a nakonec krycí plást se zásobami, postříkaný vodou. Takto už máme oddělek na čtyřech až pěti plástech. Aby se létavky nevracely do svého úlu, musíme oddělek přemístit dál od úlu, ze kterého byly odebrány (včely by se mohly vrátit do původního úlu). Přikrmujeme až za dva dny, až se oddělek sjednotí a začne střežit česno. Zralý matečník můžeme přidat asi za hodinu i později ten samý den, až včelstvo zjistí osiřelost.
Tento nástavek má výšku rámků 159 mm (výška nástavků je 167 mm). Používá se v nízkonástavkovém provozu v jižních oblastech s bohatou snůškou, hlavně v nížinách a povodích řek. Využívají ho včelaři na produkci jednodruhových medů. Snadno se tvoří oddělky celým nástavkem. Svou nízkou hmotností je velice vhodný pro ženy. Dá se použít také do kombinované sestavy s vysokým nástavkem pod názvem Jumbo, což je zejména vhodné v lokalitách s kratší vegetační dobou, kde nejsou včelstvem kladeny takové nároky na prostor. Můžeme ho použít jako krmítko. Vyložením fólií přímo na rámky z něho vytvoříme velkoobjemové krmítko.
Parametry tohoto úlu jsou: vnější rozměr 51,5 x 42,5 x 16,8 cm, vnitřní rozměr 46,5 x 37,5 x 16,8 cm, rozměry rámku 44,8 x 15,9 cm.
Úl se dá pořídit v internetových obchodech nebo si ho nechte vyrobit u truhláře na zakázku.
Tento nástavek má výšku rámků 185 mm (výška nástavků je 192 mm). Používá se v nízkonástavkovém provozu v oblastech s bohatou snůškou (řepka, akát). Tento nástavek se dá považovat za střední typ. Lze říci, že je nejvyšší z nízkonástavkových a nejnižší z vysokonástavkových sestav. Považuje se za kompromis mezi těmito možnostmi. Je vhodný pro včelaření bez mateří mřížky při silnějších snůškách i na včelaření s mateří mřížkou na slabší snůšky. Matky bez problémů do této rámkové výšky kladou. Snadno se tvoří oddělky celým nástavkem. Můžeme ho použít též do kombinace s vysokým nástavkem, což je zejména vhodné v lokalitách s kratší vegetační dobou, kde včelstvo neklade takové nároky na prostor. Jeho předností je také nízká hmotnost.
Parametry tohoto úlu jsou: vnější rozměr 51,5 x 42,5 x 19,2 cm, vnitřní rozměr 46,5 x 37,5 x 19,2 cm, rozměry rámku 44,8 x 18,5 cm.
Úl lze pořídit v internetových obchodech nebo si ho nechte vyrobit u truhláře na zakázku.
Z mnoha důvodů radím používat nástavkové úly. Jejich konstrukce je velmi jednoduchá, odpovídá potřebám včelstva a včelstvo je možné rychle a bez problémů ošetřovat. Dále musíme zvážit, jakou chceme používat míru rámků. Obvyklé rámkové míry jsou Německá (370 x 223 mm), Kuntzschova (330 x 250 mm), Zanderova (420 x 220 mm), Langstrothova (448 x 232 mm), Dadantova (460 x 270 mm), Adamcova (390 x 240 mm). V ČR je nejrozšířenější Adamcova míra. Nástavkové úly se dají v přírodě velmi dobře umístit a podle potřeby také převážet.
Nástavkový úl je sestaven ze samostatných dílů. K nim patří odnímatelné dno, několik nástavků, víko, mateří mřížka a fólie. Nástavky jsou vyrobeny pouze z bočních stěn a dají se stavět nad sebe a vyměňovat, díky tomu se dá úl zvětšovat dle potřeby. V každém nástavku může být zavěšeno osm až dvanáct rámků. Dno slouží k větrání a je v něm zabudováno česno. Do dna se umístí laťkový rošt, aby včely nemohly stavět dolů.
Podle typu materiálu rozdělujeme úly na dřevěné a z plastických hmot. Úly z plastických hmot jsou o něco lehčí a lépe izolují. Nevýhodou někdy bývá malá prodyšnost plástů. Dřevěné úly dlouho vydrží a můžeme si je sami zhotovit z prefabrikovaných dílů. Včelařům se nabízejí úly ze dřeva borovice vejmutovky, protože je velmi lehké a porézní a mnohem lépe izoluje než tvrdá dřeva.
Oddělek představuje velice snadný a jednoduchý způsob rozšíření početního stavu včelstev. Ze všeho nejdříve si musíme zajistit kvalitní oplozenou matku. Nejlépe z nějakého vyššího chovu. Všechny tyto chovy rozchovávají matky z kvalitního a ověřeného materiálu. Samotný způsob tvorby oddělku je velice jednoduchý. Do připraveného úlu vložíme jako první od česna rámek s mezistěnou a další prázdnou souš. Z některého včelstva, nebo z více včelstev, odebereme tři až pět rámků s velkým počtem včel s maximálně zavíčkovaným plodem. Další rámky budou rovněž souše. Zbytkem volného prostoru se nemusíme nikterak zabývat. Samotnou matku vložíme do vhodné přidávací klícky a část této klícky vyplníme medocukrovým těstem. Přístup k tomuto těstu pro včely uzavřeme. Klícku s matkou pověsíme mezi plásty, ve kterých je plod, a to tak, aby měly včely maximální kontakt s matkou. Oddělek musíme trochu pokrmit. Asi za dva až tři dny odstraníme uzávěr medocukrového těsta a tím včely uvolní matku z klícky. Velice jednoduše poznáme přijetí matky. Oddělek nehučí, včely na česně se neklepou a nosí pyl. Tento oddělek je vhodné po přijetí matky postupně posilovat plodem z jiných včelstev, ale bez včel. Včely do doby krmení musí obsedat u větší rámkové míry (alespoň 10 rámků). U nízkých nástavků takové včelstvo musí obsadit alespoň dva nástavky.
Tyto úly mají výšku nástavku pod 20 cm. Při výrobě nástavků a rámků se sice zapotíme, ale při včelaření se nám to vrátí snadnou manipulací. Díky malé velikosti a většímu počtu nástavků můžeme dobře reagovat na potřeby včel a nástavky přidávat ve správnou chvíli. Dá se říct, že u nízkonástavkového včelaření se včelař řídí více podle včel a počasí a u vysokonástavkové metodiky podle období. Jeho předností proti vysokým nástavkům je méně násilné rozšiřování prostoru pro plodování celými nástavky a menší hmotnost plných nástavků. Nevýhodou je hlavně více rámků v úlu. Při použití jen nízkých nástavků je možných více postupů ošetřování včelstev.
Jakmile máme voští oddělené od rámků (anebo jsme ho v rámcích nikdy neměli), můžeme se pustit do zpracování. Některé metody oddělení plástů od rámku už vlastně prvním stupněm zpracování byly. V prvním stupni jde vždy o to tavením oddělit vosk od hrubých nečistot. To lze udělat několika způsoby. Teoreticky si člověk dovede představit, že by voští roztavil a pak ho přecedil přes síto nebo látku. Problém je v tom, že vosk celkem rychle tuhne a látku i síto ucpávají i nečistoty. Vosk brzy přestane protékat proudem, jenže my ho skrz síto potřebujeme dostat co nejrychleji, jinak ztuhne a už to nepůjde. Všechny metody tedy řeší otázku, jak prohnat vosk sítem a přitom ho udržet na vysoké teplotě.
Včelař velmi úzkostlivě hlídá úly, aby mu roj neulétl. Pokud roj ulétne, je ochoten udělat všechno, aby jej získal zpět a založil tak další včelstvo. Roj včel se může usadit někde na zahradě, ale může odlétnout a usadit se na stromě.
V době rojení je tedy nutné kontrolovat včely v úlech v krátkých intervalech mezi šesti až devíti dny. Pokud včely kladou méně vajíček a narážejí nové matečníkové misky, je to příznak rojení. Pokud toto zjistíme, musíme okamžitě rozšířit prostor úlu tak, že přidáme mezistěny a prázdné plásty – souše. U nástavkových úlů to není problém, protože je možné přidat celý nástavek s výbavou. Přitom je dobré odstranit vystavěné začínající matečníky a kaši z nich zužitkovat. Také je možné odebrat ze včelstva plodové plásty s mladými včelami jako oddělek a tím vytvořit malé odrojení. Záleží ale na síle původního včelstva.
Včely, kterým dáme dostatek práce, budou mít na starost něco jiného než jen myslet na rojení. Je proto zapotřebí včas odtáčet med anebo alespoň přidávat nástavky k vystavění a zanesení sladinou.
Zvláště před letním slunovratem čekat s přidáním nástavku až do chvíle, než se včely vyvěsí do podmetu, není vhodné. Úlový prostor je lepší rozšiřovat s předstihem, spodní nástavek by měl sloužit jen jako rezerva pro nárazovou snůšku – včely by se na dno neměly příliš dostat.
Trubci, a zejména trubčí plod, odčerpávají včelám krmnou kašičku, jejíž přebytek mezi včelami působí jako jeden ze stimulů rojení. Proto je vhodné včelám dávat kromě rámků s mezistěnami i stavební rámky, tedy prázdné. Včely v nich vystaví takové dílo, jaké zrovna budou potřebovat. Bude-li jich v úlu jen pár, budou nejspíš plné trubčiny. Při vyšším počtu stavebních rámků včely budou stavět také čistě dělničí dílo anebo různé mezistupně.
Silná včelstva v prostorném úlu s dostatečným větráním přicházejí do rojové nálady poměrně zřídka, spíše mají tendenci k výměně matek. To se stává zvláště v prvních letech po osazení prostorných úlů. Když však přesto objevíme rojové matečníky – to zjistíme snadno pohledem na spodní loučky horního plodového nástavku – nezbývá než likvidovat rojovou náladu pomocí přeletáku. Mateřák odsuneme stranou a na jeho místo postavíme nový úl se třemi nástavky vybavenými soušemi. Doprostřed druhého nástavku dáme plást z mateřáku s živenými matečníky a přisypeme včely z dalších 3–5 plástů. Tyto plásty dobře prohlédneme, abychom snad nesmetli i matku. Nejsou-li v převěšeném plástu zásoby, přidáme ještě 1–2 plásty s medem. Do přeletáku se vrátí všechny orientované včely. Protože nemá téměř žádný plod a je schopen alespoň částečně využít snůšky.
