Informace od profesionálů
 |
HLAVNÍ STRÁNKA
CHOROBY
PĚSTOVÁNÍ
ŠKŮDCI
RECEPTY
Tento typ odpuzovače není úplně vhodný pro plašení krtků, protože se vyrábí v provedení zapojení do elektrické zásuvky. Tento typ navíc nemá žádný kabel k připojení, zástrčka je vyrobena přímo na přístroji.
Přístroj je tak spíše k vnitřnímu využití. Jeho působení je maximálně cca 11 m od umístění v domě, takže pokud máte menší zahradu, mohl by vám pomoci. Pro představu působení se můžete podívat na jeho účinné schéma.
Zdroj: Plašič krtků
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ VODÁRNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Koudela.
Dobrý den
Potřebuji schema elektrického připojení tlakového spínače domácí vodárny Elpumps
VB 25/1300B
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Tady je k dispozici produktový list k tlakovému spínači TSA3S05M osazenému na vodárně Elpumps
VB 25/1300 B.
www.sigmashop.cz/sou…
Zdroj: diskuze Domácí vodárna
Tento plašič se vyrábí z plastových lahví tak, že ze čtyř PET lahví odříznete dna, ta nalepíte jako křidélka na další láhev a plašič je hotový. V místě napadeném krtkem zapíchněte drát asi 20 centimetrů hluboko a na vrcholek nasaďte PET láhev, do které vyřízněte ve dně otvor jen nepatrně širší, než je průměr drátu. Pak stačí jen nepatrný vánek, který se opře do křidélek a láhev roztočí. Třením o drát vydává plašič nepříjemné zvuky, které se přenáší do země.
Akustickým měřením v krtčích chodbičkách bylo zjištěno, že intenzita hluku v zemi se dá srovnat se zvuky, které vydává závodní motorka.
Krtka takový rachot okamžitě vypudí. Dosah jedné plašící jednotky je v kruhu o průměru 15 metrů. Rozhodně tady platí pravidlo, čím víc plašičů na zahradě, tím je úprk krtků z pozemku rychlejší.
Navíc se již nevrátí, i když tato zařízení po čase odstraníte. Je to pro otřesný trvalý zážitek, který si odnesli z vaší zahrady.
Zdroj: Plašič krtků
V naší poradně s názvem PLAŠIČ KRTKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Duchoslavová.
Dobrý den, prosím o sdělení jaký má dopad na zdraví osob, které se pohybují v těsné blízkosti profesionálních odpuzovačů krtků a hrabošů. V popisu se uvádí že míra hluku, který vydává činí 400 - 1000 Hz. Je tato hranice pro lidský organizmus škodlivá, pokud tyto zvuky vnímám. Často trpím migrénou a mám obavy aby se mi nezhoršoval zdravotní stav. Děkuji za odpověď a jsem s pozdravem Duchoslavová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
400 - 1000 Hz není míra hluku, ale frekvence. Míra hluku je hlasitost v decibelech. Vše nad 70 dB škodí. Uvedená frekvence je ve slyšitelném pásmu, není nebezpečná. Respektive žádná frekvence zvuku není nebezpečná. Zvuk, který vydává plašič, může být pro člověka trochu otravný, takže by neměl být v doslechu.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: diskuze Plašič krtků
Při zapojení domácí vodárny je nutné vždy postupovat podle schématu přiloženého u vodárny. Schéma zapojení domácí vodárny by u přístroje nemělo chybět. Schéma zapojení domácí vodárny celý proces velmi zjednoduší. Abyste domácí vodárnu zapojili správně, musíte myslet na několik faktorů. V balení domácí vodárny (nebo její součástí) by mělo být čerpadlo na vodu, ovladač regulace tlaku vody (ten ovládá elektromotor), zpětná klapka a tlaková expanzní nádoba.
Při zapojení domácí vodárny, ať už ho budete dělat sami nebo s pomocí, vždy dbejte na pokyny v návodu.
Zdroj: Domácí vodárna
V diskuzi PLAŠIČ KRTKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jindřich Rosický.
Dobrý den hledám silny plasic krtků na trafo na elektriku,děkuje Jindra Rosický Jihlava
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a bude moci vložit svůj komentář.
Zdroj: diskuze Plašič krtků
Zvukový a vibrační odpuzovač krtků vydrží za použití kvalitních alkalických baterií provoz až 1 rok, a to na jednu sadu 4 ks velkých monočlánků.
Konstrukce přístroje s dvojitým krytím proti vlhkosti zajišťuje dokonalou vodotěsnost odpuzovače-plašiče a velmi dlouhou životnost. Současné výrobky vydrží pracovat s jednou sadou kvalitních alkalických baterií až 1 rok.
Elektronický odpuzovač krtků Deramax-Cvrček si získal oblibu díky své spolehlivosti, účinnosti a nízkým provozním nákladům. Jedná se o ryze český produkt, který se v současné době vyrábí již ve třetí variantě. Odpuzovač-plašič produkuje zvuk a vibrace na velmi nízké frekvenci, které mají schopnost dobře se šířit zeminou, a je natolik nepříjemný pro hlodavce žijící v půdě, že tito brzy opouštějí prostor chráněný přístrojem.
Deramax-Cvrček se od naprosté většiny jiných typů zahradních odpuzovačů liší – v první řadě striktně dodržuje nízké kmitočty a vibrace, což je dáno samotnou konstrukcí elektronické části a také jejím umístěním v plastovém krytu. Dovozové typy často produkují zvuk na kmitočtech v řádu kHz, což je pro šíření půdou zcela nevhodné.
Velmi důležitá je také plocha určená pro přenos zvuku a vibrací do půdy. Obal odpuzovače-plašiče Deramax-Cvrček tvoří plastová dóza o průměru 10 cm s tenkými stěnami. Téměř všechny dovozové typy jsou v obalu o průměru 3–5 cm nebo do půdy zasahuje pouze tenká tyčka – přenos zvuku a vibrací do půdy je tak velmi malý a s tím i samotná účinnost těchto odpuzovačů.
Velká styčná plocha obalu odpuzovače Deramax-Cvrček zajišťuje dostatečný přenos zvuku a vibrací do půdy v celém rozsahu účinnosti.
Lidé ani domácí zvířata nejsou zvukem odpuzovače-plašiče rušeni, neboť nad zem se dostane pouze velmi malá část zvuku. Odpuzovač-plašič je vodotěsný, nevyžaduje údržbu, pouze jednou za 6 až 12 měsíců výměnu baterií (podle typu baterií). Účinná plocha odpuzovače-plašiče je do 1 000 m2 (kruh o průměru do 36 metrů). Zvukové vlny a vibrace se šíří v kruhu kolem přístroje.
Odpuzovač krtků Deramax-Cvrček funguje i na odpuzování a plašení plazů. Hadi jsou citliví na vibrace a přítomnost tohoto odpuzovače-plašiče jim nesvědčí.
Odpuzovač je napájen pomocí 4 ks velkých monočlánků. Jedna sada „klasických“ zinko-uhlíkových baterií vydrží napájet přístroj cca 6 měsíců, při použití kvalitních alkalických baterií je to až 1 rok. Po uložení do půdy se nad zem dostane slabý zvukový signál, který uslyšíte, pokud budete cca 1 metr od přístroje. Pomocí tohoto zvuku snadno zjistíte, zda je nutné vyměnit baterie, nicméně jedná se o velmi slabý zbytkový signál, kterým nebudete na zahradě rušeni. Odpuzovač-plašič se ukládá do půdy svisle asi 16 cm hluboko, takže část přístroje, cca 5 cm, zůstává nad úrovní terénu. Rozměry: průměr 107 mm x délka 195 mm, hmotnost 176 g.
Pro představu působení se můžete podívat na jeho účinné schéma.
Zdroj: Plašič krtků
Vibracemi, které plašič vydává, má odpudit nevítané hmyzožravce, přičemž jiná zvířata ani lidé jimi nejsou nijak rušeni.
Neznamená to ale, že nic neslyšíte – každých 30 sekund vydá přístroj krátké zavrčení o frekvenci 400 Hz. Není to ale nic nepříjemného a zvuk uvítáte: máte pocit, že se něco děje, že odpuzovač už pracuje.
Instalace solárního odpuzovače je velmi jednoduchá, stačí přepnout tlačítko Off na On a poté odpuzovač zasunout až po horní část do země. Integrovaný solární článek zajišťuje stálé napájení a současně nabíjí nabíjecí baterie, takže přístroj funguje i po setmění.
Oblast působení odpuzovače má být 700 m2, což není pravdivé. Tyto odpuzovače mají minimální dosah a krtkům často vůbec nevadí.
Zdroj: Plašič krtků
Snem mnoha zahrádkářů a zemědělců je mít rozkvetlou a upravenou zahradu nebo úhledné záhonky se zeleninou. Je radost, když se daří a zahrada vzkvétá. Občas se však najde nemilé překvapení v podobě krtků, kteří ničí vaši zahradu a vaše práce tak přijde nazmar. Pokud si pořídíte na zahradu odpuzovače či plašiče krtků, vaše zahrada může vzkvétat a vy už se nemusíte trápit rozvrtanou zahradou a krtinci, které krtek po sobě zanechá.
Pokud vás krásné počasí vylákalo do zahrady, jistě budete chtít svou zahrádku upravit podle svých představ. Snažíte se zahradu zvelebit, pracujete do setmění a následující den po probuzení spatříte hromady krtinců... Nejjednodušší a nejúčinnější možností je použít akustický odpuzovač krtků. Plašiče krtků se zakopou do záhonku do úrovně horního víka a nechají se působit. Plašič krtků působí až na ploše 1 000 m2.
Plašiče krtků jsou určeny k odpuzování škůdců žijících v půdě (zemině). Jak jasně vyplývá z názvu „plašič krtků“, je hlavním škůdcem, proti kterému je tento produkt určen, krtek obecný. Nicméně tento typ plašiče je určen i k odpuzování dalších škůdců, v tomto případě hlodavců, jako je hryzec, hraboš, rejsek, potkan, myš a podobně. V podstatě lze plašič krtků použít kromě krtka také proti všem druhům hlodavců žijících pod zemí.
Plašič krtků působí proti škůdcům pomocí nízkofrekvenčních signálů nebo i vibrací. Tyto signály jsou vlastně velmi hluboké zvuky, které se dobře šíří zeminou a pronikají tak do chodeb a nor, které pod zemí vytvořil krtek či hlodavci. Zvuky, které vytváří plašič krtků, jsou přerušovány jednak proto, aby se docílilo vyšší účinnosti plašiče, a jednak z toho důvodu, aby si krtek nebo hlodavci nezvykli na monotónní zvuk plašiče. Stále se opakující hluk, který samozřejmě krtek a hlodavci dobře slyší, škůdce trvale znervózňuje a znepříjemňuje jim pobyt v prostoru chráněném plašičem do té míry, že jej zpravidla po několika dnech opouštějí a stěhují se do míst, kam signál, který vytváří plašič krtků, již nedosáhne.
Plašiče krtků můžeme rozdělit na elektronické (síťový, bateriový, solární) a mechanické (většinou doma vyráběné).
Použití plašiče krtků je velmi jednoduché. Přístroj je nutné umístit do půdy. Některé typy plašičů se umisťují do půdy celé, to znamená, že se v zemině vyhloubí otvor, do kterého se vloží elektronický plašič krtků, a následně se plašič zasype a hlína kolem i nad ním se dobře udusá. Jiný typ plašiče krtků, se umisťuje do půdy pouze zčásti – opět se vyhloubí díra do země, ale jen tak hluboká, aby se do ní plašič krtků umístil ve správné výšce, zbytek otvoru kolem plašiče se opět zasype hlínou a udusá, ale horní část plašiče zůstane nad zemí (zpravidla jen několik centimetrů nad úrovní terénu). Zvukové signály, které vytváří plašič krtků, se šíří v kruhu kolem přístroje. Dosah různých typů plašičů je velmi rozdílný, chráněnou plochu zpravidla tvoří kruh o průměru 10 až 35 metrů kolem přístroje.
Elektronický plašič krtků je zpravidla napájen buď z běžných baterií, nebo ze síťového zdroje. Levný solární plašič krtků, který byl svého času velmi populární a který má mizivou účinnost, již nemá ani význam používat. Co se týče bateriové verze plašiče krtků, jedna sada baterií by měla udržet přístroj v chodu minimálně půl roku. Současně je ale samozřejmě nutné si ověřit účinnou plochu plašiče, aby se vám nestalo, že si vítězoslavně přinesete domů plašič krtků, ve kterém baterie sice vydrží 2 roky, ale nebude mít žádnou účinnost.
Odpuzovače pracují zpravidla na kmitočtu 300–500 Hz, neboť zemí se dobře šíří signály nízkých kmitočtů a vibrace. V podstatě se dá říci, že čím vyšší kmitočet, tím horší je jeho „pronikání“ půdou. Samotný fakt, že odpuzovač produkuje velmi hlasitý zvuk, ještě neznamená, že bude škůdce skutečně odpuzovat, neboť jak již bylo řečeno, hodně záleží na kmitočtu výsledného zvukového signálu. Někteří výrobci produkují odpuzovače krtků, které pracují na vyšších kmitočtech, s odůvodněním, že se signál jejich přístroje šíří pouze tunely, které škůdci používají. Toto tvrzení je podivné, neboť hlodavci si hloubí i nové chodby a staré mohou být již zasypané, nebo prostě nepoužívané, a tudíž je velmi problematické umístění takového přístroje. Pokud odpuzovač škůdců žijících pod zemí kromě zvuku samotného vytváří také vibrace prostřednictvím pouzdra přístroje, je to vhodná kombinace, která maximálně využívá možností tohoto typu odpuzovače. Zvuk, který přístroj vytváří, případně také vibrace, je u těchto přístrojů v naprosté většině přerušovaný, a to jak z důvodu možného návyku hlodavců na monotónní zvukový signál, tak z důvodu úspory energie a prodloužení intervalu pro výměnu baterií.
Obecně ke všem druhům přístrojů lze říci, že nejvhodnější umístění je do středu chráněné plochy. Je třeba si uvědomit, že zvukové vlny se šíří v kruhu kolem odpuzovače hlodavců. Pokud váš pozemek tvoří například dlouhý a úzký obdélník, tedy jakousi „nudli“, pak odpuzovač krtků ochrání dle rozsahu účinnosti například pouze jeho část, i když je celková výměra chráněné plochy menší než prodejcem udávaná plocha účinnosti. Nejvhodnější umístění podle rad výrobců a podle zkušeností zákazníků je přímo do průsečíku chodby vytvořené hlodavcem. Půdu kolem je vhodné dobře udusat. Rozsah účinnosti odpuzovače krtků je přímo závislý na typu půdy, ve které je umístěn, a také na její vlhkosti. V podstatě se dá říci, že nejvhodnější je těžká, hutná půda, která je vlhčí. S kyprostí půdy se účinnost odpuzovačů krtků poněkud snižuje, a to z toho důvodu, že kypřejší půda snáze pohlcuje zvuk. V případě nedostatečných výsledků po prvotní instalaci přístroje se doporučuje přístroj přemístit na jiné místo nebo používat přístroj na dvou místech a jeden přístroj mezi nimi například každý týden přemisťovat. Signál z elektronického odpuzovače krtků není schopen překonat některé překážky, jedná se především o základy staveb a vyšší zahradní terasy. Stejně tak mohou způsobovat problémy objemné kameny či skála pod povrchem.
Zahradní odpuzovač hlodavců je přístroj, který pokud je vhodně zkonstruován, vyroben a umístěn na zahradě, dokáže skutečně výrazně pomoci v boji se zahradními škůdci.
Zdroj: Plašič krtků
Obvyklé dávkovací schéma pro dospělé je 200 mg až 400 mg (1-2 tablety) třikrát denně.
V závažných případech je možné denní dávku zvýšit až na 2000 mg (8-10 tablet), která se podává rozděleně ve 3 až 4 dílčích dávkách.
Obvyklá dávka pro dospívající ve věku 15-18 let je 200 mg (1 tableta) třikrát denně.
Dětem a dospívajícím ve věku 8-15 let se obvykle podává 100-200 mg (1/2-1 tableta) třikrát denně.
Bezpečnost a účinnost mefenoxalonu u dětí do 8 let nebyla dosud stanovena. Tento přípravek není určen pro děti do 8 let.
U starších pacientů je třeba při předepisování přípravku Dorsiflex dbát opatrnosti. U těchto pacientů je zvýšené riziko nežádoucích účinků.
Zdroj: Dorsiflex droga
Dosud nejsou k dispozici spolehlivé informace o užívání Rozex krému v těhotenství. Metronidazol prochází placentární bariérou a rychle se dostává do cirkulace fétu. U potkanů a myší nebyla po perorálním podání pozorována fetotoxicita. Protože reprodukční studie na zvířatech nejsou vždy prediktivní pro člověka a protože je metronidazol v orálním podání u některých hlodavců kancerogenní, tento lék se v těhotenství smí používat, pouze pokud je to jasně nezbytné.
Po orálním podání je metronidazol secernován do mateřského mléka v podobných koncentracích, jako jsou v plazmě. Ačkoli při kožní aplikaci Rozex krému jsou krevní hladiny signifikantně nižší než při orálním podání, musí být u kojících matek rozhodnuto, zda přerušit kojení či léčbu, přičemž je nutno vzít v úvahu důležitost léčby pro matku.
Zdroj: Rozex
Čerpaná voda se pomocí domácí vodárny dopravuje do domu, chalupy nebo podobného zařízení, kde se rozvádí potrubím třeba přímo do koupelny. Vodárny se často využívají též pro čerpání vody určené k zavlažování nebo zalévání zahrady nebo k udržování tlaku ve vodovodním řádu.
Domácí vodárny se používají jak na místech, kde není dostupný běžný veřejný vodovod nebo je v něm nedostatečný tlak, tak i všude tam, kde je k dispozici vlastní vodní zdroj a je zájem o úsporu peněz. Domácí vodárnu lze používat celoročně.
Vodárna se vyplatí, i když na chalupu budete jezdit třeba jednou týdně. Zahrada se čas od času zalít musí a počasí není vždy příznivé. Některá letní období jsou suchá a naše zeleň nepočká a uschne. Je zde sice počáteční investice, ale je třeba myslet na to, že taková vodárna vám vydrží i desítky let. Samozřejmě musí jít o kvalitní zařízení, které může stát do osmi tisíc, ale i méně. Vzhledem k tomu, že se cena za metr krychlový vody pohybuje v průměru kolem 71 korun a stále se zdražuje, pořízení domácí vodárny se může vyplatit již po pár letech.
Mezi hlavní výhody domácí vodárny patří snížení nákladů – nemusíte být napojeni do veřejné vodovodní sítě, za kterou platíte nejen vodné, ale i stočné. Dále je to dostupnost – čas od času nastane ve veřejné síti odstávka, například kvůli údržbě, a vy tak krátkodobě přicházíte o zdroj vody. Přistavená cisterna jako náhrada stačí tak maximálně na pitnou vodu. Na koupání nebo zalévání zahrádky můžete rovnou zapomenout. Pozitivem je i stálý tlak vody – zejména v odlehlejších oblastech, kam se musí voda veřejnou sítí dlouze dopravovat, dochází k poklesům tlaku vody. Tento problém opět vyřeší domácí vodárna.
Domácí vodárnu zpravidla tvoří několik samostatných zařízení: čerpadlo (ponorné, povrchové, samonasávací), tlaková nádoba o různých objemech, spínač, tlakoměr, ovládací jednotka aj. Vodárnu je možné zakoupit jako kompaktní zařízení sestavené výrobcem, nebo lze zakoupit jednotlivé součásti a sestavit si vlastní vodárnu podle skutečné potřeby konkrétního objektu. Tuto variantu doporučujeme pouze zkušeným „čerpadlářům“ a pro všechny ostatní zákazníky je v nabídce řada kvalitních vodáren v různých výkonových řadách bez starostí. Pokud by vám pomohlo jednoduché schéma od čerpadla ve studně po tlakovou nádobu, tak zde jsou schémata pro různá zapojení: domácí vodárna schéma zapojení.
Zdroj: Domácí vodárna
Kapilárie jsou drobní nitkovití červi patřící mezi hlístice rodu Capillaria. Parazitují u všech obratlovců. Onemocnění způsobené těmito patogeny se nazývá kapilarióza. Některé druhy (C. annulata, C. contorta, C. obsignata, C. caudinflata, C. bursata) jsou častými parazity divokých i domestikovaných ptáků a postihují zejména jejich trávicí systém. Kapilárie odnímají hostitelskému organismu tělní tekutiny, jako jsou žaludeční šťávy a krev, čímž snižují jejich celkovou obranyschopnost a u drůbeže snižují rovněž jejich produkci. Dochází k poškození střevního epitelu a tím k narušení resorpce i dalších procesů, které následují po přijetí potravy. Někdy může docházet rovněž k porušení nervové soustavy, a to kvůli produkci jedovatých toxinů. Charakter průběhu napadení tímto parazitem závisí na věku a celkové fyzické zdatnosti zvířete a na síle infekce. Při vážnějším akutním průběhu může dojít i k úhynu drůbeže. Výskyt je vázán na vlhká období, zejména pak v létě a na podzim. Naopak nejnižší je v zimě a v prvních jarních měsících. U lidí mohou být kapilariózy způsobeny dvěma druhy kapilárií: C. hepatica a C. philippinensis. První zmiňovaná je kosmopolitním parazitem hlodavců přenosným na člověka a další druhy savců. Dospělí parazité se nacházejí v játrech hostitele. Vajíčka zůstávají v játrech hostitele až do jeho smrti. Do okolního prostředí se dostávají až po rozkladu jeho těla nebo po pozření infikovaného jedince jiným zvířetem a průchodu jeho trávicím traktem. Lidé se obvykle nakazí kontaminovanou potravou nebo vodou. Infekce způsobená druhem C. hepatica vede k hepatitidě. Kapilárie C. philippinensis se vyskytuje na Filipínách, v Thajsku a Japonsku. Parazituje v tenkém střevě. Do těla člověka se dostává špatně zpracovaným rybím masem. Pacienti trpí ztrátou hmotnosti a průjmy. Dalšími příznaky jsou bolesti břicha, otoky, borborygmus („bručivý žaludek“) a snížené hladiny draslíku a albuminu v krvi.
Zdroj: Odčervení lidí
Až vysajete celý dům a vyperete všechny tkaniny, můžete si vyrobit účinný přírodní roztok. Smíchejte 4 litry vody, 2 litry jablečného octa, 500 ml citronové šťávy a cca 200 g lísky lékařské a tuto směs nalijte do kbelíku. Potom ji dejte do rozprašovače a nastříkejte ji do všech částí domu – na koberce, na dřevěné podlahy, do rohů a koutů, na parapety oken a na veškerý nábytek. Tento krok budete muset opakovat 2–7 dní v kuse (podle toho, kolik blech doma máte). Pokud se snažíte pouze předejít bleší infestaci, můžete tento roztok používat preventivně jednou měsíčně. Nechejte sprej uschnout a potom vraťte předměty na místo.
Také je na trhu produkt myFleaTrap. Jde o bezpečné, bezdrátové a vysoce efektivní zařízení určené k rychlému a účinnému čištění domácností od blech. Přístroj myFleaTrap neobsahuje žádné chemikálie a je šetrný k životnímu prostředí.
Popis:
Přístroj myFleaTrap pracuje na základě metody chráněné patentem Kansas State University (č. 5231790). Intenzita a barevné schéma světla, jeho zapínání a vypínání láká hmyz a znehybní ho na přenosném listu potaženém speciálním lepidlem.
Přístroj je určen pro použití v uzavřených nebo částečně uzavřených místnostech. Past přitahuje blechy do místnosti, ve které je zařízení umístěno a funguje nejlépe v tmavých místech. Přístroj myFleaTrap funguje efektivně, pokud je umístěn u zdi nebo v rohu a čelem od interiéru v místnosti. Efektivní úhel světla láká hmyz v rozsahu 160 stupňů.
Přístroj je napájen pomocí 4x AA baterií. Lze dokoupit i napájecí adaptér.
Obsah balení:
Zdroj: Babské rady proti blechám
Když listy vinné révy zežloutnou a uschnou, příčina může souviset s několika problémy. Nezkušení začátečníci často porušují postup péče. Ke snížení životaschopnosti rostliny dochází nejen kvůli chorobám nebo napadení škůdci. Rostliny mohou trpět nedostatkem nebo přebytkem živin. Když hroznům chybí dusík, listy začnou na bázi odumírat a plodnost se zhorší. Když listy ztratí svůj atraktivní tvar a stočí se ven, rostlina postrádá draslík. Přítomnost tmavých žilek svědčí o nedostatku fosforu.
Tyto složky musí být pravidelně dodávány do půdy na vinici:
Náprava situace je jednoduchá – stačí rostlinu přihnojit potřebnými hnojivy. Používají se organické i komplexní sloučeniny. Rozšířený je superfosfát, který se podává při nedostatku fosforu, a pokud potřebujete pomoci hroznům v růstu zelené hmoty, použijte dusičnan amonný nebo ptačí, či slepičí trus. Tyto látky jsou bohaté na dusík.
Povinnou součástí péče je pravidelné zavlažování. Voda plní celou řadu funkcí. Hraje důležitou roli při fotosyntéze, ochlazuje rostliny v horku a dodává rostlinným buňkám užitečné látky. Někteří začátečníci se mylně domnívají, že pro ovocné plodiny je nutné časté zavlažování, ale nadměrná vlhkost vede pouze k hnilobě kořenů. Hrozny zalévejte jednou za 1-2 týdny. S nástupem horkého léta se zalévání provádí častěji. Pravidelnost závisí také na vlastnostech každé odrůdy a struktuře půdy. V suchých oblastech je třeba půdu pravidelně kypřit a pokrýt ji vrstvou mulče, aby se udržela správná úroveň vlhkosti.
Abyste získali bohatou a kvalitní sklizeň, musíte si vybrat správné místo pro pěstování. Mladé sazenice je vhodné vysazovat do černozemě s vysokým obsahem humusu. Pokud existuje pouze volba mezi písčitou a kamenitou půdou, zavádějí se do půdy další látky. Část humusu se také umísťuje do výsadbové jámy. Při pěstování ve vyčerpané půdě mohou listy začít žloutnout. Půda kolem rostlin se musí neustále kypřit, aby nechyběl kyslík a voda se mohla rychle dostat ke kořenům. Nutné je pečlivě okopávat zem s důrazem na opatrnost, aby se nepoškodily kořeny, zvláště pokud jde o odrůdy, které je mají blízko povrchu. Pokud se práce provádí nedbale, růst mladých rostlin se zpomalí a listy uschnou a spadnou.
Kořenový systém může trpět i přítomností hlodavců. Pokud jsou zaznamenány příznaky hnilobného poškození kořenů, vinice by měla být ošetřena antiseptiky nebo zalita roztokem hypermanganu. Během hojení omezte zálivku, abyste předešli dalším poškozením. Můžete také keř vykopat, odstranit poškozené kořeny a zdravou část ošetřit antimykotikem.
Zdroj: Žloutnutí listů u vinné révy
Za zcela ideální se považuje nepřerušovaný provoz ionizátoru. Ovzduší nelze vyčistit nebo ionizovat do zásoby. Vzduch se čistí a obohacuje lehkými zápornými ionty pouze po dobu provozu ionizátoru, po jeho vypnutí jeho efekt během několika minut vymizí.
Přístroj by měl být umístěn minimálně půl metru od nejbližšího pevného povrchu – stěny nebo nábytku – a směrován tak, aby se vyrobené ionty k člověku dostaly. Mezi ionizátorem a exponovanou osobou by neměla být pevná překážka. I tak záleží na materiálech, které jsou v interiéru užity (stavební, dekorační a zařizovací), kolik lehkých, uměle vyrobených iontů vlastně ve vzduchu místnosti zůstane, neboť je některé materiály více a některé méně pohlcují. Takzvané prostorové (bytové) ionizátory se montují napevno na strop nebo zavěšují do prostoru. Mohou být součástí lustru.
K ionizaci je nutné atomu nebo molekule dodat určitou energii, energie musí být dostatečně velká, aby nejvolněji vázaný elektron na okraji oběžné dráhy kolem jádra překonal ionizační potenciál a uvolnil se do prostoru. Protože 4/5 plynných molekul ve vzduchu tvoří dusík, je největší pravděpodobnost, že ionizující energie bude předána molekule dusíku. Odtržením elektronu z obalové dráhy vznikne kladný iont dusíku a volný elektron. Ten není schopen sám existovat a předává své elementární kvantum elektřiny jinému neutrálnímu atomu nebo molekule. Základem záporných iontů je molekula kyslíku, má stejně jako -OH skupina vody největší afinitu k elektronům. Vodní pára v ovzduší je tedy druhým hlavním zdrojem záporných iontů. Ionizovaná molekula kyslíku pak dále disociuje na atomární iont kyslíku a na neutrální atomární kyslík, který dále reaguje buď s dusíkem, nebo s další molekulou kyslíku. Vznikají tak oxidy dusíku a ozón. Ozon je velmi silný oxidant a je ideální jako čisticí a dezinfekční prostředek (využití k ošetření potravin a čištění vody), odstraňuje zápachy ze vzduchu, využívá také v ozonoterapii.
Ionizátor je vlastně zdroj vysokého napětí zakončený ostrým hrotem, ze kterého vyletuje do vzduchu řádově bilion elektronů každou sekundu. Schéma zapojení je patrné z přiložených obrázků plošného spoje. Jde o zdvojený kaskádní Delonův násobič, který svými 21 stupni vyrobí ze střídavého síťového napětí 21násobek amplitudy (asi 6 500 V na hrotu). Na hrotu je sice vysoké napětí, ale přes odpory ionizátoru prochází jen zanedbatelný proud, dotknutí hrotu je proto naprosto neškodné. Do ionizátoru je připojena fáze (modrá) a nulový vodič (žlutozelená). Nulový vodič síťového rozvodu je vodivě spojen například s vodovodním potrubím, a je tudíž na stejném potenciálu jako váš dům a zbytek zeměkoule, uzemnění přímo do zásuvky jím lze tedy nahradit. Hustota elektronů na hrotech je tak velká, že opouštějí hrot vzduchem, což je pro ně za jiných okolností cesta značně neschůdná. Tímto způsobem byly elektrony donuceny dostat se do vzduchu, kde se již dále pohybují podle sil na ně působících dle přírodních zákonů a nachytávají se na molekuly ze vzduchu.
Zdroj: Ionizátor
Čmelák je rod hmyzu náležející do čeledi včelovití (Apidae). Je popsáno více než 250 druhů rodu čmelák. Četnější výskyt je na severní polokouli.
Čmeláci jsou sociální hmyz, stejně jako včely, mravenci a podobně. Vyznačují se barevným ochlupením těla, často v černé a žluté barvě, obvykle v pásech. Některé druhy ovšem mají i oranžovou nebo červenou barvu, nebo mohou být úplně černé. Stejně jako jejich příbuzní, včely, se čmeláci živí nektarem a pylem, shromažďují jej jako potravu pro své larvy.
Čmeláci jsou zdatní opylovači i sběrači. Umí výborně opylovat i rostliny s dlouhými úzkými kalichy, do nichž včely nedosáhnou. Na rozdíl od včel létají spokojeně i za chladného počasí a za deště, takže třeba v chladných jarních dnech účinně opylují mnohé květy ještě v době, kdy včelky z úlů ani nevykouknou. Čmeláci jsou neútoční a dobráčtí. Pobývají v pevných společenstvech, která jsou však jednodušší než společenství včel.
Zhruba polovina čmeláčích druhů je ochotna přijmout za svůj domov čmeláčí úl, který jim na své zahradě, louce či třeba na okraji lesa nabídne člověk. Prostě a jednoduše takový čmelín, který vychází z přirozených potřeb tohoto hmyzu a dokáže mu je simulovat. Přirozeně vhodných míst k hnízdění, a tedy i čmeláků, totiž ubývá.
Čmeláci mají také žihadla, tedy jejich samičky. Navíc používají i kusadla, mohou tedy bodnout i kousnout. V přírodě však na člověka útočí jen vzácně. Bodnutí není bolestivější než od vosy či včely a žihadlo stejně jako u vosy v ráně nezůstává. Ten, kdo otéká po bodnutí včelou, mívá potíže také po štípnutí čmelákem.
Čmeláci mají výbornou orientační schopnost, nejlépe rozlišují bílou, modrou, žlutou a fialovou barvu.
Jak jsme již zmínili, čmeláci jsou sociálně žijícím hmyzem. Vytváří početné hierarchizované kolonie, složené z dělnic, trubců (samců) a jedné samičky (matky či královny). V našich klimatických podmínkách kolonii na jaře zakládá oplodněná samička, která přečkala zimu. Po procitnutí (koncem března až v květnu – podle druhu) se jistý čas pase na květech, aby dorovnala energetický deficit. Jakmile nabere síly, začne s hledáním místa k založení hnízda. To je opět různé – podle druhu a lokality. Od opuštěných podzemních hnízd drobných hlodavců přes dutiny pod mechovými polštáři, veverčí či ptačí hnízda (včetně budek) mnoho metrů nad zemí až po hranice dřeva, hromadu pilin, odchlíplou omítku, dutinu v zídce či kbelík se starými hadry. (Hledání hnízda je pro terénní chov čmeláků klíčový, jak bude popsáno níže.) V tepelně dobře izolovaném místě s optimální vlhkostí samička založí první buňku s 5–15 vajíčky, z nichž se do měsíce vylíhnou malé dělnice. Buňku během této doby zahřívá a vylíhlé larvy krmí směsí pylu a nektaru. V této fázi života kolonie je její osud zcela závislý na královně. Pokud ta z rozličných důvodů zahyne (a to se stává často) či hnízdo opustí, larvy či kukly zahynou též. Když samička o hnízdo přijde, není již schopna založit nové. Podaří-li se jí však vychovat první generaci dělnic, existuje ještě naděje, že se kolonie rozvine. Dělnice postupně přejímají činnost samičky, která přestává opouštět hnízdo za účelem shánění potravy a věnuje se čistě kladení vajíček a péči o další generace. Jak kolonie roste, líhnou se stále větší dělnice, které již získaly dostatek potravy. Jakmile samička nazná, že je kolonie dost silná, začne klást oplozená vajíčka, z nichž se líhnou praví pohlavní jedinci – trubci a samičky. Mladé samičky se z počátku podílejí na činnosti v hnízdě, později jej opouštějí a po oplození se ještě jistý čas pasou na květech, než vyhledají místo, kde přezimují. Stará matka, dělnice i trubci koncem léta či počátkem podzimu hynou. Novou kolonii na jaře zakládá mladá matka a celý cyklus se opakuje.
Zdroj: Čmelák
Lasičky dokážou to, co žádná technika ani chemie nezvládne – dostat se za kořistí až do jejích komůrek pod zemí a zlikvidovat ji zcela bez následků pro okolní životní prostředí. Kromě hlodavců si lasičky smlsnou i na slimácích, různém hmyzu a další drobné kořisti. Jsou hbité a rychlé a výborně šplhají. Lasičky neznají zimní spánek a i pod sněhem nám pomáhají likvidovat přemnožené hlodavce. Nemohou si vytvořit zásoby tuku a zimu prospat jako třeba ježek – jakmile by začaly tloustnout, neprotáhly by se úzkými chodbami za svou kořistí.
Specializuje se na hryzce, kteří jsou pro zahrádkáře skutečnou pohromou, protože ohlodávají kořeny mladých stromků, čímž je obvykle zahubí. Kromě hryzců loví i hraboše. Hlodavce pronásleduje až do jejich nor, kterými se díky štíhlému hbitému tělu snadno protáhne. Nebojí se ani vody, ostatně umí velmi dobře plavat. Denní úkryt lasičky nacházejí ve stodolách a kůlnách a také v hromadách dřeva. Pokud chceme na zahradě jejich bezplatné pomoci využít, je třeba jim úkryt, ve kterém přes den mohou načerpat sílu pro noční lov, poskytnout.
Délka hlavy a těla závisí na oblasti výskytu a je v rozmezí 20 až 40 cm. Ocas hranostaje může být dlouhý 8–12 cm. Přibližná hmotnost tohoto zvířete se pohybuje zhruba od 140 do 245 g. Velice zajímavé je zbarvení hranostaje. Letní srst je o poznání barevnější než ta zimní. Hřbet je kaštanově hnědý, břicho žlutobílé. Hruď je bílá, špička ocasu zůstává černá. Bílá zimní srst roste nejdříve na břiše, na krku a pod ocasem. Špička ocasu zůstává černá. V zimě mají hranostajové většinou jen bílou srst s černou špičkou ocasu.
Hranostaj nepotřebuje příliš hustý porost k úkrytu. Vyskytuje se v lesích, v křovinatých porostech, na loukách, polích, ale i v horských oblastech (až do výšky 2 000 m n. m.) a bažinách. Velikost jeho teritoria závisí na poloze, biotopu a zejména množství vhodné kořisti. V Evropě se velikost teritoria jednoho zvířete pohybuje mezi dvěma a čtyřmi tisíci metrů čtverečních, kdežto v některých částech Asie to může být až deset tisíc metrů čtverečních. Většina nejbližších příbuzných hranostaje jsou typická noční zvířata, ale hranostaj sám je velmi často aktivní i za dne. K odpočinku se uchyluje do doupěte, které mívá přibližně uprostřed svého teritoria. Doupě se může nacházet v dutém stromě, ve skalní rozsedlině nebo v noře opuštěné jiným zvířetem. Hranostaj se nejčastěji pohybuje krátkými skoky, je ale též výborný plavec a skvěle šplhá po stromech.
Hranostaj je vynikající lovec, který se živí téměř výhradně masem. Velmi mu chutnají i ptačí vejce včetně slepičích. Hranostaj loví každou kořist přiměřené velikosti, na kterou ve svém teritoriu narazí, malé savce (myši, krysy, mláďata zajíců, divoké králíky) a žáby. Naskytne-li se mu příležitost, neváhá ulovit ani ptáka. Když je o běžnou kořist nouze, žere hranostaj i žížaly, velký hmyz a jiné bezobratlé. Má vynikající čich, zato dost špatný zrak. Při lovu se spoléhá především na svůj nos, který ho neomylně vede po stopě vyhlédnuté kořisti. Připlíží se k ní, skočí na ni a kousnutím do týla ji usmrtí. Může se stát, že narazí na silnějšího soupeře, v tom případě se z lovce stává lovený. Občas se tak sám hranostaj stane obětí větší kuny, sovy nebo velkého dravého ptáka.
Samci hranostaje bývají pohlavně aktivní od poloviny května do poloviny srpna. V tomto období se hranostajové páří. K zanoření oplozeného vajíčka do děložní stěny samice (nidaci) však obvykle dochází až za devět měsíců, takže mláďata se narodí teprve během následujícího jara. Novorozená mláďata mají jemnou hnědou srst, která je v týle poněkud hustší, aby matka své potomky při přenášení v tlamě nezranila. Při narození jsou mláďata slepá, oči se jim otevírají až ve věku jednoho měsíce. Přibližně od této doby také začínají přijímat normální tuhou potravu dospělých zvířat, ale ještě nejméně další týden je matka kojí. V šesti týdnech jim zčerná špička ocásku. Matka svá mláďata neustále hlídá a v případě potřeby úporně brání. Po odstavení mláďat zůstává celá rodina ještě nějaký čas pohromadě a loví společně. Nahlédněte na fotky druhu lasice hranostaj.
Lasice kolčava je v naší přírodě zcela běžná kunovitá šelma (latinský název je Mustela nivalis). Patří k savcům, kteří se v přírodě nijak výrazně neozývají. Má ale výborný sluch a je známo, že se dá vylákat napodobováním zvuků myší nebo rejsků.
Samičky jsou malé, samci jsou mnohem větší, takže na první pohled vypadají jako dva různé druhy. Živí se hlavně hraboši polními, které loví v jejich norách. Jde o velmi plodný druh, mívá totiž až deset mláďat, a to někdy i dvakrát do roka. Dokonce je známo, že se jako predátor v určitých letech přemnožuje, což ale doposud vždy souviselo s přemnožením hrabošů. Oscilace v přemnožení jsou tedy stejné jako u hrabošů.
Lasička byla počítána – stejně jako všichni kunovití – ke škůdcům, poněvadž se předpokládalo, že loví i menší lovnou zvěř (koroptve, ptáky, zajíce). Ale škody zdaleka nejsou takové, jak se původně myslelo, takže už není pronásledována. Dokonce ani její kožešina se dnes nevyužívá, takže dnešní situace lasiček je velmi dobrá.
Lasice kolčava je naše nejmenší šelma, délka těla samičky je 11 až 22 cm, samečka 13 až 26 cm, ocásek mívá dlouhý 3 až 5 cm a její hmotnost se pohybuje mezi 45 a 160 g. Shora má hnědou, na břiše bílou srst a nemá černou špičku ocasu. Žije v otevřené krajině i uprostřed měst. Zejména v noci loví drobné hlodavce, velký samec ale občas napadne i mláďata králíka nebo zajíce. Páří se patrně v průběhu celého roku, samice po pěti týdnech březosti vrhá 4 až 7, ale i 12 mláďat. Fotky pro představu, jak vypadá druh lasice kolčava.
Zdroj: Hranostaj
Když se podíváme do historie, uvidíme, že podobný způsob zahradničení je starý stovky let. Například v Anglii není pěstování zeleniny na vyvýšených záhonech vůbec ojedinělé. Ve Francii v období středověku dominovaly zvýšené záhony čtvercového typu. Příkladem je zrekonstruovaná středověká zahrada francouzského hradu Carcassonne, kde jsou užitkové záhony lemovány vyplétaným proutím. Lískové či vrbové proutí okolo záhonů se těšilo oblibě u mnoha klášterních zahrad Evropy. I samotní Číňané takto pěstují rostliny po několik staletí a mají k tomu hned několik důvodů.
Zelenina vysazená na zvýšených záhonech lépe prospívá, netrpí tolik škůdci, a především údržba je oproti konvenčnímu způsobu pěstování minimální. Při pěstování ve vyvýšených záhonech se zvyšuje úrodnost půdy, a tím pádem i výnos. Půda zde nezná půdní škraloup, není třeba na ni nikde šlapat jako u běžného užitkového záhonu a drží pěkně nakypřená. Kvalita půdy se jen lehce vylepšuje. Při samotném zakládání záhonů se na dno použije kompost a biologický materiál, z něhož rostliny následně čerpají potřebné živiny.
Na záhoně se díky tlení organického materiálu daří i rostlinám náročnějším na teplo, což je příznivé zejména v chladnějších oblastech naší republiky. Díky sedání vyvýšeného záhonu můžete každý rok doplnit nový kompost, který se postará o potřebné živiny. Takový záhon v létě sice více vysychá, ale tomu lze předejít použitím mulče („peřinka“ na záhon z organického materiálu – sláma, listí, kůra).
Pěstování ideálně vychází na dva tři řádky vedle sebe. Rostliny získávají více světla, vzájemně si nekonkurují a nedochází k oslabení a zmenšení prostředních rostlin. Při tradičním způsobu pěstování totiž bývají tyto rostliny oslabené a více náchylné k chorobám a škůdcům. Mimo jiné je zvýšení záhonů s mulčovanými cestičkami mezi záhony výbornou bariérou před slimáky. Tím, že mohou být rostliny sázeny nahusto, dochází k lepšímu zastínění půdy listy a zabrání se výparu.
Vyvýšený záhon se stane také zajímavým dekorativním prvkem zahrady. Může být vysoký třeba jen 10 cm, ale i 1 metr, vyvýšené záhony mohou být i stupňovité, ovšem široké by neměly být více než metr a půl (v závislosti na výšce – ty metr vysoké budou široké cca jen 1 metr), abychom všude snadno dosáhli.
Na jílovitých a poměrně vlhkých půdách je zvýšení záhonu ideálním řešením. Nedochází k zatopení a tvoření loužiček mezi rostlinami, hlavně v obdobích větších srážek a přívalových dešťů. Vyvýšený záhon můžeme umístit i ve svahu a vyřešit si tak problém, jak kvalitně zúrodnit a zpevnit svah na naší zahradě. Vytvořit jej lze dokonce i na betonu, pokud dodržíme minimální výšku pro růst zeleniny.
Zvýšené záhony mají ovšem i své proti. Pokud budou stavěny ze dřeva, dochází naopak k většímu odpařování vody a potřebě častého zalévání. Druhou nevýhodou bývá počáteční pracnost při zakládání zeleninových záhonů, které musíme nejprve pořádně vybudovat. Ovšem tato námaha se nám v budoucích letech mnohonásobně vyplatí.
Než se pustíme do samotné stavby, je vhodné vytvořit si plán užitkové zahrady. Tak budeme mít připravený koncept, dle kterého můžeme praktičtěji realizovat své dílo. Obruba vyvýšeného záhonu může být klasicky zděná (pokud materiál spojujeme maltou či betonem, nesmíme zapomenout na odvodňovací otvory) z kamene, cihel, ztraceného bednění, může být dřevěná z různých podob dřeva, ale i z prken plastových a dřevoplastových, a z dalších materiálů včetně například betonových, dřevěných či plastových palisád. Například klasickým typem vyvýšených záhonů je jahodová pyramida anebo třeba bylinková spirála. Vyvýšený záhon však může podpírat (i stupňovitě) svah zahrady, kopírovat budovu či opěrnou zeď a plot a podobně.
Ideálním materiálem pro vyvýšené záhony je dřevo, je ale třeba zvolit dřevo tvrdé (například modřín, akát, dub).
Velikost záhonu zvolíme takovou, aby nám byly plodiny bezproblémově přístupné a nemuseli jsme na záhon jakkoli vstupovat. Abychom se nemuseli k záhonu ohýbat a mohli případně i sedět. Tuto vlastnost ocení jistě i vozíčkáři, senioři a lidé se zdravotním omezením. Pro samotnou realizaci si jako příklad uvedeme šířku záhonu 60–180 cm, kdy je důležité zvolit správnou šířku podle toho, zda bude záhon přístupný z jedné či obou stran. Délka záhonu může být různá dle velikosti pozemku a uspořádání ostatních prvků užitkové zahrady, jako jsou keře či ovocné stromy. Ideální postavení dle světových stran je sever–jih.
Pokud již máme plán, jak budou záhony vysoké, široké a dlouhé, v první etapě připravíme místo, kam je umístíme. Cestičky volíme široké 0,6–0,8 m a ideálně je zamulčujeme, zatravníme či vysypeme štěrkem nebo pískem, abychom na ně mohli pohodlně vstupovat za každého počasí. Postavíme si záhon libovolného tvaru a materiálu, který nám nejvíce vyhovuje. Nejčastěji jsou k vidění formální tvary jako obdélník a čtverec. Na dno záhonu se doporučuje připevnit pletivo s menšími oky, aby se zabránilo prolézání hlodavců. Začneme vrstvit biologický materiál ze zahrady jako je hotový kompost, zbytky zeleniny a ovoce z kuchyně, sláma, listí, tráva. Pokud zakládáme na jaře, můžeme použít na dno i pár větví z prořezaných ovocných stromů. Větve drží v půdě vlhkost. Vše prokládáme zeminou a na závěr vrstvíme jen zeminu. Nepoužíváme kůru, piliny a podobně, odebírají z půdy dusík. Tato kombinace biologického materiálu nám zaručí výživu zeleniny (není třeba hnojit chemickými hnojivy) a bohatou úrodu. Navrch záhonů vrstvíme mulč ve formě slámy, sena či jemné štěpky. Mulč drží vlhkost, brání prorůstání plevele a mnohdy chrání plody proti hnilobě, na niž trpí například jahody.
Na rozdíl od běžných mobilních nádob vyvýšený záhon zahrnuje více specifických vrstev, nejen tu drenážní a zeminu. Navzájem zde působí vrstvy zeminy a kvalitního kompostu, na první vrstvu zeminy je navíc vhodné uložit kvalitní organické hnojivo. Třeba sem našlapeme dobře proleželý koňský hnůj a zakryjeme listím, čímž se nám bude uvolňovat teplo, ovšem tento postup doporučujeme až na jaře – přes zimu by se koňský hnůj rozložil a bylo by po teple (teplo vzniká právě urychleným rozkladem tohoto hnojiva). Pokud zakládáte vyvýšený záhon před zimou, můžete použít třeba chlévský hnůj (chlévskou mrvu), který se rozkládá pomalu, anebo prostě zbytky z domácnosti a zahrady, které se zde postupně rozloží jako v kompostu. Všechny vrstvy na sebe budou navzájem působit a hnilobné procesy vytvoří teplo i v případě, že nesáhneme po koňském hnoji, ale dokonce ani po žádném jiném, jen po kompostu a zemině.
Zdroj: Vyvýšené záhony - postup
Copyright © 2012 - 2023 NetConsulting Praha s.r.o.