PLNĚNÍ KROCAN RECEPT je jedno z témat, které se týká tohoto článku. V českých zemích se krůty začaly chovat až na začátku 19. století. Komerční chov byl zahájen teprve po roce 1945, kdy se začaly vyrábět i konzervy z krůtího masa typu lančmít a uzeniny. V roce 2005 se v České republice chovalo přibližně 815 000 krůt a spotřeba krůtího masa činila 2 kilogramy na osobu a rok. Převládá komerční chov v halách nebo výbězích, krůty se chovají odděleně od krocanů, protože krocan rychleji přibývá na váze a je vykrmený za kratší dobu než krůta.
Krůta nebo krocan
Krocan je velký a těžký pták, může být vysoký až 120 centimetrů a vážit i 10 kilogramů. Krocan byl v minulosti domestikován, především jeho samice. Krůty se chovají téměř po celém světě a patří mezi významné ptáky sloužící k obživě lidí. Jsou známy dva druhy: krocan paví a krocan divoký.
Krůta domácí je samice domestikovaného krocana divokého, chová se na maso, ale i pro peří a vejce. Krůta je o třetinu až polovinu menší a lehčí než krocan. Chová se především pro maso, které obsahuje velmi mnoho bílkovin ve svalovině a málo tuku.
Krůtí maso je pokládáno za jedno z nejchutnějších a dieteticky nejhodnotnějších. Má nízký obsah tuků, ale vysoký obsah bílkovin hořčíku, draslíku a vitamínů ze skupiny B. Krůtí maso nevyžaduje dlouhou přípravu a snadno přijímá chuť koření. Maso z krůtích prsíček má pouze 0,7 % tuku a 24 % bílkovin, v jiných částech těla (například hřbet, stehna) je tuku poněkud více. Nejtučnější částí krůty je takzvaný biskup. Francouzští labužníci tvrdí, že krůta má devateré maso, které je v každé části těla jinak zbarvené a liší se i strukturou a obsahem tuku. Ve Velké Británii se již od 16. stol. podává na Vánoce, často s nádivkou z jedlých kaštanů.
Krůtí stehno má silné, tmavé a velmi šťavnaté maso, které svou chutí mírně připomíná zvěřinu. Horní část stehna je vhodná na pečení, ale i přípravu pečené rolády nebo plnění, v takovém případě se musí vykostit. Spodní část stehna se většinou peče vcelku, před pečením se odstraňují silné a houževnaté šlachy.
Křídlo může mít váhu až 350 gramů. Křídlo se často dělí na horní, spodní a střední, po překrojení se z něj odstraní kloubní šlachy. Střední část křídla je vynikající na grilování.
Krůtí prsa jsou velmi křehká a jemná, nakrájená na kostičky jsou vynikající na guláš, rozkrájená na proužky se mohou použít na přípravu mnoha jídel.
Krůtí roláda se připravuje z prsou nebo vykostěného horního stehna.
Krůtí játra mají poměrně výrazné aroma a jsou vhodná na přípravu minutek.
Krůtí srdce se většinou vaří nebo peče, před tepelnou úpravou se musí zbavit všech cév a důkladně propláchnout studenou vodou.
Co je vhodnější na pečení? Většina veřejnosti dává ze zvyku přednost krůtě před krocanem. Krocani se pro svoji velikost a váhu hůře porcují. Krocani rychleji přibývají na váze, a tak se vykrmují kratší dobu než krůty, dlouho žijící jedinci mohou mít tužší svalovinu. Krůty jsou celkově menší, a tedy i porce jsou menší a lépe zpracovatelné. Na pulty se dostává drůbež mladá, porážená dříve, než se u její svaloviny projeví takzvané nevýhody
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ RECEPT NA NALOŽENÉ PLODY SCHIZANDRY V MEDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Máte,prosím někdo recept s dávkou medu a plodů schizandry,jak dlouho nechat naložené a jak užívat ?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Domácí pastilky ze schisandry
Ingredience:
- 29 gramů prášku ze schisandry
- 1 lžíce medu
- okvětní lístky z růže nebo jiný rostlinný prášek na stužení pastilky - volitelně
Postup:
V případě že med je příliš tuhý, jemně ho nahřejeme ve vodní lázni, aby se roztekl. Do malé misky dáme prášek ze schisandry a zvolna přidáváme med dokud se nevytvoří těstovitá konzistence. Z těsta vytvarujte kuličky velikosti hrášku a obalíme je v prášku z okvětních lístků, aby se kuličky neslepovaly. Kuličky se uloží do těsného obalu na tmavé místo nebo v chladničce.
Doporučené použití: 3 až 6 g denně.
Den díkůvzdání (Thanksgiving Day) je tradiční severoamerický svátek, který patří do období dožínek. Den díkůvzdání je svátek oslavující hojnou úrodu, o kterou se spolu dělili otcové-poutníci (první severoameričtí osadníci – Pilgrim Fathers) a původní obyvatelé Ameriky. Historicky bylo díkůvzdání chápáno v kontextu křesťanství jako poděkování Bohu za vše, co člověk má a co je mnohdy chápáno jako samozřejmost. Tento zvyk má původ v 17. století, kdy indiáni v Nové Anglii zachránili hladovějící puritánské osadníky tím, že jim přinesli k jídlu ulovené divoké krocany. Právě proto navrhl v 18. století Benjamin Franklin krocana jako symbol Spojených států, s tím ale nesouhlasil George Washington, který za heraldické zvíře prosadil orla bělohlavého. Se Dnem díkůvzdání je v USA spojen zajímavý zvyk, kdy prezident slavnostně udělí milost vybrané krůtě, která měla být zabita a upečena. Tento zvyk zavedl roku 1946 prezident Harry Truman.
Den díkuvzdání připadá vždy na poslední listopadový čtvrtek. K němu podle tradice patří pečený krocan. Správně upéct krocana je opravdu velké kulinářské umění. Musí se péct pomalu, aby nebyl místy nepropečený, ale zase se nesmí dlouhým pečením vysušit.
Postup: Krocana pořádně omyjte pod studenou vodou a očistěte. Pokud máte uvnitř droby, vyndejte je ven. Krocana pořádně prosolte. Posolte ho venku i uvnitř a sůl pořádně do masa vtírejte. Dělejte to pečlivě a důkladně. Tento krok pomáhá uvolnit chuť krocana a zároveň odstraňuje zbytky zmrzlé krůtí šťávy, která se nashromáždila během procesu zmrazování. Dále si očistěte a nakrájejte mrkev, cibuli a celer (krájejte na větší kousky). Připravte si svazek tymiánu a šalvěje. Zeleninu a bylinky potom vložte dovnitř krocana jako nádivku. Čím více nádivky, tím lépe, protože se maso nevysušuje. Troubu dejte předehřát na 190 °C. V kastrůlku rozehřejte asi 1/8 másla a 1/4 šálku olivového oleje. Jakmile se máslo rozehřeje, přidejte nakrájený tymián, petržel a šalvěj. Nakonec přidejte ještě sůl a pepř a pořádně promíchejte. Dolijte kuřecím vývarem. Směsí polijte celého krocana zvenku i zevnitř. Krocana převažte na třech místech, a to přes křídla, aby se neodchlipovala, přes stehna a nakonec svažte konce spodních nohou. Tělní otvor nemusíte zašívat, jak to znáte u nadívaného kuřete. Do pekáče nalijte dva šálky vody. Krocana překryjte alobalem. Dejte pozor na místa, kde by se mohl alobal přichytit ke kůži, potom byste strhli
V naší poradně s názvem PEČENÍ CHLEBA V ELEKTR.PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimir Kalina.
Mám problém.Když mě chléb v pekárně krásně vykyne a zahájím pečení,vždy po vypnutí pekárny se chléb ve středu propadne a je z toho neforemný kus upečeného chleba.Dík azdraví Vladimír
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Zkuste jiný recept na pečení. Tady je podrobně vysvětlen netradiční recept z kvásku: https://www.ceskenapady.cz/…
O krůtím mase se všeobecně tvrdí, že má devět druhů a zároveň i mnoho chutí. Běžný spotřebitel zná z obchodů většinou jen dva druhy krůtího masa a tím jsou prsa a stehýnka. Znalci však objevili i další lahůdky, jako je například opomíjený krůtí krk. V dřívějších dobách dávaly hospodyňky krůtí krk pouze do polévky či ho obíraly do rizota. Dnes se kupuje krk na vaření, ale i na pečení. Ano i na pečení, protože zákazníci, velcí labužníci, dobře vědí, že když se krůtí krk upeče, je to opravdová delikatesa. Upečenému šťavnatému masu s červenou křupavou kůžičkou totiž odolá jen málokdo.
K vůbec nejchutnějším masům krůty nepatří ani prsíčka ani krk, ale dvě malé kuličky nejjemnějšího masa, které se nacházejí u krůty pod páteří. Je to jen hrstka svalů, která se běžně v obchodech neprodává. Připravují se z nich vynikající, citlivě okořeněné medailonky, které jsou vyhledávanou pochoutkou kulinářských restaurací. Další znamenitou lahůdkou, určenou pro venkovní grilování je krocan nebo krůta vcelku.
Krůtí maso můžeme vařit, smažit, dusit i péct. Pečeme-li ale krůtu v celku, musíme dát pozor, aby pečeně nebyla příliš vysušená nebo naopak syrová u kosti. Na rozdíl od kuřecího je mladé krůtí i krocaní maso nejen jemné, ale hlavně vyzrálejší. Krůty jdou na jatka v 15. až 16. týdnu věku (váha 8,5–9,5 kg), krocani ve 21. až 22. týdnu (váha až 21 kg).
V obchodech se také můžeme setkat s takzvaným křehčeným masem. Křehčená krůtí prsa jsou injektována roztokem na přírodní bázi. Maso se při tepelném opracování okamžitě zatáhne a tak zůstane uvnitř šťavnaté (vhodné pro rožnění).
Krůtí maso můžeme koupit jak v celku, tak naporcované například na horní a dolní stehna či prsa, všechny varianty pak v čerstvém nebo zamrazeném stavu. Téměř 1/3 celé hmotnosti krůty tvoří prsa, která mají maso křehké, vzdáleně připomínající telecí. Zato maso ze stehen se chutí mírně blíží masu z divoké zvěře. Maso z křídel chutná něco mezi telecím a kuřecím, samotné letky s velkým podílem kůže jsou oproti jiné drůbeži dobře svalnaté a chutnají podobně jako maso kuřecí. Dlouhé maso z krku a boků zase obsahuje více tuku a hodí se do polévek. Ovšem nejtučnější částí krůty je samotný biskup, dobře upečený připomíná husí pečínku. Dalším lákadlem je maso malého bederního svalu vhodné na minutkovou přípravu, například šťavnatých medailonků. A nakonec droby, tedy játra a žaludek, ty přinášejí další chuťové variace v kuchyni upravené krůty.
Krůta má cca 70 % bílého masa a 30 % tmavého masa. Jednotlivé druhy masa se od sebe liší nutriční hodnotou. Bílé maso obsahuje méně tuků a je méně kalorické.
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience: 400 g krůtích prsou, 3 jablka (vhodná jsou pevná a šťavnatá, nikoli moučná), 2 lžíce strouhanky, 50 g oloupaných a pokrájených mandlí, na malé kostičky pokrájená střída z 1 silnějšího plátku tmavého chleba, citronová kůra, 1 lžíce strouhaného čerstvého zázvoru, 500 g čerstvých, případně 300 g sušených brusinek, sůl, pepř, 4–5 lžic brusinkové zavařeniny, 250 cl suchého červeného vína, 2 lžíce medu, 1 lžička maizeny, 1 velká hrst nakrájené zelené petrželky, 30 g másla, špetka skořice, olivový olej, brambory
Postup: Jablka zbavíme jádřince a na hrubém struhadle nastrouháme i se slupkou. Přidáme 2 lžíce brusinkové zavařeniny, jednu třetinu brusinek, postrouhanou citronovou kůru a zázvor, trochu skořice, střídu chleba a mandle (trochu si jich ponecháme na ozdobení). Malinko osolíme a vše rukou promícháme. Je-li nádivka příliš vlhká, redukujeme ji strouhankou. Krůtí prsa nakrojíme tak, abychom z nich mohli vytvořit naklepáním dva co možná velké, avšak nepoškozené pláty. Osolíme, lehce opepříme. Doprostřed naklademe nádivku do krůty, okraje plátů přes ni přeložíme a pečlivě srolujeme, aby při pečení neunikala. Je-li třeba, vypomůžeme si jehlou nebo párátkem. Povrch vzniklých rolád osolíme a opepříme. Pečeme na pánvi do zlatova přikryté alobalem a samozřejmě obracíme. Na další pánvi nebo v kastrolu dusíme zbytek brusinek v červeném víně. Pokud tekutiny příliš ubylo, podlijeme změklé brusinky trochou horké vody, přidáme zbylou zavařeninu, špetku skořice, špetku soli, med. Promícháme a zahustíme maizenou rozpuštěnou v troše studené vody. Už jen chvíli povaříme. Brambory předem uvařené ve slupce rozkrojíme podélně na čtvrtky (někdo oloupané, někdo rád i se slupkou, zejména jsou-li to nové brambory). Na pánvi rozpustíme máslo a do pěnícího vhodíme nasekanou petrželku. Chvíli restujeme, pak přidáme brambory, dle chuti přisolíme a prohřejeme. Je dobré brambory jen prohazovat, nikoli příliš intenzivně míchat. Na talíř naklademe brambory konci k sobě, aby vytvořily hvězdu. Pečený krocan s nádivkou ve formě rolek se na talíř naaranžuje tak, že pečené krůtí rolky se překrojí na tři až čtyři špalíčky a poté se zalijí brusinkovou omáčkou. Posypeme mandlemi. Zdobíme plátky jablka zbaveného jádřince a snítkou petrželky.
Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vilém Černík.
Teda zcela mne usadil recept dle Pohlreicha. Jak jsem byl blbej a nevzdělanej než mne poučil tenhle kuchtík. Tak on před vařením brambory umyje, hleďme, a dokonce cibuli oloupe. No, řekl by to někdo ? A jen tak mimochodem, smetana nemá v buřguláši co dělat, to ať si vaří Pohlreich v těch svejch rádoby honosných putykách.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naděžda.
Pane Černíku, do buřtguláše přidávám na konec šlehačku, aby se zjemnil. Je i pro děti a ne jen pro chlapy, co ho zapijí škopkem piva.
A jsem přesvědčena, že pan Pohlreich o vaření toho ví mnohem víc, než vy, pokud nevaříte v nějaké vyhlášené restauraci.
Vynikající fungicid, pokud se používá podle pokynů na etiketě pro léčbu širokého spektra chorob rostlin. Důkladné jednotné pokrytí je pro zabránění onemocnění zásadní.
Nikdy NEKOMBINUJTE BRAVO 500 v postřikovací nádrži s pesticidy, povrchově aktivními látkami nebo hnojivy, pokud vaše předchozí použití neukázalo, že kombinace je fyzicky kompatibilní a bezpečná za vašich podmínek použití. Při přípravě postřiku pomalu přidávejte potřebné množství BRAVO 500 do nádrže během plnění. Udržujte míchadlo v chodu při plnění nádrže postřiku a během postřikovacích operací.
Návod k použití
Dávkování na štítku uvádí litry přípravku BRAVO 500 na hektar. Aplikace by měly být prováděny v dostatečném množství vody, aby bylo dosaženo dostatečného pokrytí listy. Objem použité vody se bude lišit podle plodiny a množství růstu rostlin. Objem postřiku obvykle se bude pohybovat od 225 do 1 600 litrů na hektar
Aplikujte pouze tehdy, když meteorologické podmínky v místě ošetření umožňují úplné a rovnoměrné pokrytí.
Neaplikujte na vodní plochy. Vyvarujte se unášení postřiku na jakýkoli vodní útvar nebo jiné necílové oblasti. Je třeba dodržovat stanovené ochranné zóny.
V naší poradně s názvem CIBULOVÁ ŠŤÁVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Doleželová.
Prosím Vás kde najdu recept na cibulovou šťávu. Měli jste ji na vašem webu. Děkuji D.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Recept na cibulovou šťávu je tady: https://www.ceskenapady.cz/…
V článku je napsáno, jak se používá šťáva z cibule na kašel. Jestli je dobrá cibule s cukrem proti kašli. A také recept na to, jak vymačkat šťávu z cibule.
Telecí maso je bledě růžové až růžové, jemně vláknité, měkké konzistence a libové. Obsahuje více vody než maso hovězí. Vzhledem k malému podílu tuku je lehce stravitelné a vhodné na dietní a dětskou výživu. Telecí maso má příjemnou chuť s vůní po mléce. Nejlepší je z tří- až pětitýdenních savých telat o hmotnosti kolem 60 kg. Barvu a strukturu masa ovlivňuje výživa. Na trhu lze koupit maso z mléčných telat, která jsou krmena jen mlékem, a běžné telecí, to je z telat krmených pící. Maso z mléčných telat je mnohem světlejší a křehčí. Vedle delikátní chuti nelze ani opomenout význam telecího z nutričního hlediska. Telecí má kalorickou hodnotu 580 kJ/100 g, jen 6 % tuku a 21 % bílkovin. Díky těmto hodnotám je toto maso nepostradatelné pro jedince s dietou s nižším obsahem tuku a s redukční dietou.
telecí droby – mezi telecí droby patří játra, srdce, plíce, jazyk, mozek, okruží (předžaludky telat a část střeva), slezina, brzlík (růstová žláza).
Díky výše popsané struktuře se telecí maso tepelně upravuje velmi rychle. Musíme dávat pozor při pečení a smažení, protože telecí maso má sklon k rychlému vysychání. Zásadně používáme nižší teploty a kratší čas přípravy. Lehké obalení masa v mouce před smažením udrží maso šťavnaté. Výjimečnou chuť telecího masa podtrhne kombinace s jemnými krémovými omáčkami, zeleninou a bylinkami. Všechny části určené na rychlou úpravu (pečeně, kotlety, svíčková, steaky) jdou výtečně kombinovat se všemi druhy hub. Přestože jde o maso libové, je například u pečeně žádoucí vrstvička tuku (tukové krytí), která chrání maso během kulinářské úpravy před vysušením. Tuk odstraňujeme zásadně až z upečeného masa.
Originální norimberské klobásy poznáte podle jedinečného vzhledu a hmotnosti. Jsou dlouhé asi 7 - 9 centimetrů a váží mezi 20 g a 25 g. Téměř na prst dlouhé a na prst tlusté, díky čemuž jsou ve srovnání s jinými klobásami poměrně malé.
Název Nürnberger Bratwurst je chráněným zeměpisným označením a smí být použit pouze v případě, že klobása byla také vyrobena v Norimberku. Jakmile si norimberský Rostbratwurst uděláte doma, pokud nebydlíte v Norimberku, stane se z něj Rostbratwurst v norimberském stylu.
Ingredience
Na 1 kg norimberských párků:
600 g vepřové plece nebo krkovičky;
400 g vepřového bůčku.
Koření na kg masa:
19 gramů soli;
2 gramy pepře;
1 g bílého pepře;
4 gramy majoránky;
1 g muškátového květu;
0,5 g nového koření.
Potřebujete toto vybavení:
Mlýnek na maso.
Mlýnek na koření / hmoždíř. Nejlepším způsobem mletí koření je mlýnek na koření . Případně je vhodná i malta. Nebo můžete použít již mleté koření. Doporučuji si je brousit sami.
Plnička uzenin / nástavec na mlýnek na maso / ruční plnicí trychtýř. Potřebujete to, abyste dostali masovou hmotu do střeva. Pro začátek funguje i plnicí nástavec pro váš mlýnek na maso nebo ruční plnicí trychtýř.
Přírodní střívka. K plnění klobásy potřebujete ovčí střívka ráže 20/22.
Šicí jehla nebo párek. Jehlu potřebujete, pokud se při plnění dostal do klobásy vzduch.
Ke kroucení potřebujete ovčí provázek ráže 20/22.
Postup
Vepřovou plec a vepřový bůček nakrájíme na kousky velikosti mlýnku. Velikost můžete upravit podle toho, jak velký máte mlýnek na maso.
Nyní rozdrťte koření na jemný prášek.
Na kousky masa přidejte koření a dobře je vetřete.
Maso necháme asi 1 hodinu zamrazit v mrazáku.
Nyní maso umelte. Originální norimberský Rostbratwurst má jemné až hrubé zrno. Proto k tomu použijte nejmenší děrovaný kotouč (3 mm).
Směs mletého masa několik minut dobře prohněteme. Hnětení dodá masu potřebnou vazbu.
Naplňte svou masovou hmotu do střívek. K tomu natáhněte střívko na roh plničky a pomalu naplňte mírným tlakem. Zde musíte být velmi opatrní, jinak klobásy rychle příliš zhoustnou.
Teď je zakruťte. Můžete se rozhodnout, jak velká má být vaše Norimberská klobása. Je důležité, abyste je otočili vždy opačným směrem. Tedy 1x dopředu a 1x dozadu. Norimberské Rostbratwurst se tradičně pohybují mezi 7 a 9 cm.
Vezměte jehlu a propíchněte klobásu, abyste otevřeli všechny vzduchové otvory. Zabráníte tak jejich pozdějšímu prasknutí na grilu.
Omytého a osušeného krocana důkladně nasolíme (i zevnitř), opepříme a vložíme do pekáče prsy dolů.
Rozklepneme vejce, žloutky a bílky oddělíme. Nakrájíme rohlíky na kostičky, zalijeme mlékem s rozmíchanými žloutky, přidáme polovinu rozpuštěného másla, nakrájenou šunku podušenou na cibulce, sekané bylinky ze zahrádky, osolíme, opepříme a přidáme špetku muškátového květu. Dobře promícháme.
Opatrně a lehounce v mícháme do této směsi vyšlehaný sníh z osmi vajec a krocana na pekáčku naplníme. Břišní otvor sešijeme nití nebo uzavřeme špízovou vidlicí.
Celého krocana s nádivkou přelijeme zbytkem rozpuštěného másla a pečeme zvolna při teplotě 140 °C asi 1 hodinu. Poté otočíme a pečeme za častého přelévání výpekem další hodinu. Pokud by tekutina na přelévání nestačila, podlijeme vodou či zeleninovým nebo kuřecím vývarem.
Dobře propečený krocan má lehce oddělitelná stehna od skeletu a prsní kost se odděluje samovolně od masa. Porcujeme jako pečené kuře - odstraníme celý vnitřní skelet a vyjmeme a naporcujeme nádivku. Porcováním je dobré nechat krocana alespoň 10 minut odpočinout.
Palačinka se podává obvykle plněná (tedy z jedné strany namazaná a pak zarolovaná nebo složená) nejčastěji nasladko, ale i naslano. Typickou náplní je ovoce, ať už čerstvé, nebo ve formě kompotu, marmelády, sladké pomazánky či tekuté čokolády. Zvenku, někdy i zevnitř, bývá často ozdobena šlehačkou, jogurtem, tvarohem nebo čokoládovou polevou, případně jejich kombinací. Je také možné palačinku podávat naslano, tedy plněnou například špenátem, masem, sýrem a podobně. Samotné plnění se někdy (zejména v restauracích) provádí v kuchyni před servírováním, ale zejména v domácích podmínkách probíhá častěji servírování palačinky s náplněmi na stole zvlášť, aby si jedlíci mohli sami pestře namíchat náplň dle vlastního vkusu. Recepty na palačinky jsou různé.
Zde je základní recept na palačinky:
Ingredience: 500 ml mléka, 3 hrníčky hladké mouky, 3 vejce, špetka soli, olej ke smažení (pokud nemáme nepřipalující nádobí (pánev)
Postup: V misce rozšleháme vejce s mlékem a solí, pak postupně přisypáváme mouku, ale stále šleháme. Poté rozehřejeme na pánvi trochu oleje a ušlehané těsto na něm smažíme. Vytvořenou palačinku po čase otočíme, aby se opekla oboustranně. Nakonec ji naplníme podle chuti nasladko či naslano.
V tomto receptu se používá jelení maso. Recept je ale strukturovaný tak, že maso můžete nahradit jakoukoliv zvěřinou. Je jen na vás, zda si chcete připravit jelení klobásu, srnčí klobásu nebo klobásu z divočáka.
Ingredience
Na 1 kg divokých klobás:
600 g zvěřiny např. rameno, krk, břicho;
400 g pruhovaného vepřového bůčku.
Koření na kg masa:
20 gramů kuchyňské soli;
3 gramy pepře;
1 g muškátového květu;
2 gramy kmínu;
1 g bobule jalovce;
0,5 g bobkového listu;
1 g nového koření;
2 gramy majoránky;
0,5 g hřebíčku.
Potřebujete toto vybavení:
Mlýnek na maso;
Mlýnek na koření / hmoždíř;
Plnička uzenin / nástavec na mlýnek na maso / ruční plnicí trychtýř;
Šicí jehla nebo párek;
Přírodní střívka
K plnění klobásy potřebujete přírodní střívka ráže 28/30 nebo ovčí střívka ráže 20/22, podle toho, jak velkou chcete mít velkou klobásu ze zvěřiny.
Postup
Maso a vepřový bůček nakrájíme na kousky velikosti mlýnku.
Koření najemno umeleme.
K masu přidáme koření a vše spolu promícháme.
Nyní promíchejte a hněťte mleté maso asi 3 minuty. To vytvoří dobré spojení a zabrání tomu, aby se vaše klobása rozpadla, když ji nakrájíte.
Natáhněte střívko na plnič klobásy a pomalu spusťte hmotu do střívka. Jakmile hmota dorazí do střeva, můžete konec zauzlovat.
Masovou směs naplňte do střívek.
Zakruťte je. Můžete se rozhodnout, jak velká má být vaše klobása. Je důležité, abyste se otočili opačným směrem. Tedy 1x dopředu a 1x dozadu.
Vezměte jehlu a propíchněte klobásu, abyste otevřeli všechny vzduchové otvory. Zabráníte tak jejich pozdějšímu prasknutí na grilu.
Váš jelení klobása je hotová. Přeji hodně zábavy při její výrobě!
Pomůcky: 10litrová kameninová nádoba s krycí miskou, kruhadlo, velký ostrý nůž na půlení hlávek zelí, čistá vanička
Ingredience: 10 kg hlávkového zelí, 15–20 dkg soli, maximálně 20 g kmínu (to odpovídá 1 balení kmínu), 1 velký kořen křenu, 1 snítka kopru, 15 dkg cibule, 4–6 stroužků česneku
Postup: Cibuli oloupeme a nakrájíme na dlouhé nudličky nebo půlkolečka. Česnek a křen oloupeme. Křen dále nakrájíme na plátky nebo menší špalíčky. Zelí zbavíme vrchních listů – bývají většinou poškozené nebo špinavé. Hlávky rozpůlíme ostrým nožem a na kruhadle nakrouháme. Pokud vlastníme dlouhé kruhadlo, položíme ho jeho konci na dvě židle a na jednu z nich si sedneme. Pod kruhadlo připravíme vaničku, do které bude zelí padat. Při krouhání zelí střídavě přidáváme očištěnou a na dlouho pokrájenou cibuli a přisypáváme sůl a kmín. Máme-li zelí nakrouhané, ve vaničce je dobře promícháme, aby došlo k rovnoměrnému rozložení soli, kmínu a cibule. Připravenou nádobu začneme pěchovat nakrouhaným zelím. Je důležité zelí po přidání vždy dobře upěchovat, aby pustilo šťávu, protože tak včas dojde ke správnému kvašení. Při plnění přidáváme stroužky česneku a křen (ten podpoří křehkost a svěží chuť zelí). Přebytečnou šťávu, která se začne tvořit, odebereme. Zatím ji ale nevyléváme, necháváme si ji připravenou, pokud by byla potřeba k doplnění. Po naplnění sudu zelím vložíme snítku kopru (přidá zelí jemnější a pikantnější chuť). Je-li zelí méně než k hornímu okraji, zatížíme zelí hladkým čistým kamenem nebo prkénkem, aby se nám při kvašení příliš „nezvedalo“. Okraj nádoby vytřeme, osušíme a na soudek přiložíme misku. Okraj zalijeme čistou studenou vodou. Během kvašení se může na okrajích objevit bílá pěna – povrchová plíseň. Je nutné ji okamžitě sebrat, stěnu sudu otřít a dbát na odstranění příčiny, tedy dávat pozor na to, aby zelí nebylo „nasucho“ a v nádobě byl vždy dostatek šťávy. Dojde-li k tomu, že v nádobě chybí šťáva, je nejlepší svařit vodu se solí a po vychladnutí ji do soudku přilít. Poměr je asi 20 g soli na 1 litr vody. Doba kvašení zelí je závislá na kvalitě sklepa nebo jiných prostor, ve kterých máme nádobu uskladněnou. Po 3–4 týdnech už obvykle můžeme zelí ochutnávat.
Obecné rady na konec: Aby zelí neměklo, musí být promíseno s dostatečným množstvím křenu. Nakrájejte alespoň dva kořeny cca 30 cm dlouhé a o průměru 4–5 cm. Rozřežte je po délce na čtvrtiny a ze vzniklých sloupků pak krájejte 1–2 mm (jak to vyjde) silné plátky. Když zelí není křupavé po vykysání, tak v něm nebylo dost soli. Čím víc soli, tím je vykysané zelí křupavější. Také nesmí kysat na velmi teplém místě.
Zelí vypěstované v Čechách roste kvůli přírodním podmínkám pomaleji než zelí v jižní Evropě, díky tomu má hustší vlákninu v listech a je po naložení křupavější. Dovozové, rychlené zelí lidově řečeno zhadrovatí.
Členem PSNV se může stát občan Evropské unie, včelařka, včelař nebo výrobce, který se chce aktivně podílet na plnění cílů a programových zásad společnosti. Podmínkou není včelařit v Langstrothových úlech, jak se řada lidí mylně domnívá, nýbrž pochopení myšlenky cílů, které si společnost vytyčila jako programové zásady umožňující další rozvoj oboru včelařství. Ústřední myšlenkou všech cílů je jednoduchost. Hlavním zájmem společnosti je hledat cesty jednoduchého a moderního chovu včel.
Minimální roční členský příspěvek činí 200 Kč a pokrývá náklady nezbytné pro zajištění základního chodu společnosti.
Členové PSNV jsou lidé nadšení pro obor, usilují o zvyšování své odborné úrovně a mají zájem o rozvíjení oboru jako celku. Pořádají konference, setkání včelařů, workshopy na úzce zaměřená témata, vydávají odborný včelařský časopis, podílejí se na řešení aktuálních problémů v oboru, dávají podněty, vyjádření a připomínky k legislativním a exekutivním návrhům a opatřením státní správy dotýkajícím se oboru včelařství.
K medobraní přistupujeme pokud možno na konci jedné snůšky (například po odkvětu řepky nebo akátů), a to nejlépe brzy ráno nebo ve dnech bez snůšky. Nikdy by se plásty neměly odebírat večer, po počasí příhodném pro pastvu, protože med bývá částečně ještě nezralý a mohl by zkvasit. Než sklidíme med, musíme se přesvědčit, že je zralý. Zralý med má obsah vody pod 20 %, nejoptimálněji kolem 17 %, protože jedině pak si můžeme být jisti, že med nebude kvasit. Existují dvě možnosti, jak se přesvědčit, jestli je med vhodný k vytáčení, a to zkouškou vystříknutím nebo změřením obsahu vody.
Med se odebírá tak, že postavíme za úl jeden nástavek s utěsněným dnem i víkem a jiný nástavek, ve kterém máme prázdné plásty a rámky s mezistěnami. Velmi lehce úl zakouříme a odstraníme víko a fólii. Vyjmeme krajní plást a obsedající včely smeteme smetáčkem. Pokud jsou ze ¾ buňky zavíčkovány, zavěsíme plást do připraveného utěsněného nástavku, který rychle uzavřeme. Vytahujeme plást po plástu, smetáme včely a plásty se zralým medem ukládáme do utěsněného nástavku. Po vyjmutí medových plástů naplníme medník soušemi.
Po odebrání medných plástů z úlu následuje odvíčkování, vytáčení, cezení, sbírání pěny, plnění, prodej a skladování. Med můžeme také pastovat.
Během celého medobraní dbáme na čistotu. Prostor, ve kterém med vytáčíme, by měl být světlý, suchý a čistý. Musí být „včelotěsný“ a měl by v něm být k dispozici vodovod nebo alespoň možnost k umytí a opláchnutí. Včelař by měl pracovat v čistém oblečení, protože pracuje s potravinou.
Med dělíme na pevný a tekutý. Med s vysokým obsahem hroznového cukru (glukózy) rychle krystalizuje na jemné krystalky (například řepkový), med s vysokým obsahem ovocného cukru (fruktózy) a nízkým obsahem glukózy zůstává dlouho tekutý (například akátový).
Zavařovat můžete prakticky všechno, od ovoce a zeleniny přes houby až po maso.
Pokud jde o ovoce, vybírejte nepotlučené a zdravé, nenahnilé plody.
Méně zralé ovoce má více pektinů, což napomůže k tomu, aby byly marmelády hustší.
Jestli chcete použít méně rafinovaného cukru, použijte zralé plody.
Větší ovoce s peckami, jako jsou broskve, švestky, meruňky a podobně, vypeckujte. Menší ovoce nebo to, které jde špatně vypeckovat, napřed trochu rozvařte, pak propasírujte přes cedník.
Správnou hustotu marmelády poznáte podle toho, že když ji kápnete na talířek, se kterým zahýbete, měla by zůstat v celku. V případě, že se rozteče, přidejte želírovací cukr nebo lžičku kyseliny citronové.
Pěnu tvořící se při vaření ovoce s cukrem průběžně sbírejte, může snížit trvanlivost zavařeniny, a navíc to nevypadá ve skleničce moc pěkně.
Sklenice a víčka vždy pečlivě umyjte a osušte.
Přesvědčte se, že víčka nejsou poškozená a že dobře těsní.
Nepoužívejte sklenice, které jsou naprasklé nebo mají odlomený kraj, špatně by těsnily.
Zavařujete-li něco tekutého, používejte při plnění sklenic přiměřeně velký trychtýř, který vám usnadní a urychlí práci.
Sklenice nevystavujte extrémním teplotním šokům, hrozí jejich prasknutí.
Po skončení sterilace je obvykle nutné sklenice vyndat z trouby nebo zavařovacího hrnce a nechat vychladnout, aby obsah sklenic nebyl dlouho vystaven teplu příliš dlouho, mohlo by pak dojít ke změně konzistence, tvaru i barvy zavařeniny.
Zavařeniny uchovávejte v chladu a na tmavém místě, nejlépe ve sklepě, nebo postačí i spíž či skříň na potraviny, kde se nevyskytují extrémně nízké nebo naopak vysoké teploty.
Po otevření skladujte vždy zavařeniny v chladničce a spotřebujte je v co nejkratší době.
Motorové sekačky jsou ideální volbou pro údržbu středně velkých trávníků, třeba i s členitějším terénem. Umožňují efektivně sekat i vyšší a hustší travní porosty. Benzínová sekačka je výborným pomocníkem tam, kde není v dosahu přívod elektrické energie anebo tam, kde se při práci nechcete omezovat přívodním elektrickým kabelem. Moderní čtyřtaktní motory se vyznačují dlouhou životností a snadnou obslužností. Jsou šetrné k životnímu prostředí a splňují náročné hlukové normy stanovené Evropskou unií.
Motorová sekačka bez problémů zvládne posekat i vyšší a hustší travní porost a posekanou trávu posbírá do koše. Pokud nebudete chtít trávu sbírat a někde na zahradě skladovat, můžete mulčovat – dovnitř sekačky je totiž možné vsunout mulčovací vložku. Kombinovaně lze střídat mulčovaní a sběr do koše nebo výhoz dozadu.
Sekačka se dá nastartovat buď pomocí navíjecího startéru, který je připevněn k horní části sekačky (startuje se zatažením za lano). Nebo jsou některé sekačky vybaveny elektrickým startováním, které funguje tak, že jednoduše zmáčknete tlačítko start.
Nastavení výšky sečení se ovládá pomocí páčky, která pohybuje výškou nastavení koleček od země. Rozmezí je různé od 2 cm do 9 cm výšky, záleží na výrobci. Šíře sečení je závislá na modelu a šíři žacího nože.
Motorová sekačka funguje na benzínový motor, do kterého se doplňuje benzín Natural 95 a do motoru olej určený pro zahradní techniku, například Garden 4T 10W-30. Pravidelně kontrolujte stav oleje. Na víčku s měrkou je vyznačena maximální a minimální hladina oleje (platí při zašroubovaném víčku). Sekačka musí být při zjišťování hladiny oleje na vodorovné ploše a minimálně 30 minut po provozu.
Spouštění žacího nože se provádí pomocí vrchní páky, která se přitiskne k rukojeti.
Některé sekačky mají vlastní pohon, který se ovládá pákou před držadlem zepředu. Některé modely jsou vybaveny ještě rychlostí pohonu – zpravidla mají dvě rychlosti (pomalá a rychlá).
Sběrný koš je součástí každé sekačky a liší se pouze objemem. Sběrný koš se vyprázdní tak, že uchopíte sběrný koš za rukojeť a zvednete jej přímo nahoru. Zadní kryt se otočí kolem tyče zadního krytu mimo sběrný koš a sejmete sběrný koš z adaptéru na koš na sekačce. Zatímco budete držet rukojeť, zvednete nahoru zadní část sběrného koše a vysunete koš směrem dozadu. Při nasazování sběrného koše na sekačku zpět, se ujistěte, zda horní část sběrného koše dosedá na opěrnou tyč mezi rukojeťmi.
V motoru je nutné kontrolovat předepsané množství motorového oleje dle návodu. Pečlivě si přečtěte a dodržujte uvedené pokyny. V normálních podmínkách provádějte údržbu vzduchov
