Kondenzačníplynové kotle se vyrábějí ve dvou základních provedeních, určujících umístění kotle ve vytápěném objektu:
závěsné plynové kotle – konstrukce je určena k zavěšení na zeď; nejčastěji se instalují do koupelny, předsíně nebo kuchyně bytu;
stacionární plynové kotle – robustní konstrukce je určena k postavení na vyhrazené místo na podlaze; jsou nejčastěji umísťované ve sklepních prostorách nebo do samostatné kotelny.
Nevýhody kondenzačních kotlů:
vysoké náklady na zavedení přípojky veřejného plynovodu;
závislost na existenci přípojky veřejného plynovodu;
vyšší provozní náklady na topení ve srovnání s tuhými palivy;
nutnost zajistit odvod kondenzátu.
Počáteční investice do kondenzačního plynového kotle se však určitě vyplatí, viz níže uvedené výhody.
Výhody kondenzačních kotlů:
vyšší účinnost a dokonalejší regulace – úspory minimálně 20 % nákladů na vytápění, při podlahovém vytápění až 30 %;
rychlá návratnost investice – můžete očekávat již po 4 až 5 letech provozu, je-li kondenzační plynový kotel správně dimenzován a dům je dostatečně zateplen;
správné použití = vyšší úspory – kondenzační kotle pracují s nižší teplotou vody v radiátorech; platí, že pokud budete kondenzační kotel provozovat do 60 °C, bude fungovat kondenzace a vy ušetříte; nejvyšší účinnost dosahují při teplotním spádu 55/35 °C, doporučuje se proto nízkoteplotní provoz;
ekologický provoz – hodnoty emisí jsou mnohem nižší, než je normou udávaný limit;
bezpečnost – při provozu využívá kotel kontrolu plamene ionizací; do plamene je vložena ionizační elektroda a díky ní elektronika stále ví, že je plyn zapálen. Pokud nastane problém s plamenem, okamžitě je přerušen provoz kotle. Jediným nebezpečím při používání plynového kondenzačního kotle je tedy lidský faktor a chybná obsluha kotle.
V naší poradně s názvem OCHRANNÁ PÁSMA INŽENÝRSKÝCH SÍTÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Štencek Václav.
Můžete mi prosím poradit.
Přes souseda vedou inženýrské sítě a to konkretně plynová přípojka a částečně i vodovodní přípojka. Soused postavil oplocení a v malé části dokonce přímo nad vodovodní přípojkou a vysázel tam tuje, kte.ré vysadil přímo na plynové přípojce. Pokud se nemýlím tak ochranné pásmo by mělo být 1 m. Tyto obě přípojky vedou pararélně 0,8 m od sebe. Může si to soused dovolit, když ochranné pásmo by mělo být 1 m. Co mohu proto udělat, aby odstranil tuje. Také mě udivuje, že stavební úřad mu povolil v roce 2012 postavit oplocení. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Nejlepší řešení bude spřátelit se sousedem. Jako přítel vás pak může vyslechnout, až mu budete líčit proč vám vadí jeho túje. Pak můžete očekávat úspěch. Když to budete tlačit přes úřady, psát různá oznámení, tak se dočkáte jen naschválů a váš život se změní v peklo.
U klasických plynových kotlů dochází během spalování ke vzniku vodních par, které bez užitku odcházejí do atmosféry, kondenzačníplynové kotle tyto páry kondenzují. Díky tomu se takto odebrané teplo zpětně využívá k ohřevu vody v topném systému. S kondenzačním plynovým kotlem lze dosáhnout účinnosti až 109 % a výrazně tak ušetřit na nákladech za vytápění. Při instalaci kondenzačního kotle je vždy důležité zajistit optimální nízkoteplotní spád, aby se voda vracela do kotle co nejstudenější. Kondenzačníplynové kotle jsou navíc vhodné nejen pro vytápění, ale také pro ohřev užitkové vody. Kondenzační plynový kotel se velice snadno ovládá pomocí digitálního fulltextového displeje.
Kondenzační kotle mají vysoce výkonné výměníky tepla, které spaliny před únikem do komína vychladí natolik, že vodní pára, která je v nich obsažena, cíleně kondenzuje a dodatečně přenáší do topného systému uvolněné teplo z kondenzace. S touto technologií dosahuje plynový kondenzační kotel normovaného stupně využití až 98 % (vztaženo na Hs). Vytápění plynem pomocí kondenzačního kotle tak pracuje velmi úsporně z hlediska energie, což šetří jak vaši peněženku, tak životní prostředí.
Výhřevnost (Hs) – výhřevnost definuje množství tepla uvolněného při úplném spalování včetně vypařovacího tepla, které je obsaženo ve vodní páře topných plynů.
Při výměně kotle je potřeba počítat s nutností instalace odvodu kondenzátu. Toho při provozu vzniká velké množství a v praxi je tedy nutné kotel připojit k odpadu. To může být problém například ve sklepech nebo kotelnách, kde není instalován vodovodní rozvod. V těchto případech je řešením přečerpávací stanice kondenzátu, která je běžně dostupná jako příslušenství ke kondenzačním kotlům. Skládá se ze zásobníku a malého čerpadla, které kondenzát přečerpá do kanalizace nacházející se nad úrovní výstupu z kotle. Druhou často nečekanou investicí je nutnost vyvložkování komínové cesty. Spaliny z kondenzačního kotle mají nízkou teplotu a působí jako slabá kyselina, proto se používají trubky na bázi polypropylenu. Jejich výhodou je snadná instalace i nízká cena, která se pohybuje kolem 300–400 korun za běžný metr.
Rekonstrukce topného systému se provádí většinou po deseti a více letech. Je tedy třeba zvážit, nakolik se od instalace původního kotle změnily parametry domu a jeho tepelná náročnost. Kondenzační kotel dosahuje nejvyšší účinnosti při nižší teplotě topné vody. Je tedy vhodné provést kompletní revizi topného systému včetně radiátorů, které jsou většinou dimenzovány na vyšší teplotu topné vody. Často se objevuje obava, že při výměně kotle za kondenzační bude třeba také vyměnit radiátory. Je sice pravda, že u starších domů byla jejich plocha dimenzována na vyšší teplotu topné vody, zároveň však, pokud došlo k výměně oken nebo zateplení, se naopak výrazně snížila energetická náročnost budovy.
Pro byty je jedním ze zásadních požadavků na zdroj vytápění jeho velikost, protože pokud k bytu nenáleží technická místnost, instaluje se kotel do koupelny, chodby, nebo dokonce kuchyně. Na trhu je dostatek kondenzačních kotlů, jejichž rozměry nejsou větší než rozměry klasické „karmy“. Stejně tak se dají zavěsit na zeď a ohřívat teplou vodu pomocí průtokového ohřevu. Například závěsný kondenzační kotel THERM 14 KDZ5.A lze zavěsit na zeď i s integrovaným zásobníkem teplé vody o objemu 55 litrů, který je ukryt pod opláštěním kotle.
Moderní kotle vynikají i tichým provozem a konkrétní umístění kotle v bytě většinou určuje možnost napojení na odtah spalin a přívod vzduchu. Při umístění přímo v interiéru bytu je možné pro obojí využít komínovou šachtu a použít dvojité polypropylenové trubky k odvodu spalin i přívodu spalovacího vzduchu. Spalinové cesty kondenzačního kotle je možné instalovat jak s prostupem střechou, tak i obvodovou zdí v závislosti na výhodnějším řešení v konkrétním místě instalace. I zde je třeba myslet na odvod kondenzátu. V případě, že je kotel instalován jako komínový, tedy že saje spalovací vzduch z prostoru místnosti, je nutné se vyvarovat instalaci dalšího spotřebiče, který odsává vzduch z tohoto prostoru a mění tak tahové podmínky. Zvláště při instalaci kotle v kuchyni se nedoporučuje nasávání spalinového vzduchu z místnosti z důvodu blízkosti digestoře, která může negativně ovlivňovat komínový tah, a také z důvodu vyšší koncentrace vzdušných nečistot způsobených vařením, které zanáší hořáky kotle.
Grily Weber se vyrábějí se zdrojem tepla, jímž může být plyn, dřevěné uhlí či elektřina. Většina grilů je na kolečkách, ale vyrábějí se i v provedení, které je přizpůsobeno ke grilování na stole nebo v kuchyni (jedná se hlavně o elektrické grily). Tady je patrná rozmanitost těchto grilů.
Plynové grily jsou určeny pro všechny příznivce grilování a gurmány. Využití grilů je pro soukromé nebo profesionální účely. Podle zvoleného typu grilu snadno připravíte pokrmy pro spontánní grilování nebo velkou společnost. Možností regulace tepla a perfektní kontrolou ručí plynové grily Weber za nejlepší kvalitu a dokonalý požitek z grilování. Provedení těchto grilů umožňuje snadné čištění roštů. Díky své konstrukci a snadnému ovládání jsou mezi uživateli velmi žádané. Grily mají speciálně vyvinuté grilovací rošty, které zabraňují skapávání tuků a šťáv na oheň, a tak nehrozí vzplanutí pokrmů v grilu. Grily vyšších tříd mají topné spirály chráněné kovovými profily – flavorizéry. Dají se na nich připravovat pokrmy v nádobách (hrncích při přímém způsobu). Grily se skládají z litinového roštu, jsou smaltovány porcelánem, mají regulovatelnou teplotu, ohnivzdornou lakovanou hliníkovou slitinou na plynové kartuše, poklop.
Grily na dřevěné uhlí jsou mezi uživateli velmi rozšířené, a to díky přípravě pokrmů na dřevěném uhlí, které dodává pokrmům výtečné aroma. Tyto grily se vyrábějí v modulovém systému, kde si můžete podle libosti zvolit nejvhodnější rošt pro přípravu pokrmů. Jedná se o velmi rozmanité grilování s neomezenými možnostmi. Také způsob hoření se zde dá regulovat. Provedení těchto grilů umožňuje grilování přímé a nepřímé. Dají se zde připravovat i pokrmy v nádobách (hrncích při přímém způsobu). Grily mají promyšlenou konstrukci, díky níž nabízejí optimální obsluhu při zajištění maximální bezpečnosti a pohodlnou údržbu. Grily se skládají z termoplastické rukojeti, jsou smaltovány porcelánem, mají výklopný rošt pro doplňování uhlí, popelník, poklop.
Elektrické grily se vyznačují jednoduchostí přípravy – jen je zapojíte do elektrické zásuvky a můžete grilovat. Jedná se o grilování bez kouře. Toto grilování je možné realizovat přímo v domácnosti nebo jiných uzavřených prostorech. Díky plynule nastavitelnému teplotnímu regulátoru je možné kontrolovat grilovací teplotu. Elektrické grilování dodává pokrmům obdobnou vůni, jako by byly pokrmy připravovány na dřevěném uhlí. Gril se skládá z teplotního regulátoru, porcelánem smaltovaného litinového roštu, poklopu a grilovací vany z ohnivzdorné hliníkové slitiny.
Příslušenství grilů, které vyrábí firma Weber, patří také k produktům s vysokou kvalitou zpracování a provedení. Příslušenství vychází z mnohaleté zkušenosti, takže je ve výsledku opravdu praktické. Řadíme sem: grilovací načiní, zástěry, ochranné rukavice, stojany, špízy, teploměry, pizza kameny, zapalovače, dřevěné uhlí, brikety, čisticí náčiní, stojany (na drůbež, žebírka), ochranné obaly na grily, steakové sady a kuchařky.
Grily Weber se dají pořídit v mnoha kamenných obchodech nebo na internetových portálech. Jedná se o prvotřídní grily, čemuž odpovídá i cena.
Sálavé teplo lze využít klasicky, to znamená jako sálavé panely, které jsou hygienické, snadno udržovatelné a přitom atraktivní, například z přírodního kamene. Vzhledem ke svému výkonu jsou používány jako doplňkové vytápění, mohou vyhřát interiéry až do 180 m3. Vše je ale závislé na materiálu budovy, místnostech a izolaci objektu. Sálavé panely nabízejí vysokou účinnost, snadnou regulaci a tichý provoz. Při jejich provozu nedochází k víření prachu, tím pádem výskytu roztočů a nečistot, jsou ideální tam, kde žijí astmatici a alergici. Sálavé panely lze umístit jak na stěnu, tak i na strop místnosti.
Plynové sálavé topné panely
Princip tohoto vytápění je obdobný jako u kachlových kamen s rovnoměrným sáláním tepla do prostoru místnosti. Umístění plynových panelů je možné na stěny i stropy. Vstupní náklady na plynové sálavé topné panely jsou obecně nižší než u klasického plynového topení. Není totiž nutné pořizovat rozvody, přípojky a jiné další příslušenství.
Sálavé teplovodní panely
Teplovodní sálavé panely využívají sálání tepla, které je zprostředkováno speciálními panely s efektivně tvarovanou sálavou deskou. Teplovodní panely jsou ohřívány horkou vodou nebo párou přiváděnou ocelovými trubkami v teplotě 110 až 130°C. Velikost a délku panelů můžete vybírat přesně dle potřeb vytápěného prostoru. Pro větší efektivitu a nižší tepelné ztráty je vhodná tepelná izolace, kterou obvykle zajišťuje sklolaminátová izolační rohož. Instalace panelů je díky závěsným řetízkům jednoduchá a dovoluje více možností zavěšení. Standardně jsou panely dodávány v barvě holubí šeď RAL 9002 a nebo bílá RAL 9010, jiné barevné provedení lze objednat. Povrchová úprava bývá zakončena komaxitovým lakem.
Zavařovat můžeme v elektrické nebo také v plynové troubě. Troubu nejprve předehřejeme na 80–90 °C, na horní i spodní topení. Naplněné sklenice postavíme na dno trouby na suchý plech. Sklenice můžeme podložit nepotřebnou mokrou utěrkou. Někdo nestaví sklenice na suchý plech, ale na plech s vodou. Zavařovací sklenice nesmějí být poskládány těsně vedle sebe, ale musejí mít mezi sebou rozestupy, aby těmito mezerami mohl proudit volně vzduch a ohřívání bylo stejnoměrné. Ovoce v dobře uzavřených sklenicích sterilujeme stejnou dobu jako podle receptur na zavařování v klasickém zavařovacím hrnci. Je pravda, že úplně přesnou dobu sterilace v troubě nelze přesně určit. Záleží totiž na elektrickém příkonu, na teplotě zálivky ve sklenicích, na množství a velikosti sklenic a v neposlední řadě na druhu ovoce, které zavařujeme. Měkké a choulostivé ovoce potřebuje samozřejmě k zavaření kratší dobu než tvrdé ovoce. Proto raději nejprve vyzkoušíme jednu sklenici a pak teprve naplníme celou troubu.
Plynové trouby s termostatem, kde lze přesně nastavit teplotu a tu udržovat ve stejné výši, nám umožňují provést konzervaci rychle a spolehlivě. Termostat nastavíme na nejnižší teplotu a sklenice podložíme azbestovou vložkou.
Horkovzdušnou troubu nastavíme na 250 °C, na dno plechu dáme starou plenu nebo utěrku a zalijeme horkou vodou do výšky asi 2–3 cm, na plech pak vyskládáme skleničky a zavařujeme, lze použít jen skleničky s víčky na závit. Na plech se jich vejde 6 až 8 ks, zavařujeme je 8 minut na 250 °C se zapnutým horkým vzduchem, tvrdší ovoce zavařujeme 10–12 minut se zapnutým horkým vzduchem. Dle potřeby doléváme horkou vodu.
Všechny zavařeniny necháme do druhého dne vychladnout dnem vzhůru.
Sušit houby můžete jak v horkovzdušné, tak v plynové nebo elektrické troubě. Houby je zpočátku vhodné sušit v troubě vyhřáté jen na 20-30 °C, pouze tak se čerstvé houby zpočátku nezapaří. Zhruba v polovině sušení už můžete teplotu zvýšit na 50-70 °C. Pro sušení hub v troubě je vhodné pořídit si speciální mřížky na sušení. Oproti klasickému plechu jimi totiž proudí vzduch a sušení je tak efektivnější. V případě, že se rozhodnete zvolit klasickou variantu, tedy plech, vyložte ho napřed pečicím papírem, aby se houby nepřilepily. Při sušení hub v troubě nechte dvířka mírně pootevřená, aby vzniklá pára měla kam unikat. Pro správné usušení je také nutné houby pravidelně obracet.
Sušení v elektrické troubě
Ingredience: houby, pečicí papír
Postup: Hříbky očistíme suchým hadříkem nebo ubrouskem a nakrájíme je na půlcentimetrové plátky. Na rošt do elektrické trouby položíme pečicí papír a plátky hub na něj rozložíme. Troubu vyhřejeme na 50 °C a vložíme rošt s houbami (můžeme použít i plech). Troubu necháme pootevřenou asi na 10 cm, pokud se zavírá, zajistíme dvířka vhodným předmětem. Sušíme cca 12 hodin. Usušené houby musí chrastit a lámat se. Uchováváme v suchu, v uzavřené nádobě. K sušeným houbám vložíme jeden bobkový list a kuličku nového koření.
Sušení v horkovzdušné troubě
Postup: V horkovzdušné troubě se houby nakrájené na plátky začínají sušit na 45 °C a postupně se teplota zvyšuje asi do 80 °C, ne víc. Houby je nutno neustále hlídat, aby se neupekly, a také je potřeba je častěji obracet.
Sušení v plynové troubě
Postup: Plech vyložte pečicím papírem, houby se vám tak nebudou lepit. Zpočátku houby sušte za nižší teplotu, ideálně okolo 20-30 stupňů Celsia. Ke konci sušení teplotu zvyšte, a to maximálně na 70 stupňů. Houby alespoň dvakrát obraťte a suchou utěrkou je zbavujte vlhkosti, aby se vám nezapařovaly. Aby vznikající vlhkost mohla unikat, je dobré nechat trochu pootevřená dvířka trouby nebo pustit větrák. Po usušení nechte houby vychladnout a až poté je dejte do sklenice. Teplé houby by se vám ve sklenici zapařily a dříve či později by zplesnivěly.
Sušení hub v mikrovlnce
Postup: Plochý talíř vyložte papírem nebo papírovým ubrouskem (kuchyňskou papírovou utěrkou), na něj rozložte omyté osušené houby, seshora přikryjte opět papírem a sušte 3 minuty při výkonu 850 W. V polovině sušení ubrousek obraťte, zkontrolujte, jak se houby suší, a proces dokončete. Po vypnutí trouby je nechte ještě chvíli nezakryté pomalu dosušit.
Chcete zavařovat, ale nemáte k dispozici speciální zavařovací hrnec? Nevadí, do zavařování se můžete pustit i bez něj. Zavařování ovoce i zeleniny je možné také v troubě – elektrické, plynové či horkovzdušné. Zavařování v troubě má ovšem také svá pravidla a jistá úskalí, proto se mnozí mohou potýkat s nezdarem.
Než se pustíte do samotného zavařování v troubě, postarejte se o pečlivou čistotu sklenic. Postup je stejný jako v případě sterilizace pro zavařování v hrnci. Sklenice musí být čisté, stejně tak i víčka či gumičky. Doporučuje se používat vždy nová víčka, stará mohou být deformovaná a nebudou dobře těsnit.
Při zavařování v troubě je dobré naplněné a uzavřené sklenice vložit na plech s vodou. Gumičky nebo víčka totiž vlivem horkého vzduchu trpí a mohou začít praskat, ponořením do vody vytvoříte vlhké prostředí a přiblížíte se zavařování v zavařovacím hrnci. Do hlubokého plechu nalijte přibližně 2 cm vody a naskládejte do něj zavařovací sklenice.
Vždy zavařujte jen ve stejně velkých sklenicích, ty se nesmí vzájemně dotýkat, stejně tak se nesmí dotýkat okraje plechu. Na 1 standardní plech se vejde zpravidla 6 velkých zavařovaček.
Přes sklenice můžete také položit větší počet vrstev navlhčených novin, tím se vyhnete přehřívání skla. Tento postup s novinami se doporučuje především při zavařování v horkovzdušných troubách.
Návod
Pokud máte sklenice umyté, naplněné, uzavřené a přichystané na plechu, můžete se pustit do samotného zavařování. Postup se mírně liší pro zavařování v plynové či elektrické troubě a v troubě horkovzdušné.
Zavařování v elektrických troubách je vždy snazší než v těch plynových, protože u nich můžeme teplotu jen odhadovat. U elektrické trouby nastavte režim ohřevu na horní i dolní topné těleso a teplotu dejte na 170 °C.
Plynovou troubu nastavte na stupeň 1–2 podle konkrétního typu, pravděpodobně budete muset zkoušet a experimentovat.
Do předehřáté trouby vložte sklenice na plechu a zahřívejte, dokud se neobjeví vzduchové bublinky. Ovoce se v troubě zavařuje přibližně 45 minut, zelenina pak 60 minut. Po této době můžete troubu vypnout, sklenice ale ponechte uvnitř ještě dalších 30 minut. Až poté je můžete vyndat a zchladit. Proces zavařování je u konce!
Horkovzdušnou troubu nastavte na 250 °C a plech se sklenicemi vložte na rošt ve spodní části. Zavařování menších sklenic trvá zpravidla jen 5 až 10 minut, při zavařování větších sklenic pak 10 až 15 minut. Jak jsme zmiňovali výše, při zavařování v horkovzdušné troubě doporučujeme sklenice obalit několika vrstvami namočených novin.
Troubu nejprve předehřejeme na 80–90 °C, na horní i spodní sálání. Naplněné sklenice stavíme na dno trouby na suchý plech. Sklenice můžeme podložit nepotřebnou mokrou utěrkou. Někdo nestaví sklenice na suchý plech, ale na plech s vodou. Zavařovací sklenice nesmí být poskládány těsně vedle sebe, ale musí mít mezi sebou rozestupy, aby těmito mezerami mohl proudit volně vzduch a ohřívání bylo stejnoměrné. Po vložení ovoce v dobře uzavřených sklenicích sterilujeme stejnou dobu jako podle receptur na zavařování v klasickém zavařovacím hrnci.
Je pravda, že úplně přesnou dobu sterilace v troubě nelze přesně určit. Záleží totiž na elektrickém příkonu, na teplotě zálivky ve sklenicích, na množství a velikosti sklenic a v neposlední řadě na druhu ovoce, které zavařujeme. Měkké a choulostivé ovoce potřebuje k zavařování kratší dobu než tvrdé ovoce. Proto raději nejprve vyzkoušíme jednu sklenici a pak teprve naplníme celou troubu.
Zavařování v klasické plynové troubě
Plynové trouby s termostatem, kde lze přesně nastavit teplotu a tu udržovat ve stejné výši, nám umožňují provést konzervaci rychle a spolehlivě. Termostat nastavíme na nejnižší teplotu a sklenice podložíme azbestovou vložkou.
Zavařování ve sporákové troubě
Ve sporákové troubě bez regulace teploty zavařujeme jen z nouze. Mezi sklenice postavíme jednu prázdnou jen s vodou a teploměrem. Podmínkou je, aby trouba pekla po celé ploše stejně, což je největší kámen úrazu!
Zavařování v horkovzdušné troubě
Troubu nastavíme na 250 °C, na dno plechu dáme starou plenu nebo utěrku a zalijeme horkou vodou do výšky asi 2–3 cm, na plech pak vyskládáme skleničky a zavařujeme (lze použít jen skleničky s víčky na závit!). Například můžeme použít skleničky od „Kunovjanky“ – na plech se jich vejde 8 ks, zavařujeme je 8 minut na 250 °C se zapnutým horkým vzduchem. Velké „klasické“ zavařovací sklenice – na plech se jich vejde 6 ks – zavařujeme 10 až 12 minut se zapnutým horkým vzduchem. Dle potřeby doléváme horkou vodu. Všechny zavařeniny necháme do druhého dne vychladnout dnem vzhůru.
Zavařování v mikrovlnné troubě
Do trouby vložíme maximálně 4 sklenice o obsahu do 0,7 l a sterilujeme 10 minut při teplotě 70 W (rozmrazování) a 10 minut na 100 W. Tento novodobý způsob sterilace je vhodný zejména pro menší množství zavařovaných sklenic. Lze použít jak klasická zavařovací víčka, tak i uzávěry twist off. Nemusíte se bát, v mikrovlnné troubě tyto uzávěry nejiskří!
Troubu nejprve předehřejeme na 80–90 °C (na horní i spodní topení). Naplněné sklenice stavíme na dno trouby na suchý plech. Sklenice můžeme podložit nepotřebnou mokrou utěrkou. Někdo nestaví sklenice na suchý plech, ale na plech s vodou. Zavařovací sklenice nesmí být poskládány těsně vedle sebe, ale musí mít mezi sebou rozestupy, aby těmito mezerami mohl proudit volně vzduch a ohřívání tak bylo stejnoměrné. V dobře uzavřených sklenicích ovoce sterilujeme stejnou dobu jako podle receptur na zavařování v klasickém zavařovacím hrnci. Úplně přesnou dobu sterilace v troubě nelze přesně určit. Záleží totiž na elektrickém příkonu, na teplotě zálivky ve sklenicích, na množství a velikosti sklenic a v neposlední řadě na druhu ovoce, které zavařujeme. Měkké a choulostivé ovoce potřebuje k zavařování kratší dobu než tvrdé ovoce. Proto raději nejprve vyzkoušíme jednu sklenici a pak teprve naplníme celou troubu.
Zavařování v klasické plynové troubě
Plynové trouby s termostatem, u nichž lze přesně nastavit teplotu a tu udržovat ve stejné výši, nám umožňují provést konzervaci rychle a spolehlivě. Termostat nastavíme na nejnižší teplotu a sklenice podložíme azbestovou vložkou.
Zavařování v horkovzdušné troubě
Troubu nastavíme na 250 °C, na dno plechu položíme starou plenu nebo utěrku a zalijeme horkou vodou do výšky asi 2–3 cm, na plech pak vyskládáme sklenice s ovocem a zavařujeme (lze použít jen skleničky s víčky na závit). Malé skleničky zavařujeme 8 minut na 250 °C se zapnutým horkým vzduchem, na plech se jich vejde 8. Velké klasické zavařovací sklenice (na plech se jich vejde 6) zavařujeme 10–12 minut se zapnutým horkým vzduchem. Dle potřeby doléváme horkou vodu. Všechny zavařeniny necháme do druhého dne vychladnout dnem vzhůru.
Aby se využil potenciál kotle na maximum, musí se docílit co nejnižší hodnoty teploty vratné vody. Její teplota při tom nesmí překročit cca 45 °C (platí pro zemní plyn). Jakmile se teplota vratné vody zvýší nad tuto hodnotu, chová se kondenzační kotel stejně jako nízkoteplotní turbokotel. V podstatě u dobře navržených kotlů v dobře seřízené soustavě pracuje kotel v kondenzačním režimu 80 až 100 % času pro vytápění. A to je již velmi dobrý výsledek. Proto je velmi důležité nechat realizaci těchto kotlů na odbornících.
Jak lze docílit takto nízké teploty zpětné vody:
Dobře provedeným výpočtem, přičemž projektant musí vzít v úvahu skutečnou tepelně technickou charakteristiku budovy – neobejde se bez přepočtu skutečných tepelných ztrát.
Dosažením dostatečného vychlazení topné vody v radiátorech, tedy kvalitním předáním tepla do místností – je jasné, že pokud nebude seřízena hydraulika vytápění a voda bude v trubkách proudit zbytečně rychle a ve větším množství, než je nutné, nedojde k dostatečnému ochlazení vratné vody a nedojde k maximálnímu využití potenciálu kondenzačního kotle.
Správným dimenzováním radiátorů – obecně platí, že se jedná o nízkoteplotní systém vytápění. Radiátory v nízkoteplotních soustavách musí mít při zachování jmenovitého výkonu větší teplosměnnou plochu (jsou rozměrově větší) než radiátory ve vysokoteplotní soustavě. Každý panelový dům má po zateplení cca o 30 až 50 % menší tepelné ztráty, v té chvíli jsou tedy radiátory o 30 až 50 % předimenzované, což je dobře pro použití kondenzačního kotle.
Dobře nastavenou regulací – hlavním úkolem regulace je udržení teploty topné vody na co nejmenší hodnotě, při níž ještě voda dostatečně vytopí dům. Pokud bude teplota topné vody zbytečně vysoká, nedojde k jejímu dostatečnému ochlazení v radiátorech a voda se do kotle vrací moc teplá. Tím se zhoršují podmínky nutné pro kondenzaci, případně zcela mizí a ke kondenzaci nedochází. Pro použití kondenzačního kotle je zcela nezbytná dobře nastavená ekvitermní regulace. Drtivá většina moderních kondenzačních kotlů již má v sobě z výroby tuto regulaci zabudovanou – dokupují se pouze rozšiřující moduly, které umožní například nastavení „nočních útlumových křivek“ a časových programů.
Do kastrolku dáme kousek másla, drobně nakrájenou cibulku, zpěníme, vložíme na malé kostičky nakrájené vepřové maso, osolíme a dusíme, až je maso poloměkké. Potom přidáme na hrubo nastrouhanou mrkev, podlijeme vodou a dusíme. Když jsou maso i mrkev měkké, zahustíme šťávu troškou zásmažky. Podáváme s dušenou rýží, vařeným bramborem či bramborovou kaší, nebo s těstovinami.
Ingredience: 4 plátky kotlety s kostí, 240 ml zakysané smetany (15%), 180 ml zeleninového vývaru, 45 g másla, 1 ks cibule (najemno nasekané), 2 stroužky česneku (najemno nasekané), špetka sladké papriky, snítka čerstvé šalvěje (lístky otrhané)
Technologický postup: V pánvi necháme zpěnit máslo, poté je zasypeme najemno nasekaným česnekem a cibulí. Restujeme zhruba 2 minuty dosklovata, poté dáme česnek z cibulí z pánve pryč. Na jejich místo přijdou kotlety, které opečeme dozlatova, teprve pak k nim vrátíme orestovanou cibuli s česnekem. Nakonec vše zalijeme zeleninovým vývarem. Pánev přikryjeme pokličkou a na mírném plameni vše hodinu dusíme. Kotlety dáme z pánve stranou a omáčku zredukujeme na polovinu objemu. Poté do ní přidáme zakysanou smetanu, papriku a šalvěj. Vše zamícháme a prohřejeme. Kotlety servírujeme zalité krémovou smetanovou omáčkou se šalvějí.
Smíchejte ledovou vodu, sůl a cukr ve velké míse. Přidejte kotlety a dejte na 1 hodinu do lednice.
Předehřejte gril. Namažte grilovací rošt.
Vyjměte vepřové kotlety z mísy a osušte je kuchyňskou utěrkou. Dochuťte solí a pepřem.
Kotlety položte na gril a opékejte je na přímém ohni asi 3 až 5 minut z každé strany. Zavřete kryt grilu a pokračujte v opékání kotlet na nepřímém žáru asi 10-15 minut, dokud nedosáhnou teploty jádra 57 °C. Kotlety vyjměte z grilu a nechte je 10 minut odpočívat.
Kotlety opláchněte a osušte. Na marinádu oloupejte a prolisujte česnek. Vmíchejte citronovou šťávu, med, olej a trochu pepře a maso v ní nechte asi 1 hodinu v lednici odležet.
Česnek rozdělte na jednotlivé stroužky, vložte do hliníkové misky s trochou vody a zvolna opékejte na grilu asi 10 minut. Citron nakrájejte na měsíčky a na poslední 1-2 minuty přidejte ke stroužkům česneku.
Kotlety vyjměte z marinády a grilujte na rozpáleném grilu 4–5 minut z každé strany. Nakonec dochuťte solí a pepřem.
Salát omyjte, oloupejte a nakrájejte na kousky velikosti sousta. Uspořádejte na talíře. Zakysanou smetanu smíchejte s cukrem a citronovou šťávou a dochuťte solí a pepřem. Salát pokapejte a navrch posypejte nakrájenou řeřichou.
Přidejte kotlety s česnekem a citronem a podávejte.
