Rychlá odpověď: Na plné slunce se nejlépe hodí muškáty, petúnie, surfinie, Million Bells, verbeny, gazánie, vitálka, osteospermum a vějířovka. Fungují tehdy, když mají dost velký truhlík, propustný substrát a pravidelnou zálivku. Největší chyba je malá nádoba, přehnojení dusíkem nebo kombinace rostlin s rozdílnou potřebou vody.
Slunný balkon v českých podmínkách není jen „hezky světlé místo“. V červenci se z něj snadno stane rozpálená vana, kde květiny trpí horkým zábradlím, suchým větrem a odpoledním úpalem. Proto nestačí vybrat rostlinu podle barvy květů.
V článku najdete praktický výběr balkonových rostlin na přímé slunce, zkušenosti s kombinacemi v truhlících, srovnání zálivky, upozornění na časté chyby a konkrétní postup, jak si osázet balkon tak, aby kvetl celé léto a neskončil po první vlně veder.
FAQ – balkonové rostliny vhodné na plné slunce
Jaké balkonové rostliny jsou nejlepší na plné slunce?
Nejlepší balkonové rostliny na plné slunce jsou muškáty, gazánie, vitálka, osteospermum, Million Bells a verbena.
Tyto druhy dobře snášejí světlo a při správné zálivce zvládnou i české letní horko. Muškáty jsou nejspolehlivější pro začátečníky, gazánie snese sušší režim a Million Bells udělají bohatý převis. Petúnie a surfinie jsou také vhodné, ale potřebují větší nádobu, častější zálivku a lepší ochranu před větrem a prudkým deštěm.
Které letničky na plné slunce do truhlíků vydrží nejdéle?
Nejdéle obvykle vydrží muškáty, gazánie, vitálka, Million Bells a dobře vedená verbena v dostatečně velkém truhlíku.
Rozhoduje nejen druh rostliny, ale také objem substrátu a pravidelná péče. Letničky na plné slunce do truhlíků potřebují hlavně stabilní vláhu, propustnou zeminu a průběžné přihnojování. Když je zasadíte příliš hustě, budou vypadat krásně v květnu, ale v červenci začnou soupeřit o vodu a živiny. Méně sazenic často znamená lepší výsledek.
Jsou petúnie a surfinie vhodné na přímé slunce?
Petúnie a surfinie jsou vhodné na přímé slunce, ale jen při dostatku vody, živin a ochraně před větrem.
Na slunném balkoně umí vytvořit nádherný převis, ale nejsou úplně bezúdržbové. Surfinie mají vysokou spotřebu vody a v malém truhlíku rychle vadnou. Petúnie s velkými květy navíc hůř vypadají po silném dešti. Nejlépe fungují v samozavlažovacím truhlíku, v chráněnějším místě a s pravidelným odstraňováním poškozených květů.
Co zasadit do truhlíku na jižní balkon?
Do truhlíku na jižní balkon zasaďte muškáty, gazánie, vitálku, osteospermum, Million Bells nebo verbeny.
Jižní balkon je náročný, protože se přehřívá dlouho a rovnoměrně. Proto vybírejte květiny do truhlíku na slunce, které zvládnou horko i krátké proschnutí. Na nejprudší místo dejte odolnější druhy, jemnější bakopu nebo lobelku raději do chráněnější části. Velmi pomůže větší nádoba, světlý obal a samozavlažovací systém.
Jak často zalévat balkonové květiny na plném slunci?
Balkonové květiny na plném slunci kontrolujte v horku denně, ale zalévejte podle skutečné vlhkosti substrátu.
Neplatí, že každá rostlina musí dostat vodu každý večer. Muškáty snesou krátké proschnutí, zatímco petúnie, surfinie a bakopa vadnou rychleji. V horkých dnech může být nutná denní zálivka, u malých nádob i častější kontrola. Přelití je ale stejně nebezpečné jako sucho, hlavně u rostlin citlivých na zahnívání kořenů.
Jsou samozavlažovací truhlíky vhodné na plné slunce?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Tahle fialová kráska se jmenuje poděnka (Tradescantia pallida) a původem je ze středomoří. U nás se pěstuje jako pokojová rostlina, která se vám odvděčí drobnými květy, když ji dáte na léto ven na plné slunce. Není náročná na pěstování, ale chce dostatek vody. Množí se snadno řízkováním. Jak vypadá na fotografiích, se můžete podívat zde: https://www.google.cz/image…
Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.
Botanický název – Rhapis excelsa
Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.
Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.
Pochází z jihovýchodní Číny.
Výška činí 3 metry ve venkovním prostředí, v interiéru dorůstá do výšky 90 cm.
Potřebuje jasné nepřímé světlo, příliš světla může rostlině způsobit žloutnutí listů.
Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou po celé roční období. Palmy jsou velmi citlivé na chemické látky ve vodě, což se projevuje zhnědnutím hrotů listů.
Vyžaduje střední až vysokou vlhkost.
Vhodné jsou průměrné teploty 16–24 °C v místnosti.
Půda: rašelina a mech v podobě substrátu pro pokojové palmy.
Hnojivo: běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny; přihnojování jedenkrát za měsíc.
Rozmnožování: rozdělením nebo semeny.
Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.
Rubber Plant – Fíkus
Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.
Botanický název – Ficus elastica
Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.
V naší poradně s názvem PLODY OSTRUŽINÍKU JSOU ČERVENÉ A UŽ NEZČERNAJÍ JSOU BEZ CHUTI ČÍM JE TO ZPŮSOBENO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav.
Čím je to způsobeno ostružiny rostou poblíž lesa na zahrádce v obci na Plzeňsku co to může být za chorobu nebo škůdce děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejpravděpodobnější příčinou červených a bezchutných plodů vašich ostružin jsou roztoči ostružin nebo nadměrná vlhkost. Roztoči ostružin, vědecky známí jako Acalitus essigi, vstřikují toxin, který brání správnému dozrávání plodů a jejich zčernání. Silné deště mohou také zředit cukry v plodech, což vede k nevýrazné a bezchutné chuti, zejména pokud pršelo během sklizně nebo těsně před ní.
Ostružiny a roztoči
- Jak to funguje: Tito mikroskopičtí roztoči (vlnovník ostružiníkový) se živí jádrem plodu a základnou jednotlivých peckovic (malých kuliček na bobulích). Vstřikují toxin, který narušuje proces zrání, což způsobuje, že plody zůstávají červené, tvrdé a bez chuti.
- Příznaky: Klíčovým znakem je ostrý kontrast mezi nezralými červenými a zralými černými peckovicemi na stejném plodu.
- Co s tím dělat: Roztoče ostružin můžete hubit postřikem s obsahlem látky polysulfid vápenatý během období vegetačního klidu nebo použitím zahradních olejů během vegetačního období.
Chuť ostružin a nadměrná vlhkost
- Jak to funguje: Silné deště mohou způsobit, že ovoce absorbuje přebytečnou vodu, což zředí cukry a další aromatické složky.
- Příznaky: Bobule se mohou zdát plně dozrálé, ale postrádají sladkost a mají nevýraznou nebo vodnatou chuť. To platí zejména v případě, že prší těsně před sklizní.
- Co dělat: I když počasí nemůžete ovlivnit, v malé zahradě můžete zkusit položit plachty, které rostliny zakryjí během silného deště, abyste zabránili přemokření ovoce.
Další potenciální faktory
- Nedostatek slunce nebo vody: Nedostatek slunce nebo vody může také vést ke špatné chuti, i když je méně pravděpodobné, že způsobí červené zbarvení, pokud není kombinován s jinými problémy.
- Nesprávné načasování sklizně: Některé odrůdy přirozeně pomalu dozrávají a lze je zaměnit s poškozením roztoči.
- Manipulace po sklizni: U ovoce, které bylo kdysi černé, ale po sklizni zčervenalo, může být problém způsoben vystavením teplu nebo fyzickým poškozením během sklizně nebo manipulace, což je proces nazývaný reverze červených peckovic. K tomu však obvykle dochází po sklizni, nikoli na keři.
Proč moje pokojová květina s barevnými listy po koupi ztrácí barvu?
Nejčastějším důvodem je změna světelných podmínek a stres z přesunu do bytu.
Rostliny jsou v obchodech pěstovány při ideálním osvětlení a stabilní vlhkosti. Po přenesení domů se náhle změní intenzita světla, orientace okna i vzdušná vlhkost. Rostlina reaguje tím, že omezí tvorbu barevných pigmentů. Nejde o chybu v péči, ale o přirozenou adaptaci. Pokud nové listy časem zesílí barvu, znamená to, že se podmínky stabilizovaly.
Je normální, že barevné listy v zimě blednou?
Ano, zimní blednutí barevných listů je zcela běžné a ve většině případů dočasné.
V zimě je méně přirozeného světla a kratší den. Rostlina přechází do úsporného režimu a omezuje tvorbu pigmentů. Není vhodné tento stav řešit zvýšeným hnojením. Na jaře, s prodlužujícím se dnem, se barva většinou sama vrací. Důležité je udržet stabilní místo a nepřemisťovat rostlinu.
Pomůže více hnojiva k intenzivnější barvě listů?
Ve většině případů nepomůže a může situaci dokonce zhoršit.
Nadměrné hnojení, zejména dusíkem, podporuje růst zelené hmoty. Barevné pigmenty jsou pak potlačeny. U pokojových květin s barevnými listy platí, že světlo má větší vliv než živiny. Hnojivo používejte střídmě a spíše v období aktivního růstu.
Jak poznám, že má rostlina málo světla?
Nedostatek světla se projeví blednutím nových listů a ztrátou kresby.
Typickým znakem je, že nové listy jsou větší, ale méně vybarvené než staré. Rostlina se snaží zachytit více světla. Pokud si tohoto jevu všimnete, zkuste ji přesunout blíže k oknu, ale stále mimo přímé slunce. Rychlá změna je lepší než čekání.
Mohu dát pokojovou květinu s barevnými listy na přímé slunce?
Přímé polední slunce je pro většinu těchto rostlin nevhodné.
I když se může zdát, že více světla barvu zvýrazní, přímé slunce často způsobí spálení listů. Ideální je rozptýlené světlo nebo ranní a večerní slunce. Pokud jsou listy na okrajích suché nebo hnědé, je to jasný signál, že světla je příliš.
Jaký je rozdíl v péči mezi barevnými a panašovanými listy?
Barevné listy reagují hlavně na intenzitu světla, panašované na jeho rovnoměrnost.
Panašované listy mají méně chlorofylu, proto rostou pomaleji. Potřebují stabilní rozptýlené světlo a špatně snášejí extrémy. U barevných listů je možné barvu ovlivnit světlem výrazněji. Zaměnění těchto dvou skupin vede k chybám v péči.
Jak dlouho trvá, než se barva listů znovu zlepší?
Zlepšení barvy se projeví až na nových listech, obvykle během několika týdnů.
Staré listy už barvu nezmění. Sledujte proto nové přírůstky. Pokud jsou výraznější než předchozí, jdete správným směrem.
V naší poradně s názvem DENDROBIUM NOBILE PŘESAZOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Dobrý den mám problém nevím jak mám přesadit tuto orchidej,má od stonku kořeny s výhonkama.Děkuji:)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Pokud jsi tak šikovná, že máš u své orchideje nové výhonky, tak jim nech narůst alespoň 3 listy a pak je odděl od matky i s nekolika kořeny a zasaď do nového substrátu. Pokud se ti tam květina už teď nevejde, tak ji přesaď už teď i s těmi výhonky do větší průsvitné plastové nádoby do substrátu pro orchideje. A počkej až se vše rozroste. Potom to rezesaď.
Z ostatních druhů, které vyžadují polostín, jsou asi nejznámější a nejoblíbenější žumen, klívie, fíkus, araukárie, kořenokvětka a zamiokulkas.
Žumen (Cissus)
Tato australská stálezelená popínavá rostlina je blízkou příbuznou révy. Má vejčité zubovité listy a svých opor se drží vidlicovitými úponky. Žumen se bohatě a rychle rozrůstá. Může se pnout po tyčích, po silném provazu zavěšeném od stropu, po zábradlí schodiště, zkrátka všude, kde chcete oživit trochu tmavší zákoutí sytou zelení. Žumen lze pěstovat i v závěsných nádobách, pak se výhony budou spouštět k zemi.
Žumen nesnáší přímé slunce, bujně roste při normální pokojové teplotě, v zimě je však nutné zajistit teplotu minimálně 12 stupňů Celsia. V době vegetace zalévejte mírně a jednou za dva týdny přihnojujte standardním tekutým hnojivem. V zimě zálivku omezte. Rostlině se dobře daří v suchém vzduchu, pěstujete-li ji však v teplém pokoji, bude potřebovat zvýšenou vlhkost.
Tuhé, řemenité listy klívie rostou ve dvou řadách ze ztluštělé báze (podobně jako pórek). Velmi časně zjara je možné vidět bledé květenství schované v záhybu listů, mírně odkloněné od středu, které pomalu roste na tlustém stvolu. Na jeho vrcholku se nachází asi dvacet jasně oranžových trubkovitých květů. Občas se vyskytují variety zbarvené žlutě nebo meruňkově (viz níže odkaz na fotogalerii).
Klívii pěstujte v polostínu, ale bude-li mít málo světla, nepokvete. V době vegetace jí vyhovuje normální pokojová teplota. Koncem podzimu klívii přemístěte na chladnější stanoviště, optimální teplota by se během letního odpočinku měla pohybovat okolo 10 stupňů Celsia. Tento odpočinek je nezbytný, má-li rostlina příštím rokem opět vykvést. Klívie dobře snáší suchý vzduch a nevyžaduje zvláštní zvlhčování. Od okamžiku, kdy se v záhybu listů objeví květenství, až do podzimu rostlinu vydatně zalévejte tak, aby zemina byla stále mírně vlhká. V tomto období také dvakrát měsíčně aplikujte standardní tekuté hnojivo. Na konci podzimu přestaňte zalévat i hnojit a zeminu ponechte zcela suchou až do časného jara, kdy začne klívie nakvétat. Pak zase pozvolna začněte s normální zálivkou. Klívie vytváří četné dužnaté kořeny, které se s jejím růstem začnou vynořovat na povrch zeminy. Pokvete nejlépe, bude-li mít tyto kořeny stlačené, a přesazovat byste ji měli, jen pokud je to nevyhnutelné. Při přesazování odstraňte odnože a zasaďte je odděleně, jestliže již mají viditelné kořeny.
Zde se můžete sami přesvědčit, jak krásná tato pokojová rostlina může být: klívie foto.
V naší poradně s názvem ORCHIDEJ NA ORCHIDEJI-A CO DÁL? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Dobrý den, na stonku po odkvětu mi vyrašila nejdříve menší odnož orchideje, poté mi z hlavní rostliny začal růst stonek nových květů. Avšak vyrostl jen do výše 11cm a konec. Žádné květy. Květina zůstala takto asi 4-5 měsíců a nedávno se šíleně rychle začala zvětšovat ta odnož nahoře a asi před 10 dny jsem si všiml, že vyhání stonek na květ. Říkám si, jestli to není počasím. V dnešních dnech je slunečno, rostlina je na okně, možná je to poslední záchvěv přírody.
Je to běžné?
Nebo:je to běžná anomálie?
Nový stonek je dlouhý už 6cm.
Co s tím, až(pokud)to vykvete? Udrží ten spodní stonek horní aplégr, jehož listy jsou v současnosti 3ks a největší má už 19cm? Je to v podstatě samostatná rostlina. Ale kdykoliv jsme podobné doma dali od hlavního stonku a pokusili ji pěstovat, tak zašla.
Na 99% jde o phalaenopsis ale nejsem odborník.
Budu rád za jakoukoliv informaci, recenzi,názor
A pokud by se někdo chtěl problémem zaobírat důkladněji, pokusím se poslat foto.
S díky Petr
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Vaše orchidej takto reaguje na zkracující se dny. Když je denní doba delší než noc (typicky v létě), tak roste, a když se den zkrátí a tma je delší, tak rostlina nasazuje na květ (typicky podzim a jaro). To, zdali zvládne dokončit násadu až do vykvetení, již záleží na místních pěstebních podmínkách - méně vláhy do kořenů, větší vzdušná vlhkost, nižší teplota, méně hnojiva s omezeným dusíkem, atd.
Až bude mít odnož vlastní kořeny, tak ji můžete odříznout, ránu zasypat dřevěným uhlím a zasadit ji samostatně do substrátu pro orchideje.
Keře jsou na zahradě ideální kulisou, která vytváří pocit stálosti. Nejlépe uděláme, když vybereme rostliny různé výšky a rozličného tvaru a strategicky je rozmístíme. Keře kvetoucí výraznými barvami kombinujeme s těmi, jejichž květy jsou poněkud mdlé.
Keře mohou být dekorativní svým tvarem, nebo květy, které často voní, či barevnými listy, často i svými ozdobnými plody. K celkovému vzhledu přispívají v neposlední řadě také stonky, které mívají často charakteristickou texturu.
Keře jsou rostliny s dřevnatými stonky, které se obvykle rozvětvují od báze a vytvářejí množství postranních stonků přímo ze země nebo kousek nad její úrovní. Tím se liší od stromů, které mají jen jeden kmen, ale do jisté míry se obě skupiny překrývají. Některé z okrasných keřů vypadají zajímavě i několik ročních období, jiné pouze jedno. Většinou jsou snadno dostupné a s jejich pěstováním není velká práce. Všechny však potřebují odpovídající prostor, aby se mohly rozvíjet. Volné místo můžeme do doby, než dorostou, zaplnit přechodnou výsadbou.
Žlutě kvetoucích keřů je velké množství, níže je uvedeno několik druhů pro inspiraci.
Buxus zimostrázový
Jedná se o keř (Buxus sempervirens), který dorůstá do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, květy žluté. Má rád slunce nebo polostín.
Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních buxusů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu.
Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Dřišťál Juliin
Tento keř (Berberis julianae) dorůstá do výšky 2,5 m, je listnatý neopadavý, listy má zelené, květy žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.
Dřišťál je stálezelený trnitý keř vzpřímeného tvaru. V květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Tento keř snese všechny typy půd.
Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.
Brslen evropský
Jedná se o listnatý opadavý keř (Euonymus europaeus) dorůstající až do výšky 5 m. Barva listů je zelená, keř vykvétá v září až říjnu nápadnými žlutými květy. Má rád polostín.
Listy tohoto brslenu jsou řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené.
Když se řekne balkonové rostliny vhodné na plné slunce, mnoho lidí si představí hlavně muškáty za oknem. Jenže mezi slunným balkonem v květnu a rozpáleným jižním balkonem v červenci je obrovský rozdíl. Na svém balkoně jsem si to ověřil docela tvrdě: první rok jsem vybíral hlavně podle květů, druhý rok podle zálivky a až třetí rok podle toho, jak se rostlina chová v nádobě, když je tři dny přes třicet stupňů.
Největší překvapení nebylo to, že některé rostliny uschly. Překvapilo mě, že často neodešla celá rostlina najednou, ale nejdřív se zastavilo kvetení, potom začaly schnout konce výhonů a až nakonec se ukázalo, že problém nebylo slunce samotné, ale malý objem substrátu. Truhlík se přes den rozpálil, kořeny neměly kam ustoupit a večerní zálivka už jen doháněla škody.
Praktické pravidlo z balkonu: rostlina na plné slunce musí splnit dvě věci najednou. Musí snést světlo a zároveň musí zvládnout život v nádobě, kde se voda i živiny vyčerpají mnohem rychleji než na záhoně.
Proto v článku neberu rostliny jen jako katalog. U každé důležité skupiny řeším, jestli se hodí do truhlíku na jižní balkon, zda zvládne přímé polední slunce, kolik chce vody, jestli jí vadí déšť a vítr, jak vypadá po dovolené a zda má smysl ji přezimovat. Právě v těchto drobnostech se rozhoduje, jestli budete mít od června do září krásný balkon, nebo v srpnu smutné suché šlahouny.
Ve svém příspěvku KVĚTINA KALA PĚSTOVÁNÍ V KVĚTINÁČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Draha Pokorna.
Dostala jsem loni v listopadu kalu tmavomodrou až do fialova k narozeninám v květináči. Krásně kvetla ale běhemdvou měsíců asi ztratila listy a zůstala tak. Nevěděla jsem co dál, protože nemám žádné zkušenosti s pěstováním kali. Tak jsem ji přesadila do věšího květináčku a sem tam zalila.Teď ale běhemměsíce a půl narostli nové listy pěkné, ale začínají mít hnědé fleky a nevypadá to vůbec hezky.Tak jsem se chtěla někoho z Vás přes meil zeptat co s tím dál mám dělat.Zatím květ není v dohlednu.Květináč má průměr asi 16cm,cibulka tak8cm.Za případné rady velice děkuji Pokorna draha
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ema.
Vlastní zkušenost: co mi na jižním balkoně opravdu fungovalo
Nejlépe mi dlouhodobě fungovala kombinace převislých muškátů, Million Bells, verbeny, gazánie a jedné výplňové rostliny s dekorativním listem, například molice Forsterovy. Petúnie a surfinie byly nádherné, ale jen tehdy, když měly dost vody, pravidelné hnojení a chráněnější kout. Bakopa vypadala jemně a romanticky, ale na nejprudším poledním úpalu měla tendenci vadnout dřív než muškáty.
První chyba, kterou jsem udělal, byla příliš hustá výsadba. Do šedesáticentimetrového truhlíku jsem dal tolik sazenic, aby vypadal plný hned po výsadbě. V květnu to působilo skvěle, ale v červenci si rostliny začaly konkurovat. Petúnie braly vodu, bakopa ztrácela sílu a muškát sice držel, ale nekvetl tak bohatě, jak by mohl. Od té doby sázím méně rostlin, ale dávám jim lepší substrát a víc prostoru.
Druhá chyba byla hnojení „pro jistotu“. U balkonových květin na přímé slunce člověk snadno získá pocit, že když nekvetou, potřebují víc hnojiva. Jenže u některých druhů to vede k bujným listům a slabším květům. U muškátů se mi osvědčilo hnojit pravidelně, ale ne hystericky. U petúnií, surfinií a Million Bells jsem naopak viděl jasný rozdíl, když dostávaly výživu častěji a v menších dávkách.
Třetí chyba byla podcenění větru. Květiny na plné slunce mohou světlo milovat, ale dlouhé křehké výhony petúnií nebo surfinií vítr snadno poláme. Na balkoně ve vyšším patře proto vyhrávají kompaktnější druhy, vzpřímené muškáty, gazánie, osteospermum, vitálka nebo verbeny. Převislé vodopády květů jsou krásné, ale potřebují pevný truhlík, závětří a pravidelnou kontrolu.
Nejužitečnější zkušenost přišla až po několika týdnech sledování. Rostliny jsem si zapisoval podle tří věcí: jak rychle vadnou, jak vypadají po dešti a jak dlouho zůstávají dekorativní bez zásahu. Tím vznikl přehled, který je pro běžného pěstitele často cennější než botanický popis.
Následující tabulka shrnuje moje praktické pozorování z běžného českého balkonu orientovaného na jih až jihozápad. Nejde o laboratorní test, ale o pomůcku, podle které se dá rychle poznat, co dát na nejprudší slunce a co raději do chráněnější části balkonu.
Anturie je typicky tropická, původem pralesní rostlina Střední a Jižní Ameriky. V přírodě neroste v klasické zemině, ale často jako epifyt nebo poloe pifyt v humózním, vzdušném prostředí.
V bytě se anturie pěstuje především jako dekorativní pokojová květina s výrazným toulcem a lesklými listy. Mladé rostliny rostou pomalu a ročně vytvoří přibližně dva až tři nové listy, což je normální a není to známka problému.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ ORCHIDEJÍ - se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirka.
Dobry den,
Ke konci brezna sem dostala k narozeninam orchideje,bohuzel ted jim zacali hnednout listy,nevim co s tim.V kvetinarstvi mi poradili ze je mam ostrigat ale bevim zda je to dobry napad.
Predem moc dekuji za radu
Mirka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Tohle udělá prudké slunce. Jestli jste měla vaší orchidej za oknem, tak v minulých slunečných dnech vám ji slunce takhle spálilo. Ostříhat nebo ne je jedno, listy by stejně uschly. Bohužel se musíte smířit s tím, že míň listů znamená míň květů. Budete muset počkat než vyrostou nové listy a potom můžete očekávat nové květy. A nebo to odpískejte, kupte za 150 Kč novou rostlinu a tešte se z nových čerstvých květů na polostinném ale světlém místě.
Gazánie, vitálka a osteospermum: když balkon opravdu pálí
Pokud máte balkon, kde se v létě nedá stát bosou nohou, začal bych u rostlin, které horko opravdu snášejí. Gazánie je v tomto směru výborná. Má ráda slunce, květy se otevírají hlavně za jasného počasí a krátkodobé sucho zvládá lépe než petúnie nebo bakopa. Nehodí se do trvale mokrého truhlíku, protože přemokření jí škodí víc než mírné proschnutí.
Vitálka neboli sanvitálie je nízká, rozložitá a velmi vděčná letnička. Její drobné žluté květy působí jako malé slunečnice. Hodí se do závěsných nádob, okrajů truhlíků i misek. Na plném slunci kvete spolehlivě a odpustí víc než mnohé jemné balkonovky. Pokud chcete veselý truhlík s menšími nároky, vitálka je velmi dobrá volba.
Osteospermum, někdy označované jako kapská kopretina, vypadá elegantněji. Květy připomínají kopretinu, ale působí pevněji a moderněji. Má rádo slunné místo a propustný substrát. U některých odrůd se květy za špatného počasí nebo večer zavírají, což není chyba, ale vlastnost. Při pravidelném odstraňování odkvetlých květů vydrží dekorativní dlouho.
Následující tabulka ukazuje, které rostliny bych dal na nejsilnější úpal a které spíš do mírnější části slunného balkonu. Právě toto rozdělení pomůže lidem, kteří mají jeden balkon, ale různé mikroklima: kraj u zábradlí, kout u stěny, místo pod stříškou a roh u skla.
Místo na balkoně
Podmínky
Nejvhodnější rostliny
Čemu se raději vyhnout
Čelní zábradlí na jih
Nejvíc slunce, vítr, rychlé vysychání
Muškáty, gazánie, vitálka, osteospermum
Jemná bakopa v malém truhlíku
Chráněný roh balkonu
Slunce, méně větru, stabilnější vlhkost
Petúnie, surfinie, Million Bells, verbena
Přehnaně hustá výsadba
Pod stříškou
Hodně světla, méně deště
Velkokvěté petúnie, Million Bells, osteospermum
Rostliny závislé na dešťové zálivce
Boční polostín část dne
Slunce jen část dne, menší úpal
Bakopa, lobelka, všelicha, ostruhatka
Rostliny, které bez slunce málo kvetou
Třetí fotografie ukázuje praktické rozdělení balkonu na horké a chráněnější zóny. To je důležité, protože mnoho lidí má pocit, že celý balkon má stejné podmínky, ale ve skutečnosti se jednotlivá místa liší i o několik hodin přímého slunce denně.
Fotografie znázorňuje balkon rozdělený na zóny: nejteplejší zábradlí s gazániemi a muškáty, chráněný kout s petúniemi a bakopou.
V naší poradně s názvem BOBKOVÝ LIST V KVĚTINÁČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Hajek.
zdravim mam bobkovy list a zacly se mi tvorit na dospelich listech hnede fleky nevite co stim dekuji,umisten na okne v kvetinaci
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jde o úpal. Listy, které jsou teď na rostlině, narostly v době, kdy bylo mírné slunce a nyní se nedokáží bez úhony srovnat s tak silným sluncem. Buď změňte stanoviště a nebo očekávejte nové listy, které budou zvyklé na ostré slunce ale zároveň ho budou vyžadovat i v následujících obdobích.
Domovem Callisie repens je Jižní Amerika, kde roste v podrostech tropických lesů. Vytváří hustý koberec, který pokrývá celé plochy lesa a pne se dokonce i po kamenech. Sytě zelené drobné listy vyrůstají na plazivých výhonech.
U nás je pěstována jako převislá pokojová rostlina, která má malé, vejčité listy. Listy jsou barvy zelené, panašované s žilkováním. Květy jsou nenápadné bílé a objevují se v letních měsících. Rostlina je vysoká 20 až 30 cm, není náročná na pěstování. Je vhodné pěstovat ji v závěsných nádobách. Je to dlouhodobá pokojová rostlina. Starší exempláře však nemusí vypadat pěkně, proto je lepší rostlinu zmladit – z vrcholových řízků vypěstovat novou nebo ji razantně zastřihnout.
Kalisie vyžaduje světlé stanoviště nebo polostín. Přímé slunce vede k zasychání konců listů. Vhodná je běžná pokojová teplota, v zimě je ideální 10–12 °C. V létě je potřeba vydatně zalévat. Pozor však na přelití, které by vedlo k zahnívání kořenů. V zimě na chladném místě zálivku omezte. Rostlina vyžaduje zvýšenou vlhkost, proto listy často roste. Horký suchý vzduch v blízkosti ústředního topení rostlině nesvědčí. Od jara do podzimu přihnojujte každých 14 dní standardním tekutým hnojivem. V zimě nehnojte.
Rostlinu lze množit vrcholovými řízky, které snadno zakořeňují v půdě. Mladé rostliny přesazujte každoročně vždy zjara. Při přesazování dbejte na dobrou drenáž. Zemina by měla být tvořena z rašelinového substrátu.
Pokud se vám stonky začnou vytahovat, tak rostlinu pěstujete na tmavém místě, v takovém případě kalisii přemístěte více k oknu.
V naší poradně s názvem VÁNOČNÍ KAKTUS NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiri Hlavacek.
Dobrý den potřebuji poradit zakoupil jsem vánoční kaktusy a s cervenali mě listy u něho když jsem to zakoupil ale tet nevím jestli to mám nechat být a nebo ostříhat můžete mi poradit
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Dobrý den,
zarudnutí (červenání) článků u vánočního kaktusu je poměrně časté a ve většině případů nejde o nemoc. Nejčastější příčiny jsou:
– příliš silné slunce (přímé světlo může rostlinu „spálit“),
– stres po přesunu z obchodu (změna prostředí, teploty),
– chlad nebo průvan,
– případně nedostatek živin.
Pokud je rostlina jinak pevná, články nejsou měkké nebo seschlé, tak bych rozhodně nestříhal. Spíše doporučuji:
– dát kaktus na světlé místo, ale bez přímého slunce,
– udržovat mírnou zálivku (nepřelévat),
– vyhnout se průvanu a velkým výkyvům teplot,
– případně po odkvětu přihnojit hnojivem na kaktusy nebo pokojové rostliny.
Stříhání má smysl jen tehdy, pokud jsou části rostliny skutečně poškozené, měkké nebo odumírají.
U vánočního kaktusu je důležité vědět, že na změny reaguje citlivě – takže často jde jen o přechodný stav, který se po aklimatizaci upraví.
Pošlete fotku, ať se můžeme podívat, jak to vypadá.
Hoya carnosa neboli voskovka je rychle rostoucí pokojová rostlina liánovitého vzrůstu. Má dlouhé stonky, na nichž rostou lesklé, dužnaté, tmavě zelené listy vejčitého tvaru. Od jara do podzimu se na rostlině objevují vonné hvězdicovité květy, bílé nebo světle růžové barvy s červeným středem. Svou přezdívku Hoya získala podle květů, které se lesknou jako vosk. Rostlina je poměrně nenáročná na pěstování. Často je vyvazována do oblouku nebo jiných zajímavých tvarů.
Nejčastěji se pěstují dva druhy, které se od sebe liší vzrůstem:
Hoya carnosa má dlouhé výhony, které musíme upevňovat k opoře,
Hoya bella je ozdobnější a má převisající krátké, ale rozvětvené výhony.
Voskovka je krásná rostlina, a to i v době, kdy nekvete. Její listy jsou sytě zelené, lesklé, dužnaté a mohou být nepravidelně světle skvrnité.
Hoya bella má menší světlezelené listy, květní okolíky jsou podobné jako u Hoya carnosa. Květy mají bílou barvu s výraznější červenou pakorunkou. Kvetoucí rostliny jsou nejkrásnější zespoda. U tohoto druhu květní stopky po odkvetení opadávají. Hoya bella bohatě kvete, je to vděčná rostlina do závěsných nádob. Bohaté kvetení zaručuje mírné snížení teploty v zimě.
Květenství obou druhů jsou velmi trvanlivá, objevují se od jara do podzimu a zejména ve večerních hodinách intenzivně sladce voní. V době kvetení rostlina vylučuje sladký nektar, který může znečistit okolí.
Její výhony mohou dosahovat až 6metrové délky. Na svých dlouhých, poléhavých, dřevnatějících stoncích nese lesklé tmavozelené dužnaté listy se silnou pokožkou, které jsou vstřícné a mají oválný, mírně zašpičatělý tvar. Listy jsou 5–8 cm dlouhé a 3–4 cm široké, jsou masité a lesknou se jako voskové. Kvete od jara do podzimu pětičetnými hvězdicovitými květy, které vytvářejí polokulovité květenství. Jednotlivé kvítky mají v průměru kolem 1,5 cm, květenství může obsahovat až 30 kvítků. Plstnatá koruna má bílou nebo narůžovělou barvu, vedlejší koruna je lesklá pěticípá hvězdička s červeným středem.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vaše kalanchoe se latinsky jmenuje Kalanchoe blossfeldiana. Kalanchoe není pro lidi jedovatá. Větší problém ovšem kalanchoe představuje pro zvířata. Obsahuje totiž srdeční glykosidy, které jsou toxické pro mnoho zvířat. V některých částech světa, kde kalanchoe rostou divoce ve volné přírodě, jsou často hlášeny otravy hospodářských zvířat, přičemž jejich smrt je obecně kvůli vlivu glykosidů na jejich srdce. Květy kalanchoe obsahují mnohem více glykosidů, než kterékoliv jiné části rostlin, takže většina hospodářských zvířat se otraví, když je rostlina v plném květu. V našich podmínkách je kalanchoe pěstována v zahradách nebo v květináčích, spíše než na pastvinách, takže rostlina nepředstavuje významné riziko pro hospodářská zvířata. Domácí zvířata jsou však v ohrožení.
Vzhledem k tomu, že kalanchoe je běžná pokojová rostlina, je třeba chránit domácí zvířata před otravou. Toho se nejlépe dosáhne, když jsou rostliny nepřístupné pro psy, kočky a ptáky, protože dokonce i jen trochu květů může poškodit vašeho domácího mazlíčka. Je prokázáno, že tele zemře po snědení 7 gramů květů na 1 kg tělesné hmotnosti, ale smrtelná dávka pro menší zvířata není přesně známa. Během několika hodin po požití rostliny se u zvířete může spustit slintání průjem a bolesti žaludku. V případě, že zvíře pozřelo značné množství kalanchoe, tak tyto příznaky doplní i zmíněné srdeční účinky. V takovém případě je nejlepším řešením, co nejdříve dostat zvíře k veterináři. Existuje lék na tyto stavy, a veterinář zároveň může poskytnout symptomatickou a podpůrnou pomoc.
Keře kvetoucí na podzim vám dovedou rozzářit zahradu, která se již uchyluje k odpočinku. Tyto keře nejsou náročné na pěstování, některé snáší i přímé slunce.
Motýlí keř
Jedná se o keř dorůstající do výšky od 2 až 3 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, má nápadné tmavě fialové květy. Má rád přímé slunce.
Vzdušný, rychle rostoucí keř s věkem získává čím dál hezčí tvar s přepadavými postranními větvemi, obtěžkanými květy v hroznu, jež dosahují velikosti 40 až 50 cm. Vlastní kvítek má úzce trubkový tvar dlouhý 1 cm se čtyřmi okvětními lístky. Plodem je tobolka. Nápadné květy jsou voňavé nejenom pro nás, ale hlavně pro křídlatý hmyz, převážně motýly.
Není náročný na pěstování. Potřebuje vysadit na plné slunce do velmi živné, propustné, dobře odvodněné země, protože v mokru by mohla v zimě shnít. Pro hustý růst je dobré jej zjara zastřihnout na pevnou kostru, a to v době, kdy se začnou nalévat pupeny.
Plamének Jackmanův (klematis)
Jedná se o keř, který dorůstá až do výšky 3 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, květy má nápadné růžovo-bílé. Má rád polostín.
Květy jsou velké, růžovo-bílé, mladé květy jsou tmavě růžové. Keř kvete od poloviny června do července, na přelomu srpna a září pak kvetení většinou opakuje. Má středně bujný růst.
Vyžaduje kvalitní živnou půdu, nejlépe doplněnou o rašelinu a písek. Vyžaduje raději polostín, přímé slunce mu nesvědčí, snese i stín.
Vřes obecný
Jedná se o keř dorůstající do výšky 50 cm, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, má nápadné růžovo-červené květy. Má rád polostín, ale snese i přímé slunce.
Nízký stálezelený keřík se šupinovitými listy. Hrozny drobných, jednoduchých nebo plných květů vydrží barevné (růžovo-červené) po několik letních a podzimních měsíců. Časně na jaře nebo v polovině jara tvarujeme zaštipováním.
Vyžaduje nevápnitou, humusem bohatou zem, nejlépe s přidáním rašeliny. Vřes obecný je mrazuvzdorný.
Brslen evropský
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky až 5 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, má nápadné žluté květy. Má rád polostín.
Listy řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené. Plodem 4pouzdrá růžová až karmínově červená tobolka.
Pěstuje se na půdách vlhkých, výživných, spíše vápnitých. Jedná se o jedovatý keř.
Tento listnatý neopadavý keř dorůstá do výšky 20 až 30 cm, barva listů je zelená, květy má žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.
Nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř, který se od ostatních dřišťálů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu. Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Jedná se o keř dorůstající obvykle do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.
Zelený metlovitý keřík kvete v květnu až červnu žlutými květy. Po odkvětu je nutný hluboký řez, ale neřežeme do starého dřeva. Vyžaduje lehčí, písčité půdy na slunci. Ve stínu málo kvete a špatně vyzrávají nové výhony, které v zimě namrzají.
Tento listnatý opadavý keř dorůstá až do výšky 4 m, barva listů je zelená, květy má nápadné žluté. Vyhovuje mu přímé slunce nebo polostín.
Květy mají tvar krátkých třásní, sytou žlutou barvu a vyrůstají na holém dřevě bez listí. Vykvetou ke konci zimy, vydrží na stromě až do příchodu teplých dnů. Listy jsou podobné lísce, jen větší a pevnější a na podzim se barví převážně do šarlatově červené a zlaté. Jsou to opadavé keře s otevřenou korunou ve tvaru V, které se svou střední velikostí hodí téměř do každé zahrady.
Vilín má rád vlhkou a kyselou půdu, nesnáší vápno. Nejlépe prospívá na výslunném místě v zahradě či v mírném polostínu. Starší rostliny nestříhejte.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád polostín až stín.
Nejčastěji se pěstuje plnokvětý kultivar s bambulkovitými květy. Hlavním obdobím kvetení je duben až květen. Častokrát však zákula vykvete i v průběhu léta nebo na podzim. Větve zůstávají po celý rok svěže zelené, což činí tento keř dekorativním i v zimě.
Silnější mrazy mohou způsobit nevzhledné poškození větví, zákula ale snáší velmi dobře i hluboké seřezání až k zemi. Řez provádíme po odkvětu. Je to nenáročný keř, vyhovují mu nejrůznější půdní typy, jen se mu příliš nedaří na půdách těžkých a málo propustných. Výhodnou vlastností je i to, že snáší stanoviště částečně až plně zastíněná, dokonce na nich i bohatě kvete.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Begonia rex je pokojová begonie okrasná listem. V přírodě tento druh žije v podrostu, s prodlužujícím se stonkem se snaží dostat po kmeni do korun. Listy bývají výrazně barevné, stříbřité, světlé i tmavé. Důležitým předpokladem výrazných barev je dostatek rozptýleného světla. Na tmavém místě barevné kresby ustupují zelené barvě. Zajímavé je množení této begonie. Nové odrůdy vznikají z výsevů semen, starší se udržují řízkováním. Známý je pokus, kdy se list begonie položí na množárnu ve skleníku, na několika místech se žilnatina listu prořízne a list se přimáčkne k rašelině, perlitu či písku. V místě řezu se nejprve objeví kořínky a později malá rostlinka, připomínající velkou. Tímto způsobem vyrobíme z jednoho listu víc než deset sazenic, shodných s mateční rostlinou.
Ve svém příspěvku POKOJOVÁ KALA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katka.
Dobrý den,
koupila jsem si před dvěma týdny do nového bytu kalu a mám stejný problém. Zjistila jste příčinu? Jak se Vám podařilo květinu zachránit?
Děkuji, K.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Nekvindová Hana.
Kalu jsem nezachránila koupila jsem jinou ta vydržela do odkvětu ale hlíza byla stejně nahnilá takže opět jsem vyhazovala.Nekvindová
Níže se můžete seznámit s keři, které kvetou v období léta a dodají vaší zahradě krásný a jedinečný vzhled.
Sazaník květnatý
Tento keř pochází ze Severní Ameriky, dorůstá obvykle do výšky 1 až 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné rudé. Má rád přímé slunce.
V době kvetení voní po jahodové marmeládě. Tento hustě rostoucí keř obsahuje aroma všude – v listech, větvích, dokonce i kořenech. Květy jsou 3 až 5 cm velké s mnohočetnými plátky jako plnokvětá hvězda. Barva je jasně vínová nebo tmavě purpurová až červenohnědá. Odstín se liší v závislosti na umístění, kvalitě půdy, oslunění i době kvetení. Sazaník vykvétá někdy již ke konci května, přičemž hlavní dobou kvetení je přelom června a července. Květy se nadále objevují sporadicky až do poloviny srpna. Vůně tohoto keře je však nenapodobitelná. Je to něco mezi jahodami a jablečným moštem.
Listy jsou podlouhle vejčité a na jaře raší jasně zeleným odstínem, jsou mírně lesklé a dlouho si drží svou svěží barvu. Výjimečně se na opylených květech mohou objevit na konci srpna plody, což jsou zvláštní tobolky zelené barvy, které se během zrání zbarvují do vínové až hnědé.
Jedná se o keř bez nároků na zvláštní údržbu. V prvních několika letech jej zastřihněte (v březnu) do kompaktního tvaru – pak už bude sám tvořit pěkný tvar a pravidelné olistění. Zasaďte jej do vlhké země, v suchu poroste stejně špatně jako v přemokřené zemi. A dopřejte mu hodně slunce, aby vás odměnil množstvím květů.
Zvonek garganský
Jedná se o keř dorůstající jen do výšky 20 cm, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, květy nápadné fialové. Má rád přímé slunce nebo polostín.
Tato nesmírně efektní půdopokryvná forma skalkového zvonečku se zajímavě zoubkatými, drobnými listy svěže zelené barvy a mnoha stonky je obvykle obalena záplavou světle modrofialových květů. Jejich tvar je hvězdicovitě zvonkovitý.
Kvete přibližně od poloviny června až do srpna, přičemž po hlavním kvetení v půlce léta můžete celou rostlinu radikálně sestřihnout, aby znovu narašila a v září a říjnu nabídla čerstvý trs i s novými květy. Po zastřižení se doporučuje rostlinu přihnojit.
Rozrůstá se při zemi, květní stonky se nezvedají. Má rád rovnoměrně vlhkou, ale dobře propustnou půdu a nevadí mu mírné přistínění. Můžete jej pěstovat i v okrasných venkovních nádobách, kde vypadá o to lépe, když přeroste jejich hrany a květy se svěsí přes okraj a vytvoří modrý vodopád.
Netýkavka je rostlina více než sta různých druhů a odrůd. Můžete ji znát jako domácí, bujně rostoucí květinu nebo jako letničku pěstovanou v záhoncích, květináčích a truhlících.
Abychom nemluvili úplně obecně, zaměříme se na oblíbenou, u nás hojně pěstovanou netýkavku Impatiens Walleriana. Tato rostlina má dužnatý stonek, temně zelené listy a jednoduché nebo plné, jednobarevné či dvoubarevné, nevoňavé květy, které mohou být v odstínu bílé, oranžové, růžové, červené, ale i fialové. Leckdy se u této letničky můžete setkat s názvem sultánka.
Jak netýkavku pěstovat
Netýkavka Impatiens Walleriana dorůstá do výšky 20 až 40 cm, čímž se hodí k pěstování jak v květináčích a truhlících, tak i na záhonku. Ideálním místem pro umístění netýkavky bude světlé místo, ale ne přímé slunce. Zasadíte-li ji do temného rohu, málo vám pokvete. Netýkavce nevadí vítr a déšť, snad jen květy nemají příliš v lásce vodu, proto budou-li vodě vystavovány častěji, začnou uhnívat a je potřeba je odstranit.
Netýkavku sázejte do substrátu připraveného smícháním rašeliny a zeminy v poměru 1 : 1. Substrát tak bude hodně vzdušný, obohacený organickými látkami a bude zabraňovat tvorbě kořenových chorob. Do jednoho truhlíku o velikosti 50 cm dejte 3 rostliny, určitě bude hezky vypadat, smícháte-li více barev rostlin v jednom květináči. Chcete-li společně s netýkavkou v jednom květináči pěstovat více druhů rostlin, není to problém, jen je potřeba vybírat takové, které nemají rády přímé slunce, vyhovuje jim kyselejší půda a pravidelná, ale ne přílišná zálivka.
Zálivka a hnojení
Netýkavka Impatiens Walleriana má velice ráda vlhké prostředí, pokud tedy můžete, dopřejte listům pravidelné rosení, a jak jsem již uvedla, snažte se vyhnout květům, aby zbytečně neuhnívaly a neubíraly vaší rostlině na kráse. Četnost zálivky jako takové přizpůsobte stanovišti rostliny, bude-li na teplém a světlém místě, pak musí být zálivka četnější. Rostlina by neměla úplně vyschnout, ani neustále stát ve vodě.
S hnojením si netýkavka vystačí jednou za 14 dní, a to hnojivem určeným pro kvetoucí a balkonové rostliny. Pokud rostlinu stěhujete na zimu domů, snižte zálivku a hnojivo úplně vynechejte.
Přezimování
Protože netýkavka Impatiens Waleriana patří mezi druhy, které lze pěstovat jako pokojové rostliny, můžete si ji na zimu přestěhovat domů, běžná pokojová teplota pro ni bude ideální, neměla by klesat pod 15 stupňů. S čím ale musíte počítat je, že další rok už netýkavka nebude tou krásnou, upravenou rostlinou, jakou byla „v mládí“, hodně nepravidelně se totiž rozrůstá a větví. Chcete-li ji upravit do požadovaného tvaru, je ideální počkat na léto.
