POKRMY Z VEPROVEHO VYREZU je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Vaření v parní troubě je zdravé, neboť se touto přípravou uchová spousta živin a vitamínů. Odborníci tvrdí, že vaření v páře je nejen zdravé, ale i snadné, pohodlné, bezpečné a moderní a že jde o nejšetrnější tepelnou úpravu potravin.
Zkušenosti s parní troubou
Parní trouby patří poslední dobou mezi nejprodávanější spotřebiče, a to hned z několika důvodů: pokrmy z parní trouby jsou chutné i bez použití tuku, není nutné ani příliš solit, jídlu zůstává vlastní aroma. V parní troubě lze najednou připravovat celé menu, takže vám zůstává čas na jinou činnost. Parní trouby nabízejí jednoduché ovládání, většina jich má displej, který vás navede přesně krok po kroku. Kombinované parní trouby je možné používat jako parní i horkovzdušné, nebo i současně. Dalším plusem těchto trub je jejich snadné čištění a údržba, na stěnách nic nepřilne.
Multifunkční parní trouby dovolují použít jak páru s různou intenzitou (vaření v páře se 100% vlhkostí, nastavení teploty od 50 do 96 °C, pečení s 25% vlhkostí od 50 do 23 °C, pečení s 50% vlhkostí s teplotou od 50 do 130 °C), ale také páru zcela vypnout a péct jako v horkovzdušné troubě. Nebo programy kombinovat.
Potraviny si při tomto pečení uchovávají vitamíny, stopové prvky a citlivé živiny i svoji přirozenou chuť a barvu. Pokrmy proto není potřeba tolik solit, výrazně kořenit ani k nim přidávat tuky. U řady pokrmů se také výrazně zkrátí doba přípravy, nic se nevysuší. A například knedlíků byste nikdy nepřipravili v jednom hrnci takové množství, jaké zvládnete najednou v multifunkční troubě. Pro ty, kteří se věnují více domácím činnostem najednou, je určitě příjemné i to, že třeba u rýže nebo u knedlíků se ani po překročení doporučené doby nic nestane. A také se nemusíte bát trouby zaprskané od tuku. Díky páře je údržba rychlá a snadná. Možná ještě větší zážitek nabízí pro laiky vaření knedlíků. V páře je totiž nemůžete rozvařit, ani kdybyste dobu přípravy přetáhli o několik minut.
Kombinované parní trouby dokážou nejen vařit v páře, ale také péct. Vaření v páře, pečení nebo kombinace obojího není pro kombinovanou parní troubu problém díky jemné páře a volitelnému doplňkovému horkému vzduchu. Díky jemné páře se chutě plně rozvinou, aniž byste museli přidávat tuk navíc. Některé trouby jsou vybaveny vlastní nádrží na vodu, jiné potřebují přípojku vody.
Ve třech úrovních vnitřního prostoru parní trouby připravíte kompletní menu, například brambory, rybu a zeleninovou přílohu. Jediným omezením je jednotná teplota páry. Takže vy jen připravíte suroviny a parní trouba se postará o varný proces, aniž byste museli být trvale ve střehu. A výsledek vaření přitom bude zaručen. A i když budete vařit tři aromaticky různé suroviny, přenos jejich vůní mezi sebou navzájem je vyloučen. Do vnitřního prostoru parní trouby je totiž neustále přiváděna nová pára, takže přenos aromatických látek není možný.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Grily Weber se vyrábějí se zdrojem tepla, jímž může být plyn, dřevěné uhlí či elektřina. Většina grilů je na kolečkách, ale vyrábějí se i v provedení, které je přizpůsobeno ke grilování na stole nebo v kuchyni (jedná se hlavně o elektrické grily). Tady je patrná rozmanitost těchto grilů.
Plynové grily jsou určeny pro všechny příznivce grilování a gurmány. Využití grilů je pro soukromé nebo profesionální účely. Podle zvoleného typu grilu snadno připravíte pokrmy pro spontánní grilování nebo velkou společnost. Možností regulace tepla a perfektní kontrolou ručí plynové grily Weber za nejlepší kvalitu a dokonalý požitek z grilování. Provedení těchto grilů umožňuje snadné čištění roštů. Díky své konstrukci a snadnému ovládání jsou mezi uživateli velmi žádané. Grily mají speciálně vyvinuté grilovací rošty, které zabraňují skapávání tuků a šťáv na oheň, a tak nehrozí vzplanutí pokrmů v grilu. Grily vyšších tříd mají topné spirály chráněné kovovými profily – flavorizéry. Dají se na nich připravovat pokrmy v nádobách (hrncích při přímém způsobu). Grily se skládají z litinového roštu, jsou smaltovány porcelánem, mají regulovatelnou teplotu, ohnivzdornou lakovanou hliníkovou slitinou na plynové kartuše, poklop.
Grily na dřevěné uhlí jsou mezi uživateli velmi rozšířené, a to díky přípravě pokrmů na dřevěném uhlí, které dodává pokrmům výtečné aroma. Tyto grily se vyrábějí v modulovém systému, kde si můžete podle libosti zvolit nejvhodnější rošt pro přípravu pokrmů. Jedná se o velmi rozmanité grilování s neomezenými možnostmi. Také způsob hoření se zde dá regulovat. Provedení těchto grilů umožňuje grilování přímé a nepřímé. Dají se zde připravovat i pokrmy v nádobách (hrncích při přímém způsobu). Grily mají promyšlenou konstrukci, díky níž nabízejí optimální obsluhu při zajištění maximální bezpečnosti a pohodlnou údržbu. Grily se skládají z termoplastické rukojeti, jsou smaltovány porcelánem, mají výklopný rošt pro doplňování uhlí, popelník, poklop.
Elektrické grily se vyznačují jednoduchostí přípravy – jen je zapojíte do elektrické zásuvky a můžete grilovat. Jedná se o grilování bez kouře. Toto grilování je možné realizovat přímo v domácnosti nebo jiných uzavřených prostorech. Díky plynule nastavitelnému teplotnímu regulátoru je možné kontrolovat grilovací teplotu. Elektrické grilování dodává pokrmům obdobnou vůni, jako by byly pokrmy připravovány na dřevěném uhlí. Gril se skládá z teplotního regulátoru, porcelánem smaltovaného litinového roštu, poklopu a grilovací vany z ohnivzdorné hliníkové slitiny.
Příslušenství grilů, které vyrábí firma Weber, patří také k produktům s vysokou kvalitou zpracování a provedení. Příslušenství vychází z mnohaleté zkušenosti, takže je ve výsledku opravdu praktické. Řadíme sem: grilovací načiní, zástěry, ochranné rukavice, stojany, špízy, teploměry, pizza kameny, zapalovače, dřevěné uhlí, brikety, čisticí náčiní, stojany (na drůbež, žebírka), ochranné obaly na grily, steakové sady a kuchařky.
Grily Weber se dají pořídit v mnoha kamenných obchodech nebo na internetových portálech. Jedná se o prvotřídní grily, čemuž odpovídá i cena.
Horní frézka má různý příkon, vždy záleží na daném modelu. Elektrická horní fréza se používá k odpracování dřeva, plastu, kovu nebo podobného materiálu.
Otáčky horní frézy se pohybují v rozmezí 11 000–30 000 za minutu. Maximální hloubka řezu se pohybuje kolem 55 mm. Opět záleží na konkrétním modelu.
Elektrická fréza se využívá pro domácí, hobby a profi účely.
Fréza má tyto základní součásti: rukojeť, měřítko, omezovač hloubky řezu, regulátor otáček, přívodní kabel, vypínač, spodní kryt hřídele, pojistný šroub rovnoměrného vodítka, základna frézky, upínací matice nástroje, rovnoběžné vodítko, nástavec k odsávání prachu, pojistný šroub omezovače hloubky frézování, zajišťovací páka, omezovač, speciální pouzdro, krycí šroub, tlačítko zarážky hřídele, zajišťovací tlačítko.
Horizontální frézky slouží pro rovinné opracování. Můžete opracovávat buď pomocí šablon, vodítek, nebo přímo od ruky. Zkvalitnění opracovávání napomáhá hliníková základna a nástavce na odsávání prachu.
Srdcem všech typů horních frézek (kompaktních i dvoudílných) je pohonná jednotka s vysokootáčkovým elektromotorem s příkonem od 500 do 1 600 W. Hřídel rotující dvanácti až třiceti tisíci otáček za minutu je zakončena kleštinou. Do ní se upínají malé stopkové frézy nebo brusná tělíska, jimž se dříve říkalo „cigárka“ nebo tyblíky, nejnověji však diamantové „bity“, které si poradí i s nejtvrdšími materiály.
S pohonnou jednotkou dvoudílných frézek vybavenou držadly lze pracovat v jakékoliv poloze ručně, obvykle je ale upnuta do vodicích saní. Saně klouzáním po povrchu opracovávaného materiálu umožňují přesnější vyřezávání vnitřních pravoúhlých i obloukových a kruhových výřezů, nebo profilování okrajů desek z nejrůznějších materiálů.
Mnohem přesnější truhlářské práce zvládnou zatím nejrozšířenější kompaktní horní frézky, jejichž pohonná jednotka (říká se jí „frézovací koš“) je vedena kluznými ocelovými nebo hliníkovými saněmi. K nim je fréza připojena párem vodicích sloupků, které zajišťují její přesné výškové nastavení vůči opracovávanému materiálu. Po nastavení a zafixování výšky (obvykle s přesností lepší jednoho milimetru) lze pak vést frézku oběma rukama mírným přítlakem do řezu podle rysky, nebo s pomocí paralelního vodítka, u kruhových řezů a výřezů pomocí kružidlového ramene. Frézovací koš je vytlačován pružinami na sloupcích na doraz nahoru, tlakem proti pružinám se nastavuje hloubka záběru, která se pohybuje kolem 50 mm u hobby nářadí. Výkonnější profesionální horní frézky zvládnou hloubku až 80 mm.
Vzhledem k vysokým otáčkám se do kleštinového pouzdra nesmí upínat nástroje s průměrem nad 40 mm. Kleštiny dovolují upnout nástroje o průměru stopky 6, 6,4, 8, 10 nebo 12 mm obvykle použitím jediného klíče, vřeteno lze přitom jednoduše aretovat stisknutím aretačního knoflíku či páčky. Optimální řezná rychlost se volí podle průměru frézy a opracovávaného druhu materiálu, kterým nemusí být vždy jen dřevo.
Kromě dřeva lze odpovídajícími stopkovými nástroji (frézami, rašplemi) opracovávat fóliované nábytkové desky MDF, lehké a barevné kovy, plasty, akrylátové a sádrokartonové desky.
Nejdůležitějším parametrem při výběru ledničky je pro mnohé její vnitřní objem. Ale důležité je také věnovat pozornost energetické náročnosti, ty neúspornější spotřebiče mají energetickou třídu A+++.
Při výběru chladničky byste tedy měli vždy myslet na:
užitný objem – doporučuje se 60 litrů chladicího prostoru a 25 litrů mrazáku na jednu osobu;
energetickou náročnost – rozdíl v provozních nákladech mezi třídami A a A+++ může být až 100 %;
rozměry – přeměřte pozici, kde bude chladnička stát, stejně tak i transportní cestu.
Chladničky se rozdělují na kombinované, americké, monoklimatické, vestavné, pultové a vinotékové. Kombinovaná chladnička má nejčastěji v dolní části mrazničku. V horní části naleznete několik polic pro umístění potravin a často také šuplíky na ovoce a zeleninu. Americká lednička (side-by-side) představuje v podstatě dvě kombinované chladničky vedle sebe, velký chladicí prostor i mrazničku, často s vestavěným nápojovým automatem a výrobníkem ledu. Monoklimatická samostatná chladnička je bez integrovaného mrazáku, lze ji kombinovat s vedle stojící mrazničkou. Vestavná lednička je připravena pro zabudování do kuchyňské linky. Pultová nízká chladnička se hodí k umístění pod pult (varianty jsou s mrazákem i bez), lze ji využít také na chatě, v kanceláři nebo ve studentských pokojích. Vinotéková je speciální chladnička na víno, důležitá je kapacita lahví. K dostání je v jednozónové (pro jeden druh vína) nebo dvouzónové variantě.
Nejčastěji používanými technologiemi jsou antibakteriální povrch, dávkovač vody a ledu, nulová zóna, prázdninový režim a samoodmrazování. Antibakteriální povrch je aplikován na vnitřní stěny, které jsou potažené speciální látkou, která ničí bakterie a plísně. Dávkovač vody a ledu se nachází v přední straně dveří, převážně u amerických typů ledniček. Nulová zóna je přihrádka, která je určena pro skladování ovoce, zeleniny nebo sýrů, kde je nižší teplota než v ostatních prostorech. Prázdninový režim se využívá v případě, kdy není lednice často otevírána, pak je vnitřní teplota udržována na stabilní úrovni, čímž se výrazně snižuje spotřeba. Samoodmrazování funguje díky cirkulaci vzduchu – dochází ke snížení vlhkosti a nevzniká námraza.
Ukládání potravin do chladničky má svá pravidla. Ovoce a zeleninu byste například neměli omývat, veškeré pokrmy by měly být zchlazeny na pokojovou teplotu, aromatické potraviny by měly být zabaleny, aby neovlivnily chuť a vůni ostatních. Vnitřní prostory by neměly být přeplněné, aby vzduch mohl cirkulovat. Také platí, že teplota není všude stejná. Nejteplejší částí jsou dveře, následují boxy na ovoce a zeleninu.
V naší poradně s názvem JITRNICE A JELITO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva.
Můžu jitrnici nebo jelito na warfarin.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Když užíváte Warfarin, tak musíte hlídat příjem vitamínu K ve své stravě. Denně byste měla sníst potraviny, které vám dodají 90 mikrogramů vitamínu K. Tuto úroveň vitamínu K je potřeba udržovat každý den, ne méně a ani ne více, protože jinak Warfarin neúčinkuje dobře.
Jitrnice jsou vyrobeny z vepřového masa, tuku, vnitřností, housky a koření. Ani jedna z těchto součástí neobsahuje žádný vitamín K a nebo jen velmi málo. Takže jitrnice můžete konzumovat bez omezení i když užíváte Warfarin. Co se týče jelit, tak do nich se přidává navíc ještě krev a popřípadě kroupy. A právě u prasečí krve není dostatek podkladů o obsahu vitamínu K, tudíž by měly být konzumovány s opatrností, nejlépe den dva před vyšetřením quick, abyste si mohla ověřit jejich vliv na srážlivost vaší krve.
Kardamom lze nahradit směsí skořice a muškátového oříšku nebo zázvorem a skořicí. Pro slané pokrmy může být dobrou volbou také koriandr. Pokud chcete podobný výsledek, zvažte použití zeleného kardamomu místo černého.
Pro pečení a sladké pokrmy
Skořice a muškátový oříšek: Směs skořice a muškátového oříšku (stejné díly) je skvělou náhradou kardamomu v pečivu a dezertech.
Zázvor: Zázvor, zejména čerstvý zázvor, může být dobrou náhradou ve sladkých i slaných pokrmech.
Muškátový oříšek: Muškátový oříšek samotný lze použít v pečivu, krémech a rýžových pokrmech.
Pro slané pokrmy
Koriandr
Pokud vaříte slaný pokrm, zejména s jiným kořením, může být koriandr dobrou náhradou, zejména v přísadách k masu, kde je koriandr již přítomen.
Zázvor
Mletý zázvor se také dobře hodí do slaných pokrmů.
Nové koření
Nové koření se svou směsí hřebíčku, skořice a muškátového oříšku může být dobrou náhradou, zejména v receptech, které již obsahují jiná hřejivá koření.
Hřebíček
Hřebíček, i když je silný, lze použít ve směsi se skořicí pro dosažení co nejbližší shody.
Důležité informace
Začněte s menším množstvím
Při nahrazování je nejlepší začít s menším množstvím náhrady a upravit množství podle chuti.
Respektujte recept
Přemýšlejte o chuťovém profilu vašeho pokrmu a vyberte náhradu, která ho vhodně doplní.
Smíchejte koření
Pro komplexnější chuť zvažte smíchání různých koření jako náhrad.
Suroviny: 3,5 kg vepřové hlavy, 0,5 kg vepřového výřezu, 0,5 kg vepřového boku, 1 l vepřové krve, 1,5 kg žemle, 0,3 litru vývaru z vařeného masa, sádlo. Na 1 kilogram prejtu potřebujeme cca 25 g soli, špetku majoránky a pepře, špetku nového koření a drceného kmínu, vodu, máslo, 3 ks cibule, 300 g kyselého zelí, 1,5 dl mléka, 10 ks brambor.
Technologický postup: Opláchnutou a očištěnou vepřovou hlavu, bok a vepřový výřez uvaříme v mírně osolené vodě doměkka, výřez dáme vařit o něco později. Vařené maso necháme částečně vychladnout a pak hlavu a bůček vykostíme. Maso pokrájíme na malé kousky, žemle na kostičky, přelijeme krví a promícháme, krev necháme do žemle dostatečně vsáknout. K rozsekanému masu přidáme kostičky žemle, drobně nasekanou a osmaženou cibulku, přilijeme tučný vývar, osolíme, okořeníme a dobře promícháme. Směs dáme do pekáče vymaštěného sádlem a zvolna pečeme v předehřáté troubě při 120 °C asi 1,5 hodiny, ke konci teplotu zvýšíme, aby se nám vytvořila křupavá zlatá kůrčička. Připravíme si brambory, které uvaříme doměkka. Svaříme si mléko a vyšleháme bramborovou kaši. Na másle osmahneme dozlatova cibulku. Podáváme bramborovou kaši doplněnou smaženou cibulkou, jitrnicový prejt a studené kyselé zelí.
Suroviny: 3,5 kg vepřové hlavy, 0,5 kg vepřového výřezu, 0,5 kg vepřového boku, 1 l vepřové krve, 1,5 kg žemle, 0,3 litru vývaru z vařeného masa, sádlo. Na 1 kilogram prejtu potřebujeme cca 25 g soli, špetku majoránky a pepře, špetku nového koření a drceného kmínu, 600 g brambor, 300 g kysaného zelí.
Technologický postup: Opláchnutou a očištěnou vepřovou hlavu, bok a vepřový výřez uvaříme v mírně osolené vodě doměkka, výřez dáme vařit o něco později. Vařené maso necháme částečně vychladnout a pak hlavu a bůček vykostíme. Maso pokrájíme na malé kousky, žemle pokrájené na kostičky přelijeme krví a promícháme, krev necháme do žemle dostatečně vsáknout. K rozsekanému masu přidáme kostičky žemle, drobně nasekanou a osmaženou cibulku, přilijeme tučný vývar, osolíme, okořeníme a dobře promícháme. Uvaříme brambory, oloupeme a rozmačkáme. Polovinu brambor dáme do sádlem vymazané zapékací mísy, zakryjeme okapaným kysaným zelím, na zelí navrstvíme prejt (poměr se zelím 1 : 1) a přikryjeme druhou polovinou rozšťouchaných brambor, osolíme, pokapeme sádlem a v předehřáté troubě zapečeme.
V naší poradně s názvem USCHLÁ RŮŽE Z JERICHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav Roth.
Dobrý večer.
Když dědeček byl asi měsíc před smrtí dal krabičku a v ní bylo něco co vypadalo
jako koudel.Na otázku co to je odpověděl to je růže z Jericha.Bohužel víc už mi
nestačil říct.70roků neměla vodu.Když jí dám do vody,za jak dlouho se zazelená.
Moc děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pokud ji umístíte do vlažné vody, měla by se vaše růže z Jericha otevřít asi za 4 hodiny, přičemž na plnou velikost se může otevřít až za několik dní. Chcete-li ji „zasadit“, tak naplňte misku oblázky nebo štěrkem a přidávejte vodu, dokud nebudou oblázky ponořené. Umístěte svou Růži z Jericha navrch tak, aby se její kořeny dotýkaly vody. Můžete také vynechat oblázky a dát rostlinu přímo do mělké misky s vodou, ale je známo, že oblázky jí pomáhají vyvážit a také vypadají hezky. Umístěte ji na nepřímé, ale vydatné světlo a čekejte! Použijte destilovanou vodu nebo nechte vodu z kohoutku přes noc odstát, aby se chlór a další chemikálie odpařily, než ji použijete na rostlinu.
Zalévání
Vyměňujte vodu pro svou růži z Jericha každý den, aby byla čistá. (Pokud tu a tam vynecháte den, bude to stále v pořádku.) Vše, co musíte udělat, je natočit si každý večer trochu čerstvé vody. Ráno misku s oblázky sceďte a přidejte odstátou čerstvou vodu.
Největším trikem u zalévání růže z Jericha je nepřehnaně ji zalévat. To je snadné, protože rostlinu stačí vyjmout z vody každý týden, aby si odpočinula. Žádné dohady o tom, kolik vody jí dát nebo jak často. Stačí jí dát každotýdenní krátkou pauzu od vodní misky a je spokojená.
Každý měsíc dejte své růži z Jericha týden bez vody, aby trochu vyschla. Vyberte si každý měsíc stejný týden (první, druhý, třetí, apod.), aby to bylo snadné. Misku s kamínky jednoduše sceďte a rostlinu ponechte na oblázcích, nebo rostlinu úplně vyjměte a dejte na tmavší místo.
Teplota
Růže z Jericha nejlépe prospívá při pokojové teplotě, takže pozor na průduchy, průvan a extrémní výkyvy teplot. Je to sice pouštní rostlina, ale extrémní horko nebo chlad ji mohou stále poškodit.
Suroviny: 3,5 kg vepřové hlavy, 0,5 kg vepřového výřezu, 0,5 kg vepřového boku, 1 l vepřové krve, 1,5 kg žemle, 0,3 litru vývaru z vařeného masa, sádlo. Na 1 kilogram prejtu potřebujeme cca 25 g soli, špetku majoránky a pepře, špetku nového koření a drceného kmínu.
Technologický postup: Opláchnutou a očištěnou vepřovou hlavu, bok a vepřový výřez uvaříme v mírně osolené vodě doměkka, výřez dáme vařit o něco později. Vařené maso necháme částečně vychladnout a pak hlavu a bůček vykostíme. Maso pokrájíme na malé kousky, žemle pokrájíme na kostičky, přelijeme krví a promícháme, krev necháme do žemle dostatečně vsáknout. K rozsekanému masu přidáme kostičky žemle, drobně nasekanou a osmaženou cibulku, přilijeme tučný vývar, osolíme, okořeníme a dobře promícháme. Směs dáme do sádlem vymaštěného pekáče a zvolna pečeme v předehřáté troubě při 120 °C asi 1,5 hodiny, ke konci teplotu zvýšíme, aby se nám vytvořila křupavá zlatá kůrčička. Jako přílohu podáváme chléb, vařené brambory a zelí.
Jelitový prejt můžeme narážet (plnit) do střev a tím nám vzniknou jelita. V tomto případě ale musíme náplň výrazněji okořenit, jelikož se koření ještě vyvaří.
Ve svém příspěvku ČEVABČIČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Janak.
Chtěla bych pravý recept , ten je bez česneku a cibule , tyhle recepty jsou na karbanátky , a obaluje se to v mouce .
to nejní přesný
děkuju
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jurko.
Ano, naprostá pravda. Tady se , nejenom tyto stránky, kašle na pravý recept. Tady si každý dělá co chce, ale propůjčuje si název jídla. Dle ČSN (15418) patří do čevabčiči směs hovězího a vepřového masa 500g - 500g umletého s 150g cibule osoleného, přidána mletá paprika 5g, pepř 1g. Vše smícháme a vytvoříme 30 dílků masa které rozválíme na tenké válečky a ty pak v sádle opečeme do zlatova. Podáváme s najemno nakrájenou cibulkou a hořčicí. K tomu chléb, nebo brambor. Toť vše.
PS. je mi líto, že se na základní jídla nepoužívají normy. Pak si člověk někde dá něco a přinesou mu úplně něco jiného než čekal. Ještě že Svíčkovou musí vařit alespoň přibližně. Protože třeba guláš pod určitým názvem je všude jiný
Pěkný den
Oběd by měl představovat završení hodování první poloviny dne. Během ní bychom měli prostřednictvím jídla přijmout asi 60 % z celkové denní energie. Oběd by měl tvořit cca 30−35 %. Většina rodičů bohužel nemá kontrolu nad tím, co všechno jejich dítě ve škole zkonzumuje. Jednou z možností, jak ovlivnit stravování dítěte ve škole, je sledovat jídelní lístek, a pokud má dítě na výběr z více jídel, doporučit mu jídla zdravější. Školní stravování dětí patří k často diskutovaným tématům. Spousta rodičů se domnívá, že školní jídelníčky v žádném směru neodpovídají zásadám zdravé výživy. Avšak vedoucí školních jídelen mají k dispozici takzvaný spotřební koš a přehled doporučených dávek a potravin, které by dětem měla školní jídelna nabízet, aby jídelníček odpovídal zásadám zdravé stravy. Výživová doporučení pro školní jídelny tedy existují. Je pravda, že ne všichni rodiče mají o zdravém stravovaní správné představy. Vyžadují-li například rodiče po školní jídelně, aby pro jejich děti připravovala veganské či makrobiotické pokrmy nebo aby nápoje nesladila cukrem, nýbrž náhradním sladidlem, je více než pravděpodobné, že se nesetkají s nadšenou odezvou. Většina rodičů má přímý vliv na složení obědů svých dětí o víkendech a školních prázdninách. Tehdy se mohou zaměřit na zdravé potraviny a pokrmy. Není nutné, aby součástí oběda byla vždy také polévka. Pakliže je hlavní jídlo samo o sobě vydatné (například těstoviny nebo knedlíky s omáčkou), nemusíte k němu připravovat ještě polévku. A naopak: chcete-li k obědu uvařit zahušťovanou polévku (bramborovou, rajskou a podobně), můžete ji podávat jako samostatný pokrm a doplnit ji například pečivem. Co by ale u zdravého oběda nikdy chybět nemělo, je zelenina nebo ovoce. Pokud není zelenina (dušená, špíz a podobně) přímo součástí pokrmu, doplňte hlavní jídlo například oblohou či miskou salátu nebo kompotu.
Vařit pro děti nemusí být vždy jednoduché. Neustále přemýšlíte, které suroviny jsou vhodné, jak je upravovat... Každý, kdo má děti, si postupně vytvoří jakýsi seznam jídel, u nichž má naději, že je děti snědí. Obvykle to bývají jídla rychlá a jednoduchá.
Ve svém příspěvku DENDROBIUM NOBILE PŘESAZOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Dobrý den mám problém nevím jak mám přesadit tuto orchidej,má od stonku kořeny s výhonkama.Děkuji:)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dana.
Koupila jsem si v OBI nadhernou metrovou Dracenu,ktera byla v akci kolem 300Kc.Pravda mela nektere listy viditelne odstranene ze stredu ruzice a jine zase meli nevzhledne ustrizene spicky,dokonce i celou polovinu listu.Coz jsem tolik nevnimala,nebot radost z toho,ze si muzu splnit muj sen mi vyradila z provozu rozum.Podvedomi se mi,ale asi na sekundu restartovalo,protoze jsem si to i s Dracenou namirila k prodavaci s otazkou,jest-li mi Dracena neuhyne a vzpamatuje se.Odpovedel ze ano a pridal dalsi rady ohledne pece.Asi po 3 tydnech se zacala moje "botanicka zahrada" menit na ..... ani nemam slov.Zpozornela jsem...aaaa do prdele puklice....hlavou mi letel rozhovor s prodavacem....vzapeti si nadavam do "bububu" ....jasne,ze se vzpamatuje...psychologie prodeje,na co jsem ji studovala?....proc rikam dceri: nez si neco koupis dobre si to prohlidni... kam jsem cumela ja?....na ten silnej kmen a jak je krasne vysoka....blbo uzavrela debatu sama se sebou.Co slo jsem ostrihala,celej zarostlej strop vodenkou strhla a kdyz jsem zkoncila rozbrecela se.Tolik let piplani a radost z kazdeho noveho listecku a ted holy klacky :-( Rady z internetu nepomahali,za to prazdne kvetinace se mi mnozili.Az jsem nasla navod na vetsinu skudcu.Obycejny slupky z cibule,cim.vic tim lip a 2 dny je louhovar ve srudeny vode,pak vsechny kytky postrikat.Dalsi dny plne nadeje a ocekavani....HURAAA...JASAM A MAM SNAD JESTE VETSI RADOST,NEZ KDYZ JSEM SI "SPLNILA MUJ SEN".ZADNE DALSI NOVE NAPADENE LISTY A TO NA ZADNY KYTCE.PRO JISTOTU PO TYDNU OPACKO S POSTRIKEM.. .KYTKY SE ROZRUSTAJI A "MOJE BOTANICKA" NA KTEROU SE CHODIL KOUKAT CELEJ BARAK VCETNE NAVSTEV NAJEMNIKU BUDE BRZY JAKO DRIV A V OBI UZ NEKOUPIM NIKDY NIC!!!
Tymián je tradičním kořením Španělska, Francie, Itálie a Řecka. V současnosti se jeho obliba vrací i do našich kuchyní. Známý je jako součást takzvaného Provensálského koření. V gastronomii se nejčastěji používá tymián obecný nebo tymián citrónový. Větší aromatizující účinek mají kupodivu listy sušené než čerstvé. Tymián pomáhá při zažívání, je tedy vhodný ke skopovému či vepřovému masu nebo ke zvěřině. Zvýrazňuje chuť marinovaného masa, s oblibou se přidává do svíčkové omáčky. Pár lístků ochutí i pokrmy z ryb, luštěnin a rýže. Často se jím dochucují zeleninové pokrmy, omáčky a saláty, ve směsi s oreganem, bazalkou nebo rozmarýnou se často používá na pizzu, vodný je i na těstoviny
Listy k přímé spotřebě sklízíme kdykoliv. Při kořenění lístky rostliny sdrhujeme a v dlaních rozemneme. Čerstvé větvičky můžete vložit do oleje nebo octa a tento přípravek pak používat k dochucování mnoha pokrmů.
Zkuste některý z níže uvedených receptů a ochutnejte specifickou příchuť tymiánu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Pomalé vaření patří v současné době k novým trendům přípravy pokrmů. Pomalým vařením jídla získávají nové výraznější chutě, přestože se připravují pouze s malým množstvím koření, soli a bez tuku. Největší výhodou vaření v elektrickém „Pomalém hrnci“ je úspora času při vaření a nízká spotřeba elektrické energie. V tomto hrnci je odpar tekutin podstatně nižší, a proto se zde pokrm nepřipaluje. Hrnec má dva stupně vaření (pomalé 6–8 hodin nebo rychlé 4–6 hodin), pokrmy se připravují v keramické nádobě, která je součástí vybavení.
Rilettes připravené v pomalém hrnci:
Ingredience: 1 kg vepřové krkovičky, 700 g vepřového sádla, 16 g mořské soli, 150 ml francouzského bílého vína, pepř
Technologický postup: Maso nakrájíme na malinké kostičky o hraně cca 1 cm. Pomalý hrnec předvolíme na stupeň „low“ a vložíme maso, které osolíme a promícháme. Necháme ho zbělat a poté přilijeme roztavené sádlo. Přiklopíme a občas zkontrolujeme. Asi po třech hodinách přilijeme víno, promícháme, dosolíme, opepříme a dusíme dál. Celkově by si maso mělo v hrnci pobýt 8–10 hodin. Před uložením do skleniček s víčkem měkké maso ještě rozmělníme vidličkou. Podáváme odležené na čerstvém chlebu nebo jiném pečivu dle chuti.
V naší poradně s názvem PERGOLA NA ZAHRADE - ZDI Z BLOKŮ NA BETONOVYCH ZAKLADECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jelena.
Prosim jestli nekdo nevi.Povazujese stavba z bloků na zabetonovanych zakladech za pergoli???Naš soused koupil zahradu s zahradnim domkem, ale vcil k domku namyslel udelat pristavbu na pevnych betonovych zakladech zdi z bloků + strecha!! Jsme rozdeleny jeho plotem z pletiva.Pergoli postavil od plotu mozna ani ne 20 cm. Můze bez ohlašeni provest takovou stavbu??? jeho stavba vyška ze 4 m. ze strechou nam zastinila ovocny stromek.Hlavne ze u nas jako sousedů nikdo nezeptal ani nejake oznameni z mesta nedostali.Je to v poradku???Dekuji za odpoved
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Pokud má pergola výšku maximálně 5 m a zastavěnou plochu maximálně 25 m2, tak její stavba nevyžaduje ani stavební povolení, ani ohlášení stavby. Máte ale několik možností, jak tuto situaci řešit. Pokud vám cizí stavbou vznikla trvalá újma, tak se můžete se sousedem dohodnout na kompenzaci nebo se můžete rovnou obrátit na soud, kde vyčíslíte svoji újmu v korunové hodnotě a požádáte soud o rozhodnutí buď o odstranění stavby a nebo o finančním vyrovnání ve váš prospěch. Pokud ale nejste potížista a nechcete rozdmýchávat sousedskou nesnášenlivost, tak svůj stromek radši přesadíte a přizpůsobíte svou zahrádku novým podmínkám.
Příprava svíčkové omáčky z nakládané směsi zeleniny Halali na svíčkovou.
Svíčková omáčka z vepřového masa
Ingredience: 1 kg vepřového masa, 1 sklenice zeleninové směsi Halali, 3 kelímky smetany, 2 ks cibule, 2 kostky masoxu, cukr, sůl, celý černý pepř, celé nové koření, bobkový list, hladká mouka
Technologický postup: Tato „Halali svíčková“ z vepřového masa je jednoduchá a rychlá omáčka, když nemáme dostatek času špikovat maso a nechávat ho odležet do druhého dne, jak je potřeba u pravé svíčkové. Vepřové maso nakrájíme cca na 4 kusy, aby se lépe uvařilo. Maso dáme do hrnce se studenou vodou tak, aby bylo zcela ponořené, a také podle toho, kolik chceme omáčky. Přidáme masox a maso uvaříme doměkka. Na oleji zpěníme nakrájenou cibuli a přidáme celou sklenici nakládané zeleniny Halali včetně nálevu. Necháme zasmažit a přisypeme cukr. Mírně zkaramelizujeme, zalijeme vývarem z masa a přidáme koření. Maso necháme vyndané vedle a nakrájíme ho na plátky. Svíčkovou omáčku necháme provařit a spojit, potom přilijeme 2 smetany a opět provaříme. Omáčku slijeme do hrnce vedle a zeleninu z Halali směsi dobře mixérem rozmixujeme. Poté svíčkovou ochutnáme, pokud se nám zdá příliš kyselá, přidáme podle chuti do rozmixované zeleniny cukr a promícháme. Nyní teprve vrátíme rozmixovanou zeleninu do omáčky a promícháme. Poslední smetanu nalijeme do hrníčku, přidáme 3 až 4 lžíce hladké mouky a pořádně rozmícháme, aby nám nevznikly hrudky. Smetanu nalijeme do svíčkové omáčky, která musí při přidání smetany s moukou vřít. Zahuštěnou omáčku povaříme cca 10 minut. Poté přidáme maso, aby se v omáčce prohřálo. Svíčkovou omáčku z nakládané zeleninové směsi podáváme tradičně s houskovými knedlíky.
V naší poradně s názvem NETÝKAVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Božena.
Dostala jsem překrásnou netýkavku červeně kvetoucí.Od dubna mi pořád kvete na parapetu, má velkou spoustu květů. Je to ale ožralka, denně se musí zalévat.Nevíte jestli přežije zimu, nikdy jsem jí neměla tak nemám zkušenosti. Díky za radu.Hezký zbytek dne, Božena.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Aby vaše netýkavka zůstala naživu i přes zimu, udržujte ji teplotu na 13 °C. Tato teplota pomůže pozdržet její netrpělivé květy během zimní sezóny. Netýkavka bude spokojená, pokud bude mít prostor s teplotou 7 až 13 °C.
V zimě ji umístěte na parapet ve vytápěné zimní zahradě nebo chladné místnosti.
Rostlinu před zazimováním prohlídněte a byla-li venku, ošetřete ji kvůli obavám ze škůdců nebo chorob. K tomu použijte některý ze systémových insekticidů. Před umístěním na místo s jasným světlem, teplem a mírným množstvím vlhkosti je nejlepší odříznout asi třetinu rostliny.
Z odříznutých částí si můžete udělat řízky a vypěstovat přes zimu nové čerstvé rostliny.
Z rostliny odstřihněte 10 až 15 cm dlouhé odřezky špiček. Tím si zajistíte, že vaše netýkavka nebude na konci zimní sezóny vypadat pokrouceně a dřevnatě. Pokud chcete pěkný a čistý řez, doporučuji použít nůž nebo sterilní nůžky.
Jakmile skončíte, odstraňte listy ve spodní části řízků a poté je zasaďte do květináčové směsi. Ujistěte se, že směs je lehká a vlhká. Pak řízky umístěte na místo, které má tlumené světlo.
Kolem květináče můžete použít plastový sáček a vytvořit z něj skleník. Chcete-li jej použít, umístěte řízky netýkavky dovnitř a nechte je odkryté. Je to lepší, než když je pytlík dnem vzhůru, přes který pak nemůže proudit vzduch. Jakmile odřezky začnou růst, produkují i kořeny.
Připravte se na to, že budete muset zvětšovat velikost nádob nebo z nich rostliny úplně vyndat, až přijde jaro. Vezměte prosím na vědomí, že je nejlepší hnojit pouze tehdy, když rostlina aktivně roste a když je půda trvale vlhká.
Pokud rostliny přes zimu umístíte na místa s nedostatečným přirozeným světlem, musíte světlo doplnit. Pro dosažení nejlepších výsledků umístěte rostlinné světlo přibližně 15 cm nad vrchol rostliny po dobu přibližně 12 hodin denně.
Netýkavku můžete taky vypěstovat z nasbíraných semen, která během sezóny vyprodukovala.
Ačkoli mnoho hybridních rostlin produkuje zdravá semena, jejich potomci se zřídka podobají mateřské rostlině. Semena proto sbírejte pouze od nehybridních netýkavek.
Nasbírané semeno začněte vysévat do interiéru na začátku března. Přidejte semínka do vlhké směsi bez půdy a zatlačte dolů. Dále můžete na semeno přidat tenkou vrstvu hlíny. Nezapomeňte udržovat semena v teple.
Svíčková z vepřového a Halali je jednoduchá a rychlá omáčka, kterou si připravíme, když nechceme trávit čas špikováním masa a jeho odležením do druhého dne, jako je to zapotřebí u pravé svíčkové. Vepřové maso nakrájíme cca na 4 kusy, aby se lépe uvařilo. Na oleji zpěníme nakrájenou cibuli, orestujeme maso a přidáme celou sklenici nakládané zeleniny Halali včetně nálevu. Přidáme koření a vaříme maso doměkka. Poté maso vyndáme a nakrájíme ho na plátky. Omáčku dobře rozmixujeme tyčovým mixérem a zahustíme hladkou moukou dohladka rozmíchanou s jednou smetanou. Necháme provařit a spojit, potom přilijeme ještě 1 smetanu a opět provaříme. Nakonec svíčkovou ochutnáme, a pokud se nám zdá příliš kyselá, přidáme podle chuti cukr a promícháme. Zahuštěnou omáčku povaříme cca 10 minut. Poté přidáme maso, aby se v omáčce prohřálo. Svíčkovou omáčku z Halali podáváme tradičně s houskovými knedlíky.
Ve svém příspěvku HLEDÁM SVÉ POZEMKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Matuška.
Hledám rozsah svého majetku děkuji Matuška.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan.
Obvykle se o rozsahu svého nemovitého majetku dozvíte z každoročního výměru daně z nemovitosti. Finanční úřad má k dispozici všechny nemovitosti a k nim i jejich vlastníky, kteří jsou povinni platit majetkovou daň. Finanční úřad posílá každý rok od března do května výzvu k zaplacení daně z nemovitosti.
Pokud chcete mít jistotu, kde co přesně máte, tak se můžete dotázat na jednotlivá územní pracoviště každého kraje, kam zašlete svou úředně ověřenou žádost o výpis z katastru podle svého jména. Seznam krajských katastrálních úřadů i s adresami je zde: https://www.cuzk.cz/Kontakt…
Ingredience: 200 g vepřového sádla, 1,5 kg kořenové zeleniny, 0,5 l bílého vína, 1 l vepřového vývaru, 0,5 kg cibule, 1,5 kg vepřových líček, 100 g medu, 100 g rajčatového protlaku, 100 g čerstvého zázvoru
Ingredience na přílohu: 1 snítka tymiánu, 5 vajec, 300 g polohrubé mouky, 0,5 kg vepřového sádla, 1 kg vařených brambor
Ingredience na směs: 200 g fenyklu, 200 g červené řepy, 200 g řapíkatého celeru, 200 g petržele, 1 lžíce římského kmínu, 400 g červené a žluté mrkve, 100 ml olivového oleje, 200 g hnědého cukru
Postup: Vepřová líčka očistíme, omyjeme a den předem nasolíme. Druhý den líčka opláchneme a zprudka opečeme na vepřovém sádle dohněda. Líčka vyjmeme, vložíme kořenovou zeleninu (celer, mrkev, petržel), koření, bylinky a opékáme dohněda. Přidáme rajčatový protlak, orestujeme a přilijeme bíle víno. Zredukujeme, přidáme zázvor, med a vepřový vývar, líčka a přiklopíme. Táhneme nejlépe celou noc v troubě vyhřáté na 120 °C. Měkké maso vyjmeme a nakrájíme. Scezenou šťávu zredukujeme na potřebnou hustotu.
Postup – příloha: Uvařené brambory nastrouháme nahrubo, lehce promícháme s moukou, kořením a vejci. Rukou vytvoříme menší placičky a smažíme na rozpáleném sádle dokřupava.
Postup – směs: Oloupanou a očištěnou zeleninu (řapíkatý celer, červenou řepu, mrkev, petržel, fenykl) nakrájíme na stejnoměrné větší kousky. Přidáme ostatní přísady a zprudka pečeme v rozpálené troubě.
Vepřová líčka na zázvoru s bramborovými placičkami a pečenou zeleninou podáváme jako vydatný oběd nebo večeři.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ KAPUSTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana Keilová.
Prosím zavařoval jste někdo kapustu??? jak na to ?? díky Zuzana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Nechte kapustu zkvasit podobně jako zelí. Výsledný produkt je bezlepkový, paleo a je vhodný pro vegany i vegetariány. Tady je recept na dva litry kysané kapusty:
Suroviny:
1 velká hlava kapusty
4-5 šálků organického kadeřávku - velké stonky jsou odstraněny a listy nazřezány na tenké proužky
1 malá organická červená cibule - nakrájená na kostičky
4 čajové lžičky himalájské růžové soli
1 lžíce loupané organické bílé buničiny z kůry citronu
3 stroužky oloupaného česneku
4½ šálků teplé čisté vody (40° C)
1 čajová lžička organického kokosového cukru nebo Rapadury
1 balíček bakteriální kultury pro mléčné kvašení https://www.amazon.com/gp/a…
2 čisté skleněné zavařovací sklenice s víčkem
Postup
1. Odstraňte 4 vnější listy z kapusty, opláchněte, osušte a odložte. Odstraňte košťál a nakrájejte zbývající časti kapusty na tenké plátky nebo použijte kuchyňský robot. Umístěte kapustu a nakrájený kadeřávek do velkého sítka a důkladně opláchněte vodou. Možná to budete muset udělat v několika dávkách v závislosti na velikosti sítka.
2. Do velké mísy dejte omytou kapustu s kadeřávkem, přidejte červenou cibuli, posypte dvěma lžičkami růžové soli a promíchejte čistýma rukama, dokud kapusta a kadeřávek nezačne vadnout a neuvolní kapalinu. Pak to nechte stranou a přejděte k přípravě solanky.
3. Do mixéru dejte zbývající 2 lžičky růžové soli, bílou kůru z citronu, rozmačkaný česnek, vodu, cukr a rozmixujte, dokud to nebude hladké. Nakonec ručné přimíchejte mléčné kultury. Nechejte slanou vodu odležet po dobu 10-15 minut, aby se dobrá bakterie probudila a začala se krmít cukrem. Nalejte slanou vodu na nakrájenou zeleninu a dobře promíchejte rukama, dokud nebude veškerá zelenina pokryta solankou.
4. Směs nandejte do čistých skleněných sklenic a důkladně to rukama nebo velkou lžičkou umačkejte, dokud slanina nezakryje všechnu zeleninu. V horní části každé nádoby ponechte nejméně 6 cm místa na zakrytí.
5. Na začátku odložené 4 okrajové listy z kapusty přeložte a umístěte na vrch fermentované zeleniny, zatlačte dolů na listy, aby se zakryly solankou. Opakujte to i pro druhou sklenici. Tímto dalším krokem pomůžete udržet vaši fermentovanou zeleninu pod solankou. Můžete také použít malou čistou sklenici, která se vejde do nádoby a zeleninu přitlačí ke dnu. Ujistěte se, že máte alespoň 3 nebo 6 cm slaného nálevu nad horní částí fermentované zeleniny a složených listů.
6. Sklenice umístěte do lepenkové krabice, abyste je chránili před světlem. Nechte zeleninu kvasit při pokojové teplotě po dobu 5-7 dnů. Ochutnejte malou část po 4 dnech v letních měsících a 5-6 dnech v chladnějších měsících, abyste zjistili, zda se vám líbí chuť. Pokud se vám líbí chuť, odstraňte horní listy zelí a umístěte fermentovanou zeleninu do ledničky. Čím déle zeleninu kvasíte, tím více bude kyselejší. Poté, co dokončíte fermentaci, umístěte zeleninu do chladničky po dobu až 6-8 měsíců.
7. Pokaždé, když ujíte kysanou zeleninu, uji
Srnčí hřbet s kostí či bez kosti: Jde o nejušlechtilejší část srnčího masa, která se hodí k pečení v celku i k přípravě grilovaných kotlet s kostí.
Srnčí kýta: Může se péct nebo dusit a je vhodná i na minutkovou úpravu.
Srnčí na pečení: Nejčastěji se peče v celku hřbet s kostí, a to v úpravě na smetaně. Výborně chutná také pečeně z kýty, kterou můžete den předem naložit do směsi vína, koření a kořenové zeleniny.
Srnčí na dušení: Při přípravě zvěřinových gulášů a jemných ragú se nejlépe uplatní srnčí plec, hrudí nebo pupek. K pomalému dušení vcelku je vhodná kýta bez zadního kolena a pánevní kosti.
Srnčí na minutky: Křehké medailonky připravíte z vykostěného srnčího hřbetu, na steaky se hodí také vrchní a spodní šál z kýty. Podávat je můžete s omáčkou z červeného vína, pepře nebo brusinek.
Před vlastní úpravou si uvědomte, že zvěřina vyžaduje především kvůli nízkému obsahu tuku nejen odlišnou úpravu proti ostatnímu masu (špikování), ale i odlišný způsob podávání a kombinace s přílohami. Nesnažte se tedy vnutit strávníkům například bažanta upraveného s knedlíkem a zelím jako oblíbené vepřové. Jako přílohu podáváme ke zvěřině obvykle rýži, brambory v různé úpravě (například krokety, hranolky, brambory americké, opečené, vařené, jemný bramborový knedlík), jemné knedlíky houskové, jemné pečivo (slané rohlíčky, houstičky a podobně).
Pokrmy ze zvěřiny vždy doplňujeme kompoty, z nichž upozorňujeme na brusinkový, broskvový, dušená jablíčka, hruškový, meruňkový. Výborné jsou i džemy a zavařeniny, například brusinková, šípková, malinová i z černého rybízu. Doplňkem mohou být různé druhy zeleninových salátů.
Z nápojů se ke zvěřině hodí nejlépe vína, ovocné a vinné mošty.
Pokrmy typu palačinek z mouky, kravského mléka a slepičích vajec jsou rozšířené prakticky po celém světě a připravují se v řadě variant, zejména podle druhu mouky, případně krupice:
V Česku známá varianta je zpravidla z těsta z pšeničné mouky, kravského mléka a slepičích vajec a je populární zejména v zemích střední Evropy.
Ve Francii a podle ní také v angličtině a románských jazycích se palačinka nazývá crêpe.
Ve východní Evropě se palačinky nazývají bliny.
V Číně mají mimo jiné jarní palačinky.
Podobným pokrmem jsou lívance ze stejného nebo podobného těsta s droždím, tedy kynutého, respektive kypřeného, které se pečou silnější a často s menší plochou (lívanečky).
V USA jsou typickým, velmi podobným jídlem lívance (pancakes), které jsou často ochucovány javorovým sirupem.
Z Německa pochází recept na palačinku pečenou v troubě zvanou dutch baby.
V jihovýchodní Asii připravují serabi, což jsou palačinky z rýžové mouky a kokosového mléka.
V Etiopii a Eritreji mají palačinky zvané injera, které se připravují z kvašeného těsta z miličky habešské.
