POLEVKA Z HOVEZICH KOSTI bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Hovězí vývar lze považovat za chloubu každého kuchaře. Je voňavý, silný, posilující, …, téměř léčivý. Tento klasický pokrm si sice klade nároky na čas, ale ve výsledku se nám odmění skvělou chutí a nádhernou vůní. Dobrý hovězí vývar je čirý, bez sraženin krve a jiných nečistot, s malou vrstvou tuku na povrchu a s jemnou chutí po divokém koření, zelenině a hovězím mase. Se zeleninou to však nepřehánějte (po mrkvi je totiž vývar sladký a zabarví se do oranžova, celer je zase hodně aromatický).
Domácí hovězí polévka
Ingredience: voda, 10 kuliček černého pepře, 5 kuliček nového koření, sůl, pažitka, 250 g petržele, celerová nať, 600 g hovězích kostí, 1 stroužek česneku, 250 g celeru, 150 g mrkve, libeček, 500 g hovězích žeber, petrželová nať, 1 cibule.
Technologický postup: Zeleninu očistíme. Maso a kosti opláchneme pod tekoucí vodou. Vložíme je do hrnce společně se všemi přísadami. Zalijeme studenou vodou a pomalu vaříme pod pokličkou asi 2,5 hodiny od doby varu. V žádném případě nesmí vřít polévka klokotem, poněvadž by se zakalila. Pěnu není nutné sbírat. Po vypnutí sporáku necháme hovězí polévku asi 10 minut stát, aby se vše usadilo. Uvařenou zeleninu vyjmeme a nakrájíme. Potom hotovou polévku přecedíme a vložíme do ní zvlášť uvařené nudle, nakrájenou zeleninu, na kostičky nakrájené uvařené maso a polévku hojně zasypeme nasekanou zelenou petrželkou či pažitkou.
Tipy: Použijeme řídké kosti (špikové), jelikož morkové kosti jsou příliš tučné a polévka je pak hodně mastná. Mrkve se dává méně než celeru a petržele, protože po ní polévka sládne. U cibule sloupneme jen vrchní (ošklivou) slupku, zbytek zlatých slupek necháme – prospějí barvě polévky. Podle chuti můžeme přidat i jinou zeleninu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel OTTO PEDACK.
Dobrý den všechny vás zdravím chtěl bych reagovat a přidat svůj příspěvek jelikož pěstuji dýně Hokaido jak zelené tak oranžové a jelikož z nich dělám krémové omáčky a polévky tak musím říct že za mě opravdu vynikající rodina tyto polévky miluje a můžu je vřele všem doporučit nebojte se toho zkuste to fakt se to vyplatí takže hezký den a dobrou chuť.
Ingredience: 500 g hovězích žeber s masem, 500 g morkových kostí, 1,5 kg kostí harfa, sůl, 20 g celého černého pepře, 10 g celého nového koření, 5 listů bobkového listu, 300 g mrkve, 300 g petržele, 300 g celeru, libeček, nať z kadeřavé petržele, 200 g pórku, voda.
Technologický postup: Kosti necháme zatáhnout v troubě na 220 °C cca 15 minut (až budou mírně do zlatova opečené). Mezitím v hrnci na sucho opražíme divoké koření a zalijeme ho vodou (měla by sahat do ¾ hrnce), přidáme očištěnou mrkev, petržel, celer, pórek (v celku) a vše přivedeme k varu. Potom do hrnce vložíme pečené kosti, necháme ještě cca 2 minuty zprudka zavařit a poté plamen ztlumíme, aby vývar lehce bublal, ne se úplně vařil. Nakonec osolíme a přidáme bylinky. Pokud se na vývaru tvoří pěna, sbíráme ji naběračkou nebo jemným sítkem. Vývar necháme táhnout minimálně 5 hodin, ale můžeme až 10 hodin. Hotový vývar přecedíme přes jemné sítko nebo plátno (nejlepší jsou staré pleny, ty nové nepropouští). Maso z kostí obereme a natrháme po vláknu, zeleninu vyhodíme. Když budeme vývar používat k přípravě polévky, uvaříme si v něm zeleninu novou. Nakonec dosolíme. Tip: Pokud chceme mít vývar světlý, kosti nepečeme, ale spaříme je (přelijeme vroucí vodou).
Také si můžeme udělat dvojitý vývar, a to tímto způsobem: po 5 hodinách tažení vyjmeme kosti a maso a upečeme nové kosti, které do vývaru vložíme, necháme lehce zavařit a táhneme znovu 5 hodin.
Vývar během vaření nemusíme hlídat, proto je výhodné ho připravovat přes noc.
V naší poradně s názvem WWW.HOVĚZÍ POLEVKA-ČISTIT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Trvalová Dagmar.
Jak vyčistit hovězí polévku.Mám vývar z hov. kostí a je bílý,Jak ho vyčistit i když jsem pěnu odebrala. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Hovězí vývar vyčistíte tak, že do horkého vývaru rozmícháte vaječný bílek bez žloutku. Bílek na sebe naváže všechny drobné nečistoty a jde pak dobře vychytat přes cedník. Výsledkem je průzračný vývar.
Ingredience: 500 g hovězích jater, 3 lžíce sádla, 100 g anglické slaniny, mletý pepř, sůl, majoránka, 200 ml smetany, 1 lžíce drceného kmínu, 200 ml červeného vína, 1 l hovězího vývaru, 4 stroužky česneku, 1 cibule
Technologický postup: Nejprve nakrájíme cibuli. V hrnci rozpálíme sádlo na střední teplotu, přihodíme cibuli, zamícháme a smažíme dohněda. Mezitím nakrájíme slaninu na kostičky, když začne cibule hnědnout, přihodíme slaninu a zamícháme. Přisypeme kmín a za občasného míchání restujeme dohněda. K osmahlé cibuli přihodíme na kostičky nakrájená játra. Restujeme za občasného míchání 5 minut. K orestovaným játrům přihodíme nadrobno nakrájený česnek a zamícháme. Smažíme za občasného míchání 3 minuty. Přilijeme červené víno, zamícháme a necháme tekutinu svařit na ¼, poté přilijeme vývar, zamícháme a bez pokličky a za občasného míchání vaříme ještě 20 minut. Po uvaření vyndáme z omáčky zhruba půlku jater. Můžeme si je ještě nakrájet na menší kousky (dle potřeby). Omáčku se zbylými játry důkladně rozmixujeme pomocí tyčového mixéru. Pokud by se vám omáčka po rozmixování zdála řídká, tak ji zahustěte jíškou. Do omáčky vrátíme nakrájená játra. Do omáčky přisypeme majoránku a zamícháme. Omáčku přivedeme k varu, dosolíme, opepříme. Zjemníme smetanou, znova přivedeme k varu a máme hotovo.
Rychlá polévka, při níž využijeme cenné suroviny, je současně i zdravá.
Nestává se to často, ale i sebechutnější chléb může občas zbýt. Protože domácí chléb peču z kvalitních surovin, jako je špaldová mouka, určitě využiji i zbylý chléb.
V předstihu (nejlépe večer) kousky chleba namočím asi do dvou litrů vody. Na lžíci olivového oleje nebo másla dám zpěnit na kostičky nakrájenou cibulku. Nastrouhám kousek mrkve, celeru, petržele. Zeleninu s cibulkou lehce orestuji, až voní. Přidám chléb i s vodou, v níž se namáčel. Osolím bylinkovou solí. Rozvařím. Rozmixuji ponorným mixérem. Přiliju ve studené vodě rozmíchaný biobujón (1-2 lžičky). Krátce povařím. Ochutím čerstvě mletým pepřem. Na talíř dám nasekanou petrželku a přeliji polévkou. Každý si může polévku ochutit dle svého citrónem nebo umeoctem.
Vylepšená chlebová polévka
Do polévky můžeme přidat zakysanou smetanu nebo jogurt.
Usmažíme vajíčka a dáme je do talíře, kam budeme polévku servírovat.
Do polévky dáme podušené houby.
Při vaření použijeme též sušený zázvor - polévka bude pikantnější.
Při vaření použijeme čerstvý libeček. Polévka bude „masovější“.
Hanka Synková, poradkyně zdravého životního stylu autorka 5 knih o výživě, např. „Všechno je dobré“
V naší poradně s názvem GEKONČÍK TURECKÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka.
Máme mládě gekona tureckého. Utekl nám z terária, ale za týden se vrátil - odchytli jsme ho u terária. Nevím však jestli jsme ho nějak nezmáčkli. Je pomalý, pohybuje se zpomaleně. V teráriu má červíky, gelové vitamíny, hmyz, ale zdá se mi, že to nejí. Je chladný.Měla jsem ho v ruce a hýbne hlavou, nohou, olízne se, ale nic víc. Zdá se mi, že je to den ode dne horší. Velikostně s ocáskem může být dlouhý jako malíček. Dle mého je velmi hubený. Mám mu svítit i v noci? Možná zimuje, nevím, zda může i teď v červenci. Přes den má v teráriu asi 24C, v noci zhasínáme a teplota dost klesá. Nechci, aby mi umřel, prosím, poraďte mi, co by mohlo být příčinou a co dělat, jaký máte názor. Děkuji moooooc
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Všechny druhy gekonů, bez ohledu na druh, potřebují doplňkové topení ve svých výbězích. Teplo může být zajištěno tepelnou žárovkou nad teráriem nebo topnou rohoží pod polovinou terária. Topné kameny se nedoporučují, protože se mohou velmi zahřát a plazi se z nich často nepohnou, než se spálí.
Terária gekonů by měly mít k dispozici celou teplotní škálu s teplou a studenou zónou. Ideální teplotní rozsah pro gekona tureckého je v teplé zóně 32°C a v chladné zóně 21°C po celý den.
Teploty v teráriu musí být denně sledovány pomocí teplotních pistolí „namířit a vystřelit“, které jsou k dispozici ve většině obchodů se zvířaty, nebo pomocí tradičních teploměrů, které se nalepí na vnitřní stěny terária.
Také vlhkost musí být sledována pomocí měřidel zvaných vlhkoměry. V ideálním případě by měla být vlhkost udržována mezi 50-70 procenty, aby bylo zajištěno, že ještěrky jsou hydratované a správně svlékají kůži. Každodenní mlžení terária pomáhá udržovat přiměřenou vlhkost.
Většina druhů gekonů jsou ve volné přírodě noční tvorové, aktivní v noci, takže nejsou vystaveni velkému množství slunečního záření. V důsledku toho se někteří chovatelé plazů a veterináři domnívají, že gekoni nevyžadují UV světlo. Poskytování UV záření gekonům je však kontroverzní a někteří veterináři se domnívají, že se gekonům daří lépe a je méně pravděpodobné, že se u nich vyvinou běžná kosterní onemocnění, jako je metabolické onemocnění kostí, když jsou vystaveni denně na několik hodin UV záření z celospektrální UV žárovky, zejména pokud jsou umístěny zcela uvnitř.
Zatímco gekoni ve volné přírodě mohou žít na písku nebo půdě, tyto substráty se obecně nedoporučují ve výběhu gekonů, protože zvíře je může neúmyslně pozřít a vyvinout gastrointestinální impakce nebo obstrukce. Lepší je papírová podestýlka, jako jsou pelety z recyklovaného papíru, které se obvykle používají pro morčata a králíky, nebo drcený novinový papír, protože jsou při konzumaci stravitelné.
Pro přirozenější vzhled lze jako podestýlku použít kusy koberce pro plazy, prodávané v obchodech se zvířaty. Koberec pro plazy se však musí často měnit, protože se rychle zašpiní jídlem a výkaly.
Rovněž velikost terária je pro gekona důležitá. Terárium by mělo mít objem 38 až 70 litrů. Větší terária se nedoporučují z důvodu ztížené možnosti udržet správnou teplotu a vlhkost.
Hovězí kosti omyjte a společně s očištěnou kořenovou zeleninou a cibulí dejte vařit do osolené vody. Vařte asi 1 hodinu, poté vývar přeceďte a nechte si ho k dalšímu použití. Zároveň s vývarem můžete uvařit i hrách, který by měl být předem alespoň několik hodin namočený. Uvařený hrách rozmixujte. Z másla a hladké mouky připravte tmavší jíšku, kterou vmíchejte do připraveného vývaru, přiveďte k varu a vařte minimálně 10 minut, pak přidejte rozmixovaný hrách, prolisovaný česnek, pepř, sůl, majoránku a ještě provařte. Podávejte s krutonky z toustového chleba.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience: 500 g hovězího masa, 250 g hovězích kostí, 1 cibule, 2 stroužky česneku, voda, sůl.
Technologický postup: Dobře oprané kosti a lehce naklepané maso zalijeme studenou vodou, osolíme, zakryjeme poklicí, zvolna přivedeme k varu a pozvolna vaříme 2–3 hodiny, až je maso měkké. Polévku scedíme a osolíme. Cibuli a česnek nakrájíme na drobno, přidáme do scezené polévky a povaříme asi 10–15 minut.
Telecí svíčková – ceny telecí svíčkové začínají od 650 Kč /kg. Jedná se o opravdovou delikatesu.
Telecí hřbet – cena se pohybuje okolo 350–400 Kč/kg. Jeho zpracování je velmi jednoduché, jen je důležité maso pořádně očistit od tuhé svrchní blány, její vinou by se i maso při pečení v celku kroutilo (blána je i po upečení tuhá).
Telecí líčka – cena této lahůdky se pohybuje kolem 350 Kč/kg. Úprava je velmi jednoduchá, ale zdlouhavá, líčka je nejlepší vařit pomalu ve vývaru anebo je upravit na červeném víně. Líčka se dají svázat anebo nakrájet na plátky. Svázaná líčka se pomalu táhnou nejlépe na cca 70–80 °C minimálně 10 hodin. Jde o to, že čím menší teplota, tím delší doba úpravy a výsledné maso křehčí a šťavnatější. Ale pokud si líčka děláte doma, je lepší je nakrájet na kousky. Maso bude hotové mnohem dřív.
Telecí hrudí – cena se pohybuje pouze okolo 160 Kč/kg, u nás se bohužel setkáme většinou s hrudím s kostí, ale není takový problém je vykostit, stačí jen ostrý tenký nůž a troška zručnosti. Po případném vykostění hrudí rozkrájejte nebo roztlučte paličkou na tenké pláty na roládu. Ořez, který vznikne při rozřezání a očištění, můžete použít k dalšímu zpracování. Rolády vyskládejte do plechu s trochou vody a dejte péct do trouby na 120–125 °C (potravinářská fólie vydrží teplotu cca do 135 °C). Maso se peče cca 3 hodiny, ale je dobré po každých 30 minutách zkoušet. Až bude maso měkké, vyndejte jej z trouby, nechte odležet, a až se bude s masem dát pracovat (kvůli teplotě), rozbalte je z alobalu a fólie. Roládu pak zabalte do nové potravinářské fólie a utáhněte. Maso se schladí a poté se dá krájet na hezké plátky a drží pevně v celku. Z výpeku lze připravit výbornou telecí šťávu, do které můžete přidat vývar z kostí (pokud jste měli hrudí s kostí) a tymián. Nebo můžete telecí hrudí péct v celku (velmi dlouho) a upéct ho stejně, jako když pečete vepřový bůček. Anebo jej konfitovat v sádle, a to 10 hodin cca na 80 °C (teplotu sádla je lepší nezvyšovat, jinak se maso vysuší).
Telecí kýta – cena telecí kýty je cca 295 Kč/kg a baby beef stojí cca 350 Kč/kg. Každopádně jak baby beef, tak telecí kýta se kromě masa krájeného na kostky a dušeného nebo na pečeného v celku jako rostbeef, případně jako roláda, používá i na telecí řízky. Baby beef je věkově něco mezi hovězím a telecím masem.
Telecí koleno – cena telecího kolena je cca 260 Kč/kg. Koleno na horní straně ořežeme okolo kosti (morek v kosti necháme) a naložíme do slaného nálevu s bobkovým listem. V nálevu h
Krkovice je část masa z vepře domácího, která se nachází na krku tohoto zvířete. Je to maso poměrně dost prorostlé tukem, přesto anebo právě proto je v české kuchyni velice oblíbené a hojně používané. Krkovice je zbarvena lehce dočervena, je chuťově výrazná, šťavnatá a pro kuchyňskou úpravu neutrální. Dá se proto využívat na různé druhy pokrmů a také připravovat několika různými tepelnými úpravami. Obsahuje velké množství vitaminu B1, který pomáhá posilovat nervový systém a odbourávat sacharidy, bohužel je však tučnější, takže není vhodná pro lidi s vyšším cholesterolem nebo jinou dietou, kde je potřeba hlídat si množství tuku. Krkovici koupíte běžně v obchodech, a to i v bio kvalitě, s kostí nebo bez kosti. Můžete ji péct vcelku nebo nakrájenou na plátky, grilovat, upravovat jako závitky, rolády, podávat s omáčkami nebo smažit plátky obalené v trojobalu jako takzvaný vídeňský řízek, který je velmi šťavnatý. Vhodným kořením na krkovici je hlavně česnek, cibule a kmín, chuťově ji dobře doplní špenát nebo moravské zelí.
Obecně je vepřové maso růžové, krkovice ale mívá barvu spíš dočervena. Chuťově je však daleko intenzivnější. Platí u ní totiž to, co u jiných druhů masa – čím tmavší, tím výrazněji osloví náš jazyk. Šťavnatost zajišťuje krkovičce tukové mramorování.
Zdravotníci upozorňují na větší obsah tuku, a tedy i vyšší přísun energie a cholesterolu. Ale třeba takový řízek se nejí přece každý den, a už vůbec ne pro dietu, nýbrž pro chuť. A tu vede právě tuk. Proto si poslední dobou v Evropě získala kvalitní a vyvážená krkovička velkou oblibu.
Každá kulinářská úprava krkovice vyžaduje trochu jinou kvalitu masa. Na závitky se nejlépe hodí libovější plátky bez kosti, zato silnější, aby se dobře balily a při naklepávání netrhaly. Na pečení vcelku je chutnější o něco víc mramorovaná krkovice s kostí. A na grilování se zase osvědčily jen lehce prorostlé plátky s kostí. U masa silně mramorovaného tukem je nutné počítat s tím, že se poměrně dost vypeče.
Vepřová krkovice je k dostání v obchodní síti s kostí, přičemž se cena pohybuje od 67 do 100 korun, a také bez kosti, kdy se cena pohybuje od 87 do 120 korun. Cenu masa ovlivňuje země původu, chov zvířat (plemeno – berkshirský) a samozřejmě marže obchodníka.
Ingredience: 3 větší brambory, 250 g brokolice, 1 cibule, olej, 3 stroužky česneku, sůl, mletý pepř, drcený kmín, majoránka
Postup: Brokolici opláchneme a odstraníme z ní tvrdé košťálové části a pak nakrájíme nadrobno. Očištěnou cibuli nakrájíme najemno a zpěníme na oleji, přidáme brokolici a krátce osmahneme. Zalijeme vroucí vodou, přidáme očištěné a pokrájené brambory, sůl, pepř, kmín a česnek. Je vhodné dát česnek až na konci, polévka má tak pikantnější chuť. A uvaříme doměkka. Hotovou polévku dochutíme majoránkou a podáváme s pečivem.
Tip: Tato polévka je určená jedincům, kteří nemají rádi krémové polévky.
Ingredience: 2 střední brambory, 1 cibule, 1 hokaido dýně, 1 litr zeleninového vývaru, 1 velká mrkev (nebo 2 menší), 120 ml sójové nebo rýžové smetany, 1 lžička soli, 1 lžička másla, 1/4 lžičky pepře, špetka muškátového oříšku
Ingredience dle chuti: 2 polévkové lžíce třtinového cukru, slunečnicová semínka na ozdobu, petržel na ozdobu
Postup: Slupku dýně důkladně omyjeme, ale loupat ji nebudeme (obsahuje plno vitaminů a byla by tak škoda ji vyhodit). Dýni rozpůlíme a zbavíme semínek (jsou tvrdá a jemné chuti polévky by jen uškodila). Poté ji nakrájíme na menší kostky. V hrnci rozehřejeme máslo a přidáme dýni, mrkev nakrájenou na kostičky, brambory nakrájené nadrobno a cibuli na kolečka. Restujeme asi 5 minut a zalijeme vývarem (nebo vodou s bujonem). Osolíme a opepříme. Vaříme 25–30 minut a odstavíme. Rozmixujeme ponorným mixérem nebo necháme trochu zchladnout a dáme do klasického mixéru. Když je polévka rozmixovaná dohladka přelijeme ji zpátky do hrnce a přidáme i smetanu a cukr. Promícháme, pokud už polévka vychladla, znovu dohřejeme. Pro ozdobu můžeme použít petrželku nebo slunečnicová semínka, která nasucho opražíme na pánvi. Stačí jen minutka nebo dvě, aby se krásně rozvoněla. Dobře je hlídejte a stále míchejte, při přepálení zhořknou.
TIP: Místo klasické soli můžete použít stejné množství soli himálajské. Obsahuje cenné přírodní vitaminy a minerály. Konzumací této zdravé soli dodáváte organismu řadu důležitých živin. Slunečnicová semínka promyjte a zbavte dužiny. Poté usušte. Můžete je používat opražená místo krutonů na ozdobu polévek.
Ingredience: uzené kosti (mohou být žebra), 250 g fazolí, 200 g brambor, 2 ks bobkového listu, 200 ml smetany, máslo a mouku na jíšku, česnek, sůl, pepř, 2 lžíce octa
Postup: Do hrnce dáme vařit fazole, ty propereme a nemusíme je namáčet. V žádném případě nesolíme! Vložíme také uzené kosti a přidáme uvedené koření kromě soli. Až jsou fazole uvařené „al dente“, tak přihodíme brambory, a pokud nemáme uzené, nebo je na kostech málo masa, přihodíme kostku masoxu. Dosolíme a vaříme, dokud brambory nezměknou. Jakmile je polévka dovařená, vyjmeme koření (bobkový list a celý pepř) a taky kosti. Maso z nich obereme a nakrájené vkládáme do polévky při servírování, nebo jednoduše rovnou do polévky zamícháme. Uděláme si světlou jíšku – množství podle chuti nebo potřeby. Jíšku zředíme smetanou (vždy studená tekutina do horké jíšky nebo naopak, aby se neudělaly hrudky; když použijete instantní jíšku, postupujte dle návodu na krabičce). Dochutíme trochou octa, prolisujeme česnek a ochutíme solí, pepřem, a pokud jsme to přehnali s octem, tak neuškodí trocha cukru. Pro obměnu je možné podávat s volským okem a chlebem jako večeři.
Postup: Uzené kosti uvaříme a poté obereme. Na sádle osmažíme nakrájenou cibuli do růžova a přidáme nakrájené brambory. Orestujeme je, přidáme kmín, papriku a zalijeme vývarem z kostí. Zelí uvaříme zvlášť. Polévku zahustíme jíškou ze sádla a mouky. Provaříme, přidáme zelí s vodou, obrané maso. Dochutíme bujonem, solí, pepřem, feferonkou a majoránkou.
Ingredience: 300 g hrášku v slaném nálevu, petrželová nať, sůl, pepř, 100 g loupané rýže, voda, 500 g hovězích žeber, 1 kus mrkve, 1 kus petržele, 1/4 celeru, 2 cibule, 10 kuliček pepře, 5 kuliček nového koření, 2 listy bobkového listu.
Technologický postup: Maso dáme do studené vody, přidáme celý pepř, celé nové koření, bobkový list, sůl a očištěnou (neloupanou) cibuli. Přivedeme k varu a pak necháme táhnout na mírném ohni asi 2 hodiny. Maso vyjmeme a nakrájíme na kostičky. Vývar scedíme. Rýži přebereme, pečlivě propláchneme, několikrát prolijeme vařící vodou a v dostatečném množství mírně osolené vody uvaříme do měkka. Uvařenou rýži propláchneme horkou vodou a okapanou ji vložíme do polévky. Sterilovaný hrášek prohřejeme v nálevu, scedíme a přidáme do polévky. Omytou, na jemno nakrájenou petrželovou nať nebo pažitku vkládáme do polévky při podávání.
T-bone steak: T-bone steak získal svůj název podle hřbetní kosti ve tvaru písmene T, která protíná dva svaly – pravou svíčkovou a nízký roštěnec. Jedná se tedy v podstatě o dva steaky vysoké kvality v jednom. Měl by vážit nejméně 400 gramů a jeho chuť dobře vynikne grilováním. Jeho variantou je steak porterhouse, který má stejný tvar, ale větší část masa je ze svíčkové, protože se krájí z místa blíže oháňce.
Příprava: Obecně pro všechny steaky platí, že méně je více. T-bone steak dochuťte pepřem, solí a olivovým olejem – vše pečlivě vmasírujte do masa. Pokud si rádi s masem pochutnáte i na jiných chutích, připravte si chutney, omáčku nebo vyzkoušejte balsamico.
Filet mignon steak: Filet mignon steak (v překladu malý) se připravuje z malého kousku masa v koncové části svíčkové. V restauraci se také můžete setkat s názvy tenderloin, tournedos nebo jednoduše filet či medailonky. Svíčková je díky svému umístění pod páteří téměř nepoužívaným svalem, tudíž je maso obzvlášť křehké, libové a zároveň také nejdražší ze všech částí hovězího. Chuť tohoto dílu není příliš výrazná. Ze svíčkové připravíte kromě steaku také skvělé carpaccio, rostbeef nebo tatarský biftek. Maso na tatarák ideálně naškrábejte ostrým nožem, rozdíl oproti mletí je znát.
Příprava: Nejvhodnější úpravou je propečení rare nebo medium rare. Pro zachování kulatého tvaru lze ovázat provázkem.
Rib eye steak a prime rib: Plátek masa oválného tvaru pochází z vysokého roštěnce, tedy přední části hovězího hřbetu. Zde je maso méně svalnaté a díky tomu i křehčí než z nízkého roštěnce. Charakteristické je bohaté mramorování včetně takzvaného tukového oka. Právě vysoký obsah tuku zajišťuje tomuto plátku masa vynikající chuť. Rib eye steak se prodává bez kosti. Maso z vysokého roštěnce s kostí, tedy žebrem, je označováno jako cote de boeuf a celý roštěnec nerozdělený na jednotlivé steaky se nazývá prime rib. Nejjemněji je maso mramorované mezi 9. a 12. žebrem, a naopak bohatě mramorované je maso od 6. do 8. žebra, kde se nachazí i rib eye steak.
Příprava rib eye: Chuť kvalitního masa je výborná sama o sobě, proto stačí dochutit rib eye steak jen solí, pepřem a olivovým olejem – pomocí opatrného vmasírování. Tato část masa se skvěle hodí na pánev i gril, který mu navíc dodá nezaměnitelnou kouřovou chuť.
Připrava prime rib: Obrovský prime rib se snad ani jinam než na gril nevejde. I při jeho úpravě znamená méně více. K soli a pepři ale můžete ještě přidat plnotučnou hořčici. Pomazané maso nechte klidně přes noc odpočívat. Na žhavém grilu se maso peče něco přes hodinu, dokud jeho vnitřní teplota nedosáhne 59 °C. Obyčejné, ale funkční teploměry na steak stojí jen pár korun,
Díky jemnému bílému nebo lehce narůžovělému masu bez typického rybího pachu a drobných kostí se tato ryba prosadila v jídelníčcích mnoha zemí. A chutná i těm, kteří ryby jinak odmítají. Pochází výhradně z intenzivních chovů v jihovýchodní Asii.
Pangasius dolnooký obývá velké řeky, jeho domovem jsou povodí řek Mekong a Chao Phraya v jihovýchodní Asii. Introdukován byl i do dalších oblastí. Tento druh může dosáhnout velikosti až 130 cm s hmotností převyšující čtyřicet kilogramů. Tělo má podlouhlé, ze stran zploštělé a bez šupin. Zbarvení na hřbetní straně těla je tmavomodré, na bocích přechází v tmavě šedou. U mladých ryb jsou na bocích patrné dva černé pruhy. Břišní strana je stříbrnošedá. Starší a větší jedinci bývají zbarveni šedě. Ploutve jsou tmavě šedé až černé. Hřbetní ploutev se nachází blízko za hlavou, ryba tak vzdáleně připomíná žraloka a můžeme se někdy setkat i s názvem sumeček žraločí (zejména v akvaristické literatuře). Ocasní ploutev je dobře vyvinutá, silně vykrojená, řitní ploutev je dlouhá, pangasius má i tukovou ploutvičku (malá ploutvička v zadní části hřbetu). Kolem ústního otvoru jsou dva páry vousů. Je to všežravý druh, v přírodě se živí různou potravou od ryb přes bezobratlé živočichy až po rostliny, které tvoří velkou část potravy hlavně u velkých jedinců.
Tato ryba v průběhu posledních přibližně deseti letech doplnila spektrum druhů, které jsou produkovány ročně v objemu vyšším než 1 milion tun.
Tržní hmotnost pangasia se pohybuje v rozpětí od 900 do 1 500 g. Takto velké ryby jsou z farem dopraveny živé ke zpracování do velkých hal, kde jsou usmrceny a ručně zpracovány do podoby filet bez kůže. Filetováním ryb je získávána rybí svalovina (maso) zpravidla bez kůže a kostí, hlavy a ploutví. Zpracovávají se podélným řezem, který oddělí boční partie těla od páteře. Další variantou je zbavení ryb vnitřností, oddělení hlavy a ploutví a dodávání takzvaného opracovaného trupu.
Významnější problém s pangasiem spočívá v jeho kvalitě z hlediska lidského zdraví. Tato ryba má více méně smysl jen pro ty, kteří se jinak rybího masa ani nedotknou a díky ní se postupně seznámí i s dalšími zdravějšími druhy (maso má jen naprosté minimum chuti, takže ani nepáchne tolik neoblíbenou rybinou a nejsou v něm kosti). Jinak je tato ryba hodně tučná, přičemž obsah toho nejdůležitějšího, co nás u rybího masa zajímá, tedy omega-3 kyselin, je v porovnání s naprostou většinou jiných druhů minimální.
Obliba tohoto masa vychází z jeho chuti a cenové nabídky. Jedná se o levnou surovinu (filety) s jednoduchou úpravou bez kůže a kostí. Maso je světle růžové, bez rybí vůně
Pokud zaváříte svá vlastní kuřata ze dvorku, tak než je začnete zavařovat, musíte je oškubat, vykuchat a nechat je potom ještě 6 až 12 hodin vychladnout. Pokud používáte kuře zakoupené v obchodě, již bylo vykuchané a zchlazené a je připraveno k použití. Před zahájením procesu zavařování se ujistěte, že kuřata jsou zcela rozmrazená.
Pro bezpečné zavařování kuřete se rozhodněte, kterou metodu konzervování zvolíte:
Studená nebo teplá metoda? Existují dvě možnosti pro konzervování masa. Metoda zastudena nebo horká metoda. U studené metody vložíte syrové kuře rovnou do sklenice a zpracujete v tlakovém zavařovacím hrnci. Při horké metodě kuře nejdříve uvaříte (jen trochu), než ho vložíte do sklenic, přidáte i trochu tekutiny a následně zavaříte. Obě metody jsou bezpečné, ale horká metoda vám může poskytnout o něco lepší konzervované kuře pro dlouhé skladování. Kuře není potřeba předvařit, protože se vaří v tlakové nádobě. Osobně tedy preferuji studenou metodu. Níže však uvedu návod na oba způsoby zavařování.
Kosti dovnitř nebo kosti ven? Můžete si vybrat, zda si kosti necháte, nebo je vyjmete. Závisí to na tom, zda používáte nedávno poražené kuře, celé kuře z obchodu, nebo jste se rozhodli použít vykostěná kuřecí prsa nebo cokoli jiného. Pro zde uvedené recepty na zavařené kuře můžete použít jakýkoli druh kuřecích částí, vykostěné nebo s kostí. Pokud se rozhodnete ponechat kosti uvnitř, budete muset kousky kuřete před zavařováním nasekat, aby se vešly do sklenic. Ve sklenicích bude také více promarněného místa, pokud v mase necháte kosti. Pokud použijete vykostěná kuřecí prsa nebo stehna z obchodu, můžete z nich do sklenic udělat pěkné kuřecí kostky. Je to na vás!
