Pomlázka je jedním ze symbolů svátků jara, dnes Velikonoc. Jde o spletený svazek proutků, který bývá na tenčím konci ozdoben barevnými pentlemi.
Pletení pomlázky z 9 proutků
Devět proutků si rozdělíme na čtyři proutky vlevo, čtyři proutky vpravo a jeden středový. Jako středový proutek vybereme ten nejrovnější a budeme jej oplétat střídavě proutky z pravé a z levé strany. Zprava vezmeme spodní prut, obtočíme ho vrchem kolem středového prutu a ohneme zpět doprava. Pak vezmeme levý spodní prut, obtočíme ho spodem kolem středového prutu a ohneme doleva. Každý ohnutý prut řadíme nahoru nad zbývajícími pruty tak, abychom měli přehled, který bude na řadě. Pak zase pravý spodní a zase levý spodní... Tento postup opakujeme dokola tak dlouho, dokud nám nezůstane cca 5 cm prutů. Proutky musíme pořádně utahovat, jinak nám bude vznikat různě pozohýbaná pomlázka. Na konci pletení svážeme proutky provázkem. Tělo pomlázky je tímto hotové.
Ozdoba na pomlázku se dělá z pěti tenkých proutků. Proutky se zastrčí do rukojeti pomlázky shora (nejlépe zasunout při výrobě rukojeti, před omotáním prutů rozpůleným prutem). Pokud budeme proutky vkládat po upletení pomlázky, seřízneme konce šikmo tak, aby se nám lépe vkládaly do rukojeti.
První proutek přeložíme přes jeden následující doprava. Pootočíme pomlázku a překládáme další prut přes dva následující pruty. Přes dva postupujeme dále až do konce délky proutků. Jakmile vám bude zůstávat délka cca 5 cm proutků, jejich konce se opět zasunou a propletou do pomlázky. Pomlázku vyrábíme alespoň tři dny před Velikonocemi, abychom ji mohli nechat vyschnout. Pomlázka po vyschnutí zpevní tvar a možnost jejího rozpletení při šlehání je velmi malá.
V naší poradně s názvem NEMOCI OKUREK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milada vránová.
Dobrý den, u okurek hadovek ve skleníku se nasazené okurky přestávají vyvíjet a sežloutnou a opadnou. Okurky jsou vedeny vertikálně, mají dostatek místa a novou kompostovou zeminu.Na listech nejsou žádní viditelní škůdci. Poraďte mi ,prosím.Děkuji. M.Vránová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Žloutnutí mladých plodů okurek může mít několik příčin. Mnoho vody nebo naopak málo. Nevhodné pH půdy. Pro okurky je nejlepší pH 6 až 6.5, tedy mírně kyselé (změřte pH vašehosubstrátu). Také prudké slunce dopadající přímo na plody může vést ke žloutnutí okurek. Normálně jsou plody okurek schované pod listy. Pokud je to váš případ, posilněte zastínění skleníku. A poslední důvod žloutnutí je nedostatek živin, zejména dusíku a síry, ale to je nepravděpodobné, když máte čerstvý kompost.
Tradice velikonoční pomlázky je velice stará. Zmiňuje se o ní už pražský kazatel Konrád Waldhauser žijící ve 14. století. O Velikonočním pondělí a úterý se prý šlehali manželé a milenci a ospalci i lenivci se časně zrána házeli do vody nebo alespoň polévali, aby se probrali.
Pomlázka je svazek spletených vrbových proutků, který slouží jako nástroj ke šlehání. Při šlehání se recitují nebo zpívají koledy.
Do různě velkých pomlázek z různého počtu vrbových proutků (3, 4, 6, 8, 9, 10, 12) se vplétala červená stuha. Malé pomlázky se nosily stočené v kapse, se středně velkými se chodilo na koledu a těm téměř dva metry dlouhým se říkalo obřadní.
O Velikonočním pondělí vstávali chlapci a muži časně zrána, aby vyšli s pomlázkou na koledu. Šlehali děvčata, aby byla zdravá, pilná a veselá po celý rok, předávali jim tím svěžest, mladost, ohebnost a zdraví mladého proutku. Svobodná děvčata jim za to zavěšovala na pomlázky barevné stuhy. Vdané ženy koledníci vyšlehali proto, aby z nich vyhnali zlý jazyk. Nechodili však do domů sousedů, s nimiž nebyli zadobře.
Také hospodář vyšlehal čeládku, aby nebyla líná, krávu, aby se brzy otelila, a ovocné stromky, aby se probudily ze zimního spánku k další úrodě.
Dříve se šlehalo pomlázkou i další den, o takzvaném „odplatném úterý“, kdy děvčata oplácela hochům. Někde se místo pomlázky ujímala úkolu „pomladění“ studená voda. Tomuto zvyku se říkalo „oblévačka“. Říkávalo se, že „prašivý bude ten, kdo nebyl politý vodou“.
Slovo pomlázka vzniklo pravděpodobně od slova pomladit a šlehání dívek symbolizuje předání svěžesti a pružnosti, síly a zdraví mladého jarního prutu.
Různé názvy pomlázek: binovačka, vinovačka, dynovačka, hodovačka, houdovačka, korbáč, kyčka, mrskačka, pamihod, sekačka, šlahačka, tatar, tatarec.
Anglicky se pomlázka řekne easter whig.
Dochovanou tradicí také zůstává uvázání barevné pentle na pomlázku. Každá barva má nějakou symboliku. Červená stuha – náklonnost a láska, modrá – naděje, žlutá – odmítnutí, zelená – chlapec je u dívky oblíbený.
V naší poradně s názvem SUCHÁ SKVRNITOST LISTŮ BOBKOVIŠNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenek.
Zdravim,jake je davkování připravku champion?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
CHAMPION 50 je kontaktní postřik na bázi mědi proti plísni a některým bakteriím. Použití najde nejen proti houbovým a bakteriálním chorobám, ale i k ochraně květů meruněk proti mrazu.
Dávkování se liší podle použití:
- ovocné výsadby, réva vinná, bobkovišěň se použije roztok o síle 0,1 % - 0,5 % (1 až 5 gramů přípravku / 1 litr vody);
- meruňky ochrana květů proti mrazu se použije roztok o síle 0,2 % (2 gramy / 1 litr vody);
- zelenina, brambory, cibule, cukrovka se použije roztok o síle 3,5 % - 4,0 % (3,5 až 4 gramy / l vody);
- chmel se použije roztok 0,5 % (5 gramů / litr vody);
- lesní kultury, okrasné jehličnany se použije roztok o síle 0,6 % - 1,0 % (6 až 10 gramů na litr vody).
Pro přípravu postřiku na suchou skvrnitost bobkovišně použijte roztok o síle 2,5 gramu na jeden litr vody.
Pomlázka je spletená z několika proutků, většinou 6–12, typicky ze sudého počtu, nejčastěji jde o proutky vrbové. Způsobů splétání je velké množství, ovšem některé jsou upřednostňované. Charakteristické je splétání pomlázky z osmi stejně dlouhých prutů, kdy se vrchní z jedné čtveřice provléká zpředu prostředkem protější čtveřice, mezi jejími dvěma páry, a zadem se zase vrací na spodek/vnitřek své původní čtveřice. Vzniká tak svazek zhruba čtvercového průřezu.
Někdo pomlázku plete od tlustších konců ke slabším, jiní od slabších. Někdo si svázané konce zavěšuje a plete shora dolů, jiní si zas již upletenou část zapírají o tělo a volné konce nechávají trčet vzhůru. Zavěšování svázaných tenkých konců ovšem nabízí možnost rychlé nápravy, když se některý z proutků zlomí a odpadne: Na začátku lze svazek ještě snadno rozplést a zlomený prut nahradit, kdežto při pletení od silných konců by se už ostatních 7 proutků muselo zkrátit také, což je ovšem škoda, přijít zbytečně i o 10 cm celkové délky pomlázky. Silnější pruty se pak už tolik nelámou.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Dvanáct proutků na silnější straně k sobě svážeme třináctým proutkem tak, že ho vložíme doprostřed svazku a pak je všechny omotáváme, na konci zbytek založíme opět doprostřed mezi proutky. Poté si proutky rozdělíme na 6 a 6 na levou a pravou skupinu, první proutek vezmeme z vnějšího kraje zleva a vrchem prostrčíme mezi třetím a čtvrtým proutkem pravé skupiny proutků a spodem ho vrátíme do levé skupiny na kraj směrem doprostřed. Poté vezmeme z vnějšího kraje zprava první proutek a vrchem prostrčíme mezi třetím a čtvrtým proutkem levé skupiny proutků a spodem ho vrátíme do pravé skupiny na kraj směrem doprostřed. Takto postupujeme stále dokola, dokud se nedostaneme k vrcholu. Konce svážeme režnou nití a řádně utáhneme.
V naší poradně s názvem PIERIS JAPONICA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Balašová.
Dobrý den ,
chtěla jsem se zeptat jestli je rostlina pieris japonica ( mountain fire )
jedovatý pro domácí zvířata a v jakém množství .Je možné že způsobí uhynutí malých koziček ?
Děkuji za odpověď , Balašová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Japonský pieris je jedovatý. Je jedovatý úplně stejně, jako rododendron. Obě rostliny totiž obsahují šedé toxiny, tak zvané polyhydroxylované diterpeny. Toxická dávka zelené rostliny u skotu a koz je 0,2-0,6% tělesné hmotnosti zvířete, takže když malá kozička váží 15 kg, tak je pro ni smrtelná dávka 30 až 90 gramů této rostliny.
Mezi hlavní příznaky patří:
- nadměrné slinění, zvracení a bolest břicha, které se obvykle projeví 6-8 hodin po konzumaci rostliny;
- svalová slabost a neobvyklý klid;
- zrychlený srdeční tep s komorovou tachykardií, arytmie;
- zrychlená dýchací frekvence;
- u těžce otrávených zvířat dochází ke křečím.
Léčba
Neexistuje žádná specifická léčba otravy polyhydroxylovanými diterpeny. Pokud nedojde k aspirační pneumonii, tak se zvířata obvykle sama zotaví. Aspirační pneumonie je typ plicní infekce, která je způsobena vdechnutím obsahu žaludku. Při otravě může pomoci aktivní uhlí a projímadlo.
Pokud kyzy dlouhodobě spásají japonský pieris, tak pak začnou rodit mrtvá kůzlata, projeví se u nich tak zvaná mumifikace plodu.
Šest proutků na silnější straně k sobě svážeme sedmým proutkem tak, že ho vložíme doprostřed svazku mezi první a druhý proutek a pak je všechny omotáváme, na konci zbytek založíme opět doprostřed mezi proutky. Poté si proutky rozdělíme na 3 a 3 na levou a pravou skupinu, první proutek vezmeme z vnějšího kraje zleva a vrchem prostrčíme mezi první a druhý proutek pravé skupiny proutků a spodem ho vrátíme do levé skupiny na kraj směrem doprostřed. Poté vezmeme z vnějšího kraje zprava první proutek a vrchem prostrčíme mezi první a druhý proutek levé skupiny proutků a spodem ho vrátíme do pravé skupiny na kraj směrem doprostřed. Takto postupujeme stále dokola, dokud se nedostaneme k vrcholu, kde již nejde plést, a konce svážeme režnou nití a řádně utáhneme.
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ RECEPT NA NALOŽENÉ PLODY SCHIZANDRY V MEDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Máte,prosím někdo recept s dávkou medu a plodů schizandry,jak dlouho nechat naložené a jak užívat ?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Domácí pastilky ze schisandry
Ingredience:
- 29 gramů prášku ze schisandry
- 1 lžíce medu
- okvětní lístky z růže nebo jiný rostlinný prášek na stužení pastilky - volitelně
Postup:
V případě že med je příliš tuhý, jemně ho nahřejeme ve vodní lázni, aby se roztekl. Do malé misky dáme prášek ze schisandry a zvolna přidáváme med dokud se nevytvoří těstovitá konzistence. Z těsta vytvarujte kuličky velikosti hrášku a obalíme je v prášku z okvětních lístků, aby se kuličky neslepovaly. Kuličky se uloží do těsného obalu na tmavé místo nebo v chladničce.
Doporučené použití: 3 až 6 g denně.
Osm proutků na silnější straně k sobě svážeme devátým proutkem tak, že ho vložíme doprostřed svazku mezi čtyři a čtyři proutky a pak je všechny omotáváme, na konci zbytek založíme opět doprostřed mezi proutky. Poté si proutky rozdělíme na 4 a 4 na levou a pravou skupinu, první proutek vezmeme z vnějšího kraje zleva a vrchem prostrčíme mezi druhým a třetím proutkem pravé skupiny proutků a spodem ho vrátíme do levé skupiny na kraj směrem doprostřed. Poté vezmeme z vnějšího kraje zprava první proutek a vrchem prostrčíme mezi druhým a třetím proutkem levé skupiny proutků a spodem ho vrátíme do pravé skupiny na kraj směrem doprostřed. Takto postupujeme stále dokola, dokud se nedostaneme k vrcholu. Pak konce svážeme režnou nití a řádně utáhneme.
V naší poradně s názvem MUCHNIČKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina Glosová.
Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak se pozná že mám s tímto druhem hmyzu problémy ve svém těle?. Po těle mám asi 6 strupů ale mám fotografii a jasně vidím nožičky a tělo. Po nocích mi otečou prsty na nohou, prsty na rukou mám kompletně červené. Po blížím zkoumání jsem zjistila že po nohou mám jakési puchýřky ve stejném tvaru a když je po stranách zmáčknu tak tak se mi zdá že vidím nějakého brouka. Ještě jedna věc již párkrát se mi stalo že jsem cítila jak na mně něco leze, ale nelezlo. Předchází tomu silné brnění rukou a nohou. Může toto způsobit muchnička?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Muchnička je malá muška, která létá v létě. Teď v zimě se volně nevyskytuje. Vaše problémy můžou způsobovat blechy nebo štěnice. Pro přesné určení je třeba hmyz lépe prozkoumat lupou.
Čtyři proutky na silnější straně k sobě svážeme pátým proutkem tak, že ho vložíme doprostřed a pak je všechny omotáváme, na konci zbytek založíme opět doprostřed mezi proutky. Poté si proutky rozdělíme na 2 a 2 na levou a pravou skupinu, první proutek vezmeme z vnějšího kraje zleva a vrchem prostrčíme mezi první a druhý proutek pravé skupiny proutků a spodem ho vrátíme do levé skupiny na kraj směrem doprostřed. Poté vezmeme z vnějšího kraje zprava první proutek a vrchem prostrčíme mezi první a druhý proutek levé skupiny proutků a spodem ho vrátíme do pravé skupiny na kraj směrem doprostřed. Takto postupujeme stále dokola, dokud se nedostaneme k vrcholu, kde by již nešlo plést. Konce svážeme režnou nití a řádně utáhneme.
Ve svém příspěvku PODZIMNÍ ŘEZ VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Táňa Kuklová.
Dobrý den, prosím Vás laskavě o odpověď.
Žijeme na Vysočině ve městě Jihlavě. Na zahradě, na jihozápadní straně rod. domku jsme před 40 lety zasadili vinnou révu. Roste na stěně na ploše asi š. 1,60 m a v.2,0 m. Dali jsme tehdy 2 sazenice asi jen 30 cm od sebe /ani už nevím proč/. Pamatuji se, že prodejce říkal, že se jmenuje muškátové. Hrozny jsou růžové, sladké , s peckami. Moc neplodí, nevěnovalijsme téměř stříhání.
Stejnou sazenici jsme zasadili i do skleníku. Protože ve skleníku pěstujeme hlavně rajčata, na jaře jsem tuto révu velmi radikálně ostříhala a nyní jsme si my, vnoučata i kosáci pochutnali. To bylo hroznů, jak ještě nikdy.
Ta réva venku je hustá, rozrostla se, má 5 kmínků, plodí až ve výšce, musím lézt po žebříku a už se trochu obávám/ je mi 72 let /. Prosím, jak ji nejlépe omladit, tedy zachovat, plodí hrozny,...? Jak ji snížit, abych plody mohla sklízet ze země - tak, jako ve skleníku, kdy tento zásah udělat, na podzim nebo na jaře ? Anebo tuto raději vykopat a místo ní vysadit novou ? Do toho se mi moc nechce, synové jsou s rodinami v Praze a v cizině, manžel už mi kvůli zdravotnímu stavu nepomáhá.
Velmi Vám děkuji za odpověď.
S pozdravem
Táňa Kuklová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Nejčastěji se pomlázky pletou z vrby bílé, která obvykle roste podél vodních toků. Barva proutí bývá žlutá, světle hnědá až červená. Samozřejmě můžeme použít jakoukoliv jinou košíkářskou vrbu – pružnost prutů vyzkoušíme obtočením přes ruku. Smuteční vrba není vhodná pro svou přílišnou měkkost, navíc je po uschnutí křehká.
Obecně nejvhodnější doba k řezu je od listopadu do února, později už stoupá míza a proutky bývají narašené.
Vybereme si asi 12 až 15 proutků, pokud možno celých hladkých, bez postranních větviček. Počet je dostatečný i s rezervou pro náhradu případně zlomeného proutku. Délka by měla být přibližně 1 metr – budeme počítat se zkrácením po zapletení asi o pětinu. Proutky by u „paty“ měly být silné maximálně 0,5 cm, jinak se nám nepodaří pevně utáhnout spodní část splétání poblíž rukojeti.
Na rukojeť budeme navíc potřebovat tenký a co nejdelší proutek. V nouzi můžeme k obtáčení použít rozpůlený silný prut, z něhož ještě nožem seřízneme dřevitou část a tím získáme plochý „šén“.
Proutky ustřihneme zahradnickými nůžkami nebo uřízneme ostrým nožem co nejníž, aby ponechaný pahýl byl co nejkratší. Skladujeme je venku nebo v chladném prostoru, aby moc nevyschly a nebyly lámavé.
Pokud nenajdeme čas zpracovat proutky hned, před prací je namočíme a zatížíme ve vaně. Doba se liší mírou zaschnutí – od půlhodiny do 2 dnů. Při delším namáčení vodu vyměňujeme. Před vlastním splétáním proutky zprohýbáme, aby zvláčněly, nepraskaly a lépe se utahovaly. Seříznutím na silnějším konci je upravíme na stejnou délku.
