Při práci v koruně stromů se používá obvykle profesionální vybavení od firem Singing Rock, Petzl, Stihl, Silki a speciální arboristické vybavení od předních zahraničních firem.
Výsadba stromů
Představuje vlastně začátek arboristické práce, a proto jí je třeba věnovat velkou pozornost, neboť na jejím odborném provedení bude záviset v budoucnu celý život stromu, a potažmo i zalesňovaného okolí.
Výsadba stromů spočívá nejen ve vlastní výsadbě stromů, ale je třeba dbát i na další aspekty pro ideální budoucí podmínky pro vysazené stromy:
výběr vhodných stromů pro konkrétní stanoviště;
hodnocení podmínek stanoviště;
zabezpečení příznivých podmínek pro výsadbu stromů a zeleně;
péče o stromky v prvních letech po výsadbě.
Vysazují se jak malé stromky ze zahradní školky, tak i větší stromy až po ty největší. V závislosti na tvaru koruny, rozměrech daného stromu a půdních poměrech stanoviště se poté volí technologie výsadby a ukotvení stromu (park, zahrada, hřbitov, volná příroda, ...). Při samotné výsadbě stromu se většinou jedná o úplnou či částečnou výměnu substrátu na stanovišti, instalaci závlahových sond, statické zajištění stromu pomocí dřevěných kůlů, přihnojení, zamulčování kůrou proti výparu vody, zalití a provedení komparativního řezu. U větších stromů se pak kotví bal ještě speciálním podzemním systémem.
Kácení stromů
Patří mezi velmi časté činnosti. Provádí se rizikové kácení nebezpečných stromů v městské zástavbě, v blízkosti budov, nad objekty, ale i v lese a v blízkosti zástavby, hřbitovů, elektrického vedení a podobně.
Při kácení stromů je samozřejmostí pojištění proti způsobeným škodám a profesionální přístup. Cílem je postupné odřezání a bezpečná doprava částí stromu na zem tak, aby byla zachována maximální bezpečnost pro všechny zúčastněné pracovníky a nedošlo k žádnému poškození majetku zákazníka.
Kácení stromů a jejich prořezy se provádí za pomocí speciálních lanových technik a použitím arboristického vybavení od různých firem, které se dobře osvědčily (Singing Rock, Petzl, ...).
Ořezy stromů
Pravidelné ošetřování stromů je kompromisem mezi jejich přirozeným růstem a potřebami lidí. Vhodnými zásahy, jako jsou především různě rozsáhlé ořezy, se prodlužuje životnost stromů a zlepšuje se jejich zdraví.
Všechny druhy řezu a ořezu stromů:
Výchovný řez – provádí se u mladých stromků v prvních letech po výsadbě na trvalé stanoviště. Cílem je dosažení druhově charakteristického tvaru koruny a její přizpůsobení funkčním požadavkům stanoviště (například úprava podchozí a podjezdové výšky).
Zakládací řez – provádí se u mladých stromů v období jejich intenzivního růstu. Nejčastěji se jedná o řez prováděný v okrasné školce při založení koruny, nebo se jedná o řez při výsadbě stromů na trvalé stanoviště, kdy je základem pro formování koruny do typického habitu či funkčního typu. Provádí se do 15–20 let věku stromu, pak následují řezy udržovací.
Výchovný řez – jeho cílem je zabezpečit druhově charakteristický staticky odolný tvar koruny ošetřovaného jedince a připravit podmínky pro rozvoj koruny typické pro daný taxon. Rovněž přizpůsobit velikost a tvar koruny funkčním požadavkům stanoviště (úpravou podchodné, pojezdové výšky). Při provádění výchovného řezu se odstraňují zejména poškozené, suché větve, kodominantní větvení, navzájem se křižující větve a větve s vrůstající kůrou v úžlabí (tlaková větvení).
Udržovací řez – používá se u vzrostlých stromů, které již překlenuly období intenzivního růstu. Cílem je zajistit jejich dlouhodobou funkčnost a omezit na minimum jejich možné negativní působení na okolí.
Zdravotní řez – jedná se o komplexní udržovací řez (ostatní udržovací řezy z něj vycházejí). Cílem je především zabezpečit dlouhodobou funkčnost stromu z hlediska vitality, zdravotního stavu a provozní bezpečnosti. Tento řez se opakuje v několikaletých intervalech, alespoň však jednou za 8– až 10 let, s ohledem na aktuální stav stromu. Tímto řezem se odstraňují či zkracují větve suché, mechanicky poškozené, zlomené, jinak provozně nebezpečné, napadené škůdci nebo houbami, větve, které se kříží, větve zahušťující korunu, nevhodně směřující větve. Ošetřují se tak kodominantní a tlaková větvení, zarovnávají pahýly po nekvalitních řezech a podobně.
Bezpečnostní řez – je nejjednodušší variantou zdravotního řezu, zaměřenou pouze na provozní bezpečnost stromu. Bezpečnostním řezem se odstraňují pouze větve, které by mohly bezprostředně ohrozit okolí. Jedná se o větve suché, mechanicky poškozené, nalomené, zlomené. Z důvodu závažnosti je možno bezpečnostní řez provádět celoročně v intervalech přibližně 2–6 let.
Redukční řez – podle charakteru a zaměření se dělí na redukční řez vlastní (redukce od určité překážky), prosvětlovací (prosvětlení koruny z provzdušnění a revitalizace koruny), symetrizační (symetrizace z důvodu náporu větru) a stabilizační SIA (stabilizace stromu pomocí redukce výšky koruny, vypočtená dle metody Static Integrated Assessment).
Redukční řez vlastní – se zaměřuje na celkovou nebo jednostrannou redukci koruny. Často se jedná o stromy v blízkosti různých překážek nebo stromy dlouho ponechané bez jakékoliv péče. Taktéž se odstraňují větve, které výrazně vychylují strom z jeho těžiš
V naší poradně s názvem VLAŠSKÉ OŘECHY CHOROBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Litvák.
V letošní sklizni vlašských ořechů jsem zjistil u spousta plodů "jakoby vyžrané" díry ve skořápce, zjištěno min. na 50 % úrody. Tento jev jsem zaznamenal poprvé. Můžete mi poradit o co se jedná a jak tomu předcházet? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Obaleč jablečný (Cydia pomonella) dělá tyto díry do ořechů. Je to škůdce, který přezimuje jako larva v kůře stromu v hedváných chomáčcích. Vývoj začíná brzy na jaře a dospělí se objevují v době kvetení. Dospělí jsou aktivní pouze za soumraku a za úsvitu a kladou vajíčka na listy, případně na plody. Larvy vystupují z vajíček a hledají ořechy, aby se začaly krmit. Chemické postřiky se obvykle používají k likvidaci vajec a mladých larev předtím, než vstoupí do plodu. Larvy mohou vlést do středu vyvíjejících se ořechů, aby se krmili jádrem. Když dospívají, vytlačují ze vstupní díry své výkaly. Po třech až čtyřech týdnech larvy opustí ořech a hledají na stromě chráněné místo, aby se obalily kokony. Larvy ve svém kokonu mohou přezimovat, nebo se mohou objevit ve dvou až třech týdnech jako nová generace dospělých. Tito dospělí jsou aktivní v červenci a srpnu. V teplých oblastech může být i třetí generace.
Ochrana je postřikem celého stromu. To je při vzrostlém ořechu velmi komplikované, protože se používají kontaktní jedy, které jsou jedovaté pro všechno živé. Nejméně toxický je postřik neemovým olejem (olej ze stromu nimba). Existuje ale jedna nechemická vychytávka, která omezí populaci těchto potvor. Je to papírová vlnitá lepenka, která se omotá kolem kmene a větví. Larvy do ní velmi rády nalezou, aby se zakuklily. Pravidelným vyměňováním a likvidací lepenky zamezíte vývoji nových generací.
Praskání rajčat, které se projevuje prasknutím slupky plodu poblíž stopky, často ve tvaru kroužku, způsobuje podle některých pěstitelů nadměrný přísun vody. Po zálivce buněčná stěna nevydrží napětí vyvolané náhlým přísunem vody a praskne. Podle jiných praskání plodů rajčat nezpůsobuje nadbytek vláhy, ale nepravidelná závlaha, kdy po suchu přijde větší množství vody, což se může stát i u plodů, které jsou k ránu hodně oroseny. Někdo uvádí, že rajčata praskají po přehnojení dusíkem.
Prevencí je nenechat vyschnout půdu kolem rostliny. Zalévejte pravidelně, nejlépe brzy ráno a potom až večer. Pěstují-li se rajčata ve skleníku, pak je důležité větrání. Při praskání plodů může nezřídka dojít k napadení rostlin nejrůznějšími houbovými chorobami, puklina totiž působí jako vstupní branka infekce. Takové plody proto co nejdříve z rostliny odstraňte. Nejméně problémů mívají pěstitelé, kteří pěstují rostliny pod střechou v nádobách nebo ve skleníku a dbají na správnou péči. Také velmi záleží na druhu rajčat. Pěstitelé doporučují například odrůdy Money Maker, Torino, Tipo, Parto a Strillo.
Na těchto fotografiích si můžete prohlédnout, jak vypadají popraskané plody rajčat: praskání rajčat foto.
V naší poradně s názvem KROUCENÍ LISTŮ A PRASKÁNÍ KŮRY NA VĚTVÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel Průcha.
1.
Nasadil jsem polokmen švestku, velké ,sladké plody. Ale už od začátku začala praskat kůra na větvích. Místa jsem zatíral ,zalepoval voskem barvou atd. Nepomáhá. Postižené větve usychají. Pak se přidala plíseň plodů v průběhu vývoje + červivost. Plody které přežijí jsou přesto velké, sladké, špičkové. 2/3 v průběhu opadá!
Prosím co s tím než to pokácím.?
2. Třešeň sladká dozrává v červenci. Kvete hodně ,ale plodů minimum. Ostatní stromy obalené plody.
Pavel Průcha
Pavel Průcha
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pokácet, vykopat pařez a zasadit nový strom. Nemá cenu se s tím dál trápit. Od samého začátku jsou s tím problémy. Zbavte se jich!
Styl prořezávání, který nakonec umožní, aby se ovocný strom rozvíjel do své největší možné velikosti, se nazývá extenzivní. Spočívá spíše v průklestu než v hlubokém řezu a je zejména vhodný pro takové stromy, jako jsou jabloně a hrušky, tedy ty jádroviny, které nesou ovoce na krátkém plodném obrostu. Méně vhodný je například pro broskve, které plodí na nových (loňských) letorostech a rozvíjejících se částech. To neplatí zcela bez výjimky, protože jsou bujně rostoucí odrůdy, které nesou ovoce spíše na loňských letorostech.
Styl prořezávání, který má tendenci snižovat a zmenšovat rostliny nebo stromy, je známý jako represivní řez. Provádí se řezem nových částí a může nebo nemusí být doprovázen řezem starších větví. Represivní prořezávání (americký řez) se běžně praktikuje na rostliny, které nesou ovoce na koncích nových letorostů, jako jsou broskve, maliny, ostružiny a réva. Pokud tento styl prořezávání není prováděn na takových stromech, jako jsou broskve, větve budou velmi pravděpodobně velmi dlouhé, budou se lámat pod těžkou násadou ovoce a stromy budou zabírat více místa v sadu, než je nutné nebo žádoucí. V praxi takový špatně prováděný řez vede nevyhnutelně k předčasnému úhynu celé dřeviny, usychání, klejotoku, až nakonec zůstávají výhradně slabě rostoucí větve na vrcholu jinak zcela usychající broskvoně.
Represivní řez ve výsledku vede k posílení stromu nebo rostliny, zabraňuje poškození větví nadměrnou násadou ovocem, zvyšuje kvalitu a velikost plodů. Stromy se udržují v požadovaných mezích, plody lze snadno sklízet a dřeviny je možné jednoduše ošetřit postřikem (u broskví v předjaří nezbytným).
Při řezu dochází k odstraňování dvou typů větví, a to živých a mrtvých (suchých). Řez živých větví se nedoporučuje provádět v příliš velkém měřítku naráz, a to z důvodu odstranění většího množství listové plochy, které může u stromů vyvolat energeticky náročné obranné reakce. U mladých stromů by v jednom roce nemělo být nikdy odstraněno více než 25 % a u vzrostlých stromů ještě o něco méně z celkové listové plochy stromu. Velký pozor musíme dávat při odřezávání bočních větví, abychom řezem nepoškodili obranný systém a ochranné zóny mateřské větve. Pokud dceřinou větev odstraníme správně, je možné, že tyto dva mechanismy zabrání vniku patogenů. Řez musíme vést tak, abychom neporanili větevní límeček mateřské větve. Řez mateřských, terminálních větví by měl být prováděn jen v krajních případech. Je důležité, aby mateřská větev byla zakrácena na dceřinou větev s průměrem alespoň jedné třetiny mateřské větve (takzvané třetinové pravidlo).
Řez mrtvých (suchých) větví se používá především pro provozní bezpečnost stromu. Neměl by být použív
Pro účely tohoto popisu rozdělíme ovocný strom na dvě základní části, a to na kmen, který se skládá ze spodní části hlavního stonku sahajícího od země až po rozvětvení prvních větví, a na korunu, která zahrnuje část stromu nad tímto bodem. U ovocných dřevin jsou pěstovány dvě formy koruny: koruna s terminálem (pyramidální koruny) a otevřená koruna. Pyramidální koruny mají hlavní vertikální větev navazující na kmen, terminál, který je víceméně kolmou osou koruny a dosahuje až k vrcholu stromu. Boční větve vyrůstají z tohoto terminálu a takto je tvořena koruna. Ve stromu s otevřenou korunou terminál chybí a korunu tvoří čtyři nebo pět bočních kosterních větví. U mnoha dřevin je otevřená koruna vhodnější, ale u jabloně jsou si z více specifických důvodů tyto varianty rovnocenné.
Výhody koruny s terminálem: větve jsou menší v poměru k tělu stromu a jsou proto méně náchylné k poškození kmene, když se zlomí. Pokud je kosterní větev zlomená, je to jen malá část stromu, a koruna je proto méně poškozena, než by tomu bylo v případě otevřené koruny. Větve jsou rovněž kratší a neohýbají se tolik pod zatížením ovoce. V případě, že je strom zanedbán, za rok nebo dva je pak méně poškozen řezem než strom s otevřenou korunou.
Nevýhody koruny s terminálem: je velmi obtížné udržet terminál poté, co strom zestárne, a výhony v horní části koruny poměrně vysokého stromu je pak nákladné odstranit. Příliš mnoho ovoce roste ve stínu a jejich barva a chuť nejsou tak dobré jako v případě otevřené koruny. Z důvodu stínu plodí dřevo stále do značné míry na okraji, takže žádný významný řez nemůže být proveden, aniž by se výrazně nesnižoval počet květních pupenů po řezu. Dřevo, které se odebírá řezem větví, je dřevo, které nese květní pupeny.
Výhody otevřené koruny: méně větví, které je třeba udržovat, a ty, co zůstávají, jsou udržovány v lepším stavu, protože mají dostatečný prostor k rozvoji. Koruna je otevřená slunečnímu záření a dřevo je proto zdravější, ovoce je lepší barvy a lépe vyzrálé. Prořezávání a postřiky lze provést levněji a důkladněji. Stromy mohou být upraveny v požadovaném rozsahu každý rok, aniž by hrozilo nebezpečí, že bude příliš výrazně snížen počet květních pupenů. Plody nevyvíjí velký tlak na větve, protože místo toho, aby ovocné dřeviny plodily zcela na konci větví, kde je větší pákový efekt, jsou plody rovnoměrně po celé délce větve. Zkušenosti ukazují, že plody na ovocných dřevinách s otevřenou korunou jsou spíše rovnoměrně velké na rozdíl od plodů na stromě druhého typu. To je pravděpodobně kvůli rozmístění plodů podél větve namísto shluků plodů na konci.
Nevýhody otevřené koruny: malý počet kosterních větví, obvykle ne více než čtyři, a protože ty musí být velké, může být nebezpečí, že se rozlomí. Kosterní větve jsou pravděpodobně delší, protože strom má tendenci se spíše rozšiřovat než vyrůstat do výšky, a tak i zabírá více místa. Tato nevýhoda je však kompenzována každoročním ořezáváním stromů, takže obstojí i pod zatížením. Je také do určité míry kompenzována růstem hlavních kosterní větví směrem nahoru.
Péče o stromy znamená nejen mnoho potřebných znalostí o dřevinách, jejich vývoji, chorobách a řezech, ale i o zákonech a bezpečnosti práce. Arboristika je obor, který se u nás začal dynamicky vyvíjet teprve v posledních letech. Nyní jsme však ve fázi, kdy si můžeme mezi arboristy vybírat.
Arboristika je věda na pomezí lesnictví a okrasného zahradnictví. Zabývá se komplexní péčí o stromy a keře a jejich porosty zejména v urbanizovaném prostředí. Vzhledem ke svému rozsahu od péče o jednotlivé stromy až po úroveň komplexního pohledu na celkovou péči o městskou zeleň (se zvláštním důrazem na dřevinné vegetační prvky) je tento obor také někdy nazýván jako městské lesnictví.
Univerzální návod, jak poznat dobrého arboristu, pravděpodobně nikde nenajdeme, ale můžeme se zaměřit na ukazatele, které svědčí o aktivitě a informovanosti odborníka. Kromě klasického vzdělání u nás máme certifikační systém založený na celoživotním vzdělávání lidí pohybujících se v praxi. Certifikační systém má několik úrovní a každá splňuje požadavky určité úrovně v péči o stromy. Při výběru arboristy se můžete orientovat podle 2 certifikací: Český certifikovaný arborista a European Tree Worker. Obě certifikace znamenají, že arborista musí pro získání certifikátu prokázat své znalosti při teoretické i praktické zkoušce před odbornou komisí. Oba certifikáty se vydávají s platností na tři roky a pro prodloužení platnosti musí arborista dokládat, že se průběžně vzdělává absolvováním různých školení a seminářů.
Český certifikovaný arborista
Certifikační program odborně garantuje Mendelova univerzita v Brně. Má dvě úrovně a dvě nadstavbové specializace.
Český certifikovaný arborista – základní úroveň: pokrývá oblasti v péči o stromy ze země. Soustředí se především na provádění kvalitních výsadeb, výchovných řezů, ošetřování keřů a základní znalosti biologických souvislostí:
Český certifikovaný arborista – specialista pro práci s plošinou: je nadstavbová specializace zaměřená na pohyb v koruně stromu a ošetření vzrostlých stromů s využitím plošiny.
Český certifikovaný arborista – specialista pro práci stromolezeckou technikou: je nadstavbová specializace zaměřená na pohyb v koruně stromu a ošetření vzrostlých stromů s využitím stromolezeckých technik. V rámci této certifikace se uznává certifikace European Tree Worker.
Český certifikovaný arborista – konzultant: je nejvyšší úroveň certifikace a zahrnuje znalosti nezbytné k hodnocení stavu stromů a správnému návrhu ošetření. Zájemce o tento typ certifikace musí mít celkový přehled o metodikách používaných v oboru, musí znát důležité
V naší poradně s názvem SULKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Pánková.
Dobrý den,
od druhého dne po postřiku stromů přípravkem Sulka - K má náš pejsek střevní problémy (průjem). Protože postřik si samožřejmě nevybírá jen větve stromů, ale ve velkém množství padá na trávník, kde se pes pohybuje a často trávu olizuje, mohou tím být vyvolány jeho problémy?
Děkuji za odpověď.
Marcela Pánková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Sulka - K obsahuje síru a ta může způsobit zažívací potíže psům, kteří ji spolknou. Nabízí se zde řešení ve formě dodatečného postřiku trávy čistou vodou z hadice, aby se z ní rychle spláchly ještě nezaschnuté zbytky přípravku Sulka - K.
Pejskovi na několik dní dopřejte dietu a krmte jen kuře s rýží, než se jeho hovínko vrátí do normálu.
Stromy se dají přesazovat v každém věku. Pokud jsou zdravé a vitální, tak rozhodně stojí za to podstoupit tu námahu a prodloužit jim život na novém stanovišti. Na samém začátku je třeba mít na paměti, že strom je něco trochu jiného než keř.
Důležité je znát správný způsob přesazování, vědět jak na to. Nesmíte si myslet, že starší stromek jednoduše vykopete, přesadíte a on se ujme, to by byla chyba. Hmotnost přesazovaného stromu je závislá od jeho velikosti, má kořenový bal a kmen s větvemi, to vše něco váží. Stromy přesazujeme i s jejich kořenovým balem, který může být značně velký. Při přesadbě většího stromu bych se určitě vyhnul zkracování kořenů, protože během vyjmutí ze země určitě dojde k nějakým ztrátám na kořenech, které se překopnou nebo jinak poničí. V některých případech může být i potřeba k přesazení těžká technika. U velmi vzrostlých stromů, byste tuto práci měli přenechat specializované firmě, která s tím má zkušenosti. Kořenový bal u stromů je zhruba stejně velký jako jeho větve, záleží na druhu stromu (jedná se jen o hrubý odhad).
Kořenový bal by měl být při transportu chráněn, minimálně zabalen do juty. Strom se sází do předem vyhloubené jámy, která musí být větší než současný kořenový bal, bal pak zasypeme a přiměřeně upěchujeme. Strom musíme zpočátku pravidelně zalévat.
Pozor: Túje jsou velmi náchylné na přesazování, proto jim musíme plně zachovat jejich kořenový bal a po přesazení je pravidelně zalévat.
V naší poradně s názvem MODRÁ SKALICE NA POSTŘIK STROMŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Za jakých podmínek je možné tento postřik provádět v tomto období vegetačního klidu,děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejlepší čas na preventivní postřik ovocných stromů v období vegetačního klidu je koncem zimy, tedy začátkem března. Toto úsilí pomáhá chránit stromy před padlím a někteří zahradníci jej používají k hubení mravenců v rostlinách pěstovaných v květináčích.
Staré sady bývaly dříve vysazovány obvykle ovocnými stromy s korunou založenou velmi vysoko na kmeni. Často byly kosterní koruny rozvětveny 2 nebo 2,5 metru nad zemí, tak aby se osoby mohly volně pohybovat pod větvemi. Tyto sady byly přizpůsobeny extenzivním metodám pěstování a jejich údržba spočívala v jarním zmlazovacím řezu jednou za deset let a v probírce první dva roky po zmlazení. Tomuto způsobu pěstování odpovídal i výběr odrůd, které dobře snášely tento způsob údržby. Plodnost těchto sadů, kvalita plodů a zdravotní stav dřevin byly adekvátní uvedené péči. Ale v současné době jsou spíše pěstovány ovocné dřeviny s kosterními větvemi rozvětvenými blízko k zemi. Důvodem rozdílu v poloze koruny ovocných stromů ve vztahu k výšce koruny je, že charakter koruny ovocného stromu má přímý vztah k jeho přizpůsobení danému prostředí a péči, která může být věnována ovocnému sadu. Zásadně se pak může lišit vhodnost použití vysokokmenů pro malé nebo větší soukromé zahrady a pro ovocné plantáže.
Jakkoliv je ve školce často zapěstována řezem koruna stromu rozvětvením v určité výšce, lze výšku změnit řezem a výběrem rozvětvení ve vyšším místě na kmeni.
V Evropě je poměrně vlhčí klima, než mají Spojené státy. A navíc má Evropa méně proměnlivé klima, a to zejména s ohledem na ničivé větry. Také je na většině území Spojených států intenzivnější sluneční záření, a to zejména v těch částech, kde převažují suché větry. Zde jsou tedy pěstovány nízké tvary ovocných dřevin. Výběr výšky a charakteru koruny je tak jedním z důležitých způsobů přizpůsobení ovocných dřevin pro klima dané lokality, ve které jsou pěstovány. Tam, kde je potřeba maximální sluneční světlo a teplá a suchá země pod stromy, jsou vysoké tvary asi nejlepší, ale tam, kde je žádoucí ochrana kmene a hlavních větví stromů před sluncem a odolnost proti silným větrům, jsou nejvíce vhodné zákrsky.
Prakticky ve všech částech Spojených států byly v poslední době vysazovány sady s nízkými tvary koruny. Typické vysokokmeny se nacházejí pouze ve starých ovocných sadech. Stromy s nízkou korunou mohou pomocí zásahů ovocnáře plodit dříve než vysokokmeny, protože velmi vysoké koruny jsou udržovány pouze tím, že jsou jim každoročně odřezány boční výhony kosterních větví, které se tvoří během prvních 2 až 4 let růstu stromů. Toto prořezávání oddaluje dobu, kdy větve mají dostatek plodonosného obrostu. Hlavním důvodem oddálení plodnosti je však intenzita růstu dřeviny pěstované jako vysokokmen v prvních letech ve srovnání se zákrsky, nebo dokonce vyšlechtěnými sloupovitými odrůdami, které jsou udržovány řezem jinak.
Vysokokmeny ve vlhkém klimatu umožňují, aby slunce rychleji ohřál
V naší poradně s názvem KATALPA NANA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Diana.
Dobrý den, na podzim jsme zasadili katalpu a letos na jaře ještě neobrazila. Mám o ni strach. Je to v pořádku, teprve koření a obrazí příštím rokem ? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Asi jste o katalpu přišla. Letošní zima zahubila mnoho stromů. Zkuste provést test vitality tak, že na kmínku obnažíte kousek kůry až na dřevo, čímž vizuálně můžete zjistit jestli je kmínek živý či nikoliv.
Vytvořit a udržovat optimální tvar koruny je při pěstování ovocných dřevin velmi důležité. Řez však vyvolává mnoho otázek a řada začínajících pěstitelů si neví rady s tím, jak a kdy prořezávat. Je pravda, že každý druh stromu vyžaduje trochu jiný přístup a případně i načasování. Ovšem při dodržování celkem jednoduchých zásad a postupů by se měl úspěchu dočkat každý, byť méně zkušený pěstitel.
Ovocné stromy lze pěstovat mnoha způsoby. I v permakultuře je v některých knihách doporučováno pěstovat při nedostatku prostoru ovoce na různě tvarovaných zákrscích, pnout stromy podél zdí, vyvazovat na ploty a opory a podobně.
Hlavním důvodem k pravidelnému řezu bývá zvětšení úrody. „Tvrdě“ řezané a silně plodící stromy rychleji zestárnou, někdy jsou méně odolné chorobám a škůdcům, nevypadají pěkně, nehodí se do přírodního vzhledu zahrady, dají spoustu práce a až odumřou, budete čekat desítky let (u nového velkého stromu), než znovu vyroste a začne plodit. Tím přijdete o veškeré výhody vyšší úrody stříhaného stromu.
V naší poradně s názvem TÚJE A JEJICH NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radek Hes.
Dobrý den.
Máme dva roky staré thůje a od země praská kůra.
Můžete mi prosím poradit jak to ošetřit.
Děkuji za odpověď. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Kůra na kmeni túje praská často. Příčinou může být hojná zálivka v minulém roce nebo mráz následovaný přímým slunečním zářením. Většinou nejde o nemoc, ale prasklina může být vstupní branou pro různé problémy, které mohou rostlinu úplně zničit.
Co dělat, když dojde k rozštěpení kůry na tújích?
V posledních letech bylo provedeno docela dost výzkumů věnujících se uzavření ran stromů. Výsledky uvádějí, že nanesení barvy nebo ošetřování dehtem mají jen malý účinek. Naopak začištění a oříznutí praskliny až na kůru, která pevně drží na dřevu, se ukázalo jako nejlepší řešení. Řezy v kůře rychle zaschnou, mají malou plochu a nazadržuje se v nich voda ani nečistoty. Obnažené dřevo zatuhne do hladka a uzavře se před okolním prostředím. Další ošetření již není potřeba, strom si s tím poradí sám. Jak provést začištění?
Ostrým nožem od jednoho konce praskliny, sledujte okraj kolem jedné strany rány, asi 1,5 až 2,5 cm od ní. Zastavte se na druhém konci a proveďte stejný postup na opačné straně praskliny. Nůž by měl být sterilizován mezi řezy jeho očištěním a ponořením na několik minut v roztoku chlornanu sodného s vodou v poměru 1:10 nebo v 70% alkoholu, aby se zabránilo kontaminaci. Opatrně vyjměte kůru z vnitřku ošetřovaného místa. Měl byste dosáhnout podobného stavu, jako na přiloženém obrázku. Nezapomeňte to nechat bez dalších zásahů. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
V případě stavby domu potřebujete mít nejprve vylité kvalitní základy. V dnešní době se téměř nestaví domy se sklepem, a tak se většinou řeší základy vytvořením takzvaného plata. Na tento podklad je již přímo stavěn celý dům. Dále je tento beton ještě izolován, takže u něj příliš nezáleží na přesné rovině. Pro tyto účely se využívá hrubý základový beton. Ten musí být hlavně velmi pevný, aby nedocházelo v průběhu času k jeho praskání. Takový beton může obsahovat jakékoliv velké pevné části, jako jsou kusy starého betonu, železo a téměř jakýkoliv stavební odpad. Hodně tím ušetříte, protože nebudete muset objednávat tolik betonové směsi. Pokud bude dodaný beton dostatečně kvalitní a také tekutý, je kvalita základu naprosto stejná, jako kdyby byl pouze z betonu a žádné odpadní materiály v něm nebyly. Takový beton musí potom několik týdnů tvrdnout. V současné době se udává doba okolo jednoho měsíce. Tato doba se dá zkrátit použitím složek pro lepší tvrdnutí.
V každém domě musí být rovněž nutně kvalitní betonové podlahy. Platí zde, že na kvalitní beton se dají lépe pokládat konečné povrchy, jakými mohou být koberce, dlažby nebo plovoucí podlahy. Pro dělání podlah jsou využívány především dvě varianty betonu. První variantou je namíchání suchého betonu z písku, cementu a vody. Je to řešení nejlevnější a zároveň velmi kvalitní. Ovšem při horší znalosti správných poměrů může dojít k drolení nebo praskání betonu. Takovýto problém nebudete mít u druhého typu. Tím jsou takzvané betonové potěry. Prodávají se většinou ve čtyřicetikilových pytlích a tuto směs stačí pouze rozmíchat s vodou. V tomto případě je správný poměr hlavních složek zaručen. Jediné, co se vám může stát, je, že betonový potěr takříkajíc utopíte. To znamená, že je příliš řídký a nedá se s ním pracovat. Tomu zabráníte, když nejprve do nádoby, ve které tento beton budete míchat, nalijete ze začátku málo vody a postupně přimícháváte sypkou směs. Množství vody tak odhadnete mnohem lépe.
Suchá betonová směs se skládá z portlandského cementu, vápencové drti zrna 0 až 4 mm a vylepšujících přísad. Tato betonová směs je určena pro vnitřní i venkovní použití, především k drobným pracím při stavbě nových a opravách starých domů či jako podklad pod dlažbu při zřizování teras, chodníků a příjezdů, osazování sloupků pro plot.
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ OŘECHŮ A NĚCO JE NA LISTECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Bártl.
Prosím poraďte,něco je na listech,zda je to nějaké houba nevím, a černější ořechy..da se s tím něco dělat. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jde o bakteriózu - plíseň ořechů produkovanou bakteriemi Xanthomonas juglandis. Toto onemocnění napadá listy, větve, květenství a plody. Bakterióza přezimuje v trhlinách kůry a na infikovaných rostlinných zbytcích a proniká do stromu prostřednictvím průduchů nebo ran, které se objevují při údržbě. Preventivní a léčebné opatření spočívá buď v prořezání postižených větví až do zdravé oblasti, ošetření pomocí bordeauxské kaše 4-5% a pokrytí ran tmelovou pryskyřicí;
Nebo použití postřiku na bázi mědi ve vegetačním období.
U mladých stromů se provádí řez po výsadbě, a to z toho důvodu, že výpěstky se pěstují ve školkách, kde se na podzim vyorají ze země, čímž dojde ke zmenšení kořenového systému stromu, který předtím vyživoval celou korunu. Po vyorání a ztrátě části kořenů by kořenový systém nestačil vyživovat celou korunu a celý strom by strádal. Dalším důvodem je, že by strom neměl snahu se moc větvit a z krásného výpěstku by vám během roku narostlo koště.
Po výsadbě je tedy potřeba provést první řez. To znamená, že pokud jsme loni na podzim nebo letos na jaře zakoupili stromek, měl by mít založenou korunku z terminálu a tří nebo ideálně čtyř postranních větví. Tyto větve zkrátíme asi na jednu třetinu, vždy za pupenem, který směřuje ven a je vhodný pro založení koruny. Terminál, výhon směřující nahoru, se zastřihne asi o dvacet centimetrů výše, než jsou postranní větve. Terminál slouží k založení dalšího patra během roku. Zbytek větví se může vystříhat pryč. Zlepší to přísun světla k novým vyrůstajícím letorostům a zároveň to stromu odlehčí ve výživě tolika výhonů, které jsou zcela zbytečné.
Řez se provádí mírně šikmo, asi 2 mm nad pupenem, aby případná voda nezatékala k pupenu, ale vždy byla odváděna pryč. Na paměti bychom také měli mít to, že čím více daný výhon zastřihneme, tím bujněji poroste z dalšího pupenu nový výhon.
V naší poradně s názvem SKOPOVÉ KLOBÁSY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michal.
Dobrý den. Můžete mi poradit, prosím, na kolik stupňů a jak dlouho udit skopové klobásy? Budu moc rád za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Skopové klobásy, jaká lahoda. Hmmm. Jejich uzení je ale umění. Nejdříve musíte vyhřát udírnu na teplotu 70°C. Pak do udírny rezvěste klobásy a půl hodiny je nechte při otevřených dvířkách vysychat. Poté udírnu zavřete a klobásy uďte po dobu 8 hodin. K uzení použijte suché dřevo ovocných stromů bez kůry nebo dřevo bukové.
K řezu jsou jak u řezu drobného ovoce, tak u řezu stromů zapotřebí kvalitní zahradnické nůžky, které udělají hladký řez. U hrubších větví je pak na místě použití pilky a následně zahlazení rány žabkou.
Pokud je třeba zachránit nějaký letitý strom, který je opravdu zarostlý a je to například stará odrůda nebo má pro vás určitý význam, prostě jej nechcete pokácet, je vhodné na takovou prořezávací práci použít prořezávací elektrickou pilu nebo pilku na teleskopické tyči. Ruční pila na teleskopické tyči je určitým řešením pro nepřístupná místa, která vyžadují řez, ale je s ní velmi namáhavá práce.
Druhou možností je použít již zmiňovanou elektrickou teleskopickou pilu. Ta funguje podobně jako tradiční elektrická řetězová pila, jen je na teleskopické tyči. S takovou pilou lze krásně a lehce prořezat starý strom. Takové pily jsou dlouhé zhruba od 1,5 m a lze je roztáhnout až na 3 m. Tyto pily jsou poháněny většinou elektromotorem o různém příkonu, ale existují i benzínové, a dokonce už se objevují i akumulátorové.
S takovými pilami je lehké pracovat z toho důvodu, že nemusíme ručně řezat, je ale těžké s některými manipulovat, než je dostaneme do koruny stromu kvůli vyvážení, protože elektrický motor mají takové pily většinou nahoře přímo u lišty a my pak zvedáme motor i lištu, což je značně těžké. Některé pily mohou mít motor dole, což je lepší z hlediska jejich vyvážení, bývají ale dražší. Péče o takové stroje se pak musí zaměřit na řetěz, lištu a dolévání mazacího oleje do nádržky, důležité je rovněž pravidelné čištění. U akumulátorových pil se pak přidává péče o baterii a u benzínových musíme kontrolovat celý motor.
V naší poradně s názvem DÝNĚ - DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eliška Vašková.
Nevíte , prosím o jakou dýni( zelená ) se jedná ? Myslím, že takovou jsem ani nesadila. Sadila jsem hokaida a oranžové obří dýně. Děkuji za odpověď Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Je to zimní dýně. Je to jednoleté ovoce zastupující několik druhů tykví v rámci rodu Cucurbita. Pozdně rostoucí, méně symetrické odrůdy lichého tvaru, drsné nebo bradavičnaté, malé až střední velikosti, ale s dlouhověkostí a tvrdou kůrou, se obvykle nazývají zimní tykve. Od letní tykve se liší tím, že se sklízejí a konzumují ve zralém stadiu, kdy jejich semena uvnitř plně dozrála a jejich slupka ztvrdla do tuhé kůry. V této fázi lze většinu odrůd této zeleniny skladovat pro použití během zimy. Zimní dýně se obvykle před konzumací vaří a slupka nebo kůra se obvykle nejí, jako je tomu u letní dýně.
Přímo ta vaše zelená dýně je karnevalová dýně. Je to kříženec sladké knedlíkové dýně a žaludové dýně. Je to atraktivní americká odrůda s kombinací oranžových, žlutých a zelených (v závislosti na zralosti) pruhů a skvrn na krémově zbarvené slupce. Stejně jako máslová dýně má karnevalová dýně ořechovou a sladkou chuť. Stačí ji jen lehce dochutit solí, pepřem a trochou másla, ale chutná je i posypaná trochou hnědého cukru nebo pokapáním javorovým sirupem před vařením, které lze provádět v troubě nebo v pomalém hrnci. Pečená dýně zabere méně času, ale pomalý hrnec je vhodný, pokud potřebujete troubu na jiná jídla.
Dýni můžete podávat tak, jak je, nebo vydlabejte dužinu a rozmačkejte na kaši. Karnevalová dýně je jednoduchou přílohou k pečenému krůtímu nebo kuřecímu masu, stejně jako k hovězí pečínce nebo vepřovému karé.
Sklízí se teprve až před silnými mrazy. Zralá je tehdy, když se slupka zbarví a stane se matně suchou. Nebudete moci vytvořit důlek, když do ní zatlačíte prstem. Nechte na dýni 6 cm stonku a odřezávejte ho opatrně, aby nedošlo k poškození, které by mohlo zkrátit dobu skladování. Vytvrzujte 7-10 dní na slunci, aby kůra ztvrdla a zvýšila se kvalita pro zimní skladování. Před uložením na chladném tmavém místě s teplotou okolo 10 °C a 50-65% vlhkostí z kůry otřete veškeré nečistoty. Tady se můžete podívat na další obrázky podobných výpěstků: https://www.google.cz/image….
Tři nebo čtyři roky musíte upravovat dřeviny řezem, abyste buď založili korunu s terminálem, nebo otevřenou, dutou korunu. Při zakládání otevřené koruny by strom měl mít jen asi čtyři nebo pět hlavních větví. V případě stromu s terminálem může být založeno sedm až deset hlavních větví a měly by být dobře rozmístěny kolem terminálního výhonu.
Častou chybou při tvorbě pyramidální koruny je založit kosterní větve přijít příliš blízko u sebe. Tato chyba vyplývá ze skutečnosti, že když jsou stromy malé, kosterní větve nepůsobí jako zahuštěné a nadbytečné. Jakmile však zesílí a zestárnou, vyjde najevo, že kosterní větve jsou blízko u sebe a růst v okolí terminálu nemůže úspěšně probíhat. Žádné dvě větve nemají být přímo proti sobě.
Prořezávání dvouletého stromu pro pyramidovou korunu musí být provedeno s cílem poskytnout centrálnímu výhonu výhodnou pozici, zabránit vzniku slabých vidlic a nutit korunu růst do pomalu rostoucích kosterní větví řezem rychle rostoucích kosterních větví. Výše položené kosterní větve na hlavním terminálu zpravidla rostou rychleji než ty nižší, a proto musí být obvykle řezány přísněji než ty nižší.
V zimě po prvním roce po založení koruny by každá z požadovaných kosterních větví měla být zkrácena přibližně o polovinu. Každá z horních kosterní větví by měla být snížena více než o jednu polovinu. V téže zimě může být nezbytné odříznout některé z větviček z hlavních kosterní větví, které jsou ponechány, protože je důležité, aby sekundární větve byly dobře rozloženy. Během druhé zimy bude opět nutné snížit hlavní a vedoucí větve asi stejným způsobem. Během příštích několika let je nezbytné prořezáváním založit vhodné sekundární větve. Jako obecné pravidlo platí, že stromům by nemělo být dovoleno, aby dorůstaly větší výšky, než mají ve věku 8 nebo 9 let, jinak řez stromu bude v pozdějších letech zbytečně drahý.
Při prořezávání se záměrem vytvořit strom s otevřenou korunou by měl mít pěstitel na mysli určitý ideál a pracovat na něm. Nejlepších výsledků lze dosáhnout tím, že se vyberou žádoucí kosterní větve a všechny ostatní se odstraní, když začínají růst. Během druhého léta mohou být odstraněny pupeny, které by měly tendenci vytvářet větve vedoucí nahoru do středu, čímž se zvýší růst kosterních větví, které je žádoucí zachovat. Prořezávání ve druhé zimě by mělo být zaměřeno na seřezání hlavních a vedlejších větví o jednu polovinu a udržování sekundárních větví dobře rozložených na hlavních větvích tím, že se odříznou všechny zbytečné vedlejší větve. Prořezávání podobným způsobem může být nezbytné i během třetího léta, během třetí zimy by měly být upraveny větve na sekundárních větvích a omezeny všechny nové o polovinu. Řez kosterních větví a omezení výhonů by měl být prováděn i v pozdějších letech, ale řez by měl být méně radikální až do okamžiku, kdy strom dosáhne reprodukčního věku.
Plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku. To neplatí, je-li sousední pozemek veřejným statkem.
Neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá.
Části jiných rostlin přesahující na sousední pozemek může soused odstranit šetrným způsobem bez dalších omezení.
§ 1017
Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m.
Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, je-li na sousedním pozemku les nebo sad, tvoří-li stromy rozhradu nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle jiného právního předpisu.
Jedním z nejužitečnějších aspektů kořenového systému tújí je jeho síla. Kořeny tohoto stromu se rozvinou jak do hloubky, tak do šířky, což stromu umožňuje postavit se extrémně silnému větru a také udržet těžké zatížení sněhu bez převrácení. Túje má na rozdíl od jiných velkých stromů své kořeny pod zemí. To pomáhá předcházet spálení nebo vysychání během dlouhých období sucha a zmrznutí při silných mrazech. Hluboce rostoucí a široké kořeny pomáhají tomuto stromu zůstat zelený po celý rok a dosahovat výšky až 18 metrů nebo více.
Kadidlo je i jednou z nejstarších vůní. Je známo již více než 5000 let, kdy se objevilo na Arabském poloostrově a v severní Africe, kde mělo hodnotu zlata.
Kadidlo je vonná pryskyřice, která se získává ze stromu kadidlovníku (Boswellia). V kombinaci s myrhou a balzámem vydává při pálení kořeněnou vůni. Existují čtyři hlavní druhy pryskyřice a každý druh se liší dobou sklizně.
Kadidlo se získává odsekáváním kůry stromů, při němž vytéká ze stromu pryskyřice, která pak tvrdne. Tato ztvrdlá pryskyřice nápadně připomíná slzu – a podle ní také nese své jméno. Existuje několik druhů a odrůd kadidlovníků, které se od sebe vždy mírně liší. Vliv na rozdílnost pryskyřice má jak půda, tak i klima.
Kadidlovník je divoký strom, který se dokáže uchytit i na tak neobvyklých místech, jako jsou například skály. Stromy začnou produkovat pryskyřici až za osm deset let. Sklizeň pryskyřice se provádí dvakrát až třikrát ročně. Nejkvalitnější je ta, která má v sobě vysoký obsah terpenů, seskviterpenů a diterpenů, které způsobují silné aroma.
Nejkvalitnější pryskyřice se získává v Somálsku, odkud také pochází většina kadidel používaných katolickou církví.
Kvalita kadidla se určuje podle několika faktorů. Důležitou roli hraje barva, čistota, aroma, věk a tvar.
