PRAVÁ BULHARSKÁ MUSAKA a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Musaka je tradiční zapékaný pokrm Balkánu a Blízkého východu. Nejznámější variantou je musaka řecká, která se skládá z vrstev mletého masa podušeného s cibulí a česnekem, lilku, rajčat a bešamelové omáčky. Někdy se zapéká také s plátky brambor. Varianty pokrmu se v různých oblastech liší.
Co je musaka
Balkánská kuchyně v sobě snoubí to nejlepší ze Středomoří a Balkánu a musaka je toho typickým dokladem: kromě hromady rajčat, lilku a olivového oleje v ní najdete například mleté maso nebo skořici. Musaka není čistě řecké jídlo, podobné recepty najdete prakticky na celém Balkáně a Blízkém východě. Recept na musaku je jednoduchý. Základem řecké musaky je už zmíněné mleté maso, původně jehněčí, dnes často hovězí či různě míchané. Určující pro musaku je také to, že se ochucuje mimo jiné mletou skořicí. Pro dokonalý výsledek jsou klíčové kvalitní suroviny a hlavně trpělivost. S tím úzce souvisí i nemalý počet rendlíků a pánví. Jednu nádobu budete potřebovat na masovou směs, ochucenou řapíkatým celerem, rajčaty a vínem. To použijte dobré, možná ne úplně to nejlepší, co doma máte, ale taky ne žádné „krabicové“. V dalším rendlíku je dobré nechat si pět až deset minut předvařit brambory – jinak budete během pečení pořád kontrolovat, jestli jsou měkké. Pak je tu lilek, ten si žádá opečení na troše oleje, takže další pánev (ještě předtím jej zbavte přebytečné vody). Nakrájejte ho na plátky, zlehka posolte a nechte orosit. Kapky pak osušíte papírovou utěrkou. Lilek je jako houba. Teprve když z něj dostanete přebytečnou vodu, poruší se jeho pěnová struktura a zelenina pak nenasákne tolik tuku. Kromě lilku lze použít rovněž cuketu (tu potit netřeba). Poslední rendlík bude na bešamel. Vždy když připravujete základ omáčky, je dobré mít jednu ze složek, tedy buď jíšku, nebo vývar, kterým se jíška zalévá, studenou a druhou teplou. Pokud by byly obě horké, mohly by se v omáčce vytvořit hrudky. Posledním úkonem je vrstvení. Obvykle se začíná plátky brambor, pak přijde na řadu bešamel, ragú a lilek. Vrstvy můžete několikrát zopakovat, dokud vám stačí suroviny. Důležité ale je, aby se končilo vrstvou masa a bešamelu. Péct můžete v jedné velké nebo několika menších mističkách, máte-li takové. Pak se bude musaka samozřejmě snáz podávat a odpadne vám starost s porcováním. Příprava sice zabere půl dne, ale výsledek rozhodně stojí za to.
Postup: Mleté vepřové maso osolíme a opepříme. Brambory očistíme a nakrájíme na kostičky. Na rozpálené pánvi osmažíme mleté maso. Přidáme k němu brambory, trochu vody a necháme dusit. Jakmile jsou brambory měkké a voda skoro vyvařená, dáme vše na plech. Podle potřeby směs osolíme a přidáme saturejku. Do jogurtu vmícháme vejce a hladkou mouku a jogurtem zalijeme masovou směs. Musaku vložíme do trouby vyhřáté na 200 °C a pečeme asi 20 minut. Bulharskou musaku s vepřovým masem ihned podáváme.
Ve svém příspěvku INFORMACE Z KATASTRU NEMOVITOSTI O ZASTAVENÉ NEMOVITOSTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dáša.
Dobrý den,
chtěla bych zjistit podrobné informace o zástavním právu smluvním k nemovitosti - byt v panelovém domě - datum vzniku, datum ukončení zástavního práva.. Podařilo se mi dohledat pouze to, že na dané nemovisti zástava je, ale bližší informace k dané zástavě bohužel ne. Je nutné, abych si nechala udělat placený výpis z KN?
Děkuji, Dáša.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience: 500 g mletého masa, 400 g brambor, 2 lilky, 1 cibule, 5 stroužků česneku, 3 ks řapíkatého celeru, rajčatový protlak, 200 ml červeného vína, 300 ml vývaru, máslo, mléko, hladká mouka, 4 bobkové listy, sůl, pepř, skořice, olivový olej
Postup: Cibuli a celer nakrájíme najemno, česnek na plátky. V hrnci orestujeme na oleji nejprve zeleninu. Poté přidáme mleté maso a dále restujeme. Přidáme 2 bobkové listy, protlak, podlijeme vínem a necháme alkohol vyvařit. Následně přilijeme vývar. Dusíme doměkka, osolíme, opepříme. Lilky nakrájíme na plátky a z obou stran restujeme. Osolíme, opepříme a posypeme skořicí. V menším hrnci si připravíme bešamel ochucený 2 bobkovými listy. Oloupané brambory nakrájíme na plátky. Část poklademe na dno zapékací mísy a zalijeme trochou bešamelu. Poté do mísy rozprostřeme vrstvu ragú a poklademe lilkem. Postup opakujeme, dokud nepoužijeme všechny přísady. Zakončíme masem a bešamelem. Pečeme v rozehřáté troubě při 160 °C asi 40 až 45 minut.
Ve svém příspěvku NAHLÍŽENÍ DO KATASTRU PODLE JMÉNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Nerudová.
Dobrý den. Z důvodů nemoci mé matky paní Zdeňka Kojecká nar. 22.2.1936.
potřebuji vědět její vlastnické práva na nemovitosti a pozemky .
jak to mohu zjistit .
děkuji Jana Nerudová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Tato světlá omáčka je základem mnoha francouzských, italských nebo i řeckých jídel. Můžete ji využít jako základu pro přípravu omáček a polévek i jako přílohu k masu nebo zelenině. Ve Francii se bešamelová omáčka používá mimo jiné při přípravě krémových polévek, například s houbami nebo se zeleninou (mrkev, chřest, dýně, brokolice a další). V italské kuchyni můžeme najít bešamel jako základ například v receptu na lasagne. V tomto pokrmu je bešamel stěžejní, bez něho bychom totiž opravdové lasagne nikdy nepřipravili. Přes pevný základ v podobě tradičních těstovin a bešamelové omáčky mohou mít lasagne podle zbylých surovin mnoho různých podob. Nejtradičnější způsob přípravy lasagní je s boloňskou omáčkou, tedy s rajčatovou omáčkou s ragú z mletého masa. Lasagne lze však připravovat například i se špenátem a kuřecím masem, se zeleninou a podobně. Kromě lasagní se bešamel používá i na pizzu, a to ve variantě bez rajčatového suga, například u pizzy čtyř druhů sýra. Nejznámějším tradičním řeckým pokrmem, kde je bešamel jedním ze základních prvků, je musaka. S trochou fantazie lze musaku přirovnat k italským lasagním. Musaka je totiž rovněž zapékaný produkt, který tvoří jednotlivé vrstvy, v nichž kromě bešamelu figuruje lilek, dále mleté maso, rajčata nebo například i brambory.
Klasický bešamel se připravuje tak, že nejprve na pánvi necháte rozpustit máslo, které následně zaprášíte hladkou moukou, čímž vytvoříte světlou jíšku. Poté přidáte mléko a rozmícháte vše do hladka. Na závěr dochutíte solí a lehce muškátovým oříškem, s ním ale opatrně, je totiž velmi aromatický, a je hotovo.
Ingredience: olivový olej, 1 cibule najemno nasekaná, 1 stroužek česneku, 750 g mletého hovězího masa (případně jehněčí), 1 lžička mleté skořice, 100 ml bílého vína, 400 g rajčat + 4–6 rajčat zvlášť, 2 lžíce nasekané hladkolisté petrželky, sůl, pepř, 2 lilky nakrájené na kolečka, 35 g másla, 35 g hladké mouky, 300 ml mléka, 4 kuličky černého pepře, 2 bobkové listy, 1 lžíce jemně nastrouhané citronové kůry, 100 g jemně nastrouhaného tvrdého sýra, 2–3 oloupané a uvařené brambory, nakrájené na kolečka
Postup: V širším hrnci osmahněte na troše olivového oleje cibuli doměkka. Pak přihoďte česnek a po minutě i mleté maso. Opékejte ho dohněda, dokud se zcela nerozpadne na malé kousky. Přidejte skořici, víno a 400 g rajčat. Přiveďte k varu, snižte plamen a nechte probublávat půl hodinky. Pak do směsi vmíchejte petrželku, ochuťte solí a pepřem. Zatímco dusíte maso, opečte na troše olivového oleje lilky. Z obou stran a pěkně dohněda. Přendejte je na kuchyňské ubrousky a nechte odsát přebytečný tuk. Udělejte si bešamel: máslo rozpusťte na pánvi, přimíchejte mouku, chvíli opékejte a pak zalijte mlékem, přidejte bobkové listy, celý pepř a dvě lžičky čerstvě nastrouhané citronové kůry. Deset až patnáct minut povařte. Vyndejte pepř a bobkový list a osolte podle chuti. Do bešamelu rozmíchejte dvě vejce a sýr. Začněte vrstvit do středně velké zapékací mísy o objemu zhruba dva litry: na dno dejte část lilků, osolte je, na ně dejte masovou směs, kolečka rajčat a tak dále do spotřebování všech ingrediencí. Končit byste měli masovou směsí. Na ni vyskládejte (jedno přes druhé) kolečka brambor, přelijte sýrovým bešamelem a pečte 30–40 minut.
Ingredience: 2 malé cukety, 500 g brambor, 500 g rajčat, 2 cibule, 4 stroužky česneku, 250 ml mléka, 250 ml smetany, 4 vejce, sůl, pepř, hrst petržele a pažitky, 200 g sýru cottage, olej
Postup: Na cuketovou musaku bez masa očistíme cukety a brambory a nakrájíme je na tenké plátky. Na oleji necháme změknout nadrobno nakrájenou cibuli a česnek. Přidáme spařená, oloupaná a nakrájená rajčata. Lehce osolíme a opepříme, necháme podusit ve vlastní šťávě. Rozšleháme mléko, smetanu a vejce. Přidáme cottage sýr. Nadrobno nasekáme bylinky. Vymastíme menší plech, na dno naskládáme brambory a poté cukety (obě vrstvy lehce osolíme). Posypeme bylinkami. Navrstvíme rajčata a směs mléka, smetany, vajec a sýru cottage. Takto střídáme vrstvy, dokud se nedostaneme až na okraj plechu. Poslední vrstvou by měla být smetana. Pečeme v předem vyhřáté troubě na 200 °C, dokud nejsou brambory měkké a vrchní vrstva nezezlátne.
Postup: Oloupané syrové brambory nakrájíme na tenká kolečka. Oloupanou a najemno nakrájenou cibuli osmažíme dozlatova na oleji. Přidáme obě mleté papriky a mleté maso, promícháme a podusíme. Pak do směsi přidáme česnek utřený se solí, petrželku a trochu pepře a promícháme. Do vymazané zapékací mísy rozložíme střídavě vrstvu syrových brambor a vrstvu masové směsi a vždy je zasypeme očištěným a na kolečka nakrájeným pórkem. Takto pokračujeme, dokud nespotřebujeme všechny suroviny (poslední vrstvou budou brambory). Naplněnou mísu vložíme do trouby vyhřáté na 180 °C a pečeme asi 15 minut. Pak musaku s bramborem zalijeme osolenou smetanou rozmíchanou s vejci a moukou a dopečeme ji dozlatova.
Postup: Lilek nakrájejte na tenké plátky. Pak je rozložte a posolte, aby se vypotily. Se ztrátou vody zároveň „přijdou“ o hořkost. Než se lilky vypotí, opečte na pánvičce lehce dva tři stroužky česneku, zároveň rozpalte olej na druhé pánvi a můžete postupně po osušení smažit plátky lilku. A abyste snížili prostoje, rovnou rozehřejte troubu na 175 °C. K opečenému česneku vložte nadrcená rajčata, osolte, opepřete a nechte je prohřívat. Až budete mít lilek opečený, můžete začít vrstvit jednotlivé suroviny do pekáčku. Jako byste dělali lasagne. Začněte vrstvou rajčat, tu poklaďte lilkem, nahoru přidejte kousky mozzarelly, pár lístečků bazalky. A opakujte vrstvení, dokud nebudete mít plný pekáček nebo dokud nedojdou suroviny. Skončete rajčaty, na ně pak nasypte vrstvu nastrouhaného parmezánu pomíchaného se strouhankou. Pro skus přidejte pár piniových oříšků. Pečení trvá zhruba 25 minut. Kdybyste chtěli porce nějak tvarovat, museli byste nechat pokrm vystydnout. Ale jde o takovou dobrotu, že to nevydržíte a raději se smíříte s tím, že pokrm na talíři nebude vypadat tak úhledně.
Do katastru se k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí zapisují věcná práva. Zapisuje se zde vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo s účinky věcného práva.
V dnešní době, zejména kvůli velkému nárůstu hypotečních úvěrů, dochází ke stále častějším zápisům zástavního práva. Podle občanského zákoníku zástavní právo k nemovitosti vzniká na základě písemné smlouvy nebo rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství, přičemž zástavní věřitel má právo domáhat se uspokojení ze zastavené věci, jestliže vše není řádně a včas plněno. Zastavit lze celou nemovitost nebo ideální spoluvlastnický podíl na nemovitosti.
Informace o zástavním právu získáte na stránkách Katastrálního úřadu tak, že jakmile máte zobrazenu parcelu, popřípadě stavbu, či bytovou jednotku, u které chcete dohledat zástavní právo, opíšete z obrázku ověřovací kód pro zobrazení vlastníka, který následně odešlete. Tím se vám zobrazí všechny veřejně dostupné informace o daném objektu, včetně informace o zástavním právu smluvním. Pokud tato informace uvedena není, žádné zástavní právo smluvní není evidováno.
Základní organizace Českého svazu včelařů (ZO ČSV)
Centrální informační systém (CIS) obsahuje data členů ČSV, chovatelů včelstev, informace o včelstvech a stanovištích. Data se shromažďují za účelem evidence členů, evidence organizačních jednotek, evidence včelstev, zpracování statistik, analýz, organizace akcí, archivnictví, administraci dotačních titulů.
CIS eviduje z osobních údajů tyto: jméno, příjmení, rodné číslo, datum narození, adresa trvalého bydliště, telefonní spojení, e-mail, registrační číslo chovatele, registrační číslo stanoviště, počet jím ošetřovaných včelstev, datum vzniku členství a další údaje potřebné pro činnost ČSV.
K evidenci a zpracování osobních údajů a údajů o včelstvech dává včelař písemný souhlas již při vstupu do svazu (přihláška za člena), případně tím, že žádá o dotaci prostřednictvím ČSV.
CIS neeviduje citlivé údaje ve smyslu zákona 101/2000 Sb., § 4 písmeno b.
Správcem systému je Český svaz včelařů, z.s., který touto směrnicí stanoví práva a povinnosti osob, které mají přístup do systému CIS jako administrátoři nebo prohlížitelé. Hlavním administrátorem CIS je určený pracovník sekretariátu ČSV.
PRV určí pověřeného/pověřené zaměstnance sekretariátu zodpovědného/é za zapisování do CISu (administrátor PRV) a pracovníky ČSV s přístupem pro čtení (prohlížitel).
KKV určí pověřeného člena KKV zodpovědného za zapisování do CISu (administrátor KKV) a členy KKV ČSV s přístupem pro čtení (prohlížitel KKV).
Předsednictvo výboru okresní organizace (OO) ČSV určí pověřeného člena OO zodpovědného za zapisování do CISu (administrátor OO) a členy OO ČSV s přístupem pro čtení (prohlížitel OO).
Výbor základní organizace (ZO) ČSV určí pověřeného člena ZO zodpovědného za zapisování do CISu (administrátor ZO) a členy s přístupem pro čtení (prohlížitel ZO). Uživatel CIS je povinen nesdělovat přístupové jméno a heslo druhé osobě. Uživatel s možností vytvářet přístup do CIS (administrátor) je povinen tento nově vytvořený přístup předat druhé osobě jen proti podpisu. Podepsaný dokument archivuje příslušná organizační jednotka nebo sekretariát.
Osoba oprávněná k zápisu do CIS (administrátor) je povinna vždy zapisovat a měnit jen údaje, které jí členové svazu předali.
Administrátor základní organizace
Vkládá údaje a může editovat vše za svou ZO, včetně stanovišť, statistiky, správy financí za členské příspěvky a dotace. V termínech stanovených PRV aktualizovat údaje významné pro zpracování statistiky. Pro ZO vytváří přístupy do CIS pro administrátora a pro prohlížitele.
Prohlížitel základní organizace
Uživatel může nahlížet na všechna data své základní organizace. Nemůže je editovat, může si generovat tiskové sestavy.
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
V minulém století k nám přicházely odrůdy z jiných zemí cíleně vyšlechtěné a tam registrované, které se vyznačovaly takovými pěstitelskými vlastnostmi a takovou kvalitou vín, že se postupně rozšířil
Vysoká cukernatost je příjemná a současně praktická pro uchovávání vína, ale co spotřebitel, to jiné chutě, někdo preferuje kyselinky, tak je asi dobře, že limity jsou dost dobře splnitelné.
Kdo určitě uvítá sladkou chuť, jsou děti, takže od moštových odrůd pro výrobu alkoholických nápojů přejděme k odrůdám stolním.
Ano, jak název napovídá, stolní odrůdy se konzumují jako ovoce; vína se z nich většinou nevyrábějí, i když bychom to klidně udělat mohli. Takováto vína by určitě neměla vysokou kvalitu, protože ta není ani v hroznech, ale byla by lehká a pitelná. Hodila by se na rychlou konzumaci.
Stolní odrůdy mají od moštových odrůd odlišné parametry. Hrozen má být atraktivní, velký, ne příliš hustý, aby se bobule příliš nedotýkaly, a často mívá rozvětvenou třapinu. Bobule jsou také velké, při zralosti všechny dobře vybarvené. Jejich dužnina, na rozdíl od tekuté dužniny u odrůd moštových má být masitá, chruplavá, s malým počtem semen. Kdo stolní hrozny, pochopitelně z dovozu, častěji kupuje, jistě si všiml, že některé odrůdy jsou bezsemenné, zatím tedy jen odrůdy zahraniční. Chuť stolních odrůd má být jemná, příjemně aromatická. U stolních odrůd nikdy nebývá dosaženo tak vysokých cukernatostí, jako u odrůd moštových.
Nejprve projděme odrůdy, zapsané ve Státní odrůdové knize, to znamená, že byly prozkoušeny v Ústředním zkušebním ústavu zemědělském; není jich mnoho, protože, jak jsme si právě řekli, kritéria k jejich povolení jsou přísná. Nejstaršími u nás pěstovanými povolenými odrůdami jsou dvě, které jsou si velmi blízké, proto se zmíním o obou najednou. Jde o odrůdy Chrupka bílá a Chrupka červená.
Chrupka bílá:
Chrupka červená:
Obě jsou součástí velké rodiny Chrupek (syn. Chassellas nebo Gutedel), která je známa již několik tisíciletí. Pěstovaly se již v Egyptě, na území dnešního Jordánska, v Malé Asii a prostřednictvím Féničanů se přes Řecko a Řím rozšířily do mnoha oblastí Evropy, kde se révě mohlo dařit. Z doby, kdy se zaváděla první moderní evidence odrůd u nás, v roce 1941, bylo známo okolo čtyřiceti druhů různých Chrupek, i když samozřejmě byly zaevidovány jen ty nejvýznamnější. Musíme vzít v úvahu, že se tehdy vycházelo z pouhých popisů, a protože dnes používaná genetická kontrola dosud neexistovala, je možné, že v řadě případů mohlo jít o synonyma téže odrůdy. Tyto dvě jmenované odrůdy, jakožto odrůdy stolní, jsou v dnešní době již dávno překonané, protože výše uvedené požadavky, co se týká parametrů hroznů a bobulí, jsou dnes již několikanásobně překonané. Například při srovnávání velikosti bobulí jsou v pořadí dnes povolených odrůd na posledním místě.
Různé odrůdy mají různě dlouhé vegetační období, jehož délka se počítá od vyrašení až do sběru hroznů. Zkuste si tedy vybrat takovou odrůdu, která ve vašich podmínkách stihne dozrát, to zamená, že její vegetační doba nepřesáhne počet dní, ve kterých teplota neklesá pod 10 °C.
Velmi rané odrůdy – potřebují k dozrání 105 až 115 dnů: Irsay Oliver a Sieger
Středně rané odrůdy – dozrávají za 130 až 145 dnů: Müller Thurgau, Veltlínské červené rané, Panonia Kincse
Pozdní odrůdy – vyžadují 150 až 165 dnů: většina moštových odrůd
Velmi pozdní odrůdy – potřebují k dozrání 165 až 180 dnů: Ryzlink vlašský, Ryzlink rýnský, André, Frankovka
Shrneme-li to, tak na pokrytí pergoly vybírejte vždy ze stolních odrůd vinné révy, které mívají velké a sladké bobule a vyznačují se zejména odolností proti mrazu a houbovým onemocněním. Jejich hrozny jsou předně určeny ke konzumaci a k výrobě stolních vín. Právě pro tyto účely se dlouhá léta speciálně šlechtily. Jde o tyto v České republice povolené a registrované odrůdy:
Arkadia – odrůda původem z Ukrajiny, má velké žlutozelené bobule; mezi u nás registrovanými odrůdami je nejodolnější proti houbovým onemocněním
Diamant – slovenská odrůda vhodná do zahrádek, velké mrazy nesnáší příliš dobře, proto je pro ni vhodnější teplé stanoviště
Chrupka bílá a červená – velmi staré odrůdy s nejasným původem, pravděpodobně pocházejí z Egypta či Malé Asie; získávají se z nich lehká stolní vína
Julski biser – odrůda z Bulharska, která vyžaduje teplé stanoviště, má žlutozelené bobule
Olšava – moravská mrazuvzdorná odrůda, která nemá vysoké nároky na polohu, velké hrozny s červenofialovými bobulemi tak dobře dozrávají i v náročnějších podmínkách
Panonia Kinsce – odrůda pocházející z Maďarska, vhodná do skleníků, její hrozny vydrží uskladněné poměrně dlouhou dobu
Pola – moravská odrůda s výbornými hrozny, vhodná jak pro pěstování v okrajových vinařských oblastech, tak i pro fóliovníky a skleníky
Vitra – moravská odrůda vhodná pro pěstování ve sklenících a fóliovnících, velké bobule mají příjemnou chuť
Ingredience: 2 lilky, olej, 2 středně velké cibule, 500 g rajčat, 2–3 stroužky česneku, 400 g mletého hovězího masa, 200 g mletého vepřového masa, hrst petrželky kudrnky, pepř, sůl
Postup: Lilek nakrájíme příčně na tenké plátky (tenčí než 1 cm), vyskládáme jeden vedle druhého na plech, posolíme a pekáč podložíme z jedné strany tak, aby byl trochu nakloněný a šťáva z lilků tak stékala dolů. Lilky pak nebudou ležet ve vlastní „vyplakané“ vodě. Takto lilky ponecháme 1–1,5 hodiny, poté je zlehka vymačkáme, osušíme a osmažíme v hojné vrstvě rozpáleného oleje, zprudka a z obou stran. Osmažené je ponecháme stranou. Cibuli nakrájíme na malé kostičky, česnek najemno nasekáme, 1/3 rajčat nastrouháme, 3/4 nakrájíme na plátky nebo kostičky. Cibuli nakrájenou na kostičky krátce osmahneme na oleji, vzápětí přidáme strouhaná rajčata, krátce podusíme, vložíme česnek a mleté maso, opět krátce podusíme, osolíme a opepříme. Pekáč vytřeme olejem, dno pokryjeme lilky, na ně navrstvíme masovou směs, část rajčat nakrájených na plátky, dáme opět vrstvu lilku a nakonec ještě zbytek rajčat. Povrch posypeme sekanou petrželkou. Podlijeme trochou vody a pečeme ve středně předehřáté troubě (160–180 °C) asi 30 minut. Podáváme vystydlé s chilli papričkou.
Sami vidíte, že receptů na musaku je spousta. Jaký je váš oblíbený recept? Napište nám jej.
Česká tradiční kuchyně je založena na surovinách, které se u nás hojně vyskytují – brambory, česnek, petržel, celer, mrkev, maso, luštěniny, obilniny, chmel, ... Za dva pilíře české tradiční kuchyně lze považovat polévky a omáčky servírované s masem, k nejoblíbenějším patří vepřové, kuřecí, hovězí a zvěřina. Omáčky jsou zpravidla velmi hutné, jejich důležitou ingrediencí je smetana, máslo nebo mouka.
Svíčková, i když ne v pravém slova smyslu omáčka, je zmiňována ve slavné knize a první kuchařce u nás – v Domácí kuchařce vydané roku 1826, kterou napsala Magdalena Dobromila Rettigová, česká buditelka rané fáze Národního obrození, spisovatelka a autorka příruček do kuchyně. O zásadním významu této publikace hovoří její téměř stoleté nepřetržité reedice.
Název svíčková vznikl v dobách, kdy hovězí maso bylo méně kvalitní a kdy se k přípravě tohoto jídla skutečně používala pravá svíčková, která se protýkala slaninou, a někdy dokonce i přes noc marinovala, neboli nakládala do mořidla (pajcu). Později, když se kvalita hovězího masa zlepšila a cena pravé svíčkové stoupla, byla hlavně v restauracích pravá svíčková nahrazena falešnou svíčkovou nebo prostě hovězím masem z kýty. Toto maso, relativně málo odleželé a málo prorostlé tukem, bylo špikováno a většinou rovněž nakládáno do octového nálevu s kořenovou zeleninou, který masu dodal jednak chuť, jednak maso poněkud tenderizoval (změkčoval).
Postupem času vzniklo několik receptů na přípravu tohoto jídla, ale ať již bylo maso marinováno, nebo ne, technika jeho úpravy byla vždy téměř stejná.
Když se říká „pečeně“, tak se maso napřed na trošce tuku ze všech stran prudce opeče (orestuje), aby se v něm uzavřely šťávy. Opečené maso se pak vloží do pekáče na orestovaný zeleninový základ. Přidá se koření a sůl, případně půlka citronu, podlije se vodou, případně troškou marinády, a pokud nebylo maso marinované v octovém nálevu i ocet, a dusí se do měkka. Dušené maso se vyndá a před krájením se nechá chvíli uležet. Mezitím se dokončí omáčka. Na zbylý základ v kastrole se nalije vývar nebo voda a vše se přivede do varu. Po chvilce se základ zahustí světlou jíškou a zalije smetanou smíchanou s troškou mouky (kvásek), aby se omáčka takzvaně nezdrcla. Omáčka se pak rozšlehá ponorným mixerem nebo se propasíruje přes jemný cedník, trochu se povaří, navrch se dá kousek másla, aby se neudělal škraloup a aby omáčka dostala glanc.
Svíčková by se pak měla podávat na horkém talíři, zpravidla ve dvou plátcích přelitých horkou zlatohnědou omáčkou a se čtyřmi nebo pěti plátky knedlíků šindelovitě položenými na levou stranu od masa. Na maso se někdy pokládá plátek citronu (citronový terč), který se pokrývá brusinkami a případně šlehanou smetanou.
V receptu jde tedy především o nachystání si masa prošpikováním špekem, orestování masa a zeleniny s kořením (celý černý pepř, nové koření, bobkový list), dochucení základu (octem, hořčicí, cukrem), po změknutí masa se vypečená šťáva zahustí jíškou, přidá se propasírovaná použitá zelenina, omáčka se zjemní smetanou a je hotovo.
Nový stavební zákon v tomto mluví velmi jasně: pokud pergola dle § 103 zákona č. 183/2006 Sb. nepřesáhne zastavěnou plochu 25 m² a výšku 5 m, není pro tuto stavbu nutné stavební povolení ani zrychlené řízení v podobě ohlášení stavby. V případě, že pergola splní podmínku stavby, pro kterou není třeba územní souhlas nebo rozhodnutí, platí v tomto případě, že „stavba do 25 m² zastavěné plochy a do 5 m výšky s jedním nadzemním podlažím, podsklepená nejvýše do hloubky 3 m na pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci, která souvisí nebo podmiňuje bydlení nebo rodinnou rekreaci, neslouží k výrobě nebo skladování hořlavých látek nebo výbušnin, nejedná se o jaderné zařízení nebo stavbu pro podnikatelskou činnost, je v souladu s územně plánovací dokumentací, je umisťována v odstupové vzdálenosti od společných hranic pozemků nejméně 2 m, plocha části pozemku schopného vsakovat dešťové vody po jejím umístění bude nejméně 50 % z celkové plochy pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci.“
V případě, že některý z bodů není splněn, musíte zažádat o územní souhlas nebo rozhodnutí. Územní souhlas je ošetřen § 96 zákona č. 183/2006 Sb. Tento paragraf obsahuje i výčet dokumentů, které jsou k vydání územního souhlasu potřeba:
doklady prokazující vlastnické právo, smlouvu nebo doklad o právu provést stavbu nebo opatření k pozemkům nebo stavbám, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn; tyto doklady se připojují, nelze-li tato práva ověřit v katastru nemovitostí dálkovým přístupem; anebo souhlas podle § 86 odst. 3;
souhlasná závazná stanoviska, popřípadě souhlasná rozhodnutí dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, popřípadě rozhodnutí podle § 169 odst. 3 a 4;
stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem;
souhlasy osob, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům nebo stavbám na nich a tyto pozemky mají společnou hranici s pozemkem, na kterém má být záměr uskutečněn; souhlas s navrhovaným záměrem musí být vyznačen na situačním výkresu; souhlas se nevyžaduje v případech stavebních záměrů uvedených v § 103, pokud nejsou umístěny ve vzdálenosti od společných hranic pozemků menší než 2 m;
jednoduchý technický popis záměru s příslušnými výkresy.
Ve vyhlášce není rozveden důležitý pojem „příslušné výkresy“, který však rozvádí příloha č. 7 k vyhlášce č. 503/2006 Sb. Jedná se o žádost o územní souhlas, který je třeba vyplnit a odnést na stavební úřad, ale také podrobnější seznam příloh, které jsou spolu s žá
