Informace od profesionálů

MENU

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

PŘIDÁVÁNÍ OKÝNEK U FILETOVÉ TECHNIKY

OBSAH

Vzory na filetové háčkování

Vzory z celého světa:

Vzory a návody z Čech:

Filetové háčkování se od ostatních druhů krajky odlišuje svými vzory, které jsou založené na čtvercích. Základ vzoru tvoří síť. Vyplněné čtverečky se nazývají bloky, otevřené okénka. Existují i propracovanější oka – proužky a lacetky. Obrácené lacetky vytvářejí kosočtvercové tvary. Síťky mohou být různě velké. Až se naučíte pracovat se schématem, zjistíte, že si můžete za pomoci čtverečkového papíru snadno tvořit své vlastní krásné vzory dle předlohy.

Zdroj: Filetové háčkování

Kniha o filetovém háčkování

Odkazů na knihy s návodem na filetové háčkování na internetu naleznete několik. Po rozkliknutí zjistíte, že tyto knihy jsou momentálně na našem trhu vyprodány. Nezoufejte, návodů na tuto techniku je na internetu celá řada a určitě si vyberete.

Zdroj: Filetové háčkování

Video

Zde je video, na němž je dobře vidět technika filetového háčkování.

Zdroj: Filetové háčkování

Filetové háčkování pro začátečníky

Filetová technika je nejsnadnější technikou háčkování a je vhodná pro začátečníky. Charakteristickým znakem je střídání prázdných okének, tedy řídkého háčkování, se skupinami dlouhých sloupků, tedy hustého háčkování, čímž se dosáhne různých vzorů. Složitější květinové nebo figurální vzory se vypracovávají podle předlohy. Filetovou technikou můžeme také uháčkovat všechny vzory určené pro křížkové vyšívání.

Podle síly materiálu a způsobu háčkování (volně, pevně) a také podle toho, jak velká chceme mít okénka, volíme různě nahazované sloupky. Podle sloupků se pak řídí počet řetízkových ok. U sloupků dvakrát nahazovaných (například na přehozech přes postele, na záclonách) se háčkují mezi sloupky 3 řetízková oka. Při hustém háčkování se do každého okénka vháčkují 3 sloupky. Uháčkujeme-li řetízková oka pevně, může se stát, že okénka nebudou mít tvar pravidelného čtverečku, budou spíše ve tvaru obdélníčku. V tom případě se uháčkuje mezi sloupky o jedno řetízkové oko více. Vždy je dobré vyzkoušet si předem velikost a tvar okénka na malém vzorečku.

Filetové háčkování se provádí nejčastěji po líci a po rubu. Chceme-li pracovat jen po líci, musíme na konci každé řady přízi utrhnout a na začátku řady znovu začínat. Konce příze začistíme zapošitím do řetízku a okraj ještě zarovnáme obháčkováním krátkými sloupky, ale až po dokončení práce.

Při háčkování čtverečků (okének) z dlouhých sloupků a dvou řetízkových ok se utvoří první okénko vbodnutím háčku do osmého řetízkového oka od háčku. Další dlouhé sloupky se pak háčkují vždy do třetího oka základního řetízku.

Na konci řady se uháčkuje 5 řetízkových ok. Práce se obrátí a na konci této rubové řady se uháčkuje poslední sloupek do třetího řetízkového oka okrajového okénka.

Čtvercové nebo obdélníkové tvary pokrývek, záclon nebo přehozů a také oděvní části se začínají vždy od jedné strany. U kulaté nebo oválné pokrývky se může volit ze dvou způsobů práce: buď se háčkuje od jednoho konce ke druhému, přičemž podle předlohy u okrajů jde o přidávání a od poloviny se zase ujímá, nebo se začne práce uprostřed a pak se na obě strany podle předlohy ujímá. Filetová technika vyžaduje pečlivé vypracování okrajů.

U tohoto háčkování je důležitá síla háčku, jak utahujete, jaká je příze.

Zdroj: Filetové háčkování

Co si budete chtít uháčkovat, vykreslíte do čtverečkovaného papíru a můžete začít. Také můžete vkreslit kolečko podle skleničky a pak jen křížkovat a křížkovat dle vlastní fantazie nebo podle návodu. Prázdné čtverečky na předloze značí okénka, čtverečky vyplněné křížky značí čtverečky ze sloupků. Postupů na filetové záclonky háčkované filetovou technikou, které jsou velmi originální, naleznete na internetu.

Zde je jeden z nich:

U háčkování záclon je velmi důležité, z jakého materiálu budou. Aby byly opravdu pěkné a podobaly se těm, co mívaly v oknech naše babičky, volíme stoprocentní bavlněnou přízi (například Sněhurka nebo Kordonet). Budeme ještě potřebovat opravdu slabý háček, nejlépe č. 2. Pak už jen trochu trpělivosti a pár volných večerů.

Vysvětlení:

Plný čtvereček je uháčkován ze 4 dlouhých sloupků.

Prázdný čtvereček – 1 dlouhý sloupek, 2 řetízková oka, 1 dlouhý sloupek

Předkreslete si vzor na papír, dle předlohy například jeden z těchto motivů.

Záclonky si můžete vyrobit také tak, že spojíte různé háčkované motivy: kolečka, hvězdičky, květy nebo čtverce, záleží jen na vaší fantazii. Takové záclony pak můžou být buď v jedné barvě, v několika odstínech jedné barvy, nebo pestrobarevné. Záleží jen na tom, aby ladily v interiéru, kde je chcete mít pověšené. K takovým záclonám si stejným způsobem můžete uháčkovat i ubrousek na stolek nebo další doplňky. I na háčkované čtverce, které budete následně spojovat, můžeme použít jednoduchou filetovou techniku. Záclonky vypadají pěkně, pokud je během praní naškrobíte, necháte vysušit v rámu a případně ještě přežehlíte. Rám na míru si vyrobíte z latěk, na ně pak po celém obvodu zatlučete hřebíčky. Na ty budete mokrou filetovou záclonu napínat.

Zdroj: Filetové háčkování

Konformní techniky radioterapie

Konformní techniky ozáření (conform = přizpůsobit) mají za cíl přizpůsobit tvar ozařovaného objemu nepravidelnému tvaru nádoru. Důsledkem je potom stupňování dávky bez rizika poškození zdravých tkání v okolí. Zvýšení dávky záření v ložisku jednoznačně zvyšuje lokální kontrolu nádoru. Zvýšená lokální kontrola potom prodlužuje celkovou dobu přežití pacienta. Při dříve používaných konvenčních technikách měl ozařovaný objem pravidelný tvar, například válce nebo kvádru. Tento objem zahrnoval nepravidelně tvarovaný tumor a okolní zdravé tkáně v neoptimální míře, čímž docházelo ke vzniku nežádoucích účinků, které vyplývaly z poškození těchto tkání. Při konformní radioterapii je ozařovaný objem upravován prostorově ve třech rovinách (3D), čímž se více přizpůsobí tvaru nádoru. Výsledkem je redukce celkového objemu ozařovaných tkání. Tím se sníží míra rizika nežádoucích účinků a možnost aplikace vyšší dávky do samotné nádorové masy a zvýšení účinnosti radioterapie. Tyto techniky tedy umožňují přesnějším plánováním a provedením ozáření zredukovat velikost bezpečnostního lemu okolo vlastního nádorového ložiska a tím ve srovnání s technikami konvenčními snížit velikost ozářeného objemu o 20–30 %. Ke geometrickému tvarování svazků záření byly v dřívějších letech používány takzvané vykrývací bloky připravené na míru. Tyto bloky se připravovaly ze speciálního kovu pro každého pacienta individuálně. V dnešní době mají moderní přístroje k dispozici „vícelamelový kolimátor“, tudíž mohou pracovat s různě tvarovanými poli i bez použití těchto bloků. Konformní techniky radioterapie jsou v dnešní době nutným standardem v radioterapii nádorů hlavy a krku. Konvenční techniky radioterapie je možné použít pouze za účelem paliativním či k symptomatickému ovlivnění potíží pacientů.

Zdroj: Potíže po ozařování hlavy a krku

Metoda č. 1 – Jak všichni udí maso v troubě

Před předehřátím trouby posuňte jeden rošt tak, aby seděl na dně trouby. Nastavte teplotu trouby na 140 °C. U této techniky budete mít dobu uzení 3 hodiny.

Namočte litr dřevěných štěpků na hodinu do vody. Vypusťte vodu a uchovejte 1/4 hrnku vody. Poté vložte vlhké kousky dřeva na dno pekáče s uchovanou vodou na namáčení. Ale ne příliš mnoho vody, nechcete, aby štěpka plavala.

Do pekáče se dřevem vložte rošt na pečení a položte žebra na rošt. Nakonec pekáč utěsněte alobalem. Ujistěte se, že je fólie napnutá tak, aby byl dostatečný prostor pro cirkulaci kouře.

Zdroj: Uzení v horkovzdušné troubě

Radioterapie s modulovanou intenzitou IMRT

Dalším stupněm technického pokroku v radioterapii se staly techniky IMRT (intensity-modulated radiation therapy). Stejně jako výše popisované konformní techniky používají i techniky IMRT geometricky tvarované svazky záření, ale tyto svazky nemají v celém svém objemu stejnou intenzitu. Plánovací systém rozdělí svazek záření na jednotlivé části a každé z nich přiřadí určitou intenzitu tak, aby co nejlépe vyhověl zadaným kritériím. Vhodnou kombinací svazků a změnou intenzity jejich částí systém docílí výrazně lepší prostorové distribuce dávky než jiné metody. Změna intenzity a tvaru jednotlivých svazků se děje na základě pohybu lamel kolimátoru. Plánování radioterapie vychází z dat získaných při plánovacím CT vyšetření. Toto snímkování je nezbytné provádět v poloze, v níž bude pacient ozařován, a s použitím všech zhotovených fixačních pomůcek. Dalším krokem při plánování je zakreslení kontur cílových objemů a rizikových struktur. Pomocí zobrazovacích diagnostických metod (CT, MRI, eventuálně PET) je přesně detekováno nádorové ložisko a okolní rizikové orgány. Trojrozměrná rekonstrukce obrazu je převedena do plánovacího systému, kde jsou zakresleny jednotlivé cílové objemy. Po zakreslení se specifikují požadované dávky do cílových objemů a dávkové limity pro zdravé tkáně a orgány. Dále se plánovacímu systému určí „váha“, s jakou je povinen dodržet jednotlivé limity. Zpravidla má nejvyšší váhu dodržení dávky v cílovém objemu, nicméně i limity ozáření některých kritických orgánů mohou mít váhu velmi vysokou. Následně již plánovací systém vypočítá rozložení dávky. Výsledkem je plán, který s maximální dosažitelnou přesností dodržuje předepsané rozložení dávky v cílovém objemu, přičemž dávky v kritických orgánech jsou pod stanovenými limity.

Zdroj: Potíže po ozařování hlavy a krku

Jak daleko od sebe sázet túje

Spon mezi jednotlivými keři by měl být 0,6–1 m, túje můžete sázet do samostatných jam nebo pomocí techniky vykopat rovnou celý příkop. Sestřihnete-li živý plot v následujícím roce po zakořenění na výšku drátěného plotu, podpoříte tím jeho zahuštění.

Pro vzdálenost (spon) jednotlivých rostlin je důležité, jaký druh jste si na živý plot vybrali.

Túje Smaragd není příliš vhodná do souvislého živého plotu. Pokud chcete neprůhledný plot ze Smaragdů, tak jednotlivé keře dávejte do vzdálenosti cca 50 cm. Jestli je cílem jen estetický předěl prostoru, může být mezi jednotlivými rostlinami prostor. Do stříhaného živého plotu se spíše doporučují Thuja Brabant nebo Thuja Malonyana. Ty se dobře propojí a mohou být ve sponu 60–70 cm od sebe.

Zdroj: Stříhání tújí

Jak na bolest

Možná si myslíte, že byste v takovém stavu postiženému bolavému místu měli popřát klid. Naopak, nutné je důkladné čištění - samozřejmě až poté, co odstraníte předmět, který místo dráždí. Často to sami nezvládnete a musíte do zubní ordinace. Léčba nebo předcházení zánětům v ústní dutině spočívá především v nápravě domácí péče o chrup a v dodržování pravidelné profesionální dentální hygieny. Je potřeba si uvědomit, že nejde o žádný zkrášlovací zákrok, byť spojený třeba s bělením, ale o léčebný proces, který chrání zdraví zubů a dásní. Pomůcky k zubní hygieně jsou hitem a je jich velký výběr, nicméně bez správné techniky čistění zubů a návyku ke každodennímu používání mezizubních kartáčků a dentální nitě jsou to jen vyhozené peníze.

Zdroj: Parodontální chobot

Léčba

Léčba bolesti je velice záludná. Je silně individuální, zda a u koho zabere. Podávají se antiepileptika, antidepresiva. Doporučují se také masti obsahující kapsaicin. Neuropatická bolest bývá rezistentní na klasická analgetika (antipyretika, nesteroidní antirevmatika i opioidy). Na zvládnutí bolesti a jiných nepříjemných vjemů u neuropatie se doporučuje také například akupunktura, relaxační techniky a rehabilitace. Účinné je v některých případech podávání látek podporujících regeneraci a výživu nervů. Hlavně kyseliny alfa-lipoové či linoleové. Doporučuje se podávání vitamínů B, E.

Léčba přítomné diabetické neuropatie není zcela jednoduchá. Základem je udržování stabilní a přijatelné hladiny glukózy v krvi. Napomáhá to pozdržet rozvinutí nemoci do těžších stadií a někdy může lze ještě napravit již přítomné příznaky. Užívají se perorální antidiabetika, pokud nestačí, tak se podává injekčně inzulin. U některých lidí může intenzivní kontrola a regulace glykémie snížit riziko vývinu neuropatie i o víc než 60 %.

Zdroj: Polyfunkční neuropatie

Druhy elektrocentrál

Na trhu jsou k dostání centrály o výkonu 3,5 kW, vyrábějící střídavý proud s napětím pouze 220 V, centrály o výkonu 5 –10 kW, vyrábějící střídavý proud s napětím 220 V i 380 V, a v neposlední řadě i centrály o výkonu 63 kW, s napětím na 220 V i 380 V a jištěním 63 A.

Centrály do výkonu 10 kW najdou své využití například jako zdroj energie při provozu stánků nebo je lze použít na drobnější elektrická nářadí v místě, kde ještě není zaveden proud, v domácnosti pro funkčnost domácích spotřebičů (mimo výpočetní techniky) při momentálním výpadku energetické sítě.

Centrálu o výkonu 63 kW lze použít jako zdroj elektrické energie na rozbíhajících se stavbách, kde ještě není zavedena staveništní elektrická přípojka.

Jelikož se jedná o takzvaný měkký zdroj energie, není vhodné elektrocentrály používat pro pohon elektropřístrojů, kde náhlý pokles výkonu může způsobit poškození vnitřní elektroniky, například počítače, laboratorní přístroje, a tam, kde dochází k častému pulznímu zapínání a vypínání (například mycí stroje potřebují, aby byl výkon centrály několikanásobně navýšen oproti příkonu spotřebiče). Motory jsou převážně vyráběny jako čtyřtaktní.

Zdroj: Elektrocentrála

Idiopatická kopřivka

V současnosti je známo, že u 30–50 % pacientů s chronickou idiopatickou kopřivkou má jejich onemocnění autoimunitní podklad, i když potvrzení této diagnózy není jednoduché. Idiopatická kopřivka zahrnuje minimálně dvě podskupiny onemocnění.

Jednou z nich je v současnosti autoimunitní chronická kopřivka, která je způsobena autoprotilátkami, namířenými buď proti vysokoafinnímu IgE receptoru FcεR1 nebo méně často proti IgE protilátkám. Tato skupina, do níž bývají přiřazováni i pacienti, kteří mají kromě idiopatické kopřivky i vyšší výskyt autoprotilátek proti štítné žláze, zahrnuje 30–50 % nemocných, jimž byla předtím přisouzena diagnóza idiopatické kopřivky. Vhodné rutinní diagnostické testy pro tuto podskupinu nejsou zatím k dispozici. Zbývající pacienti (50 %) s idiopatickou kopřivkou zůstávají „idiopatickými“, ačkoli podle některých předpokladů by i tato skupina onemocnění mohla mít autoimunitní základ. Současné techniky detekce bohužel neumožňují případné autoprotilátky odhalit. Pro některé pacienty s autoimunitní kopřivkou může být přínosná imunoterapie.

Zdroj: Kopřivka

Simultánní integrovaný boost (SIB)

V posledních letech byla do praxe zavedena technika takzvaného simultánního integrovaného boostu (SIB). Principem této metody je možnost navýšit jednotlivé, případně i celkové dávky v části ozařovaného objemu, kde je z hlediska nádorového onemocnění největší riziko (makroskopický tumor, postižené lymfatické uzliny či lůžko nádoru). Zbylá část cílového objemu se ozařuje standardní dávkou. Použití této techniky vyžaduje moderní technologické zázemí s výkonným plánovacím systémem, lineárním urychlovačem umožňujícím techniku IMRT a korekci polohy pacienta přímo na ozařovacím stole (IGRT). SIB má několik výhod – v průběhu léčby pacienta se lze vyhnout komplikovanému postupnému zmenšování cílového objemu, které je standardem u mnoha konvenčních i konformních technik ozáření. Ve srovnání s konvenčními technikami je při použití SIB nižší celková integrální dávka a vyšší konformita distribuce dávky v cílovém objemu. Z hlediska radiobiologie je nespornou výhodou zkrácení celkové doby ozařování.

Zdroj: Potíže po ozařování hlavy a krku

Vnitřní užití byliny

Listy připravujeme formou krátkodobě vařeného odvaru s dobou varu asi 2 minuty.

Plody můžeme připravovat i formou odvaru ze sušené drogy. Podáváme je raději samostatně, ale připouští se i přidávání sušených plodů do čajových směsí.

Vhodnější formou je podávání zasyrova připraveného kompotu, zhotoveného známým postupem, při němž se prosypávají vrstvy plodů a cukru.

Výrazný účinek mají i džemy, kompoty a jiné formy připravené zatepla, ale účinky čerstvé šťávy a přípravků upravených zastudena jsou větší. Obyčejně podáváme 200–700 g šťávy nebo 100–250 g kompotu denně.

Zdroj: Džem z aronie

Výroba sýra

Sýr se vyrábí srážením mléka syřidlem nebo kyselinou mléčnou. V některých případech může být ke sražení mléka použita i kyselina jako vinný ocet nebo citrónová šťáva. Používá se mléko kravské, ovčí, kozí i mléko jiných savců (buvolí nebo třeba i velbloudí). Různé druhy a příchuti sýrů jsou výsledkem použití mléka různých savců nebo různým procentem tuku v sušině, použitím určitých druhů bakterií a plísní nebo různou délkou zrání a jinými postupy při zpracovávání. Další faktory zahrnují skladbu potravy zvířat a také přidávání chuťových přísad, jako jsou bylinky nebo koření. Chuť může být ovlivněna také pasterizací mléka.

Zdroj: Recept na domácí tvrdý sýr


Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Jiří Dvořák


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP