Osobuko je hovorový název jídla. Ossobuco či osso buco je italsky „kost s dírou“ (osso je kost, buco díra), což odkazuje na přeseknutou morkovou kost uprostřed plátku telecí kližky. V západolombardském milánském nářečí se tento pokrm nazývá oss bus. Ossobuco bylo poprvé doloženo koncem 19. století. Mohlo jít o rolnický pokrm, či vynález některé z milánských osterií neboli hospůdek.
Co je to ossobuco
Ossobuco je milánská specialita z plátků telecí kližky přeseknutých přes morkovou kost a dušených se zeleninou, bílým vínem a vývarem. Často bývá doplněno omáčkou zvanou gremolata a tradičně se podává s risotto alla milanese, rizotem po milánsku.
Existují dva typy ossobuka:
moderní a mnohem populárnější kuchařský recept zahrnuje rajčata, mrkev, celer a cibuli;
starší verze, tzv. ossobuco in bianco, je ochucena skořicí, bobkovým listem a gremolatou a rajčata neobsahuje.
Telecí ossobuco – prodává se obvykle mražené cca 1 kg. 1 plátek by měl mít hmotnost cca 150 až 250 g. Pokrm se připravuje je výhradně z telecího masa nařezaného na plátky (hovězí kližka zadní s kostí).
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V naší poradně s názvem JELENÍ GULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva..
Může se občas jíst jeleni guláš na warfarin.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Při léčbě Warfarinem je důležité hlídat příjem vitamínu K na stejné úrovni každý den. Jelení maso, stejně jako maso ostatních zvířat, obsahuje jen málo vitamínu K a proto není třeba jeho konzumaci nijak hlídat. 200 gramů syrového masa z jelena obsahuje 2,2 mikrogramů vitamínu K. Když si dáte jelení guláš s houskovým knedlíkem nebo s rýží, tak ho můžete jíst podle libosti neomezeně. Rýže totiž neobsahuje žádný vitamín K a pšeničná mouka v knedlíkách má jen zanedbatelné množství vitamínu K. Pšeničná mouka a rýže a výrobky z nich jsou nejlepší přílohy pro pacienty užívající Warfarin. Brambory jsou na tom o něco hůře. Jedna středně velká brambora obsahuje 4 mikrogramy vitamínu K. Přeji dobrou chuť.
Ingredience: 3 kousky plátků z telecí nožičky, 2 středně velké a najemno nasekané cibulky, 2 středně velké oloupané a na kostky nakrájené mrkve, stejné množství oloupaného a na kostky nakrájeného kořenového celeru, čerstvé máslo (cca 50 g), 2 stroužky jemně nasekaného česneku, 3 proužky citrónové kůry (pouze vrchní, dobře očištěnou část bez bílé hořké dužiny), 1 malá naběračka olivového oleje, mouka na obalení masa před pečením, 2 sklenky bílého vína (sáhněte po suchém), 2 naběračky dobrého hovězího vývaru (osoleného), 1 plechovka konzervovaných loupaných rajčat (té nejlepší kvality – spolehněte se na italský produkt), snítka čerstvého tymiánu, několik lístků bobkového listu, mořská sůl, čerstvě mletý pepř, snítka čerstvé petrželky a oregana
Postup: Nejprve je potřeba na plátku másla osmahnout nakrájenou kořenovou zeleninu společně s cibulí. Když začne zelenina vonět a slabě zlátnout, přidáme nasekaný česnek a citronovou kůru, krátce společně osmahneme, pánev odstavíme a vše přemístíme do připraveného zapékacího hrnce. Telecí nožičky obalíme ze všech stran v mouce a v pánvi na olivovém oleji krátce osmahneme ze dvou stran. (Před samotným obalováním v mouce stáhnu každý plátek kuchyňským provázkem, aby se při pomalém dušení nerozpadl a zůstal krásně pevně přimknutý k morkové kosti.) Osmahnuté telecí maso vložíme do hrnce na zeleninu. Do pánve nalijeme hovězí vývar a sklenku bílého vína. Společně odvaříme na mírném plameni všechny chutné přípečky, které vlijeme do hrnce na maso. Přidáme konzervovaná loupaná rajčata, bylinky, čerstvě mletý pepř a špetku mořské soli. Maso by nemělo být zcela potopené v tekutině, ale jen do dvou třetin své výšky. Hrnec přiklopíme pokličkou a vložíme do předem rozpálené trouby. Při teplotě 180 °C pečeme cca 2 hodiny a podle potřeby přiléváme po malém množství vývar či bílé víno a každou půlhodinu maso obrátíme a přelijeme vypečenou šťávou. Hotové ossobuco je dokonale měkké a obklopené krémovou omáčkou. Z masa odstraníme provázky, naservírujeme na nahřáté talíře a každou porci přelijeme vypečenou voňavou šťávou a posypeme gremolatou. Velmi chutné je ossobuco s jemně vyšlehaným bramborovým pyré, ale oblíbené je i ve spojení s polentovou kaší nebo rýží.
V naší poradně s názvem JITRNICE A JELITO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva.
Můžu jitrnici nebo jelito na warfarin.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Když užíváte Warfarin, tak musíte hlídat příjem vitamínu K ve své stravě. Denně byste měla sníst potraviny, které vám dodají 90 mikrogramů vitamínu K. Tuto úroveň vitamínu K je potřeba udržovat každý den, ne méně a ani ne více, protože jinak Warfarin neúčinkuje dobře.
Jitrnice jsou vyrobeny z vepřového masa, tuku, vnitřností, housky a koření. Ani jedna z těchto součástí neobsahuje žádný vitamín K a nebo jen velmi málo. Takže jitrnice můžete konzumovat bez omezení i když užíváte Warfarin. Co se týče jelit, tak do nich se přidává navíc ještě krev a popřípadě kroupy. A právě u prasečí krve není dostatek podkladů o obsahu vitamínu K, tudíž by měly být konzumovány s opatrností, nejlépe den dva před vyšetřením quick, abyste si mohla ověřit jejich vliv na srážlivost vaší krve.
Ingredience na šafránové rizoto: 1 hrnek kulatozrnné rýže, 2 lžíce másla, 1 šalotka, 1 hrnek bílého suchého vína, ½ l vývaru, hrst parmazánu
Ingredience na gremolatu: kůra z důkladně omytého citronu, 2 stroužky česneku, 2 hrsti petrželky, špetka šafránu namočeného ve studené vodě
Postup: Telecí nebo hovězí maso v zamrzlém stavu nakrájíme na cca 0,5cm plátky, ve kterých bude i kost s morkem. Maso osolíme a opepříme, plátky obalíme v mouce a na rozpáleném másle opečeme na pánvi.
Postup na omáčku: Nakrájíme nadrobno kořenovou zeleninu a řapíkatý celer. V dalším kastrolu necháme rozpálit máslo, přidáme kořenovou zeleninu a orestujeme. Pak přidáme nakrájenou cibuli, řapíkatý celer a bobkový list. Přidáme rajčatový protlak a důkladně orestujeme. Podlijeme vínem, necháme vyvařit alkohol a přilijeme vodu. Přivedeme k varu, přilijeme výpek z pánve, vložíme maso (má být ponořeno asi do ¾ základu), jemně osolíme, opepříme, přidáme tymián, stonky petrželky, přiklopíme a dáme do trouby. Pečeme na 160 °C přibližně 1–1,5 hodiny (podle druhu masa).
Postup na gremolatu: Citronovou kůru, česnek nakrájený nadrobno a nasekanou petrželku smícháme a dáme do misky. Část gremolaty přidáme k masu, zalijeme omáčkou.
Postup na šafránové rizoto: V kastrolu rozpálíme máslo, lehce necháme zpěnit nakrájenou šalotku, přidáme rýži a restujeme do zesklovatění. Potom začneme přilévat teplé bílé víno a necháme vyvařit alkohol. Po odpaření vína postupně přiléváme vroucí nebo horký vývar, osolíme, opepříme a vaříme na nejmenším ohni. Přidáme namočený šafrán a rýži vaříme dále za stálého míchání. Před dovařením, v rozbředlém stavu rýže, přidáme máslo a necháme ho roztát za stálého pohybu, vypneme oheň. Přidáme parmazán.
Servírujeme ossobuco s gremolatou na rizotu, polité omáčkou.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Takto vypadá sluneční úžeh plodů vinné révy. Příčina je vysoká teplota v kombinaci s nevhodně načasovaným nebo rychlým odlistěním a vystavením hroznů přímému slunku. Sluneční úžeh révy vzniká jako poškození infračerveným zářením. V podstatě lze mluvit o poškození hroznů vysokými teplotami. Tepelné záření, které může způsobit sluneční úžeh, se odvíjí od kombinace teploty, slunečního záření a proudění větrů. V bobulích, exponovaných ke slunečnímu záření, může být teplota vyšší až o 10°C, než je aktuální teplota vzduchu. Při teplotách okolo 35°C, může být teplota bobulí kolem 45°C, což může být destruktivní nejenom pro slupku, dužninu bobule, ale také pro enzymatický systém. Zcela destruktivně proto může být ovlivněná tvorba látek obsažených v bobulích a tím také kvalita hroznů. Vliv tepelného záření na bobule se zesiluje, zejména za bezvětří nebo minimálního proudění vzduchu.
Určitě znáte z vlastní zkušenosti velmi intenzivní, sálavé teplo, které je možné pozorovat při vysokých teplotách, při intenzivním slunečním záření a za bezvětří ve vinici. Právě toto teplo má destruktivní vliv na bobule.
Proudění větru může snižovat riziko vzniku slunečního úžehu. Proudění větru má ochlazující vliv a teplota bobulí se může výrazně snižovat. Může být na stejné úrovni, jako je aktuální teplota vzduchu nebo i nižší.
Poškození na hroznech se objeví většinou do 24 hodin a po 5–10 dnech působení těchto extrémních podmínek může dokonce dojít až k odumření třapiny. Jakmile překročí teplota vzduchu 35 °C, lze předpokládat, že úplná exponovanost hroznů je výrazně škodlivá.
Napadení bobulí je typické propadáním slupky bobule, která se zbarvuje do hnědé až fialové barvy. Při silnějším napadení dochází k scvrkávání bobulí. Postupně může dále docházet k zasychání bobulí. Takto extrémně poškozené bobule již nejsou vhodné ke zpracování na víno. Jelikož jsou často poškozené pouze části exponovaných hroznů, bylo by velice obtížné a časově náročné hrozny třídit ve vinici. Je proto třeba hrozny co nejšetrněji vylisovat a minimalizovat jakýkoliv delší kontakt poškozených hroznů s moštem. Mohlo by docházet k extrakci hořkých látek do moštu a vína.
Na poškození jsou náchylnější větší bobule. Poměr mezi slupkou bobulí a objemem bobule je poměrně malý a vrstva kutikuly je většinou tenká. Nejcitlivější jsou právě stolní odrůdy, kam patří i odrůda Prim, a dále moštové odrůdy s větší bobulí.
S blížícím se termínem zaměkání je proto také třeba změnit strategii odlistění. Odlistění zóny hroznů, prováděné v tuto dobu, by mělo být pouze jednostranné. Při směru řad sever-jih by se mělo odlistění provádět pouze z východní strany listové stěny. Při jiném směru řad, vždy z takové strany, kde svítí ranní slunce. Bobule jsou také odolnější ke slunečnímu úžehu, pokud bylo odlistění provedené brzy po odkvětu révy vinné.
Jestliže je některá vinice výrazněji odlistěná a zároveň hrozí poškození vysokými teplotami a sluncem, je možné aktuálně provést postřik kaolinem v 5% koncentra
Ingredience: 90 ml olivového oleje, 3 červené cibule nakrájené na tenké plátky, 6 stroužků česneku (přepůlených), 12 plátků po 200 g ossobuca (telecí kližka s morkovou kostí čili koleno), hladká mouka na poprášení, 375 ml suchého červeného vína, 750 ml masového vývaru (až polovinu lze nahradit vodou), 3x 400g konzervu krájených rajčat, 5–7 bobkových listů, 1 lžíce krystalového cukru, mořská sůl
Postup: Troubu předehřejeme na 180 °C. Rozehřejeme olivový́ olej ve velkém pekáči a na středním plameni opékáme cibuli a česnek 8 až 10 minut dozlatova. Vyjmeme a dáme stranou. Telecí poprášíme moukou, přebytečnou oklepneme a ve zbylém oleji zprudka opékáme 3 až 4 minuty dohněda. Vrátíme do hrnce česnek a cibuli, zalijeme vínem a vaříme asi 2 minuty. Přidáme vývar, rajčata, bobkové listy, cukr, sůl a promícháme. Zakryjme a necháme dusit v troubě asi dvě hodiny doměkka, jednou obrátíme. Podle potřeby podléváme.
Tip: Ossobuco můžete ještě vylepšit, když v polovině opékání cibule s česnekem přidáte 2 mrkve a 2 řapíky celeru, vše nakrájené na plátky. Spolu s vývarem pak můžete přidat 3 proužky citronové kůry a špetku tymiánu. Pokrm lze podávat ihned, a to s křupavým bílým pečivem. Nebo se inspirujte Italy – dejte si ho s milánským rizotem.
Ve svém příspěvku KOLAUDACE BYTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Míra.
Pokud budete budovat a vytvářet prostor k podnájmu, tak nejen že budete potřebovat kolaudaci nově vybudovaného bytu, ale neobejdete se ani bez ohlášení Stavebnímu úřadu a zpracování projektové dokumentace. Dle níže uvedených odstavců se můžete dozvědět, jakým způsobem máte úřad kontaktovat.
- stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžaduje rekonstrukce spočívající ve stavebních pracích, jimiž se nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby ani způsob užívání stavby, nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí (tzv. EIA) a jejichž provedení nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby;
- ohlášení stavebnímu úřadu je potřeba, pokud provedení rekonstrukce povede ke změně způsobu užívání (byť části) stavby, aniž by zároveň došlo k zásahům do nosných konstrukcí stavby, změně vzhledu stavby nebo ke vzniku povinnosti zajistit posouzení vlivů na životní prostředí;
- žádost o stavební povolení je pak nevyhnutelná, pokud se rekonstrukcí zasahuje do nosných konstrukcí stavby, mění se vzhled stavby, vyžaduje se posouzení vlivů na životní prostředí nebo provedení rekonstrukce může negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby.
U vás má rekonstrukce změnit způsob užívání (části) stavby, a proto si zřejmě vystačíte s ohlášením rekonstrukce příslušnému stavebnímu úřadu. Zákonná lhůta stavebního úřadu k povolení ohlášené rekonstrukce činí 40 dnů ode dne doručení ohlášení stavebnímu úřadu. Pokud se úřad v uvedené 40-ti denní lhůtě k ohlášené rekonstrukci nevyjádří, uplatní se fikce vydání souhlasu s provedením rekonstrukce uplynutím lhůty. Přitom je nutno počítat s výdaji na pořízení projektové dokumentace, která tvoří povinnou součást ohlášení.
Kdyby rozsah plánované rekonstrukce splnil první z uvedených podmínek, tak Stavební úřad nemusíte informovat vůbec a není potřeba ani kolaudace.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel David.
Ingredience: 4 plátky telecí kližky přeseknuté přes morkovou kost, hladká mouka, olej na opečení, snítka bazalky, bílé víno, 1 mrkev, 1 cibule, 1 menší pórek, 1 řapíkatý celer, 1 plechovka loupaných rajčat, 1 lžíce nasekaného rozmarýnu, vývar
Postup: Maso osolte, opepřete a obalte v mouce, do které jste také přidali trošku soli a pepře. Mezitím se vám už může rozpalovat pánev. Přidejte olej a nechte maso opéct. Až se maso opeče, vytáhněte ho a do pánve dejte nakrájenou zeleninu: mrkev, cibuli, pórek, řapíkatý celer. Nechte zesklovatět a vraťte maso na pánev. Zalijte bílým vínem, přidejte loupaná rajčata, nadrobno nasekejte kousek rozmarýnu. Až se víno trochu vyvaří, přidejte vývar a nechte dusit asi tři čtvrtě hodiny nebo hodinu doměkka. Pokud byste dělali ossobuco z hovězího, musíte počítat s delší dobou.
Tip: Než budete upravovat maso, vyndejte morek. Kdybyste ho nechali dusit s masem, vyvařil by se, ztratil. Morek bleskově orestujte na pánvi a nasaďte ho na pokrm do talíře jako čepici. Na ozdobu použijte snítku bazalky. Zdeněk Pohlreich dává přednost šafránové variantě.
V naší poradně s názvem KRTEK OBECNÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Kýrová.
Dobrý den,
můžete mi sdělit, zda umí krtek plavat? Ptala se mne na to moje kamarádka a té tuto otázku zcela vážně položil její vnouček. Neuměla odpovědět a já to také nevím - nikdy mne nenapadlo o tom přemýšlet. Děkuji.
S pozdravem
Marcela Kýrová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ano, krtek obecný umí plavat. Krtci dávají přednost pobytu v podzemí a suchu, všichni krtci mohou v případě potřeby také plavat. Byly pozorováni krtci, kteří dokázali plavat až hodinu v kuse a za tento čas uplavali vzdálenost 1 km. K plavání používají své silné paže.
Někteří krtci dokonce plavou pod vodou a mohou zadržet dech až na 10 sekund.
Krtci tuto schopnost plavání využívají k zajištění bezpečnosti v době povodní. Ve skutečnosti, během vysokých období záplav, krtci používají své plavecké dovednosti, aby se dostali blíže k povrchu.
Nechat maso ohřát 30–40 minut při pokojové teplotě. Maso se pak na grilu zatáhne rovnoměrně a nezůstane uvnitř syrové.
2) Vysoká teplota na začátku
Gril rozpálit na 220–250 °C. Ossobuco nejdříve prudce opéct z obou stran, aby vznikla karamelizovaná krusta.
3) Nepřímé grilování
Po zapečení maso přesunout do části grilu s nižší teplotou (140–160 °C). To je klíčové, jinak telecí ztvrdne.
4) Doba grilování
Telecí ossobuco se griluje 1,5 až 2,5 hodiny, podle síly masa a teploty grilu. Maso musí být měkké tak, že jde oddělit vidličkou.
5) Finální dochucení
Krátce před koncem potřít směsí z rozpuštěného másla, citronové šťávy a pepře. Pohlreich často používá kombinaci máslo + bylinky pro zvýšení lesku a chuti.
Ossobuco je telecí koleno řezané napříč kostí tak, aby uprostřed zůstala světlá kost plná morku. Tento morkový střed se při přípravě stává intenzivní chutí pokrmu a dodává masu výjimečnou šťavnatost. Tradiční recept pochází z Milána a připravuje se pomalým dušením. Moderní kuchyně ale přináší nové varianty – například přípravu na grilu.
Ingredience: 4 plátky z hovězí kližky s morkovou kostí, mletý pepř, sůl, sádlo nebo olej, 2 cibule, 2 lžičky mleté sladké papriky, 500 g drcených rajčat, 100 g sušených švestek, 50 g rozinek, 2−3 stroužky česneku, snítka tymiánu a rozmarýnu, červené víno
Postup: Maso po obvodu na několika místech nařízneme, aby se nekroutilo. Opepříme, osolíme a na rozpáleném sádle opečeme z obou stran a vyjmeme. Ve výpeku po mase opečeme na kostičky nakrájenou cibuli, zaprášíme paprikou, kratičce osmahneme, přidáme drcená rajčata, sušené švestky, rozinky, snítku rozmarýnu, tymiánu, utřený česnek se solí a dobře promícháme. Po chvilce zalijeme červeným vínem, vložíme opečené kousky ossobuca a pod pokličkou dusíme doměkka. Taktéž můžeme vložit do vyhřáté trouby na 150 °C cca na 1,5 hodiny.
Telecí ossobuco na grilu je skvělá moderní varianta tradičního pokrmu. Dlouhé nepřímé grilování, správné temperování masa a střídmá marináda dokážou vytvořit výjimečnou chuť. Rady Zdeňka Pohlreicha – minimální zásahy do masa, střídmé koření a důraz na kvalitní suroviny – posouvají tento pokrm na profesionální úroveň. Výsledek je mimořádně šťavnatý, aromatický a atraktivní pro každého milovníka dobrého grilování.
Ossobuco se servíruje přímo s kostí. Morek může host rozkrojit a namazat na opečené pečivo. Podává se s lehkou přílohou – grilovanými brambory, zeleným salátem nebo gremolatou.
Pohlreich často zdůrazňuje, že kvalita masa rozhoduje o celém pokrmu. Ideální je telecí kolínko o tloušťce cca 4–5 cm, s dostatečným množstvím tuku a morkem v kosti. Maso by mělo mít světlou barvu, jemné vlákno a nemělo by být vysušené.
Tohle jídlo se musí Miláncům opravdu nechat, protože je to delikatesní specialita lombardské kuchyně. Milánské osobuko je reprezentativní pokrm, který jako by se datoval do středověku, vyznačující se zvláštním kusem masa, které bylo extrémně jemné díky dlouhému vaření. Přítomnost morku, který taje, činí pokrm ještě šťavnatější.
Další charakteristický rys osobuka a la milanés je přídavek gremolady, nasekané petrželky a česneku provoněné citronovou kůrou, která dotváří a zvýrazní chuť telecího masa. Milánské ossobuco, které se obvykle nabízí jako samostatné jídlo spolu s nevyhnutelným žlutým rizotem, lze podávat i jako chutný druhý chod masa, třeba ve verzi s hráškem nebo doplněné pěknou porcí polenty. Zde je jednoduchý a nenáročný recept, který vás na chvíli svou chutí přenese do tohoto italského regionu.
Kližce s kostí se říká osso bucco (čteno jako osobuko) a patří k největším pochoutkám. Tradičně jde ale o telecí zadní nožičku. Osso bucco je milánská specialita z plátků telecí kližky přeseknutých přes morkovou kost a dušených se zeleninou, bílým vínem a vývarem. Často bývá doplněno omáčkou zvanou gremolata a podává se tradičně s rizotem po milánsku. Existují dva typy osso bucca: moderní verze, v níž jsou rajčata, a původní verze, která je neobsahuje. Starší verze osso bucca je ochucena skořicí, bobkovým listem a gremolatou. Moderní a mnohem populárnější kuchařský recept zahrnuje rajčata, mrkev, celer a cibuli. Gremolata je volitelným doplňkem. Recepty na přípravu kližky s kostí najdete zde:
