PRINCIP a nejen to se dozvíte v tomto článku. Révo, révo… co potřebuješ v měsíci únoru?
Réva odpočívá, tak se zeptáme odbornice na vinohradnictví a vinařství z České zahradnické akademie Mělník Ludmily Svobodové.
Stříhání vinné révy návod
Řekněte prosím konkrétně, jak tedy řezat?
Při každém řezu vlastně keř stále maličko omlazujeme. Prostředkem k tomu jsou zásobní čípky, o kterých jsem se již dnes zmínila, a také pravidlo, na základě kterého se ono omlazení provádí – jmenuje se princip Guyotova řezu. Spočívá v tom, že se na keři z jednoletého dřeva nařezává dvouoký čípek a nad ním plodonosný čípek nebo tažeň. Nad ním (myšleno morfologicky, tedy blíže kmeni nebo starému dřevu) je vždy zásobní čípek. Při rašení z každého očka začne vyrůstat letorost (pokud ovšem očko v zimě nezmrzlo). Z dvouokého zásobního čípku tedy vyrostou dva letorosty, které se v následujícím roce využijí stejně: spodní na zásobní čípek a ten horní na plodonosný čípek nebo tažeň.
Zdravé očko
Očko poškozené mrazem
Pokud zásobní čípek takto využít nelze, třeba proto, že jeden z výhonů je krátký, musíme vyhledat jiný vhodný výhon pro nařezání plodonosného čípku nebo tažně a výhon morfologicky postavený pod ním využijeme na zásobní čípek. Vtip řezu spočívá v tom, že vše za jednoletým dřevem, ponechaným na keři, se odřízne, tedy všechno nevyužité jednoleté i dvouleté dřevo. Tímto způsobem se keř každoročně maličko omladí a nerozrůstá se do stran, odborně: „nevysoukává se“. Tento postup je důležitý proto, že při řezu omezuje počet řezných ran. A co pro révu řezná rána, to poškození cévních svazků, které se musí s tímto poškozením vypořádat tak, že „odbočí“. Důsledkem je „křivolaká“ cesta pro živiny proudící z kořenů. Při ponechání většího počtu řezných ran na keři jsou rostoucí letorosty špatně vyživovány. Tento „trošku zmlazovací“ princip se využívá při všech způsobech tvarování keře, ať jde o tvary vrcholové nebo kordonové. Viz následující obrázek:
řez vinné révy obrázky
A jaké jsou ty způsoby tvarování?
Rozlišují se dva typy: tvary vrcholové a kordonové. Vrcholové tvary tvoří kmen z víceletého dřeva, zakončený jednoletým výhonem, který se podle délky, jak již víme, často označuje tažeň. Tažeň se na kmeni obvykle ponechává jen jeden, někdy (při požadovaném větších zatížení) dva. U kordonových tvarů víceleté dřevo vytváří kromě kmene také ramena, na kterých se nařezávají čípky, vždy střídavě zásobní a plodonosné. Vrcholové tvary se obvykle používají v produkčních vinicích, kde záleží na jednoduchosti a rychlosti provádění řezu. Kordonové tvary naopak často využívají pěstitelé na zahrádkách, kde se pomocí kordonových ramen dají keře tvarovat do požadovaných tvarů, například na pergoly nebo révové stěny. Takováto tvůrčí činnost zahrádkáře často svede k přetěžování keřů vysokým počtem ponechaných oček. Proto je vždy dobré myslet na
Sušení potravin je nejjednodušší a nejpůvodnější konzervační metoda, kterou lidé praktikují už celá tisíciletí. Dnes mnohde upadlo sušení potravin v zapomnění, i když právě tímto šetrným způsobem můžeme zachovat důležité účinné i aromatické látky. Pouze vitamín C se při sušení odbourává, musíme ho tedy získat z jiné stravy.
Sušením se stávají potraviny nejen trvanlivějšími, ale jsou i lehčí a zmenší se jejich objem, takže pro jejich uskladnění potřebujeme málo místa. Spotřeba energie při sušení potravin je poměrně malá, zejména tehdy, když využíváte jen tepelné zdroje, které máte po ruce. Pokud chcete sušit větší množství potravin, vyplatí se pořídit si sušičku. Potraviny se takto konzervují bez jakýchkoliv přísad (v protikladu ke koupeným sušeným plodům), takže je konzumujeme přírodně čisté.
Bez vody nemůže existovat život – přesně tento princip se při sušení využívá. Sušeným potravinám se během hodin nebo dní odebírá za kontrolovaných podmínek voda, takže v nich nakonec žádné mikroorganismy nemohou žít. K sušení se nejlépe hodí ovoce, zelenina, houby a bylinky. Ideální teplota pro proces sušení je mezi 30 až 70 °C, přičemž je třeba se starat o pravidelné větrání, abychom se zbavili odpařené vlhkosti. Nejšetrnější je sušení při co možná nejnižší teplotě, protože pak zůstanou zachovány důležité živiny. Čím je vyšší teplota sušení, tím více živin se zničí.
Ovoce musíte pečlivě vybrat, umýt, dobře osušit a odstranit stopky. Peckovité ovoce se vypeckuje. Jádrové ovoce se zbaví jádřinců a dužina se pokrájí na kousky nebo kolečka. Vcelku se suší jen třešně, švestky a bobule. Všechno ostatní ovoce se krájí na nepříliš velké kusy, řezy nebo kolečka.
Druhy ovoce se světlou dužinou ponořte před sušením krátce do slané nebo citrónové vody nebo je postříkejte zředěnou kyselinou citrónovou, aby nezhnědly. Můžete je také blanšírovat v horkém cukerném roztoku s trochou citrónové šťávy, čímž se zvýrazní jejich sladká chuť. Ze zeleniny se hodí k sušení především kořenová a cibulová zelenina, ale v poslední době jsou vyhledávaná i sušená rajčata k rozmanitému použití v kuchyni. Zelenina se očistí, umyje a kuchyňsky připraví. Tvrdá zelenina se před sušením blanšíruje (to později zkrátí čas vaření).
Houby se jen přeberou a očistí, v žádném případě se neumývají. Otlačená nebo červavá místa velkoryse vykrojte. Houby, které už nejsou pevné (nedají se krájet), se k sušení nehodí. Větší houby nakrájejte na tenké plátky, malé se mohou navléct vcelku na provázek a usušit.
Bylinky na kořenění i na čaj se jen přeberou a malé snítky nebo větvičky se svážou do svazečků. Z
Reverzní osmóza se využívá především při přípravě pitné vody, například z vody mořské. Proces reverzní osmózy se jako způsob průmyslové úpravy vod používá asi od začátku 60. let 20. století. Původně byly systémy úpravy vody používající princip reverzní osmózy vyvinuty na objednávku armády za účelem demineralizace mořské vody. Tato metoda se ukázala jako efektivnější a hospodárnější než jakékoliv jiné metody úpravy vody. I někteří renomovaní výrobci alkoholických nápojů, kteří si přejí dosáhnout dokonalé kvality svých nápojů, používají vodu upravenou právě metodou reverzní osmózy. Reverzní osmóza je založena na využívání jevu zvaného osmóza, který je známý z přírody. Jestliže jsou v přírodních podmínkách (to znamená bez dodatečného tlaku) dva roztoky s rozdílnou koncentrací látek v nich rozpuštěných (například voda s vyšším a nižším obsahem soli) odděleny polopropustnou membránou, pak molekuly čisté vody začnou přes tuto membránu přecházet z roztoku méně koncentrovaného do roztoku koncentrovanějšího, dokud se koncentrace roztoků na obou stranách membrány nevyrovná. Na membránu přitom působí tlak přecházejících molekul, takzvaný osmotický tlak. Když však na koncentrovaný roztok působíme tlakem vyšším, než je osmotický tlak, pak voda proudí opačným směrem a z koncentrovaného roztoku prochází čistá voda na druhou stranu membrány, zatímco rozpuštěné látky s molekulovou hmotností vyšší než 200 jsou odváděny do odpadu. Osmóza je základem metabolismu všech živých organismů. Díky ní se do každé živé buňky dostávají živiny a naopak odpadní látky jsou odváděny z buňky pryč. Zdokonalování technologie umožnilo použití systému reverzní osmózy i v domácích podmínkách. Voda získávaná pomocí reverzní osmózy má unikátní míru čistoty. Reverzní osmóza je tak v současnosti nejdokonalejší prakticky využívanou technologií úpravy vod.
Některé rašící výhony jsou tedy zbytečné. Budeme se jimi „pracovně“ zabývat?
Ovšem. Jakmile výhony trochu poporostou, aby bylo možné je vzít do ruky, budeme ty z rašících výhonů, které nepotřebujeme, odstraňovat vylomením. Této práci se odborně říká: podlom. Je radno jej provádět v době, kdy jsou rašící výhony ještě v bylinném stádiu, tedy měkké, abychom je mohli odstranit rukou. Na kmeni se letorosty ze spících oček odstraňují vždy, s výjimkou toho, když z nich potřebujeme zapěstovat nový kmen, třeba proto, že ten původní je starý, pokroucený a lze na něm nařezat jen minimum oček. Takovýto letorost se pak během roku vyvazuje, a naroste-li dostatečně dlouhý a silný, v následujícím roce se nařeže na výšku požadovaného nového kmene. Starý, nevyužitelný kmen je pak možné vyříznout.
Jinde nežli na kmeni se letorosty neodstraňují?
Záleží na množství času, který k provedení této práce máme. Profesionální pěstitelé obvykle odstraňují letorosty jen na kmíncích, dokonce na to mají speciální stroj, který se příhodně jmenuje ometač kmínků. Tato pozornost se kmínkům věnuje jednak proto, aby výhony z kmene keře nezahušťovaly a také proto, aby bylo možné bezpečně provádět ošetření půdy pod keři s použitím herbicidních přípravků.
A když má někdo vinici spíše pro radost a má na ni dostatek času?
Pak se podlomu může věnovat podrobněji. Především by si měl prohlédnout, kolik letorostů vyrůstá ze zásobního čípku. Pokud byl zimní řez proveden pečlivě, měly by tam být dva. Pokud byl zásobní čípek nařezán na více než dvě očka, měl by se také zde provést podlom. A měly by být ponechány dva spodní výhony. U zásobních čípků je dobré mít na mysli jejich význam: jsou zásobou letorostů pro řez v následujícím roce. Proto by mladé výhony měly být dostatečně dlouhé a přiměřeně silné, aby za rok mohly být k tomuto účelu využity. Pokud by se na čípcích ponechaly tři nebo čtyři výhony, už se zde uplatňuje apikální dominance, čili růstová převaha vrcholu, a nejintenzivněji poroste výhon horní. A my pro uplatnění zásobního čípku pro princip Guyotova řezu potřebujeme, aby i bazální výhony byly dostatečně silné. Jinak by se keře zmlazovaly jen obtížně.
Dále je možné pro lepší provzdušnění keřů odstraňovat i výhony z podoček, pokud jsou jalové. Opět, podobně jako při řezu, však zdůrazňuji, že se má ke každému keři přistupovat individuálně a před odstraněním čehokoli vzít v potaz vitalitu, čili sílu růstu keře.
Říkala jste, že se má vylamovat v době, kdy jsou výhony v bylinném stavu, tedy aby to šlo pouhou rukou...
Ano, to proto, bychom nepoškodili buňky borky, zvláště u starého dřeva. Také z praktick
Ačkoliv většina teplometů funguje na základě proudění (cirkulace) vzduchu v místnosti, některé spoléhají na princip sálavého vytápění. Zářiče vydávají infračervené záření, které přímo ohřívá objekty a osoby ve svém zorném poli. Tyto zářiče jsou efektivnější volbou, pokud budete v pokoji jen několik hodin a můžete zůstat v jejich zorném poli, protože šetří energii tím, že ohřívají prostor ve svém bezprostředním okolí a nevyhřívají celou místnost.
Největší pozornost, při vytápění prostoru, musí být věnována bezpečnosti. Každoročně je používání přístrojů k vytápění místností příčinou mnoha požárů. Kromě toho, dochází často k popáleninám vzniklých kontaktem s horkým povrchem pokojových topidel.
Při nákupu a instalaci topidel postupujte podle následujících pokynů:
Kupujte novější modely topidel, které mají všechny současné bezpečnostní prvky. Ujistěte se, že ohřívač má výrobní štítek.
Vyberte si topení termostaticky řízené, protože ta se vyhnou plýtvání energie při přehřátí místnosti.
Vyberte ohřívač o správné velikosti pro místnost, kterou chcete vytápět. Nekupujte příliš velké ohřívače. Většina ohřívačů je dodávána s tabulkou výkonnosti.
Topení na ropný pohon umístěte mimo frekventovaná místa. Buďte zvláště opatrní, aby se děti a zvířata pohybovali od ohřívače v dostatečné vzdálenosti.
Ačkoli má mnoho zemí zkušenosti s extrémními teplotami v jednotlivých sezónách – od vysokých teplot v létě po velmi chladné v zimním období – několik metrů pod zemským povrchem má zem relativně konstantní teplotu. V závislosti na zeměpisné šířce se teploty pohybují v rozmezí od 7 do 21°C. Obdobně jako v jeskyni je tato teplota v zimě teplejší než vzduch nad povrchem země, v létě je naopak chladnější. Geotermální tepelné čerpadlo využívá výměnu tepla z půdy prostřednictvím výměníku tepla v půdě.
Stejně jako u jiných tepelných čerpadel jsou geotermální a vodní tepelná čerpadla schopna získávat teplo i ochlazovat a jsou-li na to vybavena, mohou dodávat do domu i teplou vodu. Pro větší komfort a úsporu energie jsou některé modely geotermálních systémů k dispozici s dvourychlostními kompresory a variabilními ventilátory. Ve srovnání se vzduchovými tepelnými čerpadly jsou tišší, vydrží déle, je u nich třeba provádět jen malou údržbu a nejsou závislé na teplotě venkovního vzduchu.
Dvojí zdroj tepelného čerpadla kombinuje vzduchové tepelné čerpadlo s geotermálním tepelným čerpadlem. Tyto přístroje kombinují to nejlepší z obou systémů – mají vyšší účinnost než vzduchová jednotka, a přesto, že nejsou tak účinná jako ryze geotermální jednotky, je jejich pořizovací cena mnohem nižší. Pracují ovšem téměř stejně kvalitně.
I když může být cena instalace geotermálního systému až několikrát vyšší než cena vzduchového tepelného čerpadla při stejných požadavcích na vytápění a chlazení, jsou počáteční náklady vráceny v energetických úsporách během 5 až 10 let. Životnost systému se odhaduje na 25 let pro vnitřní komponenty a 50 let a více pro zemní smyčky.
Rezidenční absorpční tepelná čerpadla používají k vytápění čpavek, který během cyklu vytápění a chlazení absorbují. Stejně jako u standardního tepelného čerpadla kondenzuje chladivo (v tomto případě amoniak) v jedné cívce a uvolňuje své teplo, jeho tlak je pak snížen a chladivo se odpaří s absorbujícím teplem. Pokud systém čerpá teplo z interiéru vašeho domu, zajišťuje tím ochlazování, pokud se uvolňuje teplo do interiéru, je tím zabezpečeno vytápění.
Rozdíl u absorpčních tepelných čerpadel je, že se amoniak odpaří a místo toho je včleněn do vody. Čerpadlo tak může čerpat za vyššího tlaku relativně nízkou spotřebou energie. Problém je v odstraňování amoniaku z vody, a to v místě, ve kterém zdroj tepla přichází dovnitř – teplo se v podstatě váže na amoniak z vody a cyklus začíná znovu.
Účelem přidávání „změkčovadla“ na konci pracího procesu je neutralizovat velmi malé množství detergentů v textilu, a tím zabránit statické elektřině. Během máchacího cyklu praní se detergenty ředí 1.000 až 10.000krát, takže koncentrace detergentů ve vodě z posledního máchání se pohybuje kolem 0,1%–0,01% koncentrace v počáteční době praní. Nejjednodušší způsob, jak tomuto stavu předejít, je neutralizovat pH na hodnotu mezi 6,5 a 7,5 pomocí přidání malého množství kyseliny octové. Pro tkaniny s vysokým obsahem syntetických vláken je nutné přidat malé množství kationtové povrchově aktivní látky, která neutralizuje, čímž zabrání statické elektřině. Někdy změkčovadla obsahují také malé množství parfému, který poskytuje příjemnou vůni.
Sálavé teplo lze využít klasicky, to znamená jako sálavé panely, které jsou hygienické, snadno udržovatelné a přitom atraktivní, například z přírodního kamene. Vzhledem ke svému výkonu jsou používány jako doplňkové vytápění, mohou vyhřát interiéry až do 180 m3. Vše je ale závislé na materiálu budovy, místnostech a izolaci objektu. Sálavé panely nabízejí vysokou účinnost, snadnou regulaci a tichý provoz. Při jejich provozu nedochází k víření prachu, tím pádem výskytu roztočů a nečistot, jsou ideální tam, kde žijí astmatici a alergici. Sálavé panely lze umístit jak na stěnu, tak i na strop místnosti.
Plynové sálavé topné panely
Princip tohoto vytápění je obdobný jako u kachlových kamen s rovnoměrným sáláním tepla do prostoru místnosti. Umístění plynových panelů je možné na stěny i stropy. Vstupní náklady na plynové sálavé topné panely jsou obecně nižší než u klasického plynového topení. Není totiž nutné pořizovat rozvody, přípojky a jiné další příslušenství.
Sálavé teplovodní panely
Teplovodní sálavé panely využívají sálání tepla, které je zprostředkováno speciálními panely s efektivně tvarovanou sálavou deskou. Teplovodní panely jsou ohřívány horkou vodou nebo párou přiváděnou ocelovými trubkami v teplotě 110 až 130°C. Velikost a délku panelů můžete vybírat přesně dle potřeb vytápěného prostoru. Pro větší efektivitu a nižší tepelné ztráty je vhodná tepelná izolace, kterou obvykle zajišťuje sklolaminátová izolační rohož. Instalace panelů je díky závěsným řetízkům jednoduchá a dovoluje více možností zavěšení. Standardně jsou panely dodávány v barvě holubí šeď RAL 9002 a nebo bílá RAL 9010, jiné barevné provedení lze objednat. Povrchová úprava bývá zakončena komaxitovým lakem.
Ultrazvuk, horká pára, studený odpar. Každá z těchto technologií zvlhčování má své klady a zápory, ale většinou není podstatné to, jakým způsobem je vlhkost vytvářena. Rozhodující je skutečný výkon zvlhčovače a další podstatné parametry. Před zakoupením zvlhčovače bychom se měli zamyslet nad tím, co od něj očekáváme a kam ho pořizujeme. Měli bychom mít jasno v tom, zda nám stačí jednoduchý a levnější model, nebo jsme náročnější a chceme, aby zvlhčovač sám hlídal a reguloval vlhkost v místnosti podle našich představ. Důležitý je i parametr, který udává, kolik páry je maximálně schopen zvlhčovač vytvořit (v mililitrech za hodinu). Jednoduše řečeno, čím vyšší zvlhčovací výkon, tím výkonnější zvlhčovač. Princip tvorby páry není z hlediska účinku zvlhčovače vůbec důležitý. Rozdíly se týkají běžných uživatelských vlastností, jako je spotřeba elektrického proudu, hlučnost, cena. Další parametr, který byste měli vzít v úvahu, je objem nádržky na vodu. Čím větší nádržka, tím méně často musíte dolévat vodu. Cena a životnost příslušenství nejsou také zanedbatelné souvislosti. Do většiny zvlhčovačů je čas od času potřeba koupit nový filtr. Předem bychom měli vědět, kolik bude stát a jak dlouho nám bude sloužit.
Už jste zajisté slyšeli o novém trendu pěstování rostlin – revoluční květináč byl vyvinut, aby změnil způsob pěstování rostlin jejich otočením vzhůru nohama. Uvnitř nádoby se nachází uzavíratelný disk, který je vlastně tím nejinovativnějším prvkem v celém tomto pěstebním systému. Do disku v užší části květináče se lije voda, která zavlažuje půdu nacházející se v druhém disku v širší části květináče. Do druhého disku je zároveň zasazena rostlina. Z horního disku se pak postupně uvolňuje zálivka směrem ke květině, takže jde vlastně o princip samozavlažovacích květináčů. Nejprve šlo o takzvané speciální závěsné vaky, které byly vyvinuty hlavně pro pěstování zeleniny na terase i balkoně. Tvůrci vycházeli z toho, že zvlášť ve velkých městech zeleně ubývá a mizí i z bytů, teras a balkonů. Člověk vždy najde něco důležitějšího, čím volné místo zaplnit. Prostor však stále zůstává pod stropem a nad hlavami. Tak proč ho nevyužít? A právě z tohoto důvodu se na trhu objevily speciální vaky na pěstování rostlin kořeny nahoru. Jedna taková nádoba stojí přibližně dvě stě korun. Pod názvem Sky plantery najdete pěstební nádoby speciálně určené pro tento nezvyklý způsob pěstování pokojových rostlin anebo bylinek v kuchyni, které tak budete mít alespoň neustále po ruce, kdykoli budete vařit a dochucovat jimi své pokrmy. A které rostliny můžete pěstovat „hlavou dolů"? Například rajčata, petržel, mátu, pelargonie, voděnku, břečťan, anturie i některé palmy a orchideje. A s jejich přezimováním nemusíte mít starost. V zimním období se o ně staráte stejně jako po zbytek roku.
Úl je umělé obydlí vytvořené člověkem k chovu včel. V naší zemi jsou velmi rozšířené úly přístupné zadem, které se dále dělí dle staveb na příčnou čili teplou stavbu a podélnou čili studenou, a pak úly přístupné horem.
Příčná neboli teplá stavba má rámky umístěny rovnoběžně s čelní stěnou úlu, kde je umístěno česno. Chceme-li manipulovat s rámky, musíme je vytahovat jeden po druhém kleštěmi. Pokud prohlížíme zadní 3 až 4 rámky, není to nic hrozného, pokud ale chcete kontrolovat rámky blíže k česnu, práce se silně komplikuje. Je to těžké, dlouhotrvající a naprosto nepohodlné jak pro vás, tak hlavně pro včely. Nezřídka se ztratí matka, často můžete pozabíjet několik dělnic rozmačkáním na stěně úlu. Jisté ulehčení práce s tímto typem úlu přinesla konstrukce vysouvacího zařízení, které rámky zavěšuje na kolejnice. Na nich pak všechny rámky mohou vyjet do zezadu přivěšené bedny, v níž pak pracujete jako s úlem přístupným ze shora. Jenže toto zařízení vyžaduje častou údržbu, aby jej včely například nezastavěly.
Podélná či studená stavba má rámky kolmo na česnovou stěnu, takže mohou být vytahovány jednotlivě a nezávisle na sobě. Mezi plásty je však poměrně malá mezera, takže nejprve vždy musíte vytáhnout první plást, abyste získali potřebný prostor. Další plásty pak posunete do uvolněného místa, jako když otáčíte list knihy, a vytáhnete. Toto uspořádání bylo jasným pokrokem proti příčným stavbám, ale brzy se ukázalo, že ani tato manipulace není příliš jednoduchá. Plásty zastavěné a naplněné ztěžknou, a navíc se hodně mačkaly včely.
Výhodou zadem přístupných úlů je, že můžete postavit například dva na sebe, mají totiž malou potřebu místa. Tím pádem se ideálně hodí do včelínů a na kočovné včelnice. Navíc se při práci nemusí vynakládat mnoho síly, což ocení hlavně fyzicky slabší nebo znevýhodnění včelaři.
Úly přístupné horem jsou pro svou obsluhu pohodlné a snadno přístupné. Princip úlu přístupného horem se stal oblíbeným a plně efektivním ve chvíli, kdy bylo odděleno pevné dno a jako volný díl umožnilo vzájemnou záměnu nástavků. Tak byl vlastně vytvořen nástavkový úl dnešního typu. Tyto pak můžeme rozdělit na vysoké nebo nízké nástavky. Základním předpokladem pro včelaření v nástavkových úlech je chov silnějších, přirozeněji vedených včelstev s nižším počtem zásahů ve větším úlovém prostoru. V nástavkovém úlu se pracuje ze shora, což je jednodušší. Na jeden nebo více nástavků se nasazuje medník, který se podle síly včelstva a nabídky snůšky může skládat ze dvou nebo také tří nástavků. Materiál, ze kterého je úl vyroben, nemá na vývoj včelstva vliv (dřevěné, plastové). Nástavky jsou multifunkční, jsou využívány také k&nbs
