Zkontrolujte hladiny pH. Správné pH půdy pro pěstování rajčat má mít hodnoty 6 až 6,8, tedy půda by měla být trochu kyselá. Rajčata preferují mírně kyselou půdu, mohou ale prosperovat i v půdě s pH v rozmezí 5,5 a až 7,5 a stále úspěšně růst a plodit. Jakmile je ale kyselost nižší než 6, tak dochází ke sníženému příjmu vápníku.
Nebudete vědět, zda je pH vaší půdy příliš nízké nebo příliš vysoké, dokud to neotestujete. Nechcete přeci čekat, až vaše rostliny začnou bojovat s nesprávným pH.
Může být obtížné určit problém s pH, pokud neprovedete test. Proto je dobré otestovat pH půdy vždy, když sázíte nový zahradní záhon, stěhujete se na nové místo nebo pěstujete novou odrůdu rostlin, která má velmi specifické požadavky na pH.
Chcete-li otestovat pH půdy v domácích podmínkách, tak nejprve naberte trochu půdy z oblasti výsadby do dvou čistých nádob pomocí zednické lžíce. Vezměte půdu z několika centimetrů pod povrchem země. V každé nádobě budete potřebovat přibližně 1 hrneček zeminy. Rozdrobte všechny hrudky a odstraňte všechny kameny, klacky nebo jiné nečistoty.
Nejprve provedeme v první nádobě test na zásaditost. Přidejte 1/2 hrnečku destilované vody do jedné nádoby na vzorek půdy a promíchejte ji lžící. Poté přidejte 1/2 hrnku bílého octa. Pokud směs vykazuje viditelné bublinky nebo šumění, pak má moc vysoké alkalické pH a je třeba ho snížit k hodnotám vhodným pro rajčata.
V druhé nádobě uděláme test na kyselost půdy. Přidejte 1/2 hrnečku destilované vody do druhé nádoby na půdu a promíchejte ji. Poté přidejte 1/2 hrnku jedlé sody. Pokud půda bublá nebo šumí, znamená to, že má pH nízké, je kyselá. Pokud se reakce s jedlou sodou projevuje jen mírně, je vše v pořádku.
Jak snížit pH půdy
Pokud je vaše půda příliš zásaditá (s pH nad 7,0), existuje mnoho způsobů, jak přirozeně okyselit půdu, aby se vašim kyselomilným rajčatům dařilo. Zde je několik způsobů, jak snížit pH půdy:
Kompost Nejen, že kompost vyživuje vaši půdu a rostliny přidáním humusu a cenných živin, ale kompost také stabilizuje pH vaší půdy. To znamená, že vše vyrovná snížením pH, které je příliš vysoké, a snížením pH, které je příliš nízké. Přidejte do své zahrady každý rok spoustu kompostu nebo dobře shnilého hnoje a vaše rostliny vám poděkují.
Rašelinový mech Rašelinový mech je pomalu působící půdní doplněk, který také přidává organickou hmotu a zlepšuje zadržování vody a provzdušňování ve vaší půdě. Rašelinový mech má obecně pH 3,0 až 4,5. Před výsadbou přidejte 5 cm až 8 cm rašeliny a zapracujte ji do horních 30 cm půdy. Rašelinový mech by se neměl přidávat na povrch, protože když je suchý, odfoukne nebo ztvrdne, když prší.
Síra Síra je velmi běžný, rychle působící půdní okyselovač. Sírové půdní doplňky lze snadno získat v zahradním centru. Při aplikaci síry na vaši zahradu postupujte podle pokynů výrobce, protože přebytek síry může vytvářet nahromadění soli, která může znovu přivolat černání rajčat.
Chelátové Hnojivo Chelátová hnojiva se často používají k růstu rostlin v extrémně alkalických půdách, protože chelátová hnojiva poskytují železo, které je jinak vázáno v půdě. Chelátová hnojiva by se však neměla používat k pěstování potravin a je třeba se jim vyhnout z několika důvodů. Za prvé, chelátová hnojiva dlouhodobě nevyřeší problém zásaditosti, ale jsou jen rychlou náplastí. Za druhé, většina chelátových hnojiv obsahuje EDTA, což je škodlivá chemická látka, která se nesmí dostat do naší půdy nebo potravinového řetězce. Za třetí, dalším běžným chelatačním činidlem je glyfosát, který je známým karcinogenem a způsobuje mnoho dalších vážných zdravotních problémů.
V naší poradně s názvem CHOROBY RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Opakovaně asi třetím rokem mi zahnívají špičky rajčat jak vidno na fotografii.zkousel jsem jeden rok přihnojovat krystalonem na rajčata a bylo to také.tento rok jsem nehnojil vůbec a také se to objevuje.jestli někdo neporadi Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zkuste co nejdříve do půdy zapravit hašené vápno. Rodělejte trochu vápna ve vodě a zalijte s ním zeminu. Tyto černé skvrny na rajčatech jsou z důvodu nedostatku vápníku v půdě, což pak způsobuje odumírání tkáně, které se projevuje takovýmto černáním. Příští rok na to pamatujte při přípravě půdy a zapravte do ní dostatek provápněného kompostu.
Jenže kosové jsou snad ještě vynalézavější než špačci a i přes síťku jednotlivé bobulky rozklovávají a hodují tak přímo na keřích. I když kombinujeme všechny metody, musíme se smířit s tím, že nějaké ztráty budou. Vraťme se ale na začátek. Minule jsme začali velké téma: zakládání vinice.
Ano, věnovali jsme pozornost klimatickým, stanovištním a půdním podmínkám, ve kterých se révě daří. Pokud jsme si jisti, že tomu tak bude i na našem stanovišti, je potřeba si připravit půdu.
Profesionální vinohradníci si nejprve nechají provést rozbory půd, aby zjistili, co je v půdě v nadbytku, co chybí a co je potřeba přidat. Pedologové, specialisté na zemědělské půdy, vyjadřují množství živin v půdách ve speciálních jednotkách, označovaných ppm, což je počet miligramů té které živiny v jednom kilogramu půdy. Výsledky rozborů tedy zahrnují čísla vyjadřující množství jednotlivých živin právě v ppm. Vinohradník, který chce založit novou vinici, kromě výsledků půdních rozborů potřebuje vědět, jaký půdní druh na své budoucí vinici má a také, kolik procent jílu je v půdě obsaženo. Tyto informace se porovnávají s hodnotami živin, které by v nově zakládané vinici být měly, a pokud v půdě chybí, je nutné tyto živiny ve správném množství do půdy dodat.
Každá živina se v půdě chová jinak. Každý, i začínající zahrádkář ví, že problematický je dusík. Dusík, pokud je dodán například ve formě ledku, v půdě dlouho nevydrží, vyplavuje se. Ostatní formy dusíkatých hnojiv se s časem na ledkovou formu přeměňují (říkáme tomu mineralizace), takže lze obecně říci, že dusíkem nelze hnojit do zásoby. Jedna možnost však existuje. Používala se po řadu předchozích století, v dobách, kdy neexistoval chemický průmysl a průmyslová hnojiva. Naši předkové totiž měli pro pole i pro vinice jen jediné hnojivo, a to hnůj od vlastního dobytka. Dnes můžeme používat nepřeberné množství druhů průmyslových hnojiv, včetně průmyslově vyráběných hnojiv organických.
Myslíte takové ty granule vyrobené z koňského hnoje nebo ze slepičinců?
Třeba, do některých se taky přidává rašelina nebo jiný odpad – drcený biomateriál. Označují se také jako biokomposty.
Drobný pěstitel si vystačí s vlastním kompostem, často obohaceným hnojem domácích zvířat, která chová. Další elegantní možností, jak získat organické hnojivo je tzv. „zelené hnojení“, což jistě každý zahrádkář zná. Důležité je, aby směska na zelené hnojení obsahovala rostliny vytvářející dostatek biohmoty a také rostliny z čeledi bobovitých. Ty totiž žijí v blízkých přátelských vztazích s nitrifikačními bakteriemi, které umí zpracovávat vzdušný dusík z půdního vzduchu. Směska se vysévá obvykle v polovině vegetace, seká se a případně i zalévá, na jaře následujícího roku se zaorá (nebo zaryje). V půdě se takto získaná biohmota začne postupně rozkládat na kompost, což jde pomalu. Takto jsme tedy dodali do půdy dusík, který v ní alespoň nějakou dobu dodrží.
Směska na zelené hnojení:
Jinak se v půdě chovají draslík, hořčík a vápník. Ty se po dodání do půdy schovají do „půdního skladiště“, které se jmenuje sorpční komplex a tvoří v převážné míře částice jílu. Fosfor se umí v půdě na čas schovat tak, že s některými kovy vytváří nerozpustné formy, které v půdě jen tak čekají. Po čase, až se sníží množství vápníku a půdy se začnou okyselovat, se zase přemění na formy rozpustné. Tím ale rozhodně nechci říct, že révě se daří v půdách kyselých! Réva má ráda půdy neutrální až slabě zásadité.
Jak tedy půdu před výsadbou správně vyhnojit?
Každý, kdo zakládá vinici ve větší výměře, si samozřejmě rozbor půdy nechá provést, a pokud některá živina chybí, tak ji dodá v potřebném množství podle určitého výpočtu. Malí pěstitelé, kteří chtějí vysadit několik keřů na zahradě, jistě nebudou platit za půdní rozbor. Podívejte se také na díl věnovaný měsíci květnu. Každý správný zahrádkář má mít svou půdu vyhnojenou dostatečně. Těžkým úkolem pro velké i malé pěstitele je dostat tu dobře vyhnojenou půdu do hloubky, kde bude mít budoucí vinice kořeny. Což je asi do hloubky 50 cm.
Při dostatečně velkých výměrách se používají těžké stroje, které to dokážou, například rigolační pluh. Ten dokáže povrchovou vrstvu půdy (která je vyhnojená cca do hloubky 30 cm) dopravit až do požadovaných 60 cm, ale někdy i hlouběji, např. do 1 m. Podobně výkonný může být i rotační pluh, který celou vrstvu půdy propracuje v celé její výšce. Avšak rigolační či rotační pluh musí být tažen supersilným traktorem, což by na zahrádce bylo poněkud problematické, že?
Rigolační pluh:
Další možností je udělat si takový rigolek doma ručně – odkopat půdu do hloubky alespoň 40 cm, pak do takto vytvořené brázdy přemístit povrchovou, dobře vyhnojenou a zpracovanou půdu. Můžeme zapojit i další členy rodiny a zahrát si na takový malý „lidský buldozerek“, pracující však s normální lopatou, krumpáčem a kolečkem. Každopádně je to dřina.
V dobách minulých byly k dostání rigolační rýče, které mají pracovní část delší (až na těch požadovaných 50 cm). Manipuluje se jimi větší vrstvou půdy, a proto jsou úzké asi jen 10 cm. Měla jsem možnost takový rýč vidět, ovšem byl to již muzeální kousek. Nikde jsem ho neviděla v prodeji a myslím si, že se takové rýče už desítky let nevyrábějí.
Takže nám opravdu nezbývá nic jiného, nežli si hrát na ten „minibuldozer“?
Máme ještě jednu možnost - dá se říci osvědčenou fintu. Doprava vyhnojené povrchové části půdy dolů se rovnou spojuje s výsadbou. Ale nejprve je nutné pozemek pro výsadbu rozměřit, aby každý keř měl stejný „pěstební prostor“, a taky, aby vinice pěkně vypadala. Spony, ve kterých se vinice vysazují, jsou různé, od té nejjednodušší vinice pro pěstování na hlavu, kdy stačí spon 1m x 1m, až po spony s dostatečně širokými meziřadími pro různé stroje včetně pojízdných sklízečů. Ve většině případů volba sponu závisí především na mechanizaci, která se ve vinici bude v budoucnu používat.
Na zahradách, kde budeme vše dělat ručně, se doporučuje vzdálenost mezi dvěma řadami alespoň 1,2 m až 1,5 m, aby se člověk v meziřadí mohl bez problémů pohybovat. A keře by se neměly vysazovat hustěji, než na 1 m mezi nimi. Zpočátku se to může zdát jako plýtvání místem, ale je nutné počítat s tím, že s věkem keře budou sílit.
Po rozměření rýčem připravíme jamky, které budou velikostně odpovídat šířce rýče a hluboké budou podle délky sazenic. Důležité však je, aby se při rytí jamky odkládala samostatně na jednu stranu zemina povrchová – pečlivě vyhnojená a propracovaná, a na druhou stranu zemina ze dna jamky, která takto připravená není. Při sázení pak nejprve uložíme na dno jamky tu vyhnojenou a teprve na povrch tu spodní – a rigolace je vyřešená.
V naší poradně s názvem MEDVĚDÍ ČESNEK - PĚSTOVÁNÍ A ÚČINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marian Metela.
Dobrý den,četl s,že česnek není moc vhodný při dně,ale nevím jak je to s medvědím česnekem,kolik obsahuje purinu a jestli je vhodný,prý je výborný antioxydant,děkuji za odp..
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Někteří zastánci česneku prohlašují, že česnek pomáhá léčit artritidu a dnu, ale není k dispozici žádný vědecký důkaz, který by dokazoval tato tvrzení. Třebaže česnek nemusí skutečně léčit dnu, tak určitě nebude zhoršovat tento stav. Není známo, že česnek způsobuje zánět, který je primárním viníkem komplikací těch, kteří trpí artritidou a jejími různými formami, jako je dna. A jak je to s puriny? 100 gramů česneku obsahuje 17 miligramů purinů. Česnek tedy patří mezi potraviny s nízkým obsahem purinů a vzhledem k tomu, že česnek používáme k dochucení pokrmu a zkontumuje se jen malé množství, tak jeho použití nijak neovlivňuje průběh dny. S medvědím česnekem je to podobné. Bez obav ho použijte, i když se léčíte se dnou.
Předradlička zlepšuje zaklápění skývy a rostlinných zbytků. Moderní radličkové kypřiče pracují velmi efektivně, dokážou v plné míře nahradit základní zpracování půdy nejen před setím ozimů, ale i jařin. Pro jarní plodiny je důležité zachycení zimních srážek, a tedy hřebenitá struktura půdy. Pluh ji zabezpečuje jako samozřejmost, ale radličkové kypřiče s opěrnými válci v různém provedení zanechávají půdu v urovnaném stavu. Působením větru pak zůstává přes zimní období na povrchu jen malé množství sněhu jako zdroje vláhy a také vliv mrazu na obnovu struktury je omezený.
V bezorebné technologii je třeba provést kypření půdy do větší hloubky. Tato operace se provádí běžně do hloubky 18–20 cm, nejvýše však 25 cm. Při mísení půdy dochází k tomu, že se vlhkost ze spodních půdních vrstev dostane k povrchu. Díky tomu, že moderní radličkové kypřiče za sebou zanechávají povrch půdy již vhodný k setí, mělo by založení porostu následovat co nejdříve po tomto hlubším zpracování půdy. Přínosem je to, že pak mohou vzcházející rostlinky využít mobilizovanou půdní vlhkost, což je důležité zejména v období sucha. Vhodně zvolené orební ústrojí, tedy orební tělesa, předradličky a krojidla, zaručují ve všech půdách splnění všech požadovaných agrotechnických požadavků, to znamená dobré drobení skývy a kvalitní zaklopení organických zbytků.
Ve svém příspěvku ČESNEK V SOLI NA USKLADNĚNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín Sehnálek.
Někde jsem četl, že je možno česnek naloupat a do sklenice 0,7 l dát 1cm soli, na toto naloupaný česnek ale již nevím, zda vysát vzduch nebo jak dále uskladnit a jak dlouho česnek vydrží. Pokud mi dáte informaci k požadovanému tak předem děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Honza.
Vyzkoušejte to na malém množství. Použijte k tomu skleničky od Krenexu. U jedné zkuste vysát vzduch a druhé ne. Obě skleničky pak uskladněte v temnu při pokojové teplotě. Podle výsledku testu pak zjistíte, který postup vám vyhovuje. Domnívám se, že sůl vytáhne ze stroužků jejich vlhkost a ty se pak zcvrknou a budou takové gumové.
Na dno jamky je možné dát jemný, dobře proleželý kompost. Nikdy se takto nepoužívá čerstvý hnůj a také se nikdy do jamky nepřidávají průmyslová hnojiva – na začátku rozpouštění je koncentrace jednotlivých živin v jamce příliš vysoká. Jemné, mladé, čerstvě vyrůstající kořínky by se mohly při této koncentraci spálit. Připravené sazenice se umístí do jamky tak, aby výhon se dvěma očky směřoval vzhůru a kořeny byly volně rozprostřené v jamce. Místo srůstu umístíme v případě parafinovaných sazenic asi 2 – 3 cm nad budoucí povrch půdy. Nejsou-li sazenice ošetřené parafínem, umístí se zhruba ve výšce okolního povrchu půdy. Pak se jamka částečně zasype zeminou, která byla původně na povrchu a je tedy vyhnojená. Následuje utužení zeminy mírným přišlápnutím, a pak je potřeba jamku dostatečně zalít.
Výsadba sazenice „v polovině práce“:
Po vsáknutí vody se přihrne zbytek zeminy tak, že zemina, která byla původně dole, se umístí nahoru. A hned se z ní také vytvoří kopeček, aby očka na výhonu byla zakrytá a mohla vyrašit v klidu a bezpečí, bez ohrožení jarními mrazy přicházejícími v květnu. K sazenici hned můžeme umístit tyčku, ke které se vyrůstající letorosty budou za vegetace vyvazovat.
Vytvoření hrobku nad sazenicí:
Můžete upřesnit termín výsadby?
Většinou se sazenice vysazují na jaře, protože na podzim školky většinou nestihnou připravit sadbu k prodeji před zamrznutím půdy. Z hlediska zásobení sazenice vodou je však podzimní výsadba lepší. A ještě něco: je také možné koupit během roku kontejnerovanou sadbu, většinou na různých výstavách či trzích. Pak je dobré vysazovat co nejdříve po nákupu, aby kořeny měly konečně dostatek prostoru, který v kontejneru chybí.
A jak je potřebné se o nově vysazené keře starat?
V krátké době po výsadbě může dojít k utužení povrchu půdy, která tvoří kopeček nad sazenicí. Rašící výhon by pak mohl mít potíže při vyrůstání přes takto utužený půdní škraloup. Proto je nutné občas kopeček jemně a veleopatrně prokypřit. Ale v žádném případě by se pěstitel neměl snažit „pomoci“ rašícímu výhonu tím, že kopeček nechá rozhrnutý! Rašící výhon je pod půdou etiolizovaný (vybělený – neobsahuje chlorofyl) a při prvním setkání s prudkým sluníčkem by se mohl spálit stejně, jako se mnohdy na jaře spálíme my, když včas neodejdeme do stínu.
Jinak většina prací v době vegetace na nově vysazených keřích je v podstatě téměř shodná s pracemi kolem keřů, které už plodí, jak jsme o nich mluvili v předchozích měsících. Proto nám žádná z těchto „zelených prací“ principiálně nebude činit problémy. V průběhu roku je tedy potřeba vysazené keře odplevelovat a podle množství srážek případně také zalévat. První zelená práce – podlom – se dělá brzy, při délce výhonů asi 5 – 10 cm. Ponechají se 2 výhony, nacházející se pokud možno co nejníže na roubové části sazenice; případné další výhony je nutné vylomit. Pokud je místo srůstu pod povrchem půdy, musí se alespoň dvakrát za vegetaci zkontrolovat tak, že se odhrne půda a odstraní se vyrůstající rosné kořeny. Půda se pak zase přihrne. Podruhé se rosné kořeny odstřihují v srpnu. Pokud jsme sázeli sazenice ošetřené parafínem a místo srůstu je výše, toto ramování odpadá.
Zmiňovala jste tyčku, kterou umístíme k sazenici při výsadbě. Jak správně vyvazovat?
U kratšího z rostoucích výhonů při délce 15 – 20 cm zaštípneme vrcholek (výhon bude sloužit coby zásobní čípek pro příští rok – zatím vysazený keř nemá tzv. spící očka). A ten delší výhon budeme pečlivě vyvazovat k oné tyčce, aby budoucí kmínek byl pěkně rovný. Úvazky nesmí být příliš pevné, aby se vázací materiál nezařezával do výhonu. Záměrně jsem řekla, že se výhon má vyvazovat pečlivě, protože pokud by se jeho vrchol ohnul dolů, zastavil by se prodlužovací růst. Při vyvazování se také vylamují zálistky, aby prodlužovací růst byl dostatečně intenzivní. Samozřejmě, že se vylamují ještě v bylinném stavu, ale to už dávno víme.
I nově vysazené keře chráníme před plísněmi apod.?
Ano, ochrana před roztoči, plísní révy a padlím se v prvním a druhém roce růstu keřů aplikuje preventivně, protože keře jsou ještě malé a intenzivnímu tlaku těchto patogenů podlehnou dříve nežli keře v plodnosti. Používají se v podstatě tytéž prostředky jako na plodné keře, pouze jejich koncentrace se připravuje poloviční.
Zdárným předpokladem pro dobré přezimování je kvalitní vyzrání narostlých výhonů. Aby tomu tak bylo, je také u mladých keřů nutné provést osečkování, tedy odstranění vrcholu s auxinem. Provádí se na začátku srpna. Jako ochrana před zimními mrazy slouží také, kromě opatrného hnojení dusíkem, přihrnutí bazální části keře – proto, abychom zachránili alespoň očka na zásobním čípku, budou-li zimní mrazy tuhé.
A co řez u takových mladých keřů?
V druhém roce po výsadbě (za první počítáme ten, kdy se keře vysadily) je to závažná tvůrčí činnost, protože pracujeme na budoucím tvaru keře. V průběhu minulého roku jsme měli dostatek času se rozhodnout, jaký tvar chceme. Při řezu přistupujeme k jednotlivým keřům podle jejich loňské vitality. Na keřích, které rostly intenzivněji, se kratší, loni dole zaštípnutý výhon seřízne na jedno očko. Druhý, dostatečně silný výhon, zakrátíme na výšku budoucího kmene podle zvoleného způsobu vedení. U keřů, které loni narostly jen slabě, se řezem musíme vrátit zpět: na kratším výhonu ponecháme jedno očko, delší zakrátíme na dvě očka. Takovýmto způsobem podpoříme rozvoj kořenové soustavy. Výhony, které jsme se rozhodli ponechat coby budoucí kmínek, přivážeme na jaře k opěrné tyčce alespoň na třech místech. Jen tak si zajistíme, aby budoucí kmeny byly rovné.
Co se týká podlomu, u slabých keřů ve všech zásazích postupujeme stejně jako v prvním roce. U těch keřů, na kterých už tvarujeme kmínek, na jednoletém dřevě ponecháme tři výhony na vrcholu a ostatní odstraníme. Těmto výhonům musíme zajistit vzpřímený růst, a proto je důležité v této době mít hotovou opěrnou konstrukci, či na ní urychleně zapracovat, jak jsme se zmiňovali v červenci. Podlom je nutné opakovat, protože mohou rašit i podočka (zmiňovali jsme se o nich při popisu částí keře v lednu).
Všechny další práce, jako je obdělávka půdy, ochrana proti chorobám a škůdcům, vylamování zálistků a zakracování vrcholů, se provádějí stejně jako v předchozím roce. Ve třetím roce by měl být keř zapěstován, ve čtvrtém by měl být v plné plodnosti. Pokud tomu tak není, ošetřuje se jako v předchozích letech.
Vyhlídku na dobrou sklizeň plodů vaší práce vám přejí Hanka Synková a Ludmila Svobodová.
Ve svém příspěvku ČESNEK MEDVĚDÍ - V ČR POUZE JEDEN DRUH! se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Pokorný.
Pletete si druhy a poddruhy. Česnek medvědí je na celém území pouze jeden druh s dvěma poddruhy - česnek medvědí ukrajinský roste na Moravě, česnek medvědí pravý v Čechách. Mezi poddruhy jsou jen velmi malé rozdíly, zatímco mezi druhy dost velké..
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Kyselé, písčité nebo hrubé půdy často obsahují méně vápníku. Nedostatek vápníku může způsobit i nerovnoměrná vlhkost půdy a nadměrné používání hnojiv. Někdy, i když je v půdě dostatek vápníku, může být v nerozpustné formě a je pak pro rostlinu nepoužitelný. Půdy s vysokým obsahem fosforu jsou zvláště náchylné k vytváření nerozpustných forem vápníku.
Vápník a hořčík jsou v rostlinných buňkách protikladné a mají antagonistické interakce. V důsledku toho je v rostlině pro její optimální růst a správný vývoj nezbytná rovnováha mezi těmito dvěma prvky.
Před zasazením rostlin do půdy nebo nádob zkuste do půdy přidat vápník pomocí vápna nebo sádry. Můžete je také přidat na povrch s lehkým zahrábnutím do půdy, jakmile se objeví černání rajčat, aby pomohly ochránit budoucí plody před napadením.
Nejrychleji vstřebatelné vápno je:
dusičnan vápenatý,
ve vodě rozpustné vápno,
hydratované vápno,
velmi jemné vápno.
Aplikujte je včas, protože to nemusí pomoci, pokud jsou na vině i další faktory.
Ve svém příspěvku SÁZENÍ RAJČATJAK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel NAĎA.
Někdo mi radil,abych račata sázela šikmo do půdy kvůli zakořenění,je to pravda?A ještě dotaz,pokud je zasadím do plastového kbelíku nebudou se v něm kořeny přehřívat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarmil1.
Já hodně čerpám nápady a návody tady: http://magazin.specialnizah… - určitě se tam dočtete vše, co budete potřebovat! :)
Zahradničení bez rytí vám nejen ušetří čas a námahu, ale má i další výhody. Jak jsme již zmiňovali, rytí může narušit půdní rovnováhu, především vyváženost půdních organismů, a přestože je jeho hlavním smyslem půdu provzdušnit, dochází při něm spíše k jejímu udusání a půda se stává příliš kompaktní. Systém však vyžaduje specifický přístup, aby záhony neovládl plevel. Je však potřeba poznamenat, že záhony bez rytí nebudou dobře prosperovat ve velmi těžké, jílovité půdě.
Příprava netradičních záhonů
Nabízíme několik základních pravidel a rad při zakládání záhonů, které není třeba rýt:
Na podzim se záhony určené k zahradničení musí bez rytí zbavit plevelů, tedy ne rýčem, ale například rycími vidlemi. Snazší práce bude v místech, která od jara do podzimu ležela pod černou perforovanou fólií nebo tmavou netkanou textilií.
Záhony je vždy vhodné ohradit prknem nebo řadou cihel či kamenů, aby z nich nevypadávala vrstva mulče, kterou budou posléze pokryty.
Záhony a cestičky mezi nimi si rozvrhněte tak, aby nedocházelo k ušlapávání půdy mimo cesty.
Cestičky musí být dost široké na průjezd kolečkem, abyste mohli bez problémů dovážet mulčovací materiál a podobně.
Mulčování místo rytí
Další variantou, jak pěstovat plodiny bez rytí, je využít mulčování. Vyberete-li si tento způsob, pak postupujte podle těchto doporučení:
Abyste mohli zahradničit bez rytí, musíte mít k dispozici velké množství vyzrálého kompostu.
Záhony se na podzim nezryjí, ale pokladou přibližně 5 cm silnou vrstvou vyzrálého kompostu nebo hnoje. Žížaly se na svou oblíbenou pochoutku vrhnou a postupně ji zatahají do spodních vrstev půdy, čímž zeminu provzdušní a obohatí o množství nezbytných živin.
Mulčovací vrstva půdu v zimě chrání před vysycháním a výkyvy teplot, poskytuje příznivé podmínky pro půdní mikroorganismy. Prudké deště nenaruší její strukturu a živiny se nevyplavují.
Na jaře lze záhon rovnou osít. Semínka můžete překrýt opět vrstvičkou vyzrálého, jemného kompostu.
Vrstvený záhon
Další varianta klasického zahradničení bez rytí je taková, že záhon poté, co jej na podzim vyplejete, pokladete lepenkou nebo nepotištěným papírem, který důkladně pokropíte, aby byl mokrý. Na papír pak můžete vrstvit kompost, posečenou trávu a podrcené listí v několika opakujících se vrstvách do té doby, než bude výška pokrývky na půdě činit přibližně 15 cm. Vše přes zimu zetlí a na jaře bude půda připravená k osetí či osázení. Na podzim je pak vhodné prohrábnout záhon vidlemi a celý postup zopakovat.
Úskalí při pěstování bez rytí půdy
Pokud jste se rozhodli pro zahradničení bez rytí, musíme vedle pozitiv, uvést i možná negativa tohoto způsobu pěstování:
V důsledku vysychání půdy se plodiny stávají více citlivými na nedostatek živin.
Rostliny potřebují více vstupů pro potírání plevele.
Lze konstatovat, že výnosy mají tendenci k nižší stálosti.
Ve svém příspěvku CLEMATIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bartková ludmila.
dobrý den,
potřebuji poradit,na clematisu se objevují rezavé listy málo kvete,ošetřuji talentem,stanoviště je snad v pořádku na sluníčku kořeny zastíněné,málo výhonů ,jak stříhat ,děkuji bartková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Libor.
Clematis neboli plamének není náročný na půdu, prakticky v každé zahrádce roste dobře. Pokud je substrát kyselý, tak se doporučuje párkrát do roka půdu povápnit (zalít vápennou vodou). Důležité u klemátisu je zachování kořenů ve stínu a hlavně v chladu a naopak zelenou část vystavit na plné slunce. Z tohoto důvodu není vhodné jeho pěstování v nádobách. Nesnáší totiž přemokření a přehřívání kořenů. Úplně stačí, když ho zasadíte volné půdy a kolem něj vysadíte asi 50 cm vysoké letničky, které vytvoří potřebný stín a chládek. Stříhání se provádí jednoduše. Před tím, než začne clematis rašit se část zdravých výhonů seřízne na délku zhruba jednoho metru od země a zbylá část se seřízne na délku 40 cm od země. Takto vám znovu pěkně a hustě obrazí do velkých délek.
K hnědnutí listů a malému počtu květů: buď máte nevhodný kultivar a nebo máte v blízkosti rostlinu, která roznáší plísňové choroby. Často to bývají například jalovce, túje, nebo hrušně a to v okruhu až stovek metrů. Máte na výběr několik možností jak to řešit. Buď clematis vykopejte a nahraďte ho jinou odrůdou, například od souseda, kterému roste dobře. A nebo zkuste změnit fungicid a na místo Talentu použijte například Dithane DG NeoTec, Delan 750 SC a nebo Topas C 50 WP.
Půda pro úspěšné pěstování vinné révy by měla být dostatečně provzdušněná, teplá, přiměřeně vlhká, ideálně kyprá a bohatá na minerály. Vhodné jsou kamenité a štěrkovité půdy, které vyhovují obzvláště modrým odrůdám a Ryzlinku vlašskému. Dále písčité půdy, které jsou vhodné především pro pěstování modrých odrůd a bílých odrůd, jako je Sauvignon či Veltlínské červené rané. Nevhodné jsou hlinité a jílovité půdy, které jsou obvykle málo propustné, slabě se provzdušňují a pomalu se prohřívají.
Půdu musíte před výsadbou hluboce zkypřit a vyhnojit. Místo určené pro výsadbu zryjte nejlépe do hloubky 60 cm a do jámy přidejte zetlelý hnůj nebo kompost.
V naší poradně s názvem CHOROBY RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Foltýnková Zdenka.
Vršky rostliny získaly žlutou barvu -opravdu citronově žlutou barvu, jinak na nich není nic vidět
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Důvody žloutnutí listů u rajčat:
- mohlo by to být z důvodu nedostatku dusíku v půdě. Zda-li je to tento případ můžete zjistit zkontrolováním hladiny dusíku v půdě a pak případně přidat trochu výživných látek do půdy. Po několika dnech můžete pozorovat, jestli jsou stále žluté a nebo začaly zelenat.
- dalším důvodem by mohla být houba nebo bakteriální problém jako Alternaria alternata nebo dalších nemocí rajčat. Pokud vaše rostlina má nějakou takovou nemoc, pak by měla být odpovídajícím způsobem ošetřena.
- někdy to může být problém se škůdcem v rostlinách, který musí být správně odstraněn. Mohly by to být housenky nebo červi ovlivňující zdravotní stav rostliny rajčete. Můžete použít organické pesticidy, jenž se dobře vypořádají s touto situací.
Před provedením jakýchkoli změn s půdou nebo přidáním pesticidů, je třeba se ujistit, že rostlina není vysychlá. Půda by měla být dostatečně vlhká. Pokud tomu tak není, pak může být i tento malý nedostatek důvodem ke žloutnutí listů.
Zajistěte dobrou vlhkost půdy zvýšením včasné zálivky. Aplikujte mulč kolem rajčat pro udržení vlhkosti půdy. Vědět, jak často zalévat rostlinu rajčat, může být výzvou pro začátečníky i zkušené zahradníky. Přílišné zalévání může mít za následek nemocné rostliny a shnilá rajčata. Pokud však nezaléváte dostatečně často, může to oslabit rostliny a poskytnout vám malé moučnaté ovoce. Trik je v tom, abyste věnovali pozornost vaší půdě a podnětům, které vám vaše rostliny dávají, abyste si mohli vypěstovat náruč lahodných, šťavnatých rajčat. Tyto tipy vám pomohou přesně zjistit, jak často zalévat rajčata pro nejlepší sklizeň:
Přiveďte vodu jen je kořenům rostliny. Při zalévání rajčat se vyhněte navlhnutí listů a stonků. Bakteriální a plísňové choroby rajčat se šíří snadněji, když jsou listy vlhké. Místo toho dodávejte vodu přímo k základně rostliny pomocí zalévací hůlky, kapací hadice nebo konve s dlouhým výtokem.
Zalévejte pomalu. Voda z rychlé a silné dešťové přeháňky často odtéká z rostlin, místo aby se vsakovala do půdy. Totéž platí, když rostliny dostanou proud vody ze zahradní hadice nebo konve. Při použití konve snižte průtok na zahradní hadici nebo zalévejte pomalu. Ještě lépe, použijte kapací hadici k pomalému namáčení půdy.
Máčet, máčet, máčet. Při zalévání se snažte prolít půdu do hloubky 30 cm. Hluboké zalévání podporuje hluboký kořenový systém. Hluboký kořenový systém rostlinu nejen dobře ukotví v zemi, ale také vybaví rostlinu, aby v případě potřeby dosáhla pro vodu široko daleko.
Zkontrolujte hloubku. Po zavlažování použijte zahradní lopatku k vykopání úzké, 30cm hluboké díry asi 15 cm od základny rostliny. Pokud byla rostlina dostatečně zalita, půda na dně jamky bude vlhká. V případě potřeby upravte v budoucnu čas zavlažování.
Přidejte vrstvu mulče. Šetřete půdní vlhkost rozprostřením 7 cm silné vrstvy organického mulče na kořenovou zónu rostliny rajčat. Mulč izoluje půdu a zabrání velkým teplotním výkyvům. Mulč také pomáhá udržet vodu kradoucí plevel na uzdě a zpomalí odpařování půdní vlhkosti. Dobrou volbou je drcená mulčovací kůra a posekaná tráva bez plevele.
Denně kontrolujte rajčata v nádobách. Rajčata rostoucí v květináčích mají vysokou potřebu vody. Relativně malý objem půdy v nádobě omezuje množství vody dostupné rostlinám. Během letních veder je často potřeba rajčata pěstovaná v kontejnerech denně zalévat. Horké a větrné podmínky mohou vyžadovat zavlažování dvakrát denně.
V naší poradně s názvem ZESVĚTLALY LISTY. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Magdalena .
Dobrý den.
Na jaře jsem koupila modrou hortenzii která byla rozkvetlá. Na zahrádce jí květy namrzly tak jsem jí květy ostříhala. Začala obrůstat přihnojovala jsem jí hlinitým speciálním hnojivem pro modré hortenzie dvakrát měsíčně.Nyní jí listy zesvětlaly, tak se ptám jestli je to nějaký problém po případě jak ho řešit.Předem Všem děkuji za přidaný komentář.
Appeltová Magdalena.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Sežeňte si slepičince a s nimi pak hortenzie pohnojte. Je možné, že deště odplavily dusíkaté látky z půdy a hortenzii proto blednou listy. Slepičince je přirozeně dodají společně s dalšími důležitými prvky především fosforem a draslíkem.
V naší poradně s názvem MY MADAGASCAR TUBIFLORA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Ráda bych věděla, jak o tento druh pečovat a jestli kvete. Má někdo zkušenosti? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Madagascar tubiflira neboli kalanchoe vytváří malý shluk květů, uspořádaný na stopkách. Ke kvetení nedochází pravidelně a někdy nemusí kvést vůbec. V případě, že se rozhodne kvést, tak se tak stane na začátku teplého ročního období. Kakanchoe mají malé šedavé květy podobné levanduli. Po odkvětu, hlavní rostlina umírá a přichází čas ke znovuzrození přes malé rostlinky, které s umřelou rostlinou můžou klesnout k zemi a růst všude tam, kde přistanou. To je důvod, proč je nejlepší, aby se kalanoche pěstovala v samostatných květináčích.
Kalanoche potřebuje teplotu 16° až 24° C. Potřebuje minimálně čtyři hodiny slunečního svitu denně. Dá se pěstovat i venku, ale je třeba ji uklidit před prvními mrazy, a to postupně, protože náhlé změně teploty můžou rostlině způsobit stress. Kalanchoe poroste na přímém slunci, nebo v jasném světle ve stínu. Zalévá se pouze tehdy, když je půda suchá. K zálivce se používá voda o pokojové teplotě. V zimním období je zapotřebí, aby se půda nechala vyschnout mezi jednotlivými zálivkami. Kalanchoe potřebuje zeminu pro kaktusy. Pokud používáte standardní zeminu pro pokojové rostliny, tak přidejte písek nebo perlit pro lepší propustnost. Kalanchoe se přesazuje brzy na jaře, ale pouze tehdy, když rostlina přeroste svůj květináč. Nový květináč vyberte o něco větší než byl ten původní. Přesazování je možné každý měsíc, mezi březnem a zářím. Následně se pak použije tekuté hnojivo naředěné na polovinu, než je doporučováno. Kalanchoe nemá ráda vysokou vzdušnou vlhkost. Průměrná vlhkost v místnosti moderních bytů je ideální pro tuto rostlinu. K rozmnožování je třeba vybrat některé z rostlinek z okrajů listů. Množení se provádí v mělkém hrnci, do kterého se nasype hlína pro kaktusy. Hrnec nemusí být hluboký, protože kořeny zde neporostou moc dlouho. Malé rostlinky se rozmístí na povrch půdy, hrnec se zakryje průhlednou igelitovou fólií a umístí se na slunném místě. Půda se při množení udržuje vlhká, ale ne přemokřená. Když jsou rostliny dostatečně vysoké a lehce se dotýkají plastu, tak se odstraní plastový obal a přesadí se do většího květináče.
Samotnému zakládání trávníku musí předcházet podrobné naplánování všech maličkostí a aspektů důležitých pro budoucí vývoj trávníku. Mezi prvními by se měla objevit otázka velikosti travní plochy. Celoroční údržba je totiž časově náročná a nenahraditelná.
Základem je dále dokonalá zahradnická přípravapůdy před výsevem osiva. Odstraníme kameny a jiné nežádoucí předměty a pozemek urovnáme tak, abychom mohli následně půdu řádně prokypřit do hloubky 100–150 mm, případně ji můžeme vylehčit středně jemným pískem. Aplikujeme zásobní hnojení fosforem a draslíkem do půdního profilu. V předseťové přípravě rovněž zapravíme potřebné živiny v dávce 30–50 g/m2. Po následném vzejití plevelů provedeme mechanické nebo chemické odplevelení pozemku, které je vhodné při opětovném vzejití opakovat.
Vhodný výběr travní směsi určuje vlastnosti a charakter budoucího trávníku. Proto výběr travní směsi v žádném případě nepodceňujeme. Vysévat můžeme od jara až do konce října s přihlédnutím k půdním a klimatickým podmínkám. Osivo vyséváme secím strojkem nebo ručně – na široko. Před výsevem je vhodné osivo travní směsi promíchat a rozdělit na dva stejné díly. První díl osiva vyséváme podélně a druhý díl kolmo na první. Tím docílíme rovnoměrného výsevu. Po výsevu osivo lehce zapravíme hráběmi do hloubky 2–3 mm, povrch půdy utužíme například zahradním válcem. Jemně zavlažujeme až do vzejití travních rostlin. Dle zvolené travní směsi osivo vzchází za 20–35 dní. Výsevek travní směsi se pohybuje v rozmezí 10–30 g/m2 v návaznosti na kvalitě přípravy půdy, druhu travní směsi a technice výsevu.
Během vzcházení nově založeného travního porostu je třeba vrchní vrstvu půdy udržovat stále vlhkou, až do vzejití travních rostlin. Vytvoří-li se v průběhu vzcházení půdní škraloup, je nutné ho opatrně rozrušit hráběmi nebo rýhovaným válcem. Při závlaze dbáme na to, abychom vyseté osivo nevyplavili proudem vody, proto používáme zahradní rozstřikovač s jemným rozstřikem. Závlahu provádíme intenzivně, nejlépe v ranních či večerních hodinách.
Sečení nově založeného trávníku provádíme při výšce cca 80–100 mm, a to zásadně ostrými nástroji (kosa, srp, žací nůž). Výšku snižujeme maximálně o jednu třetinu z celkové délky rostlin. První sečí zlikvidujeme více než 90 % jednoletých plevelů, které vzejdou současně s osivem trav (plevele z půdní zásoby). Po třetí seči nově založený trávník můžeme kosit již na požadovanou výšku. Další sečení opakujeme dle typu trávníku a přírůstku travní hmoty v průměru 1–2krát týdně.
Při tomto způsobu hospodaření, který se také nazývá přímé setí, obdělávka půdy bez orby, drážkové obdělávání či drážková výsadba, se půda ponechává bez narušení od sklizně do osevu, s výjimkou dodání živin. Sadba či osev se provádí v úzkém seťovém lůžku nebo drážce vytvořené předradličkami, čističi řádků, diskovými či hrotovými otvírači. Regulace plevele se dosahuje v prvé řadě herbicidy. K nouzové regulaci plevele lze využít půdní obdělávky.
Tento bezorebný systém využívá dvou základních metod: hrůbkování a mulčování.
Hrůbkování
Půda se ponechává bez narušení od sklizně do osevu s výjimkou dodání živin. Výsadba se dokončuje v půdě připravené v hrůbcích pomocí šípových radliček, diskových otvíračů, předradliček nebo řádkových čisticích strojů. Zbytky se ponechávají na povrchu mezi hrůbky. Regulace plevelů se provádí herbicidy, obděláním půdy či oběma způsoby. Hrůbky se obnovují během obdělávání.
Mulčování
V zemědělství se termínem mulčování označuje rovnoměrné pokrytí plochy (pole), na které rostla sklízená rostlina, odpadem ze sklizně. Před výsadbou se půda naruší, k tomu se používá kultivační nářadí, jako jsou dlátové kypřiče, polní kultivátory, disky, šípové radličky nebo radlice. Regulace plevelů se pak provádí herbicidy, obděláním půdy či oběma možnými způsoby.
Orba se provádí pluhem. Pluh se řadí mezi nesené stroje a za traktor se připojuje na takzvaný tříbodový závěs. Největší část tvoří rám pluhu, který nese pracovní, nepracovní a pomocné části pluhu. Na pluhu se nachází také orební těleso (radlice), které je samozřejmě nejdůležitější a provádí samotnou orbu, dále podrývák, který slouží k rozšíření a kypření podbrázdí, další částí je předradlička, která slouží k zapravení hmoty do půdy a konečně krojidlo, které odřezává stěnu brázdové skývy.
Půda je, jak známo, velmi složitý systém, kde každá část, ať už živá či neživá, má své místo a roli. Rytím může být tento křehký systém narušen a převrácen, například organismy, které mají raději více kyslíku, se najednou ocitnou mnohem hlouběji a hynou – uvádí se, že tak uhyne až 80 % mikroorganismů, tedy bakterií, hub a řas, které jsou důležité pro úrodnost půdy. Stejně to platí i obráceně pro organismy, které naopak žijí hlouběji a kyslík nebo sluneční záření jim škodí.
Také struktura půdy samozřejmě utrpí po rytí veliké šrámy. V půdě je systém kapilárních (tenkých) průduchů, které jsou důležité pro průnik vzduchu, vody či živin. Zatímco povrchové kypření pomáhá tomuto systému a potažmo rostlinám, kompletní zrytí tuto strukturu zcela naruší.
Doporučuje se tedy rýč nahradit rycími vidlemi. Půdu jimi prokypříme tak, že je zapichujeme postupně do půdy (v pásech vzdálených 10–15 cm od sebe) a pak se zapíchnutými vidlemi zahýbeme dopředu a dozadu. Tím se půda provzdušní a také bude snadněji přijímat vlhkost.
Jakmile oschne vrchní vrstva půdy, můžeme začít s nezbytnými pracemi, které probudí trávník ze zimního spánku. Začínáme důkladným úklidem povrchu trávníku. Z trávníku odstraníme všechno napadané nebo naváté listí, větve, případně kameny.
Ostřejšími, a ještě lépe vertikutačními hráběmi vyhrabeme/prořežeme stávající drn do hloubky 3–5 mm. Tímto zásahem trávník provzdušníme, odstraníme mech a vznikající plst. Trávník bude jako znovuzrozený. Pro sběr vyčesané hmoty můžeme použít travní sekačku. Sebranou hmotu kompostujeme.
Žloutnoucí nebo hnědavý travní porost je následek velkého utužení půdy nebo jejího přemokření, či nevyhovujícího výživného stavu, někdy i působení houbových chorob. Proto musíme provést aerifikaci s následným rovnoměrným rozhozením ostrého křemičitého písku (1 000 g/m2).
Nesmíme také zapomínat na správnou výživu travního drnu, nejlépe aplikací plného kombinovaného hnojiva (30 g/m2). Musíme si uvědomit, že velké množství sečí ve vegetačním období odčerpá z půdy množství živin, které pro úspěšný růst trávníku musíme do půdy zpátky dodat a průběžně udržovat. Pro rychlou regeneraci poškozených travních rostlin můžeme pravidelně rozhodit i malou dávku ledku vápenatého (10 g/m2). Další neméně podstatnou věcí je závlaha trávníku. Všeobecně platí, že by na jaře, kdy stoupají teploty, měla být neustále vlhká a tomu se doporučuje přizpůsobit četnost zavlažování.
V případě silně poškozených míst v trávníku je vhodné provést přísev travní směsí použitou při založení trávníku nebo travní směsí určenou k dosévání, která rychle poškozená místa v trávníku zaplní.
Trávník, který je poškozen z více než padesáti procent, je nejlépe obnovit celý. Koncem jara provedeme chemickou nebo mechanickou cestou zásah proti širokolistým plevelům, které do okrasných nebo zátěžových trávníků rozhodně nepatří.
Pravidelné kosení zelený koberec zahušťuje a posiluje. Tráva totiž vytváří nové boční výhonky, listy a odnože a ty se lépe rozvíjejí, když jsou travní stébla pravidelně zkracována. Pravidelné sečení zároveň potlačuje traviny, které nesnášejí kosení.
Tento způsob spočívá v orbě kolmé na odtokovou linii. Používá se častěji na pozemcích s menším sklonem a velkou délkou svahu. U větších sklonů totiž může vzniknout nebezpečí protržení brázd. Orbou po vrstevnicích nebo s malým odklonem od vrstevnic oboustrannými otočnými pluhy, které překlápějí půdu proti svahu, je možné významným způsobem přispět k ochraně půdy před erozí. Odtékající voda ztrácí energii a neodnáší důležité živiny. Zvětšuje se vsakování vody ze srážek do půdy, snižuje se riziko vodní eroze, minimalizuje se postupné sesouvání kvalitní půdy do nižších poloh. Tento typ orby se používá se v době, kdy je půda holá, tedy na podzim a na jaře.
Vinná réva se nejčastěji vysazuje na jaře do teplé půdy (to je od dubna do poloviny května), ale může se vysadit i na podzim (nejlépe v říjnu). Při podzimní výsadbě je však nutné zeminu zakryt chvojím nebo listím, aby nedošlo ke zmrznutí kořínků (můžete použít i hnůj, který v době mrazů vytváří teplo). Sazenici 24 hodin před sázením namočte do vody nebo do hodně řídké hliněné kaše, aby pořádně nasála vláhu. V místě, kam chcete rostliny vysadit, si nejprve vytyčte vzdálenost jednotlivých sazenic a zatlučte zde opěrné kolíky. Při výsadbě ke zdi nebo k pergole musí od nich být jáma vzdálená alespoň šedesát centimetrů. Rostlinky sázejte ve vzdálenosti podle budoucího vedení (pro jednopatrové v řadách a u stěn minimálně 120 cm od sebe, pro dvoupatrové u stěn budov 80 cm od sebe). Před hloubením jamek zarazte do připravené půdy 2 m dlouhé kůly (tyč nebo silný drát pro vyvazování letorostů). Jamku vyryjte rýčem do hloubky 40 cm a to na svahu pod kolíkem, ve volné řadě v jižním směru nebo směrem od zdi. Na dno jamky vhoďte lopatu dobrého kompostu (ne čerstvý hnůj!). Spodní kořínky sazenic zkraťte na šířku dlaně, všechny postranní odřízněte. Sazenici v jamce postavte mírně šikmo ke kolíku tak, aby místo srůstu podnože s roubem bylo cca 5 cm nad zemí. Kořínky v jámě pečlivě rozložte na všechny strany a jejich konce nasměrujte mírně dolů, prosypte kompostem, jamku zasypte zeminou do poloviny její hloubky, nasypanou zeminu stlačte (ušlapte), aby mezi kořínky nezůstaly vzduchové bubliny, a zalijte 5–10 litry (při podzimní výsadbě nezalévejte). Po vsáknutí vody sazenici zahrňte zeminou a z lehké půdy upravte nad sazenici růvek z lehké hrabanky asi 10 cm nad očkem. Růvek (nahrnutou zeminu) udržujte až do srpna kyprý a vzdušný, jen dávejte pozor na snadné vylomení křehkých letorostů. Půdu udržujte okopáváním celý rok v bezplevelném stavu. A nezapomeňte zalévat, kořenový systém se teprve tvoří a nemá šanci dosáhnout ke zdrojům spodní vody. Proto musíte zalévat, zalévat a zalévat. Nejvhodnější je jednou za čas velkými dávkami vody. Rostlinu ze začátku nepřihnojujte, kvalitní zahradnický substrát je dostatečným zdrojem živin.
Intenzivní péče o mladou výsadbu se vám bohatě vyplatí. Během prvních dvou let budete muset kopeček zeminy opatrně kypřit, aby se rašící výhon dostal lehce na povrch. Na jaře, až výhon vyroste do deseti až patnácti centimetrů výšky, zeminu opatrně odhrňte. Objeví-li se nad povrchem takzvané rosné kořínky, seřízněte je a stejně postupujte během celého vegetačního období. Výhon seřízněte na jeden pupen tak, aby zůstal jen jeden silný výhon. Odstranění kořínků a výhonů neprovádějte za slunečného počasí, aby nedošlo k vysychání kmínku. Průběžně odstraňujte také plevel a při přílišném suchu rostlinu zalévejte. Sazenice musí dobře zakořenit v hluboce prokypřené půdě. Dobře vyvinutý kořenový systém pak umožňuje rostlinám dobře snášet suchá období. Prvotřídní sazenice a jejich pečlivá výsadba spolu s dokonalou péčí během vegetačního období jsou hlavními předpoklady úspěchu pěstování vinné révy. Zdárný růst révy bude dále záviset především na pravidelném řezu prováděném v průběhu vegetačního období, ale tomuto tématu se již věnuje další článek.
A kde si vlastně můžete sehnat sazenice vinné révy? Jsou běžně k dostání v zahradnických centrech či na zahrádkářských výstavách a seženete je i přímo u vinařů, kteří je mívají podstatně levnější. Na jejich stránkách najdete i přehled prodávaných odrůd s popisem, podívejte se například na:
