PŘÍSAVNÍK NEOPADAVÝ je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Přísavník neopadavý (Parthenocissus tricuspidata) je rychle rostoucí popínavá rostlina známá svým výrazným vzhledem, schopností pokrýt velké plochy fasád a atraktivním podzimním vybarvením. Jde o jednu z nejodolnějších popínavek, která si poradí s mrazem, horkem i městským znečištěním. Současně však může způsobovat komplikace – zarůstání okapů, poškození omítky nebo prorůstání do spár. V článku najdete podrobný přehled pěstování, údržby, zkušeností zahrádkářů i praktické vychytávky, jak přísavník zkrotit nebo se ho efektivně zbavit, pokud přeroste své místo.
FAQ – Časté otázky a odpovědi
Poškozuje přísavníkneopadavý fasádu?
Ano, pokud je omítka již narušená. Do zdravé fasády se obvykle nezakousne, ale může držet velmi pevně.
Je vhodný do stínu?
Ano, přísavník roste i v hlubokém stínu, jen méně barví na podzim.
Jak rychle roste?
Za sezónu dokáže přirůst 2–3 metry.
Co když mi leze do okapů?
Pravidelně zastřihovat vrcholové výhony a udržovat odstup 30–50 cm od žlabů.
Jde přísavník jednoduše zlikvidovat?
Ne. Je potřeba kombinace mechanického odstranění a dlouhodobého odstraňování výmladků.
Přísavníkneopadavý je popínavá rostlina pocházející z východní Asie. Roste velmi rychle – v ideálních podmínkách až 2–3 metry za sezónu. Díky drobným přísavným terčíkům se bez problémů udrží na zdi, pergole, kameni nebo plotu. V létě tvoří hustou zelenou stěnu, na podzim se barví do červené, vínové nebo oranžové.
V naší poradně s názvem PŘÍSAVNÍK TŘÍPRSTÝ JEDOVATÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ANNA SUCHA.
Mohl by mě někdo odpovědět jestli je přísavník tříprstý jedovatý,aby se něco nestalo dětem.Moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na přísavníku jsou jedovaté jeho plody. Jed účinkuje jen na savce, takže ptáci ani domácí drůbež nejsou ohroženi. Jedovatost bobulí je jen slabá a k otravě ohrožující život dětí by bylo zapotřebí sníst velkou hrst těchto plodů. Jejich chuť je však silně hořská a díky tomu je prakticky nemožné spolknout větší množství bobulí. Takže otravy dětí se přímo bát nemusíte.
Tyto na údržbu nenáročné keře kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna až do konce května.
Azalka japonská
Jedná se o keř pocházející z Japonska, který dorůstá do výšky 40 až 60 cm, je listnatý, částečně opadavý, barva listů je zelená, květy pak nápadně oranžové. Azalka má rád polostín až stín.
Tento na údržbu nenáročný keř kvete obvykle velmi bohatě od konce dubna až do konce května.
Listy jsou drobné, oválné, mírně lesklé a středně zelené. V polostínu a stínu jsou téměř neopadavé, na osluněném stanovišti může více než polovina listů přes zimu spadnout a rostlina si na jaře po odkvětu vytvoří nové.
Azalky potřebují lehkou, kyselou, velmi propustnou a nejlépe neustále vlhkou zem, bohatou na železo a fosfor. Používejte speciální hnojiva na rododendrony a azalky, eventuálně vřesovištní rostliny. Ideální jsou jako skupinová výsadba a do vřesovišť.
Buxus zimostrázový
Jedná se o keř dorůstající do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, kvete drobnými žlutými květy. Má rád slunce nebo polostín.
Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních dřišťálů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné.
Buxus snese snad všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Dřišťál Juliin
Jedná se o neopadavý keř, který dorůstá do výšky 2,5 m, barva listů je zelená, květy má žluté. Vyhovuje mu spíše slunce nebo polostín.
Tento stálezelený trnitý keř má vzpřímený tvar a v květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Dřišťál snese všechny typy půd.
Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.
Kdoulovec nádherný
Jedná se o keř dorůstající do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy bílé. Má rád slunce nebo polostín.
Tento rozložitý až vystoupavý opadavý keř se před olistěním obalí záplavou květů podobných jabloňovým (duben až květen).
Po odkvětu kdoulovec zdobí velké žlutavé nebo žlutozelené jablkovité plody, přetrvávající až do pozdního podzimu, mnohdy až do jara. Plody jsou jedlé, ale pro poněkud kyselou a svíravou chuť se obvykle nepojídají samostatně, spíše se přidávají jako dochucovadlo nebo se využívá jejich příjemné vůně.
Kdoulovec je na půdu nenáročný, nejvíce mu vyhovuje slunné stanoviště s běžnou zahradní půdou. Je to krásný solitérní keř použitelný i ve skupinách jako předsadba keřových skupin, ale i pro nižší živé ploty.
Rododendron
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky až 2,5 m, je listnatý neop
Keře jsou na zahradě ideální kulisou, která vytváří pocit stálosti. Nejlépe uděláme, když vybereme rostliny různé výšky a rozličného tvaru a strategicky je rozmístíme. Keře kvetoucí výraznými barvami kombinujeme s těmi, jejichž květy jsou poněkud mdlé.
Keře mohou být dekorativní svým tvarem, nebo květy, které často voní, či barevnými listy, často i svými ozdobnými plody. K celkovému vzhledu přispívají v neposlední řadě také stonky, které mívají často charakteristickou texturu.
Keře jsou rostliny s dřevnatými stonky, které se obvykle rozvětvují od báze a vytvářejí množství postranních stonků přímo ze země nebo kousek nad její úrovní. Tím se liší od stromů, které mají jen jeden kmen, ale do jisté míry se obě skupiny překrývají. Některé z okrasných keřů vypadají zajímavě i několik ročních období, jiné pouze jedno. Většinou jsou snadno dostupné a s jejich pěstováním není velká práce. Všechny však potřebují odpovídající prostor, aby se mohly rozvíjet. Volné místo můžeme do doby, než dorostou, zaplnit přechodnou výsadbou.
Žlutě kvetoucích keřů je velké množství, níže je uvedeno několik druhů pro inspiraci.
Buxus zimostrázový
Jedná se o keř (Buxus sempervirens), který dorůstá do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, květy žluté. Má rád slunce nebo polostín.
Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních buxusů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu.
Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Dřišťál Juliin
Tento keř (Berberis julianae) dorůstá do výšky 2,5 m, je listnatý neopadavý, listy má zelené, květy žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.
Dřišťál je stálezelený trnitý keř vzpřímeného tvaru. V květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Tento keř snese všechny typy půd.
Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.
Brslen evropský
Jedná se o listnatý opadavý keř (Euonymus europaeus) dorůstající až do výšky 5 m. Barva listů je zelená, keř vykvétá v září až říjnu nápadnými žlutými květy. Má rád polostín.
Listy tohoto brslenu jsou řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené. Plodem je 4pouzdrá růžová až karmínově červe
Přísavníkneopadavý je krásná, rychle rostoucí a nenáročná popínavka, která dokáže přeměnit fasádu nebo pergolu v živou zelenou stěnu. Současně však vyžaduje pravidelný řez a kontrolu, jinak snadno přeroste do míst, kde škodí. Zkušenosti pěstitelů ukazují, že nejlepší výsledky přináší kombinace správného tvarování, prevence a v případě potřeby důsledného mechanického odstranění. Přísavník je skvělý sluha, ale může být velmi náročný pán – je dobré vědět, jak ho mít pod kontrolou.
Přísavník se nejlépe řeže na jaře nebo po odkvětu. Snáší hluboký řez – můžete jej zkrátit klidně o 70 %, aniž byste ho poškodili.
2) Omezování růstu
Výhony směřující k oknům, okapům nebo střechám je nutné pravidelně odstřihávat. Pokud se přísavník dostane příliš vysoko, dolní části začnou holovatět.
3) Zálivka
Zaběhlý keř nepotřebuje téměř žádnou zálivku. Mladé rostliny však vyžadují pravidelnou vlhkost, aby se dobře ujaly.
Jak se zbavit přísavníku neopadavého – účinné metody
Odstranit přísavník není jednoduché – jeho kořenový systém je hluboký a terčíky pevně drží na fasádě. Níže uvádíme postupy, které doporučují zahrádkáři i odborníci.
1) Mechanické odstranění
Odříznout hlavní stonek co nejníže u země.
Nechat rostlinu několik dní seschnout.
Pak jednotlivé větve opatrně stahovat směrem dolů.
Pěstitelé upozorňují, že v žádném případě se nemá trhat živá rostlina. Živý přísavník strhne i části omítky.
2) Odstranění kořenů
Po odstranění nadzemní části je nutné vyrýt kořenový systém. Pokud to nejde, pravidelně odřezávejte nové výhony – během 1–2 sezón přísavník vyhladoví.
3) Herbicidy
V krajním případě lze použít systemický herbicid s obsahem glyfosátu. Aplikuje se přímo na čerstvě seříznuté dřevo.
Zkušenost pěstitelů: herbicid nefunguje dobře, pokud je rostlina příliš stará. V takových případech je nejlepší kombinovat mechanické odstranění + opakované ošetření.
4) Speciální vychytávky
Vazelína na koncích výhonů – zabrání přichycení a růstu tím směrem.
Krycí pruhy na fasádě – plastové pásy znemožní přísavkám uchycení.
Kbelík s horkou vodou – opakované opaření kořenové báze může rostlinu oslabit.
Zahrádkáři uvádějí, že přísavníkneopadavý je ideální tam, kde je potřeba rychle zakrýt nevzhlednou stěnu. Jeho růst je tak intenzivní, že i slabá rostlina během dvou sezón vytvoří hustou stěnu listů.
Pěstitelé často upozorňují, že rostlina musí být pravidelně tvarována, jinak obsadí i prostory, kde ji nechcete – zejména okapy, okna a střechu. Častým problémem je prorůstání do žlabů, kde způsobuje zadržování vody.
Velmi se osvědčilo přivazování výhonů k vodícím drátům, aby nerostly přímo po fasádě, čímž se minimalizují škody.
Tento listnatý neopadavý keř dorůstá do výšky 20 až 30 cm, barva listů je zelená, květy má žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.
Nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř, který se od ostatních dřišťálů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu. Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Jedná se o keř dorůstající obvykle do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.
Zelený metlovitý keřík kvete v květnu až červnu žlutými květy. Po odkvětu je nutný hluboký řez, ale neřežeme do starého dřeva. Vyžaduje lehčí, písčité půdy na slunci. Ve stínu málo kvete a špatně vyzrávají nové výhony, které v zimě namrzají.
Tento listnatý opadavý keř dorůstá až do výšky 4 m, barva listů je zelená, květy má nápadné žluté. Vyhovuje mu přímé slunce nebo polostín.
Květy mají tvar krátkých třásní, sytou žlutou barvu a vyrůstají na holém dřevě bez listí. Vykvetou ke konci zimy, vydrží na stromě až do příchodu teplých dnů. Listy jsou podobné lísce, jen větší a pevnější a na podzim se barví převážně do šarlatově červené a zlaté. Jsou to opadavé keře s otevřenou korunou ve tvaru V, které se svou střední velikostí hodí téměř do každé zahrady.
Vilín má rád vlhkou a kyselou půdu, nesnáší vápno. Nejlépe prospívá na výslunném místě v zahradě či v mírném polostínu. Starší rostliny nestříhejte.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád polostín až stín.
Nejčastěji se pěstuje plnokvětý kultivar s bambulkovitými květy. Hlavním obdobím kvetení je duben až květen. Častokrát však zákula vykvete i v průběhu léta nebo na podzim. Větve zůstávají po celý rok svěže zelené, což činí tento keř dekorativním i v zimě.
Silnější mrazy mohou způsobit nevzhledné poškození větví, zákula ale snáší velmi dobře i hluboké seřezání až k zemi. Řez provádíme po odkvětu. Je to nenáročný keř, vyhovují mu nejrůznější půdní typy, jen se mu příliš nedaří na půdách těžkých a málo propustných. Výhodnou vlastností je i to, že snáší stanoviště částečně až plně zastíněná, dokonce na nich i bohatě kvete.
Přísavník je extrémně přizpůsobivý. Roste na slunci, v polostínu i ve stínu. Má hluboký kořenový systém, díky kterému dobře snáší sucho. Nepotřebuje hnojení a zvládá i pěstování v městských podmínkách.
Světlo: slunce i polostín, ve stínu roste pomaleji, ale stále dobře.
Půda: propustná, běžná zahradní; nevyžaduje zvláštní výživu.
Voda: odolný vůči suchu, ale mladé rostliny potřebují zavlažování.
Ptačí zob neopadavý je velmi vhodná rostlina pro živé ploty. Jedná se o původní domácí druh, který roste převážně v teplejších oblastech země, a to v dubohabřinách. Může narůst do výšky až 3 m, jeho roční přírůstek je 30–50 cm. Jedná se o keř bohatě rozvětvený. Má tmavě zelené, tuhé listy, které vydrží na rostlině celou zimu a opadávají až na konci jara. Pokud ho pěstujeme jako živý plot, který pravidelně udržujeme, tak nekvete, ale pokud roste volně, tak v přírodě kvete v červnu až červenci drobnými, krémově bílými květy. Výborně se hodí k pěstování na venkově, ale i do městských zástaveb.
Tuto opadavou popínavou liánu zná asi každý, a nejčastěji právě jako divoké nebo psí víno. Přísavník pěticípý (Parthenocissus quinquefolia) se přichytává konstrukce tenkými úponky a na rozdíl od svého tříprstého příbuzného (Parthenocissus tricuspidata) netvoří přísavné destičky, takže se po zdech pne jen obtížně. Pěstuje se pro zakrytí nevzhledných konstrukcí, pokrytí drátěných plotů či pergol. Je velmi nenáročný, snese horko i plné slunce. Kromě tmavomodrých, jakoby ojíněných plodů, které však brzy opadávají, je u něj lákavé intenzivní podzimní vybarvení do červena až ruda. Složené listy se při opadávání listí postupně rozpadají. Přísavníky z rodu Parthenocissus mají podplodní terč nerozlišitelně připojený k semeníku; navíc mezi nimi existují druhy, které se podložky přidržují přísavnými destičkami/terčíky na úponkách. Loubince z rodu Ampelopsis mají podplodní terč pohárkovitý, výrazně rozlišený od semeníku, a podkladu se přidržují výhradně ovíjivými úponkami. Rychlost růstu u semenáčů je zpočátku pomalejší než u řízků a roubovanců. První rok sazenice jen koření a přírůstek je minimální, spíše žádný. Další rok je přírůstek maximálně 1,5 m a teprve rok následující činí přírůstek cca tři metry.
Jedná se o popínavou rostlinu, která dosahuje běžné výšky 9 až 15 m. Rychlost růstu patří k přednostem této rostliny, někdy však může být i na obtíž. Přísavník se totiž nikdy nezastaví přesně v místě našich představ, jelikož výhony jsou často delší než patnáct metrů. To platí jak na výšku, tak i směrem do stran. Domovní stěny přísavník neporuší. U oplocení, dovolují-li to podmínky, se nechávají výhony přepadávat, aby z druhé strany vytvořily krásný zelený vodopád.
Jen pro objasnění: loubinec trojhrotý (Parthenosissus tricuspidata) se velmi pevně přichytává přísavnými destičkami. Tento druh má i svoje kultivary, které jsou rovněž velmi krásné. Loubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia) má rovněž přísavné destičky, některé výhony však volně splývají. A právě tomuto loubinci se u nás nejčastěji říká „psí víno“. Má známý kultivar 'Engelmanii', který se přichycuje ještě pevněji. Loubinec révovitý (Parthenicissus inserta) je ten, který se nepřichytává a je velmi podobný loubinci pětilistému, i jemu se říká lidově „psí víno“. Loubince jsou velmi krásné rostliny.
Přísavníky nejsou náročné na půdní podmínky, přesto se jim nejlépe bude dařit v živných půdách jakéhokoli pH s dostatkem vláhy. Porostou na slunci i ve stínu, ale na osluněných lokalitách nabídnou nejzářivější podzimní zbarvení. Mrazuvzdorné jsou až cca do -40 °C. Přísavník koření mělce v hloubce větší než 20–30 cm. Chybu při pěstování můžeme udělat, jestliže přísavník vysadíme do příliš mokré, nepropustné půdy. Ve stinných podmínkách při severní straně domu barevností neoslní, ale roste tu stejně dobře jako všude jinde. Od zdi by měl přísavník být minimálně 30 cm, snáze si tak najde potřebnou vláhu. Výhony zpočátku vedeme po tyčce, aby neztrácely čas plazením po zemi. Pak už nás kromě občasné úpravy nůžkami rostlina k ničemu nepotřebuje. Snáší tuhé mrazy i hluboký zpětný řez. Na škůdce a choroby netrpí.
Jedná se o rostliny popínavé a rychle rostoucí, patří sem trvalé nebo jednoleté rostliny. Nejrychleji rostou jednoleté rostliny.
Chmel otáčivý
Má latinský název Humulus lupulus Aureus. Je to rychle rostoucí popínavá rostlina dorůstající do výšky 4 až 6 m. Listy jsou dlanitě složené, zlatožluté. Květy jsou malé, nevýrazné. Plody sou hořce vonící chmelové šištice. Rostlina na zimu „zatahuje“. Půda by měla být vlhčí, těžší (ideální je červenice). Stanoviště slunné až polostinné.
Přísavník pětilistý
Má latinský název Parthenocissus quinquefolia Engelmanii. Jde rovněž o rychle rostoucí popínavou rostlinu, která může dorůst do výšky 6 až 10 m. Listy jsou zelené, dlanitě složené ze 3 až 5 lístků. Na podzim se zbarvují do svítivě červené barvy. Květy jsou malé, nevýrazné. Plody jsou kulovité, malé. Na půdy je tato rostlina nenáročná. Stanoviště může být slunné až polostinné.
Přísavník trojcípý
Má latinský název Parthenocissus tricuspidata. Tato rychle rostoucí popínavá rostlina může dorůst do výšky 12 až 14 m. Listy jsou trojlaločné, tmavě zelené, lesklé. Na podzim se zbarvují do červené barvy. Květ je drobný, bílý. Plod je kulovitý, tmavý. Na půdu je rostlina nenáročná. Stanoviště jí vyhovuje slunné až polostinné.
