Je nesmírně důležité krmit v zimě ptáky, díky tomu jsou schopni přežít a na jaře a v létě se nám odmění tím, že likvidují nežádoucí hmyz a udržují rovnováhu v přírodě. Ptačí krmítka jsou jak užitečná, tak půvabná a budou se vyjímat báječně na každém balkoně či zavěšené na stromě. Pozorovat ráno ptáčky, jak se přiletí nasnídat, milují zejména děti, které se tak naprosto přirozeně učí, jak pečovat o přírodu.
Návod na výrobu
Postavit krmítko pro ptactvo je poměrně jednoduché a na výrobu nebudete potřebovat žádné speciální nářadí. Rozměry jsou orientační a je možné si je přizpůsobit podle potřeby.
Celé krmítko vyrobíme ze smrkového dřeva o tloušťce 20 mm, které bude kvalitně povrchově upraveno, čímž se prodlouží jeho životnost. Na povrchovou úpravu není zapotřebí používat křiklavých tónů, ptáci si krmítko najdou a „řeknou si o něm“ i bez reflexních barev. Vhodnější je barevná povrchová úprava, která neruší a zapadá do okolí, nebo je v přírodních barevných odstínech. Hřebíčky a vruty použijeme v nerezové úpravě, aby se okolo nich nezačaly na dřevě tvořit nehezké tmavorezavé skvrny.
Jak na to
Nářadí: ruční pilka, úhelník, pokosnice, akumulátorový šroubovák, pásové bruska nebo pilník na dřevo, brusný papír na houbičce, štětec
Postup: Nejprve vyrobíme díly potřebné k výrobě stříšky nad krmítkem. Jde o úhlopříčně přepůlený čtverec 18 x 18 cm. Tak nám vzniknou oba štíty stříšky, udávající její sklon a vlastně i šířku krmítka.
Ke vztyčení štítů si připravíme čtyři laťky dlouhé 15 cm o profilu 2 x 3 cm. Na jejich konci provedeme 2 cm od kraje poloviční vybrání. Osazení nařízneme a z obou stran dočistíme dlátkem a pilníkem. Předvrtáme otvory pro šroubky a prostor pro jejich hlavy zahloubíme.
Stojky přišroubujeme ke štítům stříšky tak, aby byly později překryty, tedy 2 cm od kraje. Základem krmítka je podkladová deska tvořící podlahu krmítka. Ta má rozměr 22 x 30 cm. Spojený díl položíme na podlahu krmítka a označíme stojky a jejich středy.
Ze spodní strany pak stojky se štíty delším vrutem připevníme. Otvory pro ně si však nejprve předvrtáme menším vrtáčkem, aby nám dřevo stojky neprasklo. Při vrtání kontrolujeme kolmost, abychom neprošli bokem stojky.
Jeden štít se stojkami je připevněn 0,5 cm od hrany základové desky, druhý 10 cm. Tím vznikne přesah stříšky pro snadnější vlet, nasypávání i pro zavěšení ptačích pamlsků. Aby sypání z krmítka nepadalo, a to nejen kvůli větru, ale i při hašteření ptáčků, vyrobíme do krmítka zvýšené okraje. Přesně a pod úhlem je v dřevěné pokosnici zkrátíme ostrou pilkou.
Ohrádka je vyrobena z laťky profilu 2 x 3 cm (stejně jako stojky u krmítka). Navíc ji zakulatíme dvě hrany. Díly mezi stojkami zkrátíme narovno, přední spoj pod budoucím přesahem stříšky je pod úhlem 45°.
Stejným způsobem jako u stojek přichytíme i zvýšené lemování ze spodní strany několika vruty do dřeva. Zkontrolujeme délku šroubků, aby nám neprošly skrz. Větším vrtáčkem nebo zapouštěcí hvězdičkou vyrobíme zahloubení pro hlavy šroubků. Spoj pod úhlem můžeme ještě zajistit lepidlem.
Takto hotovou konstrukci krmítka opatříme dvěma až třemi nátěry kvalitní barvou určenou pro exteriér. Jednotlivé vrstvy necháme pořádně proschnout. Tím podstatně prodloužíme životnost celého krmítka. Konstrukce bez střechy se nám bude natírat mnohem snáz.
Jako plochu střechy chránící krmítko použijeme 6mm voděodolnou překližku, kte
Zima je za dveřmi, a tak je nejvyšší čas připravit krmítko pro drobné pěvce, kteří u nás zůstávají přes zimu. Podle ornitologů můžete na krmítku v ČR v zimě pozorovat až 30 druhů ptáků. Pozorování a přikrmování ptáků se věnuje stále více lidí, ale bohužel ne každý ví, co mají ptáci v zimě nejraději a co v žádném případě do krmítka nepatří.
U zimního přikrmování ptáků je důležité, aby mělo krmítko dostatečně velkou stříšku chránící ji před deštěm a sněhem, aby připravená potrava nevlhla a neplesnivěla. Krmítko se musí pravidelně čistit od zbytků potravy. Občas je dobré jej vydezinfikovat například octem pomocí rozprašovače. Po oschnutí dezinfekce se do něj může dát ptačí potrava.
Pozor! Ptáci jsou v zimě sice hladoví, ale rozhodně nedokážou spořádat všechno, co vám doma zbyde. Když už se tedy rozhodnete je krmit, dávejte jim jen to, co jim svědčí. Například sůl je pro ně ve větším množství jed – v lepším případě je čekají zažívací obtíže, v horším rovnou smrt.
Většina našich ptáků má nejraději semena slunečnice a jádra ořechů. V obchodech prodávané směsi pro zimní přikrmování ptáků obsahují různé druhy semen, ale část z nich zůstává v krmítkách nevyužita. Proto je lepší použít pouze semena slunečnice a občas přidat například trochu máku, len, proso, řepku, pšenici, loupaný oves nebo zbytky vyloupaných ořechů.
Kosi, kvíčaly a brkoslavové mají nejraději jablka nebo sušené plody jeřabin. Ty je dobré rozvěsit na větve stromů v okolí krmítka. Strakapoudi, brhlíci a sýkory mají velmi rádi lůj nebo lojové koule. Tam, kde jsou nejčastějšími hosty krmítka vrabci polní a vrabci domácí, můžete nasypat strouhanku z bílého pečiva. Nesmí však být solené, sůl totiž drobným ptákům škodí, a proto je nutné před strouháním rohlíků sůl důkladně odrolit. V žádném případě do krmítka nepatří chléb a zbytky jídel z kuchyně.
Nejčastějšími návštěvníky krmítek jsou sýkory koňadra a modřinka, zvonek zelený, vrabec domácí, vrabec polní a kos černý. Ojediněle se na krmítkách a v jejich okolí objevují i čížci lesní, stehlíci, sýkora uhelníček, sýkora babka, brhlík lesní, pěnkava jikavec, pěnkava obecná, hýl obecný, dlask tlustozobý, drozd kvíčala, drozd cvrčala, červenka, střízlík a strakapoud velký. Za nejvzácnější a nejkrásnější skvost krmítek ochránci ptáků považují brkoslava severního nebo čečetku zimní.
Nezvanými hosty krmítek se občas stávají zdivočelí holubi domácí, hrdličky zahradní, straka nebo havrani a kavky. Drobné ptáky občas vyplaší zvědavá poštolka, případně je prožene krahujec, ale i tito ptáci patří do naší zimní přírody.
Na trhu naleznete mnoho druhů krmítek od jednoduchých až po ta sofistikovaná, jako je automatické krmítko pro ptactvo. Záleží jen na vás, jaké krmítko si vyberete.
V naší poradně s názvem PŘÍSAVNÍK TŘÍPRSTÝ JEDOVATÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ANNA SUCHA.
Mohl by mě někdo odpovědět jestli je přísavník tříprstý jedovatý,aby se něco nestalo dětem.Moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na přísavníku jsou jedovaté jeho plody. Jed účinkuje jen na savce, takže ptáci ani domácí drůbež nejsou ohroženi. Jedovatost bobulí je jen slabá a k otravě ohrožující život dětí by bylo zapotřebí sníst velkou hrst těchto plodů. Jejich chuť je však silně hořská a díky tomu je prakticky nemožné spolknout větší množství bobulí. Takže otravy dětí se přímo bát nemusíte.
Na výrobu tohoto jednoduchého krmítka nebudete potřebovat žádné speciální nářadí ani vrtačku. Postačí obyčejná pilka na dřevo a hřebíky.
Potřebujete: Nejprve si nařežte 2 cm silné prkénko na jednotlivé díly podle návodu. Dno tohoto krmítka pro ptáky bude mít čtvercový tvar a rozměry 18 x 18 centimetrů. Čtyři boční stěny, které v dalším kroku přitlučete ke dnu, mají 18 cm na délku a budou vysoké 4 cm.
Postup: Nejprve si vyrobte dno a boční stěny. Ke dnu přitlučte všechny čtyři stěny podél každé hrany. Zvolili jsme 2cm tloušťku prkénka, abychom mohli díly přitlouct snadno hřebíky. Tenčí by nám mohlo dělat potíže.
Dalším komponentem bude hranolek a závěsný háček. Pokud má závěsný háček špičku a spirálu, stačí tlakem ruky zatlačit na dřevo a otáčet háčkem pohyby doprava. Háček se pěkně navrtá do hranolku, na háček pak můžete později věšet potravu pro ptáky.
K hranolku s háčkem nyní přitlučte stěny stříšky. Střecha krmítka pro ptáky bude mít délku 26 cm, ptačí krmení tak lépe uchováte před vnějšími vlivy, jako je například vítr nebo mokrý sníh, ocení to jistě i ptáčci, kteří budou více v suchu.
Uprostřed stříšky navrtejte očko pro pověšení krmítka. Můžeme použít i dvě očka pro lepší stabilitu, záleží na vás. Vyrobené krmítko umístěte do volného prostranství na klidné a přehledné místo, minimálně 1,5 m nad zemí a alespoň 2 m od nejbližšího stromu. Na strom krmítko zavěste jedině pomocí drátu, aby se na něj nedostala kočka.
Ke dnu zevnitř natlučte boční stěny ptačího krmítka. Dbejte na to, aby vám nikde netrčely konce hřebíků ze dřeva, ptáci by se mohli o hřebíky poranit.
Většina krmítek má velmi nízkou životnost a za dva tři roky se rozpadnou. Věnujeme-li však výrobě jen o něco málo více času a místo hřebíků, které se pohybem dřeva uvolní a začnou se vytahovat, použijeme vruty a na stříšku voděodolnou překližku, prodloužíme životnost krmítka a potěšení z něj bude několikanásobně delší. Je pak už jen na vás, jaký tvar zvolíte. Krmítka mohou mít různé provedení. Tradiční krmítko má podobu otevřeného domečku se sedlovou stříškou. Jde o přírodní dřevo, které doplní další přírodní krytina – rákos. Krmítko o velikosti 26 x 26 x 24 cm stačí zavěsit v zahradě na strom nebo na balkoně na háček.
Pokud chcete designové krmítko, tak ho obvykle lze zapíchnout nebo zavěsit. Zapichovací krmítko může mít například tvar půlměsíce nebo podobu baňky v kombinaci oceli s ručně foukaným sklem. Krmení se v nich dávkuje automaticky a díky vyvýšené hraně nepadají semínka na zem. Obsah baňky může být až 5 litrů, průměr 30 cm a výška krmítka 150 cm. Stylové je i krmítko z pletiva v podobě domečku, které dopřeje ptactvu více vzduchu. Netradiční je pak keramické krmítko. A pokud se v okolí vašeho domova vyskytují ptáčci v hojném počtu, pak vám, či spíše jim, přijde vhod větší provedení cca 50 x 53 x 25 cm, které stojí na třech nohách, čímž se podporuje stabilita.
Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.
Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.
Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.
Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.
Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L. Gay-Lu
V naší poradně s názvem PTAČÍ ZOB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Společenství vlastníků, Olomouc, Karafiátová 292/2; předseda : Vladimír Buk ing..
Dotaz k množení ptačího zobu řízkováním.
Jaká je doporučená délka řízků pro množení a jaké je vhodné přikrytí provedených řízku vložených do malých květináčkůl :
Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Délka řízků při množení ptačího zobu je okolo 10 cm. Není třeba přikrývat řízky v květináčích, stačí jen udržovat vlhké. Připravil jsem ke shlédnutí výběr video návodů na množení ptačího zobu. Pokud máte zájem, můžete se podívat, jak to dělají ostatní, zde: https://www.youtube.com/res…
Že nemáte zahradu? Nevadí, budku nebo krmítko si můžete pořídit i na malinký balkon nebo je pověsit za okno. Doby, kdy si lidé vyráběli krmítka či budky výhradně podomácku, jsou pryč. Dnes se jim věnují nejen truhláři se svými originály, ale také hobby markety s masovou výrobou. Výběr v materiálech i tvarech je velice pestrý. Krmítka však bývají výhradně určená k tomu, abychom ptáčkům hlavně v zimě „přilepšili“ zrním či semínky, případně i kouskem jablka či lojem a podobně. Je vhodné, aby byla vybavena odtokovým kanálkem, aby se v nich nedržela voda nebo tající sníh.
V naší poradně s názvem HRYZEC VODNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivan.
Dobrý den! Ptám se asi na nezodpověditelný dotaz. Jak se určitě zbavit poškozování ovocných stromů hryzcem? Děkuji. Ivan
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Existují různé metody, jak se zbavit hryzců, v závislosti na situaci a preferencích. Patří mezi ně povzbuzování přirozených nepřátel, kladení pastí, používání plynových bombiček nebo instalace ochrany kořenů rostlin.
Povzbuzujte přirozené nepřátele
Povzbuzujte přirozené predátory hryzců, jako jsou lišky, draví ptáci nebo sovy, například tím, že jim poskytnete hnízdní budky nebo bidýlka.
Nastražování pastí
Pasti na hryzce lze umístit do chodeb. Je důležité pasti pravidelně kontrolovat a vyprazdňovat. Nastražování pastí je poněkud složité, ale docela úspěšné. Dodávají se v různých provedeních, včetně klasických cvakacích pastí. Klasikou jsou drátěné pasti a klešťové pasti, jejichž ovládání vyžaduje značnou zručnost. Snadněji se manipuluje s trubkovými pastmi vyrobenými z nerezové oceli nebo plastu, které se instalují svisle v tunelu.
Kromě toho jsou k dispozici i trubkové pasti pro odchyt živých jedinců. Nejlepší doba pro odchyt je zima.
Plynové bombičky
K hubení lze použít plynové bombičky. Doporučuje se však opatrnost, protože používání plynových bombiček je povoleno už jen ve Švýcarsku a nese určité riziko. Bombičky se vkládají do nor hryzců a zapalují se. Tím se vytváří toxický oxid siřičitý. Zde je seznam všech dostupných plynových bombiček na hubení hryzců a jejich obchodních názvů: https://www.psm.admin.ch/de…. Prodejce hledejte na Švýcarském internetovém trhu.
Ochrana kořenů
Citlivé rostliny chraňte tím, že je obklopíte drátěnými koši nebo speciálním pletivem na ochranu kořenů.
Další tipy
K odpuzení hryzce lze použít také ocet, octovou esenci, lihoviny, terpentýn nebo líh. Říká se, že zvířata odstrašují i kyselé podmáslí nebo česnek.
Často se také doporučuje odhánět hryzce vysazováním řepčíku královského (Fritillaria imperialis), který hryzec přímo nesnáší.
Pravidelné prořezávání rostlin může hryzcům zabránit jejich přirozenému úkrytu.
Udržujte okolí ovocných stromů v čistotě a pravidelně odstraňujte rostlinné zbytky, abyste hlodavcům zabránili nalezení zdroje potravy.
Ve svém příspěvku ČERNÁNÍ HROZNŮ VÍNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin Beníšek.
V období dozrávání hroznů dochází k postupnému modrání (černání?) bobulí a zastavení jejich vývoje a mám pocit, že se naopak začínají zmenšovat. Začíná to právě nyní (cca 10.8.), některé hrozny jsem už utrhl a vyhodil. V roce 2015 dozrálo snad jenom 5% úrody. Před dozráním je vše v pohodě a pak to začne..
Děkuji za radu.
Martin Beníšek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Roman.
Dobrý den, můžu se zeptat, jestli tu révu pěstujete pouze na jídlo nebo z ní dle vyrábíte víno? Já mám takový sen, mít svou vlastní malou vinici a vyrobit jen pár lahví pro vlastní spotřebu. Ale to bych potřeboval probrat s nějakým pěstitelem. Rád bych si nechal poradit osobně. Víno moc miluji a obdivuji takové https://www.vinigrandi.cz/cs/ velké vinotéky. Ale zatím opravdu nemířím tak vysoko :)
Prkna na výrobu ptačí budky pro sýkory by měla být kolem 2 cm silná, aby byla budka pevná, v létě se nepřehřívala a za jarních nocí neprochladla. Vnější strana budky by měla být do hladka opracovaná a ošetřená nátěrem v přírodních barvách, aby déle vydržela. Vnitřek hladký (ani nabarvený) být nesmí, pouze po přirozeně drsných stěnách se dostanou odrostlá mláďata na svou první cestu do světa. Řešením je neopracovaná strana prken nebo dodatečně vytvořené příčné zářezy. Dno by mělo být schované mezi stěnami budky, jinak by sem vzniklou spárou zatékalo. Střecha musí stěny přesahovat tak, aby do budky nezatékalo, zešikmení napomůže odtoku vody. Dno by mělo být o rozměrech nejméně 14 x 14 cm, výška 20–25 cm, svislý oválný vletový otvor o rozměrech 3 x 4,5 cm. Oválný tvar není podmínkou, ale je pro ptáky komfortnější.
Zde můžete vidět, jak vypadají různá krmítka pro sýkory: budka pro sýkory.
V naší poradně s názvem VÝPIS Z KATASTRU NEMOVITOSTÍ PODLE JMÉNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Dvořák.
Potřebuji vědět kdo vlastní parcelu č. 179/60 a 179/61 v obcoi Maleč u Chotěboře. Karel Dvořák
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Parcelu č. 179/60 vlastní Pavlík Zbyněk, č. p. 72, 58276 Maleč.
Parcelu č. 179/61 vlastní napůl Blažejovská Jarmila, č. p. 80, 58276 Maleč a Blažejovský Stanislav, č. p. 80, 58276 Maleč
Cílem společnosti je hledat a včelařské veřejnosti představovat taková řešení chovu včel, která jej činí jednodušším a přitažlivějším pro včelaře. Těchto cílů společnost dosahuje zejména péčí o růst odborné úrovně členů; prací na dlouhodobě udržitelných postupech zlepšování zdravotního stavu včelstev; propagací jednoduchých a levných úlových systémů, v tomto případě hlavně ve světě nejrozšířenějšího Langstrothova nástavkového úlového systému; vytvářením podmínek pro propagaci a prodej včelích produktů zákazníkům přímo včelařem; vydáváním odborného časopisu a dalších publikací.
Je všeobecně známo, že zhromadněním a sériovostí výroby jakýchkoli výrobků lze docílit snížení výrobních nákladů a tím i příznivé spotřebitelské ceny. Včelařství v ČR je ještě stále charakterizováno roztříštěností úlových systémů. Tato roztříštěnost pak znesnadňuje racionalizaci ve výrobě. V ČR je stále celá řada menších výrobců nástavkových úlů, kteří se zabývají výrobou spíše menších sérií (desítky, maximálně stovky kusů). Za takových podmínek ale není příliš možné snižovat výrobní náklady.
Společnost chtěla dokázat, že i v ČR je možné prodávat rozložené sady nástavků v nižších cenových úrovních – investovala u českého dřevozpracovatele do výroby velké série nástavků, čímž se podařilo docílit velmi konkurenceschopné ceny.
Od června 2009, kdy společnost poprvé vyšla s nabídkou sériově vyráběných nástavků v plochém balení, byl postupně rozšířen sortiment o rámky Langstroth v originálním provedení, víka a varroadna. Dále je dodávána řada doplňků pro úlový systém Langstroth: rámková plastová krmítka, plastové mezistěny, strůpkové fólie, papírové krabice na oddělky. Díky těmto aktivitám a rozšiřující se nabídce spolupracujících a konkurenčních firem je sortiment příslušenství pro nástavkové úly Langstroth velmi pestrý a cenově dostupný.
Ptačí zob a všechny jeho odrůdy mohou být náchylné k různým chorobám a napadení škůdci. Mezi běžné nemoci patří houbová onemocnění, jako je medová houba, padlí, rez a skvrnitost listů. Škody mohou způsobit i škůdci, jako jsou svilušky, červci a nosatci révoví. Kromě toho může být divoký ptačí zob napaden specifickými patogeny, jako jsou ty z rodů Ascochyta, Septoria, Colletotrichum a Phyllosticta, a také Cercospora ligustri.
Houbové choroby
Medová houba Projevuje se bílým myceliem (plynnými vlákny) na stonku nebo kořenech rostliny, což často vede k jejímu odumření.
Padlí Projevuje se jako bílé skvrny na listech a stoncích, které mohou způsobovat žloutnutí a vadnutí.
Rez a skvrnitost listů Tato houbová onemocnění způsobují skvrny na listech, přičemž rez je červenooranžová a skvrny listů jsou obvykle žluté nebo hnědé.
Škůdci
Roztoči Drobní škůdci, například svilušky, kteří sají mízu z listů a způsobují žluté skvrny na listech a bílé pavučiny.
Červci Drobní škůdci, kteří se živí rostlinnou mízou, což vede k poškození listů a stonků.
Nosatec révový Hmyzí škůdce, který může poškozovat kořeny a listy.
Další onemocnění
Hniloba kořenů Může se objevit, pokud je rostlina vysazena ve špatně propustné půdě, což způsobuje zpomalený růst a žloutnutí/opadávání listů.
Stres ze sucha Ptačí zob může být náchylný k suchu, zejména pokud je usazen v chudé půdě.
Přelévání Může vést k hnilobě kořenů a dalším problémům.
Nedostatek živin Může způsobit zpomalený růst a žloutnutí listů.
Řešení chorob ptačího zobu
Houbové choroby: K léčbě houbových infekcí lze použít fungicidy, ale správná diagnóza je zásadní.
Napadení škůdci: Lze použít insekticidy a další metody hubení škůdců, ale je důležité identifikovat konkrétního škůdce.
Pěstební postupy: Zlepšení odvodnění půdy, zajištění správné zálivky a hnojení a udržování dobré cirkulace vzduchu kolem rostlin může pomoci předcházet chorobám a škůdcům a zvládat je.
Odstranění a nahrazení: Pokud je ptačí zob silně napaden nebo je invazivní, může být nutné jej odstranit a nahradit vhodnější rostlinou.
Poraďte se s odborníky: Pokud si nejste jisti příčinou problému nebo nejlepším postupem, doporučuje se poradit se s místním zahradnickým odborníkem nebo zahradnickou poradnou.
V naší poradně s názvem TECHNICKÝ VÝKRES NA ZHOTOVENÍ ČMELÍNA. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jindřich Hartl.
Dobrý den.
A nebo večer, záleží, kdy to čtete. Asi před rokem jsem v návalu humánní blbosti slíbil klukům (1. a 3. třída ZŠ), že jim postavím ČMELÍN. Bohužel na to nezapoměli a drze mně to každého půl roku připomínají. Protože už jsem všechny relevantní výmluvy vyčerpal (tedy skoro všechny - ještě mám tak na měsíc), rozhodl jsem se požádat, lépe řečeno poprosit někoho, kdo tomu rozumí - a to jsou všichni mimo mě - o pomoc. V této chvíli nebudu rozlišovat, kdo by mně chtěl pomoci. Náboženské vyznání, příklon k politické straně, sexuální orientace, barva pleti, masožravec, vegan, kluk nebo holka ani Intelligence Quotinent, mě nezajímá. Mě momentálně zajímá TECHNICKÝ VÝKRES + PRACOVNÍ POSTUP VÝROBY ČMELÍNA.
Děkuji všem, kteří projeví ochotu mně pomoci.
JH
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Čmelín postavíte úplně jednoduše. Zakopejte pod zem plastový kbelík dnem vzhůru. Do dna udělejte velkou kulatou díru, kterou něčím překryjte, aby do kbelíku nepršelo. Kbelík nechte ze dvou třetin koukat nad povrch. Zespod ke kbelíku přiveďte hadici s průměrem tří čmeláků a druhý konec vyveďte vhodně k povrchu, aby do ústí netekla voda. Do kbelíku dejte králíkářské pletivo a seno s dlouhými stébly. Celé by to mělo vypadat, jak je vidět na přiloženém obrázku.
Jestli chcete být trochu moderní, tak do čmelína můžete nainstalovat wifi kamery, které vám zprostředkují pohled na dění uvnitř čmelína.
Chcete-li přesadit ptačí zob, rostlinu několik hodin předem důkladně zalijte, vykopejte kolem ní široký příkop, abyste zachytili co největší kořenový bal, prořezejte keř o jednu třetinu až dvě třetiny, abyste snížili stres, a přesaďte jej na nové místo s dobře propustnou půdou. Novou jámu připravte tak, že ji dvakrát rozšíříte o kořenový bal a přimícháte do ní trochu kompostu. Po umístění rostliny do nové jámy ji zasypte zeminou, důkladně zalijte a přidejte mulč.
Než začnete
Připravte si nové místo: Před vyjmutím rostliny vykopejte novou jámu. Jáma by měla být dvakrát širší než kořenový bal a o něco hlubší.
Zalijte rostlinu: Ptačí zob před vykopáním vydatně zalévejte asi hodinu. To pomůže zemině slepit se, kořenový bal zůstane neporušenější a méně pravděpodobné, že se rozpadne.
Prořezejte keř: Zastřihněte větve o jednu třetinu až dvě třetiny. Tím se sníží množství listů, které musí kořenový systém podpírat, což pomáhá rostlině zotavit se ze stresu z stěhování.
Označte oblast kořenového balu: Abyste získali co nejvíce kořenového systému, můžete větve omotat provázkem, abyste měli jasný výhled na kořenovou zónu, nebo odhadnout, kde kořeny sahají k okraji větví, a k tomuto měření přidat asi 30 cm.
Vykopání a příprava na přesazování
Vykopejte příkop: Vykopejte příkop kolem keře a dávejte pozor, abyste se zpočátku nedostali příliš blízko ke kmeni. Jemně se propracujte kolem kořenového balu a podle potřeby zastřihněte kořeny, ale snažte se zachovat kořenový bal neporušený.
Vyndání kořenového balu: Jakmile vykopete celý kořenový bal, opatrně pod něj zasuňte lopatu, abyste ho uvolnili. Pokud je rostlina velká, možná budete potřebovat pomoc s jejím zvednutím.
Zajistěte kořenový bal: Velké nebo těžké kořenové baly můžete svázat provazem nebo pytlovinou, aby se během přesunu nerozpadly.
Výsadba ptačího zobu
Umístění rostliny: Umístěte ptačí zob do nové jámy a ujistěte se, že kořenový bal je asi 3–5 cm výše než úroveň okolní země.
Zasypání jámy: Jemně zasypte jámu zeminou a ujistěte se, že kolem kořenů nejsou žádné vzduchové kapsy. Nestlačujte půdu příliš.
Důkladná zálivka: Nově vysazený keř důkladně zalijte, aby se půda kolem kořenů usadila.
Přidání mulče: Kolem základny rostliny naneste vrstvu mulče, která se drží dál od samotného kmene.
Následná péče
Pravidelná zálivka: Během prvních několika měsíců, zejména v období sucha, ligustrum často zalévejte, abyste mu pomohli založit nové kořeny.
Sledujte stres: Po přesazení očekávejte určité odumírání nebo stres. Pokračujte v zalévání a péči a rostlina by se měla zotavit.
Ptačí zob vejčitolistý (Ligustrum ovalifolium) pochází z Japonska. Často se mu říká japonský ptačí zob. Nejčastěji je používaný jako živý plot. Roste do výšky 2–3 m. Pokud se zastřihává do nějakého tvaru, je krásně hustý. Má tmavě zelené listy, lesklé, s rovnými okraji. Květ je bílé barvy, čtyřcípý, podobný květu šeříku. Kvete v období od června do září. Plodem jsou fialovočerné bobulky, které jsou jedovaté pro člověka, ale ne pro ptáky, pro které je to v zimním období zdroj potravy. Daří se mu na slunci i v polostínu. Má rád zásobu vody, ale ne přemokření. Snese i sucho. Množí se řízkováním od poloviny léta, lze i roubováním. Může se libovolně zastřihávat, proto je často využíván ve francouzských parcích. Lze z něj vypěstovat třeba i bonsai. Jak vypadá ptačí zob vejčitolistý, můžete zhlédnout například zde.
Ptačí budky a další způsoby zvyšování hnízdních možností ptáků
Ptáků v krajině ubývá. Co může být příjemnějšího než probouzení se do ptačího zpěvu, pokřikování hladových mláďat vykukujících z budky nebo poskakování ptáčků na krmítku. Na trhu najdete dřevěné výrobky z masivního FSC dřeva s dlouhou životností i budky ze speciální ekologické směsi cementu, dřevěných pilin a pojiv, o kterých se dá s nadsázkou říct, že je pověsíte jednou provždy. Výrobky na našem trhu mají mnoho atestů předních evropských ornitologických organizací včetně České ornitologické společnosti. Samozřejmě si můžete vyrobit vlastní budku.
Hnízdní budky slouží těm druhům ptáků, kteří nestaví vlastní hnízda, ale k hnízdění využívají obvykle dutiny, polodutiny nebo štěrbiny. Ty mohou vzniknout ve stromech přirozenou cestou, například odlomem větví, nebo je do kmenů vytesaly jiné ptačí druhy, v našich podmínkách obvykle strakapoud velký nebo datel černý. Může se však jednat i o různé polodutiny či štěrbiny, které se na stromech, ale i ve skalách vyskytují obvykle v hojné míře.
Nedostatek přirozených dutin může být poměrně snadno kompenzován vyvěšováním ptačích budek. Při jejich aplikaci však musíme mít vždy na paměti, že jde o řešení pouze náhradní, hlavním cílem by měla být ochrana starých stromů. Hnízdní budka musí splňovat řadu požadavků. Mezi nejdůležitější patří její kompaktnost, ochrana hnízdících ptáků před nepřízní počasí, zejména deštěm a kolísáním teploty, i před útoky nejrůznějších predátorů. Nesmí také ptáky nijak ohrožovat, ať už svým technickým stavem nebo způsobem zavěšení. V neposlední řadě musí vyhovovat svými rozměry a konstrukcí druhům, o jejichž usídlení máme zájem. Budka musí ptákům nabízet výhodné a bezpečné místo pro vyhnízdění a vyvedení mláďat. Takové budky potom ptáci vyhledávají a často i upřednostňují před přirozenými dutinami. Naopak pokud má budka konstrukční nebo jiné vady či je snadno dostupná predátorům, může se stát pro ptáky spíše pastí než pomocí.
V naší poradně s názvem ORCHIDEJE A ODNOŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vláďa.
Daří se mi pěstovat orchidej více než rok a teď mi vyslala odnož, podobně jako to dělá třeba klívie - řemenatka. Chci se zeptat, jestli někdo nemáte zkušenosti s tím, kdy je možné odnož od orchideje oddělit, aby mohly samostatně dál růst. Ta moje odnož má už třetí lístek a má i vlastní kořeny.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Ahoj Vláďo, taky jsem měla to štěstí a vypěstovala jsem si druhou orchidej sama. Nebylo to napoprvé, protože jsem dělala chyby a podařilo se mi to až na potřetí. Příčinou neúspěchu byla následná hniloba po oddělení a to obou kytek :-(. Důležité je poškodit co nejmeně obě orchideje řezem. Proto je potřeba orchidej před oddělením měsíc nezalévat, aby se zmenšil objem kořenů a ty se pak lépe rozpletly. Dobrému rozpletení pomůže minutová lázeň v teplé vodě těsně před oddělením. Tam, kde to rozplést nejde je potřeba použít sterilní nožík. Čím méně polámaných kořenů a řezů tím lépe. Po oddělení je potřeba kořeny zasypat drtí z dřevěného uhlí a zakrýt kartónem, aby se k uhlí nedostávala vlhkost z rosení. Právě pravidelné denní rosení listů bude pro rostlinu jediným zdrojem vláhy po dobu 1 týdne. Uhlí působí hygroskopicky a pomůže rostlině lépe a rychleji zacelit své rány na kořenech. Po této době je potřeba kořeny v rychlosti osprchovat vlažnou vodou od uhlí. Drobné částečky můžou zůstat. Pak rostlinu přesaď do substrátu pro orchideje, který napřed mírně provhlči. Dále je třeba rosit a pomalu přejít k běžné péči.
Potřebujete: PET lahev, drátky, provázek, nůžky, sypané ptačí krmení nebo slunečnicová semínka
Postup: Do PET lahve vystřihněte nůžkami ze dvou stran menší kulatý otvor. Do spodní části lahve napíchejte drátky nebo dřevěné tyčky, improvizované bidýlko, aby si měli ptáci kam sednout. Dobře k tomu poslouží například nepoužívané pletací jehlice nebo vařečky. Lahev naplňte krmnou směsí a zavěste. Další možností je místo bidýlek přidělat ke dnu lahve kulatou plastovou misku, na jejímž okraji se ptáci pohodlně usadí.
Ve svém příspěvku DISKUZE PÉČE O TRÁVNÍK - ZAVLAŽOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Slavo.
Hezký článek, ale rozšířil bych ho ještě víc o zavlažování, které je pro hezký trávník podstatné. A to mluvím z vlastní zkušenosti. Buď můžete trávit dlouhé hodiny u hadice s vodou a zalévat zalévat - tak, jako jsme si to vyzkoušeli několik let i my. Anebo si můžete nechat nainstalovat automatické zavlažování, a máte klid, a zároveň svěží, zelený trávník i v období letních veder. Nám se už opravdu nechtělo trávit každý podvečer ručním zaléváním trávníku, proto jsme si přes stránky toro-zavlahy.cz našli kontakt na odbornou firmu v našem regionu, která nám vše zajistila. Byli to opravdu profíci, ničeho nelitujeme. Závlaha funguje bez problémů, trávník máme krásný i v těchto suchých dnech. Takže kdo chce mít krásný trávník, určitě doporučuji automatické zavlažování. Je to velká úspora času.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) je naše domácí rostlina. Roste jako podrost v habrobubovém lese. Dorůstá výšky až 3 m. Je to hojně rozvětvený keř, který má tmavě zelené listy, 2–7 cm dlouhé a řapíkaté. Na podzim mají lístky nafialovělou barvu. Na podzim opadávají, ale při mírných zimách vydrží až do jara a opadají až při rašení nových listů. Ptačí zob obecný kvete během června až července bílými drobnými kvítky. Pokud se stříhá jako živý plot, tak bohužel nekvete. Můžete ho prořezávat jakýmkoli způsobem. Většinou dvakrát ročně, aby pořádně zhoustl. Velikost květenství je až 6 cm. Jeho plod je zhruba 8 mm velká bobulka černé barvy s fialovohnědými semínky. Dozrávají na konci léta v srpnu až září. Bobule mají trpkou chuť, jsou často vyhledávanou potravou ptactva, pro které nejsou jedovaté. Jinak je to ale u člověka, pro něj jsou jedovaté. Tato rostlina má ráda slunce nebo polostín, tam se jí opravdu daří. Obrázky ptačího zobu obecného si můžete prohlédnout třeba tady.
Dno ptačí budky pro špačka by mělo mít rozměry nejméně 15 x 15 cm, výšku nejméně 30 cm, oválný vletový otvor o rozměrech 4,5 x 5 cm. V budce se mohou ubytovat i menší ptáci, jako jsou brhlíci, sýkory, rehci a také strakapoudi a žluny, pokud nemají v čem tesat vlastní dutiny.
