PTÁCI ZOB KEŘE RIZKOVANI, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Ptačí zob je dřevina, která se hojně využívá k výsadbě živých plotů. Nechybí skoro na žádné přírodní zahradě. Dorůstá do výšky zhruba 2 m. Je to velmi nenáročná rostlina, snese i sucho.
Jak přesadit ptačí zob
Chcete-li přesadit ptačí zob, rostlinu několik hodin předem důkladně zalijte, vykopejte kolem ní široký příkop, abyste zachytili co největší kořenový bal, prořezejte keř o jednu třetinu až dvě třetiny, abyste snížili stres, a přesaďte jej na nové místo s dobře propustnou půdou. Novou jámu připravte tak, že ji dvakrát rozšíříte o kořenový bal a přimícháte do ní trochu kompostu. Po umístění rostliny do nové jámy ji zasypte zeminou, důkladně zalijte a přidejte mulč.
Než začnete
Připravte si nové místo: Před vyjmutím rostliny vykopejte novou jámu. Jáma by měla být dvakrát širší než kořenový bal a o něco hlubší.
Zalijte rostlinu: Ptačí zob před vykopáním vydatně zalévejte asi hodinu. To pomůže zemině slepit se, kořenový bal zůstane neporušenější a méně pravděpodobné, že se rozpadne.
Prořezejte keř: Zastřihněte větve o jednu třetinu až dvě třetiny. Tím se sníží množství listů, které musí kořenový systém podpírat, což pomáhá rostlině zotavit se ze stresu z stěhování.
Označte oblast kořenového balu: Abyste získali co nejvíce kořenového systému, můžete větve omotat provázkem, abyste měli jasný výhled na kořenovou zónu, nebo odhadnout, kde kořeny sahají k okraji větví, a k tomuto měření přidat asi 30 cm.
Vykopání a příprava na přesazování
Vykopejte příkop: Vykopejte příkop kolem keře a dávejte pozor, abyste se zpočátku nedostali příliš blízko ke kmeni. Jemně se propracujte kolem kořenového balu a podle potřeby zastřihněte kořeny, ale snažte se zachovat kořenový bal neporušený.
Vyndání kořenového balu: Jakmile vykopete celý kořenový bal, opatrně pod něj zasuňte lopatu, abyste ho uvolnili. Pokud je rostlina velká, možná budete potřebovat pomoc s jejím zvednutím.
Zajistěte kořenový bal: Velké nebo těžké kořenové baly můžete svázat provazem nebo pytlovinou, aby se během přesunu nerozpadly.
Výsadba ptačího zobu
Umístění rostliny: Umístěte ptačí zob do nové jámy a ujistěte se, že kořenový bal je asi 3–5 cm výše než úroveň okolní země.
Zasypání jámy: Jemně zasypte jámu zeminou a ujistěte se, že kolem kořenů nejsou žádné vzduchové kapsy. Nestlačujte půdu příliš.
Důkladná zálivka: Nově vysazený keř důkladně zalijte, aby se půda kolem kořenů usadila.
Přidání mulče: Kolem základny rostliny naneste vrstvu mulče, která se drží dál od samotného kmene.
Následná péče
Pravidelná zálivka: Během prvních několika měsíců, zejména v období sucha, ligustrum často zalévejte, abyste mu pomohli založit nové kořeny.
Sledujte stres: Po přesazení očekávejte určité odumírání nebo stres. Pokračujte v zalévání a péči a rostlina by se měla zotavit.
Ptačí zob a všechny jeho odrůdy mohou být náchylné k různým chorobám a napadení škůdci. Mezi běžné nemoci patří houbová onemocnění, jako je medová houba, padlí, rez a skvrnitost listů. Škody mohou způsobit i škůdci, jako jsou svilušky, červci a nosatci révoví. Kromě toho může být divoký ptačí zob napaden specifickými patogeny, jako jsou ty z rodů Ascochyta, Septoria, Colletotrichum a Phyllosticta, a také Cercospora ligustri.
Houbové choroby
Medová houba Projevuje se bílým myceliem (plynnými vlákny) na stonku nebo kořenech rostliny, což často vede k jejímu odumření.
Padlí Projevuje se jako bílé skvrny na listech a stoncích, které mohou způsobovat žloutnutí a vadnutí.
Rez a skvrnitost listů Tato houbová onemocnění způsobují skvrny na listech, přičemž rez je červenooranžová a skvrny listů jsou obvykle žluté nebo hnědé.
Škůdci
Roztoči Drobní škůdci, například svilušky, kteří sají mízu z listů a způsobují žluté skvrny na listech a bílé pavučiny.
Červci Drobní škůdci, kteří se živí rostlinnou mízou, což vede k poškození listů a stonků.
Nosatec révový Hmyzí škůdce, který může poškozovat kořeny a listy.
Další onemocnění
Hniloba kořenů Může se objevit, pokud je rostlina vysazena ve špatně propustné půdě, což způsobuje zpomalený růst a žloutnutí/opadávání listů.
Stres ze sucha Ptačí zob může být náchylný k suchu, zejména pokud je usazen v chudé půdě.
Přelévání Může vést k hnilobě kořenů a dalším problémům.
Nedostatek živin Může způsobit zpomalený růst a žloutnutí listů.
Řešení chorob ptačího zobu
Houbové choroby: K léčbě houbových infekcí lze použít fungicidy, ale správná diagnóza je zásadní.
Napadení škůdci: Lze použít insekticidy a další metody hubení škůdců, ale je důležité identifikovat konkrétního škůdce.
Pěstební postupy: Zlepšení odvodnění půdy, zajištění správné zálivky a hnojení a udržování dobré cirkulace vzduchu kolem rostlin může pomoci předcházet chorobám a škůdcům a zvládat je.
Odstranění a nahrazení: Pokud je ptačí zob silně napaden nebo je invazivní, může být nutné jej odstranit a nahradit vhodnější rostlinou.
Poraďte se s odborníky: Pokud si nejste jisti příčinou problému nebo nejlepším postupem, doporučuje se poradit se s místním zahradnickým odborníkem nebo zahradnickou poradnou.
Ptačí zob vejčitolistý (Ligustrum ovalifolium) pochází z Japonska. Často se mu říká japonský ptačí zob. Nejčastěji je používaný jako živý plot. Roste do výšky 2–3 m. Pokud se zastřihává do nějakého tvaru, je krásně hustý. Má tmavě zelené listy, lesklé, s rovnými okraji. Květ je bílé barvy, čtyřcípý, podobný květu šeříku. Kvete v období od června do září. Plodem jsou fialovočerné bobulky, které jsou jedovaté pro člověka, ale ne pro ptáky, pro které je to v zimním období zdroj potravy. Daří se mu na slunci i v polostínu. Má rád zásobu vody, ale ne přemokření. Snese i sucho. Množí se řízkováním od poloviny léta, lze i roubováním. Může se libovolně zastřihávat, proto je často využíván ve francouzských parcích. Lze z něj vypěstovat třeba i bonsai. Jak vypadá ptačí zob vejčitolistý, můžete zhlédnout například zde.
V naší poradně s názvem PTAČÍ ZOB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Společenství vlastníků, Olomouc, Karafiátová 292/2; předseda : Vladimír Buk ing..
Dotaz k množení ptačího zobu řízkováním.
Jaká je doporučená délka řízků pro množení a jaké je vhodné přikrytí provedených řízku vložených do malých květináčkůl :
Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Délka řízků při množení ptačího zobu je okolo 10 cm. Není třeba přikrývat řízky v květináčích, stačí jen udržovat vlhké. Připravil jsem ke shlédnutí výběr video návodů na množení ptačího zobu. Pokud máte zájem, můžete se podívat, jak to dělají ostatní, zde: https://www.youtube.com/res…
Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) je naše domácí rostlina. Roste jako podrost v habrobubovém lese. Dorůstá výšky až 3 m. Je to hojně rozvětvený keř, který má tmavě zelené listy, 2–7 cm dlouhé a řapíkaté. Na podzim mají lístky nafialovělou barvu. Na podzim opadávají, ale při mírných zimách vydrží až do jara a opadají až při rašení nových listů. Ptačí zob obecný kvete během června až července bílými drobnými kvítky. Pokud se stříhá jako živý plot, tak bohužel nekvete. Můžete ho prořezávat jakýmkoli způsobem. Většinou dvakrát ročně, aby pořádně zhoustl. Velikost květenství je až 6 cm. Jeho plod je zhruba 8 mm velká bobulka černé barvy s fialovohnědými semínky. Dozrávají na konci léta v srpnu až září. Bobule mají trpkou chuť, jsou často vyhledávanou potravou ptactva, pro které nejsou jedovaté. Jinak je to ale u člověka, pro něj jsou jedovaté. Tato rostlina má ráda slunce nebo polostín, tam se jí opravdu daří. Obrázky ptačího zobu obecného si můžete prohlédnout třeba tady.
Nejčastěji se ptačí zob množí řízkováním. Řízkování není nic složitého, je to opravdu jednoduché. Jeho hlavní výhodou je, že je to rychlé a že získáte během krátké doby mnoho sazenic. Potřebujete k tomu pouze ostrý nůž a stimulátor na zakořenění, což není nic nákladného. Velikou výhodou je, že získáte hned velké rostliny, na které nemusíte čekat tak dlouho, jako kdybyste začali množením ze semen. Postup je asi takový: Z mladých letošních větviček od července do října nařežeme zešikma řízky, které namočíme do stimulátoru a vysadíme do malých květináčů nebo přímo sadbovačů. Přikryjeme fólií a vysazujeme až příští rok z jara. Přes zimu je můžeme nechat zapuštěné v zemi nebo schovat do sklepa.
Ptačí zob neopadavý je velmi vhodná rostlina pro živé ploty. Jedná se o původní domácí druh, který roste převážně v teplejších oblastech země, a to v dubohabřinách. Může narůst do výšky až 3 m, jeho roční přírůstek je 30–50 cm. Jedná se o keř bohatě rozvětvený. Má tmavě zelené, tuhé listy, které vydrží na rostlině celou zimu a opadávají až na konci jara. Pokud ho pěstujeme jako živý plot, který pravidelně udržujeme, tak nekvete, ale pokud roste volně, tak v přírodě kvete v červnu až červenci drobnými, krémově bílými květy. Výborně se hodí k pěstování na venkově, ale i do městských zástaveb.
Ve svém příspěvku VINNÁ RÉVA A JEJÍ PĚSTOVÁNÍ NA PERGOLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Laštovička.
Dobrý den přátelé vinné révy -- nemohu se nikde dočíst jak stříhat révu na pergole která je vysoká 2 m . Rostliny jsou již na pergole a já nevím kolik výhonů ponechat na jednotlivých výhonech respektive odkud se má rozvětvovat rostlina a kolik by měla mít letorostů . Jsem amatér začátečník a tak prosím o radu jak na to - eventuelně kde bych se toho mohl dopídit .
Děkuji za odpověď a radu .
Petr L.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdenek Kadlec.
Dnes mi říkal jeden vinař, že když odeberu řízky vinné révy podle vašeho návodu, cca 40 cm, horní očko ponechám, ostatní vylomím, v podstatě, že z každého řízkování nová rostlina nevydrží tak dlouho jako původní, je to pravda, podle něho původní vydrží 20-35 let a nová z řízkování 7-8 let, zdá se mi to nelogické, jsem absolutní laik a mám na zahradě asi 5 rostlin révy jen tak na okrasu u plotu a chtěl bych letos v únoru po řezu udělat nové řízky. Poradí mí někdo.
Pseudomonas syringae je bakteriální patogen, který může způsobovat onemocnění u široké škály rostlin, včetně ptačího zobu. P. syringae může ptačí zob infikovat a způsobovat příznaky, jako jsou skvrnitost listů, odumírání větviček a hálky (abnormální výrůstky).
Nemoc ptačího zobu
Pseudomonas syringae může u ptačího zobu způsobovat různá onemocnění, včetně:
Skvrnitost listů: Malé, hranaté, vodou nasáklé skvrny, které zhnědnou a mohou vypadávat, čímž vytvářejí efekt „díry po střele“.
Odumírání větviček: Terminální výhonky mohou odumírat, zejména na podzim a na jaře, v důsledku lézí vyvíjejících se v uzlech.
Hálky: Abnormální výrůstky nebo otoky na stoncích a větvích, podobné těm, které jsou pozorovány u olivovníků a oleandrů vlivem produkce kyseliny indoleoctové (IAA).
Infekce způsobené P. syringae mohou oslabit rostliny ptačího zobu, což vede ke slabému růstu, estetickým poškozením a v případě závažných případů k možnému úhynu rostliny.
Řešení nákazy
Léčba infekcí způsobených P. syringae u ptačího zobu může zahrnovat:
Sanitace: Odstranění a zničení infikovaného rostlinného materiálu za účelem omezení šíření bakterií.
Správné prořezávání: Prořezávání postižených větví a stonků daleko za lézí za účelem odstranění infikované tkáně.
Ochrana ran: Ochrana ran po prořezávání před infekcí, zejména za mokra nebo vlhka.
Odolné odrůdy: V některých případech může být možností výsadba odrůd ptačího zobu odolných vůči chorobám.
V naší poradně s názvem PŘÍSAVNÍK TŘÍPRSTÝ JEDOVATÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ANNA SUCHA.
Mohl by mě někdo odpovědět jestli je přísavník tříprstý jedovatý,aby se něco nestalo dětem.Moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na přísavníku jsou jedovaté jeho plody. Jed účinkuje jen na savce, takže ptáci ani domácí drůbež nejsou ohroženi. Jedovatost bobulí je jen slabá a k otravě ohrožující život dětí by bylo zapotřebí sníst velkou hrst těchto plodů. Jejich chuť je však silně hořská a díky tomu je prakticky nemožné spolknout větší množství bobulí. Takže otravy dětí se přímo bát nemusíte.
Mezi keře, z nichž je možné vytvořit živý plot, patří listnáče, poněvadž nejsou jednotvárné a během roku mění barvu, některé mohou i kvést. Jedná se o dřeviny nenáročné na umístění a půdu. Některé se musí zastřihávat.
Chcete-li mít kompaktní, rychle rostoucí a odolný živý plot, pak je habr ideální. Snáší suché i vlhké jílovité půdy, odolává mrazu i smogu. Vysazují se 3 až 4 rostliny na metr plotu. Živý plot z habrů, jenž se stříhá dvakrát ročně, může vytvářet jak metrové plůtky, tak čtyřmetrové stěny.
Dřišťál červenolistý
Tato dřevina dorůstá do výšky 1,5 m, je proto ideální k tvorbě nižších živých plotů a záleží pouze na vás, zda budete plot pravidelně zastřihávat, nebo jej necháte volně růst. Rovněž může růst samostatně jako solitéra, což mu neubírá na poutavosti. Dřišťál je atraktivní svými sytě červenými listy a na podzim korálově rudými plody.
Hlohyně
Hlohyně je velmi oblíbený, a tudíž často využívaný neopadavý keř. Má bílé květy a na podzim je obsypána červenými plody. Roste velmi rychle a díky trnům tvoří neproniknutelné tvary. Hlohyni lze zastřihávat i nechat volně růst. Na metr plotu stačí pouze 2 rostliny. Snáší nepřízeň počasí i smog, proto se může vysazovat jako hluková bariéra k silnicím.
Ptačí zob
Ptačí zob je ideální keř pro stříhané živé ploty. Výborně se totiž tvaruje a snáší i radikálnější řez. Můžeme z něj tak vytvořit jakýkoli živý plot (od nízkých plůtků až po dvoumetrové bariéry). Rovněž dobře snáší stín, smog i sucho a rychle roste, proto se hodí do měst jako bariéra k silnicím.
Bobkovišeň
Bobkovišeň je stálezelený vzrůstný keř, který velmi dobře snáší řez a není náročný na údržbu. Vytváří husté a kompaktní sytě zelené živé ploty (na metr plotu stačí 2 až 3 rostliny). Výška keře je 1,5 metru. Bobkovišním se daří v mírně kyselé a vlhčí zemině, a to jak na slunci, tak v polostínu či mírném stínu. Sázejte ji do běžné zahradní zeminy.
Mochna
Mochna je vděčná dřevina s výraznými žlutými kvítky, jež kvete postupně až do podzimu. Tvoří husté jemné plůtky o výšce 100 až 120 cm. Působí kompaktním dojmem a hodí se k dekoraci zahrad a zahrádek. Sází se do běžné zahradní zeminy a je mrazuvzdorná. Udržovací řez stačí provádět jednou za dva roky.
V naší poradně s názvem HRYZEC VODNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivan.
Dobrý den! Ptám se asi na nezodpověditelný dotaz. Jak se určitě zbavit poškozování ovocných stromů hryzcem? Děkuji. Ivan
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Existují různé metody, jak se zbavit hryzců, v závislosti na situaci a preferencích. Patří mezi ně povzbuzování přirozených nepřátel, kladení pastí, používání plynových bombiček nebo instalace ochrany kořenů rostlin.
Povzbuzujte přirozené nepřátele
Povzbuzujte přirozené predátory hryzců, jako jsou lišky, draví ptáci nebo sovy, například tím, že jim poskytnete hnízdní budky nebo bidýlka.
Nastražování pastí
Pasti na hryzce lze umístit do chodeb. Je důležité pasti pravidelně kontrolovat a vyprazdňovat. Nastražování pastí je poněkud složité, ale docela úspěšné. Dodávají se v různých provedeních, včetně klasických cvakacích pastí. Klasikou jsou drátěné pasti a klešťové pasti, jejichž ovládání vyžaduje značnou zručnost. Snadněji se manipuluje s trubkovými pastmi vyrobenými z nerezové oceli nebo plastu, které se instalují svisle v tunelu.
Kromě toho jsou k dispozici i trubkové pasti pro odchyt živých jedinců. Nejlepší doba pro odchyt je zima.
Plynové bombičky
K hubení lze použít plynové bombičky. Doporučuje se však opatrnost, protože používání plynových bombiček je povoleno už jen ve Švýcarsku a nese určité riziko. Bombičky se vkládají do nor hryzců a zapalují se. Tím se vytváří toxický oxid siřičitý. Zde je seznam všech dostupných plynových bombiček na hubení hryzců a jejich obchodních názvů: https://www.psm.admin.ch/de…. Prodejce hledejte na Švýcarském internetovém trhu.
Ochrana kořenů
Citlivé rostliny chraňte tím, že je obklopíte drátěnými koši nebo speciálním pletivem na ochranu kořenů.
Další tipy
K odpuzení hryzce lze použít také ocet, octovou esenci, lihoviny, terpentýn nebo líh. Říká se, že zvířata odstrašují i kyselé podmáslí nebo česnek.
Často se také doporučuje odhánět hryzce vysazováním řepčíku královského (Fritillaria imperialis), který hryzec přímo nesnáší.
Pravidelné prořezávání rostlin může hryzcům zabránit jejich přirozenému úkrytu.
Udržujte okolí ovocných stromů v čistotě a pravidelně odstraňujte rostlinné zbytky, abyste hlodavcům zabránili nalezení zdroje potravy.
Keře na živý plot mohou být listnaté nebo jehličnaté, opadavé nebo neopadavé, kvetoucí nebo nekvetoucí. Vždy musíte mít představu o tom, jak by měl živý plot vypadat a jakou by měl plnit funkci (estetickou, hlukovou, ...).
Plot je méně náročný na místo, při dobré údržbě (pravidelném střihu) ho udržíte v šířce do jednoho metru. Živý plot si nikdy nenechte příliš přerůst přes hlavu. Stačí do sto sedmdesáti centimetrů, pak už budete potřebovat žebřík na to, abyste sestřihli vršek do roviny.
Správně tvarovaný živý plot bude chloubou vaší zahrady. Opadavé dřeviny je dobré pravidelně stříhat dvakrát až třikrát ročně. První sestřih proveďte koncem února, druhý v červnu, podle potřeby pak ještě v srpnu.
Boční stěny opadavých plotů stříhejte šikmo, tak aby byl plot dole alespoň o deset centimetrů širší, jinak začnou spodní větve vyholovat. Jehličiny snesou sklon mírnější. Vždy se stříhají nejprve boční stěny.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.
Kvete bohatě před rašením listů. Květy jsou žluté a na keři se objevují od března do dubna. Vysazujeme solitérně nebo ve skupinách – volně rostoucí nebo stříhané živé ploty. Řez je nejlépe provádět po odkvětu.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé. Má rád přímé slunce.
Hlohyně je velmi oblíbený a často využívaný neopadavý keř. Kvete od jara bílými květy, na podzim je obsypán červenými plody. Roste velmi rychle a tvoří díky trnům neproniknutelné tvary. Je možno vytvářet stříhané i volně rostoucí živé ploty. Na metr stačí 2 rostliny. Snáší nepřízeň počasí i smog, lze vysazovat jako hlukovou bariéru k silnici.
Jedná se o keř dorůstající do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé. Má rád přímé slunce.
Bobkovišeň je stálezelený vzrůstný keř, který velmi dobře snáší řez a vytváří husté a kompaktní sytě zelené živé ploty. Bobkovišně rostou dobře v mírně kyselé a vlhčí zemině. Jak na slunci, tak v polostínu až mírném stínu. Sází se do běžné zahradní zeminy, je nenáročná na údržbu. Na jeden metr postačí 2 až 3 rostliny.
Jedná se o keř, který obvykle dorůstá do výšky 3 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé. Vyhovuje mu přímé slunce.
Ptačí zob je ideální keř pro stříhané živé ploty. Dobře snáší stín, roste rychle, zvládá smog i sucho, je tedy vhodný do měst jako bariéra k silnici. Výborně se tvaruje, nevadí mu i radikálnější řez. Proto
Ve svém příspěvku ŘÍZKOVÁNÍ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Hradecký.
Zdravím,na zakořeňování révy v zimních měsících nemám podmínky,zakořeňuji výhradně zelenýmy řízky s použitím stimulátoru,řízky odebrané v červnu do podzima v pohodě prokoření malý květináč v průměru 5cm,proto přesazuji do průměru 10cm v červenci,do podzima vyrostou některé i dva metry,př.Muškát blue,Attika,Melinda,Premier atd.V listopadu jsou kmínky zdřevnatělé ale venku je přes zimu nenechávám,jsou v chladné místnosti,na jaře je pak normálně zasadím do volné upravené půdy,dělám to tak přes 15 let a keře normálně rodí,úplně v pohodě se dá za zelena nařízkovat i Vostorg který z vyzrálých řízků skoro ani nejde zakořenit,když ho dvakrát nebo třikrát přesadíte od malého květináče po 15cm v průměru tak udělá velký kořenový bal a ve volné půdě uš roste bez problémů.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Krkavce velkého (latinský název Corvus corax) můžete zahlédnout na většině území České republiky bez ohledu na nadmořskou výšku. Vyskytuje se v lesích i v otevřené krajině. Krkavec byl dříve vázán na vyšší polohy, ale v posledních letech osidluje stále častěji i nížiny. Z ekologického hlediska se jedná o velmi přizpůsobivý druh, který ovšem vyžaduje přítomnost pastvin, luk, polí a jiných otevřených ploch, kde hledá potravu. Nevyhýbá se ani blízkosti lidských sídel a oblastem s intenzivní zemědělskou výrobou. Často a ve velkých hejnech vyhledává též skládky komunálního odpadu. Krkavec velký je převážně stálý pták, jenž se v mimohnízdním období potuluje v menších hejnech po okolí hnízdiště. Tyto potulky nemají vyhraněný směr, jsou ovlivňovány potravní nabídkou a podnikají je převážně mladí ptáci. Staří ptáci se pohybují i v zimním období v blízkém okolí hnízdiště.
Krkavec velký odpovídá svému označení: je skutečně největším krkavcovitým ptákem u nás. Dosahuje velikosti od 56 do 78 cm (s rozpětím křídel až 130 cm) a váží do 2 kg.
Obě pohlaví mají opeření celé černé a kovově lesklé (modrofialově na zádech a zeleně na hlavě a spodině ocasu). Nápadný je silný a poměrně dlouhý černý zobák s výrazně zahnutou horní čelistí. Téměř polovinu zobáku svrchu kryjí dlouhé a husté nosní štětiny. Peří na hrdle bývá prodloužené a často odstává. Krkavec má velmi dlouhý stupňovitý (klínový) ocas. Mladí ptáci jsou do druhého roku života černohnědí bez lesku. Krkavci jsou výborní letci, často se vyskytují v páru a krouží ve značné výšce. V letu se také nejčastěji ozývají hlubokým a opakujícím se korrk koork nebo kruk kruk. V toku pak vydávají různé škytavé zvuky a zvučné klong klong.
Krkavec velký je monogamní osamoceně hnízdící druh, jenž vytváří celoživotní svazky. Jeho tok (na začátku jara) doprovází vzdušná akrobacie a zmíněné hrdelní zvuky. Páry spolu zůstávají celý rok a každoročně obsazují stejné teritorium, na jehož ploše mohou mít několik hnízd. Některá používají mnoho let po sobě, jiná střídají. Až polovinu populace mohou v průběhu sezóny tvořit nehnízdící ptáci. Krkavci nocují na skalách, stromech nebo stožárech elektrického vedení, hnízdící páry nocují v okolí hnízd. Hnízdo bývá mohutné a nachází se zejména na skalách, vysokých stromech v lesích a na jejich okrajích, na solitérních (osamocených) stromech, rovněž na stožárech vysokého napětí a na komunikačních věžích. U nás najdeme hnízda krkavce velkého nejčastěji na buku, jedli, dubu a na skalních útesech ve výšce 11–30 m. Na stavbě hnízda se podílejí oba ptáci, tedy samec i samice. Samice do něj poté (někdy
Ve svém příspěvku PLODY POUZE NA JEDNOM KEŘI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat ohledně plodů. Minulý rok jsme koupili 2 keře borůvek, které jsme zasadili. Tento rok sklízím borůvky pouze z jednoho keře. Nevíte, kde je problém?
Předem moc děkuji. Eva
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Fialovočerné bobule ptačího zobu jsou pro člověka jedovaté, především pro děti. Jejich organismus je mnohem zranitelnější než u dospělých, a to díky nižší váze. Ale pro ptactvo jedovatý není, ptáci ho vyloženě zbožňují. Hojně ho využívají v zimním období jako potravu.
V naší poradně s názvem ODBORNÁ POMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jakub.
Dobrý den, dostal jsem úkol pořídit dva druhy ozdobných keřů do truhlíku na slunné místo. Výška 150-200cm a jeden by měl kvést žlutě a druhý modře a pokud možno současně. Prosím poraďte. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jarní květový vodopád ve skladbě modrá/žlutá se skládá z modrého šeříku a žluté zákuly japonské. Do truhlíku bych to pořídil tak, aby šeřík tvořil background od rohů do středu a uprostřed bych umístil zákulu. Oba keře kvetou bohatě a současně.
Kořenový bal tvoří systém kořenů, které jsou obaleny zeminou, která na nich pevně drží. Kořenový systém je pro rostliny velmi důležitý, zajišťuje rostlinám vodu, živiny, dýchání a u některých druhů i rozmnožování.
Rostliny jsou ve školkách pěstovány obvykle ve volné půdě nebo v kontejnerech. Rostliny z volné půdy jsou pak dodávány jako prostokořenná sadba nebo sadba s kořenovým balem. Kontejnerované rostliny se po namnožení pěstují v nádobách a podle druhu se několikrát přesazují, expedice se provádí obvykle ve větších kontejnerech (květináčích).
Prostokořenné rostliny se dodávají s minimálním množstvím zeminy, a proto je nutné je co nejrychleji dopravit na místo určení a výsadby. Prostokořenná sadba se proto používá jen u listnatých stromů a běžných listnatých keřů (ptačí zob, tavolníky, javory, habry, růže a podobně), které jsou méně choulostivé na zasychání kořenů. Pokud není možné provést výsadbu okamžitě po převzetí rostlin, je možné jejich založení do kypré půdy nebo rašeliny na dobu několika dnů. Rostliny se musí pravidelně kropit a za slunečného počasí stínit. U prostokořenných rostlin je důležité keře nebo stromky před vlastní výsadbou sestřihnout. U růží a ovocných rostlin se řez řídí určitými pravidly. U okrasných keřů, jako je ptačí zob, tavolníky, svídy a dříny a dalších, se kořeny zakrátí zhruba o třetinu a nadzemní část keřů se sestřihne o třetinu až polovinu jejich původní výšky. Prostokořenné rostliny se vyrývají ve školkách pouze v bezlistém stavu, z čehož plyne i termín výsadby (březen až duben nebo říjen až listopad).
U některých druhů rostlin pěstovaných ve školkách ve volné půdě je nutné při vyrývání ponechat kořenový bal, který se zavazuje do plachetky (juty). Kořenový bal se požaduje především u všech jehličnanů, stálezelených listnáčů a u vzrostlých zapěstovaných solitérních listnatých keřů a stromů. Rostliny s balem jsou vystaveny menšímu riziku zaschnutí kořenů, přesto pokud musíme výsadbu z různých příčin odsunout, je vhodné i rostliny s balem založit do kypré půdy nebo rašeliny, baly pravidelně zalévat, aby příliš neproschly, a rostliny raději přistínit. Termín výsadby zapěstovaných solitérních opadavých listnáčů je březen až duben nebo říjen až listopad. Jehličnany a stálezelené listnáče s balem vysazujeme do teplejší půdy, tedy v termínech duben až květen nebo září až říjen.
Kontejnerované rostliny mají zcela neporušený kořenový bal, protože jsou obvykle 2 až 4 roky pěstovány stále v nádobách. Také během výsadby obvykle nedojde k vážnému narušení kořenového balu, rostliny pak výsadbu do volné půdy v tomto smys
Keře ptačího zobu se hojně využívají k výsadbě živých plotů, protože jsou nenáročné na pěstování, celoročně jsou pestrobarevné a hlavně velmi užitečné pro přírodu. Jeho plody jsou totiž v zimním období potravou pro spoustu druhů ptáků a jiných zvířat.
Ve svém příspěvku ZAHRADNÍ BUXUS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hedvika Přerovská.
Dotaz, přezimoval buxus k politování. Byly velké mrazy, ale je to už víc než čtyři roky, nic se mu nestalo až teď. Náhle vypadá ze spodu jako suchý, stříhala jsem ve výšce asi 60 cm, byl pěkný, také je blízko menší, asi 40 cm, také na obou vypadají jako nemocné.
Není to dlouho co jsem zaslechla že se k nám dostala nějaká housenka z Číny, ani jsem to neposlouchala, teď nevím, jestli to není něco podobného. Pokud máte radu, napište co se asi stalo, myslím, že už bude jenom na vykopání. Fotku nemám, děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Daniela.
Jedná se o zavíječe zimostrázového a dá se na to koupit postřik. Dva roky zpátky jsem si takto zachránila tři keře. Nejdříve jsem housenky sbírala a ničila, ale bylo jich moooooc. Nejsou vidět nahoře na listech, hledejte uvnitř keře a dobře se dívejte, jsou zelené.
Sazenice nebo i větší rostliny se prodávají v zahradnictví, ale i ve větších marketech, které mají oddělení zahradnictví a prodávají rostliny. Cena sazenice se liší dle velikosti a druhu a začíná od 39 Kč. Několik nabídek naleznete tady.
V naší poradně s názvem ŘÍZKOVÁNÍ KANADSKÝCH BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Dobrý den všem,
začal jsem pěstovat kanadské borůvky a nám docela plodné podzimní odrůdy.Prosím o radu jak se dají namnožit domácím,zahradním zpúsobem.
Děkuji,Zdeněk
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Pokud hledáte rostliny pro stinný kout, tedy na východní či severní straně pozemku, můžete si vybrat například keře s bohatým olistěním a dlouhým obdobím kvetení, jako jsou pěnišníky. V místech, kde není příliš velký stín, se bude dařit kalinám, pustorylu či některým druhům tavolníku. Jestliže dáváte předost užitečným keřům před těmi okrasnými, pak budou ideální borůvky či brusinky. Když hledáte zeleň, která by ochránila vaše obydlí nejen před prachem či hlukem ze silnice, ale i před pohledy kolemjdoucích, vybírejte nejlépe mezi neopadavými druhy keřů, jako je tis nebo zimostráz. Pokud potřebujete rostlinu, která by jednak zakryla a zkrášlila holé plochy v místech pod stromy, jednak pomohla udržet vláhu u kořenů stromů, jsou tu půdopokryvné keře jako borůvka černá nebo tolokvěnka alpská. Toužíte-li po celoroční pestré barevné paletě, kombinujte keře s různými barvami listů (viz níže podkapitolka keře s červenými listy). Potřebujete-li osázet větší plochy, pak sáhněte po třezalce rozkladité, tavolníku nízkém či dřišťálu Thumbergově.
O některých keřích si něco víc povíme dále v našem příspěvku. Jestli vám však místo dlouhého povídání více vyhovuje stručný a jasný výčet, pak doporučujeme například bezvadnou přehlednou tabulku stínomilných keřů, z níž se dozvíte, které keře jsou okrasné listem, které květem či plodem; jestli jde o keř opadavý, stálezelený, nebo o jehličnan; jak moc vám vyroste; a v neposlední řadě, jaká půda je pro něj vyhovující. A kdo má raději to „povídání“, nechť se pustí do čtení následujících řádků, kde se blíže seznámíme s těmi nejoblíbenějšími keři.
Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)
Krásný neopadavý keř, který bude vaši zahradu zdobit celý rok. Hodí se zejména k tvorbě živých plotů a bývá vedena po stěnách budov, neboť může vyrůst až do výšky 5 metrů, přičemž jde o kompaktní hustý keř dobře tvarovatelný řezem. Hlohyni však lze využít také jako dekorativní solitér. Na jaře kvete bílými květy, na podzim ji zdobí oranžové až červené plody, které zůstávají na keřích tak dlouho, dokud je nesezobou ptáci. Listy jsou leskle zelené.
Hlohyni vyhovuje polostín, na půdu je nenáročná, jen nesmí být příliš kyselá. Dobře zvládá sucho.
Jde asi o jednu z nejčastěji využívaných stálezelených rostlin v našich zahradách, neboť je vhodná jak do živých plotů, tak i jako solitér. Velmi dobře se tvaruje a můžete ji nechat růst i v nejrůznějších drátěných šablonách. Zimostráz neboli buxus má hned několik druhů a čeledí, všechny jsou však charakteristické svými tmavě zelenými listy. Vyšlechtěny jdou však už i form
Zima je za dveřmi, a tak je nejvyšší čas připravit krmítko pro drobné pěvce, kteří u nás zůstávají přes zimu. Podle ornitologů můžete na krmítku v ČR v zimě pozorovat až 30 druhů ptáků. Pozorování a přikrmování ptáků se věnuje stále více lidí, ale bohužel ne každý ví, co mají ptáci v zimě nejraději a co v žádném případě do krmítka nepatří.
U zimního přikrmování ptáků je důležité, aby mělo krmítko dostatečně velkou stříšku chránící ji před deštěm a sněhem, aby připravená potrava nevlhla a neplesnivěla. Krmítko se musí pravidelně čistit od zbytků potravy. Občas je dobré jej vydezinfikovat například octem pomocí rozprašovače. Po oschnutí dezinfekce se do něj může dát ptačí potrava.
Pozor! Ptáci jsou v zimě sice hladoví, ale rozhodně nedokážou spořádat všechno, co vám doma zbyde. Když už se tedy rozhodnete je krmit, dávejte jim jen to, co jim svědčí. Například sůl je pro ně ve větším množství jed – v lepším případě je čekají zažívací obtíže, v horším rovnou smrt.
Většina našich ptáků má nejraději semena slunečnice a jádra ořechů. V obchodech prodávané směsi pro zimní přikrmování ptáků obsahují různé druhy semen, ale část z nich zůstává v krmítkách nevyužita. Proto je lepší použít pouze semena slunečnice a občas přidat například trochu máku, len, proso, řepku, pšenici, loupaný oves nebo zbytky vyloupaných ořechů.
Kosi, kvíčaly a brkoslavové mají nejraději jablka nebo sušené plody jeřabin. Ty je dobré rozvěsit na větve stromů v okolí krmítka. Strakapoudi, brhlíci a sýkory mají velmi rádi lůj nebo lojové koule. Tam, kde jsou nejčastějšími hosty krmítka vrabci polní a vrabci domácí, můžete nasypat strouhanku z bílého pečiva. Nesmí však být solené, sůl totiž drobným ptákům škodí, a proto je nutné před strouháním rohlíků sůl důkladně odrolit. V žádném případě do krmítka nepatří chléb a zbytky jídel z kuchyně.
Nejčastějšími návštěvníky krmítek jsou sýkory koňadra a modřinka, zvonek zelený, vrabec domácí, vrabec polní a kos černý. Ojediněle se na krmítkách a v jejich okolí objevují i čížci lesní, stehlíci, sýkora uhelníček, sýkora babka, brhlík lesní, pěnkava jikavec, pěnkava obecná, hýl obecný, dlask tlustozobý, drozd kvíčala, drozd cvrčala, červenka, střízlík a strakapoud velký. Za nejvzácnější a nejkrásnější skvost krmítek ochránci ptáků považují brkoslava severního nebo čečetku zimní.
Nezvanými hosty krmítek se občas stávají zdivočelí holubi domácí, hrdličky zahradní, straka nebo havrani a kavky. Drobné ptáky občas vyplaší zvědavá poštolka, případně je prožene krahujec, ale i tito ptáci patří do naší zimní přírody.
Na trhu naleznete mnoho druhů krmítek od jednoduchých až po ta sofistikovaná, jako je automatické krmítko pro ptactvo. Záleží jen na vás, jaké krmítko si vyberete.
