Zajímá vás téma PTAČINEC ŽABINEC WIKIPEDIE? Tak právě pro vás je určen tento článek. Kdyby vám někdo nabídl preparát, který obsahuje spoustu vitaminů a minerálů a nemá vedlejší účinky, určitě byste o něm uvažovali a byli byste připraveni otevřít peněženku. A což teprve, kdyby byl zdarma? Stačí si ho najít, nasbírat, užívat… a vážit si ho. Byť by to byl „pouhý plevel“.
Ptačinecžabinec
Název to, pravda, není moc lichotivý (v latině je honosnější: Stellaria media), ale jinak je tahle rostlinka docela užitečná. Určitě ji znáte – to je takový ten věčný plevel, který se špatně pleje, protože není za co ho uchopit a zaplétá se do hrabiček a jeho likvidace je opravdu svízelná. Je zatracován a v lepším případě končí v kompostě, přestože to je jedna z nejvýživnějších rostlin.
Název ptačinec se lidem nemusí moc zamlouvat, ovšem ptáci by měli jiný názor. Lidový název zní: Ptačí salát. Vyzkoušejte to na andulkách nebo slípkách, a uvidíte, jak si ho považují.
Můžeme připravit třeba i špenát. Nebo ptačinec nasekejme na chleba. Nejlépe na sendvič – někteří lidé jsou na zelenou barvu alergičtí, nechť tedy žijí v domnění, že to, co jim chutnalo mezi chleby, byl obyčejný salát...
Z ptačince můžeme udělat i samostatný salát - nejlépe vrchní části lodyh (jsou měkčí než ty dolní) dobře opereme a natrháme nebo nakrájíme na malé kousky. Vhodná je zálivka z citronové šťávy, bylinkové soli a oleje nebo jogurtu. Povrch můžeme ozdobit nakrájeným vajíčkem vařeným natvrdo, nebo navrch dejme hrst opražených semínek, třeba ze slunečnice.
Pozor, nespleťme si ptačinec s drchničkou! Plevel drchnička kvete červenými kvítky, kdežto ptačinec bílými. I drchnička obsahuje cenné látky - glykosidy, saponiny, třísloviny. Bylináři ji doporučují při lehčích poruchách jater a ledvin, zevně na hnisavé a nehojící se rány nebo na bércové vředy. Ve formě sedací koupele se osvědčuje na hemoroidy. Podává se ve formě odvaru vařeného jen asi dvě minuty a denně se jej pije maximálně decilitr. Ovšem pozor: její působení bývá dosti razantní, neboť je řazena mezi drogy mírně jedovaté. Je třeba se vyvarovat předávkování a neužívat ji dlouho!!!
Ptačinec omezuje usazování hlenu v plicích, usnadňuje vykašlávání, pomáhá tedy zvládnout kašel, zánět průdušek i zápal plic.: Nať dáme do studené vody, uvedeme do varu a vaříme jednu minutu. Necháme deset minut stát. Užívá se dvakrát denně dvě deci.
Ptačinec coby plevel má jednu nevýhodu. Na záhonu mezi kulturními plodinami spíše živoří, je nízký, může obsahovat kamínky. Ptačinec z městského parku také není ideální - vzhledem k venčení domácích mazlíčků. Je tedy praktické dát si sazenici ptačince do květníku na balkón. Je čistý a vždy po ruce. Stačí ostřihovat špičky a zhodnocovat jimi pokrmy.
Pokud tuhle rostlinku dobře properete, můžete ji i jíst. Obsahuje hodně minerálů. Draslík, obsažený v ptačinci, tlumí chuť k jídlu. Nálev z ptačince, když si jej dáme třikrát denně, může tedy prospívat při hubnutí. Je příjemnější uvařit si zeleninovou polévku, do níž se kousek ptačince pěkně schová, než pít čaj.
Hořčík je tu též, a o něm by se dalo říci, že je na všechno. Důležité také je, že vápník a hořčík jsou tu v žádoucím poměru, takže třeba i kosti budou spokojené.
Také selen je obsažen v ptačinci. Je to životně důležitý antioxidant, chrání před vnitřním rezivěním, proti rakovině, pomáhá játrům, srdci, slinivce...
Křemík je třeba mimo jiné pro vlasy a nehty. To platí i o síře.
Ptačinec obsahuje i vitaminy C, B1,B2, B6 a dokonce prý i B12. Vitaminy skupiny B pomáhají zlepšit pleť.
Wikipedie uvádí, že krtek je české jméno pro 13 rodů malých savců, hmyzožravců z čeledi krtkovitých (Talpidae). Jejich nejznámějším zástupcem je krtek obecný žijící i na území ČR. Toto zvířátko inspirovalo výtvarníka Zdeňka Milera k vytvoření animované postavičky Krtečka (respektive Krtka). Krtci žijí v podzemních chodbách, které si vyhrabávají velkými tlapami. Krtek se živí bezobratlými, které vyhledává pomocí sluchu a čichu. Především žere žížaly, které loví ve svých chodbách.
Dle Wikipedie je krtek obecný (Talpa europaea, Linné, 1758) menší černý hmyzožravec, vyskytující se na polích, loukách, v parcích a zahradách. Žije několik decimetrů pod zemí. Buduje chodby, které jsou jednak obytné a jednak okružní, na kterých loví potravu. Přitom tvoří na povrchu typické hliněné hromádky zvané krtinec či krtina.
Krtek obecný má válcovité tělo, okolo 12 cm dlouhé. Samice jsou obvykle menší. Oči má malé a skryté za chlupy, zrak má proto špatný, naopak sluch a čich má vyvinutý. Uši jsou jen malými výstupky v kůži. Srst je obvykle tmavě hnědá, ale protože díky životu pod zemí nejsou ani jiné barvy znevýhodněny, vyskytuje se celá řada odstínů. Krtek má přední tlapky dobře uzpůsobené k hrabání; jsou svalnaté, vyvrácené a s velkými drápky. Na předních tlapkách má 10 „prstů“. Zadní nohy jsou menší, ocas jen 2 až 4 cm dlouhý. Krtek se dožívá se 2 až 5 let. Živí se převážně bezobratlými živočichy, které vyhledává pomocí sluchu a čichu a vyhrabává je ostrým čumáčkem. Mezi jeho potravu patří například hmyz a jeho larvy, ještěrky, ale dokonce i žáby a myši. Žížaly ochromuje kousnutím do nervového centra a skladuje je jako zásoby na horší časy. Denně dokáže spotřebovat téměř tolik potravy, jako sám váží.
Samice mívá na jaře (obvykle v březnu až dubnu) po čtyřiceti dnech březosti 3–7 mláďat. Ta se rodí slepá, neosrstěná a velká asi jako fazole; prohlédnou za 3 týdny. Zpočátku pijí mateřské mléko, po 3 týdnech sama loví. Pohlavně dospívají již v druhé polovině prvního roku života a poprvé se rozmnožují obvykle hned následující jaro.
Wikipedie uvádí, že Lobelia je rod kvetoucích rostlin obsahujících 415 druhů se subkosmopolitním rozdělením primárně v tropických až teplých mírných oblastech světa, několik druhů je rozšířeno do chladnějších mírných oblastí. Rostliny jsou obecně známé jako lobelky. Lobelka je ve své domovině trvalka s mnoha podtypy: varianta převislá, bílá, drobná, nadmutá, nízká, šarlatová.
Rod Lobelia byl pojmenován podle belgického botanika Matthiase de Lobela (1538-1616). Někteří botanici zařazují rod a jeho příbuzné do samostatné rodiny Lobeliaceae, jiní jako podčeleď Lobelioideae v rámci Campanulaceae. Rod Lobelia představuje pravděpodobně základní formu, ze které jsou odvozeny mnohé jiné rody. Například havajské druhy (havajské lobelioidy), které se v současné době dělí do několika rodů, pocházejí z rostliny, jejíž semínka byla na dnešní Havajské ostrovy zanesena asi před 15 miliony lety z Asie.
Několik druhů lobelek se v zahradách pěstuje jako okrasné rostliny. Mezi ně patří Lobelia cardinalis syn. Lobelia fulgens, Lobelia siphilitica a Lobelia erinus. Používají se jako lemy záhonků nebo slouží pro výsadbu v truhlících.
Bylo vypěstováno i mnoho hybridů, nejznámější je asi Lobelia speciosa, což je hybrid získaný z L. fulgens, L. cardinalis a L. siphilitica. Jde o vytrvalou rostlinu vyžadující úrodnou, vlhkou půdu. Je vhodná i pro pěstování v kontejnerech.
Wikipedie uvádí, že aksamitník (Tagetes, český název je také afrikán) je rod 52 druhů jednoletých i vytrvalých bylin z čeledi hvězdnicovité (Asteraceae). Pochází z jihozápadu USA, Mexika a Jižní Ameriky. Různé druhy se liší podle velikosti (od 0,05 do 2,2 m). Mají zpeřené zelené listy a bílé, zlaté, oranžové, žluté nebo červené květy, velké obvykle 4-6 cm v průměru. Květina byla různě modifikována, a tak je nyní známá jako aksamitník drobnokvětý, aksamitník vzpřímený, rozkladitý či nízký.
Aksamitníky mají ostrou vůni odrazující některé druhy hmyzích škůdců. Údajně již byly vyšlechtěny odrůdy, které mají být bez zápachu.
Wikipedie uvádí, že segedínský guláš je jeden ze známých druhů gulášů. Jeho název je odvozen buď ze sousloví „szegedi gulyás“ (segedínský guláš) nebo ze „székely gulyás“ (sikulský guláš). Vaří se z vepřového masa – libového vykostěného bůčku nebo plecka. Další důležitou surovinou je kysané bílé zelí. Dále se používá cibule, olej nebo sádlo, mletá sladká červená paprika, sůl, černý pepř, bobkový list (údajně proti nadýmání) a pro zjemnění smetana. Jako příloha se hodí houskový nebo kynutý knedlík. Je možné podávat i s chlebem.
Dle Wikipedie je tento pokrm v Maďarsku známý pod názvem székelygulyás nebo székelykáposzta. Názvem „Székely“ se označovalo historické obyvatelstvo geografické oblasti Erdély nebo Székelyföld (v Česku známé jako Sedmihradsko). Tato oblast se nachází na území dnešního Rumunska, historicky patřila k Velkému Maďarsku. Tradičními surovinami Sedmihradska jsou brambory (pityóka), kukuřice (kukorica) a zelí (káposzta). A právě z kysaného zelí se připravuje segedínský guláš. V Maďarsku se podává výhradně s chlebem. Základem je vepřový perkelt, smetana na šlehání a již zmiňované kysané zelí.
Přípravek Bofix proniká do rostlin přes listy, účinná látka je rychle translokována do vzrostlých vrcholů a kořenů. Účinek na plevele je patrný již za několik hodin po aplikaci. Dešťové srážky 2 hodiny po aplikaci neovlivní negativně účinek tohoto přípravku.
Bofix obsahuje tři účinné látky – Clopyralid 20 g/l, Fluroxypyr 40 g/l, MCPA 200 g/l, které likvidují nejširší spektrum dvouděložných plevelů (například pampelišky, sedmikrásky, jitrocel, jetel). Aplikace nemusí být plošná, pokud není zaplevelen celý trávník. Obvykle stačí, pokud si rozmícháte – v koncentraci dle návodu – potřebné množství, naplníte jím ruční (třeba i litrový) postřikovač a jednotlivé plevele postříkáte individuálně.
Používá se k obkladům, které zklidňují pokožku. Nebo vyzkoušejte aspoň na obklady šťávu z čerstvé nati – pomáhá při revmatismu. Při ekzémech přikládáme obklady z podrceného ptačince, přesličky a jitrocele aspoň na půl hodiny.
