Pustoryl Lemoineův je opadavý, hustě větvený keř dorůstající výšky 0,7 až 1,5 metru. Letorosty jsou tenké, hnědavé, borka je odlupčivá. Listy jsou úzce až kopinatě vejčité, 1,5 až 2,5 (výjimečně až 6) cm dlouhé a 7 až 12 mm široké. Na vrcholu jsou krátce zašpičatělé, na bázi tupé až zaokrouhlené, na líci lysé, na rubu šedozelené a drsně chlupaté. Na každé straně listu jsou 2 až 3 hrubé zuby. Květy jsou bílé, silně vonné, 2,5 až 3 cm široké, jednotlivé či v květenství po 3, zřídka až po 7. Kalich i češule jsou lysé. Korunní lístky jsou postavené do kříže a na vrcholu jsou vykrajované. Čnělka je dělená téměř až k bázi. Kvete v červnu.
Pustoryl panenský je vzpřímený opadavý keř s tuhými vzpřímenými větvemi, dorůstající výšky 1 až 3 metry. Letorosty jsou v mládí chlupaté. Starší borka je odlupčivá. Listy jsou vejčitého tvaru, odděleně zubaté, 4 až 8 cm dlouhé a 2,5 až 4,5 cm široké, na bázi zaokrouhlené, na vrcholu krátce zašpičatělé. Na líci jsou lysé nebo olysalé, na rubu stejnoměrně přitisklé chlupaté. Květy jsou bílé, silně vonné, 4 až 5 cm široké, s částečně nebo zcela pomnoženými korunními lístky (poloplné až plné). Jsou uspořádané po 3 až 7 v chudých hroznech. Kalich i češule jsou stejnoměrně chlupaté. Tyčinky jsou delší než čnělky. Tobolky jsou elipsoidní až téměř kulovité. Kvete v červnu.
V diskuzi RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Mám zájem vysázet a pestovat několik keřů Rakytníku. Přečetl sem dokumentaci, jak se Rakytník pěstuje, není náročný a hlavně obsahuje hodně vitanínu které potřebujem pro naše tělo.
Chci se zeptat jestli nebude vadit, pokud budou v okoli bilinky jako: Levandule, máta, bršlice kozí?
Vím že se rakytník časem rozrůstá jak do šířky i do výšky. Prosim o radu jak to bude nejlepší? Děkuji za odpověď. Josef
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Renata vojtová.
všude je pěstování to už vím ale ráda bych věděla jak ho stříhat aby nebyl vysoký a široký a abych mu neublížila děkuji za odpovědˇ
Pustoryl věncový je opadavý keř dorůstající výšky 2 až 4 metry. Větve jsou vzpřímené, široce vystoupavé. Letorosty jsou žlutavě hnědé, lysé nebo roztroušeně chlupaté, starší větve jsou tmavě hnědé s papírovitě se odlupující borkou. Listy jsou vejčité až široce vejčité, 4 až 10 cm dlouhé, 2 až 4,5 cm široké, na bázi široce klínovité, na vrcholu dlouze zašpičatělé. Na okraji jsou zubaté se 6 až 11 zuby na každé straně, v dolní třetině čepele téměř celokrajné. Žilnatina je od báze trojžilná. Na líci jsou lysé, na rubu chlupaté pouze na hlavních žilkách a s chomáčky chlupů v paždí žilek.
Květy jsou nažloutle bílé, silně vonné, 2,5 až 3,5 cm široké, uspořádané po 5 až 9 v hroznech. Stopky květů jsou lysé nebo pýřité. Kalich je lysý. Korunní lístky jsou na vrcholu zaokrouhlené. Češule je lysá, pouze s nemnohými chlupy na bázi. Tyčinek je asi 25. Kvete v červnu až červenci. Tobolky jsou kuželovité, 6 až 8 mm dlouhé, s vytrvalým kalichem.
Tento opadavý keř je nenáročný na pěstování, proto je na zahradách tolik oblíbený. Za horkých dní však vyžaduje bohatou zálivku, za kterou vás odmění bohatou záplavou drobných květů, které mohou být jednoduché nebo plné. Květy se skládají z pětičetných zvonkovitých okvětních lístků, které rostou v úzkých latách. Obvykle nesou nejrůznější odstíny bílé, růžové a purpurové. Plodem je tobolka. Mladé, jemně ochlupené větve mají tmavě hnědou barvu a nesou vejčité až kopinaté listy, které jsou jemně ochlupené.
Trojpuk stříhejte ihned po odkvětu. Kvete totiž na výhonech z minulého roku. Tak jej budete držet kompaktní.
Opadavý, vzpřímený, až 2,5 m vysoký keř. Mladé větve červenohnědé až hnědé, chlupaté, starší větve tmavohnědé až šedohnědé, s borkou odlupující se v tenkých plátcích. Listy krátce řapíkaté, vstřícné, vejčité až vejčitě kopinaté, na bázi zaokrouhlené, na vrcholu zašpičatělé, na okraji vroubkované, na obou stranách drsně chlupaté. 5četné květy jsou uspořádány v 8 až 14 cm dlouhých, úzkých latách, korunní lístky bílé, na zevní straně někdy narůžovělé. Plodem je tobolka. Kvete v červnu až červenci.
V současnosti se pěstuje v několika odrůdách včetně plnokvětých. Jde o nenáročný keř, který dobře poroste v běžné zahradní, mírně vlhčí půdě a na slunném nebo jen mírně zastíněném stanovišti. Množí se celkem snadno zelenými řízky (nejlépe na přelomu měsíců května a června).
Trojpuk je velmi podobný nepravému jasmínu, lze je snadno zaměnit. Květy jsou u trojpuku na loňském dřevu, kdežto u jasmínu na letošním.
V diskuzi RÝMOVNÍK PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina.
Mam rymovnik a můžu vám ho rozmnožit Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina Zůzová.
Dobrý den, moc prosím, posíláte odnože i poštou? Jsem z Ústí nad Labem. Moc děkuji, přeji hezký den. Martina Zůzová
Rostlinám se nejlépe daří v dobře propustném substrátu, bohatém na živiny. Ten si můžete koupit již předem připravený v každém větším zahradnictví (jedná se o speciální substrát pro pěstování pelargonií) nebo supermarketu. Substrát si můžete namíchat také sami ze zeminy, kompostu a písku v poměru 2:1:1.
V diskuzi VŘES - STŘÍHÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Drobilič.
Již několik let se pokouším o pěstování vřesu (venku na zahrádce i na slunném místě v květináči na balkoně).Bohužel po cca 2-letech je konec. Asi je neumím správně stříhat ve vhodnou dobu , příp. jiné podmínky při pěstování.
Můžete mi prosím poradit ??
Děkuji.
Drobilič.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Substrát je velmi důležitým prvkem, je vhodnější volit substrát dražší a kvalitnější, přeci jen se výpěstky chystáme konzumovat a chceme, aby byly co nej. Nechte si doporučit substrát z řady NATURA, jedná se o velmi kvalitní substrát s dobrým obsahem živin, kokosových vláken a navíc je vhodný i pro bio pěstování. Do pěstební nádoby o rozměru 50 x 50 cm budeme potřebovat dva 50 l pytle. Rostliny rajčat jsou náročné na organickou hmotu a živiny, proto je potřeba do pěstebního substrátu navíc přimíchat hnůj. Samozřejmě, že ideální je použít hnůj granulovaný, pravý kravský. Granulovaného hnoje přidáváme do substrátu 300 – 400 g na rostlinu.
V naší poradně s názvem ORCHIDEJ DENDROBIUM PĚSTOVÁNÍ ZALÉVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
jak čato zalévat
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Orchidej se má zalít až když je substrát proschlý. Orchidej ponořte na chvíli do vody a pak nechte vytéct všechnu vodu. Obvykle to stačí provést jednou za 10 dní, záleží na okolní vlhkosti a teplotě.
Budete-li se o avokádo řádně starat, dočkáte se odměny ve formě plodů. Na plody si ale budete muset dost dlouho počkat, zhruba tak pět let, někdy je to dříve, jindy později. Tato rostlina nepotřebuje ani opylení květů, poradí si i bez toho. Když se tedy nakonec dočkáte úrody, co pak s plody? Zkuste některý z níže uvedených receptů...
Pro pěstování avokáda doma nepotřebujete žádné speciální podmínky. Rostlinu pěstujte při pokojové teplotě 20 až 25 °C, udržujte dostatečnou vzdušnost a vlhkost. V letních měsících se bude rostlině krásně dařit venku, v zimě můžete teplotu snížit až k 15 °C. Nevystavujte ji přímému slunečnímu záření a snažte se substrát udržovat stále vlhký, ale ne přelitý, aby nedocházelo k zahnívání kořenů. Zálivku provádějte přímo do květináče a přebytečnou vodu, která protekla do spodní misky, slijte. Stane-li se vám, že avokádu začnou opadávat listy, může to mít většinou dvě příčiny, buď je rostlina přelitá, nebo suchá, nic se ale neděje, pokud se o rostlinu začnete starat tak, jak máte, brzy vám znovu obrazí.
Pustoryl, známý u nás pod názvem nepravý jasmín, se dostal do Evropy v roce 1562, kdy ho ze zahrad v Topkapi v istanbulském sultánově paláci přivezl do Vídně velvyslanec římského císaře.
Pustoryl má tvrdé dřevo, které se nekroutí, a právě proto je ideálním materiálem k výrobě luků a šípů. Z květů a listů lze vyrobit mycí a čisticí pěnu. Pokud se o to však budete sami pokoušet, buďte přitom opatrní, protože rostlina je jedovatá.
Pustoryly jsou vhodné díky své bohaté násadě květů také do solitérních výsadeb. Jsou to spolehlivé keře, kterým není třeba věnovat žádnou zvláštní péči. Jejich pozitivní vlastností je rychlý růst, což je častým důvodem jejich výsadby na místa, kde mají plnit krycí funkci. Nezřídka se používají k odclonění zahradního posezení jako maskovací nebo výplňová dřevina. Mohou být velmi působivými společníky dalším zahradním keřům, jako například vajgélii nebo kdoulovci, jejichž květy mají kontrastní červenou barvu. Zajímavě působí i v kombinované výsadbě s kalinou.
Různé druhy pustorylů mají odlišné typy květů, některé jsou plné, jiné jednoduché nebo poloplné. Jejich základní barvou je bílá, a to hned v několika odstínech. Ve středech květů najdete typická očka žlutého, růžového, nebo i karmínového odstínu. Pokud vám jde u pustorylů především o vůni, vyvarujte se nákupu odrůd, které nevoní. Jsou to Philadelphus pubescens, Philadelphus hirsutus a Philadelphus floridus.
Tento okouzlující a naprosto nenáročný keř našich babiček rozkvétá až v teplých měsících – v červnu či červenci. Květy jsou jasně bílé s jemně nažloutlým středem. Keř kvete hojně každý rok, nemá rád hnojení. Listy jsou cca 8 cm dlouhé, oválné, sytě až tmavě zelené, opadavé. Keř je plně mrazuvzdorný.
Pustoryl obecný je taková česká venkovská klasika. Každá druhá chalupa se v červnu rozvoní sladce jasmínovou vůní na mnoho metrů. V bezprostřední blízkosti může být pro někoho i těžká. Intenzivně voní obzvlášť za teplých letních večerů. Nepravé jasmíny pěstujeme jednoznačně pro jejich květy. Původní čtyřčetný květ doznal díky šlechtění rozmanité proměny. Květy mohou být jednoduché, poloplné i plné a ještě se mohou lišit vnitřním uspořádáním. Květy jsou na větévkách jednotlivě i seskupeny a v čase květu bývá nezřídka obalena celá větvička. Keře rostou poměrně rychle, pouze drobnější a zakrslé typy se vyznačují středními přírůstky. Podzimní zbarvení není nijak výrazné.
Nejvhodnější je pro pustoryly světlé slunečné stanoviště, kde bohatě kvetou, ale mohou růst i v přistínění. Pustoryl obecný snese i větší stín, ale méně kvete.
Všechny pustoryly upřednostňují půdy s obsahem vápníku. Mnohé druhy nejsou náročné na půdu, ale ty vyšlechtěné raději sázíme do dobré, propustné zahradní půdy, zásobené živinami. Pustoryl vysazujeme brzy zjara a na podzim v bezlistém stavu (z kontejnerů sázíme celoročně). Kořeny má bohatě větvené a houževnaté, ale koření mělce. Po výsadbě provedeme výrazný řez a vydatně zaléváme, dokud neprokoření. Krátkodobě snesou i sucho, ale díky mělkému kořenovému systému rychle uvadají a mohou i předčasně opadat. Naše zimy snáší široký sortiment pustorylů a hodí se i do znečištěného prostředí. Starší keře nepřesazujeme, ale vyžadují pravidelný redukční řez. Podle možnosti se vyvarujeme jednorázového zmlazovacího řezu, bohaté vyrašené prýty totiž mohou způsobit metlovitý vzhled.
Pustoryl množíme řízky a také hřížením (zapouštěním výhonů).
Pustoryl můžeme použít solitérně, do malých i větších skupin a také do živých plotů a stěn, i jako výplňovou nebo maskovací dřevinu. Rychle roste a brzy zaplní vymezený prostor. Pustoryly vyniknou ve společenství dalších statných keřů s výrazným květem (vajgélie, kdoulovec, okrasná jabloň, kalina). Chceme-li, aby kvetly živé ploty z pustorylu, zastřihujeme je jen lehce na výšku a neděláme každoroční pravidelný přísný řez.
Mnohem menší bulva a silné, dlouhé stonky jsou typické pro řapíkatý celer. Nároky na pěstování má shodné s bulvovým celerem, ale liší se podstatně vyššími požadavky na dusík z důvodu tvorby většího množství zelené hmoty.
Vegetační doba je asi o třicet dní kratší než u celeru bulvového, pěstování je trochu pracnější: aby řapíky určené ke konzumaci zůstaly křehké a šťavnaté, musí se bělit. Jak? Rostlina se sváže a obalí kornouty z tmavé lepenky. Postupně se pak zahrnuje zemí, až vykukují jen zelené vršky listů.
Celer se dobývá ze země celý a řapíky se odřezávají těsně u bulvy, aby zůstal srostlý svazek listů. Nejsnadnější je pěstovat odrůdy samobělící, u nichž odpadá práce s vyvazováním a přihrnováním.
Předpěstování celeru je trochu náročné, proto pokud se chystáte mít na záhonu jen deset celerů, bude lepší koupit si počátkem května předpěstované sazenice v zahradnictví.
Rostliny přezimují ve světlé a chladné místnosti s teplotou okolo 5–10 °C. Muškáty přes období zimního spánku zaléváme velmi zřídka. Na jaře rostliny vyjmeme, hluboce seřízneme a přesadíme do truhlíků s novou zeminou.
Jako nejčastější choroby a škůdce muškátů můžeme jmenovat: kadeřavost listů, bakteriální skvrnitost, muškátovou rez, botrytidu pelargonií, praskání a kroucení květního stonku, molici muškátovou, mšici muškátovou a ploštici.
