Zajímá vás téma RAJCE NEMOCI? Tak právě pro vás je určen tento článek. Krytosemenné rostliny jsou známé z počátku druhohor. Jejich pratypy neznáme, předpokládáme však, že jde o některou skupinu nahosemenných rostlin. V mladší křídě již byly krytosemenné rostliny dominující a typově velmi rozmanitou složkou naší vegetace a byly už diferencovány na dvou- a jednoděložné.
Krytosemenné rostliny jsou dnes rozšířené po celém povrchu Země s výjimkou arktických a antarktických ledových pustin a tvoří dominantní složku flóry. Zahrnují přibližně 300 000 druhů a jsou nejrozsáhlejší skupinou všech rostlin. Mají nesmírný význam pro člověka, protože zahrnují převážnou část kulturních a užitkových rostlin, jejichž existence byla jednou ze základních podmínek vzniku a rozvoje lidské civilizace. Všechny potravinové zdroje jsou přímým nebo nepřímým produktem rostlin, zejména pak krytosemenných.
Rajče Bajaja
Jedná se o rajče keříčkové balkónové, které se hodí do truhlíku a jedná se o velmi rané rajče.
Lycopersicon lycopersicum plodí plody červené barvy o hmotnosti 8 až 10 gramů. Postupem času je rostlina doslova obsypána malými rajčátky, někdy až 700 plodů najednou.
Semínka vyséváme ideálně od poloviny března do dubna. Vhodné je pařeniště, později malé sazenice přepichujeme do sponu 10 x 10 cm. Malé rostliny přesadíme ven až na konci května. Zeminu použijeme buď speciální pro rajčata, nebo substrát bohatý na živiny. Nesmí být příliš těžký. Na zralá rajčátka se můžeme těšit od července do září.
Rajčata se velmi snadno pěstují i v nádobách, což je při použití na balkóny ideální. Rajčata vybraných odrůd vyséváme v polovině března, postupně je pak přesazujeme do nádoby o průměru alespoň 25 cm a větší. Potřebují výživnou půdu, a proto jim dopřejeme dobrou kompostovanou zeminu s přísadou pomalu rozpustného hnojiva. Mají ráda příjemné teplé místo na plném slunci a potřebují cca 8 hodin slunečního světla denně, jinak mohou být slabé a produkují málo plodů.
Většina lidí nemá zahradu, a tak je nucena pěstovat balkónová rajčata. Pod tímto laickým názvem se skrývá několik různých druhů rajčat, obvykle nízkého vzrůstu, s menšími plody, které kladou svými rozměry menší nároky na prostor kolem sebe. Obvykle se používají keříčková rajčata, ta tyčková nejsou moc vhodná.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zda je rajče ovoce, nebo zelenina, byla velmi zapeklitá otázka a botanici na ni nemohli najít shodnou odpověď. Nakonec tento spor rozhodli právníci, v roce 1893 o tom rozhodoval Nejvyšší soud Spojených států ve sporu Nix vs. Hedden. Problém zdánlivě banální měl své ekonomické opodstatnění. Na ovoce se tehdy nevztahovala dovozní cla, kdežto na zeleninu ano. Soud vynesl verdikt, že rajče je zelenina.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ KEŘÍČKOVÝCH RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Kubík.
Zakoupil jsem sazenice minirajčat ale s pěstováním na balkoně nemám žádné zkušenosti, to je jak velikou nádobu, kolik je potřeba zeminy, jakou zeminu, kdy jak a čím přihnojovat.
Odrůda je Vilma a Venus. Děkuji za každou radu.
Zdeněk Kubík
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Mini rajčátka se dají pěstovat na balkoně s jižní a jihozápadní orientací. Nádobu volte co největší, minimálně 10 litrů na rostlinu. Rajče potřebuje vodu, takže pod nádobu umístěte misku, ve které se bude zadržovat přebytek zálivkové vody. Substrát vyberte pro pěstování zeleniny. Hnojení provádějte 2 krát do měsíce hnojivem z trusu hospodářských zvířat nebo můžete použít Krystalon plod. Vyvarujte se zalévání na listy, vlhčete jen substrát.
Nepřípustný je štíhlý, dlouhý nebo čtvercový tvar trupu, plochá prsa, příliš vysoký nebo příliš nízký postoj, chybějící nebo nesprávně utvářené supí peří či rousy.
Vady se vyskytují i v utváření nebo nasazení ocasu – k těm nejčastějším patří úzký, krátký nebo nízko nesený ocas, u kohoutů zahnuté nebo nedostatečně vyvinuté srpy.
Nevhodný je hrubý nebo příliš velký hřeben, těžká hlava, ojediněle zažloutlé nebo nazelenalé běháky nebo výše nesená křídla.
U vousatých je nežádoucí řídký nebo nesprávně utvářený vous, příliš velké vousy bránící výhledu, viditelné laloky.
Tyto slepičky mají větší citlivost k Markově nemoci. Jedná se o infekční nádorové onemocnění postihující kur domácí. Způsobuje je DNA virus sférického tvaru s ikozahedrální (dvacetistěnnou) symetrií, patřící do čeledi Herpesviridae. Virus Markovy choroby je v populaci drůbeže ubikvitární (všudypřítomný). Sérologicky se původce nemoci dělí na tři typy. Za nejvýznamnější se považuje sérotyp jedna, obsahující patogenní kmeny s jejich oslabenými variantami, a sérotyp tři (takzvaný krůtí herpetický virus), který se používá na výrobu vakcíny pro kur. Sérotyp dvě zahrnuje zcela nepatogenní kmeny. K nemoci existuje u drůbeže genetická rezistence. Té lze využít pro šlechtění odolných linií. Nákaza se šíří přímým kontaktem s nemocným jedincem a nepřímo kontaminovanými předměty a prachem. Virus obsažený v buňkách péřových váčků vylučují do prostředí i infikovaní jedinci, u nichž se neprojevují příznaky. Markova nemoc se vyskytuje nejčastěji u nosných plemen slepic na začátku snůšky, tedy kolem půl roku věku. Onemocnění se může vyskytnout i u mladších jedinců, tedy zhruba ve věku 4–6 týdnů. U brojlerů se kvůli krátké době výkrmu (35–40 dnů) s touto nemocí setkáváme jen zřídka. Klinické příznaky se mohou projevovat v několika formách, popřípadě i v jejich kombinacích. Pro akutní formu je typické, že zvířata v hejnu mají svěšená křídla a rozhozené nohy v důsledku obrny běháků. Nádory se tvoří na žláznatém žaludku. Při klasické formě nemoci jsou zánětem postiženy zejména nervy na periferii těla (zbytní), dochází k obrnám a ochrnutí končetin. Kromě těchto závažných příznaků způsobuje Markova choroba i oslabení celého imunitního systému organismu, proto se pak uplatňují druhotné bakteriální, parazitární či plísňové infekce, které průběh nemoci ještě více zkomplikují. Vzhledem k tomu, že se v České republice již od 60. let 20. století pravidelně vakcinuje, byl výskyt klinických příznaků Markovy nemoci omezen.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ RAJČAT PO SEZONE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sandra.
Dobrý den,
mám keříčková rajčata doma za oknem v truhlíku, pěstuji je poprvé, bude mi plodit rostlina i příští rok nebo rostlina po sběru posledních rajčat uhyne?
Mám tam poměrně dost ještě zelených plodů a mám obavu, že již nestihnou dozrát, mám rostlinu zbavit okolních listů a větviček nebo to ničemu nepomůže?
Děkuji moc.
Sandra
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Rajče jedlé je trvalka, ale v našich krajích nepřežije zimu, pokud se ji nepřisvětluje. Nechte rostlinu přirozeně dožít a zelená rajčata nechte dozrát, buď na rostlině nebo sklizená a umístěná na slunci.
Technologický postup: Cibulku nakrájíme najemno, rajče nakrájíme na kostky o délce hrany cca 1 cm. Avokádo rozpůlíme, odstraníme pecku, lžící vydlabeme dužinu a rozmačkáme ji vidličkou nahrubo. Přidáme majonézu, sladko-pálivou omáčku, cibulku, nakrájené rajče, šťávu z limetky a nakonec dip dochutíme solí a pepřem. Necháme vychladit a podáváme.
V naší poradně s názvem RAJČE KEŘÍČKOVÉ PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Pragerová.
Dobrý den,
mám dotaz ,zda se keříčkové rajčata také zaštipují jako normální.
Děkuji
Pragerová Věra
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Keříčková rajčata se musí zaštipovat také, aby rostlina rostla jen vzhůru. Až budete spokojená s výškou rostliny, tak zaštípněte i terminální výhon. Tím se probudí postranní výhony, které vytvoří onen keřík. Někdy se stane, že z bočního výhonu se stane znovu terminální, který by rostl opět vzhůru, tak ten je potřeba také zaštípnout.
Postup: Lososa nakrájíme na co nejtenčí plátky a naskládáme vedle sebe na talíř. Osolíme, pokapeme citronovou a limetovou šťávou. V míse smícháme lžíci japonské sójové omáčky s kapkou limetky a citronu, přidáme nasekaný kousek zázvoru. V pánvi rozpálíme olivový olej s troškou sezamového oleje – toho jen pomálu, má specifickou výraznější chuť. Do oleje nasekáme stroužek česneku a necháme ho zhnědnout. Poté olej nalijeme na lososové plátky. Na závěr přidáme také dresink ze sójové omáčky a ozdobíme čerstvou řeřichou a nasekanou pažitkou.
Zapékaný losos s estragonovou omáčkou
Ingredience: 400 g lososa, máslo, 2 žloutky, jarní cibulka, bílé víno, bílý vinný ocet, 2 žloutky, citronová šťáva, rajče, sůl, pepř, estragon, tymián, máta
Postup: Talíř nebo zapékací mísu vytřeme máslem, rovnou osolíme a opepříme. Dno vyložíme tenoučkými plátky lososa, na povrchu také osolíme a opepříme. Přidáme nasekanou jarní cibulku. V rendlíku ohřejeme asi 2 dl bílého vína s kapkou bílého vinného octa, osolíme, opepříme a svaříme. Žloutky vmícháme do vinného základu a prošleháme. Estragon, tymián a mátu nadrobno nasekáme a přidáme do hrnce s kapkou citronové šťávy. Směsí přelijeme plátky lososa. Dáme do trouby na slabé 2 minutky zapéct dozlatova. Ozdobíme rajčátkem nakrájeným na kostičky a lístky máty.
Postup: Lososa osolíme a opepříme z obou stran. Do vroucí osolené vody vhodíme čerstvé listy špenátu a necháme maximálně 30 vteřin spařit. Poté hned vhodíme do mísy s ledovou vodou, jen tak špenát zůstane krásně zelený. Přecedíme a dobře vymačkáme. V hrnci rozpustíme kousek másla a orestujeme na něm nasekanou šalotku a stroužek česneku. Po chvilce přilijeme kapku smetany, dochutíme solí a pepřem a krátce povaříme do zhoustnutí. Listové těsto rozválíme, potřeme rozšlehaným žloutkem a na kraj vložíme steak z lososa. Na něj navršíme špenát promíchaný se smetanovou omáčkou a přikryjeme druhým plátkem lososa. Těsto zarolujeme, vršek potřeme žloutkem a vidličkou sem tam propíchneme. Pečeme v troubě rozpálené na 175 °C asi 20 minut. Mezitím připravíme bazalkovou omáčku. Rozpustíme máslo, orestujeme nasekanou šalotku, zalijeme bílým vínem a troškou jakého
V naší poradně s názvem ČERNÉ TEČKY NA RAJČATECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza.
Dobrý den,
na balkoně pěstujeme rajčata, ale objevili se nám na listech černé tečky - viz foto. Prosím o radu, co by to mohlo být a jak s tím bojovat. Našli jsme, že by to mohla být septoriová skvrnitost, ale nejsme si jisti.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na fotografii není septoriová skvrnitost, spíše to vypadá jako příznak nerovnováhy ve výživě. Bude zřejmě třeba snížit dávky dusíku a zvýšit fosfor a draslík. Rostlinám by prospěl postřik na list hnojivem s vyšším obsahem fosforu. Zároveň bude třeba zamyslet se nad hnojivem v zálivce a zkusit použít Kristalon zdravé rajče a paprika.
Technologický postup: Připravíme si zeleninu, omyjeme ji pod tekoucí vodou a podle potřeby očistíme. Brambory, rajče a cibuli nakrájíme na kolečka. Celer, mrkev a papriku nakrájíme na hrubší nudličky. Květákové růžičky krátce předvaříme v osolené vodě. Brokolici také rozdělíme na malé růžičky. Řepu předvaříme a nakrájíme na malá kolečka. Přichystáme si malý pekáček. Na dno poklademe plátky brambor, přidáme rajče, celer, mrkev, cibuli, brokolici i květák. Zeleninu osolíme, opepříme, přidáme římský kmín a čerstvý rozmarýn. Lehce promícháme a nahoru poklademe předvařenou červenou řepu. Pokapeme olivovým olejem a dáme péct do předehřáté trouby. Vegetariánskou zeleninu pečeme asi 20 minut. Upečenou zeleninu s bramborem dáme na talíř, přidáme kopeček zakysané smetany a ihned podáváme.
Ve svém příspěvku CHOROBY VYSAZENÝCH RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dědík.
Na listech vysazeních rajčat sz od sponích listů objevila na nich bílá vrstva a šíří se nahoru na listech.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jehlíková Věra.
Mám stejný problém , ale na předmětný dotaz nebyla odpověď.
Rostliny po výsadbě začínají od vrcholu bělat a jakoby usychat a rostlina (rajče)
postupně zajde. Tento problém mám druhým rokem. Před tím ten problém nebyl .
děkuji za radu.
.
2 polévkové lžíce sójové omáčky a kremžské hořčice
olej, sůl, pepř
Postup:
Omyté a osušené maso nakrájíme na tenčí proužky. Připravíme si marinádu smícháním oleje, hořčice, sójové omáčky, soli a koření. Kuřecí maso promícháme s marinádou a necháme v chladu odstát asi hodinku, aby se spojily chutě. Na hlubší pánvi nebo v hrnci zpěníme nahrubo nakrájenou cibuli, přidáme marinované kuřecí a restujeme, dokud se maso nezatáhne. Když se maso zatáhne, přidáme na plátky pokrájený česnek, na proužky pokrájenou kapii, kukuřici a sterilizované žampiony. Dále přidáme na drobno nakrájené rajče a zelené fazolky. V troše studené vody rozmícháme škrob nebo hladkou mouku a vlijeme do vroucího pokrmu. Chvíli povaříme a můžeme servírovat nejlépe s rýží.
Nadrobno nakrájenou cibulku zpěníme na oleji, přidáme nakrájené houby, sůl a dusíme do měkka asi 15 minut. Poté přidáme nakrájené rajče a papriku, opepříme, okmínujeme a ještě dochutíme solí. Nakonec guláš zaprášíme moukou, osmahneme, přilijeme vývar, popřípadě vodu s masoxem a povaříme do požadované hustoty. Podávat můžeme s čerstvým chlebem nebo lze i s bramborem.
V naší poradně s názvem RAJČATA A JEJICH CHOROBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jirka.
u balkonových rajčat mě opadali listy.nevím čím to je. děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejčastější příčinou, kdy rostlina rajčete ztratí naráz všechny listy, je stres ze sucha. Existuje postup, jak přimět rajče, aby se znovu olistilo pomocí postřiku dusičnanu amonného, ale zdržení, které to pro rostlinu znamená, je tak velké, že již prakticky nestihne začít rodit, tedy v našich podnebných podmínkách. Je tedy rozumnější tyto bezlisté rostliny nahradit rostlinami novými - zdravými a bedlivě dodržovat pěstební nároky rajčete, aby nedošlo k dalšímu vystresování rostlin.
Rajčata obsahují především vodu (92 %), ale kromě toho skoro všechny vitamíny: A, C, D, F, K a celý soubor skupiny B. Dále spoustu minerálních látek: vápník, draslík, železo, měď, fosfor, kobalt, hořčík, mangan, nikl a podobně. Rovněž v nich najdeme značné množství kyseliny citrónové, jablečné a dalších.
Plody účinkují lehce močopudně, projímavě, antitoxicky. Jsou zásadotvorné. Ve 100 g rajčat je pouze 113 kJ (27 kcal) čili jsou neocenitelné při odtučňovacích kúrách. Doporučují se diabetikům, dále při ledvinových a srdečních chorobách a také při zácpě. Kosmetikové tvrdí, že mají rajčata příznivý vliv na pokožku a omlazují. Zvláště když jich jíme hodně, ale také když rajčatové plátky používáme například jako pleťovou masku na obličej a výstřih. Rajčata podporují krvetvorbu, prospívají kůži, vlasům i nehtům. Chrání srdce a posilují imunitu, značné jsou i jejich antibakteriální účinky.
Psychiatři doporučují rajčata nervově nemocným, poněvadž obsahují bróm, který má zklidňující účinky. Rajčata rovněž povzbuzují činnost žlázek v žaludeční sliznici, což je pro většinu osob velmi prospěšné, ale ne zrovna vhodné pro ty, jejichž organismus má přebytek žaludečních šťáv. Podle jedné teorie však špetka cukru přidaná k rajčatům tyto účinky obvykle neutralizuje. Rajčata, zvláště oloupaná, jsou velmi vhodná také pro děti. Rajčatové listy vydají silnou vůni, která odhání hmyz, proto ve venkovských domech leckdy zavěšují ke stropu svazeček těchto listů, aby tak zahnali komáry, mouchy, moly, a dokonce i blechy.
Pozor, nezralé (zelené) plody rajčete mohou způsobit otravu organismu.
Rajčata se dostala do Evropy v 16. století. Jejich semena byla přivezena do Španělska kolem roku 1525 nebo o něco později, když Hernando Cortez dobyl říši Aztéků a podrobil si území pozdějšího Mexika. Historie pěstování rajčat je na evropském kontinentu relativně krátká, rajčata se do Evropy dostala společně s bramborami až po objevení Ameriky a dovezení semen a sazenic pokolumbovskými výpravami. Zpočátku se rajčata pěstovala v Itálii a Portugalsku, a to paradoxně pro okrasu, teprve později se začala používat jako plodová zelenina.
Oblibu získala rajčata především pro svoji výraznou chuť, krásnou barvu a velmi snadný způsob pěstování. Samotná rostlina rajčete (Lycopersicon esculentum) je jednoletá a velmi silně plodící, pokud ji nezaštipujeme, hravě překoná výšku 2 metry. Potřebuje velmi světlé a teplé stanoviště, dostatek místa kolem sebe a pravidelnou zálivku i přihnojení. Díky svému snadnému pěstování ze semen si rajče našlo širokou skupinu pěstitelů z řad zahrádkářů či majitelů zahrad, oblíbené je i pěstovaní rajčat v nádobách – jako balkónová rajčata. Díky své relativní nenáročnosti na pěstování jsou rajčata velmi oblíbeným druhem zeleniny a patří určitě do každé zahrady, zahrádky, nebo do květináče či truhlíku na balkón nebo terasu.
Pokus o pěstování „biorajčat“ bohužel nedopadl dobře. Pěstování rajčat bez jakékoli formy chemického postřiku se bohužel ukázalo jako ne zrovna ideální řešení, a ještě předtím než majitel zahrádky stihl sklidit úrodu, sklidila jej obvykle za něj plíseň.
Známe salátová rajčata i taková, co mají hodně šťávy a málo dužiny a naopak – hodně dužiny a málo šťávy. Známá jsou žlutá i červená rajčata nejrůznějších odstínů a také tvarů. V poslední době byly vyšlechtěny odrůdy ve tvaru krychle, aby se daly snáze balit a zasílat.
Pěstuje se v mnoha kultivarech pro plody používané jako zelenina či jako surovina pro výrobu protlaků, kečupů, omáček. Původem je z Jižní a Střední Ameriky, do Evropy bylo dovezeno v 16. století nejdříve jako okrasná květina, plody obsahují vitamín C, B, provitamín A, nezralé plody obsahují jedovatý solanin.
Solanum lycopersicum je vysoké až 2 m, kvete žlutými květy v červenci až září, lodyhy jsou přímé nebo poléhavé, větvené. Listy střídavé, přetrhovaně lichozpeřené. Plodem je bobule. V nejteplejších oblastech se pěstuje na polích, výjimečně zplaňuje.
U nás se pěstuje jako jednoletka, protože nesnese mráz. Plody – rajská jablka – mají v závislosti na kultivaru různé tvary i barvy, jsou velmi chutné a výživově cenné. Podle odborníků by jich člověk měl ročně zkonzumovat 16 kilogramů. Rajčata jsou u nás nejpěstovanější plodovou zeleninou, rozlišujeme tyčková a keříčková.
Rajčata patří mezi nejoblíbenější a nejrozmanitější plodovou zeleninu. Pohledné rostliny můžete pěstovat ve skleníku, na záhoně i v nádobách. Rajčata mají od vyklíčení do sklizně poměrně dlouhou vegetační dobu. Semínka se proto vysévají již v březnu a sazenice je třeba opatrovat v teple až do doby, než pomine nebezpečí posledních mrazíků. Ty teplomilná rajčata nesnášejí. Ideální dobou pro předpěstování sazenic jsou dva měsíce. Ven je vhodné vysazovat rostliny vysoké kolem 20 cm (pěkně zelené a košaté, nikoli vytáhlé z nedostatku světla).
Půdu nakypřete do hloubky 25 cm, navrch nasypte přibližně 10 cm silnou vrstvu kompostu a zapravte ji do půdy. Kompost je rovněž dobré přidávat přímo do jam pro sazenice. Půdu kolem rostlin je velmi vhodné mulčovat. Úrodu podpoří přihnojování organickými hnojivy, jako jsou zkvašené slepičince nebo dobře uleželý hnůj. Dnes lze tyto produkty zakoupit i v sušené, granulované nebo tekuté formě, která se přidává do zálivky. Na trhu jsou i speciální hnojiva pro rajčata či plodovou zeleninu, žádoucí je zvýšený obsah draslíku. Přihnojit potřebují především rostliny pěstované v nádobách, a to v době květu a násady plodů. Pozor však na přehnojení dusíkem, které vede ke zvýšené tvorbě listů na úkor plodnosti.
Pro venkovní pěstování je třeba volit polní odrůdy. Rajčatům svědčí vyvýšené záhony, ve kterých se snadno prohřívá půda. Rostliny totiž mají rády kořeny v teple. Při prvních náznacích houbových onemocnění, které se projevují především za deštivého počasí, odstraňujte a likvidujte napadené části. Zasáhnout lze fungicidními postřiky proti plísním. Účinnou prevencí jsou i přípravky zvyšující odolnost vůči padlí na bázi rostlinných olejů. Ideální prevencí je pak pěstování rajčat pod stříškou či u jižní stěny domu, kde na&
Tamarillu se také říká stromové nebo francouzské rajče a pochází z peruánských And. Jedná se o keř kvetoucí v noci a vyrůstající do výšky dvou až pěti metrů. K současným producentům tamarilla patří hlavně Kolumbie, Brazílie, Nový Zéland, Keňa, Kalifornie, Indie, Srí Lanka a Jižní Afrika.
Tamarillo (rajčenka) má oválný tvar a měří průměrně 7 až 8 centimetrů. Slupka plodu je hladká, naduřelá a lesklá, ale má jistou hořkou příchuť. Ovoce dozrává teprve po sklizni a sklízí se se stopkou. Barva se pohybuje od červené až po karmínovou, existují i druhy s naoranžovělými tóny, které mají sladší chuť a obsahují malé měkké pecičky.
Dužina tamarilla má tmavě oranžovou barvu, rosolovitou konsistenci a uvnitř má mnoho semínek, které mají plochý tvar a nejsou moc tvrdá. Mohou se lehce strávit.
Lehce hořkou příchuť lze odstranit povařením nebo přidáním cukru. Tamarillo se jí hlavně ve šťávách, ve sladkých jídlech, marmeládách, džemech, kompotech, ale také syrové, kdy se lžičkou vydlabe dužina.
V zemích, kde se pěstuje, se jí k pálivým přísadám nebo jako obloha ke studeným pokrmům, společně se sýrem, pepřem a na opečeném chlebu. Doporučuje se jíst ho loupané, protože slupka je hořká. Lze i dusit jako rajská jablíčka.
Tamarillo obsahuje minerály jako vápník, železo a fosfor. Je bohaté na vitamín A, C, B1, B2, B3. Má malý obsah tuků, a proto je ideální pro diety a k zeštíhlovacím programům. Tamarillo dále obsahuje minerály jako vápník, železo a fosfor, a vlákninu. Patří k důležitým zdrojům pektinů, účinným pro zrak a obranný systém (stejně jako rajče funguje coby antioxidant).
Pro svou chuť, vzhled a schopnost kombinace s ostatními plodinami je rajčenka vyhledávána nejen dospělými, ale i dětmi, sportovci, kojícími a těhotnými ženami nebo staršími lidmi. Nezpůsobuje problémy ani lidem, jimž nedělají dobře citrusy, papriky či jiná zelenina.
Doporučuje se i pacientům s problémy s kostmi a padáním vlasů. Redukuje cholesterol, posiluje mozek, paměť a je užitečné při vysokém krevním tlaku. V Kolumbii a Ekvádoru se tyto plody či listy – předem zahřáté nebo osmahnuté – užívají jako obklady k léčení chřipky, na podrážděný krk, při zánětu mandlí a při angíně.
Již existuje mnoho druhů těchto plodů, které se od sebe liší barvou slupky, a stále se zkouší vypěstovat nové a nové odrůdy, které by měly lepší chuť a méně semínek.
Technologický postup: Cibuli nakrájíme a osmahneme na oleji. Maso nakrájíme na kostičky a orestujeme na cibulovém základu. Těsně před zalitím vodou okořeníme sladkou paprikou, drceným kmínem, solí. Když je maso orestované, zalijeme ho vodou tak, aby bylo ponořené a mohlo se dusit. Přibližně v polovině varu přidáme nakrájené rajče, papriku a najemno nastrouhaný brambor. Dusíme do změknutí masa. Pokud jsme guláš více zalili a omáčka není dostatečně hustá, tak ji jednoduše na závěr zahustíme trochou mouky rozmíchané ve vodě, necháme provařit a dochutíme dle potřeby solí.
Ingredience: 1 kg slávek, 2 středně velké cibule, olivový olej na smažení, 8 stroužků česneku, 3 bobkové listy, 2 kuličky jalovce, sůl, mletý pepř, 2 dl bílého vína, 0,5 dl vody, 1 rajče, máslo
Technologický postup: Slávky omyjeme a očistíme kartáčkem. Nasypeme do mísy a zalijeme studenou vodou. Ty slávky, které zůstanou otevřené, vyhodíme. Na pánvi restujeme nadrobno nakrájenou cibuli na trošce olivového oleje. Poté přidáme na plátky nakrájené stroužky česneku, 3 bobkové listy, sůl, pepř, jalovec, 2 dl bílého vína, 0,5 dl vody. Vše dusíme v pánvi asi 10 minut. Poté přidáme slávky a 1 větší oloupané rajče nakrájené na kostky. Nemícháme! Dusíme dalších 10 minut, poté opatrně promícháme. Slávky, které se během vaření neotevřely, vyhodíme! Přidáme pár plátků másla a ještě chvíli povaříme cca 5 minut. Ochutnáme omáčku, případně dochutíme. Servírujeme na hlubokém talíři i s omáčkou. Podáváme s bílým pečivem nebo s pečenými bramborami.
Kroucení listů rajčat může mít více příčin. Mohou je způsobovat škůdci jako mšice nebo svilušky. Další příčinou může být takzvaná abiotická porucha, způsobená jak nedostatkem vody v půdě, tak i přemokřením. Na této poruše se může podílet i nadbytek dusíku nebo draslíku, otrhání většího počtu listů najednou či velké kolísání denních a nočních teplot.
Kroucení listů však může zapříčinit také stolbur (Potato stolbur phytoplasma). Je-li rajče napadeno tímto parazitem, listy rostliny se začnou stáčet podle střední žilky směrem nahoru, jsou malé a předčasně vadnou.
Za kroucením listů stojí také některé virové choroby. Ale v jejich případě objevíme i další příznaky, jako jsou třeba skvrny na listech. V neposlední řadě kroucení způsobuje i degenerace listů.
Jelikož má kroucení listů u rajčat mnoho příčin, nelze uvést jeden konkrétní způsob ochrany. Objevíme-li škůdce, tak použijte fungicidní přípravky, domníváme-li se, že je důvodem špatná výživa, pak rostlinu pravidelně přihnojujeme a rovnoměrně zaléváme. Pokud jde o virové onemocnění, pak napadené rostliny zlikvidujeme. Někdy kroucení listů vznikne jen jako reakce na šok z přesazení (u malých sazenic), pak by měl problém po čase sám odeznít a nové listy již porostou normálně.
Stolbur
Na rajčeti se tato choroba projevuje nitkovitostí nadzemních částí, nadměrným větvením stonku a typickými deformacemi květů. Hlavními přenašeči (vektory) jsou některé druhy křísů, kteří šíří nákazu z volně rostoucích hostitelských rostlin. Stolbur se vyskytuje sporadicky v teplejších oblastech, a to především v letech se silnějším výskytem vektorů.
Stolbur se obvykle objevuje na bramborách a rajčatech, ale v některých letech není výjimkou ani na paprikách, kde může způsobit významné hospodářské ztráty. Stolburu neprospívá chladné a deštivé počasí, protože ho přenášejí křísi zejména v teplejších a sušších letech.
Stolbur jsou zjednodušeně řečeno mikroorganismy na vývojovém stupni mezi viry a bakteriemi. Podobně jako viry jsou typickými intracelulárními (vnitrobuněčnými) parazity rostlin, napadajícími zejména floém (lýko), ve kterém se šíří a způsobují celou škálu symptomů. Základním znakem, který je odlišuje od jiných chorob, je to, že velmi ojediněle způsobují odumření hostitele. Jejich průběh je charakteristický zejména zaostáváním v růstu a deformacemi, vznikem novotvarů a zvláštních útvarů (vzdušné hlízky), fylódií (zezelenáním), hromaděním antokyanu a jinými tvarovými změnami a dekoloracemi (ztrátou barvy).
Stolbur napadá kulturní rostliny zejména z čeledi Solanaceae (rajče, paprika, brambor) a desítky jiných planě rostoucích rostlin z různých čeledí (Euphorbiaceae, Daucaceae, Cuscutaceae). N
