Ingredience: 300 g celeru, 2 střední mrkve, 3 kyselé okurky, 150 g měkkého salámu, 150 g tvrdého sýra, 1 majonéza, sůl, pepř, lžíce hořčice a kečupu
Postup: Celers mrkví dáme zhruba na 15 minut vařit, zchladlé oloupeme. Všechny suroviny najemno nastrouháme nebo rozsekáme v robotu, spojíme majonézou, ochutíme a máme hotovo. Je vhodné nechat pomazánku do druhého dne v lednici rozležet. Pomazánky je opravdu velké množství a postačí na větší množství chlebíčků.
V diskuzi LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje se u králíků tehdy, je-li na ně přenesena od nemocných krav nebo vepřů a projevuje se nakažlivým zánětem sliznice ústní neobyčejně rychle se rozšiřujícím. Nemocnému zvířeti neustále vytéká z tlamy lepkavá tekutina, která slepuje srst na krku, prsou a na předních nohách. Králík je při tom smutný, nežere, posedává v tmavých místech a nezakročí-li se včas, pak rychle hyne. Nemoc je celkem zdlouhavá, nepříjemná, léčení samo je dosti namáhavé a spočívá v desinfekci tlamy a srsti. Nejjednodušším prostředkem je narůžovělý roztok hypermanganový, chlorová voda, kterou si připravíme tím způsobem, že jednu lžíci chlorového vápna rozpustíme ve třičtvrtě litru vody. Roztokem tímto nasákneme malou hubku a tou vytíráme 5-6kráte denně až do vyléčení tlamu a slepená místa srsti.
Ušní svrab vyvolávají rychle se rozmnožující drobní roztoči, kteří napadají ušní boltce králíků. Nemocní králíci potřásají neustále hlavou a škrábou se v uších. Bližší prohlídkou boltců zjistíme, že nalézají se v nich četné strupy a sedliny krve, v nichž nachází se tisíce roztočů, jimiž se nemoc roznáší. Zastaralé a dlouho trvající onemocnění může přivoditi smrt králíka, naproti tomu choroba včas zjištěná může se během několika dnů vyléčiti. Vnitřek uší natírá se papírkem nebo štětcem namočeným v 10proc. kreolínové masti anebo v tabulovém oleji a to tak často a tak dlouho, až jsou boltce zdravé. Výborně působí též směs glycerinu a kyseliny karbolové. Strupy je nutno vždy spalovati, neboť jimi se nákaza šíří.
Sněť slezinná je nejnebezpečnější a nejprudší nakažlivou chorbou králičí, která se však na štěstí poměrně zřídka vyskytuje. Nemocní králíci nežerou, dostávají třesavku, vysokou horečku, zrychlený a krátký dech, křeče, po nichž následuje ochrnutí celého těla a smrt. Upozorňuji, že nemoc tato je přenosná také na člověka a proto doporučuji co největší opatrnost, aby se králíkář nenakazil. Nemocní králíci se vůbec neléčí, naopak všichni churaví králíci musí býti utraceni a spálení. Králíkárna má býti vždy spálena a nikdy nemá býti použita pro další chov.
Mimo nakažlivé nemoce, které jsem zhruba dosud popsal, je ještě dlouhá řada chorob více nebo méně nebezpečných, z nichž mnohé mohou způsobiti hojně škod chovatelům. K nejběžnějším nemocem patří zácpa, průjmy, křeče, ochrnutí, tubrkulosa, chřipková rýma, nemoc pohlavní, prašivina a favus.
Zácpa je nejběžnější chorobou či příznakem choroby, která se vyskytuje hlavně u králíků krmených převážně krmivem suchým a u králíků málo se pohybujících. Mívají velká břicha, nepokojně pobíhají a špatně žerou. Proti zácpě králíků se nejlépe osvědčuje krmení zelené a šťavnaté píce v létě, v zimě nevařené mrkve a řípy, kalomel, teplé mléko s přimíšeným sirným květem.
Průjmy vznikají nesprávným krmením a nevhodnou vadnou potravou. Výkaly mohou se státi až vodnatými, často k nim bývá přimíšena také krev, králící rychle vysilují a hynou. Průjem nemusí přirozeně pocházeti z chyb dietetických, nýbrž může býti toliko příznakem řady jiných chorob: jako tuberkulosy, kokcidiosy atd. Léčení spočívá předně na změně potravy, krmí se píce výhradně suchá, dobré seno, chléb, zrní, vařená rýže nebo oves. Výborným prostředkem je svatojánský chléb, černý žitný chleb, sušený celer a vrbová kůra, která se podává buď jako čerstvé vrbové větvičky, anebo jako vařená kůra ve vodě. Stejně dobře působí také tinktura opiová, nebo živočišné uhlí.
Křeče vyskytují se dosti často u králíků jako poruchy nervové, rheumatické, anebo jako příznaky jiných chorob. Králíci nemohou se pohybovati a válí se doslova z místa na místo. Doporučoval bych vtírati do těla nemocného zvířete nějaké lihové mazání a dáti jej bezpodmínečně do tepla. Stává se někdy, že králík za křečovitého svíjení se rychle nám před zraky hyne, třebaže ještě před půl hodinou byl vesel a zdráv. Při takovém křečovitém záchvatu končícím okamžitou smrtí jedná se buď o mrtvici, o otravu jedovatými rostlinami v potravě, aneb o otravu uměl. hnojivy.
Ochrnutí napadá nejčastěji velké odrůdy, na příklad: belgické obry, strakáče, ale i menší stříbřité králíky, kteří jsou chováni v tmavých a dusných kotcích. Příčinou ochrnutí je téměř vždycky choroba ledvin. Nemocný králík nejistě se pohybuje, potácí se a nakonec se po zemi pouze plazí. Doporučuji masírovati měkčím kartáčem vícekráte denně nemocného králíka kafrovým lihem a umístění jeho ve vzdušné a teplé králíkárně.
Chřipková rýma je běžným nakažlivým onemocněním podporovaným nachlazením. Nemocný králík frká, kýchá a při tom vytéká mu hojně hlenu z nosu. Hlen tento je nakažlivý a jím přenáší se choroba na zdravá zvířata. Churavý králík má se ihned odděliti, do teplé místnosti přenésti, vlažnou vodou má se nos vícekráte za den očistiti a zaprašovati balonkem práškovou kyselinou borovou.
Tuberkulosa začíná většinou katarem horních cest dýchacích a projevuje se kašlem suchým a krátkým, který bývá provázen výtokem z nozder a z tlamy králíka; králík ztrácí chuť k žrádlu, dýchá namáhavě a často dostává průjem, což svědčí o zachvácení. Onemocnění toto je absolutně nezhojitelné a králíky je nutno pozabíjeti, při čemž nesmí se zapomenouti na příslušnou desinfekci.
Nemoce pohlavních ústrojů vyskytují se nyní poměrně velice často, ačkoliv před pěti až šesti léty nebylo o nich téměř ničeho slyšeti. Onemocnění projevuje se zánětem, zvředovatěním pohlavního ústrojí a hisavým výtokem a je způsobováno choroboplodným zárodkem t. zv. Spirochaetou cuniculi, který je velmi blízkým pžíbuzným spirochaet, jež vyvolávají syfilis nebo-li příjici lidí. Nemoc napadá jak samce, tak samice, chorá zvířata špatně žerou, zvolna hubnou a slábnou, až konečně za jeden až dva roky hynou. Stává se často, že při této chorobě nelze prostým okem zjistiti žádných změn a nemoc lze prokázati teprve krevní zkouškou, jako u člověka. Doba, která uplyne mezi vniknutím zárodku do zdravého těla a mezi objevením se prvních příznaků choroby obnáší dva až čtyři měsíce. Léčení: v prvním stupni nemoce omezujeme se na desinfekci, která se provádí tím způsobem, že se pohlavní ústrojí důkladně vymyje 3% roztokem kyseliny borové a zvředovatělá místa se potřou jodovou tinkturou; pokročilejší choroba se léčí roztokem resorcínu a dávkami benzolu ostrušíkového dle živé váhy králíka vypočtenými. U velmi cenných kusů s úspěchem se v poslední době používá injekcí neosalvarsanových.
Prašivina počíná obyčejně na hlavě, rozšiřuje se na krk, hruď, přední nohy a může postihnouti celý povrch zvířete. Srst na místech postižených vypadává, tvoří se malé puchýřky hnisem vyplněné, které praskají a zasychají ve strupy anebo mokvají. Nemocné zvíře je vždy nutno odděliti, isolovati, králíkárnu je nutno vřelým louhem sodným vymýti a po uschnutí vybíliti hašeným vápnem. Při počátcích choroby potírají se strupy vaselinou, glycerinem, aby změkly a pak je pomocí mazlavého mýdla a teplé vody opatrně odstraňujeme. Poté potíráme zachvácená místa kartáčkem neb pírkem po 3 dny 2krát denně směsí stejných dílů petroleje a lněného oleje, za týden se králík vykoupe, v teple osuší a v případě potřeby se totéž léčení opakuje. Dobře se také osvědčilo seslabené vídeňské dehtové mazání, jehož hlavní součástí je dehet, líh a sirný květ.
Favus, čili moučnivka je rovněž kožní chorobou králíků, vyvolávanou plísní, zvanou Achorion Schoenleini. Na postiženém místě tvoří se v srsti zaokrouhlené, přesně omezené větší neb menší skvrny, v jejichž středu srst vypadává a později pokrývá se bělavým práškem (jako moukou), který pochází z výtrusů plísně. Nemoc zůstává obyčejně omezena na hlavy, na nohy, někdy ovšem zachvacuje celé tělo. Nákaza tato vyskytuje se nejčastěji u králíků ve stáří do 3 měsíců, jakmile dosáhnou stáří 5 měsíců, pak náhle sama zmizí. Někdy dosahuje však takového stupně, že zvířata hynou seslábnutím. Léčení spočívá v potírání chorých míst vatou, namočenou ve slabém roztoku sublimátu, kyseliny karbolové, kreolinu. Králíci obyčejně uzdraví se do týdne. Upozorňuji zase, že choroba tato je přenosná na člověka a proto je třeba velké opatrnosti. Nakažlivé nemoce králíků jsou velmi nebezpečné už proto, že nákaza se rychle přenáší na všechny kusy v králíkárně. Abychom tomu zabránili, musíme králíky občas prohlížeti a zpozorujeme-li u některého známku nemoci, pak musíme jej ihned bez odkladu léčiti. Správná diagnosa a vhodný způsob léčení je ovšem důležitý. Když zjistíme, že některý králík málo žere a sedí skrčený, máme jej hned z králíkárny odebrati, dáti do nějaké prázdné a od králíkárny více vzdálené bedny. Tam jej máme delší dobu pozorovati a léčiti, jakmile poznáme, jakou nemocí je postižen. Včasným odstraněním churavého králíka zabrání se často nakažení a vyhynutí celého chovu.
Všeobecně o léčení možno říci, že nejlépe je králíky těžce nemocné nebo nápadně již vyhublé neléčiti vůbec, lépe je takové kusy z chovu odstraniti, aby se předešlo ještě větší škodě. Pro králíkáře platí, že lépe je nemocem předejíti, nežli je namáhavě léčiti. Když jsou králíci pak krmeni vydatnou a zdravou potravou, zamezí se mnohým chorobám. Nutno dbáti, aby chovní králíci nepocházeli z chovů zamořených nějakou nemocí, nebo zdegenerovaných pokrevní plemenitbou. Koupení králíci buďtéž vždy dobře prohlédnuti a delší dobu pozorováni, jestli snad nejsou nemocní. Pouze úzkostlivou čistotou a opatrností podaří se nám králíky udržeti zdravé.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Mnohem menší bulva a silné, dlouhé stonky jsou typické pro řapíkatýceler. Nároky na pěstování má shodné s bulvovým celerem, ale liší se podstatně vyššími požadavky na dusík z důvodu tvorby většího množství zelené hmoty.
Vegetační doba je asi o třicet dní kratší než u celeru bulvového, pěstování je trochu pracnější: aby řapíky určené ke konzumaci zůstaly křehké a šťavnaté, musí se bělit. Jak? Rostlina se sváže a obalí kornouty z tmavé lepenky. Postupně se pak zahrnuje zemí, až vykukují jen zelené vršky listů.
Celer se dobývá ze země celý a řapíky se odřezávají těsně u bulvy, aby zůstal srostlý svazek listů. Nejsnadnější je pěstovat odrůdy samobělící, u nichž odpadá práce s vyvazováním a přihrnováním.
Postup: Mrkev i celer oškrábeme a najemno nastrouháme. Přidáme lučinu a podle potřeby bílý jogurt – až bude mít pomazánka požadovanou roztíratelnou konzistenci. Ochutíme solí, pepřem, citronem, pro gurmány čerstvými bylinkami. Celerovo mrkvová pomazánka se podává nejlépe dobře vychlazená.
Ingredience: 1/2 většího celeru, 1 velká mrkev, 2 brambory, 1 l zeleninového vývaru, 1 cibule, máslo
Postup: Na másle zpěníme drobně pokrájenou cibulku, přidáme nahrubo nakrájený celer, mrkev a brambory. Rychle osmahneme a zalijeme vývarem. Necháme vařit do změknutí a poté rozmixujeme. Dochutíme solí a na talíři zdobíme třeba celerovou natí nebo hrubě mletým chilli. Rozmixovaná zelenina polévku krásně zahustí a mrkev dodá oranžovou barvu.
Ingredience: 1 bulvový celer, 30 g hladké mouky, 150 g oleje, 120 g strouhanky, 1 kávová lžička soli, 50 g taveného sýra, 1 bílek, 1 vejce, 0,5 l vody
Postup: Oloupaný celer omyjeme a uvaříme v osolené vodě do poloměkka. Povařený celer nakrájíme na 8 plátků a dva plátky vždy potřeme a spojíme čtvrtinou sýru. Obalujeme v mouce, rozšlehaném vejci s bílkem a ve strouhance. Celer smažíme v rozehřátém oleji po obou stranách. Podáváme s bramborovou kaší nebo s vařenými bramborami a zeleninovým salátem.
Postup: Celer oloupeme, potřeme ho tukem a silně osolíme. V první části pečení ho upečeme doměkka v alobalu (180 °C), pak ho rozbalíme a krátce zapečeme dozlatova (230 °C) za stálého potírání. Pečeme celou bulvu, nekrájíme.
Ingredience: 200 g čočky, 2 ks brambor, 50 g hrubě nastrouhaného celeru, 100 g mrkve, 2 stroužky česneku, 40 g másla, petrželová nať, 5 ks vídeňských párků, 1 l zeleninového vývaru, sůl, mletý pepř, ocet, 50 g hladké mouky, majoránka
Technologický postup: Na másle dorůžova osmažíme celers mrkví, přidáme propláchnutou čočku (nemusíme ji předem namáčet), zalijeme vývarem a dáme vařit. Zhruba po patnácti minutách přidáme nastrouhaný česnek, na kostičky nakrájené oloupané brambory a vše uvaříme doměkka. Pak přidáme na kolečka pokrájené párky, polévku zahustíme jíškou, kterou jsme připravili z mouky a másla. Jíšku v polévce dobře promícháme a provaříme, dle chuti přidáme sůl, pepř, majoránku, ocet a celerovou (petrželovou) nať.
Ingredience: 4 plátky telecí kližky přeseknuté přes morkovou kost, hladká mouka, olej na opečení, snítka bazalky, bílé víno, 1 mrkev, 1 cibule, 1 menší pórek, 1 řapíkatýceler, 1 plechovka loupaných rajčat, 1 lžíce nasekaného rozmarýnu, vývar
Postup: Maso osolte, opepřete a obalte v mouce, do které jste také přidali trošku soli a pepře. Mezitím se vám už může rozpalovat pánev. Přidejte olej a nechte maso opéct. Až se maso opeče, vytáhněte ho a do pánve dejte nakrájenou zeleninu: mrkev, cibuli, pórek, řapíkatýceler. Nechte zesklovatět a vraťte maso na pánev. Zalijte bílým vínem, přidejte loupaná rajčata, nadrobno nasekejte kousek rozmarýnu. Až se víno trochu vyvaří, přidejte vývar a nechte dusit asi tři čtvrtě hodiny nebo hodinu doměkka. Pokud byste dělali ossobuco z hovězího, musíte počítat s delší dobou.
Tip: Než budete upravovat maso, vyndejte morek. Kdybyste ho nechali dusit s masem, vyvařil by se, ztratil. Morek bleskově orestujte na pánvi a nasaďte ho na pokrm do talíře jako čepici. Na ozdobu použijte snítku bazalky. Zdeněk Pohlreich dává přednost šafránové variantě.
Ingredience na těstíčko: 2 menší vejce, 2 lžíce polohrubé mouky, 2 lžíce mléka, 1 lžíce oleje, 80 g strouhaného sýra, sůl
Postup: Oloupaný celer nakrájíme na kolečka silná asi 7 milimetrů, vložíme je do vařící osolené vody a uvaříme téměř doměkka. Vyjmeme je a necháme dobře odkapat. Z uvedených potravin připravíme středně husté těstíčko, do kterého celer namáčíme a vkládáme jej přímo do rozehřátého oleje. Usmažíme dorůžova po obou stranách a podáváme s vařenými brambory a tatarskou omáčkou.
Postup:Celer nakrájíme na silnější půlkolečka a na minutu vhodíme do vroucí osolené vody s octem (1 lžíce). Vyndáme, osolíme, opepříme, přidáme koření na ryby dle chuti (rozmarýn, oregano, tymián a podobně). Obalíme v hrašce vegan dle návodu nebo v trojobalu a osmažíme. Po smažení je dobré vysát přebytečný olej ubrousky. Podáváme s bramborovým salátem ze sojanézy a s kousky tofu hamburgeru.
Tip: Ihned po osmažení opláchněte celer na vidličce vroucí vodou. Tímto způsobem zůstane křupavý a bez omastku.
Ingredience: 1 celer, 1 lžíce olivového oleje, 6 snítek tymiánu, 7 kusů bobkového listu, 6 stroužků česneku, 30 g másla, 200 g krup, 1 cibule, 800 g čerstvých hub, 1 kostka bujónu, 150 ml smetany, 1 lžíce hořčice, sůl, pepř
Postup: Troubu předehřejeme na 190 °C. Celer očistíme kartáčkem a postavíme na dvojitou vrstvu alobalu kořínky nahoru. Potřeme olivovým olejem, solí, pepřem, posypeme tymiánem a 6 bobkovými listy, nakonec nahoru prolisujeme 4 stroužky česneku. Celer po stranách pevně zabalíme do alobalu, nahoře necháme otevřený. Máslo položíme navrch tak, aby při pečení rovnoměrně stékalo po celeru dolů, a pak alobal pevně uzavřeme. Pečeme v pečicí formě či na plechu cca 2 hodiny, nebo dokud celer není měkký.
Asi po hodině pečení uvaříme přílohu a houbovou omáčku. Cibuli a zbylý česnek nakrájíme na plátky a za občasného míchání smažíme v pánvi na olivovém oleji přibližně 10 minut, nebo dokud nezvláční. Během smažení cibule s česnekem očistíme houby a nakrájíme je na jemné plátky. Plátky přidáme na pánev a za občasného míchání smažíme 20 minut, dokud houby nezezlátnou.
Poté dáme vařit kroupy dle návodu na obalu.
K zezlátlým houbám přidáme bujón, zbylý bobkový list a zalijeme 200 ml vroucí vody. Necháme na mírném plamenu zhoustnout skoro do vyvaření veškeré tekutiny, vmícháme smetanu a hořčici a na mírném ohni povaříme ještě 5 minut. Osolíme a opepříme.
Asi 10 minut před dopečením celeru rozevřeme opatrně alobal a každých pár minut celer potíráme rozpuštěným máslem, aby získal krásnou barvu. Scedíme kroupy, osolíme, opepříme, můžeme přidat ještě kapku olivového oleje. Celer servírujeme nakrájený na plátky jako masovou pečeni, zakapeme šťávou, kterou pustil, a podáváme s houbovou omáčkou a kroupami.
Tip – pečený řapíkatýceler: Řapíkatý celer očistíme, rozebereme na řapíky a dobře omyjeme. Pokud je celer vyzrálý, oloupeme ho podobně jako rebarboru (směrem od kořene ke špičce). Potom řapíky šikmo nakrájíme na kousky, které blanšírujeme v osolené vodě 5–8 minut a potom je prudce zchladíme na sítku pod tekoucí studenou vodou. Řapíky necháme okapat, mezitím oloupeme česnek a nakrájíme ho najemno. Řapíkatý celer urovnáme na plech s pečicím papírem. Posypeme nakrájeným česnekem, zastříkneme panenským olivovým olejem, jemně osolíme a navrch čerstvě nameleme čtyřbarevný pepř. Dáme zapéct asi na 15 minut do předehřáté trouby. Řapíkatý celer je jako příloha velmi dobrý například k pečenému kuřeti, ale i vegani si na něm pochutnají, chutný je například s opečeným sójovým masem. Připraveným řapíkatým celerem můžeme nahradit i klasický zeleninový salát.
Ingredience: 1 větší celer, 1 vejce, 4 lžíce hladké mouky, 1 hrnek strouhanky, 100 g nivy
Postup:Celer nakrájíme cca na 1centimetrové plátky. Vložíme do osolené vroucí vody a necháme chvilku povařit (nesmí být rozvařený a pouze změklý). Vyjmeme plátky a osušíme, obalíme v hladké mouce (stejný postup jako u obalování řízků) a v rozšlehaném vajíčku. Na talíř si na jemném struhadle nastrouháme nivu a celer obalený ve vajíčku obalíme v této nivě. Je potřeba obalit celer tak, aby na něm zůstala alespoň 0,5cm vrstva sýra (není to jednoduché, ale jde to). Poté ponoříme celer opět do vajíčka a obalíme ve strouhance. Následně standardně smažíme. Bude trvat, než přijdete na ten správný grif, jak obalovat, ale výsledek za to stojí. Jako příloha jsou výborné vařené brambory posypané pažitkou.
Ingredience: 1/2 menší bulvy celeru, 1 velká nebo 2 menší mrkve, 1 pomazánkové máslo bez příchutě (bez chemické konzervace a barviv), 2 vejce uvařená natvrdo (ale nepřevařená, postačí vařit je tak 5–6 minut). Na dochucení citronová šťáva, sůl, bílý pepř, špetka cukru, lžička hořčice
Postup: Uvařte natvrdo 2 vejce. Celer rozkrojte na půl, oškrábejte a nastrouhejte najemno. Celer pokapejte citronovou šťávou, aby zbytečně nezhnědl. Mrkve oškrábejte a taktéž nastrouhejte najemno. Nastrouhanou mrkev s celerem osolte, přidejte špetku pepře, špetku cukru, lžičku hořčice a vše promíchejte s pomazánkovým máslem. Na závěr přidejte přes mřížku protlačená nebo najemno pokrájená uvařená vejce. Výslednou chuť můžete ještě doladit pomocí citronové šťávy.
Tip: Jedno pomazánkové máslo je tak akorát na půlku menší bulvy celeru a 1 velkou mrkev. Pokud chcete pomazánky udělat více, kupte raději 2 pomazánková másla. Zpočátku se bude zdát, že je pomazánkového másla málo a směs je „suchá“. Vše se ale postupně krásně spojí, zelenina pustí trochu šťávy, takže vše bude tak akorát. Pomazánce tedy prospěje, když ji necháte půlhodinky odležet.
