Téma: 

rašelina

BEGONIE

Begonie patří do čeledi Begonovité. Pochází z tropických a subtropických oblastí Ameriky, kde roste v deštných pralesech. Je to velmi rozsáhlý druh – má až kolem 1 000 odrůd. Begonií okrasných květem je opravdu hodně druhů a každý má svůj charakteristický vzhled a odlišné nároky. Begonii můžete využít jako dárkovou květinu, která se hodí se do každého interiéru. Begonie jsou sezónní rostliny, které nejsou okrasné pouze svým květenstvím, ale i listem. Listy begonií se tak používají i do vazby k řezaným květinám.

Zdroj: Begonie
Zveřejněno dne: 16.8.2016

Diskuze: Re: BUXUS ZIMOSTRÁZ

Pěstovat buksus v rašelině je nesmysl. Rašelina je moc kyselá a to buksus nemá rád. Je potřeba použít hlínu drnovku s pískem a trochou vápence. Na dno nádoby je potřeba dát drenáž z keramzitu do výšky 10% z výšky nádoby. Nádobu je potřeba opatřit miskou na přebytečnou vodu. Buksus v nadobách je potřeba zalévat i v zimě, když nemrzne.
No a s tím buksusem na zahrádce to nevím, protože nepíšeš jestli a jak hodně měl vyvynuté kořeny a taky do jaké zeminy si ho dal. Nezakořeněné větvičky napíchané do země těžko prežijí, obzvláště ta horka, která teď u nás máme. Sazeničky je třeba pořádně předpěstovat, aby vytvořily hutný kořenový bal, a až pak je vysadit na stanoviště s pravidelnou zálivkou.

Zdroj: diskuze BUXUS ZIMOSTRÁZ
Odesláno dne: 25.7.2015 uživatelem Matěj
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

POKOJOVÁ ROSTLINA PACHIRA AQUATICA

Pachira aquatica a vhodný substrát

Vhodným substrátem pro Pachiru aquatica je rašelina. Ta podporuje dobrý růst rostlin, bohatou tvorbu kořenů a květů. Mladé rostlinky přesazujeme jednou do roka, většinou na jaře. Starší rostliny stačí jednou za tři roky.

Zdroj: Pokojová rostlina Pachira aquatica
Zveřejněno dne: 7.1.2015

Diskuze: Re: Zluty ker

To se vám podařilo vypěstovat štědřenec. Štědřence jsou nevelké stromy a keře dorůstající výšky až 7 metrů a jsou celkem tři známí zástupci: alpský, odvislý a Watererův. Navzájem si jsou velmi podobní, ale vyžadují odlišné pěstební podmínky. Štědřence mají zelenou kůru a vzpřímené nebo převislé větve, na kterých vyrůstají trojčetné listy, dlouze řapíkaté, bez palistů, s téměř přisedlými oválnými lístky, a na zimu opadávají. Květy jsou zlatožluté, motýlovité, uspořádané v bohatých převislých hroznech a proto se jim často říká zlatý déšť (stejně jako naší známé zlatici). Kalich květu je zvonkovitý, slabě dvoupyský, s horním pyskem zakončeným dvěma zuby a dolním trojzubím. Pavéza (největší okvětní list) je okrouhlá až široce vejčitá, na vrcholu vykrojená. Plody štědřence - lusky jsou podlouhlé, zploštělé, dlouze stopkaté, na švech ztlustlé až úzce křídlaté a mezi semeny jsou slabě zaškrcované. Obsahují několik ledvinovitých semen, která jsou velmi jedovatá pro všechny živočichy! K otravě dítěte stačí spolknout dvě semena nebo sníst pět květů z této rostliny, takže pozornost je na místě.
Pěstování štědřence musí naplňovat podmínky jeho domoviny, kterou je oblast jižní Evropy. Nejlépe se jim daří na plném slunci, ale přežijí i v polostínu. U zeminy je to trochu potíž, protože je nutné přesně vědět, o kterého zástupce štědřence jde. Štědřenec odvislý potřebuje zásaditou zeminu, je vápnomilný a štědřenec alpský naopak vyžaduje kyselou půdu (rašelina). Štědřence při tvarování nesnášejí hlubší řez, ze starého dřeva neobrazí a zemřou. Množí se výsevem semen, která je třeba před výsevem krátce spařit. Dále je možné štědřence množit letním očkováním na štědřenec odvislý nebo roubováním. Štědřenec Watererův lze množit dřevitými řízky, které se řežou již v první polovině října. Množení je možné i letními řízky. Na podnože štědřence odvislého nebo i alpského lze roubovat i jiné dřeviny, například hlodáš, jehlici nebo čilimník - dosáhne se pak úchvatných chimér s nekonečnou variací barevnosti květů.
Pro inspiraci k tomu, co lze se štědřenci dokázat v zahradní architektuře, můžete shlédnout následující fotografie: www.google.com/searc…

Zdroj: diskuze Zluty ker
Odesláno dne: 9.5.2016 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

GEKONČÍK NOČNÍ

Terárium pro gekončíka

Vhodné terárium pro gekončíka nočního by mělo být zhruba 50 cm vysoké, 60 cm dlouhé a 50 cm široké. Pokud se rozhodnete chovat jich více, určitě budete potřebovat terárium větší. Vhodným podkladem do terária je písek, rašelina nebo lignocel. Dále přidáme různé kameny, kořeny s otvory jako úkryty, rozpůlené kokosy, obrácené květináče a jiné. V teráriu by měla být teplota kolem 25 stupňů, což zajistíme klasickou žárovkou. Zde si můžete prohlédnout různá terária a nechat se inspirovat k zařízení toho vlastního.

Zdroj: Gekončík noční
Zveřejněno dne: 10.1.2015

HUMÁTY V LÉČBĚ LUPŮ, EKZÉMŮ A DALŠÍCH NEMOCÍ VLASOVÉ POKOŽKY

Léčivá síla z hlubin země

Humáty, jinými slovy rašelina, mají vynikající detoxikační vlastnosti. Pro lázně a jiné léčebné procedury se používá tzv. slatinná rašelina, která je bohatá na minerály a bývá neutrální nebo mírně kyselá. Vzniká převážně z rákosu, ostřic, přesliček při pH = 5–6 s vysokým obsahem popelovin. Rašelina byla odpradávna využívaná k léčebním účelům a již věhlasný alchymista, astrolog a lékař Paracelsus (1493 -1541) popsal léčivé účinky rašelinné koupele proti některým chorobám. Později to byli Napoleonovi vojáci, kteří rozšířili poznatky o egyptských slatinných koupelích do Evropy. Později, v 19. století, byly rašelinné lázně založeny v mnoha evropských zdravotních zařízeních, včetně Karlových Varů (1836).

Zdroj: Humáty v léčbě lupů, ekzémů a dalších nemocí vlasové pokožky
Zveřejněno dne: 23.10.2014

JEŠTĚRKY FELSUMA

Felsuma madagaskarská

Latinský název je Phelsuma madagascariensis. Tato 30 cm velká ještěrka se vyskytuje na Madagaskaru a Seychelách. Potřebuje přes den teplotu 24 až 28 °C, v noci 21 až 23 °C, vlhkost vzduchu by měla být v rozmezí 60 až 80 %. Ještěrka je aktivní přes den, potravu tvoří hmyz a ovoce.

Samečci jsou větší než samičky. Jejich smaragdově zelené tělo je ozdobené oranžovočervenými puntíky nebo skvrnami. Břicho je bíložluté. Jejich zbarvení se mění podle nálady. Felsumy patří mezi šplhavé gekony – na spodní straně prstů mají přísavky, díky kterým mohou lézt i po skle.

Samice snáší několikrát v roce 2 vajíčka, která lepí na kůru stromů, listy nebo na sklo (v zajetí). Mláďata se líhnou za 60 až 80 dní.

Terárium by mělo být vybavené hladkými větvemi, bambusovými tyčemi a živými rostlinami. Jako podestýlka je vhodná rašelina nebo rašelina smíchaná s pískem.

Felsumy krmíme živou potravou: cvrčky, sarančaty, potemníky nebo i jednodenními holátky či výjimečně moučnými červy. Felsumy madagaskarské si pochutnají na přezrálém ovoci, jogurtech, přesnídávkách nebo medu smíchaným s vodou. Důležité je podávat vitamíny a minerály. Felsuma madagaskarská se dožívá věku 10 let.

Ještěrka se dá koupit ve specializovaných prodejnách nebo na internetu. Cena ještěrky se pohybuje od 500 do 1 000 Kč.

Zdroj: Ještěrky felsuma
Zveřejněno dne: 25.11.2015

JAK NA ROZMNOŽOVÁNÍ VINNÉ RÉVY ŘÍZKY

Substrát

Aby řízky dobře zakořenily, vysazujte je do kvalitního substrátu. Použít můžete například Substrát na řízkování 10 l od firmy Agro. Jde o vzdušný substrát s jemnou strukturou, nižším obsahem živin a stopových prvků. Obsahuje vybrané druhy rašeliny a křemičitý písek.

Vhodný je rovněž AGRO Substrát pro výsev a množení 20 l, jehož speciální struktura – rašelina, písek, upravená reakce, jemná struktura, nízký obsah živin – je určena pro klíčení semen, k přepichování mladých rostlin, k zakořeňování řízků, k předpěstování sadby květin i zeleniny a k vegetativnímu množení rostlin. Navíc obsahuje aktivátor zakořeňování.

Firma Forestina má ve své nabídce Substrát supresivní pro výsev a množení 5 l, který svým složením odpovídá nejvyšším nárokům hobby pěstitelů i profesionálů. Supresivní výsevní substrát je určen speciálně pro výsevy a množení rostlin. Je připraven ze směsi vytříděné světlé a tmavé rašeliny s upravenou pH reakcí a perlitem. Je vhodný jak k setí semen, tak k přepichování řízků rostlin. Substrát je obohacen hnojivem se základními i stopovými živinami v nezbytném rozsahu, což má vliv na bezproblémové zakořeňování řízků a klíčení výsevů. Supresivní substrát obsahuje 2 druhy hub, které potlačují původce významných houbových onemocnění a preventivně působí proti hmyzím škůdcům.

Zdroj: Jak na rozmnožování vinné révy řízky
Zveřejněno dne: 7.6.2015

ROSTLINY VHODNÉ DO TERÁRIA

Rostliny do terária pro hady

Jak jsme již několikrát zmínili, vnitřní zařízení vivária by mělo co nejvíce odpovídat přirozenému biotopu, ve kterém daný druh žije. Dle toho volíme substrát na dno terárií, dekorace, rostliny. Substrátem tedy může být písek, lignocel, rašelina, stromová kůra, lze použít i některé druhy podestýlek pro kočky či hlodavce. Nesmí chybět úkryty vytvořené z kamenů, dutých větví. V obchodě lze zakoupit i umělé duté kameny, vyrábějí se terária s šuplíkem, do kterého vede otvor ve dně terária, ale dobře poslouží i otočený květináč nebo dřevěná boudička s malým otvorem. Dalším prvkem, který je u stromových hadů dokonce nezbytný, jsou větve ke šplhání. Větev je vhodná i pro nešplhavé druhy, byť jen jako dekorace a prostředek, pomocí nějž si had třením svléká kůži. Protože se před svlékáním spousta hadů i koupe, musí být v teráriu dostatečně velká nádoba s vodou, která zároveň slouží i k napájení hada. Vodu v ní denně měníme, aby byla čistá a čerstvá. Nádoba musí být těžká, aby ji had nemohl převrhnout, její velikost taková, aby se do ní celý vešel. Pokud do terária umisťujeme živé rostliny, volíme místa, na která se had moc nedostane, aby je například při svlékání nepoškodil. Vhodné jsou různé druhy tilandsií a bromélií. Další možností, jak dekorovat vivárium, jsou rostliny umělé.

Nejčastěji využívané rostliny pro hady do terárií jsou potos, kapradina, tilandsie, fíkusy, ibišky, palmy dracény a sukulenty.

Zdroj: Rostliny vhodné do terária
Zveřejněno dne: 29.2.2016

PŘESAZOVÁNÍ POKOJOVÝCH ROSTLIN

Půda pro pěstování pokojových rostlin

Zdravá půda je klíčem úspěchu v pěstování pokojových rostlin. Většině pokojových rostlin se nejlépe daří v bohaté, dobře odvodněné půdě, směs by měla být porézní pro kořenové provzdušnění a zároveň schopná udržet vlhkost a živiny.

V závislosti na typech a druzích rostlin nabízejí zahradnické prodejny vhodné substráty. Koupit si můžete univerzální substrát, ale také substrát určený pro určitý typ rostlin. Mnoho směsí obsahuje jako odvodňovací prvek perlit a pro udržení vlhkosti rašelinu. Zemina neznámého původu může obsahovat škůdce i choroboplodné složky, proto vždy čtěte všechny informace.

Kdo chce, může si vytvořit substrát z vlastní zahrady. Je však potřeba do kvalitní zahradní zeminy přidávat další prospěšné látky, proto tuto práci doporučuji nechat jen opravdu zkušeným zahrádkářům.

Druhy specifických půdních směsí

  • Kvetoucí rostliny – obecně se jim daří ve směsi obsahující organické složky k zadržování vody, jako je rašelina, která má tendenci držet květinu neustále vlhkou.
  • Kaktusy a sukulenty – vyžadují hodně odlišný mix než běžná pokojová rostlina. Pokud byste dali kaktus do standardní směsi pro pokojové rostliny, bude vám hnít. Vaším cílem by mělo být napodobit podmínky, jaké jsou na poušti, což znamená velmi rychlé odvodňování.
  • Orchideje – vzhledem k tomu, že jsou epifytické, to znamená, že přirozeně rostou spíše na jiných rostlinách s kořeny vystavenými vzduchu než v půdě. Namísto tradiční univerzální směsi byste je měli tedy pěstovat v kůře.

Zdroj: Přesazování pokojových rostlin
Zveřejněno dne: 2.10.2013

PAVOUK AVICULARIA VERSICOLOR

Avicularia metallica

V Jižní Americe, která je jeho domovinou, jde o poměrně hojný druh stromového sklípkana, obývajícího spodní pralesní patra, kde velmi hustě zapřádá nízké keříky a nadzemní kořenové systémy stromů. Dobře plave. Jeho obranou je klamavý výstražný postoj, kdy se otočí proti nepříteli zdviženým abdomenem (kterým imituje postavení hlavy) a následně velmi rychle uteče opačným směrem do úkrytu.

Optimální vlhkost v teráriu je 70–80 %, teplota 25–30 °C. Jako substrát se hodí rašelina, hrabanka a podobně. Pavoukovi je rovněž nutno nabídnout větve pro šplhání, výše umístěný úkryt a misku s vodou pro snazší udržení vlhkosti. Nádrž pravidelně roste (pozor však na možný vznik plísní!).

Na rozdíl od většiny ostatních sklípkanů dochází u tohoto druhu ke kanibalismu jen zcela výjimečně, pavouci se obvykle při vzájemném setkání nemají tendenci napadat, naopak se po vybubnování kódu určujícího jejich druhovou příslušnost většinou jen v klidu obejdou. Z tohoto důvodu je možné ve skutečně velkém teráriu pralesního typu a s dostatečným množstvím úkrytů chovat i několik dospělých jedinců (kteří spolu vyrostli) pohromadě. Obecně je ale nejvhodnější chov jednoho kusu v teráriu. Acularia metallica dospívá už okolo dvou let věku a samice se dožívají zhruba 15 let. Nepatří mezi toxicky významné druhy a lze je doporučit i začátečníkům. Dorůstají velikosti 6–7 cm, konzumují všechny bezobratlé živočichy úměrně ke své velikosti (cvrčky, šváby, sarančata).

Zde fotografie tohoto druhu: Avicularia metallica foto.

Zdroj: Pavouk avicularia versicolor
Zveřejněno dne: 3.8.2014

TCHÝNIN JAZYK

Tchýnin jazyk pěstování

Sansevierie jsou nenáročné rostliny, jejichž pěstování zvládne i začátečník. Zničit je může jen trvalé přemokření při nízkých teplotách v době vegetačního klidu, pak dochází k hnilobě kořenů. Tchýnin jazyk snáší stín i plné slunce, sucho i pravidelnou zálivku. Zejména pestrolisté variety jsou více světlomilné, takže jim nevadí ani přímé sluneční paprsky. Ideálním místem pro tuto rostlinu bude východní nebo západní okno. V zimě ji raději přesuňte na zcela prosvětlené stanoviště. Rostlině vyhovuje normální pokojová teplota od 20–24 °C. V zimě by pak neměla teplota klesnout pod 12 °C.

Jde o rostlinu, která trpí, když to přeženete zálivkou, proto ji zalévejte jen tehdy, když je zemina opravdu suchá, od jara do podzimu tedy zalévejte jen mírně. Nadměrnou zálivku signalizují hnědé skvrny nebo shnilé listy. V zimě zalévejte asi 1x za měsíc, v závislosti na teplotě stanoviště. Při zimním zalévání dejte pozor, aby se voda nedostala do středu růžice, mohlo by to způsobit její zahnívání. Tchýnin jazyk nemá vysoké nároky na vzdušnou vlhkost, stačí jen pravidelně omývat listy rostliny od prachu.

V teplých měsících hnojte tchýnin jazyk jednou za dva až tři týdny organickými a minerálními hnojivy pro kaktusy, v zimě není potřeba hnojit. Jako půdní směs se používá listová půda, kompostová půda, humus, rašelina a písek, a to v poměru 2:1:1:1:1.

Tchýnin jazyk neroste moc rychle, takže se přesazuje jen podle potřeby. Mladé rostliny je vhodné přesadit každý rok, starší rostliny asi každé 2 až 3 roky. Tchýnin jazyk lze množit dělením oddenku, to je bočními výhonky na jaře, nebo pomocí listových řízků. K množení listem použijte starý list, ten rozřežte na kousky dlouhé 4 až 5 cm a na vzduchu trochu přisušte. Poté list spodním koncem vsaďte do písku a po zakořenění (asi po měsíci) přesaďte do květináče se substrátem.

Zdroj: Tchýnin jazyk
Zveřejněno dne: 18.7.2014

PŘEVISLÉ JAHODY

Hnojení jahod kuřinci

Můžeme jistě konstatovat, že základem pro kvalitní růst jahod je nejenom kvalitní sazenice, ale také dostatek živin a pravidelné zavlažování jahodníků. Z hlediska hnojení je pro růst velmi důležitý dusík. Ideální je proto hnojení klasickým kompostem, chlévským hnojem nebo kuřinci. Hnůj je třeba aplikovat již v podzimním období. Samotný kompost stačí k jahodám přiložit až při jejich výsadbě. U převislých jahod je tomu ale poněkud jinak. Hnůj k nim budeme přikládat asi těžko. Ideální volbou je tedy rašelina a nějaké hnojivo určené pro plod a květ, nejčastěji používaným je například Kristalon.

Přihnojování má samozřejmě vliv na velikost a množství plodů. Pamatujte ale, že živiny z truhlíku nebo květináče jahodník brzy vyčerpá a bohaté úrody se dočkáte jen pravidelným hnojením. Než jahodníky zasadíte do truhlíku, je dobré si předem připravit výživnou zeminu. Zapravte do půdy buď některé komplexní hnojivo, jako je Cererit, nebo v tuto chvíli můžete použít i kuřince či slepičince, nabízené rovněž v granulovaném stavu. Nechte nějakou dobu odpočinout, poté zeminu nasypejte do vybraných nádob a zasaďte jahodníky. Od dubna do začátku srpna můžete dobře zakořeněné rostliny týdně přihnojovat tekutým hnojivem. Po začátku srpna již nehnojte, aby rostliny vstoupily do zimy plně vyzrálé. K přihnojování jahod se nejčastěji používá ledek vápenatý nebo Cererit, můžete použít i Fragarin nebo ve vodě rozpustný Kristalon. Veškerá hnojiva používejte dle návodu na obalu. Jahodník vždy přihnojujte velmi opatrně tak, aby se hnojivo nedostalo na rostlinu, protože by mohlo dojít k popálení listů. Podruhé přihnojujte po sklizni.

Jahodník je rovněž náročný na dodávky vápníku, hořčíku a železa, jehož nedostatek vyvolává žloutnutí listů. Kvůli citlivosti na chlór používejte pouze bezchloridová NPK hnojiva a draselná hnojiva bez chlóru.

A také nezapomeňte, že kromě vydatné výživy má jahodník vysoké nároky na zavlažování. Nejintenzivnější zásobování vodou a živinami připadá na období mezi květem a dozráváním plodů.

Zdroj: Převislé jahody
Zveřejněno dne: 24.6.2014

LÁZNĚ PO OPERACI

Lázně po operaci ploténky

U dlouhodobých bolestí zad závisí na příčině. Léčbou zde bývá rehabilitace, pobyt v lázních, užívání léků proti bolesti. Ve vážnějších případech je nutný i operační zákrok.

Průběh léčby

Všeobecným pravidlem je necvičit přes únavu. Když se cítíme doopravdy unavení a vyčerpaní, je lepší zkusit jen pár lehkých cviků na protažení. Svaly se během dne zkracují a ochabují a svalový korzet je nerovnoměrně zatěžován. Svalové rovnováhy dosáhneme pevnými zádovými svaly, prsními, břišními a lopatkovými svaly. Často jsou oslabeny také hýžďové svaly, které mají vliv na stabilitu pánve, a tím i na držení celého těla.

Optimání doba léčení

Vysušená rozmělněná rašelina se mísí ve velkých kádích s vodou a je zahřívána na teplotu 38–39 °C. Tato směs je pak potrubím dodávána do speciálních van, kde odborný personál upravuje teplotu slatinných koupelí dle lékařských pokynů na 37–40 °C. Aby se tělo dostatečně prohřálo, trvá slatinná procedura 15 minut. Dále pak následuje sprcha a odpočinek v suchém ovinu. Hlavním účinkem slatinných koupelí je prohřívání organismu, hydratace kůže a zvýšení obranyschopnosti. U nemocných s pohybovými obtížemi způsobuje tato procedura snížení svalového napětí, zmírňuje bolesti, zajišťuje lepší prokrvení tkání a rychlejší regeneraci.

Výběr zařízení se specializací na tuto léčbu

Stavy vhodné k lázeňské léčbě v třeboňských lázních:

  1. Degenerativní onemocnění kloubů (osteoartróza, zejména koxartróza a gonartróza)
  2. Revmatická onemocnění
  3. Bechtěrevova nemoc
  4. Dna a hyperurikemický syndrom
  5. Osteoporóza
  6. Artritidy
  7. Vertebrogenní algický syndrom
  8. Funkční poruchy kloubů, svalů apod.
  9. Bolestivé stavy páteře a kloubů
  10. Bolestivé stavy měkkých tkání
  11. Stavy po úrazech a operacích pohybového aparátu (včetně operací s náhradou kloubní a plotének)

Přípravné procedury před operacemi kloubů

Koupele a zábaly

  1. Slatinné koupele a zábaly
  2. Perličkové, přísadové a vířivé koupele
  3. Masáže

Klasické ruční masáže

  1. Podvodní masáže
  2. Reflexní masáže
  3. Mechanické masáže
  4. Lymfodrenáže

Pohybové terapie

  1. Fyzioterapie
  2. Léčebná cvičení
  3. Plavání

Fyzikální terapie

  1. Elektroléčba
  2. Magnetoterapie
  3. Ultrazvuk
  4. Světloléčba
  5. Parafín

Speciální procedury

  1. Akupunktura
  2. Inhalace
  3. Oxygenoterapie
  4. Plynové injekce

Zdroj: Lázně po operaci
Zveřejněno dne: 21.1.2015

JEŠTĚRKY FELSUMA

Felsuma zlatoocasá

Latinský název je Phelsuma latituda. Třináct centimetrů dlouhá ještěrka se vyskytuje na Madagaskaru, Komorských ostrovech a Seychelách. Tento druh potřebuje přes den teplotu 25 až 30 °C, v noci 20 až 23 °C, vlhkost vzduchu by měla být v rozmezí 60 až 70 %. Ještěrka je aktivní přes den, potravu tvoří hmyz a ovoce.

Základní zbarvení je zelené, na ocase přecházející do žlutozelena, s třemi červenými skvrnami na zádech. Na hřbetě se vyskytují žluté skvrnky tvořící dva rovnoběžné pruhy, na hlavě tři oranžové proužky a jasně modré kroužky kolem očí.

Samci mají širší ocas a jsou celkově robustnější, samice mají v době rozmnožování po stranách hlavy velké vápníkové kapsy.

Terárium by mělo mít minimální rozměr 40 x 40 x 60 cm (d x h x v). Terárium je dobré mít hustě zarostlé živými rostlinami. Jako substrát se používá rašelina, která se nepravidelně vlhčí. Další vybavení terária tvoří několik bambusových tyčí o průměru asi 2 cm a jedna stěna z polystyrenu posypaného jemným pískem. K osvětlení se používá UV zářivka a obyčejná lineární zářivka. Felsumy se rády sluní zejména pod trubicí s UV, proto je nutné nízko pod zářivku (nebo pod výhřevný zdroj) umístit větev, na kterou si mohou vylézt.

Živí se především různými druhy hmyzu. V zajetí je krmíme především cvrčky, drobným polním hmyzem, octomilkami. Monostrava tučnými cvrčky může způsobovat obezitu, s tím spojenou lenost, pomalost a případně i poruchu plodnosti. Stravu jim můžeme obohacovat nektary či medem, občas i banánem, pokud ho přijímají. Důležité ve výživě jsou také vitamíny. Každý den několikrát postřikujeme terárium vodou, abychom dosáhli požadované vlhkosti. Felsumy olizují ulpělé kapičky na skle či na bambusu.

Pohlavně dospívají kolem 10. až 12. měsíce. Ve věku 6 měsíců již můžeme odlišit pohlaví. Samečci mají výrazněji vyvinuté femorální póry. Mohou mít výraznější barvu, širší hlavu a rozšířený kořen ocasu.

Samičky kladou vajíčka v párech jednou za 4 až 6 týdnů. Při kladení jsou vajíčka měkká, zranitelná, a proto je samička lepí často na nepřístupná místa. Nejčastěji je schovává mezi listy rostlin či do dutého kmene bambusu. Mláďata se líhnou za 60 dní a měří 4 cm.

Ještěrka se dá koupit ve specializovaných prodejnách nebo na internetu. Cena ještěrky se pohybuje okolo 1 300 Kč.

Zdroj: Ještěrky felsuma
Zveřejněno dne: 25.11.2015

ULMUS PARVIFOLIA

Pěstování jako bonsaj

Jedná se pravděpodobně o nejlepší a nejoblíbenější druh jilmu pro bonsaje. Jilm čínský je strom, který ve své domovině dorůstá výšky až 20 metrů, má velmi jemné větvení, lístky jsou drobné, střídavě postavené, s vroubkovaným okrajem a malým řapíkem. Dobře snáší teplotní rozdíly a nevadí mu přílišné sucho nebo vlhko. Tento druh je normálně opadavý, pochází-li z teplejších klimatických podmínek, je ale stále zelený. U nás se pěstují rostliny stále zelené v interiérech a opadavé venku.

V zimě umisťujeme na jasném a slunném okně s teplotou mezi 6–22 °C. Při nedostatku světla listy žloutnou a opadávají. Od května do září mohou být jilmy při dostatečné zálivce venku na plném slunci.

Zaléváme po celé vegetační období denně, v horkém počasí i častěji, v zimě zálivku omezte, mezi zálivkami nenechte půdu vyschnout. Po rozvití listových pupenů na jaře hnojte první měsíc každý týden, pak jednou za 14 dní, v zimě při chladnějším zimování jednou po 4–6 týdnech.

Přesazujeme každoročně časně zjara do 10 let věku stromu, pak dle potřeby vývoje kořenů. Kořeny by se měly každé 2 roky kontrolovat. Vhodnou zeminou je substrát pro pokojové rostliny nebo hlína (akadama) – rašelina – písek v poměru 2 : 1 : 1.

Nové přírůstky prořezáváme stále, polodřevnaté výhonky za 2. až 3. listem. Větvičky je možno tvarovat drátem kdykoliv, správně založená koruna se snadno udržuje stříháním. Předlohou nám mohou být všechny známé styly. Čínský jilm lze díky jeho bujnému růstu a střídavě rostoucím listům tvarovat v požadovaném stylu pouze cíleným řezem. Drátování se zpravidla používá v případech, že se mění tvar starší rostliny nebo se rostlina zpracovává poprvé. Drátovat lze mladé výhony do tloušťky tužky. Silnější větve se napínají, aby se jim nepoškodila choulostivá kůra.

Redukční řez se provádí od délky výhonů 10 cm a více, lze prořezávat i mladší stromky, které jsou ještě ve vývoji. Již vyzrálé bonsaje prořezáváme dříve. Podle stupně vyzrálosti a postavení větve v koruně zkracujeme na jeden až pět listů. Mají-li být v průběhu nového tvarování odstraněny silnější větve, provádíme řez nejlépe v období od dubna do července. Dobře ošetřené rány v tomto období zarůstají zvlášť dobře.

Osivo u nás v prodeji nenaleznete. Jilm lze však snadno množit řízkováním. V nabídce specializovaných obchodů se starší rostliny v různých věkových kategoriích a vývojových stadiích objevují pravidelně.

Zdroj: Ulmus parvifolia
Zveřejněno dne: 14.3.2016

CUPHEA HYSSOPIFOLIA

Pěstování

Japonská myrta nemá s pravou myrtou nic společného – ani čeleď, ani rod. Správný název v češtině je kufea růžová (Cuphea hyssopifolia). Jde o nízký stálezelený keříček s lesklým listem, kvetoucí drobnými fialovými kvítky. V létě rostlinu můžete pěstovat v mísách nebo truhlících, v zimních měsících při teplotě 12–15 °C v místnosti. Jako pokojová rostlina je trvalka (čím starší, tím dřevnatější má stonek), při venkovním pěstování poslouží pouze jako letnička.

Různé druhy tvoří různě vysoké keříčky (spíše nižší), které jsou vhodné pro použití v balkónových truhlících, v letních květinových záhonech a obrubách.

Bohužel tyto vytrvalé rostliny z čeledi kyprejovitých (Lythraceae) nejsou mrazuvzdorné. Pocházejí totiž z Mexika a Guatemaly (někdy se jim také přezdívá mexický vřes). Stanoviště volte světlé, v bytě však v létě nevystavujte rostlinu silnému slunečnímu záření.

Pokud se chystáte myrtu japonskou pěstovat na zahradě, vysazujte ji ven do výživné půdy až v druhé polovině května. Rostliny, které hodláte přezimovat, vyryjte a přesaďte v polovině září do květináčů, hlouběji je seřízněte a umístěte do chladné místnosti.

Pokud hodláte kufeu pěstovat jako pokojovou rostlinu, pravidelně ji zalévejte, nejlépe dešťovou vodou. V průběhu růstu zalévejte rostlinu obzvlášť vydatně. Zemina pod japonskou myrtou nesmí nikdy vyschnout, protože na to rostlina reaguje rychle opadem listů; od dubna do konce srpna ji každý druhý týden přihnojujte 0,15–0,2% tekutým plným hnojivem pro pokojové květiny s mírným obsahem dusíku. V průběhu kvetení očišťujte myrtu od již odkvetlých květů. Jakmile rostlina odkvete, sestřihněte ji na poloviční velikost (stejně jako levanduli) a pak nechte při teplotě 10 až 12 °C přezimovat. Na jaře rostlinu přemístěte do teplejšího prostoru, a pokud je to nutné, přesaďte je.

Japonská myrta se rozmnožuje nejlépe řízkováním, a to nejlépe na jaře (na přelomu února a března). Připravte si vrcholové řízky o velikosti 3–5 cm. Aby vám rostlina zakořenila, potřebuje k tomu teplo 18–20 °C. Po dobu 3–4 týdnů ji proto pěstujte pod mikroténovou fólií, kde vám dobře zakoření. Vypěstované rostlinky japonské myrty sázejte do květináčů o průměru 9 až 10 cm po 3–5 kusech. Dařit se jim bude v mírně hnojené, dobře propustné zemině o pH 5,5–6 (rašelina anebo směs kůry a rašeliny). Zatímco mladší rostliny si budou libovat v lehčí zemině, starším vyhovuje těžší a více jílovitá.

Cuphea hyssopifolia (japonská myrta) již v březnu ukáže své první květy. Nejsou sice tak ohnivě červené, spíše růžové. Na rozdíl od běžné myrty můžete z japonské postupným tvarováním vypěstovat bonsaj. Myrta japonská kvete od března do září.

Zdroj: Cuphea hyssopifolia
Zveřejněno dne: 3.6.2016

TERÁRIUM

Terárium pro hada

Terárium pro hada se odborně nazývá vivárium. Jeho velikost volíme podle zvoleného druhu hada. Vzhledem k tomu, že různé druhy mají různé velikostní požadavky, měli bychom se informovat prostudováním odborné literatury. Všeobecnou zásadou ovšem je, že délka terária by měla být minimálně tři čtvrtiny délky hadího těla. To platí pro zemní hady, u hadů stromových a šplhavých totéž platí pro výšku terária. Vivárium by mělo být dobře větrané, nesmí v něm však vznikat průvan, vhodné je, pokud je větrací mřížka ve stropě terária, takovéto odvětrávání je pro hady dostatečné. Co nesmíme opomenout, je velikost větracích otvorů, mláďata se protáhnou velmi úzkými prostorami, proto nejsme-li si jistí, zda nehrozí útěk hada, zajistíme větrací otvory pro jistotu pletivem. Pozor i na dvířka, obzvláště na ta posuvná, stačí špatně dovřít a plaz si rychle najde cestu na svobodu. Přesto nevolíme vivária s dvířky ve stropě, manipulace seshora je pro hada stresující, jelikož v přírodě mu právě shůry hrozí nejvíce nebezpečí.

Vnitřní zařízení vivária by mělo co nejvíce odpovídat přirozenému biotopu, ve kterém daný druh žije. Dle toho volíme substrát na dno terárií, dekorace, rostliny. Substrátem tedy může být písek, lignocel, rašelina, stromová kůra, lze použít i některé druhy podestýlek pro kočky či hlodavce. Nesmí chybět úkryty vytvořené z kamenů, dutých větví. V obchodě lze zakoupit i umělé duté kameny, vyrábí se terária s šuplíkem, do kterého vede otvor ve dně terária, ale dobře poslouží i otočený květináč nebo dřevěná boudička s malým otvorem. Dalším prvkem, který je u stromových hadů dokonce nezbytný, jsou větve ke šplhání. Větev je vhodná i pro nešplhavé druhy, byť jen jako dekorace a prostředek, pomocí nějž si had třením svléká kůži. Protože před svlékáním se spousta hadů i koupe, musí být v teráriu dostatečně velká nádoba s vodou, která zároveň bude sloužit i k napájení hada. Vodu v ní denně měníme, aby byla čistá a čerstvá. Nádoba musí být těžká, aby ji had nemohl převrhnout, její velikost taková, aby se do ní celý vešel. Pokud do terária umisťujeme živé rostliny, volíme místa, na která se had moc nedostane, aby je například při svlékání nepoškodil. Vhodné jsou různé druhy tilandsií a bromélií. Další možností, jak dekorovat vivárium, jsou rostliny umělé.

Vzhledem k tomu, že had potřebuje místo k vyhřívání, volíme buď osvětlení s výhřevnou žárovkou, nebo topný kámen, či kabel. Rozhodně nesmí chybět UV žárovka či zářivka. Velikost vyhřívacího místa by měla být taková, aby postačila i v dospělosti. Abychom mohli teplotu kontrolovat, je nutné pořídit si teploměr. Po ruce by měl být i vlhkoměr, abychom zjistili, zda v teráriu není příliš nízká, nebo naopak vysoká vlhkost.

Zdroj: Terárium
Zveřejněno dne: 25.11.2015

ARTRIN

Druhy Artrinu

Artrin PROFESSIONAL

Má silné analgetické, antispasmatické a prokrvovací účinky. Komplex látek obsažených v Artrinu lze využít při bolestech a zánětlivých stavech kloubů, svalů a šlach, při revmatismu, bolestech páteře a krčního svalstva, k regeneraci při únavě, chladu, nedostatečném prokrvení končetin a dalších pohybových obtížích. Krém se aplikuje rovněž při problémech s ledvinami, močovým měchýřem, prostatou a při dalších zánětlivých stavech, a to přímo na místo nad uložením postiženého orgánu.

Složení Artrinu: kostival lékařský, puškvorec obecný, turan kanadský, trnovník akát, tužebník jilmový, arnika horská, kopr vonný, jírovec maďal, lnice květel, lékořice lysá, celík zlatobýl, vavřín vznešený, pískavice řecké seno, komonice lékařská, zázvor lékařský, lichořeřišnice větší.

Krém dále obsahuje rostlinné oleje (lněný, ricinový a podzemnicový), éterické silice (například rozmarýnovou, eukalyptovou, kafrovou), minerální vodu z vřídla Podhájská, humát draselný, lecitin, lipozomy, kombinaci extraktů z myrhy, kadidlovníku a dracény, bioinformace rostlin a nerostů (křišťálu, fluoritu, malachitu, stříbra, sfaleritu, antimonitu, kalcitu a dalších).

Zde můžete vidět cenu přípravku Artrin PROFESSIONAL.

Artrin XXL

Je bioinformační širokospektrální regenerační krém s vyváženým bylinným komplexem a vysokým obsahem termální vody z vřídla Podhájská. Artrin obsahuje lipozomy s vysoce koncentrovanými rašelinovými výtažky. Lipozomy mají schopnost pronikat do hlubších vrstev kůže a tam s sebou nesou i blahodárné výtažky z rašeliny. Rašelina je známá jako vynikající prostředek na léčbu pohybových obtíží. Základ Artrinu tvoří termální voda z vřídla Podhájská, která je svým složením světovým unikátem. Obsahuje řadu významných minerálů a díky vysokému podílu extraktu z rostlin je krém navíc obohacen o mnoho dalších prvků. Běžné krémy obsahují 1–3 % výtažků z rostlin, regenerační krémy Artrin 30–50 %. Podle laboratorních analýz obsahuje Artrin též vysoké procento sodíku, draslíku, vápníku, fosforu, síry, hořčíku, lithia, manganu, křemíku a bóru. Jsou to právě ty prvky, které jsou známé svým vysokým regeneračním efektem. Dále krém obsahuje celou řadu stopových množství dalších minerálů. Termální voda z Podhájské má vysoký energetický potenciál, je slaná a pochází z třetihorního moře. Artrin mimo jiné obsahuje podzemnicový olej. V Artrinu jsou rovněž obsaženy účinné látky zázvorníku lékařského, u kterého byl výzkumem potvrzen vliv na různé mikroorganismy. V přípravku Korolen firmy Energy je obsaženo dostatečné množství zázvorového výtažku. Lidé, kteří trpí nepříjemnými pocity při cestování dopravními prostředky (takzvanou kinetózou), mohou vyzkoušet Korolen v kombinaci s Artrinem. Před jízdou nebo v jejím průběhu se užije jedna čajová lžička Korolenu vnitřně a krém se aplikuje zevně na oblast spánků, břicha a pod nos. K vylepšení stavu pokožky přispívá kromě lněného oleje též vitamin E, termální voda, fytohormony z lékořice a enzymatické výtažky z kalifornských dešťovek. Antioxidační účinky proti vzniku volných radikálů jsou v krému zajištěny obsahem prvků, vitaminem E a přirozeným obsahem rostlinných barviv, která mají několikanásobně vyšší účinek, než je znám u samotného vitaminu E.

Složení: kostival lékařský, hojivá látka allantoin (má vynikající vliv na regeneraci), trnovník akát (obsahuje fytohormony, má velmi pozitivní vliv na stav kloubů), lnice květel (obsahuje kyselinu mravenčí, jablečnou a octovou), pískavice řecké seno (působí jako univerzální tonikum), komonice lékařská (obsahuje allantoin, flavonoidy, změkčuje kůži), rašelina:(vynikající přírodní látka pro celý pohybový aparát).

Regenerační postup a dávkování: Krém používáme lokálně ve velmi tenké vrstvě 1x až 3x denně. Je lehce roztíratelný a smývatelný vodou. Aplikujeme jej nad místa uložení orgánů nebo na oblasti jejich reflexních zón a energetických drah. Při vážných zdravotních problémech se vždy poraďte s lékařem.

Upozornění: Tento produkt byl uveden na trh jako doplněk stravy. Nemá schválené léčivé účinky a nejedná se o lék. Není určeno jako náhrada pestré stravy. Nepřekračujte doporučené dávkování. Ukládejte mimo dosah dětí. Minimální trvanlivost vyznačena na obalu.

Zde můžete vidět cenu přípravku Artrin XXL.

Artrin ENERGY

Artrin ENERGY je bioinformační regenerační krém s vyváženým bylinným komplexem a vysokým obsahem termální vody z vřídla Podhájská. Součástí krému jsou vysoce účinné látky jako lipozomy, AHA kyseliny, vitaminy či výtažky z rašeliny. Artrin ENERGY má analgetické a protizánětlivé účinky.

Zde můžete vidět cenu přípravku Artrin energy.

Artrin BALM

Artrin BALM je přírodní minerální přípravek po holení, epilaci i depilaci určený pro muže i ženy. Artrin BALM obsahuje bylinný extrakt Artrin, termální vodu z vřídla Podhájská, esenciální oleje a extrakty z čajovníku a aloe vera. Přípravek s regeneračními účinky se dobře roztírá, má příjemnou konzistenci s jemnou a svěží přírodní vůní.

Artrin BALM působí hojivě a protizánětlivě, zvláčňuje a hydratuje pokožku, má zklidňující a chladivý dlouhodobý účinek.

Složení: Aqua, Cyclopentasiloxane, Glycerin, Stearyl dimethicone octadene, Acrylates/steareth-20 methacrylate crosspolymer, Cyclomethicone dimethicone crosspolymer, Caprylic/capric triglyceride, Caprylyl glycol, glyceryl caprylate, glycerin, phenylpropanol, betaine, xylitol, peg-12 dimethicone, panthenol, carbomer, parfum, niacinamide, Acrylters/vinyl isodecanoate crosspolymer, Tocoferyl acetate, Silica, Allantoin, Magnesium lactate, Calcium lactate, Zinc gluconate, Bisabolol, Aloe barbadensis leaf extract, Citric acid, Copper gluconate, Camellia sinensis leaf extract, Linalool, d-Limonene, Eugenol, Cinnamal. Extrakty z bylin: kostival lékařský (Symphytum officinale, extrakt z kořene), kopr vonný (Anethum graveolens, extrakt ze semen), turanka kanadská (Conyza/Erigeron canadensis, extrakt z květu), trnovník akát (Robinia pseudoacacia, extrakt z květu), pískavice řecké seno (Trigonella foenum-graecum, extrakt ze semen), zázvorník lékařský (Zingiber officinalis, extrakt z kořene), arnika horská (Arnica montana, extrakt z květu), tužebník jilmový (Spiraea/Filipendula ulmaria, extrakt), lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra, extrakt z kořene), vavřín vznešený (Laurus nobilis, extrakt z listu), zlatobýl obecný (Solidago virgaurea, extrakt), puškvorec lékařský (Acorus calamus, extrakt z kořene), kaštan koňský (Aesculus hippocastanum, extrakt z květu), lnice květel (Linaria vulgaris, extrakt z květu/listu/stonku), komonice lékařská (Melilotus officinalis, extrakt z rostliny), lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus, extrakt ze semen)

Jak používat: Používejte po holení, epilaci i depilaci dle potřeby. K dostání je balení s obsahem 50 ml, přípravek je určen pouze k zevnímu použití. Uchovávejte v suchu, mimo dosah přímého slunečního záření, při teplotě 10 až 25 °C. Chraňte před mrazem. Ukládejte mimo dosah dětí.

Zde můžete vidět cenu přípravku Artrin BALM.

Zdroj: Artrin
Zveřejněno dne: 29.1.2016

TERÁRIUM

Terárium

Terária lze rozdělit do tří základních skupin:

  • Pouštní (případně polopouštní) terárium je suché, s pískem, kameny, suchými větvemi, bez rostlin nebo s rostlinami sukulentního typu. Do tohoto terária můžete umístit stepní želvu, gekony, agamu i některé hady.
  • Tropické terárium musí udržovat vlhkost. Jako podklad se používá rašelina, lignocel, kokosové vlákno, kůra. Osázejte ho živými rostlinami, broméliemi, tilandsiemi, kapradinami, mechem a jinými. Tropické terárium je vhodné pro řadu ještěrů, hadů, bezobratlých živočichů a žabek.
  • Paludárium je třetí typ terária. Je to kombinace tropického terária a akvária. Ve vodní části můžete chovat vodní želvy a některé nenáročné akvarijní ryby. V pozemní části žabky, různé druhy hadů a ještěrů vyhledávající vodní tůňky.

Všechny tři druhy terárií musíte přizpůsobit chovanému živočichovi. Především zajistit dostatečné osvětlení, vyhřívání, cirkulaci vzduchu, dostatek úkrytů, potravu a pitnou vodu.

Osvětlení do terária kupujte v prodejnách s odbornou obsluhou. Ve všech typech terárií by měly být 2 druhy osvětlení. Denní bílé světlo s UVB zářením (pokud se nerozhodnete chovat nočního tvora) a výhřevná žárovka jako zdroj tepla. Čím hlubší (vyšší) terárium bude, tím důležitější je i síla světla, které by mělo dostatečně osvětlovat i rostliny ve spodní části terária. Na žárovku byste měli zakoupit speciální kryt, aby nedošlo k popálení zvířete při náhodném dotyku.

U vytápění terária platí, že by se teplota uvnitř měla pohybovat od 28 °C s lokálním vytápěním (pod žárovkou až 40 °C). V chovatelských potřebách lze zakoupit například i topné kameny, které se hodí pro pouštní nebo polopouštní ještěry (agamy vousaté, krajty královské). Co se osvětlení a vytápění týče, čas nám mohou ušetřit automatické spínací hodiny. Zvířeti prospěje přesný denní a noční režim. Ke spínacím hodinám je možnost připojit i automatické rosení.

Větrání je také velmi důležité. Profesionální terária jsou vyráběna tak, aby splňovala podmínky pro cirkulaci vzduchu. Nevětratelné terárium se může stát zdrojem plísní. Bez účinné cirkulace by mohlo dojít až k úhynu zvířete. Není proto vhodné použít místo terária akvárium, pouze v případě odborných a finančně nákladných úprav.

Voda musí být součástí každého terária. Misku zajistěte vždy tak, aby nemohlo dojít k jejímu převrácení. V paludáriích s větší vodní plochou vodu filtrujte nebo často a pravidelně měňte. Pouštní terária denně lehce roste (agama vousatá nepije stojatou vodu, ale pouze rosu).

Rostliny, kterými osazujete terárium, nesmí být jedovaté. Mezi teraristy jsou oblíbené tyto nejedovaté rostliny, které se hodí spíše do sušších terárií (šplhavec, tlustice, pepřinec nebo tilandsie). Do tropických terárií lze použít například dračinec, ledviník, zelenec, poděnku nebo toulitku.

Při výběru nového přírůstku lze postupovat koupí konkrétního zvířete, kterému zbudujete příbytek na míru, nebo máte konkrétní představu terária a rádi byste jej teprve osídlili. V obou případech je důležité si předem ujasnit, kolik času a financí můžete teráriu věnovat. Náklady na zakoupení a vybavení terária a koupi zvířete mohou být značné, ale jednorázové. Pravidelné náklady zůstávají na osvětlení, vytápění a krmení. Naproti tomu časové nároky u dobře osazených terárií jsou nepatrné. Některé druhy plazů a ještěrů se krmí s několikadenními přestávkami. Neohrozí je tedy ani vaše týdenní dovolená.

Zdroj: Terárium
Zveřejněno dne: 25.11.2015

IBIŠEK POKOJOVÝ

Pěstování doma

Ibišek čínský je tropická rostlina. To znamená, že k tomu, aby se mu v bytě dobře dařilo, potřebuje dostatek světla, a co je neméně důležité, správnou teplotu – ideálně v rozmezí 20 až 25 °C. K tomu, aby rostlina dlouhodobě kvetla a květy a poupata si také udržela, potřebuje každý den několik hodin přímého slunečního záření. Nejlépe tedy uděláme, pokud ji umístíme poblíž okna nebo rovnou na parapet okna orientovaného na jih nebo západ. I když dařit by se jí mělo i na východním okně – v závislosti na konkrétních podmínkách každého bytu. V létě je však třeba dávat pozor na přímé sluneční paprsky, hlavně ve slunných dnech a přes poledne, aby nedošlo k popálení listů. Pokud máme rostlinu na okně, jednoduše ji trochu přistíníme žaluziemi, popřípadě přendáme na nějaké místo s dostatkem rozptýleného světla. V zimě zase naopak dáváme pozor, aby nám ibišek od okna nenamrzl. To může způsobit i studený průvan od otevřeného okna, když si jen na chvilku v mrazivých dnech vyvětráme.

Pokud si koupíme malou a již kvetoucí rostlinu v obchodě, bývá často už ve skleníku ošetřena regulátorem růstu, proto jí může kompaktní tvar vydržet i rok. Po této době má však pokojový ibišek hlavně v přehřátém a nepříliš světlém bytě snahu vytvářet dlouhé výhony a jen málo květů. Snažme se mu proto poskytnout to nejlepší možné osvětlení.

Ibišek je poměrně teplomilný. Letní teplota by měla dosahovat 20–25 °C, zimní 15–20 °C, minimálně však 13 °C.

Ibišek je náročný na živiny, proto mu na jaře a v létě určitě prospěje každé dva týdny přihnojení plným hnojivem – tedy hnojivem se všemi základními živinami. V sezóně (březen–listopad) hnojíme každé dva týdny. Ibiškům vyhovuje hnojivo s nižším obsahem fosforu. Přemíra fosforu může způsobit, že ibišku naroste mnoho jemných lístků, ale žádné květy. Ibišek rovněž potřebuje některé stopové prvky jako železo nebo hořčík. Většinou si ale vystačíme s komplexním hnojivem pro kvetoucí pokojové rostliny anebo se prodávají speciální hnojiva pro ibišky. Vyvarovat bychom se naopak měli hnojivům pro balkónové květiny, která by mohla ibišku uškodit.

Koncem února pak můžeme provést i dosti hluboký řez (na polovinu výšky) a rostlinu vytvarovat. Během vegetace pak jen občas zaštípneme příliš dlouhé výhony.

Pravým časem pro přesazování je předjaří. Půdu volíme humózní, výživnou s podílem rašeliny; vhodné složení mají prodávané zahradnické substráty.

Během vegetační sezóny, tedy od března do listopadu, rostlinu hojně zaléváme. Nelze přesně říct, kolikrát týdně by to mělo být, ale u ibišků se řídíme jednoduchým pravidlem, a to, že půda by neměla nikdy zcela vyschnout, ale ani bychom ji neměli přemokřit. Zaléváme tedy, když je zemina ještě nepatrně vlhká, a půl hodiny po zalití raději zkontrolujeme, zda v květináči nezbyl přebytek vody. Nikdy nezaléváme studenou vodou. To je obzvlášť důležité ve studenějších měsících. Voda by ideálně měla mít teplotu kolem 30 °C.

Ibišek potřebuje lehčí a dobře propustnou půdu s dostatkem živin. Běžná půda pro pokojové rostliny (rašelina + kůrový humus + stopové prvky), do které přidáme trochu listového kompostu, je pro pěstování dostačující. Jestli chcete, můžete si i namíchat vlastní substrát pro ibišky. Zkušení pěstitelé doporučují smíchat 1/3 hrubší rašeliny, 1/3 kompostované kůry (takzvaný kůrový humus) a 1/3 uleželého kravského hnoje. Do této směsi dále přimícháme keramzit a vermikulit. Keramzit můžeme nahradit pískem, ale obojí by nemělo tvořit více než 10 % objemu substrátu. Vyvarovat bychom se naopak měli substrátů s velkým množstvím jemné rašeliny. Ta má tendenci po zalití úplně slehnout a zamezit tak přístupu vzduchu ke kořenům.

Zdroj: Ibišek pokojový
Zveřejněno dne: 28.2.2017

NEKVETOUCÍ ROSTLINY, KTERÉ ČISTÍ VZDUCH

Nejúčinnější rostliny

Lady Palma

Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.

Botanický název – Rhapis excelsa

Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.

Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.

  • Pochází z jihovýchodní Číny.
  • Výška činí 3 metry ve venkovním prostředí, v interiéru dorůstá do výšky 90 cm.
  • Potřebuje jasné nepřímé světlo, příliš světla může rostlině způsobit žloutnutí listů.
  • Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou po celé roční období. Palmy jsou velmi citlivé na chemické látky ve vodě, což se projevuje zhnědnutím hrotů listů.
  • Vyžaduje střední až vysokou vlhkost.
  • Vhodné jsou průměrné teploty 16–24 °C v místnosti.
  • Půda: rašelina a mech v podobě substrátu pro pokojové palmy.
  • Hnojivo: běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny; přihnojování jedenkrát za měsíc.
  • Rozmnožování: rozdělením nebo semeny.

Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.

Rubber Plant – Fíkus

Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.

Botanický název – Ficus elastica

Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.

Fíkus při pěstování v interiéru vyžaduje vyšší teplotu, velmi dobře se adaptuje na teploty v domácnostech a kancelářích. Vyžaduje dostatečnou vlhkost půdy, ovšem ne přelití půdy! Abychom zabránili přelévání půdy, je dobré používat nádoby, které odvádějí přebytečnou vodu do misek, tak se zabrání i uhnívání kořenů. Správný růst těchto rostlin podpoří prostor, který umožní dostatečné zalévání. Fíkus nemá rád přemisťování a náhlé změny teploty. Přihnojování se používá jednou za dva měsíce běžným hnojivem pro pokojové rostliny. Pokud je rostlina umístěna na přímém světle, měla by se přihnojovat jedenkrát za čtyři měsíce. Při správné péči si fíkus udrží lesklý vzhled listů. Listy by se měly pravidelně otírat vlhkým měkkým hadříkem, který slouží k odstranění prachu. Pro zvýraznění lesku listů se dají použít přípravky, které jsou běžně dostupné v oblíbených zahradních centrech.

  • Pochází z Indie a Malajsie.
  • Dosahuje výšky až 3 metry.
  • Potřebuje jasné světlo, ne přímé slunce.
  • Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou.
  • Prospívá při relativní vlhkosti vzduchu 40 až 60 %.
  • Vhodná je pokojová teplota 16 až 24 °C v místnosti.
  • Půda: rašelina s mechem v podobě substrátu.
  • Hnojivo: jedenkrát za měsíc použít běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny.
  • Rozmnožování: řízkováním v jarních měsících, a to následovně: uříznutou špičku řízku umístěte do nádoby s vodou po dobu 30 min. Řízek vyjměte a pouze povrch řezu ponořte do roztoku zakořeňujícího hormonu, poté vložte takto ošetřený řízek do vlhkého substrátu ke kořeni rostliny.

Zde je několik fotografií, zobrazujících fíkus.

Boston Ferns – Kapradina

Boston Ferns vede žebříček rostlin vhodných pro odstraňování toxického formaldehydu, dále dodává vzduchu vlhkost.

Tato rostlina je nejpopulárnějším druhem kapradiny, původem ze Střední Ameriky, který se během viktoriánské éry se rychle stal oblíbeným v salonech a verandách v Severní Americe. Dlouhé, hustě pokryté listy rostliny se velmi dobře vyjímají na podstavcích nebo v závěsných koších. V současné době existuje několik nových kultivarů, které se vyznačují kudrnatými volánky v podobě lístků.

Neumísťujte rostlinu v blízkosti tepelných zdrojů a ventilátorů, jelikož kolísání teploty může způsobit zhnědnutí lístků. Rostlina je původem z tropických deštných pralesů, kde je relativní vlhkost vzduchu cca 70%, tudíž potřebuje vlhké prostředí, čehož můžete docílit například ručním rozprašovačem. Při pěstování používejte nádoby s odvodem přebytečné vody, tak zabráníte uhnívání kořenů rostliny. Při přesazování rostliny použijte nádobu, která je jen o něco větší než původní nádoba, a kořeny rostliny zkraťte o ¼, eventuálně můžete rostlinu rozdělit a přesadit do více nádob.

Kapradí je velmi náchylné na škůdce, převážně na roztoče, pokud škůdce objevíte, setřete je z lístků či napadené části, nebo ji ustřihněte. Použití insekticidů kapradině škodí. V letním období můžete vzít rostlinu ven a umýt ji vlažnou vodou. V domácím prostředí osprchujte taktéž vlažnou vodou. Pravidelným rosením zabráníte invazi svilušky, která miluje sušší podmínky.

Množení: odřízněte nové rostliny, které rostou mimo hlavní kořenový bal, a přesaďte je do jiné nádoby se substrátem, nebo rozdělte velký kořenový bal do menších shluků a přesaďte do jiných nádob.

Zde je několik fotografií, na nichž je vidět kapradina.

Dracena fragrans – dračinec

Dracena fragrans patří do nejvyšší kategorie rostlin, které čistí vzduch, konkrétně jej zbavují formaldehydu.

Dracena fragrans „Massangeana“ je ideální pokojová rostlina, jelikož její pěstování je velmi jednoduché. Rostlina má podobu nerozvětveného kmene, který je na svém vrcholu zastřešen listy. Listy mají tmavozelenou barvu a jsou cca 60 cm dlouhé a 10 cm široké s úzkým žlutým pruhem. Ve volné přírodě má rostlina velmi aromatické květenství, v interiéru kvete zřídka. Jak rostlina roste, spodní listy opadávají, což je normální.

Rostlinu chraňte před průvanem a přímým slunečním světlem, které může spálit listy. Žlutě zbarvené listy mohou svědčit o přelití rostliny, nebo o hnilobě kořenů. Je dobré pro pěstování použít nádobu s odvodem vody, rostlina nikdy nesmí stát ve vodě. Dračinec pravidelně prořezávejte, aby nebyl příliš vysoký. Pokud chcete, můžete použít kmenové řízky pro další rostliny. Přesazování je vhodné pouze tehdy, když rostlina naplní nádobu svými kořeny. Jedná se o pomalu rostoucí pokojovou rostlinu, která se přesazuje jedenkrát za 3 roky. Rostlina vyžaduje menší nádoby a vzhledem k její objemnosti je třeba dbát na bezpečnost v jejím okolí. Jedná se o dlouholetou nenáročnou pokojovou rostlinu.

  • Pochází z tropické východní Afriky.
  • Rostlina dorůstá pomalu, může dosáhnout až 1,8 m.
  • Má ráda jasné světlo, bude tolerovat i polostín až stín.
  • Od jara do podzimu potřebuje vlhkou, ale ne mokrou půdu. V zimě je důležité dodržovat klidové vegetační období rostliny a zálivku omezit.
  • Vhodná je průměrná až střední vlhkost prostředí.
  • Průměrné teploty 16–24 °C v místnosti. Je důležité, aby rostlina nebyla vystavena teplotám nižším než 13 °C.
  • Stačí jí substrát pro běžné pokojové rostliny.
  • Jedenkrát za měsíc přidat běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny.
  • Množí se řízkováním v jarních a letních měsících; řízek ponechat ve vlhkém substrátu.

Zde je několik fotografií zachycujících tuto dracénu.

Draceana draco – Dračinec obrovský/Dračí strom

Tato rostlina je dynamickým vzduchovým filtrem proti xylenu a trichlorethylenu ve znečištěném ovzduší. Draceana draco neboli Dračí strom je velmi dekorační pokojová rostlina. Vzhled této rostliny připomíná krásný strom s hustým chomáčem špičatých listů na vrcholu kmínku. Spodní listy přirozeně klesají a opadávají. Listy jsou úzké, červeně lemované, o délce 30 až 40 cm. Tato exotická pokojová rostlina je pomalu rostoucí a dosahující výšky 1,8 m v interiéru. Výšku rostliny lze upravit řezem vrcholu. Dracaena je nenáročná rostlina, které se daří v průměrných interiérových podmínkách. Toleruje suchý vnitřní vzduch a nízké osvětlení v místnosti, které je většinou smrtící pro většinu rostlin. Nemá ráda mokrou půdu, ale velmi dobře toleruje změny teplot. Přesazování tohoto dračince je vhodné na jaře s použitím běžného substrátu pro pokojové rostliny. Pokud se na rostlině vyskytnou škůdci, je dobré ji pravidelně rosit vodou.

  • Původem je z Madagaskaru.
  • Dosahuje výšky 1,8 m.
  • Je nenáročná na světlo, nesnáší přímý sluneční svit.
  • Vyžaduje vlhkou půdu od jara do podzimu, v zimním období snáší mírně sušší půdu. Zemina nikdy nesmí být podmáčená.
  • Vhodná je průměrná vlhkost v místnosti, ale bude tolerovat i suchý vzduch.
  • Teplota v místnosti by se měla pohybovat mezi 16–24 °C.
  • Potřebuje kvalitní univerzální substrát.
  • Přihnojování jedenkrát za 2 týdny na jaře a v létě. V zimním období přihnojovat poloviční dávkou běžného hnojiva pro pokojové rostliny.
  • Množení: odříznout v jakékoliv výšce a nechat zakořenit ve vlhkém substrátu.

Zde je několik fotografií, na nichž je vidět dračí strom.

English Ivy – Anglický břečťan

Jedná se o popínavou, velmi invazivní a rychle rostoucí rostlinu, která má velmi dobré absorpční účinky při odstraňování mnoha toxinů, zejména formaldehydu.

Břečťan je popínavá rostlina s laločnatými listy se silnými šlachovitými stonky. Běžně se pěstuje v závěsných květináčích v interiéru. Existují stovky odrůd břečťanu, některé druhy jsou s hladkými zelenými listy, jiné odrůdy mají listy žlutozlaté nebo krémově bílé.

Listy rostliny jsou jedovaté a mohou způsobit i podráždění pokožky, z tohoto důvodu je nevhodné rostlinu umístit v dosahu dětí a domácích mazlíčků! Rostlině vyhovuje vlhký vzduch a rovnoměrně vlhká půda. Rostlina nemá ráda průvan, ale má velmi ráda rosení vodou. Pokud chcete mít rostlinu bohatou a rozvětvenou, provádějte během roku pravidelné prořezávání. Rostlina velmi dobře reaguje na světlo, což se odrazí v barevnosti listů.

  • Původem je tato rostlina z Evropy.
  • Rostlina bude růst tak vysoko, jak jí bude dovoleno.
  • Nevyžaduje přímé slunce, ale dobře osvětlené stanoviště. Této rostlině se dobře daří i pod zářivkovým osvětlením.
  • Vyžaduje půdu rovnoměrně vlhkou, ale ne přemokřenou. V zimních měsících má raději sušší půdu.
  • Důležité je pravidelné vlhčení vodou.
  • Rostlina snáší i nižší pokojové teploty v rozmezí 10 až 21 °C.
  • Potřebuje běžný substrát, který dobře propouští vodu.
  • Přihnojování stačí jedenkrát měsíčně od jara do podzimu hnojivem s vysokým obsahem dusíku.
  • Množení: pravidelně řízkováním a vložením řízků do vody nebo do vlhkého substrátu.

Zde je několik fotografií, na kterých je krásně vidět anglický břečťan.

Pygmy Date Palm – Trpasličí palma

Tato palma je velmi ceněna pro své detoxikační účinky, a to zejména při odstraňování xylenu a toluenu.

Jedná se o trpasličí rostlinu, která dosahuje maximálně výšky maximálně 120 cm po dobu několika let. Je to velmi pomalu rostoucí palma, která má dlouhé vypouklé listy se štíhlými jemnými konečky, což tomuto druhu dodává elegantní vzhled.

Trpasličí palma je velmi nenáročná rostlina, která nevyžaduje velkou pozornost. Nemá ráda vlhkou až přemokřenou zeminu. Vlhkost půdy může vést ke hnilobě kořenů. Přesazování rostliny se doporučuje na jaře po několika letech. Tato rostlina má jemné kořeny, které při přesazování nesmí být porušeny.

  • Palma pochází z jihovýchodní Asie.
  • Maximální výška růstu je 1,2 m ve vnitřním prostředí.
  • Tato palma vyžaduje jasné světlo.
  • Vlhká půda přes léto, v zimním období minimální zálivka.
  • Vlhkost by měla být střední až vysoká.
  • Průměrná pokojová teplota v rozmezí 18 až 29 °C.
  • Dobře propustný standardní substrát v kombinaci s perlitem nebo pískem.
  • Přihnojování jedenkrát na jaře a jedenkrát v létě postupně uvolňujícím hnojivem bohatým na hořčík.
  • Množení: mladé výhonky, které rostou ve spodní části rostliny se samostatnými kořeny, oddělte a zasaďte samostatně do kontejnerů. Rozmnožování je možné pomocí semen, ale tato forma je zdlouhavá a vyžaduje několik let.

Zde je několik fotografií, na nichž uvidíte trpasličí palmu.

Weeping Fig/Ficus benjamina – Fíkus benjamín

Rostlina je asi nejlepší volbou, když potřebujeme vzduch v místnosti zbavit formaldehydu, čpavku, xylenu a toluenu.

Fíkus benjamín je asi nejpopulárnější interiérová rostlina z čeledi Moraceae. Jeho větve padají dolů v podobě zdřevnatělých stonků, které jsou pokryté lesklými, tmavě zelenými listy. Fíkus přináší potěšení v jakékoli jasně osvětlené místnosti. Pěstitelé jej vyhledávají pro jeho dekorativní vzhled. Patří mezi dlouholeté a pomalu rostoucí pokojové květiny.

Fíkus umístěte ve světlé místnosti bez přímého světla. Rostlinu chraňte před průvanem, před výkyvy teplot či prouděním studeného vzduchu od oken a dveří. Při dobré péči budou rostlině růst nové listy na jaře a v létě. Na podzim očekávejte opadávání většího počtu listů. Tento stav je normální. Opadávání můžete zabránit rosením. Fíkus nemá rád přelévání.

  • Pochází z  jihovýchodní Asie a severní Austrálie.
  • Dorůstá až do výšky 3 metrů.
  • Vyžaduje jasné světlo.
  • Vodu v květináči nechte důkladně vyschnout. Udržujte půdu mírně sušší především v zimě, kdy je intenzita světla nižší.
  • Vlhkost by měla být střední až vysoká.
  • Teplota v místnosti by se měla pohybovat v rozmezí 16–24 °C.
  • Fíkusu postačí substrát pro pokojové rostliny.
  • V letních měsících přihnojujeme jedenkrát za měsíc běžným hnojivem na pokojové rostliny, v zimních měsících přihnojujeme ve stejném intervalu, pouze s poloviční dávkou hnojiva.
  • Rozmnožování: řízkováním v jarních měsících.

Zde je několik fotografií zachycujících fíkus benjamín.

Zdroj: Nekvetoucí rostliny, které čistí vzduch
Zveřejněno dne: 18.12.2013

KALENDÁŘ PRO VINAŘE - SRPEN

Zakládání vinice

Jenže kosové jsou snad ještě vynalézavější než špačci a i přes síťku jednotlivé bobulky rozklovávají a hodují tak přímo na keřích. I když kombinujeme všechny metody, musíme se smířit s tím, že nějaké ztráty budou. Vraťme se ale na začátek. Minule jsme začali velké téma: zakládání vinice.

Ano, věnovali jsme pozornost klimatickým, stanovištním a půdním podmínkám, ve kterých se révě daří. Pokud jsme si jisti, že tomu tak bude i na našem stanovišti, je potřeba si připravit půdu.

Profesionální vinohradníci si nejprve nechají provést rozbory půd, aby zjistili, co je v půdě v nadbytku, co chybí a co je potřeba přidat. Pedologové, specialisté na zemědělské půdy, vyjadřují množství živin v půdách ve speciálních jednotkách, označovaných ppm, což je počet miligramů té které živiny v jednom kilogramu půdy. Výsledky rozborů tedy zahrnují čísla vyjadřující množství jednotlivých živin právě v ppm. Vinohradník, který chce založit novou vinici, kromě výsledků půdních rozborů potřebuje vědět, jaký půdní druh na své budoucí vinici má a také, kolik procent jílu je v půdě obsaženo. Tyto informace se porovnávají s hodnotami živin, které by v nově zakládané vinici být měly, a pokud v půdě chybí, je nutné tyto živiny ve správném množství do půdy dodat.

Každá živina se v půdě chová jinak. Každý, i začínající zahrádkář ví, že problematický je dusík. Dusík, pokud je dodán například ve formě ledku, v půdě dlouho nevydrží, vyplavuje se. Ostatní formy dusíkatých hnojiv se s časem na ledkovou formu přeměňují (říkáme tomu mineralizace), takže lze obecně říci, že dusíkem nelze hnojit do zásoby. Jedna možnost však existuje. Používala se po řadu předchozích století, v dobách, kdy neexistoval chemický průmysl a průmyslová hnojiva. Naši předkové totiž měli pro pole i pro vinice jen jediné hnojivo, a to hnůj od vlastního dobytka. Dnes můžeme používat nepřeberné množství druhů průmyslových hnojiv, včetně průmyslově vyráběných hnojiv organických.

Myslíte takové ty granule vyrobené z koňského hnoje nebo ze slepičinců?

Třeba, do některých se taky přidává rašelina nebo jiný odpad – drcený biomateriál. Označují se také jako biokomposty.

Drobný pěstitel si vystačí s vlastním kompostem, často obohaceným hnojem domácích zvířat, která chová. Další elegantní možností, jak získat organické hnojivo je tzv. „zelené hnojení“, což jistě každý zahrádkář zná. Důležité je, aby směska na zelené hnojení obsahovala rostliny vytvářející dostatek biohmoty a také rostliny z čeledi bobovitých. Ty totiž žijí v blízkých přátelských vztazích s nitrifikačními bakteriemi, které umí zpracovávat vzdušný dusík z půdního vzduchu. Směska se vysévá obvykle v polovině vegetace, seká se a případně i zalévá, na jaře následujícího roku se zaorá (nebo zaryje). V půdě se takto získaná biohmota začne postupně rozkládat na kompost, což jde pomalu. Takto jsme tedy dodali do půdy dusík, který v ní alespoň nějakou dobu dodrží.

Směska na zelené hnojení:

Jinak se v půdě chovají draslík, hořčík a vápník. Ty se po dodání do půdy schovají do „půdního skladiště“, které se jmenuje sorpční komplex a tvoří v převážné míře částice jílu. Fosfor se umí v půdě na čas schovat tak, že s některými kovy vytváří nerozpustné formy, které v půdě jen tak čekají. Po čase, až se sníží množství vápníku a půdy se začnou okyselovat, se zase přemění na formy rozpustné. Tím ale rozhodně nechci říct, že révě se daří v půdách kyselých! Réva má ráda půdy neutrální až slabě zásadité.

Jak tedy půdu před výsadbou správně vyhnojit?

Každý, kdo zakládá vinici ve větší výměře, si samozřejmě rozbor půdy nechá provést, a pokud některá živina chybí, tak ji dodá v potřebném množství podle určitého výpočtu. Malí pěstitelé, kteří chtějí vysadit několik keřů na zahradě, jistě nebudou platit za půdní rozbor. Podívejte se také na díl věnovaný měsíci květnu. Každý správný zahrádkář má mít svou půdu vyhnojenou dostatečně. Těžkým úkolem pro velké i malé pěstitele je dostat tu dobře vyhnojenou půdu do hloubky, kde bude mít budoucí vinice kořeny. Což je asi do hloubky 50 cm.

Při dostatečně velkých výměrách se používají těžké stroje, které to dokážou, například rigolační pluh. Ten dokáže povrchovou vrstvu půdy (která je vyhnojená cca do hloubky 30 cm) dopravit až do požadovaných 60 cm, ale někdy i hlouběji, např. do 1 m. Podobně výkonný může být i rotační pluh, který celou vrstvu půdy propracuje v celé její výšce. Avšak rigolační či rotační pluh musí být tažen supersilným traktorem, což by na zahrádce bylo poněkud problematické, že?

Rigolační pluh:

Další možností je udělat si takový rigolek doma ručně – odkopat půdu do hloubky alespoň 40 cm, pak do takto vytvořené brázdy přemístit povrchovou, dobře vyhnojenou a zpracovanou půdu. Můžeme zapojit i další členy rodiny a zahrát si na takový malý „lidský buldozerek“, pracující však s normální lopatou, krumpáčem a kolečkem. Každopádně je to dřina.

V dobách minulých byly k dostání rigolační rýče, které mají pracovní část delší (až na těch požadovaných 50 cm). Manipuluje se jimi větší vrstvou půdy, a proto jsou úzké asi jen 10 cm. Měla jsem možnost takový rýč vidět, ovšem byl to již muzeální kousek. Nikde jsem ho neviděla v prodeji a myslím si, že se takové rýče už desítky let nevyrábějí.

Takže nám opravdu nezbývá nic jiného, nežli si hrát na ten „minibuldozer“?

Máme ještě jednu možnost - dá se říci osvědčenou fintu. Doprava vyhnojené povrchové části půdy dolů se rovnou spojuje s výsadbou. Ale nejprve je nutné pozemek pro výsadbu rozměřit, aby každý keř měl stejný „pěstební prostor“, a taky, aby vinice pěkně vypadala. Spony, ve kterých se vinice vysazují, jsou různé, od té nejjednodušší vinice pro pěstování na hlavu, kdy stačí spon 1m x 1m, až po spony s dostatečně širokými meziřadími pro různé stroje včetně pojízdných sklízečů. Ve většině případů volba sponu závisí především na mechanizaci, která se ve vinici bude v budoucnu používat.

Na zahradách, kde budeme vše dělat ručně, se doporučuje vzdálenost mezi dvěma řadami alespoň 1,2 m až 1,5 m, aby se člověk v meziřadí mohl bez problémů pohybovat. A keře by se neměly vysazovat hustěji, než na 1 m mezi nimi. Zpočátku se to může zdát jako plýtvání místem, ale je nutné počítat s tím, že s věkem keře budou sílit.

Po rozměření rýčem připravíme jamky, které budou velikostně odpovídat šířce rýče a hluboké budou podle délky sazenic. Důležité však je, aby se při rytí jamky odkládala samostatně na jednu stranu zemina povrchová – pečlivě vyhnojená a propracovaná, a na druhou stranu zemina ze dna jamky, která takto připravená není. Při sázení pak nejprve uložíme na dno jamky tu vyhnojenou a teprve na povrch tu spodní – a rigolace je vyřešená.

Příprava jamky:

Zdroj: Kalendář pro vinaře - srpen
Zveřejněno dne: 21.12.2016