Rebarbora patří k nejranějším zeleninám. Jakmile rozmrzne půda, okamžitě vyžene – z tohoto důvodu je třeba zajistit, aby nezamrzla moc hluboko. Postup je jednoduchý: vytvoříte jí ochranu ze silné vrstvy rašeliny nebo listí, přidáte smrkové chvojí, a tak mráz pak nepronikne až do země. Důležité je, abyste reveň takto „zastlali“ dříve, než svrchní vrstva půdy příliš promrzne (počátek ledna představuje poslední možnost). Péče o tyto plně mrazuvzdorné rostliny není náročná. Co se půdy týče, upřednostňuje rebarbora hlubokou humózní zeminu neutrální či zásadité reakce, ale v podstatě jí stačí, když má dostatek živin. Lehká půda, která se na jaře rychle zahřívá, zajistí dřívější úrodu než půda těžká a mokrá. Dobu sklizně ovlivní i umístění rostliny, na výsluní řapíky dozrají rychleji než v polostínu. Rebarboru lze bez problémů sázet pod ovocné stromy, jejichž koruny se vzájemně ještě nedotýkají. Rostliny mohou zůstat na jednom místě i 10 let, přičemž nejvyšší výnos bývá v pátém až sedmém roce po výsadbě (1–2 kg z každé rostliny).
Rebarbora je statná, až 2 m vysoká vytrvalá rostlina s přízemními, 50–60 cm dlouhými listy. Čepele listů jsou podlouhlé, vejčité a výrazně zkrabacené. Dlouhý řapík je na líci vrubovitý, na rubu hladký a vydutý, nahoře někdy bělavý, jinak karmínově červený. Lodyha má až 5 cm v průměru a nese bohaté květenství. Okvětí o průměru až 2 mm je žluté, šestičetné a opadávající, tyčinek je 9 ve dvou kruzích, čnělky zpravidla 3. Kvete v červnu a červenci, plod je vejčitý, se 2 až 4 křídly.
Rebarbora má poměrně velkou listovou plochu, ale důležitější než velké listy jsou stopky (zdužnatělé řapíky zelené, růžové až červené barvy) pod těmito listy. Aby byla rebarbora šťavnatá a neměla příliš mnoho tuhých vláken v řapíku listu, musíme ji hnojit, zalévat a držet spíše v přistíněné teplé poloze než přímo na slunečním úpalu. Listy s celými řapíky sklízíme vylomením nebo opatrným odříznutím až na bázi řapíku v době, kdy jsou dlouhé asi 30–50 centimetrů. Jarní sklizně jsou kulinářsky hodnotnější, pozdější již mají konkurenci v angreštu, rybízu, jahodách. Řapíky odlamujeme postupně až do svátku sv. Jana, později už příliš narůstá množství kyseliny šťavelové. Chuť poté není tak jemná, dobrá. Kyselina šťavelová navíc odvádí z těla vápník a může napomáhat tvorbě ledvinových či močových kamenů. Negativní účinek kyseliny šťavelové lze zmírnit sklenicí mléka.
Pěstují se rozličné vyšlechtěné odrůdy. Pro dostatečnou sklizeň, která by rostliny příliš neoslabila (část listů jim ponechat musíme) je dobré mít k dispozici 2–3 rostliny. Rebarbora se množí nejjednodušeji dělením trsů. Semenáčky nemívají tak dobré, silné a&n
V naší poradně s názvem DOTAZ OHLEDNĚ NÁZVU KVĚTINY - VIZ FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Korenská.
Dobrý den, prosím o název této květiny. Předem děkuji za odpověď. Eva Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Ingredience: 10 řapíků rebarbory, 1 l vody, 200 g cukru, 5 ks hřebíčků, 1 celá skořice, citronová kůra
Postup: Vodu s cukrem, hřebíčkem, skořicí a kousky citronové kůry převaříme. Rebarboru oloupeme, nakrájíme na kostičky, vložíme do čistých sklenic a zalijeme teplým cukrovým lákem. Sterilizujeme cca 20 minut.
Syrová rebarbora
Syrové rebarboře se spíše vyhýbejte anebo ji řádně připravte. Zvažte možná rizika, která syrovou konzumaci řapíků rebarbory doprovázejí.
Postup: Rebarboru oloupeme, pokrájíme na malé kostičky a dáme vařit do vody. Za stálého míchání vaříme asi 5 minut, pak přidáme oloupaný a nakrájený banán a rozinky. Vaříme přibližně dalších 10 minut. Do cukru vmícháme Gelfix a vsypeme do džemu. Mícháme a vaříme ještě 3 minuty. Horký rebarborový džem plníme do sklenic. Místo banánu a rozinek můžeme přidat nakrájený pomeranč i s kůrou. Ten vaříme společně s rebarborou. V džemu pak chutná jako kandované ovoce.
Marmeláda
Ingredience: 1 kg rebarbory, 1–2 lžíce citronové šťávy, 500 g cukru krupice
Postup: Nakrájenou rebarboru uvaříme v trošce vody. Když je rozvařená, přidáme cukr, citronovou šťávu a vaříme do zhoustnutí. Lijeme do skleniček, které otočíme dnem vzhůru.
Rebarbora na slano
Ingredience: 1 kg řapíků rebarbory, 2 ks hřebíčku, 6 kuliček mletého pepře, 4 kuličky nového koření, 200 ml vinného octa, 2 cibule, 1 stroužek česneku, 150 g sušených fíků, 200 g cukru, 1 lžička strouhaného zázvoru, 1 lžička hořčičného prášku
Postup: Rebarboru očistíme, opláchneme, oloupeme a nakrájíme na kousky. Vinný ocet přivedeme k varu a dáme do něj najemno nakrájenou cibuli, česnek a fíky, cukr, zázvor, hořčičný prášek, pytlíček s kořením a rebarboru a vaříme asi 1 hodinu. Poté vyndáme pytlíček s kořením, naplníme směs do sklenic, uzavřeme a necháme vychladnout. Pak necháme ještě 2 týdny dojít. Nezavařujeme. Takto připravené čatní se podává k minutkovým masům. Trvanlivost je minimálně 6 měsíců.
Rebarbora s tvarohem
Ingredience na těsto: 250 g hladké mouky, 150 g másla nebo Hery, 150 g moučkového cukru, 4 vejce, 4 lžíce smetany nebo jogurtu, 1 vanilkový cukr, 1/2 prášku do pečiva
Ingredience na drobenku: 150 g hrubé mouky, 100 g másla, 100 g cukru krupice, trochu skořice (na ovonění drobenky)
Ingredience na náplň: rebarbora, trochu vanilkového pudinku, cukr, 2 tvarohy, 1 krémová kysaná smetan
V naší poradně s názvem PŘÍSAVNÍK TŘÍPRSTÝ JEDOVATÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ANNA SUCHA.
Mohl by mě někdo odpovědět jestli je přísavník tříprstý jedovatý,aby se něco nestalo dětem.Moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na přísavníku jsou jedovaté jeho plody. Jed účinkuje jen na savce, takže ptáci ani domácí drůbež nejsou ohroženi. Jedovatost bobulí je jen slabá a k otravě ohrožující život dětí by bylo zapotřebí sníst velkou hrst těchto plodů. Jejich chuť je však silně hořská a díky tomu je prakticky nemožné spolknout větší množství bobulí. Takže otravy dětí se přímo bát nemusíte.
Zjara převažuje ve složení kyselin především kyselina jablečná, později narůstá obsah šťavelanů – solí kyseliny šťavelové s vápníkem a hořčíkem. Nejširší zastoupení má draslík a vápník – látky nezbytné pro stavbu kostí, o něco méně hořčík a fosfor. Sodíku má rebarbora jen velmi málo, zastoupen je i jód, železo a další. Rebarbora není příliš bohatá na vitamín C, neobsahuje ani polovinu jeho hodnoty v citronu. Zato v ní najdeme provitamín A, vitamíny B, niacin, protisklerotické flavonoidy. Účinně ničí škodlivé mikroorganismy, prospívá krevnímu oběhu, je močopudná. Není ovšem vhodná pro nemocné žlučníkovými a močovými kameny. Díky zmíněným látkám účinně pomáhá při ochablosti a zácpě, zbavuje tělo škodlivin, posiluje svaly, kosti, nervy, pokožku a vlasy, aktivuje energii buněk a je dobrým pomocníkem při boji s nadváhou, neboť na sebe váže tukové látky.
Obsah látek v rebarboře:
Má velký obsah jablečné a citronové kyseliny, zato malý obsah vitamínu C. Na druhou stranu je to výborný zdroj vitamínů skupiny B.
Má mnoho niacinu prospěšného pro krevní oběh a energii buněk.
Vysoký obsah kyseliny pantotenové prospívá pokožce a vlasům.
Kyselina listová podporuje krvetvorbu a posiluje nervovou soustavu, je důležitá pro správný vývoj plodu.
Reveň je také bohatá na vápník, nezbytný pro stavbu kostí a důležitý pro ženy v menopauze.
Dále obsahuje mangan a draslík, který podporuje vylučování vody z těla a plní i řadu dalších důležitých funkcí.
V neposlední řadě je v rebarboře množství vlákniny, která zbavuje organismus jedů a odstraňuje zácpu.
Kdo má problémy se žaludečními kyselinami a podrážděnou sliznicí žaludku, měl by reveň konzumovat opatrně!
Rebarbora je bohužel pravděpodobně víc zodpovědná za ledvinové potíže u dětí než kterýkoli jiný faktor. Jen velice málo rostlin má tak velkou koncentraci kyseliny šťavelové jako rebarbora. Vařením se přemění tato kyselina v anorganickou chemikálii, která po konzumaci zanechá v našem těle značné množství krystalků kyseliny šťavelové. Bezpočetné případy revmatismu a revmatické horečky tak mohou být zaviněny právě konzumací vařené rebarbory. Jedí ji děti i dospělí, údajně pro její projímavý účinek, který se dostaví poměrně rychle, takže se nemyslí na tvorbu krystalků kyseliny šťavelové. Její usazeniny v těle nedráždí okamžitě, ale jejich účinek se dostavuje záludně a pomalu. Z tohoto důvodu jsou následky jen zřídka, jestliže vůbec, připisovány té správné příčině, totiž konzumaci rebarbory. Rebarborová šťáva nám může být užitečná za předpokladu, že ji použijeme úsporně a jen společně s ostatními šťávami jako karotkovou, celerovou nebo ovocnou. Neslaďte ji nikdy cukrem, použijte med.
V naší poradně s názvem POSTUP PŘI POŽITÍ BOBULE MAHONU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar Jezdinská.
Potřebujeme radu, vnučka požila neznámé množství bobulí mahonu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Není třeba se příliš obávat. Plody Mahónie cesmínolisté sice jsou ve větším množství jedovaté, ale až při počtu více jak 20 bobulí. Ovšem sníst takové množství letních bobulí z Mahónie není jednoduché, protože jsou velmi nechutné. Snesitelnou chuť získávají až po prvním přemrznutí, kdy rovněž ztrácí i svou jedovatost. V případě požití více než 20 bobulí Mahónie cesmínolisté se podává medicinální (živočišné) uhlí v jednorázovém množství 1 gram.
Rebarbora se dá koupit na farmářských trzích a v hypermarketech. V Anglii se však zářivě červené stonky rebarbory objevují běžně v obchodech již od ledna a čeká na ně mnoho příznivců dobrých chutí. Jedná se o rychlenou rebarboru, unikátní svým pěstováním v takzvaném Yorkshirském trojúhelníku, území mezi městy Leeds, Wakefield a Morley v hrabství Yorkshire. Rebarbora se zde pěstuje ve vyhřívaných halách v naprosté tmě, a to poté, co byla dva roky vystavena slunci, nepřízni počasí, ale i mrazu na polích, což je typické pro oblast blízko Skotska. Rebarbory se v listopadu přemístí do tmavých a teplých podmínek, kde jsou klamně nastaveny podmínky k růstu, jako kdyby bylo jaro. Právě v tomto umělém prostředí tepla a temna se z kořenů plných sacharidů, kde se koncentrovala a díky pozdějším mrazům uchovala energie ze slunce, uvolňuje do stonků fruktóza, jak se rostlina urputně snaží ke svému růstu vyčerpat ze sebe co nejvíce energie. Sklizeň probíhá při svíčkách, aby se nenarušil další růst, trvá od ledna do konce března a výsledkem jsou mimořádně křehké stonky rebarbory s jemnou, mnohem sladší chutí, než jsme zvyklí u běžné rebarbory.
Rychlená rebarbora je sladší než letní rebarbora, přesto vyžaduje dosladit cukrem a projít tepelnou úpravou, aby se z ní získala ta nejlepší jemně hořkosladká chuť. Pro svůj někdy až zemitý nádech a lehce hořkou chuť se může podávat i jako příloha k vepřovému masu, zvláště luxusním doplňkem je ke smažené makrele. Nejlepší uplatnění rebarbory je však u sladkých dezertů, a to nejen pro její efektní barvu, nádherně vyzní například v želé, džemech, kompotech a drincích.
Chutí se nejlépe hodí doplněná pomerančovou kůrou, badyánem a kardamomem. Úplně nejjednodušší je nechat vyznít její chuť zapečením s hnědým cukrem a orientálním kořením a koupat ji ve vlastní sladké šťávě. Nebo můžete udělat obrácený koláč plný rebarbory jako rychlý a neotřelý dezert, doplněný nejlépe vanilkovou zmrzlinou nebo jen kopečkem zakysané smetany, případně plnotučného jogurtu.
Ve svém příspěvku PSÍ VÍNO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Sádlo.
Soráč, že Vás opravuju.
Píšete: "rostliny, které chránily zdi panství před povětrnostními podmínkami, byly označovány jako psí. Patří mezi ně například psí víno, psí víno tříprsté, šípková růže"
Ale ne, to je tedy nápad. Psí zde přeci znamená nepravý, planý, bez užitku, zparchantělý (co byste si počala s kytkama apo. do 30 cm - violkou psí, krtičníkem psím, hávnatkou psí?). Vždy je tam ve dvojici něco léčivého, okrasného apod. Jedovatost - ok, internet tím straší, ale praxe je jiná - je to nedobré, nikdo to nejí, ani různě postižené děti to nenapadne, natož třeba psy. Probatum est.
Nenápadné květy - jo, a hlavně je to intenzivně medonosné v pozdním létě, kdy nic moc nemeduje.
Já vím, popularizovat je těžké.
S.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Rebarbora je zelenina, ze které se používají řapíky zelené nebo růžové až červené barvy, se kterými se nakládá jako s ovocem. Připravují se z nich moučníky s tvarohem, náplně do knedlíků, ovocné polévky, kompoty, zavařeniny, koláče. Pozor ale, při vaření nepoužívejte hliníkové nádobí, protože kov z něj reaguje s kyselinou šťavelovou a ostatními složkami šťávy z rebarbory.
Rebarbora raší celkem brzy, takže můžeme odlamovat řapíky postupně. Koncem června a začátkem července se zvyšuje obsah kyseliny šťavelové. Právě kvůli této kyselině se doporučuje konzumace rebarbory s dostatečným přísunem mléčných výrobků.
V naší poradně s názvem JE ROSTLINA ZAMIOCULCAS JEDOVATÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jindra Valentová.
Dorý den,mám podezření,že by můj malý pejsek /5,5 kg/ včera v odpoledních hodinách mohl sežvýkat kousek / asi 15 % /z jednoho upadlého lístku zamiokulasu,pokoj.rostl.Protože vím,že rostlina je jedovatá,obávám se o jeho zdraví.Zatím nemá žádné problémy, večer normálně jedl.Děkuji za vaši odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Rostlina zamiokulkas je jedovatá. Její jedovatost se na psech projevuje podobně jako alergie včetně průjmu a zvracení. Když psi žvýkají listy těchto rostlin, příznaky, které můžete očekávat, jsou: orální podráždění, intenzivní pálení a podráždění úst, pysků, jazyka, nadměrné slintání, zvracení, potíže s polykáním. Občas také můžete vidět nějaké zvracení. Očekává se, že se příznaky rozvinou krátce po expozici a trvají 8 až 12 hodin. Během této doby můžete psa povzbudit (ale nenutit), aby pil vodu nebo trochu mléka, což může pomoci kompenzovat jedovaté účinky. Váš pejsek nyní v klidu žere, tak to vypadá, že ho jedy z rostliny nijak neovlivňují, přesto pokud by se příznaky objevily a zhoršily se, kontaktujte svého rodinného veterináře, který vám poskytne potřebnou péči. Většinou se nejedná o život ohrožující záležitost, jen to velmi podráždí jejich ústní dutinu.
Sklizeň se provádí postupně, jak řapíky narůstají, a to od dubna do poloviny až konce června. Z rostliny lze sklidit asi třetinu listů, aby se příliš nevysílila. Při sklizni zbavujeme rostlinu listů a pro tvorbu nových potřebuje solidní přísun živin. Na zimu proto k rebarboře přihrneme rozležený hnůj nebo kvalitní kompost, na jaře pak přidáváme ve vodě rozpustné hnojivo. Po posledním jarním přihnojení by měla mít rebarbora zhruba od července klid, aby zesílila a příští jaro dala opět solidní výnos.
Jak reveň zpracovávat: Nejprve musíme z řapíku stáhnout tvrdou slupku, řapíky nakrájet na dílky a krátce je povařit s cukrem a skořicí (přidat můžeme i vanilku). Rebarbora má specifickou kyselou chuť, kterou povaření s cukrem poněkud otupí, ale ne zcela potlačí. Na koláče můžeme použít rebarboru i bez předvaření, jen pokrájenou. Na přípravu koláčů v zimním období je možné povařenou hmotu sterilizovat jako marmeládu, popřípadě nakrájené řapíky zamrazit. Tuto zeleninu používáme podobně jako ovoce, připravujeme z ní moučníky, náplně do knedlíků, ovocné polévky, kompoty, zavařeniny či koláče. Při vaření nikdy nepoužíváme hliníkové nádobí, protože reaguje se šťávou z rebarbory.
Zelené listové čepele rebarbory obsahují jedovaté látky včetně kyseliny šťavelové, která je nefrotoxická a korozivní. Jsou popsány otravy lidí po požití listů. Smrtelné následky konzumace byly problémem zejména v první světové válce, kdy byly listy doporučovány ke konzumaci.
Rebarboru musíme používat v rozumné míře. Velkou zajímavostí je, že rebarbora je zároveň bylina, z níž se využívá kořen, který je dokonce označován jako droga. Droga se používá při snížené chuti k jídlu, ke zlepšení vylučování žluči do střeva, při poruchách zažívání a nechutenství spojených s nadměrnou tvorbou žaludeční kyseliny. Podání nižších dávek kořene je vhodné proti průjmovému působení tříslovin, vyšší dávky naopak působí díky antrachinonům projímavě. Droga není vhodná pro těhotné ženy a kojící matky.
Obsah jedovatých látek je v rostlině proměnlivý – závisí na stanovišti, ročním období, klimatu, sušení rostlin, ale i denní či noční době. Účinnost toxických látek na jedince je závislá zejména na jeho stáří a zdraví, jinak působí jed na dítě a jinak na dospělého člověka, jinak také na osoby více senzitivní. Toxické látky bývají obsaženy v celé rostlině, často však ve vyšších koncentracích zvláště v některých jejích částech. Toxické metabolity působí toxicky až v dávkách přesahujících určitou mez, poté se stávají rostlinnými jedy. Toxické metabolity jsou často vysoce účinné biologicky aktivní látky, které jsou v malých dávkách potenciálně využitelné jako rostlinná léčiva.
Protože se mezi léčivými rostlinami vyskytují také rostliny jedovaté, netrhejte v žádném případě rostliny a nejezte plody, které neznáte! Sbírejte jen ty rostliny, které bezpečně poznáte!
Běžně se za jed považuje škodlivá látka, která způsobuje poruchu normálních činností lidského nebo zvířecího organismu. Přesněji vyjádřeno, jedem je látka, která po vniknutí do těla v malém množství (nejvýše několik desítek gramů) vyvolá po vstřebání chorobné změny, jež mohou vést i k zániku organismu. Následkem působení jedu v organismu je otrava, nemoc s určitým původcem, inkubační dobou, příznaky a určitým průběhem. Vždy jde o výsledek vzájemného působení organismu a jedovaté látky.
Konkrétní nejmenší množství jedu vyvolávající otravu se označuje jako toxická dávka. Některé rostliny nebo jejich části jsou jedovaté v čerstvém stavu, zatímco sušením, vařením, pečením či smažením jejich jedovatost mizí nebo se snižuje v důsledku změn a rozpadu účinných látek. Většinou se však jedovaté účinky rostlin při těchto pochodech nemění. Rostlina může obsahovat buď jedinou jedovatou látku, nebo celou řadu různě složitých jedů. Složení některých rostlinných jedů není dodnes známo. Například známý alkaloid morfin byl v opiu máku izolován již začátkem 19. století a uběhlo téměř sto let, než bylo stanoveno jeho přesné složení a struktura. V opiu se během několika dalších desetiletí výzkumu zjistilo ještě asi 50 dalších alkaloidů a v podstatě dodnes není výzkum máku setého z tohoto hlediska uzavřen.
Jírovec maďal
Rostlina s latinským názvem Aesculus hippocastanum se někdy nazývá také koňský kaštan. Jde o opadavý, až 30 m vysoký strom s kmenem o průměru až 2 m. Borka je zpočátku hladká, šedohnědá, později až červenohnědá, odlupující se v malých šupinách. Pupeny velké, silně lepkavé, hnědé až červenohnědé. Listy vstřícné, dlouze řapíkaté, dlanitě složené, 5 až 7četné, lístky přisedlé, obvejčité, na okraji pilovité, prostřední lístek větší než ostatní. Květy se objevují v květnu a
Oleandr je považován za jednu z nejjedovatějších zahradních rostlin, neboť k usmrcení dospělého člověka stačí obvykle požít jen dva listy, u dítěte list jeden. Člověk se může otrávit dokonce i medem, který včely vyrobily z květů oleandru. Jeho jedovatost je způsobena glykosidy oleandrinem a neriinem, které působí přímo na srdce a zvyšují tonus srdeční svaloviny. Projevy otravy jsou podobné jako u jiných jedovatých rostlin, a to zvracení, průjem, horečka, třesavka, závratě, křeče, srdeční arytmie. Jako protijed se používají přípravky vyráběné z ovčích digoxin-specifických Fab fragmentů imunoglobulinu (například Digibind či DigiFab). Základní účinnou látkou je cyklopentanperhydrofenatren. Ačkoliv se jedná primárně o protijed digitoxinu a digoxinu (srdeční glykosidy obsažené v náprstnících), lze jej v omezené míře použít také při otravách oleandrem, adéniem a dipladénií. Otravu oleandrem si můžete přivodit i požitím potravin grilovaných na této rostliny.
Protože zamioculcas patří do čeledi áronovité, řadí se tato rostlina mezi jedovaté druhy. Pokud pěstujete zamioculcas v domácím prostředí, učiňte veškerá opatření, aby se k němu nedostalo ani vaše dítě, ani váš zvířecí mazlíček.
K otravě člověka (dítěte) postačí menší množství, které sní.
Některé druhy této čeledi totiž obsahují ve svých pletivech nerozpustné krystaly šťavelanu vápenatého, který při pozření mechanicky dráždí sliznice dutiny ústní a trávicího traktu. Výsledkem je pak svědění, zánět, otok rtů, jazyka, patra i hltanu, což následně vede ke ztíženému polykání a potížím při dýchání, v nejhorším případě by mohlo dojít až k udušení. Může se objevit také dávení, zvracení, průjem a hemoragická gastroenteritida, tedy zánět žaludku a střev. Některé druhy navíc obsahují i proteolytické enzymy, které zhoršují účinek oxalátových krystalů, anebo rozpustné šťavelany a kyselinu šťavelovou, které způsobují tetanii a mohou být příčinou selhání ledvin.
Pokud zjistíte, že dítě nebo dospělý jedinec požil rostlinu, bezprostředně vyvolejte zvracení. Každopádně je důležitá lékařská pomoc.
K otravě u domácích mazlíčků postačí menší množství, které zvíře požije. Samozřejmě zaleží na druhu a velikosti zvířete.
Rostlina zamioculcas obsahuje jehličkovité krystaly oxalátu, které po požití způsobují ošklivé záněty sliznic u domácích mazlíčku.
Zjistíte-li, že váš domácí mazlíček konzumoval tuto rostlinu, či objevíte výše popsané příznaky, vyhledejte veterinárního lékaře, který si s otravou poradí.
Opadavý, až 4 m vysoký keř. Borka šedohnědá, rozpraskaná, mladé větve a pupeny žlutošedě plstnaté. Listy vstřícné, krátce stopkaté, vejčité, eliptické až obvejčité, na okraji pilovitě zubaté, na horní straně svraskalé, na spodní straně a na řapíku šedě plstnaté. Květy uspořádány v hustém chocholíku, 5četné, přisedlé nebo jen krátce stopkaté, drobné, do 8 mm v průměru, bělavé nebo žlutavé, v poupěti často načervenalé, tyčinek 5, čnělka trojcípá. Plodem je peckovice, zpočátku zelená, později červená, po dozrání leskle černá. Kalina kvete v dubnu až květnu.
Roste ve světlých lesích a na jejich okrajích, na křovinatých stráních, na půdách čerstvě vlhkých až suchých, humózních, výživných, vápnitých. Poloha slunná a teplá.
V léčitelství se sbírají zejména plody (Fructus viburni opuli), a to v době zralosti, ale i kůra (Cortex viburni opuli) nebo kůra z kořenů, obojí sbírané na počátku jara. Kůra obsahuje kumariny (esculentin, scopoletin, saligenin), glykosid salicin, tanin, fytosterol, cukr, pryskyřici, organické kyseliny (například mravenčí, octovou, valerovou, kaprylovou), flavonoidy, třísloviny, steroly, arbutin, cyklický alkohol viburnitol, hořčinu viburnin a další látky. V plodech jsou přítomny saponiny, cukry, pektin, červené barvivo, třísloviny, vitamín C a rovněž hořčina viburnin.
Kalina tušalaj se užívá zejména při léčení ženských potíží, jako jsou menstruační bolesti či křeče nebo nepravidelná menstruace (droga tlumí pohyby dělohy). Plody se osvědčily i při léčbě žaludečních vředů, zevně se kalina užívá na léčbu ekzémů a vyrážek. Z kůry se nejčastěji připravuje odvar (jednotlivá dávka max. 3 g drogy, denní dávka max. 8 g) nebo tinktura (2x až 4x denně 1 čajová lžička). Z plodů se připravuje nálev (1/2 polévkové lžíce drcených plodů na sklenici vroucí vody, luhuje se 15 minut, užívají se 4x denně 2 polévkové lžíce). Kůra z kořenů se užívá obvykle ve směsi s mléčným cukrem (usušená kůra se dobře pomele, rozetře se s mléčným cukrem v poměru 1 : 10 a bere se v dávkách „na špičku malého nože“) jako prostředek proti potratům nebo jako poměrně spolehlivý prostředek utišující menstruační bolesti a křeče. Droga je při nadměrném nebo dlouhodobém užívání mírně toxická (může vyvolat nevolnost, zvracení, průjem a podobně). Zcela kontraindikována je pro těhotné a kojící ženy. Toxická je nejen kůra, ale i čerstvé plody, které svou jedovatost ztrácejí teprve po tepelném zpracování.
Plody kaliny jsou po uvaření jedlé a lze z nich připravovat například marmeládu. Kalina je vhodnou dřevinou pro zpevňování břehů (má mělký kořenový systém, z něhož vyrůstá množství odmladků). Z tvrdého, pevného a žlutavě zbarveného kalinového dřeva se vyrábějí drobné dřevěné výrobky (hračky a podobně).
Jde o nenáročný druh, který se poměrně často pěstuje v parcích, zahradách či na sídlištích. Vyžaduje slunnou a teplou polohu, půda by měla být spíše suchá, vápnitá a výživná.
Diefenbachie se řadí mezi středně jedovaté rostliny. Zejména stonek, ale i jiné části rostliny obsahují krystaly šťavelanu vápenatého, který dráždí pokožku, oči i sliznice.
Po požití rostliny se objevuje slinění, zvracení, křeče, záněty a otoky zejména v ústech, krku a na rtech, v těžších případech se mohou objevit i dýchací potíže. Postiženému je třeba podávat dostatek tekutin a přivolat lékařskou pomoc.
Na kůži vyvolává šťáva z rostliny místní podráždění, pálení, svědění, někdy i puchýře, dostane-li se do oka, může způsobit jeho poškození nebo i dočasnou slepotu. Z těchto důvodů by se diefenbachie neměla pěstovat v bytech, kde se volně pohybují buď velmi malé děti, nebo domácí zvířata.
I když je lopatkovec skutečně krásná květina, je bohužel jedovatý. Konkrétně listy jsou pro lidi i zvířata velmi toxické, a proto je držte dál od dětí i domácích mazlíčků.
Rostlina pyracantha není příliš toxická, nebezpečná je především svými trny.
Plody hlohyně nejsou jedlé, protože obsahují mírně jedovatá semena. Semena této rostliny obsahují v malém množství kyanogenní glykosidy - prekurzory kyseliny kyanovodíkové nebo kyanovodíku HCN. V ostatních částech rostliny se tyto jedovaté látky nevyskytují. Vařením se tyto jedovaté látky neutralizují.
Po spolknutí čerstvých plodů i se semeny se objeví bolesti zažívacího traktu, zvracení, průjem a horečka. Nebyla hlášena žádná vážná otrava.
Plody jsou atraktivní a přitahují děti.
Opatření pro děti, které snědly čerstvé plody hlohyně:
Pro požití méně než 10 bobulí dítětem stačí přimět ho vypít trochu vody. Při tomto malém množství se neobjeví žádné známky otravy.
V případě požití většího množství kontaktujte svého lékaře nebo rychlou záchrannou službu.
V případě, že dítě požilo více než 20 bobulí, mohlo by pociťovat mírnou bolest břicha, nevolnost, zvracení, sucho v ústech, dilataci zornic, tachykardii a horečku se suchou a pálící kůží.
Pokud po požití malého množství bobulí má dítě stále příznaky, kontaktujte svého lékaře nebo rychlou záchrannou službu. Může to být problém s identifikací rostlin nebo nějaký jiný zdravotní problém.
Oční kontakt například kontaminovanými prsty od semen vede k výraznému zánětu spojivky a duhovky bez léze nekrózy rohovky a je nutná specifická léčba po konzultaci s oftalmologem.
Rostlina má ostré dlouhé trny. Její trny jsou obzvláště ostré a mohou pronikat hluboko do kůže, někdy dokonce až do kloubu, kde se zlomí a způsobují zánět kůže nebo synoviální blány kloubu, tak zvanou synovitidu. Pozdější odhalení příčiny tohoto zánětu v kloubu je ztíženo tím, že trny jsou na rentgenovém snímku průhledné - nejsou vidět. Navíc tyto záněty odolávají antibiotikům, protože nejsou způsobeny bakteriemi.
