Dýni hokaido lze použít do mnoha receptů v kuchyni. Hodí se na omáčky, polévky, na buchty, lze ji zapékat, grilovat, vařit z ní marmelády. Ale pozor na dužinu, která má sladkou chuť, ale nesmí se převařit, protože je pak na jazyku suchá a šupinatá. Než začnete dýni vařit, rozkrojte ji, odstraňte semínka a vlákna, poté nakrájejte na menší kousky i se slupkou a dejte vařit. Při vaření slupka krásně změkne. Pro inspiraci přidávám recepty na nějaké dobroty z hokaida.
Džem z hokaida
Suroviny:
1 dýně hokaido
2 šálky cukru
100 g sušeného nebo čerstvého ovoce (jablka, hrušky, meruňky, rozinky nebo švestky)
1 vanilkový cukr
celá skořice
Postup:
Dýni rozpůlíme, vydlabeme semena, nakrájíme na větší kostky. Uvaříme do měkka a rozmixujeme v mixéru v hladké pyré. Přidáme 2 šálky cukru, vanilkový cukr a ovoce nakrájené na kostky. Směs vaříme zhruba 20 minut a mícháme neustále vařečkou. Vaříme na mírném ohni, aby se nám džem nepřipaloval na dno hrnce. Ještě horkou směs nalijeme do skleniček se skořicovou tyčkou, zavíčkujeme, otočíme dnem vzhůru a necháme vychladnout.
Buchta z dýně hokaido
Suroviny:
2 hrnky nastrouhané dýně hokaido
3 vejce
1 hrnek moučkového cukru
1 hrnek oleje nebo 250 g tuku na pečení
2,5 hrnku polohrubé mouky
1 hrnek mléka
1 prášek do pečiva
1 vanilkový cukr
1 lžíce medu
1 kávová lžička sody
2 kávové lžičky mleté skořice
oříšky, rozinky, sušené ovoce
čokoládová poleva
Postup:
Očištěnou dýni nastrouháme na hrubém struhadle. Ušleháme vejce s cukrem a přidáme olej nebo tuk na pečení. Do mouky zamícháme prášek do pečiva, vanilkový cukr, sodu, skořici a ušlehaná vejce. Do této směsi vmícháme nastrouhanou cuketu a pořádně zamícháme. Pokud je těsto moc husté, rozředíme ho mlékem. Dle chuti můžeme přidat sekané ořechy, rozinky, různá semínka nebo sušené ovoce. Těsto nalijeme na vymazaný a moukou vysypaný plech a pečeme ve vyhřáté troubě na 175 °C. Po vychladnutí buchtu ozdobíme čokoládovou polevou.
Dýně hokaido polévka
Suroviny:
dýně hokaido
1 mrkev (může být a nemusí)
2 stroužky česneku
1 cibule
1 lžíce olivového oleje
sůl, pepř
muškátový oříšek, kari
Postup:
Dýni rozpůlíme, vydlabeme semena, nakrájíme na větší kostky. Na olivovém oleji osmažíme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme nahrubo nastrouhanou mrkev a kostky dýně. Podlijeme vodou a dusíme asi 20 minut. Poté směs rozmixujeme tyčovým mixér
V naší poradně s názvem ZAŠTIPOVÁNÍ HOKAIDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jindra.
prosím jestli máte zkušenost s pěstováním prolezl jsem mraky článku a nikde nic dají se zaštipovat???dik za odpověd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Dýně se dají normálně zkrátit, aby nepřerostly do míst, kde je už nechcete. Stačí ustřihnout hlavní šlahoun. Dýně pak již neporoste do délky, ale do šířky. Zde je k tomu video, sice v angličtině, ale je názorné: https://www.youtube.com/wat…
Hokaido nemusí být pouze oranžové. Delica F1 je zelené hokaido s ploše kulovitými tmavozelenými plody se světlým žíháním. Plody dorůstají do hmotnosti kolem 2 kg, dužina je jasně oranžová, chutná. Slupka je tužší než u klasického hokaida, plody jsou ale díky ní lépe skladovatelné. V Asii je tento typ tykve vysoce ceněný.
Kvalitou dužiny i její chutí se ale oranžovému bratru vyrovná. Právě chuť je to první, co labužníci u této tykve oceňují. Někteří tvrdí, že předčí i klasické oranžové hokaido.
Odrůda vykazuje díky barvě značnou toleranci k virózám, které způsobují na oranžových plodech klasického hokaida tmavě zelené skvrny a znehodnocují je.
Dýně hokaido je velmi vděčnou surovinou, lze z ní připravit výživnou a sytou polévku, zdravější variantu placek, přidat ji do koláče, který tak získá jemný žlutavý nádech. Dále perník, dýňový chléb, dětskou přesnídávku, dýňové čatní. Chutnou variantou je také pečená dýně hokaido.
Ingredience: 250 g čerstvých brusinek, 200 ml vody, 200 g cukru krupice, 2 ks hřebíčku, půl lžičky citronové kůry
Postup: Čerstvé plody brusinek umyjeme pod tekoucí vodou. V kastrolu promícháme vodu s cukrem a přivedeme k varu. Do vroucího cukerného roztoku nasypeme brusinky a vaříme na mírném ohni, dokud bobule nepopraskají. Přidáme kůru a hřebíčky. Marmeládu vaříme za občasného míchání a necháme probublávat asi cca 15 minut do zhoustnutí. Ještě teplou marmeládu přendáme do sklenice a uzavřeme. Marmeládu podáváme jako přílohu ke sladkým moučníkům, k masu, omáčkám anebo na chleba s máslem.
Minikiwi a vodu přiveďte k varu, ztlumte na středně nízkou teplotu a vařte 20 minut. Rozmixujte ponorným mixérem na pyré a přidejte cukr a citronovou šťávu. Pokračujte ve vaření po dobu 1 hodiny a 30 minut. Často míchejte, nebo se vám to na dně připálí. Můžete to zkusit trochu uspíšit při vyšší teplotě, ale pravděpodobně to spálíte, takže nebuďte horliví. Možná, že když na začátku nepřidáte tolik vody, můžete si trochu ukrátit vaření, ale opravdu to není moc vody na to, kolik je tam ovoce.
Testování, zda je správná konzistence, může být ošemetná věc, protože za tepla bude marmeláda vždy tekutá, bez ohledu na to, jestli už je hotová. Udělejte toto: dejte na talíř lžíci džemu. Talíř dejte na 5 minut do mrazáku. Není to dost času na zmražení, ale dostatečně to ochladí toto malé množství. Vyjměte talíř z mrazáku a projeďte prstem chladnou marmeládu. Pokud džem zůstane oddělený, aniž by se tekutina vracela do středu, je hotovo. Pokud to teče, pokračujte ve vaření a míchání! Hotovou marmeládu dejte do sklenic a zavíčkujte. Sterilizujte ve vroucí vodní lázni po dobu 15 minut. Vyjměte a ujistěte se, že všechna víčka vyskočí.
Z tohoto receptu se vyklube krásná sladká koláčová marmeláda. Pravděpodobně byste mohli přidat více cukru, aniž byste to zkazili, ale připadá mi to příjemně kyselé a na této úrovni stále trochu sladké. Je však kyselejší než většina marmelád zakoupených v obchodě.
Ingredience: 200 g cukru, 250 g čerstvých brusinek, 200 ml vody, 1 ks hřebíčku, ½ lžičky citronové kůry
Technologický postup: Čerstvé bobule brusinek propláchneme studenou vodou. V kastrolu promícháme vodu s cukrem a přivedeme k varu. Do vroucího cukerného roztoku přidáme brusinky a vaříme, dokud bobule nepopraskají. Pak teplotu snížíme, přidáme kůru a hřebíček. Marmeládu z čerstvých brusinek vaříme na mírném ohni, za občasného míchání necháme probublávat asi 15 až 20 minut do zhoustnutí. Ještě teplou marmeládu přendáme do sklenic a uzavřeme. Takto připravený džem z čerstvých brusinek s kousky bobulek podáváme jako přílohu k sladkým moučníkům, masu a omáčkám. Můžeme servírovat i ke svíčkové omáčce.
V naší poradně s názvem DÝNĚ - DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eliška Vašková.
Nevíte , prosím o jakou dýni( zelená ) se jedná ? Myslím, že takovou jsem ani nesadila. Sadila jsem hokaida a oranžové obří dýně. Děkuji za odpověď Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Je to zimní dýně. Je to jednoleté ovoce zastupující několik druhů tykví v rámci rodu Cucurbita. Pozdně rostoucí, méně symetrické odrůdy lichého tvaru, drsné nebo bradavičnaté, malé až střední velikosti, ale s dlouhověkostí a tvrdou kůrou, se obvykle nazývají zimní tykve. Od letní tykve se liší tím, že se sklízejí a konzumují ve zralém stadiu, kdy jejich semena uvnitř plně dozrála a jejich slupka ztvrdla do tuhé kůry. V této fázi lze většinu odrůd této zeleniny skladovat pro použití během zimy. Zimní dýně se obvykle před konzumací vaří a slupka nebo kůra se obvykle nejí, jako je tomu u letní dýně.
Přímo ta vaše zelená dýně je karnevalová dýně. Je to kříženec sladké knedlíkové dýně a žaludové dýně. Je to atraktivní americká odrůda s kombinací oranžových, žlutých a zelených (v závislosti na zralosti) pruhů a skvrn na krémově zbarvené slupce. Stejně jako máslová dýně má karnevalová dýně ořechovou a sladkou chuť. Stačí ji jen lehce dochutit solí, pepřem a trochou másla, ale chutná je i posypaná trochou hnědého cukru nebo pokapáním javorovým sirupem před vařením, které lze provádět v troubě nebo v pomalém hrnci. Pečená dýně zabere méně času, ale pomalý hrnec je vhodný, pokud potřebujete troubu na jiná jídla.
Dýni můžete podávat tak, jak je, nebo vydlabejte dužinu a rozmačkejte na kaši. Karnevalová dýně je jednoduchou přílohou k pečenému krůtímu nebo kuřecímu masu, stejně jako k hovězí pečínce nebo vepřovému karé.
Sklízí se teprve až před silnými mrazy. Zralá je tehdy, když se slupka zbarví a stane se matně suchou. Nebudete moci vytvořit důlek, když do ní zatlačíte prstem. Nechte na dýni 6 cm stonku a odřezávejte ho opatrně, aby nedošlo k poškození, které by mohlo zkrátit dobu skladování. Vytvrzujte 7-10 dní na slunci, aby kůra ztvrdla a zvýšila se kvalita pro zimní skladování. Před uložením na chladném tmavém místě s teplotou okolo 10 °C a 50-65% vlhkostí z kůry otřete veškeré nečistoty. Tady se můžete podívat na další obrázky podobných výpěstků: https://www.google.cz/image….
Ingredience: 1,3 kg plodů bezinek, 0,6 kg cukru, 3 g kyseliny citronové nebo 4 lžíce čerstvě vymačkané citronové šťávy, pektin, sklenice s víčky
Postup: Bobule zcela zralých bezinek otrháme a bez podlévání je zahřejeme k varu, na mírném zdroji tepla je povaříme, dokud nezměknou, vytřeme je na protlak a ten zvážíme. Na 1 kg protlaku přidáme 100 g cukru, zvýšíme teplotu zdroje a vaříme 20 minut. Přidáme práškový pektin rozmíchaný s trochou cukru (množství dle návodu na obalu), bez přerušení varu přidáme i zbytek cukru a po jeho rozpuštění i kyselinu citronovou nebo citronovou šťávu. Dále vaříme a zkoušíme, zda je marmeláda podle zkoušky dostatečně hustá. Hotovou marmeládu, ještě dost teplou, dáme do sterilovaných skleniček, dobře uzavřeme a necháme vychladnout dnem vzhůru. Když si budete dělat z bezu marmeládu, dejte si pozor, aby se vám do ní nedostaly stopky rostliny. Obsahují jedovaté kyanidy.
V naší poradně s názvem CIBULOVÁ ŠŤÁVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Doleželová.
Prosím Vás kde najdu recept na cibulovou šťávu. Měli jste ji na vašem webu. Děkuji D.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Recept na cibulovou šťávu je tady: https://www.ceskenapady.cz/…
V článku je napsáno, jak se používá šťáva z cibule na kašel. Jestli je dobrá cibule s cukrem proti kašli. A také recept na to, jak vymačkat šťávu z cibule.
Domácí pekárna se v poslední době stává velkým hitem, a pokud ji ještě nemáte a o jejím nákupu přemýšlíte, určitě vás budou následující řádky zajímat. Většina dnešních pekáren nezůstává už jen u funkce pečení chleba, ale, jak jsem již zmínila, umí míchat, hníst, připraví kynuté těsto slané i sladké, či marmeládu.
První, co byste si měli u pekárny rozmyslet, je její velikost, jak velký chléb chcete mít; očekávejte, že čím větší objem pekárny bude, tím vyšší bude cena.
Další věc, na kterou se zaměřte a která hodně souvisí s velikostí pekárny, je počet hnětačů, zvolíte-li menší objem, postačí vám pekárna s jedním hnětačem, u velkých pekáren, jako je XXL a podobně, určitě doporučuji hnětače dva, ale tam pozor, jakého zvolíte výrobce, jedinou nevýhodu, kterou v tomto systému vidím, je, že pokud neodstraním hnětače před pečením, nebudu mít v chlebu jednu díru, ale dvě.
Za zmínku určitě při rozhodování stojí i spotřeba elektrické energie.
Různí výrobci také nabízejí různé programy pekáren, upečení chleba je samozřejmostí, většina pekáren je i na kynutá těsta, pak jsou ale pekárny, které vám umíchají těsto bez kynutí, připraví marmeládu, nebo si v nich dokonce můžete připravit domácí jogurt; i tady stojí za to zapřemýšlet, co všechno od pekárny očekáváte a co skutečně využijete.
Při volbě pečení by v pekárně také neměla chybět funkce, která vám umožní nastavit intenzitu propečení kůrky, většinou se jedná o tři stupně.
Chystáte-li si připravovat voňavý chleba k snídani, nezapomeňte na funkci odloženého startu, abyste ráno v pět kvůli chlebu nemuseli vylézat z postele, ale jednoduše si vše připravíte večer a nastavíte, kdy má začít pekárna pracovat.
Takovým nadstandardem pak už jsou na trhu pekárny, které mají automatický dávkovač surovin, což znamená, že některé suroviny, které je potřeba dodat až v průběhu cyklu, si pekárna sama přimíchá a vy nemusíte hlídat správný okamžik.
V naší poradně s názvem PEČENÍ CHLEBA V ELEKTR.PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimir Kalina.
Mám problém.Když mě chléb v pekárně krásně vykyne a zahájím pečení,vždy po vypnutí pekárny se chléb ve středu propadne a je z toho neforemný kus upečeného chleba.Dík azdraví Vladimír
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Zkuste jiný recept na pečení. Tady je podrobně vysvětlen netradiční recept z kvásku: https://www.ceskenapady.cz/…
Dýně hokaido se od pradávna pěstuje na Dálném východě, odkud se rozšířila do Ameriky, její prapůvod však můžeme nalézt v Nové Anglii. Obliba dýně hokaido, jejíž původní název Hokkaidó si většina z nás počeštila, v dnešní době vzrůstá i v České republice díky stoupajícímu zájmu o zdravý životní styl. Dýně hokaido je totiž také chutnou náhražkou nezdravých příloh či hlavní přísadou do skvělých krémových polévek a omáček.
Dýně hokaido obsahuje především vitamíny skupiny A, C a E, z minerálních látek například draslík, fosfor, železo, vápník a hořčík. Skrývá v sobě i množství betakarotenu, tedy provitaminu A, který zajišťuje kvalitu kůže, podporuje opálení a chrání pokožku před UV zářením. Betakaroten se projevuje zabarvením do červena, proto čím oranžovější a vyzrálejší dýně je, tím více betakarotenu obsahuje. Dýňová semínka jsou plná oleje, který v sobě má značný podíl zinku. Zinek je skvělý pro vlasy a nehty. Semena dýně jsou vynikající také na potíže s prostatou. Dýně hokaido obsahuje i mnoho vlákniny, která je známá svými pozitivními účinky na zažívací systém a funkci střev. Díky schopnosti vázat toxiny navíc podporuje imunitní systém, funguje na poruchy srdce a onemocnění ledvin, žaludku, sleziny a slinivky. Má močopudné účinky. Z dýně hokaido je výtečná polévka, ale i koláč. Přičemž u polévky nemusíte hlídat kalorie, pokud ji rozmixujete.
Konzumace dýně hokaido je vhodná i pro diabetiky, opražená semínka napomáhají pánům při potížích s prostatou. Kvůli nízkému energetickému obsahu, vysokému obsahu vlákniny a detoxikačním účinkům je dýně hokaido vhodná i jako součást jídelníčku při redukční dietě.
Dýně hokaido je jednoletá rostlina, která nepotřebuje zvláštní péči. Ideální půda je dostatečně zásobena živinami, bez plevele. Je-li půda chudší, je dobré do ní zapracovat kompost. Zemina má být středně těžká. Je nutné zajistit dostatečnou vlhkost půdy. Stanoviště musí být slunné a teplé. Dýně velmi špatně snáší mrazy a obvykle je nepřežije. Semena dýně si před sázením na noc namočte do vody, aby snadno a rychle vyklíčila. Semínka pak další den vysévejte do hloubky 3 až 5 centimetrů, asi 1 metr od sebe. Lepším řešením je však předpěstovat si sazenice, ideálně v dubnu. Sazeničky rychle vyrostou, zasadíte-li semínka do písčité půdy s dostatečnou vlhkostí, kterou je třeba udržovat. Sazenice přesazujte do záhonu v květnu. Opět dodržte stejné rozestupy, jako v případě semen.
Dýně potřebují dostatek prostoru, pokud chcete mít maximálně velké dýně, rozptyl mezi semeny by měl být minimálně 1,3 metru. Oddenky dýní se budou plazivě rozrůstat po okolí. Lze je zastřihávat, díky čemuž půjde energie rostliny více do plodů a méně do růstu oddenků. Brzy po začátku růstu rostlin je nutné záhon vydatně zalévat, přičemž listy dýně nezaléváme. Jelikož dýně patří mezi tykve, je třeba dát si pozor na přítomnost dalších druhů tykví v zahradě (jako jsou cukety). Při přenosu pylu z cuket na dýně se druhy zkříží a výsledkem budou plody dýně snížené kvality.
Květu se dočkáte již koncem května nebo v červnu. Zralé oranžové plody se sklízejí na podzim, de facto již od srpna. Sklízí se velké plody tmavě oranžové barvy s tvrdou a hladkou slupkou. Stopky mají být dřevnaté a sušší. Není však vhodné nechat dýni přezrát. Taková dýně bude samé vlákno, ztrácí vitamíny, zejména betakaroten, čímž se stává bledší.
Dýně je vhodné skladovat na suchém místě v chladu, ideální tedy bude suchý sklep. Vlhkost dýním velmi škodí. Proto se jistě vyhněte místům, kde se daří plísním. Správně uskladněná dýně vám vydrží půl roku, někdy dokonce i do další sklizně. Při skladování dýně dozrává, čímž se zvyšuje obsah sacharidů a vitamínů. Dýně skladujeme i se stopkou, kterou až před použitím odstraníme. Dýně bychom měli občas zkontrolovat. Pokud se kazí nebo plesniví, poškozené plody nemilosrdně vyhodíme, aby se nákaza nemohla šířit na ostatní plody. V suchém sklepě vydrží dýně hokaido asi půl roku, přičemž se její obsah vitamínů a cukru během skladování zvyšuje.
Skladovat dýně je možné v sušené formě – dýni nakrájíme na plátky, necháme vysušit a uskladníme například v zavřené sklenici. Sušit můžeme i nastrouhanou dýni, sušené drobné kousky je pak možné přihodit do polévky nebo do buchty. Semena z dýně uchováme na další rok, kdy se nám budou hodit pro následující sadbu.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ve svém příspěvku RECEPT UTOPENCI SE ZELÍM A KŘENEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Inka.
V severních Čechách v hospůdce U vodopádu v zimě podávávali utopence s cibulí, zelím a křenem. Bylo to ohromné s chlebem a 2 dcl svařáku. Má někdo na podobné utopence recept?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivana.
Dobrý den, naložila jsem špekáčky, asi po týdnu jsme ochutnali a přidali cibuli.
Teď jsou naložené asi čtyři týdny a obsah se trochu zakalil a objevily se bublinky.
Máte s tím někdo zkušenost? Děkuji za odpověď.
Ingredience: 2 kg blum, 800 g cukru krupice, 10 g kyseliny citronové, 2 l vody, 2 kusy hvězdiček badyánu, 2 kousky celé skořice.
Postup: Zralé pevné blumy dobře omyjeme, rozpůlíme a zbavíme pecek. Nálev: do hrnce vsypeme krupicový cukr, zalijeme ho vodou, přivedeme k varu a necháme krátce svařit, poté přidáme kyselinu citronovou, kousek skořice a badyán. Blumy naskládáme do čistých vyvařených sklenic, zalijeme je horkým nálevem až po okraj, uzavřeme víčky a sterilujeme 25 minut při teplotě 85 °C.
Recept 2
Ingredience: 1 kg blum.
Postup: Blumy vypeckujeme. Sklenice vypaříme a propláchneme slivovicí nebo jiným alkoholem. Na dno sklenice dáme asi 5 pecek a pak už skládáme půlky blum, dokud není sklenice plná (napěchovaná, ale blumy se nesmí nedotýkat víčka). Poté už jen „zavíčkujeme‟ a dáme zavařit. Sterilujeme 25 minut při teplotě 85 °C. Blumy pustí dost vlastní šťávy. Poněvadž nejsou doslazované, mají pořád „svoji‟ chuť, což znamená, že mohou být kyselejší. Dají se proto použít i k přípravě slaných jídel (třeba s masem).
Marmeláda z blum
Ingredience: 1 150 g cukru písek, 1 GELFIX KLASIK, 1 kg blum.
Postup: Blumy vypeckujeme, poté buď pokrájíme na malé kousky, nebo rozmixujeme. V troše cukru rozmícháme GELFIX KLASIK a roztok přidáme k ovoci. Povaříme asi 1 minutu. Pak přidáme zbytek cukru, promícháme a vaříme ještě asi 5 minut. Přibližně 2 malé lžičky marmelády nalijeme na talířek a necháme vychladnout. Pokud marmeláda ztuhne, nemusíme již nic přidávat (jinak přidáme ještě 2 lžičky kyseliny citronové). Horkou marmeládu nalijeme do skleniček, ty uzavřeme a dáme dnem vzhůru. Nezavařujeme.
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ RECEPT NA NALOŽENÉ PLODY SCHIZANDRY V MEDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Máte,prosím někdo recept s dávkou medu a plodů schizandry,jak dlouho nechat naložené a jak užívat ?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Domácí pastilky ze schisandry
Ingredience:
- 29 gramů prášku ze schisandry
- 1 lžíce medu
- okvětní lístky z růže nebo jiný rostlinný prášek na stužení pastilky - volitelně
Postup:
V případě že med je příliš tuhý, jemně ho nahřejeme ve vodní lázni, aby se roztekl. Do malé misky dáme prášek ze schisandry a zvolna přidáváme med dokud se nevytvoří těstovitá konzistence. Z těsta vytvarujte kuličky velikosti hrášku a obalíme je v prášku z okvětních lístků, aby se kuličky neslepovaly. Kuličky se uloží do těsného obalu na tmavé místo nebo v chladničce.
Doporučené použití: 3 až 6 g denně.
Ingredience: 250 g polohrubé mouky, 100 g moučkového cukru, 125 g másla, špetka soli, špetka sody, lístky meduňky
Ingredience na náplň: 500 g ovoce (marmelády), 3 lžičky pektinu, třtinový cukr (množství dle sladkosti ovoce), šťáva z 1 citronu, 1 vejce, třtinový cukr na posypání
Postup: Zdeněk Pohlreich meduňku naseká na kousky. Máslo nakrájí a promíchá se zbytkem surovin. Propracuje těsto, zabalí je do fólie a nechá v lednici odpočinout (nejlépe přes noc).
Na náplň krátce povaří ovoce s cukrem, citronovou šťávu smíchá s pektinem, přidá do ovoce a vaří asi 4 minuty. Náplň nechá vychladnout a zželírovat – nejlépe přes noc, to je tajemství moučníku. Ovšem, jak Zdeněk Pohlreich dodává, ovoce lze použít také čerstvé, případně marmeládu z domácího zdroje.
Druhý den Zdeněk Pohlreich vyndá těsto z lednice, odebere dvě třetiny a vyloží jimi dno a stěny koláčové formy o průměru 24 cm. Před vložením těsta formu vymaže máslem a vysype hrubou moukou. Dno propíchá a peče v troubě na 170 °C dorůžova. Korpus naplní ovocnou směsí. Zbytek těsta rozválí a nakrájí pásky, které poklade na povrch koláče. Potře vejcem a posype třtinovým cukrem. Opět vrátí do trouby a peče asi 35 minut (teplota zůstává na 170 °C).
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zákusek indiánek je doslova božská pochoutka a jeho výroba není až tak složitá. Slaďounká růžová pěna je natočená na piškotu (čili bufleru) a politá čokoládou či jinou polevou.
Ingredience na buflery: 83 g hladké mouky, 60 g cukru krystal, 33 g vanilkového pudinkového prášku, 157 g bílků (cca 5 vajec), 73 g žloutků, 20 ml vody
Ingredience na pěnu: 160 g cukru krupice, 8 lžic vody, 80 g moučkového cukru, 2,5-3 lžíce rybízové marmelády
Ingredience na dokončení: hořká čokoláda (může být ta na vaření), ztužený tuk k naředění čokolády
Postup: Nejprve se pustíme do pečení buflerů (piškotů) pod pěnu. Zapneme troubu a nastavíme teplotu na 180 °C. V jedné míse ušleháme bílky s částí cukru a pudinkem, bude to trvat trošku déle. Žloutky šleháme se zbytkem cukru a postupně přiléváme vodu, dokud vše neušleháme do pěny. Do žloutkové pěny přidáme nejprve 2 lžíce ušlehaných bílků, abychom pěnu zlehčili, a pak opatrně vmícháme zbytek sněhu. Nakonec přidáme přes síto mouku a zlehka ji obracením zapracujeme do hmoty. Připraveným těstem naplníme zdobicí sáček a na plechu vyloženém pečicím papírem se pokusíme tvořit kolečka, která dáme péct do předehřáté trouby do zrůžovění, tedy přibližně 10-15 minut.
Příprava pěny: Krupicový cukr nasypeme do kastrůlku, přidáme k němu 6 lžic studené vody a mícháme do rozpuštění, pak přivedeme pomalu k varu a vaříme na velmi mírném ohni do té doby, než je svařený na nit. To znamená, že si dáte na prst kapku rozvaru, spojíte dva prsty k sobě, a když je rozevřete, rozvar se vám mezi nimi táhne jako nit, trvá to okolo 20-30 minut. Než se rozvar uvaří, ušleháme z bílků, moučkového cukru a rozmíchané marmelády pevný sníh. Pokud máme marmeládu tuhou, tak si ji lžící nejdříve pořádně rozmícháme do hladka. Svařený rozvar ihned vlijeme do sněhu a šleháme do tuha, dokud nám sníh nevychladne (okolo 8 minut za předpokladu použití elektrického šlehače). Připravenou pěnu dáme do sáčku s větší hladkou zdobicí špičkou - velikost zvolíme podle toho, jak velké chceme indiánky mít - a natočíme na piškoty tvar indiánků.
Připravené indiánky dáme na několik hodin ztuhnout do lednice, měly by stačit asi 3 hodiny. Z uvedeného množství by vám mělo vzniknout cca 27 indiánků, přičemž buflerů bude o něco více.
Když indiánky v lednici řádně prochladnou, rozpustíme ve vodní lázni čokoládu hodně naředěnou 100% tukem v poměru cca 1 : 1, aby byla čokoláda opravdu hodně tekutá.
Rozpuštěnou čokoládu dáme do hrnku, indiánky uchopíme za buflery a pěkně je do čokolády špičkou dolů namáčíme. Přebytečnou čokoládu necháme odtéct a indiánky pokládáme na pečicí papír. Nebojte se, indiánky do čokolády nesjedou. Nyní stačí nechat čokoládu v chladu ztuhnout, což je otázka chviličky, a můžeme podávat.
Tip: Kdyby byla tato pěna pro vás příliš hutná, můžete místo moučkového cukru dát jen cukr krupici.
Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vilém Černík.
Teda zcela mne usadil recept dle Pohlreicha. Jak jsem byl blbej a nevzdělanej než mne poučil tenhle kuchtík. Tak on před vařením brambory umyje, hleďme, a dokonce cibuli oloupe. No, řekl by to někdo ? A jen tak mimochodem, smetana nemá v buřguláši co dělat, to ať si vaří Pohlreich v těch svejch rádoby honosných putykách.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naděžda.
Pane Černíku, do buřtguláše přidávám na konec šlehačku, aby se zjemnil. Je i pro děti a ne jen pro chlapy, co ho zapijí škopkem piva.
A jsem přesvědčena, že pan Pohlreich o vaření toho ví mnohem víc, než vy, pokud nevaříte v nějaké vyhlášené restauraci.
Do velké mísy nasypte mouku a cukr. Dlaní utvořte důlek, do kterého vložte vejce, na menší kousky pokrájený změklý tuk, citronovou kůru a vše dobře propracujte. Těsto nechte chvíli odpočinout (v chladničce můžete nechat zabalené v mikrotenu i několik dní). Odpočinuté těsto pak rozdělte na 4 díly. Vál si mírně poprašte moukou, váleček na těsto také a lehkým tlakem každý kus těsta rozválejte na tloušťku asi 4 mm. Vedle připraveného plátu si nasypte trochu mouky, do které si „máčejte“ vykrajovátka a jimi do těsta vytlačujte své oblíbené tvary. Příborovým nožem každý kousek podeberte, přeneste na plech vyložený silikonovou podložkou, nebo pečicím papírem, a vložte do předehřáté trouby. Pečte do slabého zrůžovění, cca 8 minut (každý, jak je zvyklý podle své trouby). Hotové vychladlé cukroví potřete z jedné strany marmeládou a lehce přitiskněte druhý stejný díl. Narovnejte do uzavíratelné nádoby a nechte uležet. Posypte moučkovým cukrem.
Technologický postup: Hovězí líčka očistíme, omyjeme a prošpikujeme polovinou slaniny. Takto připravená líčka orestujeme, vyjmeme, osolíme a opepříme. Do hrnce, ve kterém jsme restovali líčka, přidáme nakrájený zbylý špek, nasypeme očištěnou a nakrájenou zeleninu, kterou restujeme dozlatova, a přidáme cukr, aby nám vznikl karamel. Poté okořeníme (pepř mletý, pepř celý, bobkový list, nové koření, tymián) a líčka podlijeme vývarem a 1/3 červeného vína. Přivedeme k varu a dusíme do poloměkka. Necháme zchladnout, přiklopíme poklicí a dáme na dva dny do lednice rozležet. Po dvou dnech přivedeme k varu a dusíme doměkka, měkké maso vyjmeme, přilijeme zbytek červeného vína, povidla, šípkovou marmeládu, nastrouhaný perník, čokoládu a vše důkladně provaříme. Podle potřeby můžeme dohustit strouhaným perníkem nebo naopak zředit vývarem. Až máme omáčku provařenou, tak ji přecedíme a přidáme sušené švestky, sušené brusinky, sušené meruňky, hrozinky, mandle, přidáme líčka a povaříme cca 5 minut. Takto připravená líčka podáváme s houskovým knedlíkem nebo třeba s vánočkou. Tento recept se výborně hodí na vánoční svátky.
Opadavý, až 4 m vysoký keř. Borka šedohnědá, rozpraskaná, mladé větve a pupeny žlutošedě plstnaté. Listy vstřícné, krátce stopkaté, vejčité, eliptické až obvejčité, na okraji pilovitě zubaté, na horní straně svraskalé, na spodní straně a na řapíku šedě plstnaté. Květy uspořádány v hustém chocholíku, 5četné, přisedlé nebo jen krátce stopkaté, drobné, do 8 mm v průměru, bělavé nebo žlutavé, v poupěti často načervenalé, tyčinek 5, čnělka trojcípá. Plodem je peckovice, zpočátku zelená, později červená, po dozrání leskle černá. Kalina kvete v dubnu až květnu.
Roste ve světlých lesích a na jejich okrajích, na křovinatých stráních, na půdách čerstvě vlhkých až suchých, humózních, výživných, vápnitých. Poloha slunná a teplá.
V léčitelství se sbírají zejména plody (Fructus viburni opuli), a to v době zralosti, ale i kůra (Cortex viburni opuli) nebo kůra z kořenů, obojí sbírané na počátku jara. Kůra obsahuje kumariny (esculentin, scopoletin, saligenin), glykosid salicin, tanin, fytosterol, cukr, pryskyřici, organické kyseliny (například mravenčí, octovou, valerovou, kaprylovou), flavonoidy, třísloviny, steroly, arbutin, cyklický alkohol viburnitol, hořčinu viburnin a další látky. V plodech jsou přítomny saponiny, cukry, pektin, červené barvivo, třísloviny, vitamín C a rovněž hořčina viburnin.
Kalina tušalaj se užívá zejména při léčení ženských potíží, jako jsou menstruační bolesti či křeče nebo nepravidelná menstruace (droga tlumí pohyby dělohy). Plody se osvědčily i při léčbě žaludečních vředů, zevně se kalina užívá na léčbu ekzémů a vyrážek. Z kůry se nejčastěji připravuje odvar (jednotlivá dávka max. 3 g drogy, denní dávka max. 8 g) nebo tinktura (2x až 4x denně 1 čajová lžička). Z plodů se připravuje nálev (1/2 polévkové lžíce drcených plodů na sklenici vroucí vody, luhuje se 15 minut, užívají se 4x denně 2 polévkové lžíce). Kůra z kořenů se užívá obvykle ve směsi s mléčným cukrem (usušená kůra se dobře pomele, rozetře se s mléčným cukrem v poměru 1 : 10 a bere se v dávkách „na špičku malého nože“) jako prostředek proti potratům nebo jako poměrně spolehlivý prostředek utišující menstruační bolesti a křeče. Droga je při nadměrném nebo dlouhodobém užívání mírně toxická (může vyvolat nevolnost, zvracení, průjem a podobně). Zcela kontraindikována je pro těhotné a kojící ženy. Toxická je nejen kůra, ale i čerstvé plody, které svou jedovatost ztrácejí teprve po tepelném zpracování.
Plody kaliny jsou po uvaření jedlé a lze z nich připravovat například marmeládu. Kalina je vhodnou dřevinou pro zpevňování břehů (má mělký kořenový systém, z něhož vyrůstá množství odmladků). Z tvrdého, pevného a žlutavě zbarveného kalinového dřeva se vyrábějí drobné dřevěné výrobky (hračky a podobně).
Jde o nenáročný druh, který se poměrně často pěstuje v parcích, zahradách či na sídlištích. Vyžaduje slunnou a teplou polohu, půda by měla být spíše suchá, vápnitá a výživná.
