Ingredience: 1 kg vepřového plecka, 1 kg vepřové krkovice, 1,5 kg syrového sádla, 750 ml bílého vína, 6 g pepře, 30 g hrubé mořské soli
Technologický postup: Sádlo nakrájíme na kostky cca 3 x 3 cm. Maso na kostky o něco větší. Sádlo vložíme do hrnce a na velmi mírném plameni pomalu rozpouštíme a mícháme, dokud lehce nezezlátne. Po částech, za stálého míchání, vložíme maso. Poté zalijeme vínem, promícháme, na středním plameni a za občasného zamíchání necháme probublávat. Za hodinku zmírníme plamen na minimum, promícháme, hrnec uzavřeme poklicí a necháme bublat 3 hodiny. Máte-li pocit, že se maso začíná smažit, můžete lehce podlít vodou nebo vínem. Mezitím si připravíme nádoby, do kterých přendáme hotové rillettes. Nádoby vypláchneme vařící vodou a vysušíme. Po 3 hodinkách přidáme sůl a máme-li, tak i kosti a kůži, které dodají pokrmu tu správnou chuť. Opět dobře promícháme a necháme bublat další 3 hodinky, a to bez pokličky. Ke konci vaření přidáme pepř, promícháme, vypneme zdroj tepla a necháme odpočinout. Místo vaření je vhodné obdobně i rillettes péct v troubě při teplotě 80–100 °C. Děrovanou naběračkou důkladně odstraníme kosti a kůže a necháme asi hodinku vychladnout. Poté posbíráme tuk, který si uchováme ve sklenici. Rozvařené maso několik minut promícháváme a pak děrovanou naběračkou rozdělíme do připravených nádob. Pokud se nám maso nespojilo, je možné je rozmixovat tyčovým mixérem. Necháme chvilku odstát a rillettes zalijeme částí odebraného tuku. Tím se povrch uzavře. V chladné místnosti necháme vychladnout a druhý den můžeme zakrýt voskovým papírem a uchovat jeden až dva týdny v lednici. Rillettes je také možno zamrazit, ale nejlépe až po dvou dnech v lednici. Rillettes z lednice vyjmeme asi 30 minut před konzumací. Nejlépe chutná na opečeném chlebu.
Ve svém příspěvku VODA V ZAHRADNÍM JEZÍRKU. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarda.
Do zahradního jezírka, kde mám zatím umístěné pouze lekníny jsem napustil dešťovou vodu z nádrží. Voda je však trochu "mléčná".Chtěl bych jí pročistit než tam dám rybičky. Neublíží rostlinám SAVO ORIGINÁL pro čištění studní a bazénů ? Poraďte. Děkuji.
Jarda
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Je to masová pomazánka, která se připravuje nejčastěji z vepřového bůčku, dá se ale použít i jiné tučnější maso, jako například kachna, husa, králík, losos a podobně.
Maso na rillettes se krájí na kostky o velikosti 2–3 cm, které se dají do pekáče, kde se osolí, opepří a podlijí bílým vínem. Podle chuti se mohou přidat i jiné ingredience (česnek, rozmarýn, tymián, bobkový list, jalovec, ...). Maso se vloží do trouby, kde se pomalu peče až osm hodin, dokud se nerozpadne a nevytvoří kompaktní hmotu. Takto upečené maso se nechá vychladnout a podává se s bílým pečivem. Někdy je lepší maso pro jemnější strukturu rozmělnit vidličkou nebo tyčovým mixérem.
Recept pochází z oblasti Touraine ve střední Francii, místní rillettes mají chráněné zeměpisné označení původu. První zmínka o nich pochází z roku 1480, název vznikl jako zdrobnělina výrazu rille, označujícího podlouhlý špalíček sádla.
Rillet se někdy také nazývá jako rillettes, rijet, grillons, cretons, u nás známé jako masová pomazánka.
Tato francouzská specialita je sice jednoduchá, ale velmi dlouhá na přípravu. Jedná se o pokrm pro labužníky.
Na dobré rillettes potřebujeme dobré vepřové maso. Nejlépe směs několika druhů. Nejoptimálnější je používat plecko, krkovici, kotlety.
Obecně platí, že na 1 kg masa se přidává 0,25 l tekutin (sádlo se nepočítá).
Ingredience: 2 kg kachny, 1 kg vepřového sádla (na škvaření), 2 dl suchého bílého vína, sůl, pepř, bobkový list, tymián
Technologický postup: Sádlo nakrájíme na 2cm kostky, vyškvaříme, škvarky vytáhneme. Z kachny stáhneme kůži, naporcujeme ji na díly, vložíme do hrnce i s kostmi. Zalijeme sádlem a vínem, aby maso bylo úplně potopené, vložíme bylinky, osolíme, opepříme a zakryjeme kůží. Dáme konfitovat do trouby 5–8 hodin na 80–100 °C. Občas promícháme a popřípadě dolijeme trochou vody. Oddělíme veškeré maso od kostí do misky, přidáme trochu sádla z výpeku a maso rozmačkáme vidličkou, až vznikne jemná pomazánka. Vložíme do sklenic nebo misek, dolijeme výpekem a dáme vychladit.
Ve svém příspěvku RECEPT UTOPENCI SE ZELÍM A KŘENEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Inka.
V severních Čechách v hospůdce U vodopádu v zimě podávávali utopence s cibulí, zelím a křenem. Bylo to ohromné s chlebem a 2 dcl svařáku. Má někdo na podobné utopence recept?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivana.
Dobrý den, naložila jsem špekáčky, asi po týdnu jsme ochutnali a přidali cibuli.
Teď jsou naložené asi čtyři týdny a obsah se trochu zakalil a objevily se bublinky.
Máte s tím někdo zkušenost? Děkuji za odpověď.
Ingredience: 500 g prorostlého vepřového boku s kostí, 1 polévková lžíce rozmarýnu, 1 bobkový list, 1 stroužek česneku, ¼ lžičky hřebíčku, mletý černý pepř, sůl, sádlo dle potřeby
Postup: Zd. Pohlreich v malé misce smíchá rozmarýn, česnek a hřebíček se solí a pepřem. Maso vloží do velké nádoby s víkem, zasype směsí a rukama upěchuje. Dózu uzavře a nechá maso 24 hodin odležet v lednici. Následující den Zd. Pohlreich předehřeje troubu na 150 ° C. Přesune maso do hrnce, přidá bobkový list a zalije 250 ml vroucí vody. Hrnec pevně utěsní alobalem, přiklopí pokličkou a nechá v troubě při nízké teplotě dusit cca 3 hodiny nebo dokud není maso měkké a nezačne téměř odpadávat od kosti.
Dle Zd. Pohlreicha se maso nesmí během dušení vysušit, proto jej kontroluje a případně podlije vodou. Vytáhne hrnec z trouby, sesbírá tuk plovoucí na povrchu šťávy a odloží stranou. Nakonec vyklopí maso i se šťávou do sítka položeného na míse, zakryje a nechá vychladnout. Pokud ve šťávě zůstalo moc tuku, sebere ho lžící a přidá k odloženému tuku. Šťávu dá taky stranou. Jakmile je maso vychladlé, odřízne kůži a kosti a vyhodí je. Maso položí na prkénko.
Maso Zd. Pohlreich natrhá pomocí dvou vidliček, které obrátí zadní stranou k sobě, poté je napěchuje do sterilizované sklenice a přilije odloženou šťávu. Sklenici uzavře, označí a po vychladnutí skladuje v ledničce, kde vydrží asi jeden měsíc. Po otevření se ale musí spotřebovat do 2 dnů. Rillettes podle Pohlreicha je geniálně jednoduchá pomazánka, kterou si určitě zamilujete.
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ RECEPT NA NALOŽENÉ PLODY SCHIZANDRY V MEDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Máte,prosím někdo recept s dávkou medu a plodů schizandry,jak dlouho nechat naložené a jak užívat ?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Domácí pastilky ze schisandry
Ingredience:
- 29 gramů prášku ze schisandry
- 1 lžíce medu
- okvětní lístky z růže nebo jiný rostlinný prášek na stužení pastilky - volitelně
Postup:
V případě že med je příliš tuhý, jemně ho nahřejeme ve vodní lázni, aby se roztekl. Do malé misky dáme prášek ze schisandry a zvolna přidáváme med dokud se nevytvoří těstovitá konzistence. Z těsta vytvarujte kuličky velikosti hrášku a obalíme je v prášku z okvětních lístků, aby se kuličky neslepovaly. Kuličky se uloží do těsného obalu na tmavé místo nebo v chladničce.
Doporučené použití: 3 až 6 g denně.
Pomalé vaření patří v současné době k novým trendům přípravy pokrmů. Pomalým vařením jídla získávají nové výraznější chutě, přestože se připravují pouze s malým množstvím koření, soli a bez tuku. Největší výhodou vaření v elektrickém „Pomalém hrnci“ je úspora času při vaření a nízká spotřeba elektrické energie. V tomto hrnci je odpar tekutin podstatně nižší, a proto se zde pokrm nepřipaluje. Hrnec má dva stupně vaření (pomalé 6–8 hodin nebo rychlé 4–6 hodin), pokrmy se připravují v keramické nádobě, která je součástí vybavení.
Rilettes připravené v pomalém hrnci:
Ingredience: 1 kg vepřové krkovičky, 700 g vepřového sádla, 16 g mořské soli, 150 ml francouzského bílého vína, pepř
Technologický postup: Maso nakrájíme na malinké kostičky o hraně cca 1 cm. Pomalý hrnec předvolíme na stupeň „low“ a vložíme maso, které osolíme a promícháme. Necháme ho zbělat a poté přilijeme roztavené sádlo. Přiklopíme a občas zkontrolujeme. Asi po třech hodinách přilijeme víno, promícháme, dosolíme, opepříme a dusíme dál. Celkově by si maso mělo v hrnci pobýt 8–10 hodin. Před uložením do skleniček s víčkem měkké maso ještě rozmělníme vidličkou. Podáváme odležené na čerstvém chlebu nebo jiném pečivu dle chuti.
V naší poradně s názvem PEČENÍ CHLEBA V ELEKTR.PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimir Kalina.
Mám problém.Když mě chléb v pekárně krásně vykyne a zahájím pečení,vždy po vypnutí pekárny se chléb ve středu propadne a je z toho neforemný kus upečeného chleba.Dík azdraví Vladimír
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Zkuste jiný recept na pečení. Tady je podrobně vysvětlen netradiční recept z kvásku: https://www.ceskenapady.cz/…
2 polévkové lžíce olivového oleje (panenského Extra Virgin)
3 dl čisté vody
Postup:
Nejprve smíchejte mouku, kvasnice a sůl, poté přidejte olivový olej a následně vodu. Vše lehce zamíchejte vařečkou nebo lžící. Až se těsto začne spojovat, začněte ho velmi lehce hníst a ručně promačkávat (asi 5 minut). Těsto musí být při hnětení stále měkké a vláčné, nesmí se lepit. Pokud se vám bude lepit, přisypte trochu mouky a znovu zlehka prohněťte. Těsto nesmí být v žádném případě tvrdé a nesmí se rozpadat. Jakmile bude hmota spojená a vznikne vláčné těsto, můžete ho trochu poprášit moukou. Nechte takto v míse a přikryjte utěrkou, těsto dejte na 24 hodin zrát do lednice.
Jakmile bude těsto odpočaté, rozdělte je na dva díly a pracujte nejprve s jednou částí. Vytlačte těsto od středu ven pomocí zavřené pěsti a zploštěte do kruhu. Stále pracujte od středu ven. Kruhová placka má být 30 cm velká a její okraje musí být trochu vyvýšené (ale bude-li to pro vás složité, můžete placku vyválet pomocí válečku). Těsto na pizzu jste si tímto připravili k použití pro různé náplně. Pizzu potřete na povrchu olejem a na to klaďte například náplň uvedenou níže. Poté ji rychle a opatrně položte na plech lehce poprášený kukuřičnou krupicí, který nechte předtím v horké troubě rozehřát. Pečte na nejspodnější možné mřížce v rozežhavené troubě. Pravá italská pizza se peče 7–11 minut v kamenné peci nebo horkovzdušné troubě při teplotě 250–300 °C.
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience: 400 g pravé svíčkové nebo očištěné hovězí kýty, 4 křepelčí vejce, 4 kusy bílého toustového chleba, 1–2 stroužky česneku, 2–3 lžíce kapary ve slaném nálevu, 3–4 lžičky dijonské hořčice, extra panenský olivový olej, čerstvě namletý černý pepř, mořská sůl
Postup: Maso naškrábeme nebo nasekáme najemno, ochutíme solí, pepřem, nasekanými kapary a troškou hořčice. Tousty překrojíme na trojúhelníčky a zlehka opečeme na troše olivového oleje.
Křepelčí vejce opatrně vyklopíme na pánev s rozpáleným olejem, usmažíme volská oka. Křepelčí vejce jdou hůře rozklepnout, mají tvrdou skořápku.
Na talíře navršíme kopečky masa, na vrch každého poklademe volské oko, přidáme plátky toustového chleba potřeného česnekem a ihned podáváme.
Tip: V přímém přenosu pan Pohlreich maso ještě zakápl citronovou šťávou a olivovým olejem. Recept je určen pro 4 osoby.
Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vilém Černík.
Teda zcela mne usadil recept dle Pohlreicha. Jak jsem byl blbej a nevzdělanej než mne poučil tenhle kuchtík. Tak on před vařením brambory umyje, hleďme, a dokonce cibuli oloupe. No, řekl by to někdo ? A jen tak mimochodem, smetana nemá v buřguláši co dělat, to ať si vaří Pohlreich v těch svejch rádoby honosných putykách.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naděžda.
Pane Černíku, do buřtguláše přidávám na konec šlehačku, aby se zjemnil. Je i pro děti a ne jen pro chlapy, co ho zapijí škopkem piva.
A jsem přesvědčena, že pan Pohlreich o vaření toho ví mnohem víc, než vy, pokud nevaříte v nějaké vyhlášené restauraci.
Ve Francii, Itálii a také v Belgii se přísady používají v menším množství a chuť masa spíš podpoří. Tyto zahraniční tatarské bifteky jsou velmi jemné, šťavnaté a pouze mírně pikantní, vždy v nich vyniká především chuť použitého masa.
Při přípravě se používá dijonská hořčice, kapary, malé okurčičky a olivový olej. Vaječný žloutek zcela chybí, místo něj se přidává nastrouhaný parmazán. V některých případech se k dochucení používá pikantní majonéza, servírovaná ve skořápce vajíčka. Topinky často nahrazuje opečená bageta, někdy také bramborové hranolky a salát.
Porovnejte zahraniční recept:
Jemně naškrábané hovězí maso, které by mělo být ideálně ze svíčkové (může být i tzv. falešná svíčková), se v základu míchá s jemně nasekanou šalotkou, malými okurkami a kapary.
Podle chuti zákazníka se přidává: worcesterová omáčka, dijonská hořčice, majonéza a kečup (v opravdu malém množství), tabasco (pouze několik kapek), nastrouhaný parmazán.
Směs se nakonec zjemní olivovým olejem a dochutí pepřem a solí. Pro fajnšmekry se může přidat žloutek z křepelčího vajíčka servírovaný v originální skořápce na kopečku masa.
V naší poradně s názvem CIBULOVÁ ŠŤÁVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Doleželová.
Prosím Vás kde najdu recept na cibulovou šťávu. Měli jste ji na vašem webu. Děkuji D.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Recept na cibulovou šťávu je tady: https://www.ceskenapady.cz/…
V článku je napsáno, jak se používá šťáva z cibule na kašel. Jestli je dobrá cibule s cukrem proti kašli. A také recept na to, jak vymačkat šťávu z cibule.
Technologický postup: Cibulku nakrájejte nadrobno, nechte zesklovatět na másle a oleji. Přidejte mrkev a celer nakrájené na malé kousky, 2 minuty smažte. Přidejte maso a míchejte na středním plameni, dokud nezhnědne. Opepřete a osolte. Směs zalijte mlékem, mléko nechte úplně vyvařit, přidejte i část muškátového oříšku. Po vyvaření přidejte víno, které také nechte vyvařit. Jakmile už necítíte z hrnce alkohol, můžete přidat rajčata. Pořádně zamíchejte a vařte 3 hodiny na velmi mírném plameni bez pokličky, omáčka má jen jemně pobublávat. Hlídejte, občas zamíchejte a dolijte vodu podle potřeby. Na konci dodejte zbytek muškátového oříšku a případně dosolte, dopepřete. Uvařte těstoviny, zamíchejte do nich omáčku společně se lžičkou másla a posypte pořádnou dávkou kvalitního parmazánu.
Do českého tataráku se přidává ostrá cibule, syrový vaječný žloutek, kečup, sůl, pepř, paprika i jiné koření a servíruje se s topinkami s česnekem. Pokud se tyto ingredience použijí nepřiměřeně, chuť masa je potlačená.
V zahraničí se tatarák připravuje například s ančovičkami, kapary, tabaskem, nakládanými okurkami, nebo dokonce i koňakem. Českou topinku většinou nahrazuje světlý toastový chléb.
Tatarský biftek by se měl servírovat na velkém oválném talíři nebo dřevěném prkénku. Maso by mělo být uprostřed a okolo něj se v malých miskách rozmístí ingredience k dochucení. Topinky by měly být čerstvě usmažené, křupavé a minimálně nasáklé olejem. Někdy se servíruje připravený „a la chef“ podle chuti kuchaře, správně by si ho ale měl míchat každý konzument sám. Míchání s ostatními ingrediencemi by měl vždy obstarat muž, žena potírá česnekem topinky. To platí i v případě, že si dvojice objedná dvě samostatné porce, muž nejdřív připraví porci ženě a pak sobě. Tolik k servírování.
Doporučení: Jelikož se jedná o konzumaci tepelně neupraveného masa a vajec, existuje určité riziko přenosu některých (nejen) parazitárních onemocnění. Pokud se ale použije opravdu kvalitní a čerstvé maso i vajíčko, je toto riziko skutečně minimální. Částečnou ochranu zajišťuje i použité koření a česnek na topinkách, a když si dáte ještě skleničku nějakého tvrdého alkoholu, pak už se nemusíte komplikací tolik obávat.
Receptů na český tatarák na internetu naleznete nepřeberné množství a každý je bezesporu originálem. Což takhle zkusit tatarák podle svérázného kuchaře Pohlreicha?
I když „kluci v akci“ v televizních pořadech navařili spoustu zajímavých jídel, recept na hovězí líčka v originální podobě na internetu nenajdete, je zde jen množství modifikací. K použití uvádíme originál od Romana Pauluse.
Kluci v akci je zábavný seriál o vaření, který se vysílal od září 2005 a vůbec se za tu dobu neokoukal. Mezi televizními diváky byl velmi populární, a to hlavně díky jeho protagonistům, zručným kuchařům Filipu Sajlerovi a Ondřeji Slaninovi. Za těch 10 let jsme díky nim mohli u televizní obrazovky vidět spoustu zajímavostí, a nešlo vždy jen o kulinářské zážitky. Třeba při cestování po krásných místech naší země nebo při návštěvách mnoha exotických zemí. Tam všude vařili, předávali nám své kuchařské zkušenosti, nechali nás nahlédnout do chutí a vůní exotických jídel. Nebo jsme se mohli inspirovat monotematickými cykly z české kuchyně, například Domácí pečení, Česká klasika, Úsporné vaření, Vánoční sladkosti a mnoha dalšími.
Filip Sajler má za sebou kromě jiného praxi ve špičkových restauracích v České republice, USA, Německu a Singapuru. Získal řadu ocenění z mezinárodních kuchařských soutěží, v průběhu českého předsednictví EU v Bruselu vařil pro významné evropské politiky, evropské premiéry a v neposlední řadě vařil nebo připravoval catering pro známé hvězdy showbusinessu a sportu, jako je třeba Madonna, John Malkovich, Tiger Woods, David Copperfield a další.
Ondřej Slanina vystudoval Školu hotelnictví a gastronomie hotelu International, pracoval v prestižních restauracích jako šéfkuchař a od roku 2003 sbírá medaile a kuchařská ocenění u nás i ve světě. Oba jsou i přes své mládí v kulinářském světě velmi úspěšní. V soukromí jsou dnes již oba otcové rodin, ve volném čase sportují, věnují se golfu, automobilům.
Ingredience: 500 g špaget, 250 g rajčatové pasty, 1 cibule, 500 g kuřecího masa, 5 stroužků česneku, parmazán, sůl, mletý pepř, oregano, olivový olej
Technologický postup: Nakrájenou cibuli dáme na rozehřátý olivový olej, osmahneme ji do zesklovatění. Přidáme kuřecí mleté maso, které ochutíme solí a pepřem. Restujeme asi 10 minut. V menším hrnci rozmícháme rajčatovou pastu, 5 utřených stroužků česneku a přidáme orestované maso, vše důkladně provaříme, dochutíme solí, pepřem a oreganem. Uvaříme špagety al dente, přelijeme je omáčkou a posypeme sýrem.
Včelaření v Langstrothech vychází z přirozeného prostředí pro včely. Všude je přesně dodržena včelí mezera, takže odpadají například problémy se stavbou různých můstků. S rámky se snadno manipuluje, navíc v tomto systému převážně pracujete pouze s celými nástavky, nerozebíráte jednotlivé rámky. Samozřejmě mimo potřeby specifických zásahů do včelstva. Úly jsou vzdušné, s celoročně zasíťovanými dny, což to výrazně přispívá k hygieně včelstva. Navíc i léčení a kontrola spadu roztočů varroa je snazší, tomu napomáhá 10cm výška dna. Pod ním je zasunuta plastová podložka na měl. Při její kontrole nebo odběru úl vůbec neotevíráte. V zimě včelstvo nerušíte a velice rychle máte zkontrolovanou celou včelnici. Síla stěny úlu je 25 mm, což včelám umožňuje zejména na jaře okamžitě reagovat na změny venkovní teploty. Používá se dřevo z borovice vejmutovky, které je v současné době nejvhodnější včelařskou dřevinou. Pro svou nízkou hmotnost je využito na výrobu všech dílů úlu.
Konstrukce úlu Langstroth je jak jednoduchá, tak i cenově dostupná, a navíc si jej je schopen vyrobit dokonce i podprůměrně zručný včelař se základním vybavením pro práci se dřevem.
Původní rámky do systému Langstroth byly vysoké 232 mm (Langstroth Original). Jednalo se o rámkovou míru 44,8 x 23,2 cm s horní loučkou o délce 48,2 cm. Rámek se také označuje jako Langstroth 1/1 nebo L 1/1. Úlová sestava byla složena ze dna, nástavků a víka. Nástavky jsou na 10 rámků.
Později se však začalo spekulovat o vysoké hmotnosti nástavků v medníku. Dle systému Dadant byl systém Langstroth rozšířen také o rámky s výškou 185 mm (Langstroth 3/4), 159 mm (Langstroth 2/3) a 137 mm (Langstroth 1/2), ale také o 285 mm s označením Dadant Jumbo, který se používá výhradně do plodiště.
Po vzoru úlu Dadantova je možno včelařit též s nízkými nástavky pro med, což přináší menší hmotnost nástavku i plástu, a tím lehčí manipulaci, med v panenském díle, zralý zavíčkovaný med i ze slabších snůšek, druhové medy, lepší možnost použití výkluzů a vyfukování včel při odběru medu, lepší technizaci odvíčkování a vytáčení. Nízké nástavky vyžadují pro racionální vytáčení medu radiální, hvězdicové nebo zvratné koše do medometů na více plástů.
Nedostatkem středně vysokých plástů pro plodiště je jeden nástavek málo, dva jsou však v podstatě více, než je potřeba. Dost medu zůstává ve složeném, dvounástavkovém plodišti. Přehození nástavků znamená, vedle změny hmotnosti, hrubý zásah do teplotního režimu plodového hnízda. Tvorba oddělků a chov matek na nástavkové míře vyžaduje úlové přepážky a rozdělené dno s česny.
Na výrobu umělé krve se dá použít i bramborový škrob, který se jmenuje Solamyl. Není však na výrobu umělé krve tak vhodný jako kukuřičný sirup. U směsi se Solamylem krev drží lépe na kůži, nestéká, ale jde po manipulaci velmi špatně smýt z rukou.
Ingredience: Na přípravu 250 ml umělé krve budeme potřebovat 250 ml vody (pokud chcete hodně realistickou krev, použijte vlažnou nebo 36 až 37 °C teplou vodu), 1 pytlík potravinářského barviva, stačí i půl (jahodově červené, ne malinově červenou, ta je spíš růžová), a Solamyl.
Postup: Do nádoby, v níž budeme připravovat umělou krev, nalejeme vodu. Přidáme škrob a barvivo. Škrobu dejte maximálně 2 lžičky nebo se vám nerozpustí a zůstane na dně bílá sedlina. Pozor si dejte i při vsypávání barviva. Bude stačit maximálně půl sáčku na 250 ml vody. Uvědomte si, že sáček jahodově červené obarví až 6 kg materiálu. Vše je potřeba důkladně rozmíchat, aby nevznikly hrudky. Umělá krev se nesráží jako lidská nebo zvířecí, proto ji můžete mít v láhvi klidně celý den (noc) a nic se s ní nestane. Pozor, umělá krev sice vypadá lépe než pravá, ale barví mnohem více než originál. Pokud tedy budete chtít cákat krev, buďte opatrní, protože se poměrně špatně pere, barví i kůži a zuby, při styku s kontaktní čočkou může dojít k jejímu zbarvení do růžova.
Často se stává, že s nákupem nové nemovitosti si nový majitel zakoupí i studnu, která se nachází na jeho pozemku. Pak řeší otázku, jestli se taková kamenná studna musí někam hlásit, jestli jsou na ni potřeba nějaká povolení a zaplatit nějaký poplatek. U již existujících studní platí, že pokud byly vyhloubeny před rokem 1955 a novým majitelem je fyzická osoba (ne právnická), není potřeba žádné povolení a povolení k odběru vody ze studny získává majitel automaticky. Stáří studny je potřeba doložit pro přípravnou kontrolu, nebo třeba pro budoucí prodej pozemku (jinak se stáří dokládat nemusí). Jako doklad stáří stačí letecký snímek, stará mapa, kupní smlouva, nebo i svědectví s čestným prohlášením notářsky ověřeným. Pokud ale byla studna vybudována po roce 1955 a v povolení, které má majitel k dispozici není uvedeno, k jakému účelu je studna využívána, je nutné požádat o prodloužení povolení. K žádosti o prodloužení povolení k odběru vody je potřeba zajistit kopii stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí a platné povolení k nakládání s vodami. V dalším případě je nutné zažádat o nové stavební povolení (i v případě pokud povolení předcházející majitel ztratil a originál se nenachází v archivu vodoprávního úřadu), tato varianta je ale dražší a také administrativně a časově náročnější. Je potřeba mít také na paměti, že odebírat vodu bez vydání příslušného povolení se majitel vystavuje pokutě ve výši 50 000 Kč. Od roku 2007 je k této žádosti potřeba přiložit i stavební povolení, hydrogeologický posudek a projekt. Vše ještě musí být završeno kolaudací této stavby. Pokuta uživateli studny nehrozí, pokud vodoprávní úřad sám (a na své náklady) nedokáže, že studna (vybudovaná po roce 1955) byla vyhloubená načerno a s úmyslem obejít úřady (pokud takovou studnu odhalí při kontrole , může kromě pokuty uložit i nezbytné odstranění stavby). I tak se ale majitel stejně nevyhne tomu, že musí žádat o příslušné povolení.
Pokud koupíme pozemek se studnou, kterou nehodláme využívat, je potřeba, aby bylo hned na první dojem jasné, že je studna nefunkční (ve studni nesmí být rozhodně instalované čerpadlo, nebo pumpa, je ale možné čerpat ze studny vodu ručně třeba vědrem), k tomu je dobré mít notářsky ověřené čestné prohlášení nebo notářsky ověřené svědectví třeba souseda.
Agáta je pseudonym, pod nímž autorka Žaneta Seidlová vytvořila rubriku s název Pletení z papíru s Agátou. Na pletení z papíru narazila na internetu, když byla na mateřské dovolené. Moc jí to zaujalo. Možná by se do toho nikdy nevložila, ale lákala ji vidina levného a dostupného materiálu, který má většina z nás doma. Stačily jen noviny, špejle a lepidlo v tubě, a tak vznikly postupy, návody a základy, jak se naučit plést z papíru.
Sama Agáta ve své rubrice píše: „Každá žena by to zvládla, myslím si, že všichni mohou motat z papíru. Myslím si, že každé pletení je originál a každému se líbí něco jiného. Miluji ten pocit, když dokončím práci, a mám velkou radost, když mi některá motalinka napíše, že podle mých návodů zvládla košíček.“[1]
