RECEPTU KRKOVIČKA je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Jako minutka nemá krkovička chybu. Má tu výhodu, že je mnohem šťavnatější než kýta a bude se jen rozpadat. Kromě toho, že ji můžete obalit v trojobalu a udělat z ní skvělý řízek, chutná výborně obalená v těstíčku, a to nejlépe pivním, úžasná je grilovaná či pečená. Jako maso je vepřová krkovička tedy docela univerzální – dá se grilovat, péct, dusit, udit. Inspirujte se našimi recepty při přípravě tohoto lahodného, tukem lehce prorostlého masa.
Pečená vepřová krkovička
Ingredience: celá krkovička, 4 cibule, kmín, 4 jablka, sůl, pepř
Postup: Samotné maso nechte trochu odležet, a před solením ho osušte. Nakrájejte na větší kusy cibuli a na čtvrtinky jablka, krkovičku dobře osolte, opepřete, dejte do pekáče a posypte dobře kmínem. Kmínem opravdu nešetřete. Koření se musí dostat až dovnitř masa, a opravdu se tam dostane, strach mít nemusíte. Pak už jen dejte do trouby a podle velikosti krkovičky pečte při teplotě 130–150 °C tři až čtyři hodinky. Prostě celé dopoledne. Sem tam podlijte, a to je vše. Maso z krkovičky se krásně vypeče, nejlepší je mít na recept takové maso, které má dost tuku. Pak se vypeče šťáva z cibule, jablek a tuku v mase. Uvnitř zbude jen šťáva. Maso opravdu bude na řezu krásně šťavnaté. To už si vyzkoušíte sami.
Doporučení: U většiny receptů narazíte na to, že krkovička je nakrájená na jednotlivé plátky, a až pak se peče. Takže se přípravou moc neliší třeba od vepřových kotlet. Což je velká škoda, protože do pekáče se jí vejde méně a rychleji se vypéká a je pak méně šťavnatá.
Autorství receptu na salát César se obvykle připisuje italskému kuchaři jménem Cesare Cardini, který působil v Mexiku a USA a podle kterého dostal salát i svůj název. Traduje se, že salát Cesár vznikl u příležitosti oslav 4. července 1924, ale existují i jiné verze vzniku receptu. V roce 1948 pak začal Cardini s tovární výrobou dresinku. Podle původního Cardiniho receptu se do salátu dávaly celé listy římského salátu naplněné krutony, parmezánem, worcesterskou omáčkou a vejci (částečně ztuhlými, ale ne zcela uvařenými). Za základ originálního salátu César se považuje právě římský salát, nikoli ledový salát a podobně. Dnes se většinou používají nakrájené či natrhané listy a do salátu se často přidávají ančovičky (které sám Cardini odmítal) či kousky kuřecího masa, popřípadě další ingredience. I když vám v restauracích budou servírovat různé variace tohoto salátu, právě pár kapek worcesterské omáčky spolu s ančovičkami (alias sardelkami) dodá pokrmu chuť typickou jedině pro salát César. Tento salát se stal velmi oblíbeným v Kalifornii a odtud vedla jeho cesta rovnou do Evropy.
Příprava kynutého těsta v pekárně je velice jednoduchá. Navážíte či odměříte si suroviny dle receptu, nejdříve všechny tekuté suroviny a sůl, pak přidávat sypké, přičemž do mouky zamícháte sušené droždí. Zkoušela jsem v pekárně péct i z droždí v kostce a výsledek byl stejný, takže jsem u toho také zůstala. Pokud máte v receptu máslo nebo jiný ztužený tuk, je potřeba je rozehřát, aby byly tekuté, pozor ale, aby nebyly příliš horké a nepřišly do kontaktu s droždím, těsto by nemuselo vykynout, jak má. Pokud se mi stane, že je máslo příliš teplé a do receptu patří voda či mléko, dávám tyto ingredience studené a vše mám vyřešeno, ještě se mi nestalo, aby těsto nevykynulo nebo něco podobného.
Máte-li všechny ingredience v pekárně, zapněte program kynuté těsto a vyčkejte, až do ukončení programu si nemusíte pekárny všímat. Jakmile zazní signál (má-li pekárna akustické signály, že je těsto hotové), vyjměte těsto z pekárny a můžete vyklopit na vál a dále zpracovávat.
Nejprve si na kostičky nakrájíme uzené maso, nadrobno nasekáme dva stroužky česneku a vše opečeme na sádle. Poté zasypeme hladkou moukou, zalijeme vývarem (nebo vodou s bujónem) a vaříme, dokud maso nezměkne a není hotové. Pokud máme rádi hustší polévku, zahustíme světlou granulovanou jíškou. Potom do polévky nastrouháme zbytek česneku, opepříme, osolíme, povaříme a odstavíme z plotýnky. Ihned vmícháme smetanu a jemně nasekanou čerstvou pažitku. Servírovat můžeme s opékanými toasty.
Krkovice je část masa z vepře domácího, která se nachází na krku tohoto zvířete. Je to maso poměrně dost prorostlé tukem, přesto anebo právě proto je v české kuchyni velice oblíbené a hojně používané. Krkovice je zbarvena lehce dočervena, je chuťově výrazná, šťavnatá a pro kuchyňskou úpravu neutrální. Dá se proto využívat na různé druhy pokrmů a také připravovat několika různými tepelnými úpravami. Obsahuje velké množství vitaminu B1, který pomáhá posilovat nervový systém a odbourávat sacharidy, bohužel je však tučnější, takže není vhodná pro lidi s vyšším cholesterolem nebo jinou dietou, kde je potřeba hlídat si množství tuku. Krkovici koupíte běžně v obchodech, a to i v bio kvalitě, s kostí nebo bez kosti. Můžete ji péct vcelku nebo nakrájenou na plátky, grilovat, upravovat jako závitky, rolády, podávat s omáčkami nebo smažit plátky obalené v trojobalu jako takzvaný vídeňský řízek, který je velmi šťavnatý. Vhodným kořením na krkovici je hlavně česnek, cibule a kmín, chuťově ji dobře doplní špenát nebo moravské zelí.
Obecně je vepřové maso růžové, krkovice ale mívá barvu spíš dočervena. Chuťově je však daleko intenzivnější. Platí u ní totiž to, co u jiných druhů masa – čím tmavší, tím výrazněji osloví náš jazyk. Šťavnatost zajišťuje krkovičce tukové mramorování.
Zdravotníci upozorňují na větší obsah tuku, a tedy i vyšší přísun energie a cholesterolu. Ale třeba takový řízek se nejí přece každý den, a už vůbec ne pro dietu, nýbrž pro chuť. A tu vede právě tuk. Proto si poslední dobou v Evropě získala kvalitní a vyvážená krkovička velkou oblibu.
Každá kulinářská úprava krkovice vyžaduje trochu jinou kvalitu masa. Na závitky se nejlépe hodí libovější plátky bez kosti, zato silnější, aby se dobře balily a při naklepávání netrhaly. Na pečení vcelku je chutnější o něco víc mramorovaná krkovice s kostí. A na grilování se zase osvědčily jen lehce prorostlé plátky s kostí. U masa silně mramorovaného tukem je nutné počítat s tím, že se poměrně dost vypeče.
Vepřová krkovice je k dostání v obchodní síti s kostí, přičemž se cena pohybuje od 67 do 100 korun, a také bez kosti, kdy se cena pohybuje od 87 do 120 korun. Cenu masa ovlivňuje země původu, chov zvířat (plemeno – berkshirský) a samozřejmě marže obchodníka.
Technologický postup: Plátky z krkovičky si nařízneme na pár místech (přes blánu), aby se nám nekroutily, pak je naklepeme a necháme být. V nějaké misce si smícháme a rozšleháme vejce, Solamyl, hořčici, česnek, grilovací koření, gyros, osolíme, opepříme a zalijeme malým množstvím oleje. Krkovičku v této směsi namočíme z obou stran, pak ji v misce necháme, přikryjeme a dáme do lednice (nejméně přes noc, ale i déle – až 3 dny). Pak vyndáme, a když v misce zůstane ještě nějaká směs, tak jí potřeme plátky, hned dáme smažit do horkého oleje, po chvílích několikrát otáčíme, aby byla krkovička pěkně propečená. Pak už servírujeme s fazolkami na slanině, hranolky nebo chlebem.
Uzené maso je masný výrobek. Vyrábí se uzením v udírnách. Výroba tohoto masa je jednoduchá. Maso se musí nejprve nasolit buď klasickou solí, sanytrem, nebo dusitanovou směsí, přičemž možnosti nasolení jsou tři: nakládání do láku, suché nasolení a solení injekční stříkačkou. V českých podmínkách se nejčastěji užívá nakládání do láku. Kromě soli (rychlosoli) se do masa vetře či mezi jednotlivé vrstvy vloží různé další ingredience, jako například česnek, cibule, jalovcové bobule, pepř, cukr a podobně. V láku se maso nechá odležet určitou dobu, která je odvislá na použitém způsobu solení. Po tuto dobu je třeba maso průběžně kontrolovat. Takto připravené maso se vkládá do udírny, kde se vyudí.
Způsob průmyslového uzení je odlišný. To má za účel výrobky pouze vybarvit, ochutit a aromatizovat. Na maso se aplikuje takzvaný tekutý udírenský kouř, doba skutečného uzení je pak příliš krátká. Výhoda tohoto uzení spočívá v tom, že takto upravené maso neobsahuje karcinogeny, které při běžném uzení v kouři vznikají. Nevýhodou je odlišná chuť. Po zrušení závazných norem na výrobu potravin počátkem 90. let 20. století začali někteří výrobci za účelem zlevnění masa či většího zisku do uzeného masa injekčně vpravovat vodu s polyfosfáty, což jsou zvýrazňovače chuti spolu s dalšími éčky. Některá uzená masa obsahují pouze 70 % masné části. Dalším způsobem šizení uzeného masa je jeho nastavování práškem ze sušené krve. Proto je dnes průmyslově vyráběné uzené maso velmi rozdílné kvality.
Uzené maso je úplně stejně tučné jako neuzené maso, záleží na tom, co je to za maso. Kuřecí šunka bude mít tuku minimum, naopak anglická slanina, turistické salámy nebo uzená krkovička klidně víc než 50 %. Uzené maso je nezdravé spíš svým vysokým obsahem soli a také možnou přítomností karcinogenních látek, které vznikají špatným vyuzením.
100 g vařeného uzeného masa má energetickou hodnotu 1 004,88 kJ (123,99 kcal) a obsahuje zhruba 15 g bílkovin a 20 g tuku.
Uzené maso často obsahuje velké množství tuku (podle druhu zvířete, ze kterého maso pochází, a podle použité části) a o něco méně bílkovin. Velké množství přidávané soli může být příčinou vysokého krevního tlaku (rizikové pro vznik infarktu myokardu) či zadržování vody v organismu. Solicí směsi často obsahují i další látky, které jsou podezřelé z negativního vlivu na lidské zdraví. Hovoří se o žaludečních vředech, rakovině tlustého střeva a jiných civilizačních chorobách. Při úpravě uzením vzniká množství dalších zdraví škodlivých látek (maso se několik hodin udí zavěšené v kouři). Pokud je to proto možné, uzenému masu se zcela vyhněte. Uzené maso je nevhodné zejména pro děti, starší lidi, pacienty s šetřící dietou nebo pro osoby s ledvinovými obtížemi. Nehodí se ani při redukční dietě. Pokud si uzené maso nedokážete odepřít, vybírejte alespoň méně tučné druhy a s jeho konzumací to nepřehánějte.
Ingredience na restovanou cibulku: ½ kg cibule, česnek, 1 lžíce olivového oleje, 1 lžíce másla, sůl, pepř, oregano, větvička tymiánu, ocet
Postup krkovice: Pěkný kousek mírně prorostlé vepřové krkovičky, které obsažený tuk pěkně dodá na šťavnatosti, jen jednoduše nakrájejte na plátky, opepřete, osolte a nechte odpočívat. Poté se pusťte do přípravy přílohy v podobě skvěle ochucené restované cibule (viz níže).
Odpočatou krkovičku hoďte na rozpálený gril potřený kouskem špeku a nechte ji pěkně propéct, z každé strany zhruba dvě minuty. Jakmile je maso hotové, stáhněte ho z grilu a přihoďte na wok s orestovanou cibulí. Šťáva, kterou maso pustí, se do ní vsákne, a tak o nic nepřijdete.
Mezitím si nakrájejte chleba na plátky, které na grilu lehce opečte, potřete stroužkem česneku pro pikantnější chuť, na každý krajíc naložte poctivou vrstvu orestované sladkokyselé bylinkové cibule a jako třešničku přidejte plátek šťavnatého masa. Kdo si grilování bez krkovičky neumí představit, tuhle variantu si zamiluje. K pivu je jako dělaná.
Postup restovaná cibule: Do pánve wok na gril nalijte trošku olivového oleje, kousek másla a nakrájejte pořádné množství cibule, ne na kostičky. Oloupanou cibuli jen podélně překrojte na polovinu a pak na tenké půlměsíce, které vhoďte na pánev s rozehřátým tukem. Trochu osolte, opepřete, přidejte nasekaný stroužek česneku, vše promíchejte a nechte pod pokličkou dusit. Při dalším promíchávání přidejte ještě trochu nasekaného čerstvého oregana a pár větviček tymiánu. Cibuli dochuťte trochou octa, protože kyselost přidá jídlu na chuti. A s cibulí jste hotovi.
Grilovaná krkovička s okurkovým salátem a brambory
Ingredience
4 steaky z vepřové krkovice;
sůl;
barevný pepř;
olivový olej na potření.
Příloha
600 g ratté brambor;
7 stroužků česneku;
1 lžíce másla;
sůl.
Salát
1 okurka hadovka;
1/2 červené cibule;
1 svazek kopru;
2 lžíce bílého vinného octa;
1 lžička třtinového cukru;
sůl a čerstvě mletý pepř.
DIP
1 hrst hladkolisté petržele;
4 lžíce zakysané smetany;
1 lžička hrubozrnné hořčice;
1 lžička rostlinného oleje;
špetka soli.
Postup
Nejdříve připravte přílohu. Brambory i se slupkou přepulte a uvařte v osolené vodě. Vložte je na gril potřený olejem a za občasného otáčení grilujte nad přímým žárovištěm se středním ohněm asi 7 minut. Česnek oloupejte, podélně přepulte, dejte na grilovací tál a opékejte asi 10 minut. Brambory dejte do mísy, přidejte opečené česneky, máslo a promíchejte. Dochuťte solí.
Nyní připravte salát. Okurku nastrouhejte do mísy. Cibuli oloupejte, nakrájejte nadrobno a přidejte do mísy s posekaným koprem, octem, cukrem a promíchejte. Dochuťte solí a pepřem.
Připravte dip. V misce smíchejte nadrobno nakrájenou petržel, zakysanou smetanu, hořčici, olej a promíchejte.
Steaky osolte, opepřete a potřete olejem. Vložte na středně rozpálený gril nad přímé žároviště a grilujte z každé strany 4 až 5 minut. Servírujte s bramborami, okurkovým salátem a dipem.
Pstruh je chutná ryba s jemným masem, v našich podmínkách velmi dobře dostupná. Pstruha můžete připravit na spoustu způsobů a za použití jednoduchých receptů s minimem ingrediencí, ale také si s ním můžete dát více práce a použít nejrůznější suroviny, ať jsou to žampiony, víno, bylinky, to už záleží jen na vás, vše bude určitě chutnat výborně. Pstruha můžete upravovat na pánvi, v troubě, na grilu, v alobalu, za zmínku stojí i pstruh uzený, ale jedno pravidlo byste se měli snažit dodržet. Pstruh se na talíř podává celý, od hlavy až k ocasu, včetně ploutví, očí, ocasu, dokonce se říká, že líčka ze pstruha jsou to nejchutnější maso.
Zajímá-li vás nutriční hodnota pstruha, pak má 100 g této výborné ryby jen 570 kJ, obsahuje 20,9 g bílkoviny, 5,4 g tuku a 0,99 g omega-3 mastných kyselin. Ze pstruha lze připravit i dietní jídlo, záleží na tom, jaké další suroviny k přípravě použijete. Chcete- li si pochutnat, připravila jsem pro vás pár receptů.
Pstruh na másle
Ingredience:
pstruh
máslo
hladká mouka
sůl
kmín
citron
Postup:
Pstruha důkladně omyjte, osušte, nasolte a okmínujte. Kmínu se nemusíte bát, nic tím nezkazíte. Nezapomeňte nasolit i okmínovat pstruha v dutině břišní. Obalte ho v mouce. Na pánvi rozpusťte máslo a z každé strany na něm pstruha pečte zhruba 5 minut. Při podávání zakápněte citronem a jako příloha se hodí brambory, různé zeleninové saláty, zeleninová obloha, já osobně upřednostňuji krajíc čerstvého chleba.
Pstruh v troubě
Ingredience:
pstruh
máslo
cibule
anglická slanina
petrželová nať
hladká mouka
kmín
sůl
citron
Postup:
Pstruha omyjte, osušte, osolte a okmínujte i v dutině břišní. Povrch pstruha obalte v mouce a do dutiny břišní přidejte plátek slaniny, snítku petrželové natě a cibuli nakrájenou na tenké plátky. V pekáči rozehřejte máslo, vložte pstruha, přidejte zbytek pokrájené cibule. Na povrch pstruha položte pár plátků másla, aby se utvořila krusta. Nezakrývejte a pečte v troubě vyhřáté téměř na 200 C asi půl hodiny, než povrch zezlátne. Upečeného pstruha pokapejte šťávou z citronu.
Pstruh na grilu
Ingredience:
pstruh
anglická slanina
česnek
koření na ryby
citronová šťáva
sůl
Postup:
Pstruha omyjte, osušte, posolte, pokapejte citronovou šťávou a lehce posypte kořením na ryby. Do dutiny břišní dejte celý stroužek česneku. Pstruha zabalte do anglické slaniny a dejte na gril. Rybu grilujte po obou stranách,
Česká tradiční kuchyně je založena na surovinách, které se u nás hojně vyskytují – brambory, česnek, petržel, celer, mrkev, maso, luštěniny, obilniny, chmel, ... Za dva pilíře české tradiční kuchyně lze považovat polévky a omáčky servírované s masem, k nejoblíbenějším patří vepřové, kuřecí, hovězí a zvěřina. Omáčky jsou zpravidla velmi hutné, jejich důležitou ingrediencí je smetana, máslo nebo mouka.
Svíčková, i když ne v pravém slova smyslu omáčka, je zmiňována ve slavné knize a první kuchařce u nás – v Domácí kuchařce vydané roku 1826, kterou napsala Magdalena Dobromila Rettigová, česká buditelka rané fáze Národního obrození, spisovatelka a autorka příruček do kuchyně. O zásadním významu této publikace hovoří její téměř stoleté nepřetržité reedice.
Název svíčková vznikl v dobách, kdy hovězí maso bylo méně kvalitní a kdy se k přípravě tohoto jídla skutečně používala pravá svíčková, která se protýkala slaninou, a někdy dokonce i přes noc marinovala, neboli nakládala do mořidla (pajcu). Později, když se kvalita hovězího masa zlepšila a cena pravé svíčkové stoupla, byla hlavně v restauracích pravá svíčková nahrazena falešnou svíčkovou nebo prostě hovězím masem z kýty. Toto maso, relativně málo odleželé a málo prorostlé tukem, bylo špikováno a většinou rovněž nakládáno do octového nálevu s kořenovou zeleninou, který masu dodal jednak chuť, jednak maso poněkud tenderizoval (změkčoval).
Postupem času vzniklo několik receptů na přípravu tohoto jídla, ale ať již bylo maso marinováno, nebo ne, technika jeho úpravy byla vždy téměř stejná.
Když se říká „pečeně“, tak se maso napřed na trošce tuku ze všech stran prudce opeče (orestuje), aby se v něm uzavřely šťávy. Opečené maso se pak vloží do pekáče na orestovaný zeleninový základ. Přidá se koření a sůl, případně půlka citronu, podlije se vodou, případně troškou marinády, a pokud nebylo maso marinované v octovém nálevu i ocet, a dusí se do měkka. Dušené maso se vyndá a před krájením se nechá chvíli uležet. Mezitím se dokončí omáčka. Na zbylý základ v kastrole se nalije vývar nebo voda a vše se přivede do varu. Po chvilce se základ zahustí světlou jíškou a zalije smetanou smíchanou s troškou mouky (kvásek), aby se omáčka takzvaně nezdrcla. Omáčka se pak rozšlehá ponorným mixerem nebo se propasíruje přes jemný cedník, trochu se povaří, navrch se dá kousek másla, aby se neudělal škraloup a aby omáčka dostala glanc.
Svíčková by se pak měla podávat na horkém talíři, zpravidla ve dvou plátcích přelitých horkou zlatohnědou omáčkou a se čtyřmi nebo pěti plátky knedlíků šindelovitě položenými na levou stranu od masa. Na maso se někdy pokládá plátek citronu (citronový terč), který se pokrývá brusinkami a případně šlehanou smetanou.
V receptu jde tedy především o nachystání si masa prošpikováním špekem, orestování masa a zeleniny s kořením (celý černý pepř, nové koření, bobkový list), dochucení základu (octem, hořčicí, cukrem), po změknutí masa se vypečená šťáva zahustí jíškou, přidá se propasírovaná použitá zelenina, omáčka se zjemní smetanou a je hotovo.
Recept je navržen pro zpracování jednoho kilogramu hovězí zadní plece. Výsledný pokrm vystačí na pět porcí s pěti knedlíky a dostatkem výborné omáčky, které se nikdy nepřejíte. V receptu se používají čerstvá rajčata i rajčatový protlak. Kouzlem tohoto receptu je červená paprika a skořice. Ty dodají omáčce jedinečnost, díky které si ji zamilujete. Pro vytvoření tohoto červeného skvostu budete potřebovat několik běžných ingrediencí a tento dokonalý postup.
Nejprve uvařte maso doměkka. Ve velkém kastrólu přiveďte k varu tři litry vody s jednou lžičkou soli. Do vroucí vody ponořte celé maso a zvolna vařte 2,5 hodiny. Mezi tím si nakrájejte rajčata na menší kousky, nadrobno rozkrájejte cibulku, citron rozkrájejte na plátky a do misky si připravte všechno koření. Deset minut před dovařením masa si na oleji zpěňte (1 až 2 minuty) nadrobno nakrájenou cibuli, přidejte pokrájená rajčata a duste 5 minut. Potom přidejte rajský protlak, všechno koření a na plátky rozkrájený citron. Vše zalijte veškerým horkým vývarem z masa a vařte do doby, než se rajčata úplně rozvaří (asi 20 minut). Pak omáčku přeceďte, dochuťte cukrem a osolte. Na másle si z mouky za stálého míchání a na mírném teple uvařte hnědou jíšku (doba vaření mouky v másle je 15 minut), kterou pak vmíchejte horkou do omáčky a pomalu znovu přiveďte k varu. Za stálého míchání uvidíte, jak se vám omáčka krásně zahušťuje a nádherně voní. Omáčku povařte ještě 5 minut, aby vás nepálila žáha z té jíšky. Do hotové omáčky můžete k prohřátí naskládat nakrájené kousky masa, které už trochu vychladlo. Nejlepší příloha jsou houskové knedlíky, ale můžou se použít i těstoviny.
Maso na grilování naložené v marinádě je křehčí, vláčnější a šťavnatější. Na přípravu marinád se většinou používá olej, ocet nebo případně i víno, koření a bylinky, někdy základ tvoří bílý jogurt nebo kefír a přidává se i citrónová šťáva. Každá složka marinády má svůj význam. Olej zesiluje chuť použitého koření, kyselá složka dodává jídlu osvěžující chuť a také prodlužuje trvanlivost. Aby maso získalo tu nejlepší chuť, musí být v marinádě nějaký čas naložené. Doba je závislá na druhu masa i marinády a také na tom, jak moc chceme mít maso kořeněné. Drůbeží maso a ryby se marinují poměrně krátce, v některých případech stačí i hodina. Vepřové maso by podle druhu mělo být v marinádě od dvou do dvanácti hodin, některé druhy hovězího se marinují i 24 hodin. Maso marinujte v nerezové, kameninové nebo plastové nádobě, ideálně takové, která má víko. Použít se dá i plastový sáček. Mísu s masem v marinádě vždy vyndejte z chladničky o nějakou dobu dřív, než začnete grilovat, maso ke grilování by mělo mít pokojovou teplotu. Marinádu, která vám zůstane, nevylévejte, ale použijte ji v průběhu grilování k potírání masa.
Příprava vlastní marinády není náročná ani drahá. U základního receptu bude stačit trochu olivového oleje a koření, případně bylinky. Existuje samozřejmě mnoho různých receptů, ale při dodržení několika jednoduchých základních pravidel se nemusíte bát experimentů a do marinády namíchat především to, co vám chutná. Nejdůležitější zásadou je šetřit se solí. Sůl v marinádě z masa vytahuje vodu, a to je pak po upečení suché. Nedoporučuje se ani používání různých směsí grilovacího koření, protože i ty většinou obsahují poměrně hodně soli. Maso osolte až při samotném grilování a přisolit si ho můžete i na talíři. Nejlepší variantou je osolit maso až po samotném grilování. S kořením a všemi ostatními přísadami v marinádě to také nesmíte přehnat. Velmi často se maso nakládá do směsi z hořčice, kečupu, česneku, cibule a různého koření, která se nakonec smíchá s větším množstvím oleje. To je naprosto špatně. Maso ztratí svoji přirozenou chuť i aroma, a pokud grilujete nad dřevěným uhlím nebo grilovacími briketami, vznikají po odkapávání oleje škodlivé látky. U většiny druhů masa, ale především ryb, stačí jen lehké potření olejem s čerstvými bylinkami, které chuť masa zvýrazní.
Důraz se klade také na teplotu grilování. Gril je třeba dostatečně rozpálit, ideálně tak 35–40 minut předem. Teplota by měla dosáhnout 250–300 °C. Stejně podstatná je i doba grilování. Vepřové a hovězí plátky grilujeme 6–10 minut, pstruhy asi 12 minut, kuřecí nevykostěná stehna až 35 minut.
Receptů na přípravu květáku je mnoho. Mezi nejvíce oblíbené patří květákové placičky, květáková polévka, zapečený květák, takzvaný květákový mozeček s vejci, květákové karbanátky a smažený květák. Níže naleznete několik receptů právě na květákové placičky. Sami posuďte, zda tyto recepty stojí za to!
