Nelekněte se sušeného droždí. Mnoho lidí dlouho dělá langoše z klasického. Až vám jednou doma náhodou čerstvé droždí dojde a máte jen sušené, zjistíte, že těsto z něj bude mnohem lepší! Nevím čím to je, a lze samozřejmě recepty použít i s klasickým droždím (tehdy z vlažného mléka, cukru a droždí uděláme kvásek, a ten pak vlijeme do mouky). Každopádně, já doporučuji sušené droždí, kdy se kvásek nedělá a prvním bodem bude smíchání mouky a práškové droždí. Čtěte dále a podívejte se na můj originální recept na langoše ze sušeného droždí a na dva další.
Langoše ze sušeného droždí a jogurtu
Ingredience
250 g hladké mouky;
120 gramů bílého jogurtu;
100 ml vlažné body;
1/2 sáčku sušeného droždí (cca 4 g);
1 lžičku soli.
Postup
Promíchám mouku se sušenýmdroždím a přidám jogurt, vodu a sůl. Vypracuji těsto a nechám ho hodinu kynout.
Na pomoučněné ploše těsto propracuji, rozdělím na porce a tvaruji z něj malé langoše.
Vytvarovanou placku opatrně položím na pánev s větším množstvím rozpáleného oleje a smažím dozlatova z obou stran.
Na potření si tradičně rozmačkám česnek a smíchám ho s olivovým olejem. Pomaži tím langoš, posypu ho nastrouhaným sýrem a zakápnu kečupem. Pro zpestření lze langoše také potírat zakysanou smetanou smíchanou s česnekem.
Ve svém příspěvku VEPROVA KYTA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Fort.
moc pěkné zpracované
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dagmar.
Narazila jsem na tyto stránky náhodou a moc se mi líbí. Divím se, že - např. u vepřové kýty - je jen jeden komentář. Přála bych autorům více pochval!
Díky!
Dýně hokaido se nemusí vždy zaštipovat, ale bez tohoto zásahu většinou vytváří mnoho menších plodů, které nestihnou rovnoměrně dozrát.
V praxi záleží hlavně na cíli pěstování. Pokud máš silnou rostlinu na kompostu a dlouhé teplé léto, můžeš hokaido nechat růst volně. V běžných českých podmínkách ale zaštipování dýní pomáhá směrovat energii do menšího počtu plodů, což vede k lepší chuti, barvě a využití v kuchyni.
Kdy je nejlepší čas na zaštipování hokaida?
Nejlepší čas na zaštipování hokaida je ve chvíli, kdy už má rostlina nasazené plody a je zřejmé, kolik jich dokáže uživit.
Obvykle se jedná o období přibližně 6–8 týdnů po výsadbě, v závislosti na počasí. Pokud zaštipuješ příliš brzy, rostlina ještě nemá vytvořenou dostatečnou sílu. Naopak pozdní zásah má už jen malý efekt. Správné načasování je klíčové pro velikost plodů i jejich dozrání.
Kolik plodů mám nechat na jedné rostlině hokaida?
Optimální počet plodů hokaida závisí na síle rostliny a stanovišti, neexistuje jedno univerzální číslo.
Na silné rostlině na kompostu se osvědčilo ponechat 4–5 plodů. Na běžném záhonu spíše 3–4 kusy. Pokud je půda slabší nebo léto chladnější, je bezpečnější nechat jen 2–3 dýně. Menší počet plodů znamená vyšší koncentraci chuti a lepší využití pro buchtu z dýně hokaido nebo pečení.
Proč mi hokaido zůstává zelené?
Zelené hokaido většinou znamená, že plod nestihl dozrát, často kvůli přetížené rostlině nebo krátké sezóně.
Nejčastější příčinou je příliš mnoho plodů na jedné rostlině. Energie se rozdělí a žádný plod se plně nevyvine. Zelené hokaido má slabší chuť a nižší nutriční hodnotu. Pro sladké recepty, jako je dýňová buchta hrníčková, se nehodí. Řešením je včasné zaštipování a redukce plodů.
Je zelené hokaido jedlé?
Ano, zelené hokaido je jedlé, ale jeho využití je omezené a chuťově slabší.
Zelené plody se hodí spíše na vaření nebo rychlé restování, nikoli na sladké recepty. Dužina bývá tužší a méně aromatická. Pokud chceš hokaido používat na polévku nebo dezerty, je vždy lepší počkat na plně vyzrálé, oranžové plody.
Jak poznám, že je dýně hokaido zralá?
Zralá dýně hokaido má sytě oranžovou barvu a suchou stopku, která se začíná zatahavat.
Dalším znakem je tvrdá slupka, do které nejde snadno zatlačit nehtem. Zralé hokaido při poklepání zní dutě. Právě takové plody jsou ideální na uskladnění dýně hokaido i dlouhodobé kuchyňské využití.
Jak dlouho vydrží dýně hokaido uskladněná?
Při správném skladování vydrží dýně hokaido 2 až 4 měsíce, někdy i déle.
Klíčem je suché, větrané místo s teplotou kolem 10–15 °C. Dýně by se nem
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ ŠUNKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
Nedávno jsem si pořídili bytelnou formu na šunku z webu https://www.formanasunku.cz a musím říce, že je to skvělé. Invesctice okolo tisícovky se určitě vyplatí. Celá rodina domací šunku milujeme. Jsem ráda, že to chutná i dětem. Vím co jedí, alespoń u něčeho ,) Děkuji za tipy na nové recepty.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
První poznatky o pečení pocházejí z doby 10 000 let př. n. l. Kváskový chléb byl vynalezen až 6 000 let př. n. l. v Egyptě. Na proces kvašení přišli zřejmě náhodou, když zapomněli těsto delší dobu na slunci a ono jim vykynulo. Chlebu se pak po celá staletí dostávalo náležitých poct a platil za základní potravinu ve všech koutech světa. Bohatí Řekové ho namáčeli v medu a víně. Ve starém Římě měl dokonce politický význam – Caesar rozdával chléb lidu, aby si zajistil jeho přízeň. V českých zemích hrál důležitou roli při korunovaci králů a jeho význam se stavěl nad zlato.
Na našem území se našla nejstarší pec na pečení chleba v Bylanech u Olomouce a její stáří se odhaduje na 6600 až 6800 let. Pro naše předky byla starost o obilná pole a zajištění zásob mouky od nepaměti prioritní záležitostí, jelikož pouze jejich dostatek byl základní podmínkou přežití. Z obilí se pekly placky na rozžhavených kamenech, později po vynálezu pece, a tím pádem využití vysoké teploty a rovnoměrného propečení, vznikaly první bochníky chleba. Obilí z původních, zřejmě planých trav se postupně šlechtilo a pečení procházelo neustálým vývojem.
Slovo pečení, pec, pekárna v nás asociuje chleba. Chléb má pro nás Slovany historicky vžitou hodnotu, společně se solí je od dob starých Slovanů tradicí a symbolem vítání hostů. Obiloviny jsou základem a nezbytnou součástí našeho jídelníčku, těžko si naši kuchyni dokážeme bez chleba a dalšího pečiva představit. Vůni čerstvě upečeného chleba a pečiva miluje snad každý z nás, ovšem nad některými dnešními výtvory by se naše babičky zřejmě hodně podivovaly.
Až do středověku si lidé v Čechách pekli chléb doma a teprve potom přešel tento úkol zcela do rukou pekařů, kteří se stávali váženými měšťany. Ještě v 18. století podléhalo řemeslo přísným předpisům a v případě jejich nedodržení byl například v Praze pekař potápěn v pytli nebo ve velkém koši do Vltavy. V 19. století se pravidla uvolnila a pečení chleba a pečiva se díky postupujícímu technickému rozvoji začalo měnit ve výrobu průmyslového charakteru. Na začátku 20. století vznikaly ve velkoměstech velké moderní pekárny, zatímco na venkově přetrvávala tradiční výroba. Postupem času se otvíraly hlavně rodinné pekárny, které však byly v 50. letech bohužel postupně znárodňovány. V 70. letech bylo postaveno několik krajských a okresních kombinátů, po roce 1989 přichází privatizace, obnovuje se řemeslná výroba, aplikují se nové technologické postupy a sortiment se rychle rozšiřuje.
V současné době každodenní a dlouhodobá konzumace kupovaného
Ve svém příspěvku ČAJ Z RÝMOVNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Špičková.
Kolik listů rýmovníku se dává do čaje? Některé recepty mají 1 list na šálek vody, jiné 5 lístků na 1/4 litru, takže jak to je? Děkuji za odpověď. Špičková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Helička.
Já čaj z rýmovníku nevařím. Pouze když ráno cítím ucpaný nos, utrhnu lístek rýmovníku přelámu a vytřu s ním nos několikrát. Nevo jenom potřu pod nosem. Osvědčeno-zabírá.
Čerstvé droždí je na omak jemné, má růžovohnědou barvu, voní příjemně a při lámání lístkuje. Vyschlé droždí je tvrdé, má trhliny a tmavou i nazelenalou barvu. S takovým droždím těsto nevykyne. Na vyzkoušení droždí je jednoduchý recept: Když dáte malý kousek droždí do horké vody, vystoupí ihned na povrch, pokud má ještě schopnost kynout.
Sušené droždí je lepší v tom, že se dá koupit do zásoby a nemusí se hlídat datum spotřeby, těsto vykyne stejně jako u čerstvého droždí.
Čerstvé droždí obsahuje vodu. Vyrábí se ve tvaru kostiček, je hebké a snadno se drolí. Skladuje se v lednici při teplotě od 1 do 10 °C. Instantní droždí je dehydrované droždí vyráběné ve formě drobných krystalků. Tento typ droždí se prodává například v sáčcích o hmotnosti 10 g pod značkou Saf-instant nebo v 7 gramových od Dr. Oetkera a může se při pokojové teplotě skladovat až 18 měsíců, což je jeho velká výhoda.
V naší poradně s názvem RECEPTY Z VAŘENÝCH VAJEC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel PAVEL.
NEJDE MI VYKLOPIT UVAŘENE VEJCE ZE SILIKONOVE FORMIČKY CO MAM UDĚLAT ZA NAPRAVU
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Vaření vajec v silikonových formách není jen tak a chce to trochu zkušeností, abyste měl vajíčka pěkně hladká a aby šla pěkně vyklopit. Co je k tomu potřeba? Před umístěním syrového vajíčka do formičky je zapotřebí formičku nejdříve důkladně vystříkat olejem ve spreji, ke koupi zde: https://www.zbozi.cz/hledan…. Po vaření 16 minut ve vroucí vodě se musí forma na chvíli umístit do studené vody a potom půjde vyklopit. Když by to šlo ztuha, tak je možné si pomoci velkou polévkovou lžící. Pokud máte zájem shlédnout recenzi, která názorně řeší tento problém, tak je k dispozici zde: https://youtu.be/mS6zMr6W5_o
Nejdříve smícháme mouku a sušené droždí. Přimícháme zbylé suroviny kromě oleje, ten bude až na smažení. Já míchám nejprve lžící, a pak domíchám rukama, dokud nebude těsto rovnoměrné, ale bude stále měkké a lepkavé. Necháme ho vykynout, minimum je taková půl - až třičtvrtě hodinka, ideálně pár hodin. My se nemůžeme dočkat, tak do hodiny už smažím. Vždy připravuji čerstvé langoše, zbytek pak po vykynutí odložím do chladničky (pokud zůstane) a vyndám, když jdu dělat čerstvý langoš.
Z těsta vyjde přibližně 8 langošů - vždy si cca osminu odtrhnu (bude jich víc pokud jich děláte malé, já dělám tak střední až větší). Těsto rozmačkám nejprve v rukou, a pak na pánvi domačkám dvěma lžícemi - tak, aby byly spíše tenčí. Používám řepkový olej, není příliš drahý a co je důležitější, nepřepaluje se, a má nízkou nasákavost. Slunečnicový by ke smažení neměl být používán, neboť se přepaluje a vznikají karcinogeny.
Smažíme na středním ohni. Je to trochu silnější, ale ne příliš silné, aby se to dělalo ani ne pomalu, ani ne příliš rychle, (aby se nepřipaloval).
Langoš obracíme, když je vidět, že začíná spodní okraj hnědnout. Druhá strana bude rychleji než první, proto je třeba ji častěji kontrolovat.
Když jsou langoše hotové, nachystáme si dochucení. Rozmačkáme oloupané stroužky česneku, posolíme je špetkou soli, a přilijeme olej. Dá se to spolu i rozmixovat, pak je to jednotnější. Rozetřeme lžičkou nebo silikonovým štětečkem na langoš, pak potřeme nebo posype sýrem a dáme trochu smetany.
Ve svém příspěvku ČEVABČIČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Janak.
Chtěla bych pravý recept , ten je bez česneku a cibule , tyhle recepty jsou na karbanátky , a obaluje se to v mouce .
to nejní přesný
děkuju
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jurko.
Ano, naprostá pravda. Tady se , nejenom tyto stránky, kašle na pravý recept. Tady si každý dělá co chce, ale propůjčuje si název jídla. Dle ČSN (15418) patří do čevabčiči směs hovězího a vepřového masa 500g - 500g umletého s 150g cibule osoleného, přidána mletá paprika 5g, pepř 1g. Vše smícháme a vytvoříme 30 dílků masa které rozválíme na tenké válečky a ty pak v sádle opečeme do zlatova. Podáváme s najemno nakrájenou cibulkou a hořčicí. K tomu chléb, nebo brambor. Toť vše.
PS. je mi líto, že se na základní jídla nepoužívají normy. Pak si člověk někde dá něco a přinesou mu úplně něco jiného než čekal. Ještě že Svíčkovou musí vařit alespoň přibližně. Protože třeba guláš pod určitým názvem je všude jiný
Pěkný den
Kvasinky v droždí jsou živé mikroorganismy, které se ve styku s vodou a cukrem při vhodné teplotě rozmnožují pučením. Přitom vzniká oxid uhličitý, který způsobuje kypření těsta a zvětšování jeho objemu. Velikost jedné kvasinky nepřesahuje 6 až 8 tisícin milimetru. 1 cm3 (zhruba 1 g droždí) v sobě obsahuje 10 miliard těchto živých buněk droždí.
Sušené droždí je v podstatě ve dvojí verzi. Zaprvé jde o sušené droždí, které se musí nechat vzejít na kvásek. Druhým typem je instantní sušené droždí značky Dr. Oetker: v jednom balíčku je 7 g droždí (vhodné na 500 g mouky), které se zamíchá do suchých ingrediencí před přidáním tekutých, tím pádem je použití okamžité, na nic se nečeká. Na sáčku se sušenýmdroždím by měl být napsán návod, jak je použít a na jaké množství mouky.
Ve svém příspěvku RECEPTY NA KNEDLÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Luděk.
Nevím, jaké má autorka zkušenosti s vařením bramborových knedlíků. Ale vzhledem k tomu, že se do těsta přidává krupice, krupička nebo i mouka,je mnohem vhodnější použít moučné brambory, tj. varný typ C,případně B, nikoliv varný typ A, což jsou salátové brambory.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience: 500 g hladké mouky, 1 balíček sušeného droždí, 300 ml vody, 3 lžíce rostlinného oleje, sůl, 1 lžička cukru, 3 stroužky česneku
Postup: Mouku smícháme se sušenýmdroždím. Jeden stroužek česneku utřeme se solí, zbylé dva nasekáme nadrobno. Do pečicí nádoby vsypeme mouku, přidáme cukr, sůl, česnek, olej a vodu. Pekárnu nastavíme na základní program. Tento chléb výborně chutná s bylinkovou pomazánkou. Kdo má rád hodně česneku, může do ní ještě nějaký utřít.
Ve svém příspěvku SMOOTHIE RECEPTY KOMENTÁŘ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Skokova.
Dobry den mam prosim dotaz na mixer jestli bude vyhovujici tento https://mixersmoothie.cz/sm… i na led jak zminuji? Chci hlavne mixovat smoothie pro deti ale take sekat led. Bude vyhovujici? Predem dekuji za odpoved, Skokova Simona.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mášinka.
No já mám tedy lepší mixér a to Vitamix. Ten udělá jak smothie tak i rozdrtí led. Zvládá dokonce i burákové máslo. Lepší si za mixér rozhodně připlatit.
V míse smícháme mouku se sušenýmdroždím, osolíme, přidáme vejce, vlažné mléko a zaděláme těsto. Když je dobře propracované, zapracujeme do něj na kostičky nakrájené housky. Těsto poprášíme troškou hrubé mouky a necháme na teplém místě pod utěrkou vykynout zhruba na dvojnásobek. Vykynuté těsto si dáme na pomoučený vál a rozdělíme na 2 bochánky, které necháme 5 minut pod utěrkou odpočinout. Poté je znovu převálíme, dotvarujeme do podoby podlouhlých knedlíků a necháme ještě chvilku odpočívat. Mezitím si vyndáme větší hrnec, naplníme vodou a dáme vařit. Do osolené vroucí vody vložíme připravené odpočaté knedlíky. Vaříme zhruba 10 minut, poté otočíme a vaříme znovu 10 minut. Hotové knedlíky vyjmeme z vody a propíchneme vidličkou, aby z nich vyprchala pára. Nakonec krájíme na kráječi nebo obyčejnou nití.
Jde o recept na jednoduché langoše. Do vlažné vody nasypu droždí a nechám vzejít. Zatím si přichystám ostatní suroviny na těsto. K mouce v míse přimíchám sůl. Přidám vzešlé droždí a vymíchám těsto, které nechám kynout přibližně 20 minut. Potom těsto promísím a nechám dále kynout kolem 45 - 60 minut.
Vykynuté těsto rozdělím asi na 10 částí a vytvaruji z nich bochánky.
V hluboké pánvi rozehřeju olej. Z bochníků tvaruji langoše a smažím je z obou stran v horkém oleji. Hotové langoše potírám olejem, ve kterém rozmíchám prolisovaný česnek. A navrch si každý dá to, co má rád.
Sušení potravin je nejjednodušší a nejpůvodnější konzervační metoda, kterou lidé praktikují už celá tisíciletí. Dnes mnohde upadlo sušení potravin v zapomnění, i když právě tímto šetrným způsobem můžeme zachovat důležité účinné i aromatické látky. Pouze vitamín C se při sušení odbourává, musíme ho tedy získat z jiné stravy.
Sušením se stávají potraviny nejen trvanlivějšími, ale jsou i lehčí a zmenší se jejich objem, takže pro jejich uskladnění potřebujeme málo místa. Spotřeba energie při sušení potravin je poměrně malá, zejména tehdy, když využíváte jen tepelné zdroje, které máte po ruce. Pokud chcete sušit větší množství potravin, vyplatí se pořídit si sušičku. Potraviny se takto konzervují bez jakýchkoliv přísad (v protikladu ke koupeným sušeným plodům), takže je konzumujeme přírodně čisté.
Bez vody nemůže existovat život – přesně tento princip se při sušení využívá. Sušeným potravinám se během hodin nebo dní odebírá za kontrolovaných podmínek voda, takže v nich nakonec žádné mikroorganismy nemohou žít. K sušení se nejlépe hodí ovoce, zelenina, houby a bylinky. Ideální teplota pro proces sušení je mezi 30 až 70 °C, přičemž je třeba se starat o pravidelné větrání, abychom se zbavili odpařené vlhkosti. Nejšetrnější je sušení při co možná nejnižší teplotě, protože pak zůstanou zachovány důležité živiny. Čím je vyšší teplota sušení, tím více živin se zničí.
Ovoce musíte pečlivě vybrat, umýt, dobře osušit a odstranit stopky. Peckovité ovoce se vypeckuje. Jádrové ovoce se zbaví jádřinců a dužina se pokrájí na kousky nebo kolečka. Vcelku se suší jen třešně, švestky a bobule. Všechno ostatní ovoce se krájí na nepříliš velké kusy, řezy nebo kolečka.
Druhy ovoce se světlou dužinou ponořte před sušením krátce do slané nebo citrónové vody nebo je postříkejte zředěnou kyselinou citrónovou, aby nezhnědly. Můžete je také blanšírovat v horkém cukerném roztoku s trochou citrónové šťávy, čímž se zvýrazní jejich sladká chuť. Ze zeleniny se hodí k sušení především kořenová a cibulová zelenina, ale v poslední době jsou vyhledávaná i sušená rajčata k rozmanitému použití v kuchyni. Zelenina se očistí, umyje a kuchyňsky připraví. Tvrdá zelenina se před sušením blanšíruje (to později zkrátí čas vaření).
Houby se jen přeberou a očistí, v žádném případě se neumývají. Otlačená nebo červavá místa velkoryse vykrojte. Houby, které už nejsou pevné (nedají se krájet), se k sušení nehodí. Větší houby nakrájejte na tenké plátky, malé se mohou navléct vcelku na provázek a usušit.
Bylinky na kořenění i na čaj se jen přeberou a malé snítky nebo větvičky se svážou do svazečků. Z
Hovězí kýta bez kosti – jak s ní pracovat a co z ní vařit
Hovězí kýta bez kosti je oblíbená především pro snadnou manipulaci a široké využití. Nejčastěji se používá na pečení, dušení, plátky na omáčkách nebo na rolády. Díky absenci kosti se maso rovnoměrněji propéká a lépe se porcuje.
Je však nutné počítat s tím, že jde o libové maso. Pokud se připravuje příliš rychle nebo bez dostatečného podlití, může vyschnout. Pomalá tepelná úprava je u hovězí kýty bez kosti téměř vždy jistota.
Části hovězí zadní kýty
Hovězí kýta patří v dělení hovězího masa mezi takzvané hovězí zadní, která je v 1. jakostní kategorii – tedy patří mezi dražší kousky. Hovězí kýta se skládá:
z ořechu,
vrchního a spodního šálu,
zadní kýty,
válečku,
květové špičky.
Jak je vidět, zadní kýta se skládá z několika částí, které se liší jemností i vhodným způsobem úpravy. Správná volba konkrétní části je klíčová pro výsledek receptu.
Hovězí kýtu je možné v dnešních podmínkách zakoupit již rozbouranou na jednotlivé šály nebo jejich části. V některých řeznictvích je možné zakoupit i kýtu v celku s kostí, ta se dá rožnit, ale je to velmi náročná úprava. Spíše si ji doma rozbouráte na jednotlivé šály nebo kusy.
Květová špička (rump steak)
Jde o nejlepší část zadního hovězího. Tohle velice jemné maso najdete v horní části kýty, upravit jej lze téměř jakkoli. Hodí se k pomalejší úpravě v celku (pečení), vynikající je také na minutky jako rump steak. Maso lehce potřete olivovým olejem, který můžete v závěru zjemnit lžičkou másla. Po grilování nebo smažení před konzumací maso nechte několik minut odpočinout na pánvi nebo grilu.
Hovězí zadní ořech (tip roast, tip steak, ball tip)
Je to libová část z přední části zadní kýty (předkýtí). Jde o pevnější část s výraznou masovou chutí. Skládá se ze tří částí svaloviny, které se od sebe oddělují. Vynikající je pečínka (peče se v celku), pokud je maso perfektně vyzrálé a odleželé, hodí se i na steak. Také se hodí na plátky na houbách, na cibuli, řízky nebo rychlé minutky.
Vrchní šál (top round steak)
Hovězí vrchní šál je libový kus z vnitřní části zadní kýty, má obvykle jemné tukové mramorování. Maso má jemnější svalové vlákno než maso ze spodního šálu, proto je i měkčí a křehčí. Vhodný je především pro pomalejší úpravy – dušení, pečení nebo gulášové recepty. Vyžaduje delší čas, ale odmění se plnou chutí. Vhodný je také ke grilování.
Spodní šál (bottom round steak)
Je to nejnamáhanější část zadní kýty, nemůže být tedy nejkřehčí a nejměkčí. Ovšem dobře zralý spodní šál se hodí i pro minutkovou úpravu. Spodní šál má hrubší sv
Domácí pekárna chleba se používá k automatickému míchání, hnětení, kynutí a pečení různých druhů chleba, těst a dokonce i dalších potravin, jako jsou džemy, koláče a rizoto. Nabízí pohodlný a bezdotykový způsob výroby pečiva, takže je ideální pro začátečníky nebo ty, kteří mají nabitý program a chtějí čerstvé domácí výrobky bez ruční práce tradičního pečení.
Recepty na chléb
Sendvičové bochníky
Nejčastěji se používá pro standardní bílý, celozrnný a jiný kynutý sendvičový chléb podle jednoduchých, předem odměřených receptů.
Speciální chleby
Dobré pekárny mohou také vyrábět obohacená těsta, jako je brioška, challah a ovocno-ořechový chléb, často s funkcí pro přidání ingrediencí ve správný čas.
Nastavení pouze pro těsto
Program „Těsto“ lze použít k míchání a hnětení různých kynutých těst pro pozdější pečení v klasické troubě, například na pizzové korpusy, bagely nebo housky.
Recepty na těsta
Těsto na pizzu
Oblíbeným použitím je výroba těsta na pizzu, čímž se ušetří nemalé úsilí spojené s ručním hnětením.
Sladké rohlíky a preclíky
Těsto na skořicové buchty, večeře a další sladké pochoutky lze připravit v pekárně chleba.
Recepty na ostatní potraviny
Džemy a zavařeniny
Cyklus „Džem“ nebo „Vaření“ u některých modelů umožňuje vařit a míchat džemy a další zavařeniny.
Koláče a dezerty
Pekárny chleba lze použít k pečení rychlých chlebů, tvarohových koláčů a dokonce i ovocných koláčků.
Slané pokrmy
Díky možnosti ohřevu a míchání mohou pekárny vařit jednoduchá jídla, jako je rizoto, dušené maso a dokonce i míchaná vejce.
Výhody používání pekárny chleba
Pohodlí
Vložte ingredience, stiskněte tlačítko a pekárna se postará o míchání, hnětení, kynutí a pečení.
Plánované pečení
Mnoho modelů má časovače, které vám umožňují nastavit pečení za několik hodin, takže chléb je hotový, kdykoli ho budete chtít.
Čerstvost
Užijte si čerstvý domácí chléb a pečivo bez konzervantů, které se nacházejí v kupovaných produktech.
Všestrannost
Kromě chleba dokáží tyto stroje připravovat různá těsta, koláče a dokonce i některá vařená jídla, což zvyšuje jejich využití v kuchyni.
Dýně hokaido patří mezi nejuniverzálnější dýně v kuchyni a nabízí široké možnosti využití – od polévek až po sladké recepty. Mezi čtenáři dlouhodobě patří k nejoblíbenějším tyto ověřené postupy:
Tymián smíchejte se solí, pepřem, lisovaným česnekem a olejem. Směsí potřete očištěné maso, vložte porce do vymaštěného pekáčku, pokapejte citronovou šťávou, posypte strouhankou a poklaďte plátky másla. Pečte v troubě dozlatova. Nejlepší přílohou budou brambory.
Tymiánovo-česnekové kotlety
Suroviny:
4 kotlety bez kosti
česnek
sůl
1 lžička sušeného tymiánu
máslo
olej
špetka černého mletého pepře
1 šlehačka (215 g)
2 lžičky hladké mouky
Postup:
Kotlety z jedné strany nožem mírně nařízněte, aby se maso při restování nekroutilo. Plátky naklepejte a potřete česnekem utřeným se solí, mírně opepřete. Poté v kastrolu rozpusťte trochu másla, přilijte k němu olej a nepotřenou stranou kotlety orestujte. Podlijte je mírně vodou a pod pokličkou za občasného dolití vody duste doměkka. Až budou kotlety měkké, vyjměte je a do výpeku vlijte šlehačku smíchanou se sušeným tymiánem a hladkou moukou. Za stálého míchání na mírném ohni vařte ještě asi 10 minut. Nakonec vraťte kotlety, prohřejte je a omáčku dochuťte. Podávejte například s bramborovým knedlíkem.
Vepřové ragú na citronovém tymiánu
Suroviny:
½ kg vepřové kýty
½ kg žluté cibule
10 snítek citronového tymiánu
½ litru vývaru
sůl, citronový pepř, vepřové sádlo
Postup:
Vepřovou kýtu nakrájejte na silnější plátky a pak na kratší nudličky. Cibuli oloupejte a nakrájejte na hrubší měsíčky. Smíchejte ji s masem a přidejte lístky citronového tymiánu obrané ze snítek. Vše osolte a opepřete. Po promíchání nechte odležet cca 2 hodiny v chladu. V pánvi rozpusťte dvě lžíce vepřového sádla. Do rozpáleného sádla vložte maso s cibulí a za stálého míchání opékejte, dokud cibule nezačne lehce zlátnout a maso nejeví známky opečení. Poté podlijte vývarem a nechte jen probublávat. Rozvařující se cibule vytvoří lehce zahuštěnou omáčku. Podávejte s vařenou rýží nebo bramborem.
Kuřecí na tymiánu
Suroviny:
3 plátky kuřecích prsíček
tymián, sůl, pepř
1 svazek lahůdkové cibulky
olivový olej
Postup:
Kuřecí prsíčka naklepejte, osolte, popepřete a navrch posypte tymiánem. Takto připravené plátky zalijte olivovým olejem a nechte v lednici chvilku uležet. Pak na pánvi jemně opečte lahůdkovou cibulku nakrájenou na kolečka a přidejte naložené maso. Plátky zprudka opečte z obou stran. Vhodnou přílohou jsou brambory
Hlavní roli v ratatouille hraje zelenina, zejména pak lilek, proto vybírejte krásné, pevné lilky s lesklou slupkou beze skvrn, cukety nejlépe menší, papriky čerstvé, nejlépe kapie, a k tomu pevná, krásně zralá rajčata. Pokud dostanete na ratatouille chuť v zimě, doporučuje se použít plechovku s krájenými rajčaty. Co se týká koření, nejlepšího výsledku dosáhnete s čerstvými bylinkami pěstovanými za oknem či na zahrádce, ale ani s kvalitním sušeným kořením nic nezkazíte. Například oregano má sušené mnohem koncentrovanější chuť. Bazalka je typická pro italskou kuchyni, ale k rajčatům se skvěle hodí, proto je vhodné ji přidávat i do tohoto pokrmu. Pokud chcete recept více francouzský, nahraďte bazalku větším množstvím čerstvé majoránky. Cukr se v receptu používá na dotažení chuti a osvědčuje se použít hnědý přírodní třtinový cukr, ať již světlý z ostrova Mauricius, nebo nějaký tmavý s melasou. Ale i s obyčejným bílým to jde, jen ho dejte méně, protože je více sladký. Ratatouille je hodně syté. V restauracích můžete vidět použití ratatouille jako přílohy k masu, typicky ke kotletkám.
Ingredience: 600 g srnčího hřbetu bez kosti, drcený jalovec, drcený růžový pepř, tymián, sůl, 40 g hladké mouky, 30 g přepuštěného másla, 100 g tyrolského špeku nebo sušené anglické slaniny, 1 dl hovězího vývaru, 3 dl smetany, 1 citron
Ingredience na bramborové noky: 700 g ve slupce vařených brambor, 40 g přepuštěného másla nebo oleje, 250 g polohrubé mouky, 1 vejce, sůl, sádlo
Postup: Kluci v akci očištěný srnčí hřbet nakrájí na medailonky, zlehka je poklepou pěstí a ochutí drceným jalovcem, růžovým pepřem, sušeným tymiánem a solí. Maso zlehka obalí v mouce a opečou na přepuštěném másle. Poté medailonky z pánve vyjmou, přidají na kostičky nakrájený špek a vypečou jej, podlijí vývarem, smetanou, ochutí citronovou kůrou a zredukují. Následně Kluci v akci maso vrátí, dochutí citronovou šťávou a prohřejí. Pokrm podávají s bramborovým noky, které po uvaření osmahnou na sádle.
