Kluci v akci již ukázali mnoho receptů s lasagnemi, ale jen dva byly s mletým masem. První z receptů Kluci v akci vytvořili na začátku své televizní kariéry a nazvali je Studentské lasagne. Druhý recept připravili společně s rodilým Italem a nazvali je Pravé boloňské špagety. Čtěte dále a dozvíte se podrobnosti k přípravě pro oba tyto recepty.
Lasagne alla bolognese
Pravý italský recept na boloňské lasagne (lazaně) od Itala v pořadu Kluci v akci. V tomto receptu jsou lasagne připraveny také s mletým masem, ale Kluci si maso namelou sami ze dvou druhů – libového vepřového a hovězího zadního. Místo českého eidamu se v receptu používá pravý italský sýr parmigiano reggiano, což je parmezán s pevnou hladkou kůrou jemně nažloutlé až zlatavé barvy a zrnitou strukturou. Můžete ho koupit v supermarketu nebo na internetu.
Kluci nejdříve nakrájí oba kusy libového masa na pruhy, aby se vešly do mlýnku na maso a umelou. Zeleninu nakrájí na malé kostičky (mrkev s celerem podle nich můžete i nahrubo nastrouhat) osmahnou ji na oleji, přidají mleté maso a dobře promíchají a orestují, podlijí červeným vínem a nechají vyvařit. Směs okoření sekanými bylinkami, pepřem a solí, zalijí drcenými rajčaty a nechají na mírném ohni dusit asi hodinu. Říkají, že ve směsi musí zůstat dostatek šťávy, aby ji mohly suché těstoviny lasagne při pečení absorbovat.
Kluci potom na dno zapékacího pekáče dají část masové směsi, pak vrstvu suchých lasagní, zase maso, vrstvu nastrouhaného parmezánu, lasagne, maso, parmezán a ještě jednou opakují a zakončí bohatou vrstvou parmezánu. Přikryjí alobalem, který předem potřeli olejem. Pečou asi 25 minut při 180 °C.
Hovězí kýta bez kosti – jak s ní pracovat a co z ní vařit
Hovězí kýta bez kosti je oblíbená především pro snadnou manipulaci a široké využití. Nejčastěji se používá na pečení, dušení, plátky na omáčkách nebo na rolády. Díky absenci kosti se maso rovnoměrněji propéká a lépe se porcuje.
Je však nutné počítat s tím, že jde o libové maso. Pokud se připravuje příliš rychle nebo bez dostatečného podlití, může vyschnout. Pomalá tepelná úprava je u hovězí kýty bez kosti téměř vždy jistota.
Části hovězí zadní kýty
Hovězí kýta patří v dělení hovězího masa mezi takzvané hovězí zadní, která je v 1. jakostní kategorii – tedy patří mezi dražší kousky. Hovězí kýta se skládá:
z ořechu,
vrchního a spodního šálu,
zadní kýty,
válečku,
květové špičky.
Jak je vidět, zadní kýta se skládá z několika částí, které se liší jemností i vhodným způsobem úpravy. Správná volba konkrétní části je klíčová pro výsledek receptu.
Hovězí kýtu je možné v dnešních podmínkách zakoupit již rozbouranou na jednotlivé šály nebo jejich části. V některých řeznictvích je možné zakoupit i kýtu v celku s kostí, ta se dá rožnit, ale je to velmi náročná úprava. Spíše si ji doma rozbouráte na jednotlivé šály nebo kusy.
Květová špička (rump steak)
Jde o nejlepší část zadního hovězího. Tohle velice jemné maso najdete v horní části kýty, upravit jej lze téměř jakkoli. Hodí se k pomalejší úpravě v celku (pečení), vynikající je také na minutky jako rump steak. Maso lehce potřete olivovým olejem, který můžete v závěru zjemnit lžičkou másla. Po grilování nebo smažení před konzumací maso nechte několik minut odpočinout na pánvi nebo grilu.
Hovězí zadní ořech (tip roast, tip steak, ball tip)
Je to libová část z přední části zadní kýty (předkýtí). Jde o pevnější část s výraznou masovou chutí. Skládá se ze tří částí svaloviny, které se od sebe oddělují. Vynikající je pečínka (peče se v celku), pokud je maso perfektně vyzrálé a odleželé, hodí se i na steak. Také se hodí na plátky na houbách, na cibuli, řízky nebo rychlé minutky.
Vrchní šál (top round steak)
Hovězí vrchní šál je libový kus z vnitřní části zadní kýty, má obvykle jemné tukové mramorování. Maso má jemnější svalové vlákno než maso ze spodního šálu, proto je i měkčí a křehčí. Vhodný je především pro pomalejší úpravy – dušení, pečení nebo gulášové recepty. Vyžaduje delší čas, ale odmění se plnou chutí. Vhodný je také ke grilování.
Spodní šál (bottom round steak)
Je to nejnamáhanější část zadní kýty, nemůže být tedy nejkřehčí a nejměkčí. Ovšem dobře zralý spodní šál se hodí i pro minutkovou úpravu.
Kůže se pečením nepřipravují samostatně, ale vždy bývají součástí pokrmu, například koleno s kůží, grilovaná kýta s kůží, pečený bůček s kůží.
Pečené vepřové koleno
Ingredience: 750 g vepřového zadního kolena s kůží, 2 ks cibule, 5 stroužků česneku, kmín, sůl, pepř mletý nebo drcený, 150 g kořenové zeleniny
Technologický postup: Předehřejeme troubu na 200 °C. Cibuli nakrájíme na půlměsíčky a vložíme půl množství do pekáče. Koleno omyjeme a nařežeme kůži na čtverečky, osolíme, lehce opepříme a pořádně potřeme prolisovaným česnekem smíchaným s kapkou vody. Takto připravené maso vložíme do pekáče a pokmínujeme. Kolem nasypeme nakrájenou zeleninu (kostičky či kolečka) a zbytek cibule. Podlijeme množstvím vody a vložíme do vyhřáté trouby. Vepřové koleno pečeme 2,5 hodiny, z toho 1,75 hodiny pod pokličkou, přičemž maso postupně otáčíme a poléváme výpekem. Poté 45 minut pečeme bez poklice, znovu pravidelně otáčíme a poléváme. Pečené vepřové koleno podáváme vcelku nebo krájené s chlebem, plnotučnou hořčicí či křenem.
Křupavý vepřový bůček
Ingredience: 1 kg vepřového bůčku s kůží, 1 ks cibule, sůl, pepř, 2 stroužky česneku, voda
Technologický postup: Bůček vložíme na minutku do mrazáku, aby sádlo ztuhlo, potom kůži nařežeme na co nejmenší mřížky. Stačí pouze proříznout kůži, sádlo už řezat nemusíme. Doporučuje se si s touto operací dostatečně pohrát, výsledek snažení stojí opravdu za to. Velkou cibuli nařežeme na 1 až 1,5 cm tlustá kolečka a narovnáme do nádoby, v níž budeme péct bůček. Podlijeme vodou, aby byla cibule do poloviny potopená, vložíme bůček a dostatečně jej ze všech stran osolíme, opepříme a potřeme rozmačkaným česnekem. Pečeme v předehřáté troubě, spíš rychleji než pomalu. Jídlo je hotové, když je cibule dohněda opečená. Bůček je vynikající teplý i studený a vypečená křupavá kůžička je hřebem pokrmu. Sůl na kůži se postupně splavuje a plynule přelévá bůček, naopak zespodu prostupuje aroma cibule.
Technologický postup: Do 200 ml vody rozpustíme potřebné množství soli (na 9 kg masa asi 2 kg soli). Připraveným roztokem napícháme pomocí injekční stříkačky a jehly celou kýtu na různých místech. Kůži můžeme nařezat na mřížky. Pak celou kýtu posolíme a vložíme do nálevu, který by měl být na chuť slaný a řádně očesnekovaný. No, a pak už jen záleží na vás, jak dlouho budeme mít maso naložené v láku. Pro urychlení je možné kýtu napíchat rychlosolí, pak ji stačí nechat jeden týden naloženou na chladném místě. V den grilování je vhodné celé maso i s lákem povařit jen 30 minut, a to nejlépe v kotli. Poté kýtu napíchneme na grilovací tyč, zajistíme proti posunu a vložíme na gril. Pak už jen točíme a topíme a čekáme na první okrajování. Během grilování je vhodné maso potírat připraveným roztokem pro lepší chuť a barvu (olej, česnek, grilovací koření, sůl a pivo).
Vepřové maso je tučné a platí, že čím je tučnější, tím méně obsahuje bílkovin (je bledorůžové, hůře stravitelné). Chuť vepřového masa je závislá na věku a způsobu krmení zvířat. Maso starších kusů má tuhá, hrubá vlákna a tmavočervenou barvu. Maso nevykastrovaných kanců zapáchá, proto je nepoživatelné.
Vepřové maso obsahuje vodu (47–72 %), bílkoviny (14–20 %), tuky (8–40 %), sacharidy (0,15 %), minerální látky (Fe), vitamíny (B1 a B2).
Výseková prasata (50–70 kg) jsou libová, do 110 kg se jedná o vepře, kteří mají ještě přijatelné množství sádla, nad 110 kg se jedná o sádelnatá prasata, která mohou mít až 60 % tuku.
Prasata se po porážce rozdělují dle jakosti – rozeznáváme 3 jakostní třídy. Poražená prasata se půlí a dále bourají (dělí).
Vepřová kýta patří do 1. jakostní třídy. Kýtu můžeme mít s kostí (v celku) nebo bez kosti (vykoštěnou), anebo rozbouranou na jednotlivé části. Kýta se skládá z vrchního a spodního šálu, ořechu, květové špičky a zadního kolene. Kýta je jedna z nejkvalitnějších částí vepře, obsahuje velké svalové celky bez vaziva a tuku. Lze ji upravovat vařením, dušením, pečením, smažením. Dají se z ní připravit řízky, minutky, šunka, závitky a špízy, může se i sušit. Vepřová kýta se méně hodí na pečení, je sušší.
V naší poradně s názvem JITRNICE A JELITO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva.
Můžu jitrnici nebo jelito na warfarin.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Když užíváte Warfarin, tak musíte hlídat příjem vitamínu K ve své stravě. Denně byste měla sníst potraviny, které vám dodají 90 mikrogramů vitamínu K. Tuto úroveň vitamínu K je potřeba udržovat každý den, ne méně a ani ne více, protože jinak Warfarin neúčinkuje dobře.
Jitrnice jsou vyrobeny z vepřového masa, tuku, vnitřností, housky a koření. Ani jedna z těchto součástí neobsahuje žádný vitamín K a nebo jen velmi málo. Takže jitrnice můžete konzumovat bez omezení i když užíváte Warfarin. Co se týče jelit, tak do nich se přidává navíc ještě krev a popřípadě kroupy. A právě u prasečí krve není dostatek podkladů o obsahu vitamínu K, tudíž by měly být konzumovány s opatrností, nejlépe den dva před vyšetřením quick, abyste si mohla ověřit jejich vliv na srážlivost vaší krve.
Telecí maso je stejně univerzální a dietní jako kuřecí maso. Telecí má však velmi jemnou, méně výraznou chuť. Je libové a lehce stravitelné, má velmi nízký obsah tuků, a tak je ideální pro dětskou a dietní stravu. Nejlepší maso poskytuje kýta, pečeně, ledvina a panenka, méně jakostní je pak z boku, hlavy, krku a kližek. I z méně kvalitních částí se dají připravit skvělé dietní recepty. Hlava, kromě výborného masa, jakým jsou líčka, obsahuje minimum tuku, zato spoustu kolagenu. Nevyhazujte ani brzlík a kosti, brzlík se dá vařit, dusit, péct i smažit a z kostí je ten nejlepší telecí vývar. Telecí vývar není polévka, sám o sobě se nejí, ale protože je chuťově neutrální, dá se díky němu vytvořit jakákoli omáčka. Zredukovanou podobou tohoto vývaru je demi glace, což je bohatá hnědá omáčka, kterou najdete v rozpisu surovin u každého druhého receptu.
Postup: Telecí maso nakrájíme na medailonky, osolíme, zlehka potřeme česnekem a necháme zatáhnout na pánvi z obou stran, poté maso vložíme do hrnce, přidáme špenát (můžete nakrájet) a necháme dusit. Když je maso měkké, přidáme do směsi trochu mléka na zjemnění, zaprášíme žitnou moukou a necháme chvíli povařit. Nakonec můžeme ještě dosolit. Jako přílohu podáváme noky.
Noky
Ingredience: 300 g brambor, 150 g žitné mouky (jemně mleté), 1 vejce, špetka soli
Postup: Brambory uvaříme ve slupce, po vychladnutí oloupeme a nastrouháme najemno. Do brambor přidáme mouku, sůl, vejce a ručně zpracujeme v těsto. Hotové těsto rozdělíme na 4 kusy a vyválíme na dlouhé tenké válečky, které následně rozkrájíme na kousky asi 3 cm dlouhé. Noky vaříme v osolené vodě, dokud nevyplavou.
Koprová omáčka
Ingredience: 1 kg telecího zadního masa, sůl, pepř, 1 lžíce žitné mouky, kytička čerstvého kopru, 200 ml mléka, ocet, stévie
Telecí zadní maso zbavíme všech tučných částí, nakrájíme na plátky, jemně osolíme a lehce orestujeme, aby se maso zatáhlo. Poté vložíme do hrnce, zalijeme vodou, trochu osolíme a vaříme, dokud maso nezměkne. Po uvaření maso vyjmeme a ze vzniklého vývaru odebereme mastná oka, přidáme sterilovaný nebo čerstvý nasekaný kopr, necháme chvíli povařit, poté zjemníme mlékem, zahustíme žitnou moukou, necháme provařit a dle potřeby dochutíme solí, octem a stévií sladkou. Podáváme s vařeným bramborem.
Postup: Telecí karé osolíme a přidáme trochu drceného kmínu, podlijeme lehce vodou a dáme do trouby. Pečeme do změknutí. Jako přílohu místo knedlíku podáváme vařený brambor. Červené zelí nakrájíme najemno, osolíme, přidáme trochu kmínu, octa, stévii a necháme dusit doměkka. Nakonec jemně zaprášíme žitnou moukou a zdravé dietní české jídlo je na světě.
Ve svém příspěvku ČEVABČIČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Janak.
Chtěla bych pravý recept , ten je bez česneku a cibule , tyhle recepty jsou na karbanátky , a obaluje se to v mouce .
to nejní přesný
děkuju
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jurko.
Ano, naprostá pravda. Tady se , nejenom tyto stránky, kašle na pravý recept. Tady si každý dělá co chce, ale propůjčuje si název jídla. Dle ČSN (15418) patří do čevabčiči směs hovězího a vepřového masa 500g - 500g umletého s 150g cibule osoleného, přidána mletá paprika 5g, pepř 1g. Vše smícháme a vytvoříme 30 dílků masa které rozválíme na tenké válečky a ty pak v sádle opečeme do zlatova. Podáváme s najemno nakrájenou cibulkou a hořčicí. K tomu chléb, nebo brambor. Toť vše.
PS. je mi líto, že se na základní jídla nepoužívají normy. Pak si člověk někde dá něco a přinesou mu úplně něco jiného než čekal. Ještě že Svíčkovou musí vařit alespoň přibližně. Protože třeba guláš pod určitým názvem je všude jiný
Pěkný den
Dýně hokaido se nemusí vždy zaštipovat, ale bez tohoto zásahu většinou vytváří mnoho menších plodů, které nestihnou rovnoměrně dozrát.
V praxi záleží hlavně na cíli pěstování. Pokud máš silnou rostlinu na kompostu a dlouhé teplé léto, můžeš hokaido nechat růst volně. V běžných českých podmínkách ale zaštipování dýní pomáhá směrovat energii do menšího počtu plodů, což vede k lepší chuti, barvě a využití v kuchyni.
Kdy je nejlepší čas na zaštipování hokaida?
Nejlepší čas na zaštipování hokaida je ve chvíli, kdy už má rostlina nasazené plody a je zřejmé, kolik jich dokáže uživit.
Obvykle se jedná o období přibližně 6–8 týdnů po výsadbě, v závislosti na počasí. Pokud zaštipuješ příliš brzy, rostlina ještě nemá vytvořenou dostatečnou sílu. Naopak pozdní zásah má už jen malý efekt. Správné načasování je klíčové pro velikost plodů i jejich dozrání.
Kolik plodů mám nechat na jedné rostlině hokaida?
Optimální počet plodů hokaida závisí na síle rostliny a stanovišti, neexistuje jedno univerzální číslo.
Na silné rostlině na kompostu se osvědčilo ponechat 4–5 plodů. Na běžném záhonu spíše 3–4 kusy. Pokud je půda slabší nebo léto chladnější, je bezpečnější nechat jen 2–3 dýně. Menší počet plodů znamená vyšší koncentraci chuti a lepší využití pro buchtu z dýně hokaido nebo pečení.
Proč mi hokaido zůstává zelené?
Zelené hokaido většinou znamená, že plod nestihl dozrát, často kvůli přetížené rostlině nebo krátké sezóně.
Nejčastější příčinou je příliš mnoho plodů na jedné rostlině. Energie se rozdělí a žádný plod se plně nevyvine. Zelené hokaido má slabší chuť a nižší nutriční hodnotu. Pro sladké recepty, jako je dýňová buchta hrníčková, se nehodí. Řešením je včasné zaštipování a redukce plodů.
Je zelené hokaido jedlé?
Ano, zelené hokaido je jedlé, ale jeho využití je omezené a chuťově slabší.
Zelené plody se hodí spíše na vaření nebo rychlé restování, nikoli na sladké recepty. Dužina bývá tužší a méně aromatická. Pokud chceš hokaido používat na polévku nebo dezerty, je vždy lepší počkat na plně vyzrálé, oranžové plody.
Jak poznám, že je dýně hokaido zralá?
Zralá dýně hokaido má sytě oranžovou barvu a suchou stopku, která se začíná zatahavat.
Dalším znakem je tvrdá slupka, do které nejde snadno zatlačit nehtem. Zralé hokaido při poklepání zní dutě. Právě takové plody jsou ideální na uskladnění dýně hokaido i dlouhodobé kuchyňské využití.
Jak dlouho vydrží dýně hokaido uskladněná?
Při správném skladování vydrží dýně hokaido 2 až 4 měsíce, někdy i déle.
Klíčem je suché, větrané místo s teplotou kolem 10–15 °C.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ ŠUNKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
Nedávno jsem si pořídili bytelnou formu na šunku z webu https://www.formanasunku.cz a musím říce, že je to skvělé. Invesctice okolo tisícovky se určitě vyplatí. Celá rodina domací šunku milujeme. Jsem ráda, že to chutná i dětem. Vím co jedí, alespoń u něčeho ,) Děkuji za tipy na nové recepty.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience: 1,5 kg zadního vepřového kolene, 7 bobkových listů, 7 kuliček jalovce, 10 kuliček celého pepře, 1 cibule, kmín, sůl, voda
Technologický postup: Koleno očistíme, omyjeme. Do hrnce nalijeme vodu tak, aby bylo koleno ponořeno. Do vody přidáme bobkový list, jalovec, celý pepř a cibuli, kterou jsme rozčtvrtili, a přivedeme k varu. Vodu osolíme a vložíme koleno (koleno vkládáme až do vroucí vody). Vaříme 1,5 hodiny co nejmírnějším varem. Před uplynutím doby varu si rozpálíme troubu na 200 °C – horní a dolní ohřev. Koleno vyjmeme z vývaru a kůži nařízneme několika řezy na každé straně. Do celého povrchu vetřeme sůl a kmín. Pak koleno položíme na mřížku podloženou pekáčem a umístíme do trouby tak, aby bylo ve střední části trouby. Pečeme 1,5 hodiny, po 45 minutách koleno otočíme (koleno během pečení nepoléváme). Po uplynutí doby přepneme troubu na gril (na 220 °C) a grilujeme 7–8 minut, koleno otočíme a dopřejeme mu totéž z druhé strany. Poté koleno podáváme buď vykostěné, nebo vcelku.
Ve svém příspěvku SMOOTHIE RECEPTY KOMENTÁŘ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Skokova.
Dobry den mam prosim dotaz na mixer jestli bude vyhovujici tento https://mixersmoothie.cz/sm… i na led jak zminuji? Chci hlavne mixovat smoothie pro deti ale take sekat led. Bude vyhovujici? Predem dekuji za odpoved, Skokova Simona.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mášinka.
No já mám tedy lepší mixér a to Vitamix. Ten udělá jak smothie tak i rozdrtí led. Zvládá dokonce i burákové máslo. Lepší si za mixér rozhodně připlatit.
Technologický postup: Předehřejeme troubu na 200 °C. Cibuli nakrájíme na půlměsíčky a vložíme půlku množství do pekáče. Kolena omyjeme a nařežeme, osolíme, lehce opepříme a pořádně potřeme prolisovaným česnekem smíchaným s kapkou vody. Vložíme jej do pekáče a pokmínujeme. Kolem nasypeme nakrájenou zeleninu (kostičky či kolečka, lze použít i mraženou směs) a zbylou cibuli. Podlijeme množstvím vody a vložíme do vyhřáté trouby. Vepřové koleno pečeme 2,5 hodiny z toho 1,75 hodiny pod pokličkou, přičemž ho postupně otáčíme a poléváme výpekem. Poté 45 minut pečeme bez poklice a znovu pravidelně otáčíme a poléváme. Pečené vepřové koleno podáváme s chlebem, plnotučnou hořčicí či křenem.
Technologický postup: Vepřové koleno dobře omyjeme a dáme do tlakového hrnce vařit spolu s bobkovým listem, celým černým pepřem, jalovcem, novým kořením a solí. Vaříme asi hodinu. Koleno vyjmeme, naporcujeme, nařízneme křížem kůži a vložíme do pekáče. Potřeme marinádou, kterou si připravíme smícháním kečupu, černého piva, lžíce medu, worchesterové omáčky, sójové omáčky, solamylu, prolisovaného česneku, mletého pepře, koření Gyros a solí. Marinádu ještě naředíme trochou vývaru z kolene. Pečeme pomalu ve středně vyhřáté troubě a často přeléváme. Nejprve zbylou marinádou a pak výpekem.
Technologický postup: Vodu, ocet, bobkový list, sůl a nové koření provaříme. Hrnec odstavíme a nálev necháme vychladnout. Do připraveného nálevu vložíme rozetřený česnek a očištěné koleno. Vložíme do lednice a necháme přes noc marinovat. Druhý den vepřové koleno v nálevu dáme vařit. Vaříme téměř do změknutí. Měkké koleno vyjmeme a vložíme do dobře vymaštěného pekáčku. Pečeme asi 10 minut za častého podlévaní a otáčení. Nakonec celé koleno potřeme medem rozmíchaným s citronovou šťávou a grilovacím kořením. Vepřové koleno na medu pečeme ještě dalších pár minut, aby získalo křupavou kůžičku.
Hovězí zadní kýta je univerzální, ale zároveň poměrně libové maso, které vyžaduje správný postup. Pokud se dodrží základní pravidla práce s masem, dá se z této části připravit velmi chutné a šťavnaté jídlo i v běžné domácí kuchyni.
Nechte maso dojít na správnou teplotu.
Hovězí zadní kýta by před přípravou neměla být studená z lednice. Ideální je nechat maso 30–60 minut odpočívat při pokojové teplotě, aby se teplota vyrovnala a maso se při tepelné úpravě nestáhlo.
Zvolte správný způsob úpravy podle části kýty.
Váleček se hodí na pečení vcelku, ořech na plátky a minutky, šál a vrchní šál na pomalé dušení. Nesprávná volba úpravy je častým důvodem tuhosti masa.
Maso vždy nejprve krátce zatáhněte.
Zprudké opečení na začátku uzavře povrch masa a pomůže udržet šťávu uvnitř. Teprve poté má smysl pokračovat v pečení nebo dušení.
Pracujte s nižší teplotou a delším časem.
Zadní kýta nemá dostatek tuku, proto jí svědčí pomalejší příprava při nižší teplotě. Rychlá a agresivní úprava často vede k vysušení.
Nechte maso po přípravě odpočinout.
Po dovaření nebo upečení nechte maso několik minut stát. Šťávy se rovnoměrně rozloží a maso zůstane šťavnatější při krájení.
Příklad z praxe: Pokud připravujete plátky z hovězího zadního ořechu na houbách, krátké zatažení masa a následné pomalé dušení ve vývaru je jistější cesta než rychlé smažení.
Ingredience: 600 g zadního hovězího masa, 50 g uzené slaniny (nakrájené na nudličky), sůl, čerstvě mletý pepř, 2 lžíce sádla, 1 cibule (nakrájená nadrobno), 2 lžičky sladké papriky, 3 velká rajčata (spařená, sloupnutá a nakrájená na kostičky), 4 bílé papriky (nakrájené na kostičky), 3 lžíce hladké mouky, 200 ml zakysané smetany
Technologický postup: Maso osolte, opepřete a prošpikujte slaninou (viz recept na hovězí pečeni na víně). Předehřejte troubu na 200 °C. V litinovém hrnci s kovovými uchy opékejte na sádle asi 8 minut zvolna cibuli. Vložte maso (v celku) a osmahněte ho 3 minuty z každé strany, aby se zatáhlo. Přisypte sladkou papriku, rozmíchejte, přidejte rajčata, pokrájenou papriku, přiklopte a vložte do trouby. Po 20 minutách podlijte 400 ml vody a pečte hodinu a čtvrt doměkka; občas přelévejte vypečenou šťávou nebo dolévejte vodu. Měkké maso vyjměte. Hrnec se šťávou postavte na sporák a přes sítko a za stálého míchání přilijte mouku prošlehanou se 100 ml vody. Dolijte vodou na objem 700 ml. Míchejte a zvolna vařte půl hodiny. Osolte a opepřete, přidejte zakysanou smetanu a už jen prohřejte. Plátky masa přelévejte omáčkou, podávejte s houskovým knedlíkem.
Ingredience: 600 g hovězího zadního masa, sůl, 1 cibule, 4 kuličky pepře, 2 kuličky nového koření, 30 g másla, 3 lžíce hladké mouky, 10 mandlí, 500 ml mléka, 200 ml sladké smetany, 1 lžíce strouhaného křenu, 1 lžička cukru
Postup: Hovězí maso vložíme do osolené vařící vody, do které jsme přidali cibuli rozkrojenou na poloviny, pepř a nové koření. Pod pokličkou zvolna vaříme do měkka. Zatím si na pánvi rozpustíme máslo, přidáme hladkou mouku a připravíme světlou jíšku. Necháme zchladnout. Mandle oloupeme a jemně nastrouháme (nasekáme). Přidáme je se špetkou soli k mléku a mléko uvedeme do varu. Přisypeme jíšku, dobře promícháme a asi 2 minuty povaříme. Potom přidáme smetanu, lžíci nastrouhaného křenu a cukr. Promícháme a hned odstavíme. Nakonec uvařené maso nakrájíme na plátky a podáváme přelité smetanovou omáčkou. Ozdobit můžeme lístkem koriandru, zelené petrželky nebo několika plátky mandlí. Vhodnou přílohou jsou houskové knedlíky, ale i vařené brambory.
Včela medonosná (latinsky Apis mellifera) žije ve velkých společenstvech, která jsou tvořena mnoha tisíci jedinců. V hnízdě žijí vždy tři kasty, jimiž jsou plodná samička (matka), samečci (trubci) a dělnice. Životní cyklus včely medonosné začíná vždy, když královna naklade do každé buňky po jednom vajíčku. Z oplozených vajíček se pak vylíhnou dělnice a matky, z neoplozených trubci. Po třech dnech se z vajíček vylíhnou malé larvičky, které jsou po první čtyři dny krmeny výživnou mateří kašičkou, v pozdější době pylem a nektarem. Během následujícího týdne larvy rychle rostou, několikrát se svlékají, a když téměř vyplní celou buňku, včely ji zavíčkují voskem. Larva se zakuklí a později se přemění v dospělou včelu. Po vylíhnutí se činnost včely medonosné mění vždy po několika dnech. Nejdříve čistí hnízdo, pak krmí larvy. Po jedenáctém dnu začínají včele žlázy na zadečku vylučovat šupinky vosku, takže může stavět v hnízdě plásty. Od šestnáctého do dvacátého dne života včela přijímá od létajících včel nektar a pyl, který ukládá do zásob v podobě medu. Přibližně dvacátý den včela konečně opouští úl a zdržuje se nějaký čas před jeho vchodem, kde se učí orientovat a zároveň úl hlídá. Od jedenadvacátého dne života již létá po okolí, přináší pyl, nektar, vodu a předává je mladším včelám v hnízdě.
Včely medonosné vyhledávají pro svá hnízda dutiny ve stromech, vchody do jeskyň či místa pod skalními převisy. V současnosti většina včelstev sídlí v umělých úlech. V době květu na jaře a v létě vyletují včely za teplých dní z úlů a sbírají v okolí vodu, pyl, nektar, sladké šťávy z poraněných stromů nebo medovici.
Včela medonosná saje nektar sosákem dlouhým šest milimetrů a pak si jej ukládá do váčku (medný váček), který je od žaludku oddělen česlem, to znamená že nasátý nektar nepřijde do trávícího systému včely medonosné. Pyl včela stírá z květů svým ochmýřeným tělem a poté jej předníma nohama zkartáčuje do prohlubní na holeních zadního páru nohou.
Včely produkují mimo med i sladkou hmotu. Tu zpracovávají z nektaru nebo medovice tím, že ji obohacují látkami vlastního těla, uskladňují v plástech, zahušťují, přikrývají voskovými víčky a nechávají dozrát. Včely produkují ještě další látky, které lze využít především v medicíně a kosmetice. Jedná se především o včelí vosk, mateří kašičku a propolis. Vosk vzniká ve voskotvorných žlázách včel. Jedná se o přestavbu cukrů a pylu v trávicím a voskotvorném ústrojí.
