Slivoň renklóda, jinak také slivoň italská nebo renklóda (Prunus italica), je ovocný strom z čeledi růžovitých. Český název renklóda (někdy také renglóda) pochází z francouzského názvu Reine Claude (ovoce dostalo svůj název po francouzské královně Klaudii Francouzské). Odrůdy a variety s kulatými plody bývají nazývány ryngle, vejcovité a protáhlé pak blumy.
Ryngle Althanova
Althanova renklóda (Prunus domestica 'Althanova renklóda') je kultivar druhu slivoň renklóda z čeledi růžovitých. Odrůda je českého původu, byla vypěstována zahradníkem J. Procházkou ve Svojšicích u Kolína z pecky zelené renklódy někdy mezi lety 1850–1860 (podle jiného zdroje v první polovině 19. století). Odrůda byla nazvána podle majitele panství Svojšice a zaměstnavatele pana Procházky hraběte M. J. Althanna. Je cizosprašná (mezi vhodné opylovače patří zelená renklóda, Oullinská a Vlaška), plodí po několika letech velké chutné šťavnaté plody s červenou slupkou, které dozrávají v první polovině září. Dužnina je pevná a šťavnatá, dobře oddělitelná od pecky. Plody špatně snáší transport, je třeba je podtrhnout nebo sklízet na počátku zralosti. Ovoce je vhodné k přímé konzumaci nebo ke kompotování.
Odolnost proti mrazu je vysoká, takže je tato odrůda vhodná i do středních poloh. Náročnost na stanoviště je střední. Roste z počátku bujně a silně, později středně. Pravidelně a hojně plodí. Kultivar je však méně vhodný k přeštěpování vzrůstných odrůd, vyžaduje jen opatrný řez. Pro vysoké výnosy je třeba volit půdy vlhčí a zásobené živinami. V suchých půdách bývá ovoce drobné, ve vlhkých trpí moniliózou. Proti šarce je středně odolná.
Ve svém příspěvku PODZIMNÍ ŘEZ VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Polešovský.
Ošetření vinné révy na podzim
Veškeré spadané listí pod vinnou révou shrabeme a dáme do popelnice. Listy mohou obsahovat zárodky plísní.
- Do popelnice NE! Pokud se nudíme listí shrabeme a dáme na kompost. Vinaři se tímto nezabívají-je to ztráta času. Malovinaří postříkají močovinou zeminu a tím urychlí rozklad starého listí.
Provádíme řez révy (nebo brzy v zimě, podle počasí), ponechaná očka se tím posílí a vinná réva neslzí.
- Kdo se do budoucna nechce trápit virovímy chorobami a Escou provádí řez až po 15.únoru. Pouze vinaři co toho mají příliž mnoho stříhají dříve a vystavují se tím ryziku zmrznutí tažňů. Jinak se nedoporučuje žádný řez!!!
Révu na zimu nepřikrýváme, pouze přihrneme ke kořenům trochu zeminy.
- Ne trochu, ale mladá rostlina má mít v chladnějších oblastech zakryté spodní očka případně zásobní čípek. Zahrnuje se to jako brambory. Malovinaři naorávají vinice a tím chrání hlavně před lednovými a únorovými mrazi.
Po řezu vinné révy postříkáme větve i půdu pod keřem směsí z vápenného mléka s přídavkem 10% roztoku kainitu.
- Postřik případné hnojení se dělá podle potřeby založené na rozboru půdy. Vápenaté mléko může na některých půdách spíše škodit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vyšlechtěna byla řada velkoplodých odrůd a kříženců se švestkou. Dle zabarvení plodů se dělí na dvě základní skupiny:
Zelené a žluté odrůdy
Zelená renklóda – odrůda známá také jako zelená ryngle či zelinka preferuje chráněné polohy a vlhké, živné půdy, má zelené plody, dužninu pevnou a šťavnatou; odlučitelnost od pecky je dobrá; plody dozrávají v září, vhodné do kompotů; pozor, jde o cizosprašnou odrůdu
Denniston´s superb – pochází z USA, má středně velké plody
Golden Transparent – velkoplodá odrůda, žluté plody
Jefferson – pozdní odrůda
Ontario – odrůda vyšlechtěná v 19. století v Severní Americe, dobrá odlučitelnost od pecky
Oullinská – odrůda vyšlechtěná v polovině 19. století ve Francii, střední odlučitelnost od pecky (více viz v další podkapitole)
Reine Claude de Bavay – kříženec renklódy a švestky
Transparent Gage – zlatožluté plody s červenými skvrnami
Wazonova – stará, samosprašná odrůda pocházející pravděpodobně z Německa, má středně velké plody, odlučitelnost od pecky je dobrá, dužnina pevná a šťavnatá; zelenožluté plody dozrávají v září, vhodné do kompotů; odrůda je odolná proti mrazu, středně proti šarce;
Červené a fialové odrůdy
Althanova renklóda – velkoplodá, barva plodů bývá obvykle načervenalá, dobrá odlučitelnost od pecky (více viz v další podkapitole)
Denbigh – velkoplodá odrůda, s nepravidelným zlatavým tečkováním
Elephants Heart – velkoplodá odrůda, červená až temně fialová, má tvar srdce a červenou dužinu
Victoria – velkoplodá odrůda, žluto-červeno-fialové plody
V naší poradně s názvem BALKÓNOVÉ ROSTLINY NA SEVER A DO STÍNU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
prosím jak se množí ze semen bramboříky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Výsadba semen bramboříku je poměrně snadná, ale trvá to docela dlouho a nedodržují se u toho obvyklá pravidla, na která můžete být zvyklá při klíčení semen. Semena bramboříku dozrávají v červeneci, kdy je také nejlepší doba k jejich výsadbě. Semena můžete sklízet sama ze svých rostlin a nebo si v obchodě koupit zralá semena. Můžete si také koupit sušená semena, ale jejich klíčivost nebude tak dobrá. To můžete obejít namočením sušených semen ve vodě s několika kapkami Jaru na nádobí po dobu 24 hodin před výsadbou. Výsadba semen bramboříku vyžaduje dobře vyzrálý kompost smíchaný s pískem. Do každého květináče s průměrem cca 13 cm zasaďte asi 20 semen a přikryjte je jemnou vrstvou kompostu nebo písku a udržujte mírně vlhké. V přírodě semena bramboříku klíčí na podzim a v zimě, což znamená, že se jim líbí chladno a tmavo. Umístěte květináče na chladné místo, nejlépe okolo 15 °C a zakryjte je něčím, co úplně zablokuje světlo. Po výsadbě semen bramboříku může trvat i několik měsíců, než dojde k vyklíčení. Jakmile semena vzejdou, sejměte kryt a květináče položte pod růstová světla, která koupíte v zahradnictví. Udržujte rostliny stále v chladu - brambořík roste v zimě. Pokud vaše růstová světla vytváří teplo, tak je nutné chladit rostliny ventilátorem. Postupně, jak se rostliny zvětšují, je můžete přesadit do samostatných květináčů. Až přijde léto, přestanou kvést, ale pokud se vám podaří udržet je v chladu po celou dobu i v létě, porostou i v létě a narostou rychleji. To znamená, že v prvním roce pravděpodobně neuvidíte žádné květy.
Zakládací řez – provádí se u mladých stromů v období jejich intenzivního růstu. Nejčastěji se jedná o řez prováděný v okrasné školce při založení koruny, nebo se jedná o řez při výsadbě stromů na trvalé stanoviště, kdy je základem pro formování koruny do typického habitu či funkčního typu. Provádí se do 15–20 let věku stromu, pak následují řezy udržovací.
Výchovný řez – jeho cílem je zabezpečit druhově charakteristický staticky odolný tvar koruny ošetřovaného jedince a připravit podmínky pro rozvoj koruny typické pro daný taxon. Rovněž přizpůsobit velikost a tvar koruny funkčním požadavkům stanoviště (úpravou podchodné, pojezdové výšky). Při provádění výchovného řezu se odstraňují zejména poškozené, suché větve, kodominantní větvení, navzájem se křižující větve a větve s vrůstající kůrou v úžlabí (tlaková větvení).
Udržovací řez – používá se u vzrostlých stromů, které již překlenuly období intenzivního růstu. Cílem je zajistit jejich dlouhodobou funkčnost a omezit na minimum jejich možné negativní působení na okolí.
Zdravotní řez – jedná se o komplexní udržovací řez (ostatní udržovací řezy z něj vycházejí). Cílem je především zabezpečit dlouhodobou funkčnost stromu z hlediska vitality, zdravotního stavu a provozní bezpečnosti. Tento řez se opakuje v několikaletých intervalech, alespoň však jednou za 8– až 10 let, s ohledem na aktuální stav stromu. Tímto řezem se odstraňují či zkracují větve suché, mechanicky poškozené, zlomené, jinak provozně nebezpečné, napadené škůdci nebo houbami, větve, které se kříží, větve zahušťující korunu, nevhodně směřující větve. Ošetřují se tak kodominantní a tlaková větvení, zarovnávají pahýly po nekvalitních řezech a podobně.
Bezpečnostní řez – je nejjednodušší variantou zdravotního řezu, zaměřenou pouze na provozní bezpečnost stromu. Bezpečnostním řezem se odstraňují pouze větve, které by mohly bezprostředně ohrozit okolí. Jedná se o větve suché, mechanicky poškozené, nalomené, zlomené. Z důvodu závažnosti je možno bezpečnostní řez provádět celoročně v intervalech přibližně 2–6 let.
Redukční řez – podle charakteru a zaměření se dělí na redukční řez vlastní (redukce od určité překážky), prosvětlovací (prosvětlení koruny z provzdušnění a revitalizace koruny), symetrizační (symetrizace z důvodu náporu větru) a stabilizační SIA (stabilizace stromu pomocí redukce výšky koruny, vypočtená dle metody Static Integrated Assessment).
Redukční řez vlastní – se zaměřuje na celkovou nebo jednostrannou redukci koruny. Často se jedná o stromy v blízkosti různých překážek nebo stromy dlouho ponechané bez jakékoliv péče. Taktéž se odstraňují větve, které výrazně vychylují strom z jeho těžiš
V naší poradně s názvem KAKI CHURMA - TOMEL JAPONSKÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Aronová Dana.
Dobrý den,
se zájmem jsem si přečetla Váš článek o pěstování kaki churmy.
Doma na zahradě mám zhruba 10 let tento stromek. Získala jsem ho na výstavě, jako malý stromeček. Docela se mu daří, dnes je asi 2 m vysoký. Plodí minimálně 5 let. Plodů jsou stovky, ale malé jako nehet palce ruky. Loňského roku jsem ho maximálně ořezala a hodně likvidovala obrovské množství květů. Nic se nedělo, plodů bylo méně, velikosti stejné. Letos má plodů výrazně méně, ale jsou pořád neskutečně malé. Co s tím? Uvažovala jsem o koupi kvalitní rostliny s tím, že bych strom naroubovala. Mohla byste poradit?
První tři roky po výsadbě do volné půdy jsem ho chránila před zmrznutím, ale teď s ním nic nedělám a zimu na Moravě bez problému zvládá.
Děkuji za odpověď
S přáním pěkného dne
zdraví Dana Aronová
Kroměříž
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Strom s ovocem kaki churma - tomel japonský je možné roubovat. Návod na roubování je vidět zde: https://youtu.be/au2de7AXCS…
Jistější je ale vysadit nový stromek s odrůdou vhodnou do našich klimatických podmínek. Vhodná je například odrůda Kostata, která neobsahuje pecky ani třísloviny. Plody jsou velké, kulovité, žlutooranžové barvy. Dužnina je oranžová, sladká, hodí se k přímému konzumu nebo do ovocných salátů. Plodí druhým až třetím rokem po výsadbě. Odrůda je samosprašná, takže nepotřebuje druhý strom.
Další vhodná odrůda, která vydrží mrazy až do -18°C, je Tomel ROJO BRILLANTE. Je to pozdní odrůda s vysokým a spolehlivým výnosem. Plody odrůdy Rojo Brillante dorůstají větší velikosti a sklízí se v listopadu. Plody je po sklizni dobré nechat 2 týdny dozrát aby dosáhly sladké a lahodné chuti.
A do třetice Kaki Chioccolatino je původem z Itálie. Plody má středně velké až velké, ploše kulovité, žlutooranžové barvy. Dužnina je bronzově oranžová, sladká, hodí se k přímému konzumu či do ovocných salátů. Plodí druhým až třetím rokem po výsadbě. Odrůda Chioccolatino je také samosprašná.
Skalníky patří již řadu let k významným a vyhledávaným okrasným keřům, oblíbeným jak u našich zahrádkářů, tak i v zahradní architektuře. Pěstují se pro skutečně mnohostranné upotřebení, dále pro zvláštní půvab plodů v podzimním období, pro zajímavý tvar větví, charakter rozvětvení i ornamentální rozvětvení listů a někdy i dekorativní květenství. Květy jsou sice u většiny forem více nápadné, s výjimkou například skalníku mnohokvětého s převislými větvemi, který dorůstá výše až 3,5 m a připomíná v době květu záplavou bílých kvítků známý tavolník. Na podzim pak přináší spousty šarlatově červených a poměrně velkých plodů. Velmi dobře se hodí k výsadbě do trávníku jako solitéra nebo do širších kvetoucích živých plotů.
Skalníky patří k medonosným rostlinám a všechny druhy jsou v době květu bohatě navštěvovány včelami. Mnohé skalníky se vyznačují stálezeleným olistěním, další, opadavé druhy vynikají nádherným podzimním zbarvením listů. Plody skalníků jsou vítanou potravou hladovějícímu ptactvu v pozdním podzimu a v zimě. Většina z nich nabízí jasně červené bobule, jen několik málo žluté anebo i černé plody.
Skalníkům se daří v každé dobré zahradní zemi s obsahem vápna, spíše sušší, a to i takové, která se nám zdá vysloveně chudá. Líbí se jim na plném slunci, avšak spokojí se i s místem zastíněným, nebo v průvanu. Jsou mezi nimi výtečné solitéry, které se hodí i do živých plotů, dokonce i stříhaných, například Cotoneaster simonsii, ale též jako větrolamy, nebo do skupin keřů pro podzimní zbarvení, k oživení suchých svahů na slunci. Méně vzrůstné typy patří k vítaným dřevinám našich skalek nebo jejich nejbližšího okolí. Téměř všechny odrůdy se vyznačují velmi dobrým vzrůstem, a to i v městském ovzduší. Skalníky se vysazují na podzim i na jaře, a jestliže jsou předpěstovány v květináčích, tak po celý vegetační rok. Řez většinou není nutný, pokud jej však chceme z určitých důvodů provést, tedy nejlépe v zimě.
Množíme je výsevem, semena je nutno stratifikovat ihned po sklizni (po uzrání). Zjara je vyséváme buď pod sklo, nebo do volné půdy. Od počátku léta je můžeme množit i vegetativně, řízkováním a druhy s listy neopadavými řízkujeme o něco později.
Díky své nenáročnosti, krásným plodům a malebným růstovým formám se skalník dostal i do základního sortimentu přenosných a balkonových rostlin. V nádobách dobře roste například skalník vrbolistý (Cotoneaster salicifolius „Floccosus“) s převislými větvemi, poléhavý skalník Dammerův (Cotoneaster dammeri), skalník vodorovný (Cotoneaster horizontalis), skalník raný (Cotoneaster praecox) a elegantní skalník Watererův (Coton
V naší poradně s názvem RYNGLE RENKLÓDA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Kousal.
Koupil jsem před rokem malý stromeček ryngle renklódy. nyní vyrostly asi 20 cm výhonky. Mají se už nyní nějak prostříhávat?
Díky P.K.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nechte růst bez střihu. Pokud se vyvíjí symetricky do šířky i výšky, tak nemusíte stříhat. Jinak jen tvarujte podle svých představ a prostorových možností.
Brambory lze pěstovat různými způsoby, níže uvedené formy pěstovaní se provádějí v oblasti zahrádkaření.
Pěstování brambor ve věžích
Nevýhodou pěstování brambor je jejich nárok na velký prostor. Zemědělci z And však vyvinuli pro vyřešení tohoto problému velmi účinnou techniku. Nejprve malou plochu několika čtverečních metrů obloží kameny a zde vypěstují několik rostlin. Jakmile jejich nať dosáhne výšky asi 15–20 cm, zvýší zídku okolo záhonu a záhon doplní asi o 10 cm půdy. Když nať opět vyroste asi na 15–20 cm, znovu zvýší zídku a doplní záhon půdou. A tak to jde stále dál a dál. Z půdy vždy vyčnívá pouze svrchní svazek natě. Bramborové věže mohou být až 1,2 metru vysoké.
V každé vrstvě půdy vytvářejí brambory nové postranní výhonky s novými hlízami. Nakonec se část zdi obklopující věž zbourá a půda se odstraní. Je až nepředstavitelné, jaké množství hlíz takto naroste. Podobné bramborové věže můžeme vytvořit i v našich podmínkách, například pomocí starých pneumatik, prken.
Pěstování brambor v pytli
Tento způsob pěstování využívá toho, že když brambor klíčí, tak nasazuje výživové a plodné kořeny (části kořenů, na kterých rostou hlízy) postupně po celé délce lodyhy. Výhodou je, že se nemusí plít plevel, je dobrá ochrana před jarními mrazíky, velmi nízká, takřka žádná spotřeba hnojiv. Čím více zpracujete organického odpadu (shrabané listí z podzimu, včetně plevele, papíru, lepenky, trávy, štěpků, dřevěných pilin), tím méně hnojiv.
Naklíčené brambory se zasadí do mělké vrstvy 10 cm uleželého a vlhkého, loňského, shrabaného listí a pokryjí 10cm vrstvou kompostu nebo hlíny a po vyrašení cca 10–15 cm stonku se tento pokryje další vrstvou organických odpadků a navrch hlínou. Nechají se pouze vrcholové listy s přibližně 5cm částí stonku. Brambora vyrazí ze zahrnutých částí stonku nejenom kořeny, ale i plodné kořeny, na nichž jsou hlízy. A tak se pokračuje dále, až se dospěje k hornímu okraji pytle anebo sudu (igelit pytle se postupně, jak přisypáváme hlínu, roluje zespod nahoru). Brambora má na vrcholu vegetace silnou a bohatou korunu ze stonků a listů, vzhledem k dobré výživě (organické odpadky se zároveň postupně rozkládají na humus a živiny) nesrovnatelnou s klasickým pěstováním. Výnos je několikanásobný, na cca 30 cm výšky pytle se počítá s jednonásobkem sklizně. Postupným zahrnováním se dosáhne i toho, že je brambora částečně chráněna před plísní.
Z toho plyne, že pytel o průměru kolem 30 cm a výšky 1 m dá v optimálním případě 3násobnou sklizeň. U pytlů odstřihneme spodní dva rohy. V pytlích se velmi dobře postupně zvyšuje výška
Renklódy, respektive jejich předchůdkyně, pocházejí z Malé Asie, odkud byly do Evropy dovezeny Římany. Později vymizely a opakovaně se do Evropy a poté i na území České republiky dostaly roku 1725.
Ryngle plodí například zelená renklóda (Prunus domestica Italica). Jde o kultivar výše zmiňovaného druhu slivoň renklóda. Odrůda je známa ze středověké Francie, ale její prapůvod není znám. Tento kultivar je cizosprašný. Plody jsou střední velikosti (20–30 g), jsou chutné a šťavnaté, mají zelenou, v úplné zralosti pak zelenožlutou slupku. Tato stará odrůda je i v současnosti poměrně rozšířená, většinou se pěstuje v zahradách.
V naší poradně s názvem KATALPA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika Heřmanová.
Potřebovala bych zmenšit korunu katalpy. Lze sestřihnout už na podzim a dále pokračovat na jaře?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Katalpa snese velmi radikální řez a je to dobře, protože roste jak z vody, a když se nezastříhává, tak vás vystěhuje z pěkně velkého kusu vaší zahrady. Nebojte se katalpu zkrátit jako vrbu. Přikládám zde video, na kterém je vidět hodně radikální řez, který katalpě nijak neublíží: https://youtu.be/XdKE7pxXxak
Po takovém řezu bude katalpa jako zelená koule. Řez proveďte v dubnu.
Při práci v koruně stromů se používá obvykle profesionální vybavení od firem Singing Rock, Petzl, Stihl, Silki a speciální arboristické vybavení od předních zahraničních firem.
Výsadba stromů
Představuje vlastně začátek arboristické práce, a proto jí je třeba věnovat velkou pozornost, neboť na jejím odborném provedení bude záviset v budoucnu celý život stromu, a potažmo i zalesňovaného okolí.
Výsadba stromů spočívá nejen ve vlastní výsadbě stromů, ale je třeba dbát i na další aspekty pro ideální budoucí podmínky pro vysazené stromy:
výběr vhodných stromů pro konkrétní stanoviště;
hodnocení podmínek stanoviště;
zabezpečení příznivých podmínek pro výsadbu stromů a zeleně;
péče o stromky v prvních letech po výsadbě.
Vysazují se jak malé stromky ze zahradní školky, tak i větší stromy až po ty největší. V závislosti na tvaru koruny, rozměrech daného stromu a půdních poměrech stanoviště se poté volí technologie výsadby a ukotvení stromu (park, zahrada, hřbitov, volná příroda, ...). Při samotné výsadbě stromu se většinou jedná o úplnou či částečnou výměnu substrátu na stanovišti, instalaci závlahových sond, statické zajištění stromu pomocí dřevěných kůlů, přihnojení, zamulčování kůrou proti výparu vody, zalití a provedení komparativního řezu. U větších stromů se pak kotví bal ještě speciálním podzemním systémem.
Kácení stromů
Patří mezi velmi časté činnosti. Provádí se rizikové kácení nebezpečných stromů v městské zástavbě, v blízkosti budov, nad objekty, ale i v lese a v blízkosti zástavby, hřbitovů, elektrického vedení a podobně.
Při kácení stromů je samozřejmostí pojištění proti způsobeným škodám a profesionální přístup. Cílem je postupné odřezání a bezpečná doprava částí stromu na zem tak, aby byla zachována maximální bezpečnost pro všechny zúčastněné pracovníky a nedošlo k žádnému poškození majetku zákazníka.
Kácení stromů a jejich prořezy se provádí za pomocí speciálních lanových technik a použitím arboristického vybavení od různých firem, které se dobře osvědčily (Singing Rock, Petzl, ...).
Ořezy stromů
Pravidelné ošetřování stromů je kompromisem mezi jejich přirozeným růstem a potřebami lidí. Vhodnými zásahy, jako jsou především různě rozsáhlé ořezy, se prodlužuje životnost stromů a zlepšuje se jejich zdraví.
Všechny druhy řezu a ořezu stromů:
Výchovný řez – provádí se u mladých stromků v prvních letech po výsadbě na trvalé stanoviště. Cílem je dosažení druhově charakteristického tvaru koruny a její přizpůsobení funkčním požadavkům stanoviště (například úprava podchozí a podjezdové výšky).
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ ŠVESTEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Kovar.
Dobry den , velice me zajima, kdy je spravna doba na rez/zastrihnuti svestky. Po precteni Vaseho clanku , jsem bohuzel nejak zmaten. V odstavci jak prorezat svestku pisete:Řez švestek doporučujeme provádět hned zjara po vykouknutí prvních pupenů.
A hned pote v nasledujicim odstavci:Stříhání švestek na jaře pisete-Peckovinám nesvědčí časný jarní řez. Měly by se stříhat jen v období, kdy už mají listy. Případně po sklizni.
Je mozne to nejak objasnit , nekolikrat v clanku pisete opakovane, ze se ma strihat/rezat na jare a pak obratem dodavate , ze nejlepsi doba je po sklizni zacatkem zari ..
diky za vysvetleni
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejlepší doba na řez švestek je druhá polovina června nebo hned po sklizni. Jarní řez se doporučuje jen začátečníkům, aby jim v orientaci v koruně nebránily listy. U jarního řezu je nebezpečí zanesení infekcí do řezných ran.
Azalka je jarní kvetoucí keř. Je velmi podobná rododendronu, ale je menšího vzrůstu a má menší květinové trsy než rododendron. Květenství azalky je nápadné zářivými barvami, které se vyskytují v mnoha variantách a velikostech. Květy kontrastují s tmavě zelenou barvou listů keře.
Botanický název: Rhododendron
Doba kvetení: brzy na jaře
Velikost: 40 cm, v závislosti na kultivaru
Květy: bílé, žluté, oranžové a červené
Světlo: polostín
Pěstování: při zasazování je nutné přidat mulčovací substrát ke spodní části keře
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět azalku.
Jírovec
Jírovec vytváří kouzlo v každé zahradě. Můžete si ho pořídit jako malý strom nebo keř. Není náročný na údržbu, má výrazné listy a nápadné květy.
Botanický název: Jírovec
Doba kvetení: jaro
Velikost: 3 m až 15 m a široký 9 m, v závislosti na kultivaru
Květy: červená, bílá, krémová, růžová nebo zelenožlutá
Světlo: plné slunce i polostín
Pěstování: tento keř je vhodný do větších zahrad, k rozmnožování slouží plody jírovce – kaštany, které se sází 1 až 2 cm hluboko do substrátu po dvou nebo po třech semenech.
Zde je několik fotografií, na nichž můžete vidět jírovec.
Kamélie
Kamélie miluje zimu, v tomto období většina zahradních rostlin odpočívá, ale kamélie se teprve zahřívá. Kamélie je evergreenem podzimního, zimního a brzkého jarního období. Je vhodná pro terénní úpravy okrasných zahrad, kdy vytváří krásné květy ve tvaru růží. Kamélie byly pěstovány několik let na Dálném východě, který je jejich rodným krajem. V současné době existuje více než 3 000 druhů těchto keřů.
Botanický název: Camellia
Doba kvetení: podzim, zima a brzy na jaře, v závislosti na odrůdě
Velikost: 0,8 m až 6 m
Květy: červená, růžová a bílá
Světlo: polostín
Pěstování: keř je nutné chránit před sluncem, studeným a silným větrem. Keř není vhodné vysazovat do úplného stínu, který sníží květenství rostliny.
Lýkovec je keř s intenzivní vůní květů, což je hlavní důvod, proč se vysazuje do okrasných zahrad. Květy vavřínu jsou jemné bílé, růžové a fialové květy a existuje mnoho odrůd keřů. Vavřín je univerzálním keřem, který se v okrasné zahradě používá jako půdopokryvný prvek.
Botanický název: Daphne
Doba kvetení: od jara do podzimu, v závislosti na odrůdě
Velikost: 0,5 m až 12 m
Květy: čtyřlaločnaté trubkovité květy v bílé, růžové nebo lila barvě
Ve svém příspěvku RZIVOST OSTRUŽINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Majda.
Na rez ostružinovou jsem našla toto:
Rez ostružinová (Kuehneola uredinis, syn. Kuehneola albida) napadá ostružiny i maliník. Na jaře se na letorostech objevují fialovočervené zduřeniny. Rez ostružinová přezimuje v infikovaných výhonech, šíří se za deštivého počasí. Mechanicky můžete silné napadení omezit včasným odstraněním všech napadených výhonů, nejlépe již při rašení. Potíže často způsobuje blízkost dalšího ohniska rzi. Ideální v takovém případě je, aby ošetření porostů věnovali zvýšenou pozornost i sousedé.
Preventivní postřiky ohrožených ostružiníků se aplikují krátce po vyrašení rostlin (aspoň 2x v desetidenních intervalech). V seznamu registrovaných přípravků zatím nejsou proti rzi ostružinové uvedené žádné přípravky. Zahraniční odborná literatura doporučuje přípravky na bázi bitertanolu (Baycor 25) a mancozebu (Dithane DG NeoTec).
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana Voštová.
Děkuji něco podobného jsem už také našla. Na začátku bylo vše v pořádku a i roky předtím. Objevilo se to až letos a ne na začátku ale spíš na konci. I když jsem si mohla nevšimnout. Je tam stále obrovské množství plodů ale nejspíš již nedozrají, podle toho co jsem zjistila. Budu asi muset vše ostříhat a co bude měně napadené ošetřit. Snad nepřijdu o vše. Děkuji za info.
U mladých stromů se provádí řez povýsadbě, a to z toho důvodu, že výpěstky se pěstují ve školkách, kde se na podzim vyorají ze země, čímž dojde ke zmenšení kořenového systému stromu, který předtím vyživoval celou korunu. Po vyorání a ztrátě části kořenů by kořenový systém nestačil vyživovat celou korunu a celý strom by strádal. Dalším důvodem je, že by strom neměl snahu se moc větvit a z krásného výpěstku by vám během roku narostlo koště.
Po výsadbě je tedy potřeba provést první řez. To znamená, že pokud jsme loni na podzim nebo letos na jaře zakoupili stromek, měl by mít založenou korunku z terminálu a tří nebo ideálně čtyř postranních větví. Tyto větve zkrátíme asi na jednu třetinu, vždy za pupenem, který směřuje ven a je vhodný pro založení koruny. Terminál, výhon směřující nahoru, se zastřihne asi o dvacet centimetrů výše, než jsou postranní větve. Terminál slouží k založení dalšího patra během roku. Zbytek větví se může vystříhat pryč. Zlepší to přísun světla k novým vyrůstajícím letorostům a zároveň to stromu odlehčí ve výživě tolika výhonů, které jsou zcela zbytečné.
Řez se provádí mírně šikmo, asi 2 mm nad pupenem, aby případná voda nezatékala k pupenu, ale vždy byla odváděna pryč. Na paměti bychom také měli mít to, že čím více daný výhon zastřihneme, tím bujněji poroste z dalšího pupenu nový výhon.
Ve svém příspěvku ŘEZ VINNÉ RÉVY NA PODZIM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šiši.
Dobrý den, jsem laik, mám vinnou révu 3 rokem a zanedbala jsem řez v prvém roce. Mohu tvarovat řezem i na podzim, nebo jen opravdu na jaře. Díky za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naďa.
Chtěla bych obnovit pěstování vinné révy na zahrádce v Praze, stolní odrůdy Picurka a Talisman a použít k tomu vysoké kovové tyče ze starého vedení. Je pro stolní odrůdy vhodný řez Vertiko?
Pěstování hortenzií není příliš náročné, musí se však dodržet základní požadavky. Vyhovuje jim přistíněné stanoviště s kyprou humózní a mírně vlhkou půdou. Dlouhodobé sucho jim určitě nesvědčí. O hortenziích se tvrdí, že to jsou rostliny, kterým se nedaří na plném slunci. Tato informace ale není zcela pravdivá. Pokud mají hortenzie dostatek vody, slunce je nijak nepoškozuje. Při výsadbě je nutné půdu obohatit přídavkem rašeliny nebo lehkého zahradnického substrátu, nepohrdnou ale ani kyprou listovkou. S hnojením to nemusíte přehánět až několik let po výsadbě. Pokud chcete hortenziím přece jen dopřát poctivou péči, raději sáhněte po hnojivu určeném přímo pro ně. Většina druhů je v podmínkách České republiky plně mrazuvzdorná, pouze špatně snášejí zimní holomrazy, při kterých mohou částečně namrznout. Ačkoliv není péče o hortenzie nijak specifická, výjimku tvoří jejich každoroční řez. Suchá květenství nás sice lákají již k podzimnímu řezu a tvorbě překrásných dekorací, pokud ale můžete, ponechte je na dřevině do jara. Jakmile začne rostlina rašit a tvořit první listy, vezměte do ruky nůžky. U některých rostlin mohou každoročně namrzat vrcholy, které odstraňte až k prvnímu rašícímu listu. Přerostlé keře vyžadují po několika letech hlubší řez, díky němuž obnoví tvorbu mladých výhonů a tím pádem i bohaté kvetení.
Hortenzie se skvěle doplňují s naprostou většinou zahradních rostlin. Výborně působí v doprovodu kvetoucích trvalek, okrasných trav i vedle jiných dřevin. Stejně tak jim prospívá jednodruhová výsadba ve stylové nádobě na terase, kterou mohutné květy doslova ovládnou. Rozhodně nezklame ani plošná výsadba z různých druhů a odrůd hortenzií na větší ploše. Mohou podrůstat vzrostlé listnaté i jehličnaté stromy nebo propojovat kyselomilné vřesoviště s dalšími částmi zahrady, hortenzie si totiž s kyselým pH dobře poradí.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Na rajčatech při dozrávání zůstávají zelené prstence kolem stopky, což je údajně způsobeno špatnou výživou. Poradí někdo čím přihnojit nebo roslinám schází? Při výsadbě jsem dala k rostlinám hnojivo určené pro rajčata a papriky a později jsem přihnojila kopřivovou jíchou.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nedozrálé vršky rajčat kolem stopky, které zůstávají zelené, i když zbytek rajčete je již červený může mít několik různých příčin.
1. Teploty pod 15 stupňů.
2. Příliš zhutněná půda a příliš vlhká půda inhibují kořenový systém, který omezuje zrání ovoce.
3. Půda s nízkou hladinou draslíku s nedostatkem organické hmoty a vysokým pH.
4. Virová onemocnění.
5. Silné zamoření molicí.
Některé odrůdy rajčat jsou jednoduše náchylnější k této poruše než jiné.
Na pěstování nejsou pivoňky náročné, především bylinné druhy patří k nejsnáze pěstovatelným okrasným zahradním rostlinám. Nejsou také příliš náchylné na choroby či napadení škůdci.
Většině bylinných i dřevitých druhů vyhovuje slunné nebo jen po část dne mírně zastíněné stanoviště, pouze některé východoasijské lesní druhy dávají přednost polostínu až stínu.
Starší rostliny nevyžadují zvláštní péči: zjara po odkvětu je můžete přihnojit dobře rozleželým kompostem nebo minerálním hnojivem – vhodná jsou hnojiva určená růžím. Chybí-li na jaře vláha, pak pivoňky zálivku přivítají, v létě po odkvětu vydrží i krátkodobá sucha.
Odstraňování semeníků by mělo být pravidlem u bylinných i dřevitých pivoněk, zimní přikrývka u bylinných pivoněk stačí jen první rok po výsadbě, jinak jsou zcela mrazuvzdorné.
Plnokvěté odrůdy můžete podepřít nebo vyvázat, protože těžké květy vítr často poláme, po dešti se pak ohýbají vlastní vahou až k zemi.
Pivoňky vyniknou nejlépe jako samostatné keře nebo v malých jednodruhových skupinách. Mezi sebou se kombinují dost obtížně z důvodu přílišné rozmanitosti tvarů a barev květů. Dobře vypadají ve společenství okrasných trav, zjara vyniknou jejich červené výhony vedle narcisů, modřenců a tulipánů. Při podzimním vybarvení pivoněk do bronzova zjistíte, že si opravdu vystačí bez velké společnosti.
V době vegetace jsou pivoňky náročné na živiny a nesnášejí dlouhodobé zamokření substrátu. Vyžadují proto výživnou a zároveň dobře propustnou hlinitopísčitou zeminu.
Většina asijských bylinných druhů vyžaduje neutrální až mírně kyselou zeminu. Bylinné druhy nesázíme hluboko, pupeny by měly být jen asi 4–6 cm pod povrchem. Hlouběji zasazené rostliny mívají menší násadu květů.
Dřevité pivoňky a evropské bylinné druhy preferují půdu neutrální až mírně zásaditou. Sazenice dřevitých druhů naopak můžeme zapustit při výsadbě 10 cm hlouběji, než byly původně. Z kmínků a větviček zapustí další kořeny a mají pak rychlejší a bohatší přírůstky.
Nejvhodnější doba pro sázení je přibližně od konce srpna do začátku listopadu, sazenice v nádobách s dostatečným kořenovým balem můžeme samozřejmě sázet po celou dobu vegetace. Při výsadbě je dobré do substrátu přimíchat univerzální, pomalu rozpustné hnojivo.
Rostliny potřebují dostatek prostoru. Pro výsadbu jednotlivých trsů či keřů proto připravíme jámy o průměru přibližně 50 cm a okolo 50–70 cm hloubky. Je-li podloží špatně propustné, nasypeme na dno asi 10–15 cm vrstvu drenáže (drobný štěrk, hrubý písek).
Dřevité pivoňky v případě potřeby zaléváme po celou dobu vegetace. Pokud jsou rostliny na místě vysazeny déle než 2–3 roky, bývá již půda vyčerpaná a je nutné rost
Brambory není vhodné pěstovat stále na stejném místě, jinak hrozí zamoření hnilobami, háďátkem i mandelinkou. Ideální je interval 4 roky.
Brambory vyžadují dobře vyhnojený pozemek, nejlépe hnojem v minimálním množství 4 kg/m2, a na jaře pak NPK v dávce 80–100 g/m2. Před výsadbou je nutné prokypření půdy, aby se lépe prohřála, pro rané výsadby se dokonce doporučuje půdu asi týden před výsadbou po přihnojení zakrýt průhlednou fólií, ta zvýší teplotu půdy až o 5 °C a urychlí počáteční růst.
I vzhledově pěkná sadba od známého může být promořena virovými chorobami, které dokážou snížit výnos až na polovinu, proto sadbu používáme raději novou a především uznanou.
Pro ranou sklizeň předkličujeme brambory při teplotě 10–18 °C po dobu 3 až 4 týdnů. Hlízy rozložíme do bedýnek v jedné vrstvě, nemusíme je zasypávat zemí a umístíme je na světle, vytvoří se tak krátké pevné zelené klíčky, často i se zárodky kořínků. Ve větším množství je vhodné sadbu alespoň narašit umístěním do místa s teplotou 15 °C po dobu 14 dnů před výsadbou. Předklíčená sadba poskytne sklizeň o 2–3 týdny dříve, narašená asi o týden. Nejvíce urychlíme sklizeň – kromě výše uvedených opatření – zakrytím porostu po výsadbě průhlednou porofólií nebo netkanou textilií. Textilii ponecháme na porostu až do odeznění jarních mrazů, odkrýváme ji jen při okopávce a přihrnování.
Termín výsadby brambor je podmíněn příchodem jarních mrazů. Mnozí zahrádkáři spěchají a sází již koncem března, ale u předklíčené sadby a předehřáté půdy se může snadno i při výsadbě v polovině dubna stát, že mladé rostliny popálí mráz i přes dostatečné přihrnutí. Porost je pak vhodné přihnojit dusíkatým hnojivem nebo předem chránit netkanou textilií.
Brambory nevysazujeme příliš hustě, hustý porost nedá větší výnos, naopak trpí více houbovými chorobami. Optimální spon je 60 x 35 cm (u raných 50 x 30 cm). Hlízy sázíme mělce (cca 6–8 cm) do prohřáté povrchové vrstvy půdy. Při výsadbě předklíčených i narašených brambor dbáme na zachování původní orientace hlízy a snažíme se o minimální poškození klíčků.
Během vegetace je nutné u klasického hrůbkového pěstování několikrát okopávat a 2–3x přihrnout zem. Hrůbek musí být dostatečně vysoký a shora plochý alespoň 15 cm, jinak se hlízy vytvářejí těsně pod povrchem, snadno zelenají a jsou více napadány plísní bramborovou. Poslední zásah, ať už okopávku, či přihrnování, ukončíme před květem rostlin (tedy při výšce porostu 20–30 cm), poté již kořínky špatně regenerují a dochází k poškození mladých hlíz.
Při sklizni je nutné hlízy chránit před zbytečným poškozením, 14 dnů před sklizní odstraníme nať a sklízíme za sucha při teplotách nad 12 °C. Sklizené brambory před naskladněním do sklepa necháme 10–14 dnů takzvaně vydýchat na tmavém suchém místě při běžné denní teplotě. Během této doby hlízy zacelí poranění a sníží své dýchání. Před uskladněním nezapomeneme vytřídit poškozené, hnilobami či plísní napadené hlízy.
Vinná réva se nejčastěji vysazuje na jaře do teplé půdy (to je od dubna do poloviny května), ale může se vysadit i na podzim (nejlépe v říjnu). Při podzimní výsadbě je však nutné zeminu zakryt chvojím nebo listím, aby nedošlo ke zmrznutí kořínků (můžete použít i hnůj, který v době mrazů vytváří teplo). Sazenici 24 hodin před sázením namočte do vody nebo do hodně řídké hliněné kaše, aby pořádně nasála vláhu. V místě, kam chcete rostliny vysadit, si nejprve vytyčte vzdálenost jednotlivých sazenic a zatlučte zde opěrné kolíky. Při výsadbě ke zdi nebo k pergole musí od nich být jáma vzdálená alespoň šedesát centimetrů. Rostlinky sázejte ve vzdálenosti podle budoucího vedení (pro jednopatrové v řadách a u stěn minimálně 120 cm od sebe, pro dvoupatrové u stěn budov 80 cm od sebe). Před hloubením jamek zarazte do připravené půdy 2 m dlouhé kůly (tyč nebo silný drát pro vyvazování letorostů). Jamku vyryjte rýčem do hloubky 40 cm a to na svahu pod kolíkem, ve volné řadě v jižním směru nebo směrem od zdi. Na dno jamky vhoďte lopatu dobrého kompostu (ne čerstvý hnůj!). Spodní kořínky sazenic zkraťte na šířku dlaně, všechny postranní odřízněte. Sazenici v jamce postavte mírně šikmo ke kolíku tak, aby místo srůstu podnože s roubem bylo cca 5 cm nad zemí. Kořínky v jámě pečlivě rozložte na všechny strany a jejich konce nasměrujte mírně dolů, prosypte kompostem, jamku zasypte zeminou do poloviny její hloubky, nasypanou zeminu stlačte (ušlapte), aby mezi kořínky nezůstaly vzduchové bubliny, a zalijte 5–10 litry (při podzimní výsadbě nezalévejte). Po vsáknutí vody sazenici zahrňte zeminou a z lehké půdy upravte nad sazenici růvek z lehké hrabanky asi 10 cm nad očkem. Růvek (nahrnutou zeminu) udržujte až do srpna kyprý a vzdušný, jen dávejte pozor na snadné vylomení křehkých letorostů. Půdu udržujte okopáváním celý rok v bezplevelném stavu. A nezapomeňte zalévat, kořenový systém se teprve tvoří a nemá šanci dosáhnout ke zdrojům spodní vody. Proto musíte zalévat, zalévat a zalévat. Nejvhodnější je jednou za čas velkými dávkami vody. Rostlinu ze začátku nepřihnojujte, kvalitní zahradnický substrát je dostatečným zdrojem živin.
Intenzivní péče o mladou výsadbu se vám bohatě vyplatí. Během prvních dvou let budete muset kopeček zeminy opatrně kypřit, aby se rašící výhon dostal lehce na povrch. Na jaře, až výhon vyroste do deseti až patnácti centimetrů výšky, zeminu opatrně odhrňte. Objeví-li se nad povrchem takzvané rosné kořínky, seřízněte je a stejně postupujte během celého vegetačního období. Výhon seřízněte na jeden pupen tak, aby zůstal jen jeden s
Třešně nesnášejí příliš hluboký řez a přísné tvarování. Tvarují se proto jen v nejnutnější míře, kdy se odstraňují konkurenční výhony, zakracují se kosterní větve do jedné roviny, vystříhávají se přebytečné výhony a v době vegetace letorosty zahušťující korunu. Správně zapěstovaná koruna třešně má mít tři až čtyři základní větve a terminál, který může být v pozdějších letech sesazen na některou vhodnou postranní větev. Větve mají vyrůstat od hlavní osy pod úhlem alespoň 45°. Ostrý úhel nasazení větví podporuje výskyt klejotoku a vylamování větví. I udržovací řez je nutné omezit jen na nejnutnější míru, přírůstky se tedy zkracují, jen pokud jsou delší než 60 cm. Třešně s nápadně vyvinutým středním kmenem lze snížit asi o třetinu, aby se strom udržel v požadované výšce. Nejvhodnější doba pro sesazení vrcholové části koruny je v době počátku rozkvětu stromu. Pro zlepšení zdravotního stavu třešní je možné použít takzvaný Zahnův řez. Řez ovocných stromů po výsadbě není nutný.
Na zkracování se používá takzvaný Guyotův řez. U révy vždy řežte nad pupenem. Pokud byste dřevo odstranili těsně u něj, může dojít k poškození pletiv a tím pádem k zaschnutí. U svislých výhonů řežte vždy šikmo, aby z rány snadno odtékala voda a rána se rychle hojila. U vodorovně vedených výhonů, které jsou typické například pro Guyotův řez, se vede řez kolmo. Letní odstraňování zálistků a výhonů druhého řádu se provádí ručně. Pokud chcete při pěstování révy vinné použít Guyotův řez, je nutné ho aplikovat již na mladou rostlinu po výsadbě.
Jak tedy na to? Při pěstování na drátěné konstrukci se během první zimní sezony zkrátí hlavní výhon pod spodní drát na dva pupeny. Během léta začne rostlina vytvářet postranní výhony, které ručně zaštípněte hned u hlavního výhonu. Během druhé zimy hlavní výhon opět zkraťte, tentokrát ovšem na tři pupeny. Výška rostliny bude znovu sahat pod spodní drát. Z ponechaných výhonů během léta vyroste trojice bujných výhonů, které připevněte k drátům ve svislé pozici. V průběhu třetí zimy po vysazení zkraťte hlavní výhon zase na tři pupeny. Postranní výhony, tedy tažně, stáhněte do vodorovné polohy, zkraťte stejně jako hlavní výhon na trojici pupenů a upevněte je ke spodnímu drátu. Stejně jako u základního řezu na hlavu a čípek vždy dohlížejte na obnovu dřeva.
Každý rok odstraňujte odplozené dřevo a nahrazujte ho novými výhony, které se postupně tvoří z ponechaných pupenů. Během léta každý rok réva vytvoří na svislých výhonech velké množství dalších svislých výhonů, u nichž vyštipujte všechny fazochy, tedy postranní výhony.
Zkracování a vylamování zálistků (mladých letorostů vyrůstajících v průběhu vegetace z úžlabí listů) provádějte zejména kolem hroznů asi do poloviny plodných letorostů. Zálistky (fazochy) ve spodní části v oblasti hroznů brání provzdušnění a přístupu sluníčka k hroznům, tedy jejich vyzrávání. Naopak zálistky narostlé v horní části letorostů asimilují a vytvářejí cukr v hroznech.
Kvůli přístupu vzduchu i sluníčka k hroznům se někdy odstraňují i některé starší listy v okolí hroznů, které již tolik neasimilují. Avšak pozor, úplné odlistění se nedoporučuje, mohlo by dojít k úpalu na bobulích, které jsou pak nevzhledné, vytvářejí se na nich nahnědlá „líčka“ a hrozny mají následně méně sladkosti.
K pěstování se obzvláště hodí klony, které byly speciálně vyselektovány pro podmínky západní Evropy. Rostlina je vhodná do teplých oblastí v Polabí nebo do tradičních vinohradnických oblastí, případně do míst dobře chráněných proti vysoušejícím větrům a v průběhu zimy či na jaře i proti holomrazům. Jistota pěstování je vyšší ve sklenících a fóliovnících (kiwi při teplotách nižších než -12 °C zamrzá ve dřevě). Rostlina dostala své nezvyklé jméno po rovněž velmi podivuhodném ptáku, kterému se ovocné plody podobají nejen svým zabarvením, ale i tvarem. Nelétavý pták kivi je národním symbolem Nového Zélandu, odkud se lahodné ovoce počátkem dvacátého století rozšířilo prakticky do všech koutů světa.
Mezi oblíbené druhy minikiwi patří:
Issai
Kiwi Issai je popínavá opadavá rostlina, poměrně dobře mrazuvzdorná (-25 °C). Odrůda dává během podzimu zelené sladké plody velikosti většího angreštu. Je samosprašná, proto nepotřebujete samčí rostlinu. Oproti jiným odrůdám začíná plodit již 2–3 roky po výsadbě. Při pěstování dejte pozor, abyste rostlinu nepřehnojili! Poroste vám, ale moc nepokvete. Má raději kyselejší zeminu. Je to menší odrůda, proto se dá pěstovat i ve větších nádobách s oporou, po které se rostlina bude pnout. Řežeme ji jako vinnou révu, a to koncem zimy, kdy ve dřevě ještě není jarní míza, nebo naopak na konci léta. Rostliny lze koupit množené řízkováním ve velikosti cca 20–40 cm.
Vitikiwi
Actinidia arguta 'Vitikiwi' je vynikající, jedinečné kiwi, které zkrášlí každou zahradu a připraví vám neuvěřitelný zážitek. Chutné plody můžete sklízet od druhého roku po vysazení. Při pěstování používejte zpětný řez pozdě na podzim, případně v zimě. Vitikiwi je samosprašné, nepotřebuje tedy žádnou samčí rostlinu k opylení. Plody bohaté na vitaminy si můžete vychutnat hned se slupkou. Vitikiwi je popínavá rostlina dorůstající do výšky cca 3 m, proto potřebuje oporu. Vyžaduje slunečné stanoviště chráněné před větrem. Pro dobré přichycení rostliny použijte stabilní, 3–4 m vysokou konstrukci. Rostlinu zasaďte tak hluboko, aby byly kořeny dobře zakryté zeminou. Zeminu smíchejte s trochou rašeliny a přisypte kolem balu. Dobře zalijte. Vitikiwi je samosprašné. Po 3–4 letech jsou rostliny zcela vyvinuty a začínají plodit na dvouročním dřevě. Odrůda je mrazuvzdorná (rostliny jsou odolné vůči mrazu do -25 °C), přesto je dobré přikrýt spodní část rostliny slámou, dřevitou vlnou nebo chvojím.
Přibližně po 3 letech se provádí první řez. V zimě (prosinec, leden) se zkrátí loňské výhony na 3–5 oček a odstraní se staré dřevo. Později je nutné rostliny trochu prosvětlit. Spon by měl být 2 až 3 m.
