Zakládací řez – provádí se u mladých stromů v období jejich intenzivního růstu. Nejčastěji se jedná o řez prováděný v okrasné školce při založení koruny, nebo se jedná o řez při výsadbě stromů na trvalé stanoviště, kdy je základem pro formování koruny do typického habitu či funkčního typu. Provádí se do 15–20 let věku stromu, pak následují řezy udržovací.
Výchovný řez – jeho cílem je zabezpečit druhově charakteristický staticky odolný tvar koruny ošetřovaného jedince a připravit podmínky pro rozvoj koruny typické pro daný taxon. Rovněž přizpůsobit velikost a tvar koruny funkčním požadavkům stanoviště (úpravou podchodné, pojezdové výšky). Při provádění výchovného řezu se odstraňují zejména poškozené, suché větve, kodominantní větvení, navzájem se křižující větve a větve s vrůstající kůrou v úžlabí (tlaková větvení).
Udržovací řez – používá se u vzrostlých stromů, které již překlenuly období intenzivního růstu. Cílem je zajistit jejich dlouhodobou funkčnost a omezit na minimum jejich možné negativní působení na okolí.
Zdravotní řez – jedná se o komplexní udržovací řez (ostatní udržovací řezy z něj vycházejí). Cílem je především zabezpečit dlouhodobou funkčnost stromu z hlediska vitality, zdravotního stavu a provozní bezpečnosti. Tento řez se opakuje v několikaletých intervalech, alespoň však jednou za 8– až 10 let, s ohledem na aktuální stav stromu. Tímto řezem se odstraňují či zkracují větve suché, mechanicky poškozené, zlomené, jinak provozně nebezpečné, napadené škůdci nebo houbami, větve, které se kříží, větve zahušťující korunu, nevhodně směřující větve. Ošetřují se tak kodominantní a tlaková větvení, zarovnávají pahýly po nekvalitních řezech a podobně.
Bezpečnostní řez – je nejjednodušší variantou zdravotního řezu, zaměřenou pouze na provozní bezpečnost stromu. Bezpečnostním řezem se odstraňují pouze větve, které by mohly bezprostředně ohrozit okolí. Jedná se o větve suché, mechanicky poškozené, nalomené, zlomené. Z důvodu závažnosti je možno bezpečnostní řez provádět celoročně v intervalech přibližně 2–6 let.
Redukční řez – podle charakteru a zaměření se dělí na redukční řez vlastní (redukce od určité překážky), prosvětlovací (prosvětlení koruny z provzdušnění a revitalizace koruny), symetrizační (symetrizace z důvodu náporu větru) a stabilizační SIA (stabilizace stromu pomocí redukce výšky koruny, vypočtená dle metody Static Integrated Assessment).
Redukční řez vlastní – se zaměřuje na celkovou nebo jednostrannou redukci koruny. Často se jedná o stromy v blízkosti různých překážek nebo stromy dlouho ponechané bez jakékoliv péče. Taktéž se odstraňují větve, které výrazně vychylují strom z jeho těžiš
Ve svém příspěvku PODZIMNÍ ŘEZ VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Polešovský.
Ošetření vinné révy na podzim
Veškeré spadané listí pod vinnou révou shrabeme a dáme do popelnice. Listy mohou obsahovat zárodky plísní.
- Do popelnice NE! Pokud se nudíme listí shrabeme a dáme na kompost. Vinaři se tímto nezabívají-je to ztráta času. Malovinaří postříkají močovinou zeminu a tím urychlí rozklad starého listí.
Provádíme řez révy (nebo brzy v zimě, podle počasí), ponechaná očka se tím posílí a vinná réva neslzí.
- Kdo se do budoucna nechce trápit virovímy chorobami a Escou provádí řez až po 15.únoru. Pouze vinaři co toho mají příliž mnoho stříhají dříve a vystavují se tím ryziku zmrznutí tažňů. Jinak se nedoporučuje žádný řez!!!
Révu na zimu nepřikrýváme, pouze přihrneme ke kořenům trochu zeminy.
- Ne trochu, ale mladá rostlina má mít v chladnějších oblastech zakryté spodní očka případně zásobní čípek. Zahrnuje se to jako brambory. Malovinaři naorávají vinice a tím chrání hlavně před lednovými a únorovými mrazi.
Po řezu vinné révy postříkáme větve i půdu pod keřem směsí z vápenného mléka s přídavkem 10% roztoku kainitu.
- Postřik případné hnojení se dělá podle potřeby založené na rozboru půdy. Vápenaté mléko může na některých půdách spíše škodit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Z původních pelargonií, které jsou domovem v jižní Africe, pochází dnes známých téměř 240 druhů. Zde má tedy kořeny jejich vitalita a odolnost, s níž přežijí i v méně vhodných podmínkách –několikadenní sucho je neumoří, porostou a pokvetou, ať máte balkon nebo okna orientovaná na kteroukoliv světovou stranu.
Nejlépe kvetou odrůdy s menšími, jednoduchými květy, které se nejvíce uplatňují v truhlících a závěsných nádobách. Dnešní sortiment zahrnuje bohatě kvetoucí odrůdy s jednoduchými květy a tenkými listy, které vytvářejí dlouhé převislé výhony a dále odrůdy tučnolisté s poloplnými nebo plnými květy s kratšími výhony. Převislé muškáty (pelargonie břečťanovité) jsou vhodné a nenáročné rostliny pro balkony a otevřená stanoviště.
Převislé muškáty se používají především do okenních truhlíků a závěsných nádob na balkony a okenní parapety, kde nejlépe vyniknou jejich převislé výhony se spoustou květů. Uplatňují se také na terasách a v předzahrádkách, vysazené ve velkých dekorativních nádobách spolu s ostatními druhy balkonových a záhonových květin. Nejvhodnějším místem pro jejich stanoviště je jihovýchod, jihozápad a jižní strana. Během pěstování jsou převislé pelargonie náchylnější k vysoké vlhkosti vzduchu než pelargonie páskaté. V případě nedostatečného větrání se na listech často objevuje takzvaná korkovitost. Zálivka se provádí pravidelně nejlépe brzy ráno nebo v podvečer, kdy slunce nepálí. Optimální je nechat pelargonie vyschnout a potom opět zalít.
Tipy na pěstování:
Než nakoupíte převislé muškáty, zkontrolujte truhlíky, které pro výsadbu máte. Ideální jsou samozavlažovací nádoby s třemi až pěti knoty, které v letních vedrech nejen zajišťují plynulý přísun vláhy, ale vyrovnávají i teplotu substrátu. Ten se jinak na osluněném místě prohřeje až na padesát stupňů – tato teplota už poškozuje kořenový systém rostlin. Nelitujte proto peněz za dražší truhlíky, mívají podstatně delší životnost a vám ušetří čas, který byste strávili každodenní zálivkou.
Spočtěte si také, kolik rostlin budete potřebovat: do truhlíku šedesát centimetrů dlouhého počítejte se sedmi mladými rostlinami. Dáte-li o dva muškáty méně, nevadí, ale porost bude později řidší.
Vyhněte se výprodejům v supermarketech, kde se v přenosných boxech prodávají bezejmenné muškáty. Někdy mají i slabý kořenový systém a často se hodí jen k dopěstování na příští sezonu, letos od nich ale žádné velké zázraky neočekávejte. V zahradnických centrech dostanete rostliny kvalitní, silné a označené jménem – budete vědět, kupujete-li poloplné či plnokvěté odrůdy a můžete si být jisti i barvou (silné sazenice v tuto dobu už nakvétají).
Ve svém příspěvku PREZIMOVANI PREVISLYCH JAHOD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladka.
Mam jahody na zimu zapustit do zahonu i s nadobou nebo bez? Muzu je umistit do sklepa? Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.
Dobrý den,mám dotaz jak stříhat převislé jahody mám na mysli šlahouny,minulý rok na jahodách bylo spoustu šlahounů a nevím zda je vystříhávat nebo zkracovat,byly až l1m dlouhé,děkuji za odpověd,Marie
Jak stříhat vinnou révu - to co se nám nelíbí, jde pryč? Předpokládám, že ve škole v Mělníku učíte přímo definici řezu...
Za řez se v širším slova smyslu označuje odstraňování nežádoucích částí keře v době vegetačního klidu. Ke správnému provedení řezu je potřebné brát v úvahu určitá pravidla. Od keřů révy chceme, aby přinesly každým rokem pokud možno přibližně stejné množství hroznů v dobré kvalitě, ať už jde o odrůdy moštové na výrobu vína nebo o odrůdy stolní k použití jako ovoce. A tuto svou vůli můžeme rostlinám vnutit jediným způsobem: tak, že jim některé části odebereme a jiné ponecháme. Pokud bychom keře neřezali vůbec, měly by každým rokem větší počet hroznů, které by byly velmi nekvalitní (nízký obsah cukru, vysoký obsah kyselin) nebo by nestačily dozrát vůbec. To bohužel vídáme v opuštěných vinicích nebo u neošetřovaných zahrad.
Když jste řekla řez v širším slova smyslu, jistě také existuje nějaký užší smysl. O co jde?
Pod pojmem řez v užším smyslu slova vinohradníci chápou odborně specifický (zase jsme u těch historických výrazů) terminus technicus: je tím míněna délka jednoletého výhonu s očky, který po provedení řezu na keři zůstane. Přesněji se používá výraz: „krátký řez“ (lépe: řez na krátké jednoleté dřevo) pro krátký ponechaný „zbytek“ jednoletého, tedy plodonosného výhonu, který označujeme výrazem „čípek“. Čípky považujeme za „plodonosné“, a očekáváme od nich dostatečnou produkci hroznů. Některé čípky označujeme „zásobní“; od nich chceme, aby především vyprodukovaly letorosty využitelné pro řez v následujícím roce, i když hrozny samozřejmě přinesou také.
Výraz „dlouhý řez“ (správněji: řez na dlouhé jednoleté dřevo) znamená naopak dlouhý ponechaný „zbytek“ jednoletého výhonu, kterému se říká „tažeň“. Logicky vzato: je dlouhý, tedy se táhne odněkud někam.
A co míníte zatížením keře? Kolik keř unese váhy, vlastně správně hmotnosti?
V podstatě ano, jde o to, kolik keř „unese“ během vegetace hroznů, a to v přímém i v přeneseném smyslu. Jde tedy také o to, kolik hroznů dokáže během roku „uživit“. A o tom rozhoduje ten, kdo řez provádí, tím, že správně zvolí „zatížení keře“. Zatížení keře je tedy počet oček ponechaných na keři po řezu. A protože keře mohou být vysazené v různých sponech, aby toto zatížení mohlo být srovnatelné, přepočítává se ještě na 1 m2. Některé odrůdy (ty s velkými hrozny nebo s velkými výnosy) se řežou na nízké zatížení, to znamená 4- 6 oček na m2, jiné odrůdy (s průměrnými výnosy nebo s průměrně velkými hrozny) vyžadují střední zatížení na 6 – 8 oček na m2. Odrůdy s menší produkcí hroznů či s malými hrozny mohou být zatěžovány hodně, asi na
Ve svém příspěvku PŘEVISLÉ JAHODY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Auerová.
Mám převislý jahodník v truhlíku, stále ještě plodí. Jak ho mám uchovat přes zimu?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Smola.
Dobrý den. Mám každý rok převislé jahody v truhlících na oknech a tam se jim velice daří.V každém 4 rostliny. Následně nechám růst pouze jeden šlahoun z každé a na něm jenom první odnož a pod ní odstřihnu.V polovině září truhlíky opatrně vyklopím na záhon a protože je to jeden celek,nožem rozkrájím na jednotlivé rostliny,/moc se s tím nemažu / a zasadím klasicky do záhonu.Odnože nestříhám ale sázím poblíž mateř.rostliny a upevním kovovou spojkou do hlíny.Zaliji a průběžně chodím odstraňovat nové květy aby se jahody nevysilovaly a získaly sílu na zimu.Takto stráví zimní období a koncem dubna je vyryji a s novým substrátem vrátím do truhlíků.Mateřské rostliny používám dva až tři roky.Funguje to,žádné nezmrzly a odnože už dostali známí i sousedé . Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Styl prořezávání, který nakonec umožní, aby se ovocný strom rozvíjel do své největší možné velikosti, se nazývá extenzivní. Spočívá spíše v průklestu než v hlubokém řezu a je zejména vhodný pro takové stromy, jako jsou jabloně a hrušky, tedy ty jádroviny, které nesou ovoce na krátkém plodném obrostu. Méně vhodný je například pro broskve, které plodí na nových (loňských) letorostech a rozvíjejících se částech. To neplatí zcela bez výjimky, protože jsou bujně rostoucí odrůdy, které nesou ovoce spíše na loňských letorostech.
Styl prořezávání, který má tendenci snižovat a zmenšovat rostliny nebo stromy, je známý jako represivní řez. Provádí se řezem nových částí a může nebo nemusí být doprovázen řezem starších větví. Represivní prořezávání (americký řez) se běžně praktikuje na rostliny, které nesou ovoce na koncích nových letorostů, jako jsou broskve, maliny, ostružiny a réva. Pokud tento styl prořezávání není prováděn na takových stromech, jako jsou broskve, větve budou velmi pravděpodobně velmi dlouhé, budou se lámat pod těžkou násadou ovoce a stromy budou zabírat více místa v sadu, než je nutné nebo žádoucí. V praxi takový špatně prováděný řez vede nevyhnutelně k předčasnému úhynu celé dřeviny, usychání, klejotoku, až nakonec zůstávají výhradně slabě rostoucí větve na vrcholu jinak zcela usychající broskvoně.
Represivní řez ve výsledku vede k posílení stromu nebo rostliny, zabraňuje poškození větví nadměrnou násadou ovocem, zvyšuje kvalitu a velikost plodů. Stromy se udržují v požadovaných mezích, plody lze snadno sklízet a dřeviny je možné jednoduše ošetřit postřikem (u broskví v předjaří nezbytným).
Při řezu dochází k odstraňování dvou typů větví, a to živých a mrtvých (suchých). Řez živých větví se nedoporučuje provádět v příliš velkém měřítku naráz, a to z důvodu odstranění většího množství listové plochy, které může u stromů vyvolat energeticky náročné obranné reakce. U mladých stromů by v jednom roce nemělo být nikdy odstraněno více než 25 % a u vzrostlých stromů ještě o něco méně z celkové listové plochy stromu. Velký pozor musíme dávat při odřezávání bočních větví, abychom řezem nepoškodili obranný systém a ochranné zóny mateřské větve. Pokud dceřinou větev odstraníme správně, je možné, že tyto dva mechanismy zabrání vniku patogenů. Řez musíme vést tak, abychom neporanili větevní límeček mateřské větve. Řez mateřských, terminálních větví by měl být prováděn jen v krajních případech. Je důležité, aby mateřská větev byla zakrácena na dceřinou větev s průměrem alespoň jedné třetiny mateřské větve (takzvané třetinové pravidlo).
Řez mrtvých (suchých) větví se používá především pro provozní bezpečnost stromu. Neměl by být použív
V naší poradně s názvem KATALPA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika Heřmanová.
Potřebovala bych zmenšit korunu katalpy. Lze sestřihnout už na podzim a dále pokračovat na jaře?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Katalpa snese velmi radikální řez a je to dobře, protože roste jak z vody, a když se nezastříhává, tak vás vystěhuje z pěkně velkého kusu vaší zahrady. Nebojte se katalpu zkrátit jako vrbu. Přikládám zde video, na kterém je vidět hodně radikální řez, který katalpě nijak neublíží: https://youtu.be/XdKE7pxXxak
Po takovém řezu bude katalpa jako zelená koule. Řez proveďte v dubnu.
Výchovný řez – v prvních letech po vysazení u švestek, slív, renklód i mirabelek, stejně jako u ostatních ovocných druhů, používáme výchovný řez, abychom zapěstovali správný základ koruny. Výhony prvního patra musí být vždy seříznuty do jedné roviny, aby rostly stejnoměrně a zůstaly podřízeny střednímu výhonu (terminálu). Kdybychom výhony sestřihli nestejnoměrně, ty silně zakrácené by rostly jen slabě, a naopak výhony slabě zakrácené by rostly silně. Při založení prvního patra ponecháváme na kmínku tři až čtyři kosterní větve v dostatečném odstupu od sebe. Další větve vyrůstající od prvního patra zakládáme střídavě na vzdálenost. Dbáme rovněž na to, aby kosterní větve nevyrůstaly v ostrém úhlu nasazení – při větší násadě plodů by se mohly vylomit nejen větve, ale mohl by se „rozčísnout“ i celý strom. V dalších letech zkracujeme už jen výhony delší než 60 cm, bez řezu by se totiž dolní pupeny změnily na spící, nebo by se z nich vyvinuly slabé trnovité výhony s krátkou životností.
Udržovací řez – nejvhodnějším tvarem stromů peckovin pro malé zahrady je čtvrtkmen nebo zákrsek s pyramidálně dutou korunou bez středního výhonu (terminálu). Hlavní větev vyřízneme při založení druhého patra, čímž udržíme stromek ve výšce přijatelné pro snadnější sklizeň i ošetřování. Protože se však málovzrůstné kultivary slivoní s nadměrnou plodností brzy vyčerpají, doporučuje se na jaře udržovací řez, který má zmlazující účinky. Pokud roční přírůstky nejsou menší než 40 cm, můžeme řez omezit jen na průklest.
Zmlazovací řez – ten posílí plodnost. U stromů, které mají menší přírůstky, se výrazně snižuje plodnost, a proto musíme provést zmlazovací řez koruny, kdy zkracujeme hlavní větve o 50–100 cm, což je dvou- až tříleté dřevo. Nejlepší doba pro tento řez je na počátku kvetení slivoní, tehdy se také řezné rány nejlépe zacelují za předpokladu, že jsou ošetřeny ochranným nátěrem (štěpařský vosk, stromový balzám nebo latex). Při hlubokém zmlazovacím řezu dodržujeme zásady Zahnova řezu (viz níže). Řezy vždy zatíráme štěpařským voskem nebo nátěrem. Takto ošetřujeme rány stromu větší než 1 cm. V září a říjnu neřežte větve o průměru větším než 3 cm.
V naší poradně s názvem ZLUTY KER se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Musilova.
Dobry den.
Chtela bych Vas poprosit o pomoc.Pred peti lety jsem si ze seminka vypestovala tento ker.Mela to byt Planouci pochoden.Je mi jasne,ze ta to neni.Ted kerik poprve vykvetl.Mam z neho radost,ale nevim jak se jmenuje a jak o nej pecovat a do jake vysky vyroste.
Pokud vite o jaky ker se jedna,budu moc rada za odpoved.
Moc dekuji.Musilova Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
To se vám podařilo vypěstovat štědřenec. Štědřence jsou nevelké stromy a keře dorůstající výšky až 7 metrů a jsou celkem tři známí zástupci: alpský, odvislý a Watererův. Navzájem si jsou velmi podobní, ale vyžadují odlišné pěstební podmínky. Štědřence mají zelenou kůru a vzpřímené nebo převislé větve, na kterých vyrůstají trojčetné listy, dlouze řapíkaté, bez palistů, s téměř přisedlými oválnými lístky, a na zimu opadávají. Květy jsou zlatožluté, motýlovité, uspořádané v bohatých převislých hroznech a proto se jim často říká zlatý déšť (stejně jako naší známé zlatici). Kalich květu je zvonkovitý, slabě dvoupyský, s horním pyskem zakončeným dvěma zuby a dolním trojzubím. Pavéza (největší okvětní list) je okrouhlá až široce vejčitá, na vrcholu vykrojená. Plody štědřence - lusky jsou podlouhlé, zploštělé, dlouze stopkaté, na švech ztlustlé až úzce křídlaté a mezi semeny jsou slabě zaškrcované. Obsahují několik ledvinovitých semen, která jsou velmi jedovatá pro všechny živočichy! K otravě dítěte stačí spolknout dvě semena nebo sníst pět květů z této rostliny, takže pozornost je na místě.
Pěstování štědřence musí naplňovat podmínky jeho domoviny, kterou je oblast jižní Evropy. Nejlépe se jim daří na plném slunci, ale přežijí i v polostínu. U zeminy je to trochu potíž, protože je nutné přesně vědět, o kterého zástupce štědřence jde. Štědřenec odvislý potřebuje zásaditou zeminu, je vápnomilný a štědřenec alpský naopak vyžaduje kyselou půdu (rašelina). Štědřence při tvarování nesnášejí hlubší řez, ze starého dřeva neobrazí a zemřou. Množí se výsevem semen, která je třeba před výsevem krátce spařit. Dále je možné štědřence množit letním očkováním na štědřenec odvislý nebo roubováním. Štědřenec Watererův lze množit dřevitými řízky, které se řežou již v první polovině října. Množení je možné i letními řízky. Na podnože štědřence odvislého nebo i alpského lze roubovat i jiné dřeviny, například hlodáš, jehlici nebo čilimník - dosáhne se pak úchvatných chimér s nekonečnou variací barevnosti květů.
Pro inspiraci k tomu, co lze se štědřenci dokázat v zahradní architektuře, můžete shlédnout následující fotografie: https://www.google.com/sear…
Řez dřevin patří mezi méně oblíbené zahradnické práce, protože vyžaduje znalosti daného rostlinného druhu, techniky řezu a jisté zkušenosti s péčí o dřeviny. Každoroční řez je zvláště důležitý u bujně rostoucích dřevin, které jsou známé tvorbou dlouhých výhonů. Pokud byste u nich řez neprováděli, dočkali byste se zahuštěných korun plných změti postupně odumírajících větviček. Stromy by sice plodily, ale kvalita plodů by byla nevalná.
Vynechání nebo špatné provedení řezu je znatelné především u meruněk a broskvoní, u nichž řez ovlivňuje také dobu nakvétání a tím i případné namrznutí květů. Pokud se řezu těchto stromů opravdu bojíte, pozvěte si na první zásah odborníka, který vám techniku vysvětlí. Jestliže i přesto uděláte při řezu chybu, tyto bujně rostoucí dřeviny se s ní poměrně rychle vyrovnají.
Technika řezu se liší v závislosti na druhu a pěstebním tvaru stromu. Trochu jinak se zachází se zákrskem a zcela jinak zase se čtvrtkmenem nebo kotlovitou korunou. Přesto se vždy zaměřujte na redukci množství a někdy i zkrácení bujných výhonů, kterými se všechny uvedené dřeviny vyznačují. U všech pěstebních tvarů se snažte o zapěstování kvalitních kosterních větví, které musejí být rozloženy do prostoru. Vždy řežte na pupen nebo výhon směřující ven z koruny. Pokud zachováte opačně orientovaný pupen, podpoříte zahuštění střední části koruny. Abyste se dočkali bohaté úrody, je nutné provádět řez každý rok.
Použité nářadí se odvíjí především od průměru řezaných větví a jejich dostupnosti. Na tenké mladé výhony se nejlépe hodí dobře nabroušené ruční zahradní nůžky. Na větve většího průměru používejte kvalitní pákové nůžky. Typy s dlouhou rukojetí umožní řez i méně dostupných větví. Se silnými větvemi vám pomůže ruční pilka. Stejně jako při řezu jabloní nebo hrušní i zde je nutné, aby byl řez čistý a dobře vedený. Dobrý výběr vhodného nářadí je proto velice důležitý, navíc si jím usnadníte a do značné míry také zpříjemníte práci.
V naší poradně s názvem ŘEZ VINNÉ RÉVY NA PODZIM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šiši.
Dobrý den, jsem laik, mám vinnou révu 3 rokem a zanedbala jsem řez v prvém roce. Mohu tvarovat řezem i na podzim, nebo jen opravdu na jaře. Díky za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Hlavní doba k prořezávání je v předjaří (únor, březen). Když budete prořezávat na jaře, tak z ran bude vytékat sladká tekutina, která jednak vysílí rostlinu a zároveň se na sladkém podkladu začnou vyvíjet bakterie, které budou dál ničit vaši révu. Na jaře a v létě se dělá jen vylamování výhonů a osečkování. Zde je k tomu více informací: https://www.vinna-reva-pest…
Čilimníky (Cytisusy) jsou stálezelené i opadavé keře. Ve volné přírodě rostou ve Středomoří, ve střední a západní Evropě a na Kanárských ostrovech. Botanických druhů známe kolem 70, v zahradách se však spíše setkáváme s různými pestrokvětými kříženci, kterých se vyšlechtilo několik set.
Čilimníky dosahují výšky od cca 20 cm (poléhavé druhy) do více než 250 cm, záleží na druhu keře. Kmínky mají krátké a tenké, bohatě obrostlé úzkými, hustě olistěnými, metlovitými a u většiny druhů hranatými větvemi. U nízkých poléhavých druhů jsou větve mírně převislé, až téměř vodorovně rostoucí. Květy jsou asi 1 cm velké a mají bílou, žlutou, krémovou, růžovou, oranžovou, červenou či tmavě purpurovou barvu, často můžeme vidět dokonce kombinaci více barev. Většina druhů silně voní. Keře kvetou nejčastěji od května do začátku července, některé druhy až do konce srpna. Plody jsou několik centimetrů dlouhé lusky.
Čilimníky milují slunce a sušší stanoviště, proto jim vyhovuje území orientované na jih či západ. Vyžadují dobře prosychající, nejlépe hlinitopísčitou půdu s dobrou drenáží. Na přemokření jsou citlivé, zvláště ve spojení s nízkými teplotami. Janovce jsou sice mrazuvzdorné, ale kombinace nízkých teplot a vlhka, která bývá v zimě v našich podmínkách dosti častá, je může zahubit. Sucho naopak snášejí poměrně dobře. Vzrostlé čilimníky, jež se plně ujaly, se zalévají pouze v době květu nebo při déletrvajícím suchu. Rostliny nesnášejí častější přesazování, protože jejich kořenový systém je málo větvený (to jest bez výraznějšího kořenového vlášení), a při přesazování se tudíž snadno poškodí. Na výživu nejsou náročné, hnojit se nemusí.
Čilimníky vyniknou na zahradě jako solitérní keře, které bohatě kvetou a které v zimě zaujmou zajímavým vzhledem. Ojíněné keře totiž vypadají jako skleněné fontány. Čilimníky se rovněž velmi dobře kombinují s jinými rostlinami, například s jalovci či nízkými formami tmavých jehličnanů. Ve společnosti bříz pak působí velice vzdušně a hezky doplňují také vřesovištní výsadby.
V dobrých podmínkách roste čilimník opravdu rychle, a koupíte-li keř s kořenovým balem, bez problémů se i ujme. Existuje několik druhů tohoto keře, které se od sebe liší vzrůstem a konečnou velikostí, a to dost podstatně. Vybrat si můžete keře rostoucí vzpřímeně či kulovitě, některé čilimníky mají převislé větve, jiné jsou nízké a široce rozložené a najdete i typ poléhavý (téměř plazivý).
Co se týče barev, jednobarevné čilimníky konkurují čilimníkům s květy dvou- i vícebarevnými a věřte, že je opravdu těžké se rozhodnout. Podobně obtížně budete hledat i stejný odstín jedné barvy u různých druhů či
Begonie převislá je hybridní kultivar begonie hlíznaté. Převislá část je až 50 cm dlouhá, s krásnými drobnými růžovobílými květy. Tyhle barevné krásky patří mezi typicky balkonové rostliny, ale jejich pěstování není samozřejmě vyloučeno ani kdekoli jinde. Velmi dobře se množí semeny. V truhlíku udělají jejich girlandy obrovskou parádu, jen pozor na přímé sluneční paprsky, které jim nesvědčí. Truhlíky proto orientujte na severní nebo východní stranu domu. Převislé begonie vysazujte vždy do nádob a různých květináčů podle velikosti jednotlivých odrůd. Volte dle možností raději rozměrnější nádoby, aby sazenice měly k dispozici více vody a živin. Jestli máte nádobu světlejší barvy, je pro pěstování begonií vhodnější, neboť světlá barva je prevencí proti přehřátí nádoby na slunci. Převislé begonie jsou o něco žíznivější, proto se jim dobře daří v samozavlažovacích obalech, které mají tu výhodu, že rostliny nemusíte tak často zalévat. Pokud máte mohutnější sazenice či rostliny, je vhodné pořídit si rozměrnější truhlík, který rostliny pak nepřeklopí. Pozor však při chladnějším a vlhkém počasí, neboť rostliny mají tendenci uhnívat, a tak musíte přebytečnou vodu z truhlíků vylívat.
Postup:
Hlízy begonie (pozor – sázejte vždy vypouklou stranou směrem dolů) se sázejí v únoru až březnu na světlé stanoviště s teplotou kolem 20 °C a je třeba je udržovat vlhké. Ven je vysazujeme po polovině května. Jejich krásu podtrhnete v kombinaci s jinými květinami, například s lobelkami modrými a laločnicí přímořskou. Begonie kvetou až do podzimu, pak je můžete rozmnožit řízkováním a semeny. Hlíznaté begonie se kromě toho rozmnožují také dělením hlíz. Hlíza se rozřízne na polovinu tak, aby obě části měly výhonky a kořeny. Řez se zasype uhlím nebo sírou. Hlízy se sázejí tak, aby jejich vrcholek lehce vyčníval nad úroveň půdy. Ke správnému růstu se doporučuje begonie nejdříve předpěstovat. Doporučuje se cibulky namočit na několik hodin do vlažné vody, a až poté začít s jejich výsadbou.
Tipy na pěstování:
Cibulky begonií můžete sázet do truhlíků už v únoru. Ven je však dejte až v druhé polovině května, kdy nehrozí mrazíky.
Substrát udržujte mírně vlhký, škodí jak jeho vyschnutí, tak převlhčení. Měl by být kyprý a humózní s pH okolo 6. Vhodné jsou hotové substráty.
Pravidelně odstraňujte odkvetlé a zavadající části, abyste podpořili další vývin poupat a aby na rostlině nevznikala živná půda pro choroby.
Pravidelně přihnojujte od jara do podzimu jednou za 7 až 14 dní.
Pro zálivku je vhodná měkká odražená voda. Rostlina se nesmí smáčet.
Rostliny můžete nechat venku do prvních mrazíků. Poté odstraňte listové části a hlízy vyjměte. Důkladně je očistěte od zbytků substrátu a dejte je zimovat do bedničky se suchou rašelinou nebo pilinami. Bedničku můžete zakrýt novinami nebo netkanou textilií. Teplota by neměla klesnout pod 2 °C a zároveň by neměla přesáhnout 15 °C, jinak cibulky začnou předčasně klíčit.
Ve svém příspěvku ŘEZ VINNÉ RÉVY NA PODZIM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šiši.
Dobrý den, jsem laik, mám vinnou révu 3 rokem a zanedbala jsem řez v prvém roce. Mohu tvarovat řezem i na podzim, nebo jen opravdu na jaře. Díky za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naďa.
Chtěla bych obnovit pěstování vinné révy na zahrádce v Praze, stolní odrůdy Picurka a Talisman a použít k tomu vysoké kovové tyče ze starého vedení. Je pro stolní odrůdy vhodný řez Vertiko?
Řez švestek vychází z několika důležitých poznatků, které bychom si měli hned na začátku ujasnit. Slivoně produkují velmi křehké dřevo. Často se říká, že je dokonce nejkřehčí ze všech ovocných stromů. V souvislosti s velkou plodností to může být někdy problém – větve se pod tíhou dozrávajících švestek snadno vylamují. Další důležitou informací je fakt, že nejžádanější slivoně plodí dvouleté a tříleté větve. Další výklad ohledně řezu švestky se opírá právě o tyto dva obecné a důležité poznatky.
Ačkoliv švestka zvládá řez nejlépe v průběhu vegetace, tak začátečníkům doporučujeme provádět řez švestek zjara po vykouknutí prvních pupenů. Řez na jaře totiž nekomplikují listy a lépe je tak vidět, co by se mělo prostříhat. Pokud vám nevadí při řezu olistění, tak je lepší švestku ostříhat v druhé polovině června nebo právě po sklizni. Během zimy jsou jakékoliv úpravy řezem nevhodné.
Slivoně jsou ovocné stromy bujného růstu. Potřebují tedy poměrně pravidelný a razantní řez. Nejlepší plody bývají na 2–3letém dřevě. To při řezu vždy zohledníme. Slivoně mají křehké dřevo a větve vyrůstající v ostrých úhlech se pod tíhou plodů často vylamují.
Správnou korunu slivoně by měly tvořit 3 až 4 kosterní větve, které mají dobré nasazení k terminální větvi. Terminální větev roste přímo vzhůru ve středu koruny. Pokud jsou větve kolem terminálu, pak se jedná o přirozenou korunu. Pokud jsou s odstupem 80 až 120 cm, pak se jedná o korunu patrovou. Nejčastěji se na našich zahrádkách pěstuje přirozený tvar koruny.
Jestliže máte ve své zahradě přehuštěný, možná několik let nestříhaný strom, nesnažte se ho radikálně zmladit najednou. Strom většinou zareaguje bujným růstem nových výhonků. Ty však rostou směrem nahoru (říká se jim vlky), a nejen že z nich nebudete mít úrodu, ale strom vám zbytečně zahustí. Druhým rokem je stejně budete muset odstranit. Raději se snažte omlazovat strom postupně. Někdy to může trvat i tři, možná čtyři roky, než dosáhnete požadovaného tvaru. Ale věřte, že se to vyplatí. Ušetříte si čas i námahu.
Pokud si na řez švestek nevěříte, je možné se obrátit na firmy, které se této činnosti věnují a určitě vám strom rády ostříhají podle standardů.
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ ŠVESTEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Kovar.
Dobry den , velice me zajima, kdy je spravna doba na rez/zastrihnuti svestky. Po precteni Vaseho clanku , jsem bohuzel nejak zmaten. V odstavci jak prorezat svestku pisete:Řez švestek doporučujeme provádět hned zjara po vykouknutí prvních pupenů.
A hned pote v nasledujicim odstavci:Stříhání švestek na jaře pisete-Peckovinám nesvědčí časný jarní řez. Měly by se stříhat jen v období, kdy už mají listy. Případně po sklizni.
Je mozne to nejak objasnit , nekolikrat v clanku pisete opakovane, ze se ma strihat/rezat na jare a pak obratem dodavate , ze nejlepsi doba je po sklizni zacatkem zari ..
diky za vysvetleni
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejlepší doba na řez švestek je druhá polovina června nebo hned po sklizni. Jarní řez se doporučuje jen začátečníkům, aby jim v orientaci v koruně nebránily listy. U jarního řezu je nebezpečí zanesení infekcí do řezných ran.
Lízanec (paralelní řez) je špatně provedený řez zasahující až za větevní límeček a velmi často i horní hřebínek větve, kterou chceme zachovat. Ta je pak vystavena mnoha negativním vlivům vnějšího okolí a patogenům. Rozdílně je to u jehličnanů, které větevní límeček nevytvářejí, zde se tedy skutečně řeže paralelně s mateřskou větví, a tak se zde nejedná o „lízanec“ v pravém smyslu slova. U listnatých stromů je ale hrubou technologickou chybou a nejhorším typem řezu, který lze v koruně mladého stromu provést.
Věšák (pahýl) je opačný případ, kdy řežeme větev příliš daleko od větevního límečku a dceřiná větev tak není zcela odstraněna. Tento pahýl pak nemůže být kvalitně zavalen ránovým dřevem. Toto místo se tak následně stává vhodným pro průnik patogenů.
Řez na větevní límeček je v dnešní době schvalován jako vhodný typ řezu, při kterém řežeme dceřinou větev přesně v místě nasazení na větevní límeček na mateřskou větev. Dosti často je zaměňován s „řezem na větvení kroužek“, který je po mnoho let znám ovocnářskou veřejností. Řez na větevní kroužek je sice typem řezu vedeným v místě větevního nasazení, ale kolmo na odstraňovanou větev tak, aby řezná rána byla plošně co nejmenší. To mnohdy vytváří v dolní části řezu větší či menší pahýl způsobený absencí řezu podél přirozené linie větevního nasazení. Nicméně často je řez na větevní kroužek shodný s řezem na větevní límeček. Oba tyto typy řezu lze víceméně považovat za řezy technologicky správné.
Vhodné je provádět takzvaný zmlazovací řez, který posilní plodnost stromu. Dělá se zkracováním hlavních větví o plných 50 až 100 centimetrů. Nejlepší období pro tento řez přichází tehdy, když slivoň začíná kvést, protože se tak poměrně lehce zacelí rány po řezu. Ty ale stejně musíte ošetřit. Pokud jsou přírůstky větší, bude nutný takzvaný udržovací řez. Na ten pamatujte při vegetativním přírůstku o délce alespoň 40 centimetrů, nejlépe však až 60 centimetrů. Pokud byste na tento druh řezu zapomínali, pupeny by se změnily na „spící“, což by znamenalo, že se v dolní části větví ochudíte o snadno dostupné plody.
Zde můžete zhlédnout video, jak správně provádět řez slivoní.
Ve svém příspěvku STŘÍHANÍ ŘEZ BROSKVE A MERUŇKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malík Jan.
Letos na jaře jsem zasadil meruňku , teď má 6 asi metrových výhonů.
Potřebuji poradit , kdy a jak udělat (druhý řez- první mi provedl zahradník -prodejce-)Broskev jsem zasadil loni na podzim a potřebuji to samé.
Jsem začátečník , předem Vám moc děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kapittan.
vzdy kdyz si koupite stromek tak si ho ostrihejte tak aby ste na nej dostal pri sklizni a pokud vam vyska nevadi tak ho strihejte aby v korune bylo svetlo aby svetve nekrizily a vzdy ockem ven
Když se vám réva ujme, začne na jaře rašit a z hlavních oček vyběhnou silné výhony. Vedle nich se však probudí také „spící neviditelná“ očka, jejichž slabé výhony musíte vylomením odstranit. Takže by vám měly zůstat jen dva hlavní výhony. Zeminu opět přihrňte k sazenici, teprve v červnu kopečky země (růvky) postupně rozhrnujte a během července silnější ze dvou silných výhonů začněte vést podle opory, to znamená, přivažte ho ke kolíku nebo ke drátěnce. Ten druhý buď zcela odstraňte, nebo zkraťte cca na délku 15 cm. Tento zkrácený výhon vám vytvoří řadu oček, která pak můžete využít v případě, že by hlavní výhon v zimě vymrzl. Půdu kolem sazenic kypřete a odplevelujte. Plné hnojivo použijte poprvé začátkem léta, podruhé začátkem srpna. Na podzim kolem sazenice zryjte půdu a přidejte vyzrálý kompost nebo zetlelý hnůj. Před zimou k sazenici opět přihrňte okolní zeminu.
Péče ve 2. roce
Na jaře odhrňte půdu a kratší ze dvou výhonů zakraťte na 1 očko. Pokud je delší výhon vyzrálý a silný asi jako tužka, sestřihněte ho na 60–90 cm, podle toho, jak vysoký chcete mít budoucí kmen. Je-li však tento výhon slabý a málo vyzrálý, zkraťte ho na 2 očka, ostatní výhony odstraňte. Během roku vám budou přirůstat další výhony a takzvané fazochy (neplodné výrůstky, zálistky, které je potřeba odstraňovat stejně jako u rajčat). Během léta přihnojujte, ošetřujte proti houbovým chorobám, na podzim zaryjte hnůj nebo kompost a přidejte menší množství kombinovaného hnojiva. Do podzimu mohou výhony dorůst až do délky 1,5–2 m. Je tedy čas vytvořit vinné révě kvalitní oporu. Kmínek volně přivazujte k opoře, nejlépe páskami z PVC. Na zimu opět nahrňte zeminu a vytvořte růvek, který ochrání očka před mrazem.
Péče v dalších letech
Brzy zjara se provádí řez dle způsobu vedení révy. Řez by měl být hotov do poloviny března, pokud však trvá nebezpečí příchodu silnějších mrazů, révu zatím neřežte, mráz by snadno poškodil očka. Neořezaný keř snáší zimní mrazy lépe. Je třeba si uvědomit, že kvalitní plodné letorosty vyrůstají z loňského dřeva, a proto je nutné zabezpečit jeho obnovu řezem. U stolních odrůd obvykle platí, že nejlepší hrozny vyrůstají na výhonech vyrostlých z 5–7 očka, proto je u nich lepší delší řez na takzvané tažně. Řez má vliv na plodnost révy, provádějte ho tedy vždy svědomitě. Účelem řezu je, aby réva dala sice menší počet hroznů, ale o to větších a vyvinutějších. Řezem se také udržuje keř ve vhodném tvaru. U nás je asi nejčastěji používaný řez na hlavu, aby se vytvořilo kolínko, ze kterého se nechají vyrůst 2–3 hlavní výhony (tažně), z nichž se bude
V naší poradně s názvem ŘEZ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina Trusinová.
Dobrý den,na zahradě máme vinnou révu, netušíme jak je stará,jen by jsme chtěli aby plody nebyly u souseda,my máme jen kmen jinak je vše za plotem,moje otázka:je možné ji nějak uřezat či střihnout,tak aby se nepoškodila a plody byly na naší straně, máme vlastně jen dřevo, děkuji za odpověď, Trusinová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jde to ji uřezat. Z kmene pak vyraší nové výhony, na kterých bude dál plodit. Řez ale můžete provést jen v době klidu, nejlépe v únoru. Tuto sezónu se bude ještě z úrody radovat váš soused.
Keře jsou na zahradě ideální kulisou, která vytváří pocit stálosti. Nejlépe uděláme, když vybereme rostliny různé výšky a rozličného tvaru a strategicky je rozmístíme. Keře kvetoucí výraznými barvami kombinujeme s těmi, jejichž květy jsou poněkud mdlé.
Keře mohou být dekorativní svým tvarem, nebo květy, které často voní, či barevnými listy, často i svými ozdobnými plody. K celkovému vzhledu přispívají v neposlední řadě také stonky, které mívají často charakteristickou texturu.
Keře jsou rostliny s dřevnatými stonky, které se obvykle rozvětvují od báze a vytvářejí množství postranních stonků přímo ze země nebo kousek nad její úrovní. Tím se liší od stromů, které mají jen jeden kmen, ale do jisté míry se obě skupiny překrývají. Některé z okrasných keřů vypadají zajímavě i několik ročních období, jiné pouze jedno. Většinou jsou snadno dostupné a s jejich pěstováním není velká práce. Všechny však potřebují odpovídající prostor, aby se mohly rozvíjet. Volné místo můžeme do doby, než dorostou, zaplnit přechodnou výsadbou.
Žlutě kvetoucích keřů je velké množství, níže je uvedeno několik druhů pro inspiraci.
Buxus zimostrázový
Jedná se o keř (Buxus sempervirens), který dorůstá do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, květy žluté. Má rád slunce nebo polostín.
Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních buxusů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu.
Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Dřišťál Juliin
Tento keř (Berberis julianae) dorůstá do výšky 2,5 m, je listnatý neopadavý, listy má zelené, květy žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.
Dřišťál je stálezelený trnitý keř vzpřímeného tvaru. V květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Tento keř snese všechny typy půd.
Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.
Brslen evropský
Jedná se o listnatý opadavý keř (Euonymus europaeus) dorůstající až do výšky 5 m. Barva listů je zelená, keř vykvétá v září až říjnu nápadnými žlutými květy. Má rád polostín.
Listy tohoto brslenu jsou řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené. Plodem je 4pouzdrá růžová až karmínově červe
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ MALIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Kudernová.
Prosím o radu, jak orezat remontantni maliny na jare.Dkuji .
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Remontantní odrůdy malin jsou trochu náročnější na řez. Řez se provádí v únoru a odstraňují se všechny dvouleté a starší šlahouny. Také všechny výmladky a slabé či nemocné šlahouny. Na rostlině nechte jen několik silných výhonů, které nijak nezkracujte.
Jahodníky se obvykle rozmnožují odnožováním. Na šlahounu vyroste většinou několik dceřiných rostlinek. Tyto rostlinky oddělte od sebe nůžkami, přičemž každé rostlince ponechejte cca 2–4 cm dlouhý zbytek šlahounu (z té silnější části). Rostlinky by měly mít zárodky kořenů dlouhé alespoň několik milimetrů. Čím jsou kořeny delší, tím lépe.
Převislé jahodníky by se neměly množit dále semeny, protože v dalších generacích dochází u těchto hybridních odrůd k velké variabilitě genů a tím i vlastností. Bohužel je takovéto množení ale běžné, a dokonce i v televizi doporučované.
Jahody lze pěstovat ze semen nebo vysazovat přímo sazenice. Asi největší výhodou pěstování jahodníků ze semen je to, že semena a samotné rostliny jsou vždy zdravé, nezavlečou vám na zahrádku žádnou chorobu, jak by se to mohlo stát u sazenic. Výsadbu jahod je třeba provést včas, ať už jde o převislé jahody, popínavé jahody, nebo klasické jahody. Ideální dobou pro vysazení jahod je jak podzim, tak i období na jaře. U jahodníků je velmi důležité, aby pořádně zakořenily. Jestliže se tak nestane, pak je rostlina předurčena k zániku.
Nejlepší doba pro výsadbu a přesazování převislých jahod je časné jaro. Ale platí, že rostliny v kontejnerech je možné vysazovat celoročně. Pro sadbu používejte vždy dostatečně velké nádoby. Čím větší objem zeminy bude v nádobě k dispozici, tím lépe budou jahodníky růst. Nezapomeňte na to, aby byly v nádobě dostatečně velké otvory pro odtok přebytečné vody a na dně asi 5 cm silná drenážní vrstva (například hrubý štěrk). Na tuto drenážní vrstvu položte netkanou textilii (běžně používanou například při pěstování zeleniny), aby se zemina nemohla smísit s drenážní vrstvou. Jako zeminu k sázení použijte nejlépe hotový substrát, který je k dostání v každém zahradnictví nebo větším supermarketu. Jahody vysazujte do truhlíků či velkých květináčů asi 30 cm od sebe.
Převislé jahody pěstované v květináčích či truhlících vyžadují mírné zastínění, aby nedošlo k přehřátí kořenového systému. Důležité je také pravidelnější přihnojování během vegetace a pravidelná zálivka. Plody nenechávejte přezrát, vypadají na rostlině sice hezky, ale postupně ztrácejí chuť.
Při pěstování převislých jahodníků v květináči dbejte na to, aby byla půda vždy rovnoměrně vlhká, jinak rostliny reagují přerušením růstu. Proto, a to zejména po výsadbě a až do okamžiku, kdy jahodník začne růst, soustavně zajišťujte mírnou vlhkost půdy. Nikdy však nezalévejte listy, plody a srdíčko rostliny, předejdete tak tvorbě plísňových infekcí a hnilobě.
Sklizeň plodů bude možná od května do prvních mrazů. Pro požadovaný růst jahodníku je nutné první květy odstranit. Tento krok bude rostlinu stimulovat k nárůstu šlahounů, na nichž se postupně po jednotlivých patrech bude vytvářet velké množství plodů. Na rostlině ale ponechte maximálně 3–4 silné šlahouny. Později přirůstající šlahouny odstraňte, jahody tak budou větší, chutnější a rostlina začne dříve plodit na vzdálenějších patrech. Při dobré péči mohou mít šlahouny až 5 pater a dosahovat délky více než 150 cm. Ale doporučuje se na každém šlahounu ponechat pouze tři patra.
Muškáty, které si kupujete v naší republice, k nám původně přicestovaly až z horké Afriky. K pěstování tuzemských muškátů se i dnes často používají řízky, které pocházejí z matečních rostlin z jižní části polokoule. Letité zkušenosti totiž přesvědčily i náruživé „řízkovače“ muškátů, kteří získávali řízky z matečních rostlin zimujících u nás, že to není to pravé ořechové, a že řízky, které k nám přiletí počátkem roku z Keni nebo Izraele, mají neskonale lepší schopnosti růstu.
Muškáty mohou být převislé, vzpřímené, polopřevislé, ty jsou kombinací prvních dvou, a velkokvěté. V obchodech muškáty najdete už od poloviny března. Nabízí se široké spektrum barev od stále nejoblíbenější klasické červené barvy po odstíny temně červené, růžové, bílé, fialové, s okem nebo žíhané.
Řízkováním se množí všechny druhy muškátů, výjimku tvoří pouze některé vzpřímené odrůdy muškátů, které se množí z osiva. Tyto muškáty bývají velmi odolné vůči rozmarům počasí, a tak se používají zejména pro parkové úpravy. Jejich růst je velmi bujný a při jejich pěstování je nutné používat takzvaný retardátor.
Hlavním problémem řízkování matečních rostlin v domácích podmínkách je jejich zdravotní stav. Rostliny, ať je zimujete sebelépe, bývají po zimě bledé a vytáhlé a často i napadené nemocemi. Řízky z takových rostlin většinou nemají nejlepší základ a jejich růst je tímto poznamenaný. Většina zahradnických podniků proto nemá vlastní matečnice a používá právě výhonky, které v obrovském množství přilétají do Evropy z Afriky nebo Blízkého východu. Mateční rostliny v těchto oblastech tak mají stabilně optimální podmínky pro svůj růst a řízky z těchto rostlin jsou vitální a také zdravé, protože výhonky jsou neustále fytosanitárně sledované.
V Evropě se pak výhonky nechají zakořenit při teplotě 15–20 °C a za týden až deset dní už jdou do distribuce. V zahradnictvích se zakořeněné řízky přesadí do kontejnerů příslušných rozměrů a dalších 6–10 týdnů pak trvá dopěstování rostlin do požadované velikosti, obvykle při 15 °C.
Muškáty jsou v současnosti u pěstitelů opět na vzestupu. Nejoblíbenějším druhem jsou stále muškáty převislé (peltatum) s jednoduchým květem, to jsou přesně ty, které utvoří na vašem okně nebo balkoně ten největší a nejbohatší převis. Nejprodávanější barvou u převislých muškátů zůstává červená barva a až daleko za ní jsou další barvy, především růžová a lila. Převislé muškáty lze koupit i jako plnokvěté, ty mají velké květy, ale oproti převislým muškátům s jednoduchým květem nevytvářejí tak bohatá květenství. Muškáty vzpřímené (zonale) jsou oblíbené už od dob našich babiček.
