REZAVÝ SLIZ NA NA TŮJÍCH, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Túje jsou bezesporu nejčastěji pěstovaným jehličnanem u nás. Pokud jejich jehlice mění barvu ve škále zelené barvy, nic se neděje. Pokud ale začínají žloutnout nebo rezavět, je to většinou zapříčiněno nedostatkem nebo naopak přebytkem hnojiva. Dusíkatá hnojiva používejte jen v průběhu vegetace, tedy začátkem jara až do června. Pak už túje nehnojte. Pokud začnou odumírat jednotlivé větévky, mohou být příčinou škůdci, jako je štítenka nebo lýkokaz.
Pavučiny na tújích jsou často známkou napadení sviluškami. Tito roztoči, zejména sviluška jehličnatá, jsou běžnými škůdci tújí a mohou vytvářet jemné pavučiny, zejména při silném napadení. Pavučiny v kombinaci s bledým, zažloutlým listovím a tečkovaným nebo bronzovým efektem na listech jsou silnými indikátory přítomnosti svilušek. Nejlepší ochrana je postřik přípravkem na svilušku a nebo přípravkem Nissorun WP.
Zdroj: článek Túje a jejich nemoci
V naší poradně s názvem TÚJE A JEJICH NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radek Hes.
Dobrý den.
Máme dva roky staré thůje a od země praská kůra.
Můžete mi prosím poradit jak to ošetřit.
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Kůra na kmeni túje praská často. Příčinou může být hojná zálivka v minulém roce nebo mráz následovaný přímým slunečním zářením. Většinou nejde o nemoc, ale prasklina může být vstupní branou pro různé problémy, které mohou rostlinu úplně zničit.
Co dělat, když dojde k rozštěpení kůry na tújích?
V posledních letech bylo provedeno docela dost výzkumů věnujících se uzavření ran stromů. Výsledky uvádějí, že nanesení barvy nebo ošetřování dehtem mají jen malý účinek. Naopak začištění a oříznutí praskliny až na kůru, která pevně drží na dřevu, se ukázalo jako nejlepší řešení. Řezy v kůře rychle zaschnou, mají malou plochu a nazadržuje se v nich voda ani nečistoty. Obnažené dřevo zatuhne do hladka a uzavře se před okolním prostředím. Další ošetření již není potřeba, strom si s tím poradí sám. Jak provést začištění?
Ostrým nožem od jednoho konce praskliny, sledujte okraj kolem jedné strany rány, asi 1,5 až 2,5 cm od ní. Zastavte se na druhém konci a proveďte stejný postup na opačné straně praskliny. Nůž by měl být sterilizován mezi řezy jeho očištěním a ponořením na několik minut v roztoku chlornanu sodného s vodou v poměru 1:10 nebo v 70% alkoholu, aby se zabránilo kontaminaci. Opatrně vyjměte kůru z vnitřku ošetřovaného místa. Měl byste dosáhnout podobného stavu, jako na přiloženém obrázku. Nezapomeňte to nechat bez dalších zásahů.
Zdroj: příběh Túje a jejich nemoci
Kromě našich plžů se na škodách na zahradních i polních kulturách začíná podílet i plzák španělský. V některých oblastech České republiky se v důsledku vlhkého počasí v průběhu několika minulých let objevil silný výskyt slimáků, kteří způsobují výrazné škody v porostech ozimé řepky, lokálně bylo zaznamenáváno i poškození vzcházejících porostů ozimých obilnin a cukrovky i máku. Příčiny tohoto rozšíření se dávají do souvislosti s mírnými zimami a chladnými a vlhkými jary a rovněž se zjednodušením osevních postupů a změnou agrotechniky – s bezorebními technologiemi zpracování půdy a uváděním půdy do klidu. Podle názoru některých odborníků se na něm podílí i nevhodné používání neselektivních insekticidů, které hubí střevlíky a další přirozené nepřátele slimáků.
Na polích škodí převážně slimáčci rodu Deroceras (s dýchacím otvorem v zadní části pláště), délka jejich těla nepřesahuje 6 cm. Většinou se jedná o 2 druhy slimáků, a to o slimáčka síťkovaného (Deroceras reticulatum) a slimáčka polního (Deroceras agreste), ale zejména na okrajích pozemků se mohou vyskytovat i další druhy, jako například slimáček hladký (Deroceras leave) z rodu Arion (s dýchacím otvorem v přední části pláště), plzák zahradní, lesní a žíhaný, a v poslední době v ozimé řepce též plzák španělský (Arion lusitanicus).
Plzák španělský (Arion lusitanicus), nazývaný také portugalský, lusitanský, případně rezavý, patří do čeledi plzákovitých (Arionidae) a dostal se do České republiky z jižní Evropy. Původně se vyskytoval na Pyrenejském poloostrově, v západní Francii a Anglii. Přibližně před 50 lety se začal šířit za hranice svého původního výskytu. V Česku byl poprvé spolehlivě pozorován na začátku 90. let minulého století. V celé Evropě se jedná o historicky nejvýznamnějšího a nejproblematičtějšího škůdce mezi plži vůbec.
Plzák španělský dorůstá v dospělosti délky 8–12 cm, a je tak druhým největším plzákem z osmi našich druhů čeledi Arionidae. Tělo má zavalité, schopné se polokulovitě stahovat. Zadní konec nohy je zaoblený. V dospělosti má jeho zbarvení různé odstíny v oranžovohnědé škále. Díky barevné kombinaci působí zbarvení plzáka španělského jakýmsi špinavým dojmem. Právě svou velikostí a barvou se může v dospělosti často velmi podobat našemu původnímu plzáku lesnímu (Arion rufus). Ten však dorůstá větší velikosti (12–15 cm) a jeho zbarvení se pohybuje v rozmezí oranžové, cihlově až sytě červené. Hlavním a jednoznačným rozdílem je vybarvení mladých jedinců přibližně do velikosti 3 cm. U plzáka španělského jsou mláďata pestře zbarvená v odstínech žluté až hnědé
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Slimáci
V naší poradně s názvem THUJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bretislav.
Dobrý den.
Mám problém s thujemi.Viz foto.
Copak je to za choroba a nebo co to způsobuje.Mám je nově zasazené podle rady zahradníka.Vláhy mají dost možná až nekdy moc když pořádně zaprší.Moc děkuji za rady.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na obrázku je vidět píseň Cercosporidium na tújích. Je to nákaza, která se bude šířit na okolní túje. Existuje proti tomu postřik přípravkem SCORE 250 EC, což je účinný fungicid proti plísni Cercosporidium. Tady je vidět jak vypadá balení i cena přípravku SCORE 250 EC: https://www.zbozi.cz/hledan…
U plísní je vhodné postřik opakovat po dvou týdnech. Postupujte podle návodu k použití.
Zdroj: příběh Túje - ošetřování
Při napadení houbami se koncem léta objevují odumřelé výhony se zčernalými plodničkami. Odstraňte větve a túje postříkejte fungicidem dle návodu.
U tújí jsou to nejčastěji tyto choroby, které způsobují hnědnutí:
Od května se mohou na jehličí vyskytovat malé tmavohnědé oválné plodnice. V létě a koncem léta jsou pak příznaky viditelnější. Na bázi odumřelých výhonů jsou zřetelné drobné černé plodničky. Někdy to mohou být naduřelé polštářkovité plodnice.
Pro ošetření se doporučuje přípravek Dithane DG. Provádí se na konci května a cca po třech týdnech se opakuje.
Zdroj: článek Túje a jejich nemoci
V naší poradně s názvem TÚJE A JEJICH NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Roman Mudroch.
Dobrý den, mohl bych se na vás obrátit s vysvětlením co se mi objevilo na tújích? Děkuji za odpověď a posílám foto... S pozdravem Mudroch
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejspíše to bude plíseň. Ta může vzniknout v hustém porostu, kudy špatně proudí vzduch a nebo ze zálivky nasměrované na jehličí. Napadené větve ustřihněte a zálivku provádějte jen ke kořenům.
Zdroj: příběh Túje a jejich nemoci
Prakticky každý pavouk je jedovatý, a to kvůli svému trávení potravy mimo své tělo. V ČR žije několik druhů jedovatých pavouků, mezi něž patří zápřednice jedovatá, křižák pruhovaný, vodouch stříbřitý, pokoutník stájový, šestiočka ryšavá.
Zápřednice jedovatá žije ve vysokých travách, kde si v květenstvích splétá kokony, zámotky sloužící pro odchov mláďat. Do těch v pozdním létě či na podzim, kdy se rozmnožuje, naklade vajíčka, z nichž se líhnou mláďata. Právě tehdy může být agresivnější, protože si svoje potomstvo pečlivě hlídá a chrání. Ještě před zimou pak dospělý pavouk umírá, zatímco mláďata se rozprchnou a ukryjí v půdě, kde přezimují. Případné kousnutí se většinou projeví lokálním zarudnutím či otokem a svěděním, které může přetrvávat i několik dní. Horší průběh spojený s horkostí či lokálním ochrnutím může výjimečně nastat u alergiků nebo malých dětí.
Vodouch stříbřitý je také jedovatý. Jedná se o pavouka, který tráví převážnou část svého života pod vodou. V našich podmínkách na něj narazíte velmi ojediněle, neboť ke svému životu potřebuje stojaté a zároveň velmi čisté vody. Zadeček má pokrytý speciálními chloupky, na kterých ulpí vzduch, když se pavouk vynoří nad hladinu a potopí zpět. V omezené míře dokáže vodouch i plavat. Ve vodních rostlinách pod hladinou si staví hnízda v podobě zvonů se vzduchovou kapsou (vzduch si do hnízda nanosí), poté do nich klade vajíčka, ze kterých se líhnou mláďata. Vodouch se specializuje i na vodní hmyz, do jeho potravy patří larvy bezobratlých. Sameček je větší než samička.
Křižák pruhovaný si staví zámotky sloužící pro odchov mláďat v květenství travin. Do kokonů v pozdním létě či na podzim, kdy se rozmnožuje, naklade vajíčka, ze kterých se líhnou mláďata. V travinách rovněž rozprostírá své velké kruhovité sítě, do kterých chytá třeba sarančata. U tohoto pavouka se dá sledovat jev zvaný aposematismus, kdy zvíře svým varovným zbarvením napodobuje druh jiný (například vosy – černožlutým pruhováním). Kousnutí tohoto pavouka není pro člověka smrtelné, může ale přivodit nevolnost.
Pokoutník stájový je pavouk, na kterého lze narazit nejen ve stodolách, ale i ve venkovských staveních. Jeho větším příbuzným je pokoutník tmavý, jehož samci mohou dosahovat rozpětí nohou až 10 centimetrů. Kousnutí tohoto pavouka je velmi ojedinělé, pro člověka není životu nebezpečné.
Šestiočka ryšavá je rezavý pavouk se světlejším zadečkem, žije v zahradách, narazit na něj můžete i ve sklepě, kde je vlhko. Také šestiočka kousnout umí, a bolestivě, ale pro člověka není životu nebezpečná.
Zdroj: článek Pavouci
Ve svém příspěvku RZIVOST TŮJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Jaký přípravek použít na rzivost
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Libor.
Nejčastěji způsobuje rez na tújích houbová nákaza. Nejúčinnějším opatřením je postřik přípravkem Dithane DG NeoTec. Napadené větve je potřeba odstranit a preventivně provést postřik těch zdravých.
Zdroj: příběh Rzivost tůjí
Chorob okurek je celá řada, může se jednat o napadení hadovek, nebo vadnutí okurek, zde je stručný popis...
Virová mozaika: Na okurce se objevují světlé a tmavozelené mozaiky, také deformace listů a plodů. Virus se vyskytuje na více než 200 druzích rostlin a je přenosný mšicemi.
Ochrana před virovou mozaikou: Pěstujte pouze rezistentní odrůdy okurek. Odstraňujte plevel a likvidujte mšice. Jednotlivé napadené rostliny salátových okurek odstraňte.
Bakteriální skvrnitost: Na listech okurek jsou hranaté, vodnaté, průsvitné žlutohnědé skvrny ohraničené listovými žilkami (převážně u polních odrůd). Za vysoké vlhkosti vzduchu se uvolňuje bakteriální sliz, který za sucha zasychá a tvoří stříbřitý povlak. Podobné symptomy jsou i na plodech.
Ochrana před bakteriální skvrnitostí okurek: Vysévejte pouze zdravé uznané osivo. Na stejné ploše nepěstujte okurky minimálně 3 roky. Zajistěte rychlé osychání porostu a do vlhkého porostu nevstupujte.
Padlí: V počátcích napadení jsou na listech ojedinělé moučnaté bělavé skvrny, které se rychle slévají a pokrývají celou čepel listu. Silně napadené listy odumírají. Napadeny mohou být i stonky a plody.
Ochrana před padlím okurek: Pěstujte rezidentní odrůdy. Při nebezpečí výskytu padlí opakovaně ošetřete postřikem ORTIVA případně dalšími přípravky proti padlí pro zahrádkáře, jako je BIOAN, COLLIS, DAGONIS, EMPARTIS, FLOSUL, FYTOSAVE, KUMAR, KUMULUS WG, POLYVERSUM, POLYVERSUM - BIOGARDEN, ROMEO, SERENADE ASO, SULFURUS, THIOPRON, TOPAS 100 EC, TOPENCO 100 EC.
Sviluška chmelová (Tetrychus urticae): Na listech okurek jsou drobné běložluté skvrny, později hnědnou a zasychají, zejména na spodní straně listů žijí 0,2 až 0,5 milimetrů velké svilušky, chráněné jemnou pavučinkou. Okurky bývají silně napadeny za suchého a teplého počasí.
Ochrana před sviluškou chmelovou: Ve sklenících je možno vysadit dravé roztoče (Phytoseilus persimilis), v polních podmínkách při hrozícím přemnožení opakovaně ošetřete některým z těchto insekticidů: ERADICOAT MAX, FLORAMITE 240 SC, KANEMITE 15 SC, MILBEKNOCK, NISSORUN 10 WP, NISSORUN 25 SC, ORTUS 5 SC, PREV-GARD, PREV-GOLD, PYRANICA, REQUIEM PRIME, SHIRUDO, TYPHLODROMUS PYRI, VERTIMEC 1.8 EC, VOLIAM TARGO
Molice skleníková: Především na mladých listech rostlin žijí asi 1 milimetr velké molice s bílými křídly a neokřídlené světle žluté larvy. Silně napadené listy okurek jsou potaženy lepivou medovicí, na níž se usídlují saprofytické černě.
Ochrana před molicí skleníkovou: Ve sklenících lze vysadit parazitickou vosičku (Encarsia formosa). V polních podmínkách ochrana není nutná. Přesto, kdybyste chtěli použít chemickou ochranu, tak vo
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Nemoci okurek
Ve svém příspěvku TÚJE - OŠETŘOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vratislav.
Dobrý den. Rád bych uvítal radu jak na pomalu usychající ,starou vzrostlou túji ( cca 8 m vysokou) . Začala usychat,když jsem odstranil v okolírostoucí vegetaci.Díky za radu. V.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bretislav.
ještě mám dotaz.na tech tujich můze to byt Pestalotia funerea .pokud ano jaky druch postriku mam pouzit.ddik mooooc.tomek
Zdroj: příběh Túje - ošetřování
Ingredience na těsto: 3 vejce, 90 g moučkového cukru, trocha citronové kůry, špetka soli do sněhu, 90 g polohrubé mouky, 1 zarovnaná lžička prášku do pečiva
Ingredience na pudink: 700 ml mléka, 2 vanilkové pudinky, 40 g cukru, 80 g másla
Ingredience na želé: 2 ks jahodové želé od Dr. Oetkera, 70 g cukru, 1 l vody
Dále: 500 g čerstvých jahod na dozdobení na talíři, šlehačku, jahodový topping, lístky máty
Postup: Žloutky vyšleháme s cukrem a citronovou kůrou do bělavé pěny, taktéž ušleháme s malou špetkou soli pevný sníh a mouku prosejeme s práškem do pečiva. Pak do žloutkové směsi přidáme asi polovinu mouky a trochu sněhu, už lehčeji promícháme a zase přidáme druhou polovinu mouky s trochou sněhu, opatrně promícháme a nakonec jen velmi lehce vmícháme zbytek sněhu. Na pečení si předem připravíme hluboký plech s okraji, ten vyložíme pečicím papírem (aby nám na plechu lépe držel, tak plech můžeme mírně navlhčit). Pokud nepoužijeme papír, tak musíme vymazat tukem a vysypat hrubou moukou. Stačí do poloviny, jelikož piškot bude nízký. Na plech rozetřeme těsto, vložíme do vyhřáté trouby a upečeme. Po upečení i s papírem vyndáme z plechu a necháme vychladnout. Mezitím uvaříme hustější pudink (osladíme ho dle vlastní chuti). Po uvaření odstavíme, občas promícháme a ještě do horkého vmícháme na menší kousky nakrájené máslo, až se hmota spojí. Místo části cukru můžeme přidat při vaření vanilkový cukr, rovněž lze místo cukru použít nějaké náhradní sladidlo. Z piškotového plátu odstraníme papír na pečení, plát vložíme zpět na plech a zalijeme ještě teplým pudinkem. Ten dobře rozetřeme až k okrajům, aby nikde nebyly mezery. Už nyní se mohou na pudink poklást jahody a mírně do pudinku zatlačit. Necháme v chladničce vychladit a pak zalijeme už mírně houstnoucí jahodovou želatinou připravenou dle návodu na sáčku – v 1 litru horké vody, ale pod bodem varu, rozpustíme 2 sáčky želatiny a cukr. Místo cukru můžeme opět použít nějaké náhradní sladidlo. Necháme v chladničce důkladně ztuhnout, krájíme na kousky a na talíři dozdobíme dle své fantazie šlehačkou, toppingem a mátou.
Ingredience na těsto: 300 g polohrubé mouky, 100 g cukru moučka, 100 g másla nebo Hery, 2 vejce, 1 prášek do pečiva, 1 dl mléka dle potřeby
Ingredience na náplň: 1/2 kg tvarohu, 2 dl mléka, 1 vanilkový cukr, 200 g cukru, 2 vanilkové pudinky (jsou vhodné i ovocné), 2 vejce
Postup: Vše zpracu
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Jahodový koláč
Ve svém příspěvku BARVA TŮJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JAROSLAV.
Dobrý den,potřebuji poradit,na tůjích se mě místy udělali takové šedé nepěkné místa.Prostě tůje strácí barvu.Myslím si jestli to není molovkou tůjovou.Ze předu kde svítí slunce to tam je a zezadu kde je stín je plot krásně zelený.Má stím někdo zkušenost a poradí?Děkuji za odpověd.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Barva tůjí
Nejprve vytéká pouze voda. Až se zásobní látky, do té doby uložené v kořenech ve formě ve vodě nerozpustného škrobu, přemění na jednoduché cukry, které již ve vodě rozpustné jsou, už nevytéká jen voda, ale nasládlá kapalina. Lze se o tom přesvědčit ochutnáním kapičky vytékající z řezné rány. Když je vytékající míza dostatečně sladká, stává se potravou pro bakterie, přirozeně se vyskytující ve vinici. Ty se na tomto svém „potravinovém zdroji“ začínají intenzivně množit. Jak buněk bakterií na řezné ráně přibývá, produkují sliz, který řezné rány ucpe a slzení se zastavuje.
Do doby, než nastane slzení, by měl být ukončen řez, aby pletiva na řezných ranách alespoň trochu zaschla a slzení tak nebylo příliš intenzivní. Zde je fotografie, na které je vidět míza vytékající z řezných ran:
A co tedy už můžeme ve vinici dělat?
Slzení je nejvhodnější doba pro tzv. „suchou“ vazbu. To znamená, že můžeme začít vyvazovat části keře k oporám. Především musí být dobře vyvázaný kmen, aby byl rovný. Není nutné ho uvazovat každým rokem, ale nesmí se stát, že by se vázací materiál zařezával do dřeva. Pokud bychom takto zaříznutý úvazek nechali na místě po delší dobu, průchodnost cévních svazků by se tím omezila a docházelo by ke špatnému vyživování rostoucích výhonů. Velmi pevné nebo zařezávající se úvazky je vhodné při řezu odstranit a při vyvazování je pak samozřejmě nahradit volnějšími. Podobně je nutno kontrolovat úvazky kordónových ramen. U jednoletého dřeva vyvazujeme letorosty. Při tvarování oblouků je vážeme zásadně přes výše postavený drát k drátu spodnímu, jinak by se tažeň během vegetace i s vyrůstajícími výhony v důsledku jejich zvyšující se hmotnosti mohl vylomit. Zde je obrázek, kde je vidět vázání tažňů přes drát:
Slzení umožní lepší práci s tažni, protože letorosty jsou při proudění mízy pružnější a při ohýbání oblouků se nezlomí. Pokud se nám tažeň přesto zlomí, měli bychom ulomenou část hned odstřihnout, protože výhony z ní vyrůstající s největší pravděpodobností časem uvadnou. Pro ilustraci uvádíme fotografii, na které je vidět tažeň zlomený neopatrným ohýbáním při vazbě:
Jak moc máme s vyvazováním pospíchat?
Suchá vazba by určitě měla být hotova do doby, kdy réva začne rašit. Tehdy jsou rašící výhony nejkřehčí a i při největší opatrnosti se snadno vylomí. A doba, kdy nastane rašení, závisí na několika faktorech, jako je pěstovaná odrůda či výška kmene. Především však na pěstebních podmínkách v dané lokalitě.
Zdroj: článek Kalendář pro vinaře - březen
Ve svém příspěvku CHOROBY TÚJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šilhová.
Mám nízké rozvětvené túje (asi 15 let staré) a nyní jsem zjistila, že uvnitř jsou větve obalené rosolovitou hnědou hmotou. Jde snadno odstranit, ale větve pod touto hmotou jsou narušené, zduřelé . Ne povrchu tújí nejsou patrné žádné známky poškození. Může mi někdo poradit o jakou chorobu se jedná a jak tyto napadené túje ošetřit. Mám napadané všechny túje - jsou rozmístěné po celém pozemku a vzdálené od sebe. Foto nemám. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslav.
Na45letych okrasnych tujich se po jarnich destich objevila na vetvich hneda rosolovita hmota,pod kterou jsou po odstraneni videt svetle zlute pupeny.Tento prirodni ukaz se nam stal letos poprve.Prosim o radu,o co se jedna a jakym zpusobem napadene tuje osetrit aby se podarilo je zachranit.Predem vam velice dekuji za odpoved. Jaroslav.
Zdroj: příběh Choroby tújí
A jak je to s vývojem révového keře během roku?
„365 dní roku je u révy rozdělitelné do tří částí, podle fyziologických změn, které u ní probíhají. Rozlišuje se období růstu, kdy roste vše, co může: letorosty, listy, fazochy, květenství a hrozny, jednotlivé bobule. Za ním následuje období vyzrávání, kdy vyzrávají nejen hrozny, ale také i samotné letorosty, které postupně dřevnatí a stává se z nich jednoleté dřevo, nazývané též réví. Také listy, než opadnou, musí vyzrát; ztrácejí při tom zelené barvivo chlorofyl a zabarvují se do krásných podzimních barev. Poslední období je obdobím odpočinku, označuje se slovem dormance.
Každé z těchto období sestává z několika částí, které se nazývají fenofáze. Fenofáze jsou přesně definované a s jejich pomocí lze popsat vegetační stádium, ve kterém se réva právě nachází. Přechod mezi jednotlivými fenofázemi závisí na klimatických podmínkách, především na teplotě. Délka jednotlivých fenofází se může lišit podle odrůd (zvláště v druhé polovině vegetace).
První projev růstové aktivity se nazývá slzení.“
Réva pláče? ☺
„Ano, my poetičtí vinaři říkáme, že réva „pláče“. Na jaře míza vytéká ze všech řezných ran, které jsme způsobili zimním řezem. Zpočátku mízu tvoří jen voda, později obsahuje sušinu, především glukózu.“
Réva pláče sladce?
„Skutečně, ochutnáte-li kapičku tekutiny vytékající po řezu, zjistíte, že je sladká. Postupné zahušťování mízy glukózou se líbí bakteriím, kterých je už i v předjaří na vinici mnoho, ty se na řezných ranách množí a při tom produkují sliz, který ucpává cévní svazky – tím se slzení zastavuje. Slzení probíhá při vnějších teplotách okolo 5 – 6 °C.
Další fenofáze – rašení – se už projevuje mnohem viditelněji. Pupeny, jimž se říká očka, se zvětšují, obalové šupiny se otvírají, objevuje se bělavé chmýří označované slovem vatička. Po několika teplých dnech už jsou na křehkých zárodcích budoucího letorostu rozpoznatelné zoubky prvních listů. Rašící očko se v tomto stádiu někdy nazývá holoubě.“
Při jaké teplotě réva začíná rašit?
„Většinou kolem 10 stupňů, ale záleží na odrůdě.“
Jak hodně réva naroste?
„V čase mezi rašením a kvetením, tedy v období označovaném jako „prodlužovací růst“, letorosty dosáhnou délky 600 – 800 mm.“
Zdroj: článek Kalendář pro vinaře - leden
Ve svém příspěvku NEMOCI TÚJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Prosim o radu.Na větvích túje se každoročnĕ vytváří slizký povlak hnědé barvy.Letos na všech větvích.Po postřiku zaschne,ale vytvoří se po nějaké ďobě znovu. Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ondrej Čermák.
Co dělat?
Zdroj: příběh Nemoci tújí
Keříček vysoký 20 až 50 cm, s dřevnatějícími podzemními výběžky. Větve hranaté, zelené. Listy vejčité, jemně pilovité, na vrcholu zašpičatělé, na bázi zaokrouhlené. Bílé, nazelenalé nebo narůžovělé květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů, nící, koruna kolovitě baňkovitá. Bobule kulovité, ojíněné, modročerné, někdy bělavé, zelenobílé nebo červené. Keřík kvete v dubnu až červnu.
Borůvka roste v kyselých lesích, na vřesovištích, pastvinách, skálách, na půdách kyselých, málo výživných, humózních, nepříliš suchých.
V léčitelství se sbírá list (Folium myrtillis), a to od června do září, nebo plod v době zralosti (Fructus myrtillis). Plody se suší na slunci nebo ve stínu, při umělém sušení teplota nesmí překročit 45 °C. List se suší obdobně, teplota při umělém sušení by neměla překročit 40 °C. Listy obsahují flavonoidy, třísloviny (asi 11 %), glukokininy, organické třísloviny, tanin, éterické oleje, sliz, pryskyřici a myrtillin. V plodech jsou přítomny kyseliny jablečná, citronová, benzoová a suxinicová, dále třísloviny (asi 7 %), tuky, pektin, pektóza, barviva a další látky. Vzhledem k tomu, že glukokininy snižují hladinu cukru v krvi, uplatňuje se borůvka zejména v diabetologii. Droga rovněž působí svíravě a dezinfekčně. Plody se osvědčily proti průjmům, antibakteriálně působí proti Escherichia coli a stafylokokům, příznivě působí na cévní stěny a na regeneraci oční sítnice, dezinfekčně při zánětu ústní dutiny a hrtanu. Odvar z listů se užívá zejména jako podpůrný prostředek při cukrovce, osvědčil se však i při střevním kataru, žaludečních křečích, zánětu močového měchýře nebo tlustého střeva.
Je všeobecně známo, že plody borůvky jsou jedlé a užívají se k výrobě kompotů, džemů, sirupů a vína.
Pěstování není náročné, jen je potřeba zajistit kyselou a humózní půdu. A častou zálivku.
Zdroj: článek Keře kvetoucí v dubnu
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Léčení prašiviny u králíků
