Moderní nenáročná rostlina Rhipsalis burchellii má ráda dostatek světla, ovšem bez přímých slunečních paprsků. Substrát by měl zůstat stále vlhký. Dobré je dopřát rostlině i rosení, nepřelévat. Kvete v období Velikonoc bílými květy.
Moderní nenáročná rostlina Rhipsalis heteroclada má ráda dostatek světla, ovšem bez přímých slunečních paprsků. Substrát by měl zůstat stále vlhký. Vhodné je rostlinu i rosit. Nepřelévat. Kvete v období Velikonoc bílými nebo žlutými květy.
Moderní nenáročná rostlina Rhipsalis baccifera má ráda dostatek světla, ovšem bez přímých slunečních paprsků (nejideálnější je ranní slunce). Substrát by měl zůstat stále vlhký. Dobré je i dopřát rostlině rosení. Nepřelévat. Kvete v období Velikonoc bílými nebo žlutými květy, které jsou zprvu kuličkovitého tvaru.
Má stonky, které se skládají z tenkých masitých a krátkých částí, které se dobře větví. Rostlina vypadá, jako by se skládala z tenkých tyčinek. Kaktus může být jak závěsný, tak i stromovitý, v tom případě se však musí přivazovat. V pokojových podmínkách kvete velmi vzácně.
V naší poradně s názvem PŘÍSAVNÍK TŘÍPRSTÝ JEDOVATÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ANNA SUCHA.
Mohl by mě někdo odpovědět jestli je přísavník tříprstý jedovatý,aby se něco nestalo dětem.Moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na přísavníku jsou jedovaté jeho plody. Jed účinkuje jen na savce, takže ptáci ani domácí drůbež nejsou ohroženi. Jedovatost bobulí je jen slabá a k otravě ohrožující život dětí by bylo zapotřebí sníst velkou hrst těchto plodů. Jejich chuť je však silně hořská a díky tomu je prakticky nemožné spolknout větší množství bobulí. Takže otravy dětí se přímo bát nemusíte.
Moderní nenáročná rostlina Rhipsalis cassutha má stonky, které se skládají z tenkých masitých a krátkých částí, které se dobře větví. Můžeme říci, že se tato rostlina skládá z jakýchsi tenkých tyčinek. Může být jak závěsná, tak i stromovitá, v tom případě se však musí přivazovat. V pokojových podmínkách kvete velmi vzácně. Má ráda dostatek světla, ovšem bez přímých slunečních paprsků (nejideálnější je ranní slunce). Substrát by měl zůstat stále vlhký. Doporučuje se rostlinu pravidelně rosit. Nepřelévat.
Má stonky, které jsou silnější a tvrdší, příliš se nevětví a jsou pokryty krátkými nažloutlými vlásky. Ve vhodných podmínkách kvete 2- až 3krát za rok. Kvete celkem hojně velkými nažloutlými květy. Květy mají hodně okvětních lístků a tyčinek, díky čemuž vypadají nadýchaně.
V naší poradně s názvem PIERIS JAPONICA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Balašová.
Dobrý den ,
chtěla jsem se zeptat jestli je rostlina pieris japonica ( mountain fire ) jedovatý pro domácí zvířata a v jakém množství .Je možné že způsobí uhynutí malých koziček ?
Děkuji za odpověď , Balašová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Japonský pieris je jedovatý. Je jedovatý úplně stejně, jako rododendron. Obě rostliny totiž obsahují šedé toxiny, tak zvané polyhydroxylované diterpeny. Toxická dávka zelené rostliny u skotu a koz je 0,2-0,6% tělesné hmotnosti zvířete, takže když malá kozička váží 15 kg, tak je pro ni smrtelná dávka 30 až 90 gramů této rostliny.
Mezi hlavní příznaky patří:
- nadměrné slinění, zvracení a bolest břicha, které se obvykle projeví 6-8 hodin po konzumaci rostliny;
- svalová slabost a neobvyklý klid;
- zrychlený srdeční tep s komorovou tachykardií, arytmie;
- zrychlená dýchací frekvence;
- u těžce otrávených zvířat dochází ke křečím.
Léčba
Neexistuje žádná specifická léčba otravy polyhydroxylovanými diterpeny. Pokud nedojde k aspirační pneumonii, tak se zvířata obvykle sama zotaví. Aspirační pneumonie je typ plicní infekce, která je způsobena vdechnutím obsahu žaludku. Při otravě může pomoci aktivní uhlí a projímadlo.
Pokud kyzy dlouhodobě spásají japonský pieris, tak pak začnou rodit mrtvá kůzlata, projeví se u nich tak zvaná mumifikace plodu.
V diskuzi RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Mám zájem vysázet a pestovat několik keřů Rakytníku. Přečetl sem dokumentaci, jak se Rakytník pěstuje, není náročný a hlavně obsahuje hodně vitanínu které potřebujem pro naše tělo.
Chci se zeptat jestli nebude vadit, pokud budou v okoli bilinky jako: Levandule, máta, bršlice kozí?
Vím že se rakytník časem rozrůstá jak do šířky i do výšky. Prosim o radu jak to bude nejlepší? Děkuji za odpověď. Josef
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Renata vojtová.
všude je pěstování to už vím ale ráda bych věděla jak ho stříhat aby nebyl vysoký a široký a abych mu neublížila děkuji za odpovědˇ
Pěstování tohoto druhu kaktusu (rhipsalis) vyžaduje specifické podmínky, teplota by měla být okolo 19 °C (od října do ledna okolo 15 °C), stanoviště na světlém místě, ale mimo přímé sluneční záření. V době kvetení zaléváme vydatně, v době klidu zaléváme jen ojediněle (zemina nesmí vyschnout). Kaktus se přihnojuje speciálním hnojivem pro kaktusy, a to každé dva týdny. Vhodné je také kaktus rosit teplou vodou.
Přesazujeme po odkvětu, nádoba by měla být prostorná, ale ne hluboká. Substrát by měl být s kyselou reakcí. Důležitá je dobrá drenáž.
Rozmnožujeme semeny nebo řízky, které se po několika kusech sadí do jednoho květináče. Řízky, které mají 2 až 3 části, se v průběhu 2 dnů usuší a zakořeňují v navlhlém substrátu z listovky a písku ve stejném podílu. Řízky se nemohou zahloubit do země, postačí, když se spodek části bude dotýkat půdy.
Tento druh kaktusu bývá škůdci a chorobami napadán jen velmi vzácně.
V naší poradně s názvem RHIPSALIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Teika.
prosim,nevim si rady s timto kaktusem,porad mi opadavaji ty tycinky z toho kaktusu aniz bych se ho dotkla.Prosim poradte mi nekdo co stim.Diky Tezka Helena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejspíše mu je horko. Teplotu rostliny snížíte rosením.
Tato rostlina nepotřebuje složitou péči. K jejich umístění potřebují teplé a hodně světlé místo, ale bez přímého slunce. Kromě vlhkého prostředí mu můžete pomoci tím, že ho v největších vedrech postříkáte vodou. Rostliny by měly být chráněny před průvanem a náhlými změnami teploty. Ideální teplota pro něj je mezi 18-20ºC, a v zimě by neměla klesnout pod 10ºC. Rhipsalis Cassutha oceňuje bohatou, čerstvou, kyselou a dobře odvodněnou půdu. Toho lze dosáhnout smícháním stejných dílů písku, zahradní zeminy a vřesové zeminy. Ohledně zavlažování se doporučuje pravidelně zalévat, až když je substrát plně vyschlý, nejlépe dešťovou vodou. Pokud nemůžete dešťovou vodu zachycovat, je vhodné vodu z kohoutku upravit, aby změkčila. Je velmi důležité, aby půda začala vysychat před další zálivkou. Když rostlina v zimě odpočívá, je třeba snížit intenzitu a frekvenci zavlažování.
Moderní nenáročná rostlina Rhipsalis pilocarpa představuje převislý druh, který vyžaduje vyšší vlhkost vzduchu a pokojovou teplotu. Množíme řízkováním mladých vyzrálých větviček v červenci. Rostlina má převislé stonky, které mohou být dlouhé až 90 cm. Stonky se často větví. Na stoncích má měkké bílé ostny. Drobné bělavé květy vykvétají brzy zjara, většinou od ledna do dubna. Má ráda dostatek světla, ovšem bez přímých slunečních paprsků (nejideálnější je ranní slunce). Substrát by měl zůstat stále vlhký. Dobré je dopřát rostlině i rosení. Nepřelévat.
V diskuzi ŠPEKÁČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.
Dobrý den, naložila jsem špekáčky, asi po týdnu jsme ochutnali a přidali cibuli.
Teď jsou naložené asi čtyři týdny a obsah se trochu zakalil a objevily se bublinky.
Máte s tím někdo zkušenost? Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Fr.persin.
někde jste chybovali. lák se musí převařit a cibule , česnek, křen případně jiné
indegrience zaléváte třeba i teplým lákem pro urychlení a to vše najednou i s proloženou cibulí. Vaš výrobek doporučuji nejíst! a vhodně zlikvidovat! Může vzniknout prudce jedovatý mrtvolný jed.
Moderní nenáročná rostlina Rhipsalis lindbergiana je převislý druh, který vyžaduje vyšší vlhkost vzduchu a pokojovou teplotu. Množíme řízkováním mladých vyzrálých větviček v červenci. Rostlina má převislé stonky, které jsou dlouhé až 90 cm a jsou zploštělé. Stonky se často větví. Na stoncích jsou měkké bílé ostny. Drobné bělavé květy vykvétají brzy zjara, většinou na Velikonoce. Také tento druh má rád dostatek světla, ovšem bez přímých slunečních paprsků (nejideálnější je ranní slunce). Substrát by měl zůstat stále vlhký. Vhodné je rostlinu pravidelně rosit. Nepřelévat.
Jedná se o pokojovou rostlinu, která je především půvabná a okouzlující. Listy jsou jasně zelené, zploštělé na koncích. Zpočátku mají vzpřímený růst, který se pak mění na ležící. Listy se vyznačují krátkými tuhými chlupy, které rostou na hraně. Rostlina má ráda dostatek světla, ovšem bez přímých slunečních paprsků. Substrát by měl zůstat stále vlhký. Dobré je rostlinu rosit, ale nepřelévat. Tento druh kvete růžovými květy.
Rhipsalis je kaktus, který je velmi rozšířený jak mezi kaktusáři, tak i mezi pěstiteli nejrůznějších pokojových rostlin. Běžný pěstitel tento druh ke kaktusům jen těžko zařadí, protože jeho vnější vzhled neodpovídá obvyklým představám o kaktusech. S tím jsou také spojeny základní chyby v péči. Rhipsalis je letní kaktus a péče o něj je specifická, i když jde o celkem nenáročnou rostlinu. Velmi efektně Rhipsalis vypadá v závěsných košících nebo květináčích. Obvykle rozkvétá na Velikonoce, kvete tedy od dubna do května.
V přírodě roste jako epifyt – přichytává se stromů v deštných pralesích, výživu přijímá ze ztrouchnivělých zbytků a z rosy. Botanici jej řadí mezi kaktusy, ale s naší představou o kaktusech nemá nic společného. Je to převislá rostlina se stonkem článkovitým, většinou trávově zeleným. Kvete koncem zimy v době, kdy jiné kaktusy začínají rašit. Tehdy potřebuje dost vody a zemina nesmí přeschnout. Nejjednodušší je ponořit květináč jednou týdně do kbelíku s vodou – jako orchideje.
Tento kaktus dorůstá výšky 30 až 60 cm. Kvete drobnými bílými květy.
Rhipsalis se pěstuje při mírných nebo trochu nižších teplotách, asi okolo 18 až 20 °C, v období od října do ledna je nutné dopřát mu období klidu při teplotě 15 až 17 °C. Vyžaduje stanoviště na světlém místě, ale s nutným zastíněním před přímými slunečními paprsky. Dobře se mu daří na severním okně.
Zalévání
Zálivka musí být hojná v době květu, zem musí být stále vlhká. Na konci kvetení se zálivka trochu omezuje. Od září rostlina přechází do období klidu. Se snížením teploty se zálivka omezuje, zalévá se ojediněle, pouze tak, aby zemina nevyschla úplně. Rhipsalis přihnojujeme od března do června speciálním hnojivem pro kaktusy, a to každé dva týdny.
Přesazování
Rostlinu přesazujeme po odkvětu, tedy na konci května až v červnu. Pro přesazení je vhodná prostorná nádoba, ne však hluboká. Vyberte substrát se slabě kyselou reakcí. Doporučené složení zeminy: 1 díl drnovky, 1 díl listovky, 1 díl rašeliny, 1 díl písku a antuka. Nutná je dobrá drenáž. Můžete použít kupovanou půdní směs pro kaktusy.
Množení
Rhipsalis lze množit semeny i řízky, které se po několika kusech sadí do jednoho květináče. Řízky, které mají 2 až 3 části, se v průběhu 2 dnů usuší a zakořeňují v navlhlém substrátu z listovky a písku ve stejném podílu. Řízky se nemusí zahloubit do země, postačí, když se spodek části bude dotýkat půdy.
Tento kaktus bývá škůdci a chorobami napadán jen velmi vzácně.
Fialovočerné bobule ptačího zobu jsou pro člověka jedovaté, především pro děti. Jejich organismus je mnohem zranitelnější než u dospělých, a to díky nižší váze. Ale pro ptactvo jedovatý není, ptáci ho vyloženě zbožňují. Hojně ho využívají v zimním období jako potravu.