Kvalifikace pracovníků v elektrotechnice dle vyhlášky č. 50/1978 Sb. lze rozdělit do dvou základních kategorií:
na pracovníky bez elektrotechnického vzdělání;
na pracovníky s elektrotechnickým vzděláním.
Do první skupiny patří pracovníci seznámení (§ 3) a pracovníci poučení (§ 4). Pracovníci poučení jsou ti, kteří byli organizací v rozsahu své činnosti seznámeni s předpisy pro činnost na elektrických zařízeních, školeni v této činnosti, upozorněni na možné ohrožení elektrickými zařízeními a seznámeni s poskytováním první pomoci při úrazech elektrickým proudem. Organizace je povinna stanovit obsah seznámení a dobu školení s ohledem na charakter a rozsah činnosti, kterou mají pracovníci vykonávat, a zajistit ověřování znalostí těchto pracovníků ve lhůtách, které předem určí.
Školení a ověření znalostí provede pro obsluhu elektrických zařízení organizací pověřený pracovník s kvalifikací odpovídající charakteru činnosti, a půjde-li o práci na elektrických zařízeních, pracovník s některou z kvalifikací uvedených v § 5 až 9; pořídí o tom zápis, který podepíše spolu s pracovníky poučenými.
Do druhé skupiny patří pracovníci znalí (§ 5ú) a znalí s vyšší kvalifikací (§ 6, 7, 8). Pracovníci znalí jsou ti, kteří mají ukončené odborné (elektrotechnické) vzdělání a po zaškolení složili zkoušku v rozsahu § 14 odst. 1. Zaškolení a zkoušku je povinna zajistit organizace. Obsah a délku zaškolení stanoví organizace s ohledem na charakter a rozsah činnosti, kterou mají pracovníci vykonávat. Dále je povinna zajistit nejméně jednou za tři roky jejich přezkoušení.
Zaškolení provede organizací pověřený pracovník s kvalifikací odpovídající charakteru činnosti, kterou mají pracovníci vykonávat. Zkoušení nebo přezkoušení provede organizací pověřený pracovník s některou z kvalifikací uvedených v § 6 až 9; pořídí o tom zápis, který podepíše spolu s pracovníky znalými.
Pracovníci pro samostatnou činnost (§ 6) jsou pracovníci s vyšší kvalifikací, kteří splňují požadavky pro pracovníky uvedené v § 5 odst. 1, mají aspoň nejkratší požadovanou praxi (na elektrických zařízeních do 1 000 V je stanovena praxe 1 rok, na elektrických zařízeních nad 1 000 V je stanovena praxe 2 roky, na hromosvodech je stanovena praxe 6 měsíců) a prokázali složením další zkoušky v rozsahu stanoveném v § 14 odst. 1 znalosti potřebné pro samostatnou činnost.
Zkoušku je povinna zajistit organizace; dále je povinna zajistit nejméně jednou za tři roky přezkoušení pracovníků pro samostatnou činnost. Zkoušení nebo přezkoušení provede organizací pověřená tříčlenná zkušební
Ve svém příspěvku KATASTR NEMOVITOSTÍ PODLE JMÉNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav Prochazka.
Dobrý den chtěl bych zjistit rozsah svého majetku děkuji Prochazka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vláďa .
Zjištění majetku podle jména je možné jen žádostí adresovanou na centrální katastrální úřad v Praze. Žádost můžete podat osobně, poštou nebo prostřednictvím datové schránky. Je možné, že katastrální úřad bude vyžadovat správní poplatek, ke kterému vás vyzve v rámci řízení a ve výzvě uvede i možné způsoby uhrazení.
Abyste splňovali požadavky pro kolaudaci, dnes nazývanou kolaudační souhlas, musí váš dům splňovat všechny technické a bezpečností podmínky. Dům by měl být kompletně připraven k obývání a neměl by především ohrožovat zdraví a život osob v něm později žijících.
Kdy kolaudace probíhá?
Jestliže se stavba blíží k dokončení, podá stavebník písemnou žádost o kolaudaci, kde uvede předpokládaný datum dokončení. Dále by žádost měla obsahovat jméno, číslo stavebního povolení a seznam odchylek od stavebního povolení. Stavební úřad by měl do 30 dnů určit termín kolaudace a všechny dotčené účastníky o tom nejméně 7 dní předem informovat.
Kdo se kolaudace účastní?
Kromě zaměstnance stavebního úřadu se kolaudace účastní vlastník stavby, stavebník, uživatel stavby a majitel pozemku, na kterém je stavba postavena, dále se kolaudačního řízení může účastnit projektant, stavební dozor nebo zhotovitel.
Co budete ke kolaudaci potřebovat?
Předtím než přijde úředník na kontrolu, si zkontrolujte, že vám nechybí žádný z potřebných dokumentů, a to:
stavební projekt ověřený stavebním úřadem;
geodetické zaměření stavby, včetně vodovodů a kanalizace;
doklad o vytyčení stavby;
revizní zprávy na elektroinstalace, hromosvod, komín, tlakové zkoušky těsnosti vodovodní instalace, tlakové zkoušky ústředního topení, revize plynových spotřebičů, jsou-li instalovány;
měření radonu nebo doklad o použití protiradonové izolace;
stavební deník;
zpráva o splnění podmínek stavebního povolení;
seznam odchylek od původního stavebního povolení, včetně zakreslených změn;
atesty použitých stavebních materiálů;
protokol o likvidaci odpadů vzniklých při stavbě.
Potřebujete radu?
Není-li vám stále něco úplně jasné, obraťte se buď přímo na stavební úřad, který vám vydal stavební povolení, určitě vám rádi otázku zodpoví, nebo využijte některou z internetových poraden.
Cena kolaudace
Kolaudace vašeho rodinného domu je zdarma, přesto však nákladová položka při kolaudaci nebude nulová. Nějaké výdaje vás při kolaudaci budou stát potřebné revize a zprávy a poté také vklad na katastru nemovitostí. Tak tedy jediný, komu byste za kolaudaci nic platit neměli, je stavební úřad, pokud vám nevyměří pokutu za nedodržení některé z podmínek.
Kolaudační rozhodnutí
Kolaudační rozhodnutí je závěrečná zpráva, kterou vám vydá stavební úřad na základě kolaudačního řízení. Opravňuje vás užívat stavbu k bydlení. V kolaudačním rozhodnutí si stavební úřad může klást podmínky, které je potřeba odstranit. K odstranění nedostatku vám stanoví termín, po tuto dobu již můžete stavbu zpravidla užívat, protože se nejedn
V naší poradně s názvem DĚDICTVÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hliboký Karol.
potřebuji výpis z katastru za zemřelého otce
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Za zemřelého může jednat pouze notář, který vede dědické řízení. To platí i pro jednání na Katastrálním úřadu. Katastrální úřad neposkytne soupis majetku nikomu kromě majitele a nebo jeho zmocněnci. I kdyby jste měl od svého otce plnou moc k zastupování na úřadech, tak nemůžete činit žádné úkony za zemřelého. Doporučuji kontaktovat přiděleného notáře a s ním tuto věc vyřešit.
Nejdříve musíme podle zákona najít odpovědného projektanta, který vypracuje projektovou dokumentaci a který pak odpovídá za správnost, celistvost, úplnost, bezpečnost a proveditelnost stavby. Odpovídá rovněž za technickou a ekonomickou úroveň projektu, včetně vlivů na životní prostředí.
Projektovou dokumentaci, jež zahrnuje i dokladovou část (například stanoviska dotčených orgánů), následně posoudí stavební úřad. Pokud je garáž na našem vlastním pozemku a bude sloužit pouze nám, končí celý oznamovací proces povinností stavebníka oznámit stavebnímu úřadu záměr započít s užíváním stavby.
Mezi základní podmínky umístění garáže patří to, že musí být postavena ve vzdálenosti minimálně 1,5 metru od sousedního pozemku rodinného domu (nachází-li se za plotem pozemek jiný, vzdálenost se dodržet nemusí, vždy ale záleží na konkrétním případu).
Rozhodně stavíme s rezervou, bylo by totiž krátkozraké stavět malou garáž jen proto, že právě vlastníme malé auto. Do garáže se vejde ještě třeba motorka, jízdní kola, sportovní náčiní a skříně na nářadí. Podmínky pro stavbu malých a velkých garáží se liší, přičemž limit je 25 m². Většina dnešních garáží tuto hranici přesahuje.
Malou garáž do 25 m² (na motorku a kola nebo sloužící jako sklad nářadí a podobně) lze na pozemku umístit jen na základě územního souhlasu. Pro jeho vydání musí být prokazatelné, že stavbě nic nebrání (stavba je v souladu s územním plánem, dotčené orgány mají souhlasné stanovisko, všichni účastníci stavebního řízení se stavebním záměrem souhlasí). Poté může stavební odbor vydat územní souhlas dle § 96 zákona č. 183/2006 Sb. (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů.
Garáž větší než 25 m² se nejprve musí na pozemek potenciálně umístit. To je úkolem územního rozhodnutí. Potom přichází na řadu stavební povolení. Územní rozhodnutí a stavební povolení lze sloučit a požádat o ně najednou tehdy, když jsou podmínky území jednoznačné. To znamená, že je vše vyřešeno a stavbě nic nebrání: k pozemku se nevážou žádné výjimky; je vyřešen přístup na komunikaci; se stavbou souhlasí sousedi i všechny dotčené orgány; pozemek se nenachází v památkově chráněném území nebo v chráněné krajinné oblasti (a pokud ano, pak odbor památkové péče či příslušný odbor chráněné krajinné oblasti se stavbou souhlasí). Jestliže podmínky území jednoznačné nejsou (například technicky nelze dostát požadavku umístění garáže 1,5 m od hranice pozemku), musí se nejdříve projednat a udělit výjimka o Obecné technické požadavky na výstavbu ve znění pozdějších předpisů , poté přijde na řadu územní řízení a následně stavební povolení.
Garáže můžeme rozlišovat podle toho, z jakého materiálu jsou postaveny, jedná se tedy o garáže zděné, betonové, montované, montované zateplené.
Rozměry garáže se stanovují na základě potřeb zákazníka, přičemž nejmenší rozměr garáže je 5020 x 2900 x 2160 mm (délka x šířka x výška).
Ochranná pásma týkající se ochrany dopravy jsou stanovena v jednotlivých zákonech vydávaných většinou Ministerstvem dopravy.
Ochranné pásmo drah železničních, tramvajových, trolejbusových a lanových je vymezeno svislou plochou vedenou takto:
u celostátní a regionální dráhy – 60 m od osy krajní koleje, nejméně však 30 m od hranice obvodu dráhy;
u celostátních drah vybudovaných pro rychlost vyšší než 160 km/h – 100 m od osy krajní koleje, nejméně však 30 m od hranice obvodu dráhy;
u vlečky – 30 m od osy krajní koleje;
u speciální dráhy – 30 m od hranic obvodu dráhy;
u tunelů speciální dráhy – 35 m od osy krajní koleje;
u lanové dráhy – 10 m od nosného lana, dopravního lana nebo osy krajní koleje;
u dráhy tramvajové a trolejbusové 30 m od osy krajní koleje nebo krajního trolejového drátu.
Pro dráhy vedené na pozemních komunikacích a vlečku v zavřeném prostoru provozovny nebo v obvodu přístavu se ochranné pásmo nezřizuje. V ochranném pásmu dráhy lze veškeré stavby zřizovat pouze se souhlasem drážního správního úřadu a za podmínek jím stanovených.
Vymezení ochranných pásem u silnic, dálnic a místních komunikací stanovuje prováděcí vyhláška k zákonu o pozemních komunikacích (silniční zákon) jako území ohraničené svislými plochami vedenými po obou stranách komunikace ve vzdálenosti:
100 m od osy vozovky přilehlého jízdního pásu dálnice a silnice budované jako rychlostní komunikace;
50 m od osy vozovky silnice I. třídy;
25 m od osy vozovky silnice II. třídy a místní komunikace, pokud je budována jako rychlostní komunikace;
20 m od vozovky silnice III. třídy;
15 m od osy vozovky místní komunikace I. a II. třídy.
V silničních ochranných pásmech je zakázáno provádět jakoukoliv stavební činnost, která vyžaduje ohlášení stavebnímu úřadu nebo povolení stavby s výjimkou některých staveb (například úpravy odtokových poměrů, stavby sloužící obraně státu a podobně). O případné výjimky se žádá při územním řízení.
Ochranná pásma zajišťující bezpečnost leteckého provozu jsou stanovována rozhodnutím Státní letecké inspekce v rámci územního řízení pro stavbu pozemního leteckého zařízení. Jinak je třeba žádat o souhlas Státní letecké inspekce i v případě staveb mimo ochranná pásma, pokud jde o:
stavby či zařízení vysoké 100 m a více nad terénem;
stavby a zařízení vysoké 30 m a více umístěné na přirozených nebo umělých vyvýšeninách, které vyčnívají 100 m a výše nad okolní krajinu zařízení, které mohou rušit funkci leteckých palubních přístrojů a pozemních leteckých zabezpečovacích zařízení.
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
V minulém století k nám přicházely odrůdy z jiných zemí cíleně vyšlechtěné a tam registrované, které se vyznačovaly takovými pěstitelskými vlastnostmi a takovou kvalitou vín, že se postupně rozšířil
