Rychlá odpověď: Množení řízkováním funguje nejlépe ze zdravých, vyzrálých částí rostlin, které se seříznou čistým nástrojem a zasadí do vzdušného, jen mírně vlhkého substrátu. Principem je omezit odpar vody a zabránit hnilobě. Nejčastější chybou je přemokření, příliš měkký řízek nebo přímé slunce hned po zasazení.
Řízkování je jeden z nejpraktičtějších způsobů, jak si doma nebo na zahradě namnožit rostliny bez nákupu nových sazenic. U růží, levandule, muškátů, tújí nebo vinné révy ale neplatí úplně stejný postup, protože každá rostlina koření jinak rychle a v jiném období.
Tento zkrácený článek se soustředí hlavně na videonávody a nejčastější dotazy. Hodí se jako rychlý rozcestník pro situace, kdy potřebujete vědět, kdy řízky odebírat, proč nehnijí, jaký substrát použít a u kterých rostlin je lepší zvolit jiný způsob množení.
Videonávody k množení řízkováním
Videonávody jsou u řízkování velmi užitečné, protože na rozdíl od textu ukazují délku řízku, místo řezu, odstranění spodních listů, práci se substrátem i chyby, které vedou k hnití. Níže jsou vybraná videa pro nejhledanější rostliny: růže, levandule, muškáty, túje, vinnou révu, orchideje, kaktusy a obecný princip řízkování rostlin.
Praktické pravidlo: u většiny řízků rozhoduje méně voda než vzduch. Substrát má být vlhký, ale ne mokrý. Pokud řízek stojí v těžké, studené a přemokřené zemině, často shnije dřív, než začne kořenit.
Jak množit růže řízkováním
Video je vhodné pro řízkování růží, protože ukazuje výběr výhonu, délku řízku a práci s očky. U růží je důležité nebrat příliš měkký zelený vrchol ani staré slabé dřevo. Prakticky nejdůležitější částí bývá ukázka spodního řezu pod očkem a ponechání správného počtu pupenů.
Důležitá pasáž: výběr zdravého výhonu a příprava řízku.
Sledujte hlavně: kde je spodní očko, jak hluboko se řízek sází a proč se nesmí nechat zaschnout.
Pro článek: dobře doplňuje dotazy řízkování růží, množení růží řízkováním a kdy řízkovat růže.
Řízkování levandule z polodřevitých řízků
Levandule se nejlépe množí z polodřevitých řízků, tedy z výhonků, které nejsou úplně měkké, ale ještě nejsou tvrdě zdřevnatělé. Video je užitečné hlavně pro rozpoznání správného místa odběru. U levandule bývá častou chybou příliš mokrý substrát a umístění řízků na ostré slunce.
Důležitá pasáž: odběr polodřevité části levandule.
Sledujte hlavně: odstranění spodních lístků a zasazení do lehkého substrátu.
Pro článek: pokrývá dotazy množení levandule řízkováním, jak rozmnožit levanduli a řízkování levandule video.
Řízkování muškátů a pelargonií
Muškáty se řízkují velmi dobře, pokud se použijí zdravé vrcholové řízky a nenechají se stát ve studeném, přemokřeném substrátu. Video je praktické pro každého, kdo řeší množení muškátů před zazimováním, omlazení starších rostlin nebo množení převislých pelargonií.
Důležitá pasáž: výběr vrcholového řízku a odstranění spodních listů.
Sledujte hlavně: rozdíl mezi řízkem, který má sílu zakořenit, a slabým měkkým výhonem.
Pro článek: podporuje dotazy množení muškátů kdy řízkovat, pelargonie řízkování množení a množení převislých muškátů.
Jak množit túje a další jehličnany
U tújí je důležitý řízek s patkou, tedy malým kouskem staršího dřeva. Právě to je rozdíl proti mnoha měkkým bylinným řízkům. Video se hodí pro čtenáře, kteří chtějí množit túje na živý plot a neví, proč jim obyčejně ustřižené větvičky nezakořeňují.
Smrky, charakterizované jehličkovitými listy, jsou stálezelené jehličnany. Mezi jejich klíčové vlastnosti patří čtyřstranné, ostré jehlice, které rostou jednotlivě kolem větvičky a jsou připevněny malým, dřevnatým kolíkem zvaným sterigmata. Když jehličí opadá, zanechává na větvích charakteristickou hrbolatou nebo strništi podobnou texturu. Mezi běžné druhy smrků patří smrk ztepilý, bílý smrk, modrý smrk a černý smrk, každý s odlišnými vlastnostmi jehličí.
Smrk ztepilý: Jehličí je obvykle 1,2 až 2,5 cm dlouhé, tmavě zelené a čtyřstranné.
Smrk bílý: Jehličí je modrozelené, 1,2 až 2,5 cm dlouhé a po rozdrcení má poněkud štiplavý zápach.
Smrk modrý: Jehličí je výrazně modrozelené až stříbřité, 2,5 až 3,8 cm dlouhé a velmi ostré.
Černý smrk: Jehličí je krátké, asi 1,2 cm dlouhé, modrozelené a má štiplavý zápach.
Srbský smrk: Jehličí je zelené a lesklé nahoře s bílými pruhy dole, dlouhé 1,2 až 1,2 cm.
Sitský smrk: Jehličí je zelené, až 2,5 cm dlouhé a ostré.
Smrk Colorado: Jehličí je modrozelené až stříbřité, dlouhé 2,5 až 3,8 cm a velmi ostré.
Smrk Engelmann: Podobný smrku modrému, ale s o něco méně intenzivní modrou barvou a jehličí je dlouhé asi 2,5 až 3,8 cm.
Orientální smrk: Jehličí je tmavě zelené, dlouhé 0,6 až 0,5 cm a velmi husté.
Smrk Black Hills: Odrůda bílého smrku s jehličím, které je kratší a hustší než typický bílý smrk.
Klíčové identifikační znaky smrkového jehličí
Tvar jehličí: Čtyřstranné a ostré, ne ploché jako u jedlí.
Uchycení jehličí: Každá jehlička je připevněna k větvičce malým, dřevnatým kolíčkem (sterigmata).
Uspořádání jehličí: Jehličí je uspořádáno jednotlivě kolem větvičky, ne ve shlukách jako u borovic.
Charakteristika šišky: Šišky visí z větví a mají tenké šupiny. Nemají „myší ocásky“ (listěny) jako šišky douglasky.
Ve svém příspěvku NEMOCE KANADSKÉHO SMRKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Endal.
máme na zahradě v obci Tehovec-Říčansko skupinu kanadských smrků stříbrných,mno let starých. Jeden krajní nám začal usychat a vypadá to,že letos uschne úplně. Letos bylo extrémní sucho. Strom dostával malé zálivky a nechal jsem k němu vytékat přepad ze sudu z okapu. Taky moc vody to nebylo. Zřžejmě ale jde o nějakou chorobu, a co s tím? Škoda ho. díky za reakci. Endal
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Množení řízkováním se nejčastěji daří na jaře, v létě nebo na konci léta podle typu rostliny.
Bylinné a polodřevité řízky, například levandule nebo muškáty, se často odebírají v teplejší části roku. Dřevité řízky, například u vinné révy, se připravují v době vegetačního klidu. U každé rostliny je důležité sledovat nejen kalendář, ale hlavně vyzrálost výhonu.
Proč řízky hnijí místo toho, aby zakořenily?
Řízky nejčastěji hnijí kvůli přemokřenému substrátu, špatnému větrání nebo příliš měkkému rostlinnému materiálu.
Řízek bez kořenů neumí dobře hospodařit s vodou. Potřebuje vlhký vzduch, ale ne těžkou mokrou zeminu. Riziko hniloby zvyšuje také špinavý nůž, starý substrát a chladné místo. U kaktusů je navíc nutné nechat řeznou ránu zaschnout, jinak se hniloba řízku objeví velmi rychle.
Je lepší řízkovat ve vodě, nebo rovnou v substrátu?
Řízkování ve vodě je jednoduché, ale nehodí se pro všechny rostliny. Často bezpečnější je lehký substrát.
Ve vodě dobře koření některé pokojové rostliny, ale růže, levandule, túje nebo kaktusy bývají jistější v propustném množárenském substrátu, perlitu nebo písku. Kořeny vytvořené ve vodě jsou jemnější a po přesazení mohou hůř reagovat. Pro začátečníka je důležité hlídat, aby řízek nebyl bez vzduchu a nezačal zahnívat u báze.
Musí se při řízkování používat stimulátor?
Stimulátor na řízkování není vždy povinný, ale u hůře kořenících rostlin může zvýšit šanci na úspěch.
U muškátů nebo některých pokojových rostlin často stačí zdravý řízek a dobré podmínky. U růží, tújí, levandule nebo dřevitějších řízků může stimulátor pomoci, pokud se použije střídmě. Není to ale náhrada za správný termín, čistý řez a vhodný substrát. Přehnané množství prášku ani gelu nezachrání slabý řízek.
Jak dlouho trvá, než řízek zakoření?
Zakořenění řízků obvykle trvá od dvou týdnů do několika měsíců podle rostliny a podmínek.
Muškáty mohou zakořenit zhruba za několik týdnů, levandule často potřebuje delší čas a túje nebo dřevité řízky révy mohou vyžadovat výrazně více trpělivosti. Důležité je netahat řízky ze substrátu kvůli kontrole. Lepším signálem je nový růst, pevnější držení v substrátu a dobrý vzhled listů. Spěch je u řízkování častá chyba.
Jaký substrát je nejlepší pro množení řízkováním?
Nejlepší je vzdušný, chudší a propustný substrát, který drží mírnou vlhkost, ale nezůstává rozbahněný.
Dobře funguje výsevní substrát, perlit, písek s rašelinou nebo speciální množárenský substrát. Běžná těžká zahradní zemina bývá pro řízky riziková, protože se slehne a drží příliš vody.
V naší poradně s názvem ŘÍZKOVÁNÍ KANADSKÝCH BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Dobrý den všem,
začal jsem pěstovat kanadské borůvky a nám docela plodné podzimní odrůdy.Prosím o radu jak se dají namnožit domácím,zahradním zpúsobem.
Děkuji,Zdeněk
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Smrk sivý (Picea glauca) je kuželovitě rostoucí smrk zelené barvy, který dorůstá do výšky 3 m. Dnes je známo mnoho kultivarů, jež se liší barvou jehlic, tvarem a výškou. Smrk sivý vyžaduje slunné stanoviště s dobře propustnou půdou. Pro svůj pomalý růst (ročně povyroste o 3–5 cm) se stal velmi oblíbeným. Hodí se jak do nádob a na skalky, tak i do záhonových výsadeb.
Jedná se o krásný a elegantní kultivar, který má uhlazený kuželovitý tvar, a to bez nutnosti střihu. Objeven byl v roce 1905 v kanadských horách. Jehlice smrku jsou jasně zelené, středně dlouhé a měkké. Dospělá rostlina může při šířce 1,5 m dosahovat výšky až 3 m. Strom je plně mrazuvzdorný do minus 30 °C.
Smrku sivému se daří nejlépe v hlubokých živných půdách s optimálním množstvím vláhy. Nemá rád přílišné mokro ani sucho. Potřebuje tedy pravidelnou zálivku a dobrý odtok vody. Půdní reakce by měla být neutrální, až mírně kyselá. Volíme slunné či polostinné stanoviště (pokud možno mimo úpal). Během vegetace používáme pomalu rozpustná hnojiva pro okrasné dřeviny. V tomto případě řez není zapotřebí. Vzhledem k pomalému a pravidelnému růstu se doporučuje vysadit ho jako solitéru.
Strom je mrazuvzdorný, během zimy potřebuje občas zalít (pokud nemrzne).
Ve svém příspěvku ŘÍZKOVÁNÍ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Hradecký.
Zdravím,na zakořeňování révy v zimních měsících nemám podmínky,zakořeňuji výhradně zelenýmy řízky s použitím stimulátoru,řízky odebrané v červnu do podzima v pohodě prokoření malý květináč v průměru 5cm,proto přesazuji do průměru 10cm v červenci,do podzima vyrostou některé i dva metry,př.Muškát blue,Attika,Melinda,Premier atd.V listopadu jsou kmínky zdřevnatělé ale venku je přes zimu nenechávám,jsou v chladné místnosti,na jaře je pak normálně zasadím do volné upravené půdy,dělám to tak přes 15 let a keře normálně rodí,úplně v pohodě se dá za zelena nařízkovat i Vostorg který z vyzrálých řízků skoro ani nejde zakořenit,když ho dvakrát nebo třikrát přesadíte od malého květináče po 15cm v průměru tak udělá velký kořenový bal a ve volné půdě uš roste bez problémů.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Smrk ztepilý (Picea abies) je stálezelený jehličnatý strom s šupinovitou borkou a s větvemi vyrůstajícími v přeslenech. Jako každá dřevina s velkým areálem rozšíření vyniká i smrk velkou morfologickou proměnlivostí. Strom dorůstá do výšky až 50 m. Pupeny jsou úzce kuželovité, nepryskyřičnaté, s přitisklými šupinami. Jehlice vyrůstají ve šroubovici, jsou 1–2 cm dlouhé, tuhé, tmavozelené, na průřezu čtyřhranné, na spodní i svrchní straně s jemným proužkem.
Smrk kvete od dubna do června. Samčí a samičí květy se rodí v oddělených chomáčcích na téže rostlině. Samčí květní šištice jsou stopkaté, červené, při otevření žlutavé, samičí jsou přisedlé, červené.
Plodem je hnědá válcovitá šiška, která měří až 15 cm a visí z větve.
Za domov smrku se považuje severní a střední Evropa. V Japonsku a na severu Ruska dosahuje až k severní lesní hranici, v Alpách roste ve výškách do 2000 m nad mořem a tvoří horní hranici lesa. Smrk se vyskytuje i v Severní Americe, v Austrálii se pak pěstuje jako okrasný strom.
Smrk roste v kyselých půdách, středně až silně vlhkých. V horských polohách tvoří charakteristické rozlehlé klimaxové lesy. Smrkové porosty (smrčiny) se objevují i v polohách s vysokou hladinou spodní vody (podmáčené smrčiny). Od 19. století je smrk vysazován do kulturních lesů jako hlavní dřevina.
Mezi faktory, jež mají vliv na věk stromu, patří i výživa. Na místech podobných přirozenému prostředí, kde se v půdě nachází dostatek humusu, se jehličnanům i jejich semenům daří velmi dobře. Obtížnější to mají zahrádkáři, kteří k pěstování využívají půdu navezenou. Ideálním hnojivem a podpůrným produktem je rohovina (organika) nebo agrabiomin (organominerální).
V průběhu růstu smrku se můžete setkat s fyziologickými poruchami, například s hnědnutím jehličí. Jestliže prosychá uvnitř stromu, nepanikařte, jedná se totiž o přirozený jev související s životností (jehličí vydrží 3–5 let). Pokud ale jehličí osychá i zvnějšku, může být problém v nedostatečné zálivce či ve psí moči. Některé jehličnany se zbarvují do rezavé barvy zcela přirozeně: připravují se tak na podzimní a zimní období.
Smrk představuje nejcennější surovinu papírenského průmyslu. Kromě toho se z jeho pryskyřice získává bednářská smůla, kalafuna a terpentýn. Mladé výhonky lze použít k výrobě čaje, který má díky většímu množství pryskyřice příznivé účinky na průdušky (zejména je-li přislazen medem).
V naší poradně s názvem KRÁSNOHLÁVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Astrid Krupková.
Dobrý den
prosím o radu. Ráda bych si sama namnožila rostlinku jménem krásnohlávek a nevím, jak se množí. Budu moc ráda, když mi někdo poradí. Za radu předem děkuji a přeji pěkně prožité svátky vánoční.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Krásnohlávek se množí setím a řízky. Řízkování je běžnější a proto vám ho vysvětlím. S řízkováním se začíná během ledna, kdy byste měla nastříhat větvičky. Řez provedete na horní části větvičky s nejméně dvěma internodiemi, které je třeba vložit do substrátu o teplotě 20° C, aby mohlo začít zakořenění. Poté, co kořenový systém dokončí formování, by měly být řízky přesazeny do květináče. O čtrnáct dní později nechte teplotu klesnout na 16–18° C. V další fázi proveďte zakrácení vrcholků, aby se zahájilo boční větvení. Od února do května procházejí rostliny takzvanou fází produkce za studena při teplotě 10–15° C.
Běžnou praxí je zakořenění řízků přímo do květináče nebo zavěšených košů. Tímto způsobem, pokud zasadíte několik řízků dohromady, získáte okamžitý efekt větších a hojnějších, luxusních květináčů.
Nejlepší doba pro prořezávání stříbrného smrku je koncem zimy nebo začátkem jara, než začne nový růst. To umožňuje stromu soustředit svou energii na nový růst během vegetačního období a zabraňuje šoku stromu odstraněním živé tkáně uprostřed cyklu. Prořezávání během období klidu také minimalizuje riziko plísňových infekcí.
Jakmile uvidíte na smrku rašit nové pupeny, je nejlepší počkat s prořezáváním do následujícího roku.
Vyhněte se letnímu prořezávání!
I když lze některé prořezávání provádět i po vytvoření nového růstu v létě, obecně je nejlepší se prořezávání v letním horku vyhnout.
Konifery se vysazují jako různorodé skupiny jehličnanů i jednotlivé solitéry nápadné nejen pestrými jehlicemi či zajímavým tvarem, ale i nízkým nebo přímo zakrslým růstem.
Většinu těchto zákrsků tvoří kultivary našich dobrých známých jehličnanů – borovice, smrku, tisu nebo jalovce. Ve skalkách objevíme často ještě menší zakrslíky smrčků, cypřišků nebo půdopokryvných jalovců.
Výhodou těchto konifer je velmi pomalý růst do výšky, navíc většina z nich dobře snáší zaštipování a tvarování mírným řezem nebo zastřihnutím.
Velmi oblíbeným jehličnanem je zakrslý kónický smrček (Picea glauca Conica) dorůstající po letech do výšky dvou a půl metru nebo pomalu rostoucí, ploše kulovitý smrk (Picea pungens Glauca globosa) vysoký do jednoho metru.
V posledních letech se objevují formy zakrslých smrků s jehlicemi namodralými, zlatavými a stříbrnými.
Stejně tak najde uplatnění borovice kleč (Pinus mugo), která je k dostání v četných variantách a barevných odstínech. Je nenáročná na půdu a odolává znečištěnému prostředí, větší nároky má jen na světlo. Dobře snáší tvarování zaštipováním jarních výhonů v červnu. Zpomalí se tak růst, a navíc borovice získá kompaktnější vzhled.
Krásnou solitérou malé zahrady se může stát jedlovec (Tsuga canadensis Minuta) dorůstající výšky šedesáti centimetrů, hustý a ploše převislý. Snese i vlhké půdy a je velmi odolný proti mrazu.
Dobře vypadají i nízké a poléhavé kultivary jalovce s jehlicemi od stříbřitě bílé přes modravou až po žlutou. Rostou poměrně pomalu a některé kultivary mají při plazivém růstu schopnost kopírovat terén.
Za zmínku stojí i tis červený (Taxus baccata) nebo tis japonský (Taxus cuspida) v zakrslém tvaru, případně jejich kříženci. Rostou hodně pomalu, velmi dobře snášejí tvarování řezem a v nabídce najdete i barevné variety.
Všechny výše jmenované jehličiny se hodí nejen pro výsadbu do skalek, ale i do pěstebních nádob. Před nákupem v zahradnictví je dobré poradit se s odborníky, jak zkombinovat různé tvary a jejich barevnost.
Nejvhodnější dobou pro jejich výsadbu je jaro nebo podzim, konifery pěstované v kontejnerech lze vysazovat celoročně.
Zakrslé jehličnany žijí několik desetiletí, potřebují proto při výsadbě do nádob dobrou drenáž a nevysychavou propustnou zeminu.
Hluboký stín nesvědčí zvlášť mladým rostlinám, které se pak vytahují a ztrácejí tvar. Pravidelná zálivka je samozřejmostí i v bezmrazém období během vegetačního klidu – konifery většinou nezmrznou, ale uschnou.
Během vegetace jsou vhodná hnojiva podporující růst, ke konci vegetačního období hnojiva s vyšším obsahem draslíku a fosforu – k podpoře vyzrávání pletiv.
V naší poradně s názvem KANADSKÉ BORŮVKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav Kopecký.
Dobrý den Vážení pěstitelé borůvek. Rád bych se Vás zeptal zda existuje nějaké video kde se provádí řízkování borůvek jak bylinnými tak dřevěnými řízky. Viděl jsem ale jen v ruské verzi a nikde jsem na něco jiného nenarazil. Prosím Vás Všechny zda by jste o něčem věděli pošlete mi odkaz. Rád bych to viděl. Všem moc děkuji. S pozdravem Václav Kopecký ; kopvac@seznam.cz ; tel. 604807106. Předem moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Tady najdete instruktážní video s návodem na množení kanadských borůvek pomocí řízků. https://youtu.be/zqZwQFj3Nj4
Kaktusy se dají množit buď dělením, nebo pomocí stonkových řízků. Pro úspěšné vytvoření hladkých řezů je velmi důležitý naprosto čistý a ostrý nůž. Řízkování je dobré si nejprve vyzkoušet na listnatých kaktusech. Vyberte si silný a zdravý „list“ a odřízněte jej v dolní třetině nožem. Pak jej rozřežte na 5–7 cm dlouhé kousky (řízky). Ponechejte je asi tři dny volně na vzduchu, aby řezné rány oschly. Teprve potom tyto kousky vsaďte vzpřímeně asi 2 cm hluboko do substrátu bohatého na písek, substrát k řízkům mírně přitlačte. Když je umístíte na světlo a do tepla (ne na přímé slunce) a budete je častěji zalévat, vytvoří si rostlinky již během jednoho měsíce kořínky, takže je můžete přesadit do květináčů.
Ve svém příspěvku ŘÍZKOVÁNÍ RAKYTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stromková.
Dobrý den,prosila bych o informaci ohledně přechování podzimních řízků Rakytníku do jarní výsadby.Četla jsem,že se mohou přechovávat zabalené v mokrém hadříku.Budeme mít asi 100 řízků,poraďte mi prosím,jaký je nejlepší způsob přechovávání přes zimní měsíce.
Prozatím máme přichystané ostříhané výhonky Rakytníku v sudech a kyblíkách s vodou.
Moc děkuji za Vaší odpověď.
Dr.Stromková písecko
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pro množení pomocí řízkování používejte vždy vyzrálejší části rostliny. Řízek v místě řezu potřete stimulátorem, abyste zabránili napadení ještě nezakořeněné rostliny bakteriemi. U řízků s velkými listy se doporučuje jejich seříznutí, aby se zmenšila odpařovací plocha. Substrát by neměl být příliš vlhký, nejlépe je rostlinky rosit.
Typy rostlinných řízků
Řízky ze stonků – část stonku obsahující nejméně jedno listové kolénko se zahrne zeminou; pod povrchem půdy obvykle z kolénka vyrazí nové kořínky.
Kořenové řízky – část kořenů se uloží těsně pod povrch, kde vytváří nové výhony.
Řízkování roubů – používají se již dřevité větévky.
Řízkování oček – jedná se o kousky olistěných nebo neolistěných stonků s jedním nebo více očky.
Řízkování listů – metoda, při které je list umístěn ve vlhké půdě nebo substrátu. U tohoto způsobu se má vyvinout jak nový stonek, tak i nové kořeny.
V naší poradně s názvem POUŽITÍ VÝHONKŮ ODSTŘIHNUTÝCH V ÚNORU NA VÝSADBU? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Vanduch.
Dobrý den. Jsem úplný začátečník v pěstování révy a navíc z Valašska, kde lidé znali úplně jiné ovoce. Ale
dostal jsem od kamaráda 30ti centimetrové větvičky révy, které vystřihoval v březnu na zasazení. Kupodivu se všechny chytly. Je to nějaká modrá odrůda, ale moc se k nám do n.m.v. 690 m nehodí. Když je teplý rok, je i trochu nasládlá. Zajímalo by mně však, jestli se tímto způsobem rozmnožuje vinná réva. Všude čtu o sazeničkách, kontejnerovém způsobu atd. Děkuji za odpověď. Zdeněk z Valašska.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pokud vás zajímá jakým způsobem se rozmnožuje vinná réva, tak si můžete přečíst náš článek o množení vinné révy řízkováním, kde se dozvíte, jak se to dělá: https://www.ceskenapady.cz/…
Dáváte-li přednost shlédnutí názorného návodu na množení vinné révy, tak se můžete podívat na toto video, kde je to ukázáno, krok po kroku: https://www.youtube.com/wat…
Túje jsou jehličnaté stálezelené okrasné dřeviny různých velikostí, rostoucí po celé Evropě. Můžeme se setkat se stromky o výšce 30 cm, ale také se stromy, které mají více než 20 m. Také tyto rostliny lze množit řízkováním. Větvičku nařízneme pod rozvětvením a špičkou nože pak řízek s patkou odřízneme, nebo lehce nařízneme a odtrhneme s patkou. Řízek se již dále neupravuje. Optimální délka řízků je 15–20 cm. Delší řízky nejsou vhodné, protože špatně koření, můžeme však použít řízky kratší, nejméně však cca 10 cm. Upravené řízky ihned napícháme do množárenského substrátu, který si můžeme připravit z rašeliny a písku v poměru 1 : 1 nebo koupit. Na počátku potřebují řízky teplotu v rozmezí 6–10 °C a překrývají se fólií, aby se udržela vysoká vzdušná vlhkost. Později, při zakořenění, se teplota může zvýšit na 15 °C.
Dají se růže řízkovat? Řízkováním lze rozmnožit téměř všechny druhy rostlin včetně růží. Vždy používejte výhony s minimálně třemi až pěti pupeny (očky). Řízky odebírejte ze silnějších vyzrálých letorostů za bezmrazého počasí, nesmějí se už nalévat pupeny. Dřevité řízky ustřihněte v délce 20–30 cm. Šikmý řez pod listovým kolénkem se používá na spodním, rovný řez na horním konci řízku. Odebrané řízky rychle ztrácejí svou sílu, proto je uložte do chladu, do místnosti, ve které nebude mrznout, a nejlépe do vlhkého písku. Nebo řízky založte do země na venkovní stanoviště. Připravené, označené a nasvazkované řízky zapusťte tak hluboko, aby vyčnívala pouze 2–3 tažná očka. Zde zůstanou až do jara. V březnu je můžete začít sázet; mírně šikmo, až po vrchní očko. Lze je ještě přikrýt ze začátku skleněnou lahví, abyste si byli jisti, že výhonek nevymrzne.
Orchideje lze rozmnožovat dělením či řízkováním spících pupenů. Odříznutá část musí mít nejméně dva vzdušné kořeny. Pro řízky si připravte velmi vzdušný substrát s velkým obsahem mechu a malým obsahem živin. Doporučuje se přidat vermikult, který pomáhá (stejně jako mech) zadržovat vodu. Přesto raději řízky minimálně několikrát denně vlhčete jemným rozprašovačem. K udržení vlhkosti pomůže i překrytí igelitem. Buďte trpěliví, řízky začnou kořenit nejdříve za 25 dní.
U některých druhů orchidejí můžete novou rostlinu získat v případě, že orchidej vytvoří takzvanou keiki. To je dceřiná rostlinka, která vyrazí ze spícího očka na bázi mateřské rostliny nebo na jejím květním stvolu. Keiki na orchidejích obvykle vznikají v situaci, kdy mateřské rostliny z různých důvodů strádají. Tuto novou rostlinku jednoduše zasadíte do substrátu pro orchideje.
Z dospělé rostliny se ostříhají řízky v místě, kde je levandule dostatečně ohebná, ale zároveň dřevnatá. Abyste podpořili tvorbu kořenů, je dobré namočit řízky levandule do stimulátoru. Pak již můžete řízky levandule zasadit například do květináčků se zahradnickým nebo množárenským substrátem, a to nejlépe po 3–5 řízcích. Substrát byste měli udržovat mírně vlhký. Dospělé levandule necháváme na přímém slunečním světle, rostlinky ho dobře snášejí, ba přímo vyžadují. Řízkované rostlinky je však lepší nechat v polostínu, dokud dobře nezakoření a neobrazí. Levandule pak vysazujeme na slunná místa, mají rády sušší půdu.
Jako řízky se obvykle používají výhony vyrůstající z jednoletého dřeva. Doba odběru řízků je poměrně rozsáhlá, a to od opadu listů až po dobu těsně před rašením na jaře. Nejvhodnější je období před tuhými mrazy, a to z důvodu možného namrznutí výhonů. Úspěšní ale můžete být i v období od konce února až do začátku března. Révy vybírejte dobře vyzrálé, nevyzrálé totiž špatně koření a zároveň lehce plesniví. Řízky o délce přibližně čtyřicet centimetrů odeberte pomocí dobře nabroušeného roubovacího nože. V horní části řízku proveďte šikmý řez, asi centimetr a půl nad očkem, spodní (bazální) část seřízněte rovně, centimetr pod očkem. Poté následuje krok nazvaný vyslepení všech oček, což znamená jejich odstranění, ponechte pouze jedno dobře vyvinuté očko, ze kterého později vyraší letorost. Nádobu s řízky umístěte do teplé místnosti (obývací pokoj, vytápěný skleník, kotelna), v níž bývá kolem třiceti stupňů Celsia. Doporučuje se přes rouby přetáhnout PVC fólii, zajistí se tím menší odpar vody a vyšší vlhkost vzduchu.
Na řízkování je dobré rostliny připravit, a to nejlépe tak, že jim dopřejeme hnojivo s vyšším obsahem draslíku asi 1 až 2 měsíce před řízkováním. Měkké řízky s nevyzrálým pletivem často velmi špatně zakořeňují a navíc bývají napadány hnilobou a plísněmi. Nikdy neřízkujeme jakkoli napadené a poškozené rostliny. Řezací nástroj vždy při změně rostliny ponoříme do lihu, čímž ho dezinfikujeme.
Rostliny před odběrem řízků dostatečně zalijeme, aby bylo případné odlamování řízků snadné. Odlamujeme rostlinu v místě kolínka. Rostlinám můžeme řízky raději odřezávat ostrým nožem (viz výše), případně je odstřihovat nůžkami. Jednotlivé řízky odřízneme přímo anebo si uřízneme celý dlouhý stonek, který pak následně dále řízkujeme.
Správný řízek muškátu je dlouhý asi 10 až 15 cm a měl by mít 2 nebo 3 patra listů. Z řízků odstraňujeme všechny listy a palisty, které by byly po zaschnutí v kontaktu se substrátem. Vhodné je ponechat na řízku 2 až 3 listy. Jestliže namočíme dolní okraje řízků do práškového stimulátoru, podpoříme tím jejich růst.
Na řízkování jsou nejvhodnější sadbovače anebo větší květináče. Do jednoho květináče o průměru 10 cm můžeme zapíchnout až 5 řízků. Ušetříme tím místo a navíc po vysazení do truhlíků příští rok budeme mít bohatší kvetení. Množitelský substrát je tím správným substrátem pro řízkování. Zakoupíme jej běžně ve všech zahradnických centrech. Případně si můžeme připravit vlastní zeminu z písku, perlitu a rašeliny v poměru 3 : 2 : 1. Substrát nemá zadržovat vodu, aby v něm řízky nezahnívaly. Řízek by měl být umístěn v substrátu 2–3 cm hluboko. Malým nástrojem si uděláme do substrátu důlky a řízky do nich vkládáme.
Řízky budou dostatečně zakořeněné asi po 3 až 6 týdnech. Na tuto dobu je umístíme v sadbovačích na světlé místo, nikoli však na přímé slunce. Po dobu 4 týdnů je pro ně ideální teplota kolem 20 stupňů. Řízky zaléváme ideálně do podmisek. Půda tak zůstane lehce vlhká, nikoli však přemokřená. Zakořeněné řízky nakonec z malých sadbovačů přesadíme do klasických květináčů. Řízky z květináčů o průměru 10 cm nepřesazujeme. Při zimování řízků platí známé pravidlo: čím nižší teplota prostředí, tím méně zálivky. Řízky do jara několikrát zaštípneme, aby se hezky rozvětvovaly.
