Smetenec je umělý roj – včelař odebere z několika včelstev patřičné množství včel (± 2 kg), ke kterým přidá oplozenou matku. Smetenec v novém (zavřeném) úlu se umístí na pár dní do sklepa a krmí se. Včely se stmelí, začnou stavět nové plásty, matka začne klást vajíčka. Tvorba smetence je značně pracný způsob množení včelstev, ale ve specifických případech (ozdravění včelstva aj.) je velmi účinný.
Smetenec
Smetence, také někdy nazývané jako pakety, se moc v naší republice neujaly, nemají u nás tradici. Výhodou smetenců je skutečnost, že je možné je použít pro každou rámkovou míru. Smetenec je potřeba nejprve usadit, včely si musí vystavět nové plásty a první plod se začne líhnout nejdříve za 21 dní.
V průběhu měsíce července si můžete snadno rozšířit stav včelstev na svém včelíně právě formou smetence. Je několik způsobu, jak to lze provést, ale především musíte mít k tomuto účelu kladoucí matku.
Smetenec lze udělat tak, že z několika úlů smetete do rojáku za pomoci smyku alespoň 0,5 kg včel. Do rojáku následně pověsíte v uzavřené klícce matku a roják na několik hodin odložíte do studené místnosti. Smetenec musíte trochu pokrmit alespoň medocukrovým těstem. Nachystáte si nový úl a na něj položíte další prázdný nástavek. Po několika hodinách smetenec vysypete do úlu a matku v uzavřené klícce pověsíte mezi rámky. Za dva až tři dny ji uvolníte přes medocukrové těsto.
K usazení smetence lze také použít narkotizační prostředek Apinar. Smetenec tak nemusíte vůbec ukládat do studené místnosti – včely v rojáku mírně narkotizujte, a když přestanou hučet, můžete je přímo vysypat do úlu. V tomto případě lze matku přidat takzvaně naostro vhozením mezi včely. Místo Apinaru můžete také použít Ledek 30.
Mnoho včelařů se snaží zlepšit svůj chov objednáním matek od známých chovatelů nebo rozmnožovacích chovů. Po dodání pak mnozí řeší dilema, jak novou matku přidat. Mezi časté jevy totiž patří neúspěch při přidání, což znamená nejen finanční ztrátu, ale i další komplikace při nápravě osiřelého včelstva. V podstatě nejde jen o přidání matky, ale o vytvoření nového včelstva, kterým můžeme rozšířit svůj stav nebo jím nahradit ta včelstva, která nevyhovují našim chovatelským požadavkům.
Matka zaslaná od nějakého chovatele byla na cestě v obálce přibližně dva dny. I když má v klícce doprovodné včely, není to pro ni vůbec přirozené prostředí. Pouze s několika včelami musela vzdorovat různým nepříznivým vlivům. Vyzvednete-li si matku z pošty, je důležité, aby se zklidnila. Proto ji i s osazenstvem dejte na zastíněné a teplé místo, kde není průvan. V žádném případě ji nevystavujte slunečním paprskům. Dejte také pozor, abyste ji nedali na místo, které navštěvují rádi mravenci. Nezapomeňme přejet po klícce ve vodě namočeným prstem. Toto můžete opakovat několikrát, zvláště když se rozhodnete pracovat až příští den.
Následující den od dodání včely vytvořte umělý roj smetením cca 1,5–2,5 kg včel všech kategorií do dobře větraného rojáčku. Na 1 kg musíte smést včely z cca sedmi plástů 39 x 24 cm.
Videonávody: ptačí budky, rozměry, plánky a chyby při výrobě
U ptačích budek se vyplatí vidět práci rukama. Na papíře vypadají rozměry ptačí budky jednoduše, ale v dílně se nejčastěji chybuje u vletového otvoru, spojování dna, přesahu střechy, otevírání pro čištění a zavěšení na strom. Vybral jsem proto videa, která dohromady dobře ukazují výrobu, školní i domácí postup, odbornější vysvětlení a praktické detaily.
Moje zkušenost: nejlépe mi fungovala úplně jednoduchá budka bez ozdob, z prken silných přibližně 18–22 mm, s hrubší vnitřní stěnou a bez bidýlka. Když jsem jednou nechal před otvorem malý kolíček „pro pohodlí ptáků“, zpětně jsem pochopil, že jsem tím spíš pomohl predátorům než sýkorkám.
Video
Největší přínos
Pro koho je vhodné
Řeknijak: budka pro sýkorky
Jednoduchý domácí postup a dostupný materiál
Začátečník, chalupa, rodinná dílna
Patronáty: Jak na ptačí budky
Vysvětlení, proč budku dělat bezpečně a smysluplně
Školy, rodiny, komunitní projekty
Zoo a BZ: budka pro koňadry
Praktický návod na budku pro sýkoru koňadru
Kdo chce cílit na sýkorky
Vidlák: budka pro sýkorky a brhlíky
Delší zkušenost s životností a opravami
Kutilové, kteří chtějí bytelnější řešení
Prima nápadů: budka, kterou zvládnou děti
Jednoduchost montáže a názornost
Rodiny s dětmi, začínající kutilové
Ornitolog na drátě: ptačí budky a obyvatelé
Širší ornitologický kontext
Kdo chce vědět, komu budka opravdu pomůže
Jak vyrobit ptačí budku pro sýkorky
Toto video je vhodné jako první praktická ukázka, pokud hledáte ptačí budka pro sýkorky plánek, jednoduchý postup a levnou výrobu. Důležité je vnímat ho jako domácí návod, u kterého je potřeba hlídat bezpečnostní detaily: budka má být bez bidýlka, musí jít čistit a otvor musí odpovídat cílovému druhu.
Důležité pasáže: začátek videa ukazuje materiál a základní rozměření, střední část postup řezání a skládání, závěr hotovou budku. Při sledování si hlídejte hlavně vletový otvor, způsob uchycení dna a možnost budku po sezoně otevřít.
Patronáty: Jak na ptačí budky?
Toto video má smysl hlavně pro pochopení, že ptačí budky nejsou dekorace, ale náhradní hnízdní dutiny. Hodí se ke článku proto, že vysvětluje širší souvislosti: proč ptákům chybí přirozené dutiny, proč budky vyvěšovat rozumně a proč se nevyplatí zaplnit zahradu špatně udělanými budkami.
Výroba domácí aviváže není vůbec složitá, a navíc je i ekonomicky výhodná.
Základem domácí aviváže je bílý ocet, který je nejen přírodním změkčovadlem, ale také odstraňuje zbytky mýdla v pračce a snižuje statické výboje v sušičce.
Možné postupy
Postup č. 1
Potřebujete: 1 láhev octa
Návod: Používejte jako běžnou aviváž.
Postup č. 2
Potřebujete: 6 šálků bílého octa a 1 šálek sody
Návod: Vše promíchejte a používejte jako běžnou aviváž.
Návod: Smíchejte vodu, ocet a kondicionér na vlasy ve velké nádobě, vše promíchejte. Netřeste, jelikož by tato manipulace způsobila pěnění. Obsah tekutiny přelijte do uzavíratelné nádoby. Výroba domácí aviváže je hotová za 5 minut.
Postup č. 4
Potřebujete: 6 šálků vody, 2 šálky vlasového kondicionéru (můžete použít jakýkoliv), 3 šálky bílého octa, 20 kapek esenciálního oleje
Návod: Ingredience smíchejte a netřepejte. Přelijte tekutinu do uzavíratelné nádoby. Používejte jako běžnou aviváž.
Postup č. 5
Potřebujete: 1 lahev bílého octa, 30–40 kapek esenciálního oleje, můžete použít levanduli, pomeranč, citron a mátu
Návod: Éterický olej nakapejte do octa a používejte jako běžnou aviváž.
Návod: V nádobě smíchejte teplou vodou a jedlou sodu, vše pomalu přidejte do octa. Tekutina bude šumět a vyvěrat. Po vyšumění přelijte tekutinu do uzavíratelné lahve a používejte jako běžnou aviváž.
Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.
Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.
Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.
Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.
Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L.
Ve svém příspěvku JAK ZÍSKAT ŘÍZKY VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel B.Povýšil.
Rád bych rozmnožil hlavy révy. Mám jenom jednu a chtěl bych z ní mít víc.
Děkuji za odpověď a návod.
Povýšil
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Redakce.
Tady je návod, jak rozmnožit vinnou révu pomocí řízků: https://www.ceskenapady.cz/…
Sledujte tento web, protože připravujeme další praktické informace ve formě kalendáře pro vinaře. Odkaz je zde: https://www.ceskenapady.cz/…
Praganda je dusitanová rychlosůl používaná především při nakládání masa na uzení, vaření nebo další zpracování. Jejím hlavním účelem je stabilizace barvy, chuti a mikrobiální bezpečnosti masa.
V praxi se Praganda používá při domácím uzení, výrobě šunky, klobás a dalších uzenářských výrobků. Díky obsahu dusitanů zajišťuje typické růžové zbarvení masa, chrání tuky před oxidací a zároveň brání růstu nežádoucích bakterií. Pokud se používá správně a v doporučeném množství, plní technologickou funkci, kterou běžná kuchyňská sůl neumí.
Jaký je rozdíl mezi Pragandou a obyčejnou solí
Hlavní rozdíl je v obsahu dusitanů, které běžná kuchyňská sůl neobsahuje. Právě dusitany způsobují vybarvení masa a zrychlují proces proležení.
Při použití obyčejné soli maso po tepelné úpravě zešedne a chuť je plošší. Praganda naopak zajišťuje typickou uzenou barvu a aroma. Rozdíl je patrný nejen vizuálně, ale i chuťově. Použití obyčejné soli je možné, ale vyžaduje delší čas nakládání a jiný výsledek.
Kolik Pragandy se dává na kilogram masa
Doporučené dávkování Pragandy je 20–25 g na 1 kg masa v závislosti na druhu masa a zvoleném postupu.
Pro domácí uzení se doporučuje držet spodní hranici dávkování. Vepřové maso se běžně solí 22–25 g/kg, hovězí a skopové 25–27 g/kg. Překračování těchto hodnot nepřináší lepší chuť, ale zvyšuje riziko přesolení a vyššího příjmu dusitanů.
Jak připravit lák z Pragandy
Lák z Pragandy se připravuje rozpuštěním soli ve vodě o přesně dané koncentraci, nejčastěji 8–16 %.
Pro běžné domácí nakládání se používá lák o koncentraci 8–11,5 %. To znamená 80–115 g Pragandy na 1 litr vody. Silnější 16% lák se používá u specifických postupů. Lák musí být vždy vychlazený na cca 4 °C a maso v něm musí být zcela ponořené bez přístupu vzduchu.
Jak dlouho se maso nakládá do Pragandy
Doba nakládání masa do Pragandy je obvykle kolem 14 dnů, v závislosti na velikosti kusu a způsobu solení.
Menší kusy masa se prosolí rychleji, větší kusy, jako jsou šunky nebo kýty, potřebují delší čas. Teplota skladování by měla být stabilně kolem 4 °C. Příliš krátká doba vede k neproleženému středu, příliš dlouhá k přesolení.
Je Praganda zdraví škodlivá
Praganda obsahuje dusitan sodný (E250), který je ve vyšších dávkách toxický, ale v potravinářství je používán v přísně regulovaném množství.
Při dodržení doporučeného dávkování je riziko pro zdravého dospělého člověka nízké. Riziko vzniká především při nadměrné konzumaci uzenin nebo při špatném dávkování.
Pokud si chcete pletení pomlázky opravdu osvojit, video je nenahraditelné. Uvidíte přesně pohyb rukou, rytmus i chyby, které se v textu těžko popisují.
1. Jak se plete pomlázka z 8 prutů (základní návod)
Proč toto video: Jeden z nejjasnějších a nejrozšířenějších návodů v češtině, ideální pro pochopení základního principu pletení.
0:30–2:00 – vysvětlení principu pletení (zásadní moment)
2:00–5:00 – rytmus přehazování prutů
5:00+ – dokončení a utažení
Klíčové pro pochopení: střídání krajních prutů
2. Pomlázka snadno a rychle z osmi proutků
Proč toto video: Praktický návod bez zbytečné teorie – ideální pro začátečníky, kteří chtějí rychle začít.
0:00–1:30 – příprava prutů
1:30–5:00 – samotné pletení krok za krokem
5:00+ – dokončení pomlázky
Klíčové pro pochopení: jak držet pruty v ruce
3. Jak uplést pomlázku – tradiční postup
Proč toto video: Tradiční přístup – ukazuje realistické tempo a chyby, které se běžně dějí.
0:00–1:00 – příprava materiálu
1:00–4:00 – základní pletení
4:00+ – finální úpravy
Klíčové pro pochopení: reálné tempo pletení
4. Jak uplést pomlázku (rychlý POV návod)
Proč toto video: Pohled z první osoby – ideální pro pochopení pohybu rukou, jako byste pletli sami.
0:00–1:00 – orientace v prutech
1:00–2:30 – rytmus pletení
2:30+ – dokončení
Klíčové pro pochopení: koordinace rukou
5. Pletení pomlázky z 9 proutků (pokročilá varianta)
Proč toto video: Pokročilejší varianta – ukazuje rozdíl proti základnímu pletení a vyšší náročnost.
0:00–2:00 – příprava více prutů
2:00–6:00 – složitější pletení
6:00+ – stabilizace struktury
Klíčové pro pochopení: práce s více pruty a kontrola napětí
FAQ – ptačí budky, rozměry, plánky a praktické chyby
Jaké rozměry má mít ptačí budka pro sýkorky?
Ptačí budka pro sýkorky má mít dno přibližně 12 × 12 až 14 × 14 cm a menší vletový otvor.
U sýkorek je nejdůležitější sladit vnitřní prostor a velikost otvoru. Pro menší sýkory se používá menší otvor, pro koňadru o něco větší. Příliš malá dutina znamená tísnění mláďat, přehřívání a horší vývoj peří. Příliš velký otvor zase pustí dovnitř větší druhy nebo usnadní útok predátorů. V praxi bych raději udělal pevnou jednoduchou budku než ozdobný domeček.
Jaký má být vletový otvor pro sýkorky?
Vletový otvor pro sýkorky bývá nejčastěji kolem 28 až 34 mm podle toho, na jaký druh cílíte.
Menší otvor se hodí pro drobnější sýkory, větší pro koňadru a podobné druhy. Chyba je udělat otvor „pro jistotu“ velký, protože tím se budka stane méně bezpečnou. Pokud chcete podpořit hlavně malé pěvce, držte se menšího otvoru a nedávejte před něj bidýlko. Bidýlko ptáci nepotřebují, ale kočka, kuna nebo strakapoud ho mohou využít.
Jak vyrobit budku pro kosa?
Budka pro kosa není klasická uzavřená budka s kulatým otvorem, ale spíš otevřená polobudka.
Kos černý běžně nehnízdí jako sýkorka v hluboké dutině. Pokud mu chcete pomoci, dává větší smysl polobudka pro kosa s otevřenější přední částí, umístěná klidněji a níže v zeleni. U kosa je důležité krytí, nerušené okolí a dostupnost potravy. Samotná budka nestačí, pokud je zahrada úplně sterilní, bez keřů, listí, vlhčích míst a přirozeného hmyzu.
Je lepší ptačí budku koupit, nebo vyrobit?
Ptačí budku můžete koupit i vyrobit; důležitější než cena je správný rozměr, čištění a bezpečné zavěšení.
Levná koupená budka může fungovat, pokud má správný otvor, silnější stěny, přesah střechy, bezpečný závěs a dá se otevřít. Domácí výroba má výhodu, že si rozměry pohlídáte sami. Já bych nekupoval budku jen podle vzhledu. Vždy bych zkontroloval vnitřní rozměr dna, průměr otvoru, absenci bidýlka a to, jestli do ní nebude zatékat.
Kdy je nejlepší vyvěsit ptačí budku?
Ptačí budky je nejlepší vyvěsit už na podzim nebo v zimě, nejpozději před začátkem hnízdění.
Ptáci si vhodná místa často prohlížejí dříve, než člověk začne na jaře řešit zahradu. Podzimní vyvěšení má výhodu v tom, že budka na místě přirozeně „zestárne“, ztratí pach novoty a ptáci ji mohou využít i jako úkryt. Když budku pověsíte až v plném jaru, pořád může pomoci, ale šance na obsazení v dané sezoně bývá menší. Nejlepší je předstih.
Jak vysoko pověsit ptačí budku?
Ptačí budka se obvykle věší několik metrů nad zem, ale výška závisí na druhu ptáka a místě.
Pro běžné sýkorníky se v zahradách často volí výška, kam nedosáhne člověk ani kočka bez šplhání.
Zásadním problémem je to, jak v domácích podmínkách zabezpečit dodržování stálého složení betonové směsi a jak vůbec betonovou směs složit. Dodnes panuje názor, že běžný objemový poměr míchání písku a cementu je 6 : 1 a poměr míchání 4 : 1 je již přepych a plýtvání cementem. Protože se většinou v domácích podmínkách nepoužívá hrubé kamenivo do betonu, jsou betony vyráběny pouze z písku, a zde je poměr míchání 4 : 1 ještě nedostatečný. Dobrý a pevný beton lze při výrobě betonu pouze z písku získat teprve při poměru písku a cementu v rozmezí 2 : 1 až 3 : 1, protože cementový tmel tvořený cementem a vodou musí obalit velké množství malých zrn písku. Při větším obsahu písku než při poměru 3 : 1 již nestačí cementový tmel na obalení všech zrn písku a zrna písku se po zatvrdnutí vydrolují z hmoty betonu a beton má nízkou pevnost. Uvedenými mísícími poměry se rozumí skutečné objemové poměry a ne dávkování malých lopat cementu a velkých lopat písku. Kdo beton někdy míchal, musel zjistit, že lopata cementu je podstatně lehčí než lopata písku. Toto je dáno různými sypnými objemovými hmotnostmi těchto materiálů. Z důvodu této různosti obou materiálů by dávkování cementu a písku nemělo být objemové, ale hmotnostní podle odborně provedeného návrhu složení betonové směsi. Kompromisem je navážit pro první míchačku cement a písek do kbelíků a dále dodržovat dávky kbelíků na jednu míchačku. Ještě jednodušší je nechat si navrhnout složení betonové směsi na jednu míchačku a na jeden pytel cementu a „od oka“ pomocí kbelíků dodávat pouze písek. V tomto případě je alespoň jedna složka betonové směsi dávkována přesně. Dávkování písku lopatami nelze vůbec doporučit, protože každá lopata je jiná a navíc hmotnost jedné lopaty písku je závislá na vlhkosti písku. Na povrchu hromady písku je písek suchý a na lopatě se tvoří nízký kužel. Naopak uvnitř hromady je písek vlhčí a na lopatě se tvoří vyšší kužel. Rozdíl hmotnosti těchto dvou lopat může být až několik kilogramů, což vede u malých míchaček k výrobě naprosto odlišných betonových směsí.
Dobře namíchaný beton poznáme podle toho, že je rovnoměrné struktury, lepkavý, dobře roztíratelný, mírně zavlhlý, jakoby masný. Takovýto beton aplikujeme do nachystaného bednění s maximální dobou zdržení 45 minut.
Beton zhotovený svépomocí v poměru 1 kbelík cementu a maximálně 3 kbelíky hrubého písku je mnohem levnější než beton zhotovený z připravených pytlovaných suchých betonových směsí, které dnes nabízejí v každých stavebninách, a je také o dost levnější než beton dovážený na stavbu v autodomíchávači (zamíchaný ve fabrice). Jedinou výhodou objednaných hotových betonů je garance požadované kvality jejich výrobcem.
Návod na domácí barvu z včelího vosku lze vytvořit smícháním roztaveného včelího vosku s olejovou barvou, čímž vznikne jedinečný matný povrch se zajímavými texturními vlastnostmi. Poměr vosku a barvy lze upravit tak, aby se dosáhlo požadované konzistence, a barva se pak obvykle nanáší hadříkem nebo papírovou utěrkou a přebytečná barva se setře.
Materiál na výrobu
Budete potřebovat včelí vosk (buď roztavený, nebo v malých kouscích), barvy na olejové bázi (jako jsou ty, které se používají na nábytek nebo kov) a žáruvzdornou nádobu (například skleněnou nádobu nebo kovovou plechovku).
Hrnec s dvojím dnem
Pro bezpečné roztavení směsi vosku a barvy se doporučuje používat mlíčák nebo kastrol ponořený do většího kastrolu s vroucí vodou, ale při tomto postupu dbejte, aby nedošlo ke kontaminaci barvy s vodou. Proto je lepší hrnec s dvojím dnem.
Poměr
Běžný počáteční poměr je jeden díl včelího vosku na čtyři díly barvy, ale můžete jej upravit podle svých preferencí.
Návod
Roztavte včelí vosk
Pokud používáte kousky včelího vosku, roztavte ho ve vodní lázni, dokud nebude zcela tekutý.
Smíchání
Postupně přidávejte olejovou barvu k roztavenému včelímu vosku a neustále míchejte, dokud se směs dobře nespojí a nezhoustne.
Úprava konzistence
Přidejte více včelího vosku pro tužší barvu nebo více barvy pro měkčí konzistenci.
Návod na použití
Chlazení: Nechte směs asi 30 minut chladnout, aby vosk ztuhl.
Aplikace: Barva z včelího vosku se často nanáší hadříkem nebo papírovou utěrkou.
Otřete přebytečnou barvu: Naneste barvu na povrch a poté přebytečnou barvu setřete, čímž odhalíte matný, voskový povrch.
Doba schnutí: Barva z včelího vosku schne na dotek relativně rychle, ale doba schnutí se může lišit v závislosti na tloušťce nanesené vrstvy.
Textura: Barva poskytuje jedinečný matný povrch a lze ji použít k vytvoření zajímavých texturních efektů.
Lakování: Na nátěr lze aplikovat lak pro změnu lesku zaschlé barvy, ale doporučuje se lak ve spreji, aby se zabránilo hromadění laku v texturovaných oblastech.
Sýry je možné připravovat jednak z tvarohu, jednak ze sýřeniny získané enzymatickým působením syřidla.
Varianta I
Ingredience: Na počátku cesty k sýru stojí mléko, musí jít o mléko čerstvé, ne nějaké vysoce trvanlivé, odtučněné a všeho zbavené. Dále potřebujete startovací kulturu, syřidlo, camembertskou kulturu, případně chlorid vápenatý (pro kupovaná homogenizovaná mléka). Dále budete potřebovat hrnec, ve kterém budete dělat sýr, několik lžic a lžiček, metličku, dlouhý nůž, naběračku, teploměr, kus plátna na odkapání sýřeniny.
Postup: Mléko zahřejte ve vodní lázni na 37 °C. Do zahřátého mléka vmíchejte startovací kulturu, třeba jogurt Hollandia, a to 3 lžíce. Nechte ho hodinu až dvě přiklopené bez míchání při 37 °C. Domácí mléko vytvoří vždy krásnou sýřeninu, u kupovaného mléka je lepší vmíchat před syřidlem pár kapek chloridu vápenatého, sýřenina bude pevnější. Syřidlo rozmíchejte v převařené vychladlé vodě. Na 2 litry mléka lžičku syřidla do panáka vody. Panáka nalijte do mléka za stálého míchání metličkou, po minutě začněte míchat v opačném směru, aby se mléko ustálilo, a přiklopte. Sýřenina by měla vzniknout do hodiny, lze počkat i dvě hodiny, déle už to nemá cenu, v případě stálé tekutosti musíte svůj pokus vzdát. Sýřenina se dlouhým nožem nakrájí na čtverečky kolmo a pak i v ostrém úhlu vůči dnu hrnce, aby vznikly zhruba stejné centimetrové kusy, nechá se chvíli ustát, aby vystoupila syrovátka. Sýrové zrno slijte přes lněné plátno, zavažte a nechte odkapat půl hodiny. Výsledkem je základní sýrová hmota, výchozí surovina k výrobě nejrůznějších sýrů.
Varianta II – bez syřidla
Ingredience: 1 kg tvarohu, 1 l mléka, 1 lžička jedlé sody, 1 lžíce másla, kmín, sterilovaná zelenina, čerstvá zelenina, hrášek, paprika, vejce natvrdo – vše dle chuti
Postup: Tvaroh vložíme do hrnce a zalijeme mlékem. Přivedeme téměř k varu, aby se tvaroh v mléce jemně natavil. Netrvá to příliš dlouho. Pak mléko i s tvarohem slijeme, tedy lépe řečeno syrovátku, protože mléko se srazí. V cedníku nám zbyde natavený tvaroh, který vložíme do hrnce, ve kterém již máme lžíci másla. Osolíme, můžeme přidat kmín nebo vlastní koření dle chuti a jedlou sodu. Hmotu v hrnci postupně zahříváme. Tvaroh se začne pomalu tavit. V tuto chvíli už je třeba mít připravenou formičku, nejlépe teflonovou na biskupský chlebíček, či srnčí hřbet, plastovou krabičku, hrníček, cokoli. Pokud chcete zkusit barevný sýr typu rolády, je třeba mít připravený hrášek, kukuřici, kapie na kousky, vejce natvrdo, vše hezky promíchat a přidat k sýru těsně před naléváním do formy.
Irský mech (Sagina subulata) – zelený koberec v kuchyni využít nelze, ale puchratku kadeřavou (Chondrus krispus), tzv. irský mech, ano. Je to druh mořské řasy s mnoha výživovými hodnotami. Řadí se mezi potraviny s vysokou nutriční hodnotou.
Irský mech – rozjasňovač piva
Přidáním irského mechu se napomáhá srážení bílkoviny v mladině. Neovlivňuje chuť ani barvu výsledného piva.
Návod: Doporučená dávka je 3–5 g na 20 litrů mladiny. Minimálně 1 hodinu před použitím nalámaný dehydratujeme ve sklenici s horkou vodou. Přidáme 10–15 minut před koncem chmelovaru.
Tvarohový dort s želatinou z irského mechu
Suroviny na korpus:
kokos
ořechy dle výběru
datle
vanilka nebo kakao
javorový sirup
Suroviny na krém:
kokosové máslo
javorový sirup
voda
škrobový prášek
tvaroh
Suroviny na želatinu:
irský mech (mořská řasa)
šťáva z citronu
jahody
javorový sirup
Návod: Suroviny na korpus rozmixujte a rozetřete do formy. Suroviny na krém také rozmixujte a dejte na spodní vrstvu. Irský mech namočte den předem. Poté nakrájejte na kousíčky a přidejte šťávu z citronu, jahod, javorový sirup a rychle rozmixujte. S želatinou pracujte ihned, protože rychle tuhne. Nalijte ji na dort a dejte ztuhnout do lednice.
Nápoj při nachlazení a chřipce z irského mechu
Suroviny:
1 šálek sušených květů
1 šálek irského mechu
1 šálek jalovcových bobulí
1 šálek máty
1 šálek sušeného banánu
1 šálek rozmarýnu
Návod: Smíchejte všechny ingredience dohromady. Na jeden šálek nápoje dáme 1 kávovou lžičku bylinek, zalijeme vroucí vodou a louhujeme zhruba 15 minut. Sladit můžeme medem. Pijte minimálně 2krát denně.
Než Bofix namícháte, projděte si trávník a rozhodněte, jestli stačí bodová aplikace, nebo je opravdu potřeba plošný postřik.
Zkontrolujte plevel, počasí a stav trávníku. Bofix použijte jen tehdy, když dvouděložné plevele aktivně rostou, mají listy a trávník není čerstvě posečený, suchý nebo poškozený. Ideální je klidné počasí bez větru, bez ostrého slunce a bez brzkého deště. Příklad: pokud jste sekali v sobotu, aplikaci plánujte nejdříve na pondělí nebo úterý, ne hned v den sečení.
Odměřte jen tolik postřiku, kolik spotřebujete. Do postřikovače nalijte asi polovinu vody, přidejte odměřené množství přípravku podle etikety a poté doplňte zbytek vody. U malých ploch se často používá orientační domácí přepočet kolem 10 ml na 1 litr vody, ale vždy má přednost návod na konkrétním balení. Příklad: na pár ohnisek jetele nemá smysl míchat celý velký postřikovač.
Stříkejte listy plevelů, ne půdu. Postřik má dopadnout hlavně na zelenou listovou plochu plevele. U bodové aplikace jděte pomalu a zasahujte pouze růžice pampelišek, jetel, jitrocel nebo svlačec. Příklad: u okraje záhonu je lepší použít užší proud, štít proti úletu nebo práci odložit, než riskovat zasažení zeleniny.
Po aplikaci nechte přípravek pracovat. Nezalévejte, nepouštějte na trávník děti ani psy a nesekejte hned druhý den. U rychlejších plevelů uvidíte kroucení a žloutnutí dříve, u svlačce, pcháče nebo starších pampelišek počítejte s delším vývojem. Příklad: když svlačec po třech dnech jen povadne, neznamená to automaticky, že postřik selhal.
Vyhodnoťte výsledek a opravte trávník. Po odumření plevelů sledujte, zda nevznikají prázdná místa. Ta později dosijte, přihnojte a sečte trávník o něco výš, aby se zapojil. Příklad: po likvidaci velkých růžic pampelišek zůstanou díry, které bez dosevu rychle obsadí nový plevel.
Postřikovač důkladně umyjte. Po skončení práce zařízení vypláchněte, ochranné pomůcky očistěte a zbytky postřiku nevylévejte do kanalizace, studny, jezírka ani na záhony. Příklad: stejný postřikovač špatně vypláchnutý po herbicidu může později poškodit rajčata nebo okrasné rostliny.
Kardamom je poměrně drahé koření (v porovnání s ostatními, u nás běžně používanými a dostupnými kořeními). V kuchyních střední Evropy není kardamom zatím příliš známý a využívaný, ovšem v těch orientálních na něj kuchaři vyloženě spoléhají. My se s ním můžeme setkat ve směsích koření, například ve směsi kari nebo garam masala. V současnosti patří kardamom mezi nejdražší (konkrétně třetí nejdražší) dovážená koření v České republice.
Kardamom se používá k ochucení kávy a čaje či k prohloubení jejich chuti. Přidává se též do vánočního pečiva, do oblíbených perníků, ovocných zákusků, džemů a kompotů.
Semena kardamomu se používají jako koření při výrobě uzenin, v pekařství a při přípravě pokrmů v domácnostech. Silice kardamomu se uplatňuje v potravinářském průmyslu při výrobě perníku, cukrovinek a čokolády, dále v likérnictví, v tabákovém průmyslu a ve voňavkářství.
Gurmáni vědí, že kardamom propůjčí zajímavou chuť i šťavnatým steakům a zvýrazní přednosti mletého masa, masových vývarů i pikantních omáček.
Co se týče účinných látek, kardamom obsahuje celou řadu éterických olejů (cineol, pinen, geraniol a jiné), karboxylové kyseliny (olejovou, linolovou, palmitovou a stearovou) a vitamíny (thiamin, riboflavin a niacin). Semena kardamomu obsahují i velké množství bílkovin, tuků a sacharidů (včetně škrobu). Využívá se oddenek, plody a semena, případně éterický olej z nich připravený.
Kardamom má pozitivní vliv na zažívání (mimo jiné bojuje proti žaludečním potížím, například proti pálení žáhy), je považován za afrodiziakum, tonizuje, má antiseptické a diuretické účinky. Rozkousání několika kardamomových semen značně zklidňuje nervovou soustavu. Kardamovník přidaný do mléka neutralizuje jeho schopnost vytvářet hlen a zanášet tak organismus. Vzhledem k tomu, že kardamom vylučuje z těla jedy z alkoholu, pomáhá i při opilosti a kocovině. Podle ajurvédské a čínské medicíny má kardamom ohřívací a sladkou „povahu“, a proto podporuje oběh energie čchi. (Nesprávně kardamon)
Základ vnějšího kruhu můžeme vytvořit například z vrbového prutu. Dále použijeme přírodní provázek, různá pírka, korálky, drobné mušle, ulity, oříšky, proužky hnědé nebo barvené kůže, různé přírodniny. Dle vlastní fantazie vplétáme pomocí provázku do základního kruhu pavučinu. Pavučina, která by ideálně měla být symetrická, se stane lapačem negativních energií, ať už snů, nedobrých okolních sil, zlých myšlenek. Pomocí dalších symbolů bude pavučina zpětně uvolňovat pozitivní síly. Pokud si vyrobíme konkrétně lapač snů, pověsíme jej nad postel. Energie neklidných, případně zlých snů se uvolní, časem se sny stanou čitelnějšími a osobní energie vyrovnanější. První sluneční paprsky negativní energie spálí a lapač snů očistí, proto by měl být tento amulet umístěn tak, aby se jej během dne dotýkaly sluneční paprsky.
Důležité je, aby pokud možno byly všechny věci použité při výrobě lapače ryze přírodní. Neměl by být problém sehnat tyto věci – jen peříčka možná budou obtížnější. Při výrobě lapače se soustřeďte na jeho význam (dle barev nebo zkrátka jaký mu přidělíte, barvy toto jen zesilují) a během celé procedury ho nabíjejte energií. Můžete k němu klidně i mluvit a ještě lépe dát mu jméno.
Postup: Vrbovou větvičku ohneme do kruhu, oba konce nařízneme podélně a uděláme tam místo pro spoj, který převážeme provázkem. Podél celého kruhu začneme omotávat proužek látky. Dbáme, aby nebyl vidět žádný kousek větvičky a aby byla rovnoměrně pokryta vrstvou látky (může být použit provázek, lýko nebo kůže). Až dojdeme k místu, kde jsme začali, ovážeme provázkem a začneme vyplétat síť. Rozdělíme obvod kruhu na několik pokud možno stejných částí a vždy uděláme očko v daném bodě. Takto pak postupujeme, až dojdeme zase k prvnímu očku. Znovu omotáme ve středu očka a proplétáme už jen středy ok, až dojdeme k úplnému středu. Do středu pavučiny zapleteme korálek. K vypletenému kruhu připevníme pírka na bavlnkách nebo proužkách kůže. Pírka vážeme po dvou a na spoj pověsíme korálky. Proužky kůže s pírky a korálky zavěsíme dolů na střed a po stranách, tedy celkem tři. A máme hotovo. Nyní už stačí před spaním zavěsit buď někam do místnosti, ve které budeme spát, nebo nad hlavu. Teď už nezbývá než začít snít.
Romadur je v Česku jedním z reprezentantů měkkých sýrů, který navíc zraje pod mazem. Do výrobníku, jehož objem je dělen přepážkami pro postupné zpracovávání mléka s cílem semikontinualizace výrobního procesu, se napouští postupně pasterované mléko o tučnosti 1 %, ohřáté na teplotu přibližně 30 °C. Do mléka se přidá zvolená smetanová kultura a syřidlo. Po 60 minutách se vytvoří gel, který je sýrařskými harfami krájen a promícháván při zvolené teplotě. Vzniklé sýrové zrno se vypouští na odkapní pohyblivý pás a sýrová sraženina, zbavená částečně syrovátky, se plní do skupinových perforovaných forem, kde se dále zbavuje syrovátky odkapáváním při převracení forem. Sýry jsou z forem vyklepávány na nerezové rošty. Rošty jsou stohovány a celé stohy se sýry jsou ponořeny do solné lázně. Po prosolení, které trvá přibližně 6–8 hodin, a následném oschnutí jsou sýry postříkány suspenzí obsahující bakterie produkující maz. Následně jsou sýry na roštech v paletách umístěny ve zracích sklepích s řízenou teplotou 16 až 18 °C a vlhkostí 90 %. Po době zrání, která trvá přibližně 3–4 týdny, jsou sýry baleny a expedovány.
První písemné doklady o výrobě českého sýra pocházejí z 10. století, na sklonku 19. století existovalo v Čechách okolo 150 menších sýráren, do 50. let u nás vyráběly sýry především menší soukromé nebo družstevní sýrárny, respektive mlékárny, skutečná velkovýroba začala až po úplném znárodnění průmyslu po komunistickém převratu v roce 1948. Po roce 1989 do původně socialistických podniků vstoupil často mezinárodní kapitál.
Romadur je významným zdrojem řady důležitých živin. Především to jsou bílkoviny (převážně kasein), jejichž obsah v sýrech kolísá podle jejich druhu. V závislosti na obsahu sušiny a tuku se obsah bílkovin pohybuje od 6 % do téměř 30 %. Mléčné bílkoviny řadíme mezi bílkoviny plnohodnotné, protože obsahují všechny esenciální aminokyseliny v dostatečném množství. Sýry obsahují relativně menší množství syrovátkových bílkovin (0,4–0,5 %) a laktózy (0,3–0,4 %) ve srovnání s ostatními mléčnými výrobky. Zřejmě z těchto důvodů můžeme předpokládat, že konzumace sýra vede k menšímu vzestupu inzulinémie, tedy plazmatické hladiny inzulinu, než při příjmu stejného množství jiného mléčného výrobku. Další důležitou živinou, kterou sýry obsahují, je vápník. Obsah vápníku v sýrech závisí zejména na obsahu sušiny, do určité míry i na použité technologii. Zvláště důležitý je příjem vápníku u dětí.
Dusíkatá hnojiva jsou látky, které se rostlinám dodávají, aby rostly rychleji. Rostliny dusík nevylučují, ale plně ho využívají k růstu. Rostliny, které byly hnojeny dusíkatými hnojivy, poznáme podle velkého vzrůstu, velkých listů, ale takovéto rostliny se lehce ve větru lámou a jsou málo celkově odolné.
Amoniak NH3 a jeho sloučeniny jsou jedním z nejvyužívanějších hnojiv v zemědělství. Vyrábí se přímou syntézou z plynů, takzvaným Haberovým procesem. Plynný amoniak v poslední době nahrazuje freony v chladírenství.
Dusičnan amonný NH4NO3 je další často používané hnojivo bohaté na obsah dusíku. Dnes se však stejně jako síran amonný (NH4)2SO4 a dusíkaté vápno neboli kyanamid vápenatý CaCN2 využívá méně. Dusičnan amonný se také používá k výrobě výbušnin, bengálských ohňů a samozápalných směsí.
Močovina (NH2)2CO neboli diamid kyseliny uhličité se jako hnojivo v poslední době využívá stále více. Její výroba je nenáročná a velmi levná. Močovina se také používá k výrobě kopolymerů, jako jsou například močovinoformaldehydové pryskyřice.
Ostatní dusičnany využívané jako hnojiva nejsou samy o sobě významné. Používají se hlavně ve směsi s dalšími látkami a vytvářejí tak komplexní hnojiva. Například dusičnan sodný NaNO3 a dusičnan draselný KNO3.
