ROUBOVÁNÍ RŮŽÍ je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Švestka je strom z rodu slivoně, na kterém vyrůstají zdraví prospěšné modré až fialové plody – švestky. Jedná se o strom nebo keř, který je až 10 m vysoký. Korunu má obvykle vejcovitou a bohatě větvenou.
Kdy roubovat švestky?
Nejlepší doba k roubování švestek je obvykle koncem zimy nebo začátkem jara, těsně předtím, než začnou pupeny nabobtnávat a začne téct míza. Tehdy je podnož ještě v dormanci, ale strom se už začíná probouzet, což umožňuje lepší kontakt kambia mezi roubem a podnoží.
Roubování v dormanci
Obvykle se provádí koncem zimy nebo začátkem jara, dokud strom ještě spí. Tehdy se také sbírají rouby a skladují se do doby roubování. Pokud sbíráte rouby pro pozdější použití, ujistěte se, že jsou odebrány ze spícího dřeva a správně skladovány. Roubování by se mělo provádět, když je podnož stále v dormanci, ale blíží se začátku aktivního růstu. Pečlivým načasováním roubování na základě těchto faktorů můžete maximalizovat své šance na úspěch.
Roubování v době růstu
Tato metoda se provádí, když strom aktivně roste, obvykle koncem jara nebo začátkem léta. Roubování pupenů, jako je T-řez nebo očkování, se běžně používá koncem léta, kdy kůra snadno klouže. Právě skluz kůry je pro tento druh roubování zásadní. K tomu obvykle dochází koncem léta.
V naší poradně s názvem AMELANCHIER LAMARCKII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Soukup Jindřich.
Mám asi 10 sazenic muchovníku - nevím jaký druh. Dá se množit řízkováním? Kdy se mají řízky odřezat a pak zasadit ?
Děěkuji za zprávu,
Jindřich Soukup.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Muchovník se rozmnožuje výsevem na jaře, dělením a nebo štěpováním. Muchovník se štěpuje snadno. Roubování se s úspěchem provádí na další rostlinné druhy, jako jsou hloh (Crataegus) a jeřáb (Sorbus). Ve vašem případě si můžete obstarat některou z těchto rostlin, která je již zakořeněná a na ni po posledních mrazech naroubovat odstřižený muchovník. Nebo můžete sazenice rozpůlit v jejich kořenovém balu.
Možností roubování a očkování révy vinné je několik, ale z praxe je vyzkoušené, že nejlepší je systém přeroubování zeleného letorostu révy vinné (takzvaně za zelena) na přelomu května a června.
Štěpování, respektive roubování je metoda vegetativního množení, při kterém uměle spojujeme štěp (očko, roub) z jedné rostliny se štěpem z jiné rostliny – po jejich srůstu pak vzniká nová rostlina. Štěpování se používá k úpravě vzrůstu a velikosti, umožňuje ušlechtilé odrůdě růst i v jiných půdních podmínkách odlišujících se od jejích normálních nároků, pomáhá vytvářet speciální tvary (příkladem jsou stromkové růže), u některých rostlin se využívá pro nemožnost jiné metody rozmnožení (řízkování). Při roubování se přenáší větší část stonku se dvěma a více očky, při očkování se na podnož přenáší zpravidla jen jediné očko. Existují různé způsoby roubování i očkování, řadíme sem tyto metody: roubování do rozštěpu; kopulace; očkování (nejčastěji do řezu tvaru „T“, Forkertovo); roubování na plocho; roubování na klínek; boční plátkování; roubování do boku (na kozí nožku), zlepšená (anglická) kopulace.
V naší poradně s názvem USCHLÁ RŮŽE Z JERICHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav Roth.
Dobrý večer.
Když dědeček byl asi měsíc před smrtí dal krabičku a v ní bylo něco co vypadalo
jako koudel.Na otázku co to je odpověděl to je růže z Jericha.Bohužel víc už mi
nestačil říct.70roků neměla vodu.Když jí dám do vody,za jak dlouho se zazelená.
Moc děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pokud ji umístíte do vlažné vody, měla by se vaše růže z Jericha otevřít asi za 4 hodiny, přičemž na plnou velikost se může otevřít až za několik dní. Chcete-li ji „zasadit“, tak naplňte misku oblázky nebo štěrkem a přidávejte vodu, dokud nebudou oblázky ponořené. Umístěte svou Růži z Jericha navrch tak, aby se její kořeny dotýkaly vody. Můžete také vynechat oblázky a dát rostlinu přímo do mělké misky s vodou, ale je známo, že oblázky jí pomáhají vyvážit a také vypadají hezky. Umístěte ji na nepřímé, ale vydatné světlo a čekejte! Použijte destilovanou vodu nebo nechte vodu z kohoutku přes noc odstát, aby se chlór a další chemikálie odpařily, než ji použijete na rostlinu.
Zalévání
Vyměňujte vodu pro svou růži z Jericha každý den, aby byla čistá. (Pokud tu a tam vynecháte den, bude to stále v pořádku.) Vše, co musíte udělat, je natočit si každý večer trochu čerstvé vody. Ráno misku s oblázky sceďte a přidejte odstátou čerstvou vodu.
Největším trikem u zalévání růže z Jericha je nepřehnaně ji zalévat. To je snadné, protože rostlinu stačí vyjmout z vody každý týden, aby si odpočinula. Žádné dohady o tom, kolik vody jí dát nebo jak často. Stačí jí dát každotýdenní krátkou pauzu od vodní misky a je spokojená.
Každý měsíc dejte své růži z Jericha týden bez vody, aby trochu vyschla. Vyberte si každý měsíc stejný týden (první, druhý, třetí, apod.), aby to bylo snadné. Misku s kamínky jednoduše sceďte a rostlinu ponechte na oblázcích, nebo rostlinu úplně vyjměte a dejte na tmavší místo.
Teplota
Růže z Jericha nejlépe prospívá při pokojové teplotě, takže pozor na průduchy, průvan a extrémní výkyvy teplot. Je to sice pouštní rostlina, ale extrémní horko nebo chlad ji mohou stále poškodit.
Očkování vinné révy, známé také jako štěpování, je metoda rozmnožování a šlechtění, která se používá pro výměnu odrůdy nebo zmlazení starších keřů.
Při očkování se na podnož přenese očko (pupen) z jiné odrůdy révy. Pro úspěšné očkování je klíčové správné načasování a provést ho v období, kdy réva bujně roste, tedy když jsou letorosty dostatečně silné a proudí jimi míza. Nejčastěji se očkování provádí od července do září.
Postup očkování révy
Vyberte silný a zdravý letorost na podnoži. Vyřízněte z něj kousek s očkem.
Z nové odrůdy vyberte zdravý letorost a vyřízněte z něj stejný kousek kůry s očkem.
Očko z roubu vložte do podnože tak, aby obě očka k sobě co nejlépe přiléhala.
Místo štěpu důkladně zavažte štěpařskou páskou nebo jiným vhodným obinadlem.
Místo štěpu můžete pro jistotu ošetřit voskem, aby se zabránilo vysychání.
Po očkování je důležité udržovat štěp v dostatečné vlhkosti, aby se podpořilo srůstání.
Alternativy očkování
Roubování
Roubování je další metoda štěpování, kdy se na podnož přenáší celý dřevitý roub. Roubování se často provádí na jaře, zatímco očkování se provádí spíše v létě.
Zimní roubování
Existuje také zimní roubování, které se provádí v době vegetačního klidu.
Ve svém příspěvku PĚSTOVÁNÍ RŮŽÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna Kučerová.
Chtěla bych poprosit o radu proč mi nekvetou růže.zalévám a starám se o ně denně a přihnojuji je kristalonem na plody a květ.Děkuji Kučerová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Anna Kučerová.
Dobrý den prosím o odpověď na otázku,proč mi nekvetly růže.Dostala jsem na jaře tři sazenice růží,keřových,ale ani jedna nekvetla.Starala jsem se prakticky denně,pžihnojovala,zalevala atd.Je pro mě tajemstvým,jakou mají barvu.Prosím o odpověď a děkuji předem Kučerová
Při červnovém roubování révy vinné používáme dřevitý („tvrdý“) roub, který naroubujeme do zeleného letorostu. Po rašení révy je vhodné vytáhnout z paty kmínku zelený letorost, který (aby se nevylomil) vyvazujeme ke kmínku přeroubovávané rostliny. Ideální tloušťka zeleného letorostu pro přeroubování je 5–8 mm.
K roubování se využívá jednoočkový roub, který se seřízne do klínku. Následně rozštípneme zelený letorost a roub postupně do připraveného rozštěpu zasuneme. Očka na roubu a podnoži by měla být postavená proti sobě. Roubové spojení pevně ovážeme roubovací páskou.
V místě roubování je vhodné ponechat list, který zabezpečuje jednak výživu roubového spojení a jednak může stínit roub a omezit vysychání. Horní část roubu není vhodné zamazávat štěpařským voskem. Jestliže dojde k ujmutí, projevuje se intenzivním slzením a vosk by se mohl vymáčet na očko a znemožnit rašení.
Během vegetace začínají nové letorosty intenzivně růst a již v dalším roce je možné tvarovat na keři tažeň a odříznout přeroubovávaný keř. V roce roubování je vhodné z rostliny odstranit květenství, aby jednoleté dřevo nového letorostu vyzrálo. Dobře vyzrálé dřevo je hnědě zbarvené a při ohybu mírně praská.
Tento způsob roubování je velmi jednoduchý a představuje poměrně velkou jistotu úspěšného přeroubování.
Minule jste nám podrobně vysvětlila, jak založit vinici, jak provést výsadbu a jak se o mladé keře starat. Kde získáme sazenice?
Většina zájemců o výsadbu vinic si sadbu koupí; ti, co chtějí vysazovat větší výměru vinic, si ji raději předem objednají u školkaře. Školkaři, jakožto výrobci sazenic, si musí nejprve zajistit zdravý školkařský materiál, tzn. podnože a rouby příslušných odrůd. Garanty za množství a hlavně kvalitu školkařského materiálu jsou tzv. udržovatelé, většinou šlechtitelé, kteří mají dostatečně velké výsadby jednotlivých odrůd a provádějí na nich negativní selekci. To znamená, že vyřazují keře, u kterých se vyskytnou virová či jiná onemocnění, přenositelná tímto materiálem. Touto činností garantují, že rostlinný materiál, který od nich odchází, je zdravý.
Podnožová réva:
Kontroluje to ještě někdo?
Ano, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, zkráceně ÚKZÚZ. Takže školkařům můžeme důvěřovat. Školkaři pak produkují vlastní révové sazenice. Jde o poněkud komplikovaný proces. Nejprve odstraní všechna očka z podnoží a rouby rozstřihají na jednooké části. Pak spojí podnože a rouby – jde tedy o roubování, i když vinaři pro tento krok používají historický výraz: „štěpování“. Je možné to dělat anglickou, čili jazýčkovou kopulací – to je vhodné jen pro malé partie, protože je to časově náročná práce a ještě k tomu se to musí umět. Ve školkách se proto místo nožů používají štěpovací strojky, které nařezávají určitým způsobem, kdy vzniká řez ve tvaru řeckého písmene omega. Ve srovnání s ručními štěpaři jsou štěpovací strojky mnohem výkonnější, a dokonce umí zasouvat rouby do podnoží.
Spojení podnože a roubu štěpovacím strojkem:
Ať už se provádí štěpování ručně nebo strojově, místo spojení se ihned naparafínuje, aby spoje nevysychaly. „Štěpovance“ (podnože spojené s rouby) se ukládají do beden, ve kterých ve vhodnou dobu následuje proces stratifikace. Tím se rozumí, že štěpovanci jsou po určitou dobu vystaveni vyšším teplotám (okolo 30 °C), aby se začal vytvářet kalus – pletivo, jehož prostřednictvím obě části spolu srostou za zvýšených vlhkostních podmínek. Tvorba kalusu se musí kontrolovat. Později začínají rašit očka na roubech – to je signál pro snížení teploty prostředí. Jakmile se vytvoří kalus po celém obvodu štěpovaného místa, stratifikace je ukončena.
Naparafínované vrcholky roubovanců ve stratifikačních bednách:
Při stratifikaci tedy obě části srostou. Narostou při ní už i kořeny?
Mohou narůst, ale nemusí. Pokud ano, bývá to jen pár kořínků, které by rostlinu určitě nevyživily. Proto štěpovance čeká ještě jedno vegetační období, které tentokrát strá
Ve svém příspěvku HORTENZIE SPALENA MRAZEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iveta Lachmanova.
Dobrý den Prosím co mam udělat s květy hortenzie slehl ji jarní mraz vypadá to že jenom květy mám je ostříhat nebo nechat spamatuje se nebo už ne co mam stim.udelat děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Růži.
Dobrý den,
Mám stejný problém. Zapomněla jsem hortenzii schovat na noc, a díky mírnému mrazíku, který v noci úřadoval, jsem ráno našla na hortenzii seschlé hnědé květy ošlehané mrazem. Rostlina zasažena nebyla, ani většina listů. Ale ty nádherné květy to bohužel schytaly..
Existuje nějaká rada jak postupovat? Nechat květy tak, nebo ostříhat?
Ven již přemístím rozhodně až po zmrzlých ..
Blumy lze pěstovat z pecky, ale výsledné stromy nemusí produkovat stejné plody jako původní bluma. Množení semeny je jednou z možností, ale blumy se často množí roubováním, aby se zachovaly požadované vlastnosti oblíbené odrůdy.
Množení semeny
Semena blum lze vysadit a vypěstovat tak nový strom. Klíčení však není vždy snadné a výsledné stromy se mohou od mateřské rostliny lišit kvalitou a velikostí plodů.
Roubování
Mnoho odrůd blům se množí roubováním, při kterém se roub (větev z požadované odrůdy) naroubuje na podnož (jiný strom se silnými kořeny). Tím se zajistí, že nový strom bude mít stejné vlastnosti jako mateřská odrůda.
Klíčení
Semena blum vyžadují období chladu, aby se stimulovalo klíčení (stratifikace). To lze provést v chladničce nebo přirozeným přezimováním venku.
Množení
Po chladném období lze semena vysadit do květináčů nebo přímo ven. Je vhodné použít dobře propustnou půdu a umístit květináč na světlé, ale ne příliš slunné místo.
Trpělivost
Bluma vypěstovaná z pecky může začít plodit až po několika letech. Navíc kvalita plodů často není tak dobrá jako u roubovaných stromů.
Množení řízkováním nebo hřížením
Kromě množení semeny a roubování lze blumy množit také řízkováním nebo hřížením, i zde se zachovávají požadované vlastnosti matečné odrůdy.
Dají se růže řízkovat? Řízkováním lze rozmnožit téměř všechny druhy rostlin včetně růží. Vždy používejte výhony s minimálně třemi až pěti pupeny (očky). Řízky odebírejte ze silnějších vyzrálých letorostů za bezmrazého počasí, nesmějí se už nalévat pupeny. Dřevité řízky ustřihněte v délce 20–30 cm. Šikmý řez pod listovým kolénkem se používá na spodním, rovný řez na horním konci řízku. Odebrané řízky rychle ztrácejí svou sílu, proto je uložte do chladu, do místnosti, ve které nebude mrznout, a nejlépe do vlhkého písku. Nebo řízky založte do země na venkovní stanoviště. Připravené, označené a nasvazkované řízky zapusťte tak hluboko, aby vyčnívala pouze 2–3 tažná očka. Zde zůstanou až do jara. V březnu je můžete začít sázet; mírně šikmo, až po vrchní očko. Lze je ještě přikrýt ze začátku skleněnou lahví, abyste si byli jisti, že výhonek nevymrzne.
Rosa je rod keřovitých rostlin, který se ve volné přírodě vyskytuje v mírném pásu severní polokoule. Dělí se na čtyři podrody a ty se dále dělí na sekce, jako je růže polní, šípková, kaštanová, šedá, podhorská, křovištní, malokvětá, plstnaná, svrasklá a řada dalších. Růže jsou opadavé, vzácně i stálezelené dřeviny. Větve a větvičky jsou až na některé výjimky ostnité. Listy růží jsou střídavé se zubatým okrajem, zakončené jedním lístkem, tedy lichozpeřené, a nejčastěji pětičetné; někdy chlupaté až přisedle žláznaté. Jejich vytrvalé palisty jsou zpravidla přirostlé k řapíku. Důležitou součástí popisu listů, která vystupuje do popředí u prošlechtěných růží, je i sytost vybarvení a jejich lesk. Květy jsou oboupohlavní; u původních botanických druhů mají miskovitý tvar a jsou umístěny jednotlivě nebo ve víceméně chudých (výjimečně bohatých) květenstvích. Velikost květů se u divoce rostoucích růží pohybuje od 2 asi do 10 cm. Barva divokých růží je nejčastěji růžová, a to v různě sytých odstínech, pak čistě bílá, fialově červená; jen málo druhů je žlutých. Plodem je dužnatý šípek, obsahující vitamín C a karoteny. Růže obsahují v okvětních plátcích směsi aromatických silic, takže se můžeme v některých zemích setkat s rozšířeným pěstováním olejodárných růží.
Jak jsme se již zmínili výše, druhů a odrůd růží je nepřeberné množství. Některé jsou sice okouzlující, ale často zhýčkané a podléhající různým chorobám, existují však i růže houževnaté a odolné. Pokud je pro vás nenáročnost na péči důležitější než šlechtěné květy, vybírejte si při nákupu raději původní, botanické druhy růží, ze kterých se nové odrůdy šlechtily, například růži alpskou či galskou. Jsou mrazuvzdorné a odolné vůči chorobám. Zájem o růže spočívá také v jejich nezměrné rozmanitosti. Popínavé růže vytvářejí nádherné zelené stěny, záhony starých a sadových růží velkokvětých a mnohokvětých (čajohybridy, polyantky a floribundy) zase nabízejí hojnost velkolepých květů. A minirůže? Ty vytvářejí záplavu barev na nejmenším možném prostoru. Záleží tedy jen na vás, pro které z nich se rozhodnete.
Výsadba růží – ideální dobou k výsadbě růží je období od října až do zámrazu, v jarním období dny, kdy se teplota pohybuje delší dobu okolo 10 °C, až do počátku rašení sazenic. Velkou pozornost je potřeba věnovat již výběru stanoviště. Růže mají vysoké nároky na sluneční záření, místa, kde slunce svítí méně než pět hodin denně, jsou nevhodná. Dbáme i na dostatečně otevřené polohy, které umožňují proudění vzduchu. To má velký význam z důvodu prevence houbových chorob. Mikroklima místa je velmi důležité, místa u zdí, od kterých se odráží slunce, jsou rovněž nevhodná. Listy růží jsou poměrně náchylné na spálení. Nejlepší je proto záhon, okolo něhož je buď trávník, nebo nízké půdopokryvné rostliny. V bezprostředním okolí růží však udržujeme půdu bez vegetace (40 cm od keře). Pokud jsou růže vysazovány k různým podpěrným konstrukcím, vždy dbáme na jejich dostatečnou vzdálenost od pevných ploch (zdi, plot). Dodržujeme minimální vzdálenost 30 cm, tím je opět zajištěno proudění vzduchu. Často hraje roli i vhodný nátěr těchto opor, některé mohou uvolňovat pro růže toxické látky. Dalším velmi důležitým činitelem je půda. Ideální je lehká, písčitá až hlinitopísčitá, bohatá na živiny a humus. Dobře propustná s pH 6–7. Na místech s jílovitou zeminou buď vyměníme do hloubky cca 40 cm půdu za jinou, nebo můžeme použít substrát pro pěstování růží. Často však stačí přibližně 1/3 země nahradit říčním pískem, přidat dvacet procent rašeliny, vše dobře promíchat a nechat přes zimu promrznout. Na jaře potom do takto upravené zeminy bez obav sázíme. Dáváme pozor i na zamokření, růžím nesvědčí vysoká spodní voda, tudíž je někdy nutná drenáž.
Tato skupina zahrnuje velké množství šplhavých a popínavých růží. Ty, které pocházejí z botanických druhů, vykvétají jen jednou, ale jsou velice bujné a nejlépe vypadají na zdech. Ty méně vzrůstné a pocházející z čajohybridů jsou vhodné na ploty a zástěny a kvetou opakovaně. Další, takzvané gamblery jsou statné, mají však ohebné stonky a lze je tvarovat přes oblouky a pergoly. Tyto růže se vyznačují dlouhými výhony, které nevymrzají. Jde tedy v podstatě o růže sadové, které se nedokážou udržet ve vzpřímené poloze. Nemají samy žádné úponky nebo jiná „zařízení“, která by jim umožňovala aktivně se popínat. Opírají se pouze o konstrukci a musí být přivazovány. Za minimální výšku se u pnoucích růží považují 2 metry. Skupina zahrnuje odrůdy jednou i opakovaně kvetoucí (remontující) s květy plnými, vzácněji prázdnými. Přechod mezi růžemi pnoucími a sadovými, ale i pokryvnými, není v některých případech přesně vymezen a tutéž růži můžete tedy využít různými způsoby.
Jako pěstitelé růží byste před výsadbou měli znát především typ růstu, s nímž je spojena výška rostliny, a barvu květu. Dále pak tvar květu a jeho plnost, délku a bohatost kvetení, vůni, olistění a řadu dalších estetických hodnot.
Polyantky jsou růže mnohokvěté. Mají v květenstvích dokonce desítky květů, které jsou velké od dvou do pěti centimetrů. Růže jsou vzpřímeného vzrůstu a krátí se před zimou přibližně na polovinu původní výšky, tedy asi na 50 cm.
Čajohybridy jsou velkokvěté růže, které mají květy o průměru 9 cm a více, v květenstvích je jich jen několik. U těchto růží ponechávejte před zimou jen dvě až čtyři očka na základních větvích. Z metrové růže vám zbude třeba jen 15 cm. Vypadá to nemilosrdně, ale převážná většina dřeva se opravdu odstranit musí. Jenom tak tyto růže budou po mnoho let přinášet velké a kvalitní květy, neporostou do nežádoucí výšky, a také nezmrznou.
Floribundy jsou růže mnohokvěté. Květenství na lodyze mají obvykle složeno ze 4 až 9 květů, ale jednotlivé květy jsou menší. Jejich průměr je 6–9 cm. Růže této skupiny prořezávejte o poznání méně než třeba čajohybridy. Na každé základní větvi by u nich po provedeném řezu mělo zůstat 5 až 7 oček.
Růže miniaturní jsou vzpřímené keříčky vysoké nejvýše 50 cm. Také je řežte málo, vlastně jen odebírejte prosychající a zmrzlé větvičky a občas vyřízněte nejstarší větvičky.
Růže stromkové jsou odrůdy předešlých skupin, naočkované nikoliv v kořenovém krčku, ale až na vysokém kmínku.
Růže vyžadují písčitohlinitou, lehčí a nepříliš suchou půdu, která má být dostatečně vzdušná a při dešti nebo zálivce má dobře přijímat vodu. Důležité je vydatné zásobení půdy humusem. Půdy příliš těžké, jílovité, trvale zamokřené a studené, kamenité nebo velmi mělké růže naprosto nesnášejí. Podobně se růžím nedaří ani v půdách příliš kyselých nebo zcela písčitých a nedostatečně zásobených humusem.
Korunky stromkových růží k zazimování odlistíme, zkrátíme o nevyzrálé konce výhonů a stáhneme motouzem. Mladší stromkové růže můžeme ohnout bez obav, zvláště byly-li již trochu šikmo zasazeny. Pokládáme je opatrně, abychom je nevylomili na kořenovém krčku nebo v místě případného poranění kmene. Dbáme na to, aby takové zajizvené místo bylo na spodu oblouku. Jednou rukou přidržujeme kmen v blízkosti kořenového krčku a druhou rukou pomalu ohýbáme kmínek dolů, vždy směrem přes čípek zbylý po řezu. Pod korunou upevníme kmen k zemi zkříženými tyčkami nebo háčkem. Chceme-li šetřit dřevěný kůl, vytáhneme jej, a přes zimu nahradíme krátkým kolíkem označujícím díru.
V lehké propustné půdě můžeme pro korunku vyhloubit jamku, ale kde je půda těžší, raději ji klademe na povrch půdy, protože v jamce by se mohla zadržovat voda. Korunku dobře prosypeme ornicí a pokryjeme ještě do výše asi 20 cm nad korunkou, hlavně nad místem očkování. Obalujeme také kmínek a ornici nahrneme nad kořeny. Chráníme tak kmen nejen před mrazem a kolísáním teplot, ale i před případným okusem zvěří. Za silných mrazů chráníme takto ošetřené růže ještě krytem z chvojí.
Obtížnější je ochrana starších stromkových růží se silnými kmeny, které již nelze ohnout a které mají urostlé těžké koruny. Ohnutí je spojeno s nebezpečím zlomu, proto je nutné přezimovat růži buď nastojato, nebo položit kmen. Zdravá růže nepoškozená mrazem si vytvoří na jaře po zpětném usazení brzy zase dostatek nových kořínků.
Kdo chce chránit neohebné stojící stromky obalem, musí k tomu použít vzdušný, lehký a suchý materiál. Nikdy nepoužíváme nepropustnou fólii nebo impregnovaný papír, pod kterými za slunného počasí stoupne vysoko teplota a následující pokles v noci růže tím více poškodí. Nejlepší ochranou nejen proti mrazu, ale i proti vylomení větrem nebo tíhou sněhu je šikmo zarazit tři tyče jako jehlan nad růží, která stojí v jeho středu. Koruna se sváže dohromady, vše se vyplní a obalí slámou nebo senem a pevně sváže dráty. Vždy se také obalí kmen, například propustnou pytlovinou.
Bluma ke svému růstu potřebuje slunné, chráněné místo s dobře propustnou půdou. Vysazujte ji během období vegetačního klidu, buď koncem zimy, nebo začátkem jara. Zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu a chraňte ji před mrazem během kvetení. Pravidelně zalévejte, zejména v období sucha, a prořezávejte, aby si udržela tvar a zdraví.
Výběr stanoviště
Sluneční světlo
Blumám se daří na plném slunci a vyžadují alespoň 6–8 hodin přímého slunečního svitu denně.
Úkryt
Preferují chráněné stanoviště chráněné před silným větrem, který může poškodit květy a odradit opylovače.
Půda
Ideální je dobře propustná, úrodná půda, ideálně s mírně kyselým pH (6–6,5). Vhodné jsou hlinité nebo jílovité půdy, které zadržují vlhkost, pokud se nepřemokří.
Vyhněte se
Výsadbě do mrazových kotlin nebo oblastí náchylných k přemokření.
Výsadba
Načasování
Stromy s holými kořeny vysazujte během období vegetačního klidu (pozdní zima/brzy jaro). Stromy pěstované v kontejnerech lze vysazovat po celý rok, ale obecně je nejlepší brzy na jaře.
Příprava
Stromy s holými kořeny před výsadbou důkladně zalijte a stromy pěstované v kontejnerech namočte. Vykopejte jámu dvakrát tak širokou a stejně hlubokou jako kořenový bal.
Výsadba
Umístěte strom do jámy a ujistěte se, že roub (pokud existuje) je nad úrovní půdy. Zasypte zeminou, jemně ji zpevněte a dobře zalijte.
Opora
Stromy s holými kořeny podepřete klínky, aby je vítr neodfoukl.
Pěstování
Zalévání
Pravidelně zalévejte, zejména během období sucha a během vývoje plodů.
Hnojení
Švestkám prospívá vyvážené hnojení, včetně dusíku, fosforu a draslíku. Zvažte použití organického mulče pro zlepšení úrodnosti půdy.
Prořezávání
Prořezávejte každoročně koncem zimy nebo brzy na jaře, abyste odstranili odumřelé, nemocné nebo křížící se větve. Prořezávejte také pro zachování požadovaného tvaru a velikosti stromu.
Hubení škůdců a chorob
Sledujte škůdce, jako jsou ovocné mušky a pilatky švestkové. Zavádějte vhodná kontrolní opatření, včetně odchytu na lepové desky, organických postřiků nebo užitečného hmyzu.
Sklizeň
Blumy jsou obvykle připraveny ke sklizni koncem léta až začátkem podzimu, kdy mírně změknou a začnou vonět.
Množení
Roubování: Blumy se často množí roubováním na vhodnou podnož myrabel. Vhodných je několik podnoží, přičemž oblíbenou a všestrannou volbou je St. Julien A. Dalšími možnostmi jsou Pixy pro zakrslé rostliny, VVA-1 (Krymsk 1) pro pěstování v nádobách a Adaptabil pro toleranci chudých půd.
Očkování: Očkování pomocí štěpů je další běžnou metodou, která se obvykle provádí koncem léta.
