Rozchodníknádherný (Sedum spectabile) dorůstá do výšky 30–50 cm, jeho stonky jsou vzpřímené, nevětvené, listy má vejčité, šedozelené, kvete velkým plochým květenstvím v růžové, červené i bílé barvě, a to v srpnu až září.
Nepotřebuje moc péče, ale vyžaduje plné slunce, spíše písčitou zem a na živiny chudou půdu. V dobrých a vlhkých půdách nebo na stinném místě se rostliny vytahují, stonky jsou slabé, květy malé a málo barevné. Rozchodník nemusíte pravidelně přihnojovat, zalévat či chránit před jarním úpalem. Nejlépe mu bude ve společnosti jiných rozchodníků, vyšší druhy trvalek by ho utiskovaly a stínily mu.
Ve svém příspěvku ČLÁNEK JE BEZVADNÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bukovský Zdeněk.
Včelařím přes padesát let,
ale mrzí mě,že někteří včelaři přirovnávají včely ke zvěři, která chcípá, žere a lenoší.
Přítel Kavan Petr se takto vyjadřuje ve svých webových stránkách o včelách.
A když jsem mu napsal,že s ním nesouhlasím tak na mě zpustil vlnu nadávek a zloby.
Jsem rád,že jako jednatel spolku, který má 85 členů, jsem se zatím nesetkal s podobným
chováním tzv.včelaře.
Další fenomén dnešní doby je hromadné kácení stromů, keřů i centrech obcí, jako těžba
dřeva do kotlů na biomasu. Domnívám se, že kotle na dřevo propagoval p.Bursík, jako
ekologické topení. Děsí mě dředstava, že naši vnuci si budou promítat filmy jak vypadaly u nás
lesy.
Děkuji Vám za nádherný a poučný článek o včelách.
S pozdravem
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Rozchodník skalní (Sedum reflexum) je asi 7–12 cm vysoká vytrvalá bylina. Habitus v podstatě připomíná smrkovou větvičku. Pěstuje se jako půdopokryvná rostlina se vzpřímenou polohou stonků. Listy má našedlé, květy žluté, měchýřek (plod) se otevírá pouze za deště. Tento rozchodník také roste na suchých, slunečných místech, na skalkách. Kvete od června do července. Je mrazuvzdorný.
Rozchodník skalní obsahuje vitamín C, třísloviny, slizy, kyselinu jablečnou a vinnou, draslík a další látky. Má jemně nakyslou chuť, lze ho použít při přípravě salátů, polévek nebo pomazánek. Působí močopudně a stimuluje činnost střev. Některé rozchodníky vyrostou v novou rostlinu i z části stonku nebo z listu.
V naší poradně s názvem PRVNÍ POMOC FIKUSU BENJAMÍN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
Celé léto byl nádherný a moc se mu dařilo,na zimu jsem ho přemístil z venčí do chodby na schody.Po nějaké době mu začaly žloutnout listy a opadávat,myslel jsem že mu je zima a přesunul jsem ho do jídelny ale nepomohl jsem si.Nějaký čas jsem ho i nezalíval protože jsem si myslel že jsem ho přelil ale opět jsem si nepomohl.Pokud jsou chyceny kořeny z nadměrné zálevky co mám udělat abych ho zachránil.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
U fikusu Benjamin je normální, že v období s krátkými dny začne opadávat listí. Ale je to jen sem tam, rostlina trochu prořídne, ale zůstává vitální. Když to ale začne vypadat jako opelichané koště, tak je zle a musí se to řešit.
Při letnění pokojových rostlin se velmi často stane, že zeminu v květináči během léta osídlí venkovní škůdci, kteří pak užírají kořínky a při jejich přemnožení rostlina chřadne a schazuje listy. V této situaci musí přijít na řadu chemie, která pomůže rostlině zbavit se nechtěných škůdců. Nejlépe se pro tyto účely hodí prostředek s názvem Actara, který své účinné látky rozmístí v celém organismu rostliny od kořenů až po listy a vydrží v ní dva měsíce. Škůdce, který si kousne do některé části takto ošetřené rostliny ihned umírá. Actara se během letnění aplikuje jedenkrát buď postřikem a nebo zálivkou každé 3 měsíce. Při pěstování uvnitř v místnosti stačí jen jedna aplikace na celou dobu. Zkuste tento způsob záchrany a při příštím letnění aplikujte Actaru hned na začátku jako prevenci. Budete překvapen, jak pěkně pak rostliny budou venku prosperovat.
Rozchodník prudký (Sedum acre) je také známý pod českým jménem rozchodník ostrý. Toto pojmenování se vztahuje k jeho ostré, palčivé chuti, kterou se liší od ostatních u nás rostoucích druhů. Je to drobná bylina, která dorůstá při květu výšky kolem 10 cm. Má vystoupavé lodyhy dvojího druhu, a to kratší nekvetoucí, hustě střechovitě listnaté a delší řídce listnaté, kvetoucí. Listy jsou válcovité, cca 3 mm dlouhé, po odumření bělavé. Květenství se skládá ze 2 až 3 vijanů jasně žlutých květů, kterých bývá kolem pěti. Tato vytrvalá, trsnatá rostlina kvete v červnu a červenci. Plody jsou měchýřky. Druh je velice proměnlivý, rozdíly jsou patrné ve tvaru listů i vzhledu trsů. Rozchodník prudký roste dost hojně na slunných stráních, skálách, písčinách, mezích a chudých půdách od nížin po podhůří. Často je pěstován i v kultuře jako houževnatá skalnička. V minulosti byl používán také jako léčivka. Pozor, jedovatá šťáva je obzvlášť nebezpečná pro oči!
Ve svém příspěvku PĚSTOVÁNÍ RÝMOVNÍKU. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Zdravím všechny pěstitele Rýmovníku.Letos jsem ho dal poprve na jaře na balkon a to jsem udělal dobře,roste,jako z vody,má silné výhonky.Doma rostl převysle,slabé výhonky a malé lístky.Sem tam ho pohnojím ekohnojivem.Uvažuji,že z něj udělám sirup,kdo by měl zájem,dal bych mu nějakou větvičku na množení,můj mail:honzahodo@seznam.cz.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jižibaba.
Dobrý den. Já jsem dala rýmovník do truhlíků na okna. Venčení mu opravdu velmi svědčí, je silný a nádherný.
Rozchodník nachový (Hylotelephium telephium) rozkvétá na konci léta a kvete růžovými až purpurově červenými, hvězdovitě otevřenými květy v plochých vrcholičnatých květenstvích. Svou výškou 40–60 cm se řadí mezi rostliny středního až vyššího vzrůstu a patří mezi známé podzimní květiny. Uplatní se ve skalkách, stepních partiích, v kamenných korytech, předzahrádkách vystavených slunci a je vhodný i pro kombinovanou výsadbu. Je to nenáročná okrasná trvalka, která stejně jako jiné druhy rozchodníků dokáže ve svých dužnatých listech zadržovat vodu. Roste v hustých trsech, listy má ovální, holé, lesklé a přisedlé. Plodem je měchýřek.
Vyžaduje propustnou, písčitou, hlinitou půdu, plné slunce a mírnou zálivku. Květy jsou medonosné, dekorativní k řezu, k sušení. Jeho květy se řežou do vázy nebo používají do suchých vazeb. Je vhodný jako součást skalek a stepních partií, záhonů i v nádobách. Jeho květy vydrží ve váze dlouhou dobu.
Rozchodník kamčatský (Sedum kamtschaticum) je nenáročná skalnička se sytě zelenými, dužnatými, lesklými listy pilovitého tvaru. Vykvétá během léta zářivě žlutými kvítky. Rostlina je půdokryvného, poléhavého vzrůstu, 10–20 cm vysoká, plně mrazuvzdorná.
Také tento rozchodník má rád propustnou půdu, snáší velké sucho a přímé slunce. Je vhodný do skalek, na zídky, do kamenných koryt či na okraje záhonů.
Rozchodník velký (Sedum telephium) je až 70 cm vysoká vytrvalá bylina, má hlízovitý kořen, lodyhy dužnaté, v horní části větvené. Listy jsou dužnaté, lžícovitě prohnuté. Kvete drobnými, světle žlutozelenými květy ve vrcholičnatém květenství, a to od července do září. Plodem je měchýřek, který se otevírá jen za deště. Roste ve světlých lesích s mělkou, kamenitou, suchou půdou, dále ve skalních štěrbinách, na štěrkových náspech, někdy i v příkopech či na orné půdě. Vyskytuje se roztroušeně. V minulosti se používal v lidové medicíně, zejména jako bylina na rány. Občas se pěstuje také v zahradách, využívá se především v jejich přírodně koncipovaných částech.
Turan nádherný (Erigeron speciosus) je mrazuvzdorná trvalka, která se velice snadno pěstuje, proto je také na našich zahradách tolik oblíbená. Je velice podobná kopretině, oproti ní však má větší počet jazykovitých květů a kvete dříve. A roste v chocholech. Květy mohou být jednoduché nebo poloplné, v bílé, růžové nebo fialové barvě. Středový terč je vždy žlutý. Kvete od června do srpna. Listy jsou kopinaté, dlouhé, v barvě zelené.
Výška rostliny je 30 až 60 cm. Turan není náročný na pěstování, výborně se hodí k řezu. Daří se mu na přímém slunci, snese však i mírný polostín. V době růstu rostlina vyžaduje bohatou zálivku, ale nemá ráda přemokření.
Vysoké druhy, trvalky, se pěstují v trvalkových záhonech, nízké druhy se výborně hodí do skalek. Po odkvětu se letničky ze záhonu likvidují, vytrvalé druhy u země seřezáváme. Často po seříznutí v sezóně vykvétají ještě jednou.
Turan nádherný pochází ze Severní Ameriky. Vytrvalé druhy vydrží na záhoně řadu let. Letničky po odkvětu likvidujeme. Zemina by měla být dobře propustná.
Rozchodníky jsou běžně pěstované trvalky a skalničky. Nízké, plazivé a polštářové druhy se používají na skalkách či suchých zídkách. Rozchodníky patří i mezi nejvhodnější rostliny do tak extrémních stanovišť, jako jsou zelené zahrady na střechách budov. Některé druhy rozchodníků se hodí rovněž do závěsných nádob. Vyšší druhy najdou uplatnění také v trvalkových záhonech nebo solitérně vysazené v trávníku. Obvykle pětičetné květy rozchodníků jsou oblíbenou pastvou pro včely, čmeláky a motýly. Okrasná hodnota rozchodníků spočívá nejen v různobarevných květech, ale i v dužnatých listech různých barev (světle a tmavě zelené, červené, hnědé, bíle nebo žlutě panašované).
Rozchodníky vyžadují slunná místa, písčité a propustné půdy. Snášejí úpal a sucho, takže pokud zapomenete občas na zálivku, nic se neděje. Množí se pomocí řízků a dělením na jaře. Pokud jde o choroby a škůdce, mohou je napadnout háďátka, šedá plíseň či padlí.
Vřesovcům obvykle vyhovuje slunečné stanoviště nebo polostín. Vřesoviště se může nacházet ve svahu, ale i na rovině. Vřesovce vysazujte do předem připraveného záhonu, a to buď na jaře (od března do května), nebo na podzim (od října do listopadu). Základní podmínkou je, aby rostliny stihly do léta nebo zimy zakořenit a byly tak odolnější proti suchu a mrazu. Vysazujte je nejlépe kvetoucí, abyste mohli daný kultivar ve vřesovišti správně barevně umístit a sladit s jinými rostlinami. Vzdálenost mezi rostlinami při výsadbě by měla odpovídat jejich výšce. To znamená, že to může být v případě nižších druhů dvacet centimetrů, u vyšších druhů od třiceti do padesáti centimetrů. Před výsadbou vložte kořenový bal do odstáté vody, rostlina se snadněji ujme. Ideální zemina (s kyselostí menší než pH 5) by měla pro téměř všechny druhy vřesovců obsahovat písek a rašelinu, také by měla být dostatečně humózní a jen mírně vlhká. Nejlépe je zakoupit speciální substrát v zahradnictví nebo si jej můžete namíchat sami. Pokud půda obsahuje vápník, vyměňte ji, případně do ní vmíchejte rašelinu, jehličí a dubové listí. Výjimkou je vřesovec pleťový, který snese i mírně alkalickou půdu. Po výsadbě namulčujte okolí rostlin drcenou kůrou nebo dubovým listím.
Kořeny těchto rostlin nemají příliš v lásce okopávání, takže se doporučuje důkladně odstranit veškerý plevel již při zakládání vřesoviště. Velmi důležité je zalévat vysazené rostliny během hlavního vegetačního období, a to minimálně do doby, než vzniknou souvislé porosty. Je nutná pravidelná zálivka. Stálou vlhkost pomůže udržet mulčovací vrstva, nejlépe drcená borka, která zároveň omezí prorůstání plevele. Nezapomínejte ani na přihnojování speciálními hnojivy (bez obsahu vápníku!), které jsou určeny pro tyto rostliny. Ale nepřežeňte to, nadbytek živin totiž zvyšuje riziko napadení chorobami a škůdci. Během silnějších mrazů vyžadují čerstvě vysazené druhy vřesovců zimní přikrývku (nejlépe smrkovým chvojím či listím). Brzy na jaře ji však nezapomeňte odstranit. Pokud chcete mít na své zahrádce opravdu nádherný barevný koberec, nezapomeňte rostliny každoročně řezat. Staré rostliny nevypadají pěkně a málo kvetou. Jedině řez vám zajistí kompaktní, hustý tvar a bohaté kvetení. Vřes obecný je nejlepší řezat pozdě na podzim (po odkvětu) nebo na jaře (to však neplatí pro zakrslé kultivary). Vřesovce se naopak musí zase řezat ihned po odkvětu, a to tak, že se jednotlivé špičky zkracují střídavě o třetinu, čtvrtinu a osminu z výšky rostliny.
Vřesovce se množí buď vrcholovými řízky přibližně 7 cm dlouhými, a to nejlépe v letním období (v červenci a srpnu), nebo dělením větších trsů (na jaře).
Tyto na údržbu nenáročné keře kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna až do konce května.
Azalka japonská
Jedná se o keř pocházející z Japonska, který dorůstá do výšky 40 až 60 cm, je listnatý, částečně opadavý, barva listů je zelená, květy pak nápadně oranžové. Azalka má rád polostín až stín.
Tento na údržbu nenáročný keř kvete obvykle velmi bohatě od konce dubna až do konce května.
Listy jsou drobné, oválné, mírně lesklé a středně zelené. V polostínu a stínu jsou téměř neopadavé, na osluněném stanovišti může více než polovina listů přes zimu spadnout a rostlina si na jaře po odkvětu vytvoří nové.
Azalky potřebují lehkou, kyselou, velmi propustnou a nejlépe neustále vlhkou zem, bohatou na železo a fosfor. Používejte speciální hnojiva na rododendrony a azalky, eventuálně vřesovištní rostliny. Ideální jsou jako skupinová výsadba a do vřesovišť.
Buxus zimostrázový
Jedná se o keř dorůstající do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, kvete drobnými žlutými květy. Má rád slunce nebo polostín.
Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních dřišťálů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné.
Buxus snese snad všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Dřišťál Juliin
Jedná se o neopadavý keř, který dorůstá do výšky 2,5 m, barva listů je zelená, květy má žluté. Vyhovuje mu spíše slunce nebo polostín.
Tento stálezelený trnitý keř má vzpřímený tvar a v květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Dřišťál snese všechny typy půd.
Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.
Kdoulovec nádherný
Jedná se o keř dorůstající do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy bílé. Má rád slunce nebo polostín.
Tento rozložitý až vystoupavý opadavý keř se před olistěním obalí záplavou květů podobných jabloňovým (duben až květen).
Po odkvětu kdoulovec zdobí velké žlutavé nebo žlutozelené jablkovité plody, přetrvávající až do pozdního podzimu, mnohdy až do jara. Plody jsou jedlé, ale pro poněkud kyselou a svíravou chuť se obvykle nepojídají samostatně, spíše se přidávají jako dochucovadlo nebo se využívá jejich příjemné vůně.
Kdoulovec je na půdu nenáročný, nejvíce mu vyhovuje slunné stanoviště s běžnou zahradní půdou. Je to krásný solitérní keř použitelný i ve skupinách jako předsadba keřových skupin, ale i pro nižší živé ploty.
Rododendron
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky až 2,5 m, je listnatý neop
Komule Davidova (Buddleia davidii) je krásně kvetoucí keř, dorůstající výšky zhruba 2–5 m, s velkými voňavými květy obsahujícími velké množství nektaru převážně růžové barvy a přitahujícími hlavně motýly, proto je mezi pěstiteli hodně oblíbený. Květy jsou dlouhé až 40 cm, u některých odrůd až 80 cm, a mají tvar protáhlých homolí, připomínajících často šeřík. Pokud odkvetlé květy včas odstraníme, začne nám na bočních výhonech kvést bohatěji. Plodem je tobolka, která obsahuje asi 50 semen. Listy jsou středně zelené, matné a jemně chloupkaté, na podzim opadávají. Keř roste rychle, je hustý a čím je starší, tím hezčí tvar dostává. Zde si můžete prohlédnout nádherný vzhled rostliny označované jménem komule Davidova.
Ve slovenštině má kerblík nádherný název – Trebuľka. Kerblík setý se zde tradičně pěstuje na zahrádkách a Slováci jej používají na ochucování salátů, polévek, omáček a různých druhů masa.
Tento oblíbený opadavý keř dorůstá do výšky 0,5 až 3 m a kvete podle odrůdy od května do srpna v bílé, růžové nebo červené barvě. Růžově kvetou kultivary ´Purpurea´, ´Piccolo´, ´Eva Supreme´ (k nim viz níže). Vajgélie v době květu dobře vyniknou jako dominantní solitér uprostřed travnaté plochy, vhodné jsou i do živých plotů, dobře vypadají rovněž vysazené ve skupinách. Oválné listy jsou dlouhé 5 až 10 centimetrů a u některých odrůd mají i okrasný význam (odrůdy s dvoubarevnými listy, které jsou dekorativní i v době, kdy nekvetou). V současnosti se pěstuje mnoho kříženců souhrnně označovaných jako Weigela hybrida.
Vajgélie potřebuje přiměřeně výživnou půdu a plné slunce, případně jen slabé zastínění. Je vhodná i do nižších poloh, neboť se považuje za mrazuvzdornou. V tuhých zimách sice může namrznout, ale po řezu dobře regeneruje. Na jaře přihnojujte kompostem. Na vhodném stanovišti jsou vajgélie dlouhověké a vypadají nádherně i déle než padesát let. Doporučuje se kombinovat je s tavolníkem, pustorylem či trojpukem. Keř se rozmnožuje bylinnými řízky, dřevité špatně rostou. Každý rok proveďte řez starších větví, aby si keř zachoval mohutnost a krásně kvetl. Staré rostliny s neuspořádaným růstem seřízněte úplně, zdokonalíte tím jejich habitus, ale jednu sezonu nepokvetou.
Weigela florida 'Nana Purpurea'
Tento polokulovitý nízký opadavý keř dorůstá do výšky cca 1 metru. Tmavé listy jsou podlouhle vejčité a vstřícné. Růžové květy jsou zvonkovité, uvnitř světlejší až bílé. Objevují se na přelomu května a června, koncem léta pak keř nakvétá znovu. Kvůli bohatšímu kvetení je vhodné po odkvětu nové výhony zkrátit o třetinu až polovinu jejich délky. Keř vysaďte na teplé, slunné stanoviště s propustnými, středně vlhkými humózními půdami. Tento kultivar je vhodný do skupinových výsadeb, ale i jako solitér.
Tento zakrslý a kompaktní kultivar vajgélie roste cca do výšky okolo 0,6 m. Kvete od června do září růžovými květy. Listy jsou opadavé, elipsovité a zelené. Zasaďte do mírně vlhké živné půdy na slunné stanoviště. Také tento kultivar dobře snáší řez a lze jej tedy velmi snadno tvarovat. Je vhodný do předzahrádek nebo skupinových výsadeb.
Tento kultivar má výrazně růžové nálevkovitě zvonkovité květy, které mohou být cca 3 až 4 cm dlouhé. Keř dorůstá do výšky 1,5 až 1,8 m. Rozkvétá bohatě koncem května či začátkem června a kvete až do zámrazu. Lze jej využít jak do skupino
Vděčná trvalka dlužicha purpurová (Heuchera americana) je nápadná robustními červenavě vybarvenými listy, které mají výrazné mramorovaní. Květy jsou drobné, bílé. Rostlina vytváří poměrně bujné růžice lesklých, vínově červených listů. Květy jsou drobné, bílé a vyrůstají na poměrně vysokých lodyhách (25–30 cm), kvete od dubna do června. Dlužicha purpurová je vysoká do 50 cm a její šíře je okolo 40 cm. Je tedy vhodná jako pokryvná rostlina i na větší plochy.
Není náročná na půdu, vyžaduje slunce, ale dobře snáší také polostín, pak jsou však listy méně vybarvené. Tato trvalka je vhodná pro smíšené záhony, na obruby, kobercové výsadby i do nádob. Nesnáší stálé sucho. Na jaře je nutné sestřihnout poškozené listy. Jestliže chcete pěkné bochánky listů v různém zbarvení, vysazené mezi kameny, a pískem vysypané záhonky japonské zahrádky, určitě se vám dlužichy budou hodit. Stejně tak ale najdou místo v pravé české venkovské zahradě, protože snadno a rychle rostou, a pokud je necháte rozbujet, jejich trsy se prolnou v nádherný pestrý porost.
Rod dlužicha (Heuchera) zahrnuje asi padesát druhů, vesměs původem ze Severní Ameriky. V evropských okrasných zahradách se začaly dlužichy objevovat poměrně pozdě, teprve když zámečtí zahradníci potřebovali do barokních a rokokových zahrad trvalky do barevných kompozic záhonů. V minulém století byly v oblibě vždy spíše výrazně kvetoucí rostliny, šlechtění efektních barev listů se rozmohlo až s módou orientálních zahrad, v nichž se trsy rostlin vysazují do souměrných tvarů s pokud možno stálou barevností.
Současné barevné odrůdy dlužich jsou výsledkem křížení především druhů Heuchera americana a Heuchera sanguinea. Temně červené listy jsou okrouhlé, vykrajované, někdy zkadeřené. Podle barvy listů se pak volí místo výsadby – světlé, zejména žluté odrůdy potřebují polostín, protože přímé slunce na povrchu listů vytváří nevzhledné skvrny. Naopak odrůdy s červenými a tmavými listy vysazujeme na slunce – jinak totiž ztrácejí syté vybarvení. Barva listů se drží od časného jara až do pozdního podzimu, proto jsou dlužichy ideální pro kombinovanou výsadbu společně s hostami, pelyňky, okrasnými trávami nebo šalvějemi. Hodí se i k osazování větších květináčů nebo truhlíků, společně s výrazněji kvetoucími letničkami. Pro pěkné vybarvení a bohaté kvetení potřebují půdu bohatou na humus, raději kyselejší, dobře propustnou, ale také dobře držící vláhu. Denní zalévání na sušších místech nebo v nádobách je nutností, pokud je tedy dáváte do truhlíků, hodí se určitě nějaký systém samozavlažování. Na jaře přidejte rostlinám vždy čerstvý kompost.
Šlechtitelé se každým rokem předhánějí v tom, co nového v oboru dlužich nám nabídnou. Výhodou je, že dobře předpěstovaná dlužicha má již jako mladá rostlinka barvu, která se později nezmění, takže vidíte, co kupujete.
