Téma: 

rozchodník ostrý


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

SEDUM - ROZCHODNÍK

Rozchodník ostrý

Rozchodník ostrý je synonymem pro rozchodník prudký, viz tedy více o tomto druhu v podkapitole o rozchodníku prudkém.

Detail odstavce: Rozchodník ostrý
Zdroj: Sedum - rozchodník
Zveřejněno: 22.12.2014

SEDUM - ROZCHODNÍK

Rozchodník kamčatský

Rozchodník kamčatský (Sedum kamtschaticum) je nenáročná skalnička se sytě zelenými, dužnatými, lesklými listy pilovitého tvaru. Vykvétá během léta zářivě žlutými kvítky. Rostlina je půdokryvného, poléhavého vzrůstu, 10–20 cm vysoká, plně mrazuvzdorná.

Také tento rozchodník má rád propustnou půdu, snáší velké sucho a přímé slunce. Je vhodný do skalek, na zídky, do kamenných koryt či na okraje záhonů.

Na těchto fotografiích se můžete podívat, jak žlutě září kvítky rozchodníku kamčatského.

Detail odstavce: Rozchodník kamčatský
Zdroj: Sedum - rozchodník
Zveřejněno: 22.12.2014

SEDUM - ROZCHODNÍK

Rozchodník prudký

Rozchodník prudký (Sedum acre) je také známý pod českým jménem rozchodník ostrý. Toto pojmenování se vztahuje k jeho ostré, palčivé chuti, kterou se liší od ostatních u nás rostoucích druhů. Je to drobná bylina, která dorůstá při květu výšky kolem 10 cm. Má vystoupavé lodyhy dvojího druhu, a to kratší nekvetoucí, hustě střechovitě listnaté a delší řídce listnaté, kvetoucí. Listy jsou válcovité, cca 3 mm dlouhé, po odumření bělavé. Květenství se skládá ze 2 až 3 vijanů jasně žlutých květů, kterých bývá kolem pěti. Tato vytrvalá, trsnatá rostlina kvete v červnu a červenci. Plody jsou měchýřky. Druh je velice proměnlivý, rozdíly jsou patrné ve tvaru listů i vzhledu trsů. Rozchodník prudký roste dost hojně na slunných stráních, skálách, písčinách, mezích a chudých půdách od nížin po podhůří. Často je pěstován i v kultuře jako houževnatá skalnička. V minulosti byl používán také jako léčivka. Pozor, jedovatá šťáva je obzvlášť nebezpečná pro oči!

Zde se můžete podívat na nádherné žluté květenství tohoto rozchodníku prudkého.

Detail odstavce: Rozchodník prudký
Zdroj: Sedum - rozchodník
Zveřejněno: 22.12.2014

SEDUM - ROZCHODNÍK

Rozchodník nádherný

Rozchodník nádherný (Sedum spectabile) dorůstá do výšky 30–50 cm, jeho stonky jsou vzpřímené, nevětvené, listy má vejčité, šedozelené, kvete velkým plochým květenstvím v růžové, červené i bílé barvě, a to v srpnu až září.

Nepotřebuje moc péče, ale vyžaduje plné slunce, spíše písčitou zem a na živiny chudou půdu. V dobrých a vlhkých půdách nebo na stinném místě se rostliny vytahují, stonky jsou slabé, květy malé a málo barevné. Rozchodník nemusíte pravidelně přihnojovat, zalévat či chránit před jarním úpalem. Nejlépe mu bude ve společnosti jiných rozchodníků, vyšší druhy trvalek by ho utiskovaly a stínily mu.

Zde se můžete podívat, jak rozmanitě rozchodník nádherný kvete.

Detail odstavce: Rozchodník nádherný
Zdroj: Sedum - rozchodník
Zveřejněno: 22.12.2014

SEDUM - ROZCHODNÍK

Rozchodník skalní

Rozchodník skalní (Sedum reflexum) je asi 7–12 cm vysoká vytrvalá bylina. Habitus v podstatě připomíná smrkovou větvičku. Pěstuje se jako půdopokryvná rostlina se vzpřímenou polohou stonků. Listy má našedlé, květy žluté, měchýřek (plod) se otevírá pouze za deště. Tento rozchodník také roste na suchých, slunečných místech, na skalkách. Kvete od června do července. Je mrazuvzdorný.

Rozchodník skalní obsahuje vitamín C, třísloviny, slizy, kyselinu jablečnou a vinnou, draslík a další látky. Má jemně nakyslou chuť, lze ho použít při přípravě salátů, polévek nebo pomazánek. Působí močopudně a stimuluje činnost střev. Některé rozchodníky vyrostou v novou rostlinu i z části stonku nebo z listu.

Zde se můžete přesvědčit, že lístky rozchodníku skalního opravdu vypadají jako jehličí.

Detail odstavce: Rozchodník skalní
Zdroj: Sedum - rozchodník
Zveřejněno: 22.12.2014

SEDUM - ROZCHODNÍK

Rozchodník velký

Rozchodník velký (Sedum telephium) je až 70 cm vysoká vytrvalá bylina, má hlízovitý kořen, lodyhy dužnaté, v horní části větvené. Listy jsou dužnaté, lžícovitě prohnuté. Kvete drobnými, světle žlutozelenými květy ve vrcholičnatém květenství, a to od července do září. Plodem je měchýřek, který se otevírá jen za deště. Roste ve světlých lesích s mělkou, kamenitou, suchou půdou, dále ve skalních štěrbinách, na štěrkových náspech, někdy i v příkopech či na orné půdě. Vyskytuje se roztroušeně. V minulosti se používal v lidové medicíně, zejména jako bylina na rány. Občas se pěstuje také v zahradách, využívá se především v jejich přírodně koncipovaných částech.

Zde si můžete prohlédnout nenápadnou krásu tohoto rozchodníku velkého.

Detail odstavce: Rozchodník velký
Zdroj: Sedum - rozchodník
Zveřejněno: 22.12.2014

SEDUM - ROZCHODNÍK

Rozchodník nachový

Rozchodník nachový (Hylotelephium telephium) rozkvétá na konci léta a kvete růžovými až purpurově červenými, hvězdovitě otevřenými květy v plochých vrcholičnatých květenstvích. Svou výškou 40–60 cm se řadí mezi rostliny středního až vyššího vzrůstu a patří mezi známé podzimní květiny. Uplatní se ve skalkách, stepních partiích, v kamenných korytech, předzahrádkách vystavených slunci a je vhodný i pro kombinovanou výsadbu. Je to nenáročná okrasná trvalka, která stejně jako jiné druhy rozchodníků dokáže ve svých dužnatých listech zadržovat vodu. Roste v hustých trsech, listy má ovální, holé, lesklé a přisedlé. Plodem je měchýřek.

Vyžaduje propustnou, písčitou, hlinitou půdu, plné slunce a mírnou zálivku. Květy jsou medonosné, dekorativní k řezu, k sušení. Jeho květy se řežou do vázy nebo používají do suchých vazeb. Je vhodný jako součást skalek a stepních partií, záhonů i v nádobách. Jeho květy vydrží ve váze dlouhou dobu.

Na těchto fotografiích se můžete podívat, jak vypadá rozchodník nachový.

Detail odstavce: Rozchodník nachový
Zdroj: Sedum - rozchodník
Zveřejněno: 22.12.2014

KUNG PAO

Co je to kung-pao

Kung-pao pochází z čínské pekingské oblasti, kde se mu říká Gong-Bao. Pokrm musí být pikantně ostrý i příjemně sladkokyselý, s červeným nádechem omáčky. Bez použití kvalitní sójové omáčky a celých sušených chilli papriček opravdové kung-pao nevytvoříme. Originální recept neobsahoval zeleninu. Stačilo pár ingrediencí, wok, pořádně silný plamen a za 3 minuty bylo kung-pao hotové.

Detail odstavce: Co je to kung-pao
Zdroj: Kung pao
Zveřejněno: 15.2.2016

SEDUM - ROZCHODNÍK

Pěstování rozchodníku

Rozchodníky jsou běžně pěstované trvalky a skalničky. Nízké, plazivé a polštářové druhy se používají na skalkách či suchých zídkách. Rozchodníky patří i mezi nejvhodnější rostliny do tak extrémních stanovišť, jako jsou zelené zahrady na střechách budov. Některé druhy rozchodníků se hodí rovněž do závěsných nádob. Vyšší druhy najdou uplatnění také v trvalkových záhonech nebo solitérně vysazené v trávníku. Obvykle pětičetné květy rozchodníků jsou oblíbenou pastvou pro včely, čmeláky a motýly. Okrasná hodnota rozchodníků spočívá nejen v různobarevných květech, ale i v dužnatých listech různých barev (světle a tmavě zelené, červené, hnědé, bíle nebo žlutě panašované).

Rozchodníky vyžadují slunná místa, písčité a propustné půdy. Snášejí úpal a sucho, takže pokud zapomenete občas na zálivku, nic se neděje. Množí se pomocí řízků a dělením na jaře. Pokud jde o choroby a škůdce, mohou je napadnout háďátka, šedá plíseň či padlí.

Detail odstavce: Pěstování rozchodníku
Zdroj: Sedum - rozchodník
Zveřejněno: 22.12.2014

PTAČÍ ZOB

Ptačí zob množení

Nejčastěji se ptačí zob množí řízkováním. Řízkování není nic složitého, je to opravdu jednoduché. Jeho hlavní výhodou je, že je to rychlé a že získáte během krátké doby mnoho sazenic. Potřebujete k tomu pouze ostrý nůž a stimulátor na zakořenění, což není nic nákladného. Velikou výhodou je, že získáte hned velké rostliny, na které nemusíte čekat tak dlouho, jako kdybyste začali množením ze semen. Postup je asi takový: Z mladých letošních větviček od července do října nařežeme zešikma řízky, které namočíme do stimulátoru a vysadíme do malých květináčů nebo přímo sadbovačů. Přikryjeme fólií a vysazujeme až příští rok z jara. Přes zimu je můžeme nechat zapuštěné v zemi nebo schovat do sklepa.

Detail odstavce: Ptačí zob množení
Zdroj: Ptačí zob
Zveřejněno: 16.11.2014

TATARSKÝ BIFTEK

Tatarský biftek z lososa

Ingredience: 1 kg lososa, 4 žloutky, 2 cibule nebo 4 šalotky, 4 stroužky česneku, olivový olej, worcesterská omáčka, ostrý kečup, sůl, pepř

Postup: Lososa stáhneme z kůže. Středem ryby jde pruh tmavšího masa, které odkrojíme a upravíme jinak, na biftek použijeme pouze červené maso (tmavé maso dodává trochu nahořklou příchuť). Odkrojíme maso podél páteře a žeber na filety, které naškrábeme nožem najemno. Přidáme nadrobno nakrájené cibule, prolisovaný česnek, žloutky, sůl, pepř, kečup a worcesterskou omáčku. Směs promícháme, dochutíme a přidáme olivový olej. Znovu pořádně zpracujeme, až se tekuté ingredience vsáknou do masa. Podáváme namazané na topince z bílého pečiva potřené česnekem nebo česnekovým máslem. Chutná téměř jako skutečný tatarský biftek.

Detail odstavce: Tatarský biftek z lososa
Zdroj: Tatarský biftek
Zveřejněno: 6.9.2015

MNOŽENÍ ŘÍZKOVÁNÍM

Řízkování kaktusů

Kaktusy se dají množit buď dělením, nebo pomocí stonkových řízků. Pro úspěšné vytvoření hladkých řezů je velmi důležitý naprosto čistý a ostrý nůž. Řízkování je dobré si nejprve vyzkoušet na listnatých kaktusech. Vyberte si silný a zdravý „list“ a odřízněte jej v dolní třetině nožem. Pak jej rozřežte na 5–7 cm dlouhé kousky (řízky). Ponechejte je asi tři dny volně na vzduchu, aby řezné rány oschly. Teprve potom tyto kousky vsaďte vzpřímeně asi 2 cm hluboko do substrátu bohatého na písek, substrát k řízkům mírně přitlačte. Když je umístíte na světlo a do tepla (ne na přímé slunce) a budete je častěji zalévat, vytvoří si rostlinky již během jednoho měsíce kořínky, takže je můžete přesadit do květináčů.

Řízkování kaktusů foto

Zde jsou fotografie, na kterých je vidět odběr řízků u kaktusů.

Řízkování kaktusů video

Zde jsou video návody, na kterých je vidět řízkování kaktusů.

Detail odstavce: Řízkování kaktusů
Zdroj: Množení řízkováním
Zveřejněno: 17.3.2014

KRŮTÍ GULÁŠ

Krůtí guláš s rajčaty

Ingredience: 100 g slaniny, 2 velké cibule, 800 g krůtího masa, 2 rajčata, 2 papriky, 1 lžíce sádla, 2 bobkové listy, 2–3 lžíce sušeného strouhaného chleba, hladká mouka, mletý kmín, mletý pepř, mleté nové koření, tymián, mletá sladká paprika, majoránka, česnek, sůl, feferonky

Technologický postup: Slaninu a cibuli nakrájíme na kostičky a krůtí maso na kostky. Slaninu vyškvaříme se lžící sádla a necháme zpěnit cibulku. Zasypeme sladkou mletou paprikou, vložíme maso a ze všech stran jej osmahneme. Okořeníme mletým kmínem, mletým pepřem, tymiánem a mletým novým kořením, přidáme bobkový list a osolíme. Kdo má rád ostrý guláš, může přidat feferonky. Podlijeme horkou vodou, přiklopíme poklicí a dusíme cca 15 minut. Pak přisypeme strouhaný chleba, promícháme, podle potřeby dolijeme vodu a přidáme spařená, oloupaná a nadrobno nakrájená rajčata. Opět přiklopíme a dusíme asi 15 minut doměkka. Je-li potřeba, dohustíme moukou rozmíchanou ve studené vodě. Přidáme jádřinců zbavené a na proužky nakrájené papriky a krátce povaříme. Na závěr okořeníme majoránkou a prolisovaným česnekem. Podáváme s těstovinami, houskovým knedlíkem nebo s rýží.

Detail odstavce: Krůtí guláš s rajčaty
Zdroj: Krůtí guláš
Zveřejněno: 13.2.2017

JAK SE DĚLÁ KARLOVARSKÝ KNEDLÍK

Jak se dělá karlovarský knedlík v páře

Ingredience: 10 rohlíků, svazek hladkolisté petrželky, sůl a pepř, 3 vejce, 250 ml mléka, 50 g másla

Postup: Rohlíky očistěte od máku a nakrájejte je na kostičky o straně přibližně 1 centimetr. Kostičky pak rozprostřete na plech a nechte ideálně přes noc „okorat“ a trochu ztvrdnout. Druhý den rohlíky přesypte do velké mísy, přidejte k nim sůl, pepř, mléko, rozpuštěné máslo a také žloutky. Dodejte nasekanou hladkolistou petrželku (nebojte se toho množství, jen ať je knedlík pěkně barevný!), z bílků vyšlehaný sníh a rukama vypracujte hmotu, která alespoň trochu drží při sobě. Pracovní plochu pokryjte potravinovou fólií. Polovinu rohlíkového základu položte doprostřed a vytvarujte podélnou šišku. Tu poté zabalte do připravené fólie, strany pořádně zafixujte a celý knedlík ještě jednou pro jistotu obalte ve fólii. Stejně postupujte i v případě druhé poloviny těsta. Oba knedlíky ve fólii vložte do parního hrnce nebo do páry na podložku v hrnci a vařte 30 minut. Když je hotovo, položte knedlíky na prkénko a propíchejte je vidlicí, aby unikla pára. Poté už jen potravinovou fólii zcela odstraňte, knedlíky nakrájejte (postačí ostrý nůž) a servírujte.

Detail odstavce: Jak se dělá karlovarský knedlík v páře
Zdroj: Jak se dělá karlovarský knedlík
Zveřejněno: 15.3.2015

RANUNCULUS

Pěstování

Záhonové pryskyřníky vyžadují slunné stanoviště nebo polostín. Daří se jim na chladném stanovišti, kde vydrží kvést nejdéle. Snesou krátkodobě i teploty bod bodem mrazu. Možno množit výsevem vždy zjara. Na podzim lze množit dělením trsů. Hlízy se sázejí v březnu 5 cm hluboko do půdy. Před sadbou je třeba nechat hlízy přes noc namočené ve vodě. Pryskyřníky sázené v březnu vykvétají v červnu. Jelikož není rostlina mrazuvzdorná, je nutné na zimu hlízu ze země vyndat. Rostlina preferuje dobře propustnou vlhkou půdu. Má ráda přímé světlo a je mrazuvzdorná. Květinu můžeme uchovat pomocí silikagelu nebo sušením tak, že ji pověsíme na suché tmavé stanoviště květy dolů.

Mnohem lépe než jako solitéry vyniknou tyto rostliny v hustších porostech. Hodí se na okraje záhonů i jako součást skalek. Jsou také tradiční součástí asijské zahrady. Oblíbené jsou žluté, červené, oranžové, růžové nebo i bílé pryskyřníky. Nabízejí opravdu celou paletu pestrobarevných odstínů. Podmínky pro jejich pěstování v Čechách nejsou úplně optimální, přesto je již k dispozici řada nádherných kultivarů, které na vlastní zahrádce můžete vyzkoušet. Pryskyřníky jsou náchylné na nízké teploty a ostrý vítr. Jestliže jim vytvoříte optimální podmínky pro jejich růst, budou vám kvést až šest týdnů. Po odkvětu je můžete ostříhat. Na příští sezónu se doporučuje uschovat nově narostlé hlízy. Ty by po celou zimu měly být v suchu a v chladu. Pokud se chystáte na tuto nebo příští sezónu pořídit novou rostlinku, pořádně si ji při koupi prohlédněte. Některé květiny jsou vhodné pro výsadbu do květináčů, jiné spíše pro řez.

Detail odstavce: Pěstování
Zdroj: Ranunculus
Zveřejněno: 28.5.2018

JAK SPRÁVNĚ HNOJIT TRÁVNÍK

Co vše můžete ještě pro svůj trávník udělat

Vertikulace trávníku

Vertikulace neboli prořezávání zlepšuje přístup vody, vzduchu a živin k travním kořenům. Při vertikulaci dochází k narušení kořenů trávy a to ji povzbuzuje k rozrůstání. Vertikulace se provádí pomocí prořezávacích hrábí nebo motorovým vertikulátorem brzy na jaře. Ostrými hroty, které se podobají hrábím, narušíte plsť vytvořenou na povrchu půdy. Budete-li prořezávání dělat v době sucha, bude se vám pak narušená plsť lépe vyhrabovat.

Zavlažování trávníku

Zavlažování trávníku by se mělo provádět alespoň jednou týdně, ve velkých teplech je potřeba zavlažovat častěji. Zavlažování byste měli provádět nejlépe ve večerních hodinách, protože zabráníte odpařování vody působením sluníčka. Trávník je potřeba zavlažovat vždy důkladně. Když budete zavlažovat často a malým množstvím vody, bude mít trávník jen povrchové kořeny (nebudou mít důvod prorůstat hluboko do země, když vodu můžou čerpat z povrchu).

Sekání trávníku

Trávník je třeba sekat pravidelně, vždy alespoň jednou za týden. Používáte-li příliš mnoho hnojiv, nebude vám sekání jednou týdně rozhodně stačit. Je pravidlem, že tráva by se měla sekat vždy, když vyroste o dva až tři centimetry. Ideálním časem pro sekání trávy jsou odpolední a večerní hodiny, kdy jsou stébla trávy suchá. Při sekání byste měli mít nůž sekačky ostrý a ve výšce asi sedm centimetrů nad zemí. Rozhodně se vyhněte sekání v období velkého sucha, mohlo by se stát, že na trávníku budou místo krásně zeleného povrchu vypálené fleky.

Určitě se najde řada dalších pravidel a doporučení, jak se o trávník starat, například jak odstraňovat plevel, jak se zbavovat mechu či jak řešit nějaký konkrétní problém. Budete-li se však řídit uvedenými základními radami, určitě budete se svým trávníkem spokojeni.

Detail odstavce: Co vše můžete ještě pro svůj trávník udělat
Zdroj: Jak správně hnojit trávník
Zveřejněno: 27.2.2015

KŘEN

Rostlina křen selský

U křenu selského (Armoracia rusticana) nejsou ani tak důležité listy nebo květy, jako spíš tlustý kořen v zemi. Při jeho naříznutí se začnou uvolňovat silice, které vyvolávají slzení, stejně jako při krájení cibule. Zároveň se postarají o uvolnění ucpaných dýchacích cest a čelních dutin. S tím je spojeno i léčebné užívání: křen rozpouští sliz a užívá se nastrouhaný s medem nebo cukrem jako prostředek proti kašli (třikrát denně jedna čajová lžička). Látky v křenu brzdí infekce. Křen se rovněž často používá v kuchyni. Aby nebyl příliš ostrý, je dobré jej spařit trochou horkého vývaru, poté ke křenu můžeme přidat strouhané sladké jablko nebo trochu mrkve. Přidáváme-li křen do konzervované červené řepy, krájíme ho očištěný na kolečka nebo jej hruběji nastrouháme, aby se mohl jíst spolu s řepou.

Křen selský je vytrvalá, 30 až 150 cm vysoká bylina. Lodyha je přímá, jemně rýhovaná, dutá, větvená. Přízemní listy jsou až 80 cm dlouhé, eliptické, zubaté, dlouze řapíkaté. Dolní lodyžní listy, které během vegetace odumírají, jsou peřenolaločné, krátce řapíkaté, horní lodyžní listy pak podlouhlé až kopinaté, zubaté nebo i celokrajné, přisedlé zúženou bází. Květenství se objevuje na konci větví a je složené z mnoha hroznů, květy jsou stopkaté, 4četné, špinavě bílé. Plodem je šešulka. Křen kvete v květnu až červenci.

Křen podáváme jemně nastrouhaný k vařenému nebo pečenému masu nebo z něj upravujeme křenové omáčky, zejména na tučná vepřová masa (ovar, uzené). Křen dobře opereme kartáčkem, pak ho tence oloupeme a jemně nastrouháme, ale vždy až těsně před podáním, aby stykem se vzdušným kyslíkem neztrácel vitamíny.

Používá se jako přísada k jídlům, zejména masitým. Fytoncidního působení křenu je také využíváno při nakládání okurek nebo červené řepy, k nimž se přidávají plátky křenu, díky kterému naložené směsi nepodléhají (nebo alespoň podléhají později) plesnivění.

Detail odstavce: Rostlina křen selský
Zdroj: Křen
Zveřejněno: 28.10.2016

RECEPTY NA KNEDLÍKY

Houskový knedlík kynutý

Houskové knedlíky jsou variantou kynutých knedlíků. Kynuté znamená kypřené, a toho lze dosáhnout buď použitím droždí, nebo kypřicího prášku. Základem pro přípravu bývá hrubá nebo polohrubá mouka, vejce rozmíchané v tekutině (nejlépe jen žloutek, protože bílkem těsto ztuhne), sůl (půl lžičky na 0,5 kg mouky), droždí (půl kostičky na 0,5 kg mouky) a mléko nebo voda (minimálně 1/4 l, lepší než voda je sodovka, která knedlík více nakypří). A do klasických houskových knedlíků se navíc přidává na kostičky nakrájené pečivo (rohlíky, housky), které by mělo být alespoň den staré. Na dávku 0,5 kg mouky stačí jedna houska nebo jeden rohlík. Knedlíky by měly být nadýchané a neměly by být rozvařené. Proto je někdo raději vaří jen v páře a ne ve vodě. Jaký je tedy pracovní postup?

Do mísy nasypte mouku, osolte ji, přidejte v misce rozmíchané droždí a po částech přilévejte vlažnou tekutinu (mléko nebo sodovku) s rozšlehaným žloutkem. Zadělávejte vláčné těsto, do něhož zapracujte na kostičky nakrájenou housku. Těsto vypracovávejte tak dlouho, dokud se nebude lepit na vařečku nebo na stěny nádoby. Takto připravené těsto poprašte moukou, mísu přikryjte čistou utěrkou a nechte na teplém místě vykynout. Čím déle těsto odpočívá, tím je chutnější. Z vykynutého těsta pak vypracujte válečky, asi tak 20 cm dlouhé, a nechte je ještě chvilku (cca 10 až 15 minut) kynout.

Do hrnce dejte vařit vodu, mírně ji osolte, a když se voda začne vařit, vložte do ní válečky knedlíků a vařte je pod pokličkou 20 až 25 minut. Na začátku vaření je podeberte vařečkou, aby se nepřilepily ke dnu. Lepší je vařit knedlíky ve větší nádobě, aby měly prostor. Také by se jich nemělo vařit hodně najednou, protože vařením ještě nabudou a nemusely by se pak do hrnce vejít. Běžné je tak vařit dva válečky najednou. Během vaření knedlíky pravidelně obracejte. Uvařené je vyjměte a ihned propíchejte vidličkou, aby z nich vyprchala pára a nesrazily se. Co nejdříve je nakrájejte na plátky, pokud nemáte kráječ, stačí nit nebo ostrý nůž.

Detail odstavce: Houskový knedlík kynutý
Zdroj: Recepty na knedlíky
Zveřejněno: 8.7.2015

TOLSTOLOBIK - RECEPTY

Tolstolobec pestrý

Tolstolobec pestrý je ryba vyskytující se původně v řekách střední a jižní Číny. Jako druh vhodný pro rybniční chov byl vysazen v mnoha oblastech světa. Na naše území byl dovezen v roce 1964 z území tehdejšího SSSR a v 70. letech byl chov doplněn jedinci pocházejícími z Maďarska. Dodnes je chován jako doplňková ryba v kaprových rybnících a místy i vysazován do sportovních vod.

Tolstolobce poznáme snadno podle jeho ohromné, někdy až neforemné hlavy s nízko posazenýma očima a velkým svrchním ústním otvorem. U dospělých kusů je obvyklé tmavé skvrnité zbarvení boků doplněné tmavými ploutvemi, které obvykle postačí k odlišení od příbuzného tolstolobika bílého. Dalším znakem je ostrý kýl na břiše mezi břišními ploutvemi a ploutví řitní.

Pro sportovní rybáře je tolstolobec díky svým rozměrům atraktivním druhem, úlovky ale nejsou příliš časté.

Tolstolobec pestrý je druh, který se přizpůsobil konzumaci hrubšího planktonu. Jeho filtrační aparát není tak jemný jako u tolstolobika bílého, a tak zachycuje jen rozměrnější objekty. Na prvním místě je to živočišný plankton, rostlinný plankton však konzumují tolstolobci také a v době nedostatku živočišného planktonu může rostlinná složka i převážit. V některých obdobích bývá v trávicím traktu tolstolobců nalezen i detrit. Na rybnících ochotně přijímají i předkládané krmivo, které nejraději sbírají z hladiny.

Pohlavně dospívají při délce kolem 70 cm, což je ve 3. až 8. roce života, u nás by se jednalo spíše o vyšší hodnoty z tohoto rozmezí. Výtěr probíhá v místech původního výskytu při teplotě 20–25 °C v proudící vodě u dna. Podle zeměpisné šířky k němu dochází buď jednou, nebo až třikrát do roka. Samice může mít až 1,5 milionu jiker. V našich podmínkách nebyl přirozený výtěr dosud zaznamenán a veškerá násada pochází z umělého výtěru, který se v případě rybničního chovu provádí koncem května nebo v červnu.

Tolstolobec pestrý je velmi rychle rostoucí ryba, jejíž přírůstky jsou do značné míry závislé na teplotě vody a množství potravy. Tříletá ryba odchovaná na našem území tak může vážit 0,6 kg, ale třeba i 3,5 kg. V tropických nebo subtropických vodách mají tří- až čtyřleté ryby roční přírůstky 4–6 kg a v osmém roce života překračuje jejich hmotnost 30 kg.

Tolstolobce je možné připravit různými druhy tepelné úpravy, ať už je to vaření, dušení, smažení, nebo uzení. Ryba má výborné jemné maso. Při tepelných úpravách se spotřebovává téměř celá.

Detail odstavce: Tolstolobec pestrý
Zdroj: Tolstolobik - recepty
Zveřejněno: 5.9.2016

ZAVAŘOVÁNÍ KYSANÉHO ZELÍ

Recept na nakládané zelí s křenem

Pomůcky: 10litrová kameninová nádoba s krycí miskou, kruhadlo, velký ostrý nůž na půlení hlávek zelí, čistá vanička

Ingredience: 10 kg hlávkového zelí, 15–20 dkg soli, maximálně 20 g kmínu (to odpovídá 1 balení kmínu), 1 velký kořen křenu, 1 snítka kopru, 15 dkg cibule, 4–6 stroužků česneku

Postup: Cibuli oloupeme a nakrájíme na dlouhé nudličky nebo půlkolečka. Česnek a křen oloupeme. Křen dále nakrájíme na plátky nebo menší špalíčky. Zelí zbavíme vrchních listů – bývají většinou poškozené nebo špinavé. Hlávky rozpůlíme ostrým nožem a na kruhadle nakrouháme. Pokud vlastníme dlouhé kruhadlo, položíme ho jeho konci na dvě židle a na jednu z nich si sedneme. Pod kruhadlo připravíme vaničku, do které bude zelí padat. Při krouhání zelí střídavě přidáváme očištěnou a na dlouho pokrájenou cibuli a přisypáváme sůl a kmín. Máme-li zelí nakrouhané, ve vaničce je dobře promícháme, aby došlo k rovnoměrnému rozložení soli, kmínu a cibule. Připravenou nádobu začneme pěchovat nakrouhaným zelím. Je důležité zelí po přidání vždy dobře upěchovat, aby pustilo šťávu, protože tak včas dojde ke správnému kvašení. Při plnění přidáváme stroužky česneku a křen (ten podpoří křehkost a svěží chuť zelí). Přebytečnou šťávu, která se začne tvořit, odebereme. Zatím ji ale nevyléváme, necháváme si ji připravenou, pokud by byla potřeba k doplnění. Po naplnění sudu zelím vložíme snítku kopru (přidá zelí jemnější a pikantnější chuť). Je-li zelí méně než k hornímu okraji, zatížíme zelí hladkým čistým kamenem nebo prkénkem, aby se nám při kvašení příliš „nezvedalo“. Okraj nádoby vytřeme, osušíme a na soudek přiložíme misku. Okraj zalijeme čistou studenou vodou. Během kvašení se může na okrajích objevit bílá pěna – povrchová plíseň. Je nutné ji okamžitě sebrat, stěnu sudu otřít a dbát na odstranění příčiny, tedy dávat pozor na to, aby zelí nebylo „nasucho“ a v nádobě byl vždy dostatek šťávy. Dojde-li k tomu, že v nádobě chybí šťáva, je nejlepší svařit vodu se solí a po vychladnutí ji do soudku přilít. Poměr je asi 20 g soli na 1 litr vody. Doba kvašení zelí je závislá na kvalitě sklepa nebo jiných prostor, ve kterých máme nádobu uskladněnou. Po 3–4 týdnech už obvykle můžeme zelí ochutnávat.

Obecné rady na konec: Aby zelí neměklo, musí být promíseno s dostatečným množstvím křenu. Nakrájejte alespoň dva kořeny cca 30 cm dlouhé a o průměru 4–5 cm. Rozřežte je po délce na čtvrtiny a ze vzniklých sloupků pak krájejte 1–2 mm (jak to vyjde) silné plátky. Když zelí není křupavé po vykysání, tak v něm nebylo dost soli. Čím víc soli, tím je vykysané zelí křupavější. Také nesmí kysat na velmi teplém místě.

Zelí vypěstované v Čechách roste kvůli přírodním podmínkám pomaleji než zelí v jižní Evropě, díky tomu má hustší vlákninu v listech a je po naložení křupavější. Dovozové, rychlené zelí lidově řečeno zhadrovatí.

Detail odstavce: Recept na nakládané zelí s křenem
Zdroj: Zavařování kysaného zelí
Zveřejněno: 1.8.2017

TELECÍ MASO

Cena telecího masa

Telecí svíčková – ceny telecí svíčkové začínají od 650 Kč /kg. Jedná se o opravdovou delikatesu.

Telecí hřbet – cena se pohybuje okolo 350–400 Kč/kg. Jeho zpracování je velmi jednoduché, jen je důležité maso pořádně očistit od tuhé svrchní blány, její vinou by se i maso při pečení v celku kroutilo (blána je i po upečení tuhá).

Telecí líčka – cena této lahůdky se pohybuje kolem 350 Kč/kg. Úprava je velmi jednoduchá, ale zdlouhavá, líčka je nejlepší vařit pomalu ve vývaru anebo je upravit na červeném víně. Líčka se dají svázat anebo nakrájet na plátky. Svázaná líčka se pomalu táhnou nejlépe na cca 70–80 °C minimálně 10 hodin. Jde o to, že čím menší teplota, tím delší doba úpravy a výsledné maso křehčí a šťavnatější. Ale pokud si líčka děláte doma, je lepší je nakrájet na kousky. Maso bude hotové mnohem dřív.

Telecí hrudí – cena se pohybuje pouze okolo 160 Kč/kg, u nás se bohužel setkáme většinou s hrudím s kostí, ale není takový problém je vykostit, stačí jen ostrý tenký nůž a troška zručnosti. Po případném vykostění hrudí rozkrájejte nebo roztlučte paličkou na tenké pláty na roládu. Ořez, který vznikne při rozřezání a očištění, můžete použít k dalšímu zpracování. Rolády vyskládejte do plechu s trochou vody a dejte péct do trouby na 120–125 °C (potravinářská fólie vydrží teplotu cca do 135 °C). Maso se peče cca 3 hodiny, ale je dobré po každých 30 minutách zkoušet. Až bude maso měkké, vyndejte jej z trouby, nechte odležet, a až se bude s masem dát pracovat (kvůli teplotě), rozbalte je z alobalu a fólie. Roládu pak zabalte do nové potravinářské fólie a utáhněte. Maso se schladí a poté se dá krájet na hezké plátky a drží pevně v celku. Z výpeku lze připravit výbornou telecí šťávu, do které můžete přidat vývar z kostí (pokud jste měli hrudí s kostí) a tymián. Nebo můžete telecí hrudí péct v celku (velmi dlouho) a upéct ho stejně, jako když pečete vepřový bůček. Anebo jej konfitovat v sádle, a to 10 hodin cca na 80 °C (teplotu sádla je lepší nezvyšovat, jinak se maso vysuší).

Telecí kýta – cena telecí kýty je cca 295 Kč/kg a baby beef stojí cca 350 Kč/kg. Každopádně jak baby beef, tak telecí kýta se kromě masa krájeného na kostky a dušeného nebo na pečeného v celku jako rostbeef, případně jako roláda, používá i na telecí řízky. Baby beef je věkově něco mezi hovězím a telecím masem.

Telecí koleno – cena telecího kolena je cca 260 Kč/kg. Koleno na horní straně ořežeme okolo kosti (morek v kosti necháme) a naložíme do slaného nálevu s bobkovým listem. V nálevu ho necháme alespoň 24 hodin. Poté koleno potřeme hořčicí, do masa napícháme tymián a dáme péct do trouby vyhřáté na 135 °C alespoň na 4 hodiny. Pokud je kolínko větší, je třeba ho péct déle. Kolínko se krájí na tenké plátky podél kosti. Maso je nádherně šťavnaté a měkké.

Telecí osso buco – stojí přibližně 285 Kč/kg. Osso buco je telecí koleno krájené na plátky i s kostí. Je to oblíbená část telecího používaná především v Itálii a Francii. Jeho využití je všestranné, ale nejoblíbenější je maso dusit i s kostí v nejrůznějších omáčkách.

Telecí krk – jeho cena se pohybuje okolo 195 Kč/kg.

Telecí plec – můžeme ji koupit přibližně za 220 Kč/kg.

Telecí kotlety French Rack – cena je cca 680 Kč/kg.

Telecí pupek – lze koupit přibližně za 220 Kč/kg.

Telecí celé – cena se pohybuje okolo 170 Kč/kg (váha telat je v rozmezí je 60 až 100 kg).

Detail odstavce: Cena telecího masa
Zdroj: Telecí maso
Zveřejněno: 31.8.2016